{"uuid":"4f02b1cf-9840-4bec-89b7-6fccd12c971d","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 66 238,09 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 66 238,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 052,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 297,53 Kč, 12% úrok ročně z částky 66 038,09 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a 12% úrok z prodlení z částky 66 038,09 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 66 238,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 052,68 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 297,53 Kč, 12% úrok ročně z částky 66 038,09 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení a 12% úrok z prodlení z částky 66 038,09 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 3. 2026 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 66 238,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaný uzavřeli dne 13. 10. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr dopisem ze dne 31. 5. 2025 zesplatněn. Předmětná pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení portfolia mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ 14000, IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsanou v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1171 (dále jen „žalobkyně“), když ke dni 1. 11. 2023 došlo k postoupení úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv, uvedených v seznamu, který tvoří přílohy notářského zápisu. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 66 038,09 Kč a příslušenství tvořeného: (i) kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni 31. 1. 2026 (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši 11 052,68 Kč; (ii) kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 31. 1. 2026 (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši 5 297,53 Kč; (iii) obchodním úrokem z úvěru ve výši 12 % p.a. z částky 66 038,09 Kč ode dne 1. 2. 2026 až do zaplacení; (iv) zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 66 038,09 Kč ode dne 1. 2. 2026 až do zaplacení; (v) neuhrazenými poplatky (tj. ceny za poskytnuté služby, pojistné a náklady spojené s prodlením) ve výši 200 Kč. Žalobkyně byl opakovaně soudem písemně i ústně při jednání dne 4. 6. 2026 poučena, že dosud nebyla z její strany tvrzena částka, která byla žalovaným dosud vyčerpána a částka, která byla žalovaným na úvěr dosud uhrazena, na což reagovala až při jednání konaném dne 4. 6. 2026 tak, že tyto skutečnosti nemá k dispozici.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o revolvingovém úvěru, VOP, rámcové pojistné smlouvy, 2x upomínky, zesplatňujícího dopisu, smlouvy o postoupení pohledávky, protokolu na čl. 17 spisu, předžalobní výzvy včetně podacího archu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 13. 10. 2016 soud zjistil, že se společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient uzavřeli tohoto dne písemně smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 19 000 Kč, když maximální úvěrový rámec činí 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 23,76 % p.a. a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně v rámci skutkových tvrzení ani listinných důkazů netvrdila ani nedoložila, jakou částku žalovaný na úvěru dosud vyčerpal a uhradil. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru umožnila její předchůdkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovanému čerpat finanční prostředky. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 9 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb. (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Pokud jde o příjmovou stránku žalovaného, není doložen původ a výše jeho příjmů. Rovněž není nijak doložena výdajová stránka žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně nezkoumala podrobněji příjmy ani výdaje žalovaného, zejm. náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu i § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) (který má podobný dosah a k němuž je judikatura bohatší), a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud se proto v řízení zabýval, zda žalovanému vzniklo vůči žalobkyni bezdůvodné obohacení. Je-li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti žalobkyně řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 2991 a § 2993 občanského zákona, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Žalobkyně však v řízení ani po poučení soudu podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. netvrdila a neprokázala, jakou částku formou revolvingového úvěru její předchůdkyně za celou dobu jeho trvání žalovanému poskytla a kolik žalovaný uhradil, a ani z žalobkyní předložených listin nebylo možno zjistit, jakou částku žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel a jakou částku na úhradu úvěru zaplatil, přičemž tyto skutečnosti jsou nezbytné pro stanovení výše bezdůvodného obohacení, neboť v souladu se shora citovaným ustanovením § 9 ZoSÚ je nutno na jistinu úvěru, kterou má dlužník povinnost v případě neplatnosti smlouvy ve smyslu ust. § 2993 občanského zákona vrátit, započíst to, co dlužník již podle smlouvy věřiteli celkem zaplatil. Žalobkyně svou povinnost tvrzení a důkazní nesplnila ani odkazem na žádnou listinu předloženou k důkazu. Nebyl-li tedy k důkazu označen a předložen výpis z účtu žalovaného, na kterém byl revolvingový úvěr poskytnut, za celé období jeho trvání, není možno zjistit údaje nezbytné pro posouzení nároku žalobkyně z hlediska nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a § 2993 občanského zákona. Žalobkyně však přes toto poučení okresního soudu další tvrzení neuvedla, ani neodkázala na žádné důkazní prostředky. Soud proto žalobu musel z tohoto důvodu zcela zamítnout (viz též obdobné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2024, č.j. 15 Co 151/2024-83).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, jelikož byla žaloba vůči němu zcela zamítnuta, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 3. 2026 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 66 238,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba,  a žalovaný uzavřeli dne 13. 10. 2016 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, avšak úvěr řádně a včas nesplácel, proto byl úvěr dopisem ze dne 31. 5. 2025 zesplatněn. Předmětná pohledávka byla následně postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení portfolia mezi právním předchůdcem žalobkyně a společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , PSČ 14000, IČO: , IČO žalobkyně, , zapsanou v obchodním rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1171 (dále jen „žalobkyně“), když ke dni 1. 11. 2023 došlo k postoupení úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv, uvedených v seznamu, který tvoří přílohy notářského zápisu. Žalobkyně za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje a touto žalobou nárokuje pohledávku sestávající z jistiny ve výši 66 038,09 Kč a příslušenství tvořeného: (i) kapitalizovaným obchodním úrokem ke dni 31. 1. 2026 (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši 11 052,68 Kč; (ii) kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni 31. 1. 2026 (den posledního naúčtování dané položky v transakční historii) ve výši 5 297,53 Kč; (iii) obchodním úrokem z úvěru ve výši 12 % p.a. z částky 66 038,09 Kč ode dne 1. 2. 2026 až do zaplacení; (iv) zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % p.a. z částky 66 038,09 Kč ode dne 1. 2. 2026 až do zaplacení; (v) neuhrazenými poplatky (tj. ceny za poskytnuté služby, pojistné a náklady spojené s prodlením) ve výši 200 Kč. Žalobkyně byl opakovaně soudem písemně i ústně při jednání dne 4. 6. 2026 poučena, že dosud nebyla z její strany tvrzena částka, která byla žalovaným dosud vyčerpána a částka, která byla žalovaným na úvěr dosud uhrazena, na což reagovala až při jednání konaném dne 4. 6. 2026 tak, že tyto skutečnosti nemá k dispozici.2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil.3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o revolvingovém úvěru, VOP, rámcové pojistné smlouvy, 2x upomínky, zesplatňujícího dopisu, smlouvy o postoupení pohledávky, protokolu na čl. 17 spisu, předžalobní výzvy včetně podacího archu.4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota,  ze dne 13. 10. 2016 soud zjistil, že se společnost , právnická osoba,  jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient uzavřeli tohoto dne písemně smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do limitu 19 000 Kč, když maximální úvěrový rámec činí 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvenými úroky 23,76 % p.a. a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Žalobkyně v rámci skutkových tvrzení ani listinných důkazů netvrdila ani nedoložila, jakou částku žalovaný na úvěru dosud vyčerpal a uhradil. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru umožnila její předchůdkyně , právnická osoba,  žalovanému čerpat finanční prostředky. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 9 tehdy účinného zákona č. 145/2010 Sb. (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Pokud jde o příjmovou stránku žalovaného, není doložen původ a výše jeho příjmů. Rovněž není nijak doložena výdajová stránka žalovaného. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně nezkoumala podrobněji příjmy ani výdaje žalovaného, zejm. náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, případné vyživovací, podrobněji nezkoumala, zda žalovaný splácí jiné úvěry nebo zápůjčky u jiných společností a jaká je výše měsíčních splátek. Žalobkyně tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu i § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) (který má podobný dosah a k němuž je judikatura bohatší), a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.7. Soud se proto v řízení zabýval, zda žalovanému vzniklo vůči žalobkyni bezdůvodné obohacení. Je-li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným absolutně neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 ZoSÚ, a to pro porušení povinnosti žalobkyně řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 2991 a § 2993 občanského zákona, jiné povinnosti mu z neplatné smlouvy nevznikly. Žalobkyně však v řízení ani po poučení soudu podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. netvrdila a neprokázala, jakou částku formou revolvingového úvěru její předchůdkyně za celou dobu jeho trvání žalovanému poskytla a kolik žalovaný uhradil, a ani z žalobkyní předložených listin nebylo možno zjistit, jakou částku žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel a jakou částku na úhradu úvěru zaplatil, přičemž tyto skutečnosti jsou nezbytné pro stanovení výše bezdůvodného obohacení, neboť v souladu se shora citovaným ustanovením § 9 ZoSÚ je nutno na jistinu úvěru, kterou má dlužník povinnost v případě neplatnosti smlouvy ve smyslu ust. § 2993 občanského zákona vrátit, započíst to, co dlužník již podle smlouvy věřiteli celkem zaplatil. Žalobkyně svou povinnost tvrzení a důkazní nesplnila ani odkazem na žádnou listinu předloženou k důkazu. Nebyl-li tedy k důkazu označen a předložen výpis z účtu žalovaného, na kterém byl revolvingový úvěr poskytnut, za celé období jeho trvání, není možno zjistit údaje nezbytné pro posouzení nároku žalobkyně z hlediska nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a § 2993 občanského zákona. Žalobkyně však přes toto poučení okresního soudu další tvrzení neuvedla, ani neodkázala na žádné důkazní prostředky. Soud proto žalobu musel z tohoto důvodu zcela zamítnout (viz též obdobné rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2024, č.j. 15 Co 151/2024-83).8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byl plně úspěšný žalovaný, jelikož byla žaloba vůči němu zcela zamítnuta, proto by měl právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému s řízením prokazatelně žádné náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKI:2026:27.C.87.2026.1","publishedAt":"2026-10-01","decisionAt":"2026-06-04","caseNumber":{"senate":27,"registry":"C","index":87,"year":2026,"pageNumber":24},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Roman","lastName":"Hlaváč","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSKI","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"66 238,09 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","NOTARSKY_ZAPIS","POSTOUPENI_POHLEDAVKY"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}