{"uuid":"4f92d93f-7f90-46c4-85b0-7fe3453a2081","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a JUDr. Jiřího Krahuly ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 1 018 326 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 31. 1. 2025, č. j. 9 C 53/2023-377","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 31 668 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátky se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 31 668 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem v , adresa, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 018 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 018 326 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 242 978,49 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne 20. 2. 2023, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 018 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 1. 2023 do zaplacení. Podstata jeho žalobních tvrzení spočívala v tom, že účastníci uzavřeli dne 1. 6. 1992 smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“), na základě které společně podnikali v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb, účetnictví a účetního poradenství, jakož i v dalším oboru v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoliv ze společníků. Smlouva o sdružení byla uzavřena na dobu neurčitou, nebyla nikdy žádný formálním způsobem ukončena ani nedošlo k vypořádání aktiv a pasiv tohoto sdružení. Podíl účastníků na zisku a závazcích sdružení byl stanoven rovným dílem. Žalovaný však přestal vykonávat činnost pro sdružení a odmítl se podílet na úhradě závazků. Žalobce tak vůči žalovanému uplatnil nárok na regresní úhradu jedné poloviny závazků z činnosti sdružení, které dosud sám plnil. V roce 2003 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs, v jehož rámci částečně uhradil závazky vzniklé za doby fungování sdružení, a i po skončení konkursu pokračuje v hrazení těch závazků, které dosud plně uspokojeny nebyly. Pokud v konkursu částečně uhradil celkem 27 přihlášených pohledávek, jejichž polovina představuje částku 1 036 544,72 Kč, od které odečetl částku 800 000 Kč představující polovinu ceny získané za prodej spoluvlastněných nemovitostí, po žalovaném požaduje zaplacení 236 544,72 Kč. Po skončení konkursu pak žalobce zaplatil v žalobě konkretizované dlužné částky vůči různým věřitelům, přičemž vůči žalovanému požaduje také úhradu jedné poloviny těchto částek. Žalovaný nesouhlasil se žalobou v žádném rozsahu. Bránil se především námitkou absolutní neplatnosti smlouvy o sdružení z důvodu, že ke dni jejího podpisu ještě neměl ani jeden z účastníků živnostenské oprávnění. I když žalobce následně získal živnostenské oprávnění k prodeji potravin, tímto nedošlo k rozšíření předmětu činnosti sdružení. Žalovaný takového rozšíření činnosti nikdy neschválil a na tomto prodeji potravin se nijak nepodílel, tuto podnikatelskou činnost vykonával výhradně žalobce se svými rodinnými příslušníky. Veškeré závazky vzniklé v souvislosti s touto činností tak jdou zcela za žalobcem. Žalovaný sám nikdy živnostenské oprávnění totožného obsahu neměl. Žalovaný vznesl rovněž námitku promlčení regresních nároků žalobce na úhradu jím uhrazených závazků, pokud již uplynula tříletá promlčecí lhůta od doby, kdy žalobce mohl tyto nároky vůči žalovanému uplatnit. Žalovaný se v říjnu 2000 odstěhoval ze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde probíhala podnikatelská činnost žalobce, a tímto považoval veškeré společné aktivity s žalobcem za ukončené. U žádného z tvrzených závazků navíc nepovažoval za jednoznačně průkazné, že vznikly v souvislosti s činností sdružení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování ke skutečnostem významným pro rozhodnutí věci. Zjišťoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o sdružení mezi účastníky, zda vznikly jednotlivé závazky v souvislosti s činností sdružení, zda a v jakém rozsahu byly tyto závazky žalobcem uhrazeny, zda za ně odpovídá i žalovaný a zda nedošlo vůči žalovanému k jejich promlčení. U smlouvy o sdružení ze dne 1. 6. 1992 nebylo dle okresního soudu pochyb o tom, že byla účastníky podepsána a oba projevili vůli společně podnikat. Smlouvu uzavřeli dle § 829 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. na dobu neurčitou. Předmětem činnosti byla zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, činnost v oblasti účetnictví a účetního poradenství, jakož i další činnost v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoliv ze společníků. Tuto smlouvu okresní soud považoval za platnou. Pokud žalovaný namítal, že účastníci neměli v době podpisu smlouvy živnostenská oprávnění, to okresní soud nepovažoval za relevantní, neboť zde byla od počátku vůle účastníků společně podnikat v rámci sjednaných a budoucích předmětů činnosti, což bylo splněno. Žalobce ostatně již měl v době podpisu smlouvy živnostenské oprávnění vydáno, byť na jeho základě mohl vykonávat činnost až od 19. 1. 1992, proto již mohl do smlouvy uvést své identifikační číslo, které měl přiděleno. Pokud žalovaný živnostenský list neměl, neplatnost smlouvy to nezpůsobuje. Podnikali s identifikačním číslem žalobce a žalovaný do podnikání vnášel své znalosti z oblasti účetnictví. Právní úprava ani praxe přitom nevyžadovaly, aby účastníci sdružení disponovali živnostenskými oprávněními totožného obsahu. Okresní soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného o nepřípustném rozšíření předmětu činnosti sdružení na podnikání v oblasti prodeje potravin, pro které získal následně živnostenské oprávnění žalobce. Tato možnost byla přímo zakotvena ve smlouvě o sdružení v odstavci 3., v němž je uvedeno, že předmětem činnosti je i „další činnost v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoli ze společníků“. Pokud by žalovaný tehdy s rozšířením činnosti nesouhlasil, nic mu nebránilo účast ve sdružení ukončit. To však neučinil. Jestliže pak žalovaný namítal, že v rámci sdružení se věnoval pouze účetní činnosti a na podnikání žalobce v oblasti prodeje potravin se osobně nijak nepodílel, to dle okresního soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Vyvracejí to listinné důkazy týkající se personálních otázek (pracovní smlouvy, dohody o rozvázání pracovního poměru, přihlášky a odhlášky zaměstnanců), kdy žalovaný přijímal zaměstnance, ukončoval jejich pracovní poměr, za sdružení komunikoval s příslušnými úřady. Například nájemní smlouva k prodejně potravin uzavřená dne 25. 11. 1994 obsahuje podpisy obou účastníků, stejně jako žádost o prodloužení nájemní smlouvy prodejny potravin na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". V žádosti o doplnění nájemní smlouvy ze dne 29. 3. 1999 pouze žalovaný žádal Městský úřad ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", aby v nájemní smlouvě nebyl jako nájemce uveden pouze žalobce s odůvodněním, že společně podnikají ve sdružení již od roku 1992. Dne 10. 9. 1998 žalovaný přistoupil k závazku žalobce u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Trestním rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 11. 2002, č. j. 17 T 296/2022, byli účastníci zproštěni obžaloby, která jim kladla za vinu, že v období od 15. 9. 1995 do 6. 6. 2001 úmyslně neodvedli sociální a zdravotní pojištění, když závazky uznali, uhradili a projevili účinnou lítost. Účastníci také společně za sdružení zakoupili kupní smlouvou ze dne 28. 11. 1994 prodejnu potravin ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to včetně vnitřního vybavení sloužícího k prodeji potravin. Ze mzdových listů zaměstnanců prodejny podepsaných žalovaným vyplynulo, že žalovaný se této činnosti za sdružení věnoval nejméně do roku 2000. Okresní soud k této otázce uzavřel, že žalovaný se na další činnosti sdružení spočívající v provozování prodejen potravin aktivně podílel, a to osobně, majetkově a také prostřednictvím své manželky. Žalovaný proto odpovídá za závazky sdružení společně s žalobcem ve smyslu § 835 odst. 2 obč. zák. Za možnost zániku sdružení okresní soud považoval postup dle § 841 obč. zák., tj. rozpuštění sdružení včetně majetkového vypořádání po úhradě společných závazků plynoucích z dosavadní činnosti sdružení. K těmto úkonům však účastníci dosud nepřistoupili. Odstěhování žalovaného ze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" za formální ukončení činnosti sdružení nepovažoval. Podle názoru okresního soudu došlo k ukončení činnosti sdružení nejpozději ke dni 8. 8. 2003, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým byl prohlášen konkurs na majetek žalobce, neboť tímto okamžikem sdružení muselo přestat vykonávat svou činnost, od tohoto dne tedy účastníkům nemohly z činnosti sdružení vzniknout další společné závazky. Přihlášené pohledávky do konkursu žalobce se však z největší části opíraly o činnosti, jež měly svůj původ v období let 1993 až 2000, kdy žalovaný aktivně vykonával svoji činnost pro sdružení. Okresní soud v odůvodnění rozsudku vyjmenoval konkrétní přihlášené pohledávky do konkursu žalobce, u nichž měl za prokázané, že skutečně vznikly v souvislosti s činností sdružení. U těchto přihlášených a žalobcem částečně uspokojených pohledávek v konkursu byli často uvedeni přímo oba účastníci nebo byl dlužník identifikován společným razítkem, hlavičkou, označením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" či jiným způsobem. Další pohledávky uplatněné žalobou byly také přihlášeny do konkursu a vzhledem k tomu, že skončením konkursu lze neuhrazené pohledávky vůči dlužníku nadále uplatňovat (na rozdíl od oddlužení), žalobce tyto pohledávky hradil i po skončení konkursu, proto se rovněž jedná o pohledávky vzniklé v souvislosti s činností sdružení. Jednotlivé žalobcem tvrzené a dokládané pohledávky, včetně jejich výše, měl okresní soud za prokázané a korespondující s konečnou zprávou správce konkursní podstaty ze dne 12. 7. 2019 a s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jímž byl konkurs žalobce zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Okresní soud měl za prokázané také žalobcem tvrzené a dokládané úhrady pohledávek po skončení konkursu. Žalobce zaplatil na pohledávkách přihlášených do konkursu celkem částku 2 073 089,44 Kč a na pohledávkách po skončení konkursu do podání žaloby celkem částku 1 563 562,73 Kč. Od celkové zaplacené částky 3 636 652,17 Kč žalobce správně odečetl 1 600 000 Kč jako výtěžek z prodeje společné nemovitosti a částku 2 036 652,17 Kč rozdělil na polovinu, jelikož podle § 840 obč. zák. jsou ze závazků vůči třetím osobám účastníci zavázáni společně a nerozdílně a žalobce věřitelem plnil v celém rozsahu. Podle § 511 odst. 3 obč. zák. jestliže pak dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh splnil sám, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Shodný obsah regresního nároku u solidárních závazků je dle okresního soudu i podle § 1876 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“). Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Okresní soud měl za prokázané, že předmětné závazky vznikly v souvislosti s činností sdružení a tyto závazky hradil výlučně žalobce, čímž mu vznikl nárok vůči žalovanému na náhradu poloviny toho, co sám uhradil podle zásad o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“). Aplikoval právě toto ustanovení, neboť k obohacení žalovaného došlo až za účinnosti nového občanského zákoníku. K obohacení žalovaného došlo až dnem právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", tímto okamžikem bylo skončeno konkursního řízení, čímž došlo k legalizaci vyplacených částek věřitelům. K dalšímu plnění na pohledávky věřitelů pak docházelo postupně až po tomto datu. V této souvislosti okresní soud posoudil jako nedůvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným. Dle jeho názoru k promlčení žádného z uplatněných nároků nedošlo, neboť neuplynula zákonná lhůta stanovená dle § 629 odst. 1 o. z., když počátek běhu tříleté promlčecí lhůty nastal dne 1. 4. 2020 a žaloba byla podána 20. 2. 2023. Částku 1 018 326 Kč přiznal společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 1. 2023, tedy ode dne následujícího po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta poskytnutá žalobcem ve výzvě k úhradě této částky. Právo na náhradu nákladů řízení soud prvního stupně přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšnému žalobci za 12 úkonů právní služby advokáta po 12 380 Kč, 12 režijních paušálů (z toho 11 po 300 Kč a 1 za 450 Kč), dále mezi náklady zahrnul náklady na cestu k jednání soudu a zaplacený soudní poplatek. Jednotlivé položky nákladů v odůvodnění rozsudku podrobně vypočetl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti celému tomuto rozsudku podal žalovaný obsáhlé odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku a zamítnutí žaloby nebo zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zejména namítal nesprávnost závěrů okresního soudu k posouzení platnosti smlouvy o sdružení ze dne 1. 6. 1992. Trvá na tom, že smlouva je neplatná. Žalovaný souhlasí s tím, že v době uzavření smlouvy šlo o občanskoprávní vztah, nikoli obchodní závazek, protože ani jeden z účastníků tehdy neměl platné živnostenské oprávnění. Namítá však, že soud nedostatečně posoudil, zda smlouva splňuje tehdejší zákonné požadavky na platné právní jednání, zda splňuje obecné náležitosti právního jednání i zvláštní náležitosti smlouvy o sdružení, zejména zda dle § 829 odst. 1 obč. zák. dostatečně určitě vymezila účel sdružení. Smlouva výslovně zahrnovala zprostředkovatelskou činnost a účetnictví. Další činnosti měly být navázány na živnostenská oprávnění získaná některým ze společníků, přičemž jejich kopie měly být přílohami smlouvy. V řízení ale nebylo zjištěno, že by takové přílohy existovaly, zejména pokud jde o živnostenské oprávnění k nákupu a prodeji zboží či provozu prodejen potravin. Okresní soud tak nepřípustně rozšířil účel sdružení nad text smlouvy, když dovodil, že zahrnoval veškeré živnosti, které některý z účastníků v budoucnu získá, i bez jejich připojení ke smlouvě. Účel sdružení byl podstatnou náležitostí smlouvy a musel být určitý a srozumitelný. Možnost budoucího rozšíření účelu smlouvy nemohla být založena jednostranným získáním nové živnosti jedním ze společníků. Nebyl také prokázán společný úmysl od počátku podnikat v oblasti prodeje potravin (také žalobce připustil, že k neformálnímu rozšíření činnosti došlo až po několika letech). Pozdější chování účastníků, například podpis některých dílčích listin či zapojení žalovaného nebo jeho manželky do činnosti, nemohlo nahradit písemnou změnu smlouvy. Žalovaný dále poukázal na to, že žalovaný neměl stejné živnostenské oprávnění jako žalobce pro nákup a prodej zboží. Z toho dovozuje, že společné podnikání v této oblasti nemohlo být platně založeno. Některé okolnosti svědčí spíše o samostatné podnikatelské činnosti žalobce, když například banka při financování nemovitosti vyžadovala zvláštní přistoupení žalovaného ke smlouvě o úvěru, žalobce se rovněž v návrhu na prohlášení konkursu neodvolával na podnikání ve sdružení. Podle názoru žalovaného nebyl také dostatečně prokázán vznik regresního nároku žalobce vůči žalovanému. I kdyby závazky souvisely se sdružením, žalobce měl postupovat především podle smluvně ujednaného mechanismu vypořádání závazků sdružení, nikoliv se po dlouhé době domáhat obecného regresu. Žalobce sdružení nevypořádal za jeho trvání, a to ani bezprostředně po prohlášení konkursu na svůj majetek. Žalovaný zároveň zpochybnil to, zda žalobce skutečně uhradil společné závazky nad rámec svého podílu. Navrhoval proto provést důkaz účetnictvím žalobce, výpisy z bankovního účtu a znaleckým posudkem. Podle žalovaného bylo hospodaření žalobce neprůhledné. Žalovaný neměl od roku 2000 z činnosti sdružení žádný prospěch, zatímco žalobce pokračoval v provozování potravin až do konkursu. Nelze tedy bez řádného účetního prověření určit, které dluhy byly skutečně závazky sdružení, zda k nim náležely odpovídající příjmy a zda žalobce nezískal z podnikání větší prospěch, než odpovídalo jeho podílu. Některé uplatněné pohledávky, a to například povinné odvody související se zaměstnanci nebo příjmy žalobce, mohly být osobními, veřejnoprávními závazky žalobce, které nelze bez dalšího pokládat za závazky sdružení. Okresní soud konkrétní námitky žalovaného k jednotlivým položkám nároku odmítl jen obecně, bez náležitého odůvodnění. Regresních nároků, které žalovaný nemůže přezkoumat vzhledem k absenci účetnictví, se žalobce domáhá až po uplynutí promlčecí doby k uplatnění nároků k vypořádání. Tento jeho postup obcházející zákon by neměl požívat právní ochrany. Žalovaný navíc rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, protože okresní soud řádně nevysvětlil své právní závěry o platnosti a rozsahu smlouvy ani důvody, pro které neprovedl navržené účetní a znalecké důkazy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování a veškeré důkazy náležitě zhodnotil. Své závěry v rozsudku řádně odůvodnil po stránce skutkové i právní. Soud prvního stupně náležitě posoudil právní jednání účastníků, zohlednil vůli jednajících stran při uzavření smlouvy a přihlédl i k následnému chování obou účastníků sdružení, zejména pak k aktivní účasti žalovaného při podnikatelské činnosti spočívající v obchodu potravinami. Tato intenzivní činnost žalovaného je podložena celou řadou důkazů. Smlouva o sdružení byla správně posouzena jako platné právní jednání, které žalovaného zavazovalo. Nedůvodná je také námitka žalovaného, že okresní soud provedl dokazování v nedostatečném rozsahu. Důkazní návrhy žalovaného v podobě znaleckého posudku za účelem zkoumání mnoho let starého účetnictví či výpisy z účtů nemohou nahradit chybějící tvrzení žalovaného. Ani žalovaný nebyl sám schopen blíže popsat, k čemu by vlastně takové dokazování mělo směřovat. Okresní soud provedl důkazy v dostatečném rozsahu postačující ke skutkovému závěru potřebnému pro rozhodnutí věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a odvolání žalovaného neshledal důvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud předesílá, že okresní soud provedl obsáhlé a dostatečné dokazování ke všem skutečnostem významným pro rozhodnutí věci. Provedené důkazy řádně zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci. Na dokazování okresního soudu proto odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Také právní posouzení věci okresním soudem, byť s výhradami ze strany odvolacího soudu, vedlo ke správnému rozhodnutí ve věci samé.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Pokud žalovaný namítal nesprávný výklad smlouvy o sdružení a tvrdil její neplatnost, pak odvolací soud, který měl rovněž písemný text smlouvy o sdružení uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 1992 k dispozici, námitkám žalovaného nepřisvědčil. Tato smlouva byla uzavřena za platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. („obč. zák.“), dle jehož ustanovení § 829 odst. 1 se několik osob může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu, přičemž dle § 829 odst. 2 sdružení nemají způsobilost k právním úkonům. Smyslem této právní úpravy bylo umožnit účastníkům založit sdružení, ovšem bez právní subjektivity, se značnou neformálností a smluvní volností, k nejrůznějším účelům, například za účelem podnikatelských aktivit, jak tomu bylo v daném případě. K základní charakteristice takového sdružení patří určitá koordinace činností účastníků směřujících k dosažení sjednaného účelu sdružení, přičemž právě sjednání tohoto účelu je jedinou nutnou náležitostí smlouvy o sdružení, jiné formální náležitosti smlouvy zákon nestanoví (smlouva nemusí být ani uzavřena písemně). V daném případě si účastníci zcela pregnantně – jasně, určitě, srozumitelně, tudíž platně, v písemné smlouvě ze dne 1. 6. 1992 sjednali účel svého sdružení, a to ve vztahu k předmětu činnosti zahrnující 1) zprostředkovatelskou činnost v oblasti obchodu a služeb (mimo činnost vyhrazenou zvláštními předpisy), 2) činnost v oblasti účetnictví a účetního poradenství a 3) další činnost v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoliv ze společníků. Bylo zřejmé, že žalobce měl v rámci sdružení využívat svých schopností a odborností, jakož i živnostenských oprávnění, především v oblasti obchodu a služeb, zatímco žalovaný v oblasti účetnictví, administrativních a personálních záležitostí. Dle zákonné úpravy nebylo nezbytné, aby již v době uzavření smlouvy o sdružení měl každý z účastníků příslušné živnostenské oprávnění k podnikání nebo dokonce každý živnostenské oprávnění ke každé činnosti v rámci sdružení, jak namítá žalovaný. Účastníci si dokonce vytvořili prostor (pod výše uvedeným bodem 3. smlouvy) pro podnikání v rámci sdružení, k němuž měli či mohli získat blíže nespecifikované živnostenské oprávnění teprve v budoucnu. Pokud pak ve smlouvě zakotvili, že „kopie všech získaných živnostenských oprávnění jsou přílohami této smlouvy“, není zcela jasné, jak se tyto listiny měly stát přílohami smlouvy, jakým způsobem měly být se smlouvou spojeny či zda tyto listiny prostě účastníci bez dalšího považovali (s odkazem na smlouvu o sdružení) za přílohu smlouvy. V každém případě však mezi účastníky nemohlo být, a zřejmě ani nebylo, v době činnosti sdružení sporu o to, která živnostenská oprávnění každého z nich jsou podkladem pro podnikatelskou činnost v rámci sdružení. Vzhledem k předmětu sporu a k dluhům tvrzeným žalobcem v žalobě je pak významné podnikání v oblastech zprostředkovatelské činnosti, obchodu a služeb, koupě a prodeje zboží, kdy účastníci spolu měli provozovat několik obchodů s potravinami ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Je-li sdružení založeno za účelem podnikatelské činnosti či s podnikáním účastníka souvisí, je zapotřebí, aby účastníci zajišťující ve sdružení určité podnikatelské činnosti, měli pro tyto činnosti živnostenská oprávnění. Toto oprávnění však není zapotřebí u účastníka, který do sdružení vnáší pouze nějakou věc, právo nebo určitou dovednost (činnost účastníka k dosažení sjednaného účelu sdružení může být značně variabilní). Jestliže žalovaný v řízení popíral, že by se na této činnosti jakkoliv podílel a popíral, že se jednalo o činnosti v rámci sdružení, tyto námitky byly dokazováním okresního soudu spolehlivě vyvráceny, když žalovaný činil úkony například při uzavírání pracovních smluv s prodavačkami, uzavírání nájemních smluv na objekt prodejny potravin atd., a to i pod označením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" či ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jimiž účastníci své sdružení identifikovali. K tomu je třeba dodat, že sdružení účastníků nezaniklo tím, že žalovaný o sdružení přestal jevit v roce 2000 zájem. Smlouva o sdružení byla uzavřena dne 1. 6. 1992 na dobu neurčitou s tím, že jakákoliv změna této smlouvy měla být provedena písemným dodatkem. V řízení nebylo prokázáno, že by si účastníci písemně sjednali omezení doby činnosti sdružení nebo se dohodli na jeho zániku, případně že by zánik sdružení nastal vystoupením jednoho z účastníků (v souladu s § 838, případně postupem dle § 582 odst. 1 obč. zák.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Sdružení není právnickou osobou, nemá právní subjektivitu, nemůže být tedy ani subjektem práv a závazků, jsou to jen jeho účastníci, kteří v souvislosti s činností sdružení jednají, nabývají práva a odpovídající za závazky. Ve smlouvě ze dne 1. 6. 1992 to účastníci vyjádřili tak, že jsou oprávněni „samostatně rozhodovat o směrech a postupech, obchodních operacích, které vrcholí úspěšným obchodním výsledkem“, přičemž „k uzavření obchodní operace není třeba souhlasu druhého společníka“. Rovněž sjednali, že zisk i ztrátu si společníci rozdělí stejným dílem, nebude-li dohodnuto jinak. Dále je podstatné, že z právní povahy sdružení vyplývá i solidární odpovědnost účastníků za závazky vůči třetím osobám. Předpokladem zde jsou právní úkony učiněné navenek jménem všech účastníků sdružení, ať již jednají účastníci navenek společně, či prostřednictvím zástupce. V případě, že sdružení podnikatelů přijme pro své sdružení název, pak zde platilo ustanovení § 10 odst. 2 obchodního zákoníku rozšiřující ochranu třetích osob a zakládající solidární odpovědnost na sdružení zúčastněných podnikatelů při užití názvu sdružení jednajícím účastníkem. Účastník solidárně odpovědný za závazky vzniklé při činnosti sdružení odpovídá za tyto závazky celým svým majetkem, nikoliv tedy pouze v rozsahu svého vlastnického podílu na získaném majetku na vnesených věcech. Tato jeho odpovědnost trvá i po zániku jeho účasti ve sdružení či po rozpuštění sdružení ohledně závazků vzniklých v době, v níž byl účastníkem sdružení. Pokud si účastníci nedohodli něco jiného, pak platí zásada, že i na ztrátách z činnosti sdružení se účastníci podílejí stejným dílem. Tím je jako nedůvodná vyhodnocena námitka žalovaného, že mělo být znalecky posouzeno účetnictví žalobce, včetně bankovního účtu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ke zjištění, zda žalobce skutečně uhradil více, než činil jeho podíl, a to v souvislosti s tvrzením žalovaného, že od roku 2000 neměl žalovaný z činnosti sdružení žádný prospěch.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podstatné je, že žalobce v řízení uvedl dlužné částky, které souvisí s podnikatelskou činností – s provozem několika obchodů s potravinami ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nepochybně v rámci sdružení účastníků. Jestliže při této činnosti vznikly dluhy vůči třetím osobám (za které jsou účastníci odpovědní solidárně a ve smlouvě si sjednali, že i ztrátu si mezi sebou rozdělí stejným dílem), které žalobce dosud uhradil sám, a to v rámci rozvrhu konkursní podstaty a následně i jako zjištěné pohledávky (ve smyslu § 201 insolvenčního zákona), pak je za uhrazené závazky vzniklé z činnosti sdružení fungujícího dle § 829 a násl. obč. zák. žalobce oprávněn požadovat regresní náhradu podle § 511 odst. 3 obč. zák. vůči žalovanému, v tomto případě ve výši poloviny těchto uhrazených dluhů, které byly žalobcem dostatečně tvrzeny a prokázány. Vznikl-li společný závazek účastníků z činnosti sdružení v období platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., pak v případě, že dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních společnících podle jejich podílů, a to dle § 511 odst. 3 obč. zák. (viz § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., „o. z.“, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014). Přestože je obsah regresního nároku u solidárních závazků podle § 1876 odst. 2 o. z. ve své podstatě shodný, okresní soud se měl přidržet právního posouzení uplatněných nároků jen dle § 511 odst. 3 obč. zák. Stejně jako v případě regresu není namístě zaměňovat tento institut s nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. nebo § 451 obč. zák. (regres vzniká z konkrétního zákonného či smluvního vztahu mezi osobami, zatímco bezdůvodné obohacení předpokládá majetkový prospěch na úkor jiného bez spravedlivého, resp. právního, důvodu). Okresní soud tedy, posuzoval-li předmětné nároky jako nároky regresní a zároveň jako nároky z bezdůvodného obohacení, činil tak nesprávně, ovšem bez vlivu na věcnou správnost rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soudu prvního stupně je také třeba vytknout určité upozadění posouzení námitky promlčení vznesené žalovaným. Z důvodu hospodárnosti řízení je nutno tuto námitku posuzovat přednostně, ovšem na základě k tomu dostatečně zjištěného skutkového stavu. Dovolá-li se totiž dlužník odůvodněně námitky promlčení, soud žalobu zamítne, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo věřitele vůbec existuje či nikoliv. Okresní soud také námitku promlčení nesprávně posuzoval, jak bylo uvedeno výše, ve vztahu „k obohacení žalovaného“ a ke dni 1. 4. 2020, kdy mělo dojít k „legalizaci vyplacených částek věřitelům“ právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu na majetek žalobce. Naproti tomu odvolací soud vychází z toho, že promlčení regresního nároku (ve vztahu k dluhům vzniklým za činnosti sdružení a za platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) dle § 511 odst. 3 tohoto zákoníku, pokud žalobce uhradil společné dluhy v rámci konkursu ve výši 2 073 089,45 Kč, je třeba posuzovat také dle § 100 a násl. obč. zák., s tříletou promlčecí dobou dle § 101 obč. zák., která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (viz § 3028 odst. 3 a § 3036 přechodných ustanovení o. z.). V projednávané věci je v této souvislosti podstatné usnesení Krajského soudu v Brně o rozvrhu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve věci konkursního úpadce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým bylo rozhodnuto, že k uspokojení pohledávek bude použita částka 2 073 089,45 Kč, kterou správce konkursní podstaty rozvrhne mezi věřitele. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak plyne, že konkurs na majetek úpadce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení s tím, že správce konkursní podstaty podáním ze dne 25. 2. 2020 sdělil, že rozvrhové usnesení bylo splněno, tj. uvedená částka se dostala věřitelům. Od tohoto dne se tedy odvíjí běh tříleté promlčecí doby k uplatnění regresních nároků ve vztahu k dluhům uspokojeným v rámci konkursu, přičemž žaloba ve věci byla podána 20. 2. 2023, tedy před uplynutím promlčecí doby. V případě dluhů (zjištěných pohledávek) uspokojených až po skončení konkursu byla tedy žaloba rovněž podána před uplynutím promlčecí dluhy. Odvolací soud proto rovněž shledal, že žalobou uplatněné pohledávky promlčené nejsou, byť s odlišnou argumentací a odlišným právním posouzením než okresní soud. K samotným těmto dluhům, které měl okresní soud na základě provedených důkazů za prokázané a žalobcem uhrazené, žalovaný, kromě výše vyvrácených tvrzení, že nesouvisí s činností sdružení, nic konkrétního nenamítal. Jde-li pak v tomto řízení „jen“ o regresní nároky ve vztahu k zaplaceným dluhům vzniklým z činnosti sdružení, není nijak podstatné, zda a jakým způsobem se účastníci reálně podíleli na ziscích či aktivech sdružení. Žádné takové nároky předmětem sporu učiněny nebyly. Není ani podstatné, zda byla provedena likvidace sdružení, vypořádání jeho aktiv a pasiv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud v podrobnostech odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolání žalovaného nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má proto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení zcela úspěšný žalobce, a to ve výši 31 668 Kč. Částka zahrnuje odměnu advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), každý za 12 380 Kč dle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dva režijní paušály, každý za 450 Kč dle 13 odst. 4 advokátního tarifu, náklady na cestu k jednání odvolacího soudu (z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět) vlakem ve výši 512 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 5 496 Kč. Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 31 668 Kč v přiměřené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokátky žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by úspěšnému žalobci dle § 150 o. s. ř. výjimečně právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 018 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 018 326 Kč od 25. 1. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 242 978,49 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne 20. 2. 2023, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 018 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 1. 2023 do zaplacení. Podstata jeho žalobních tvrzení spočívala v tom, že účastníci uzavřeli dne 1. 6. 1992 smlouvu o sdružení podle § 829 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“), na základě které společně podnikali v oboru zprostředkovatelské činnosti v oblasti obchodu a služeb, účetnictví a účetního poradenství, jakož i v dalším oboru v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoliv ze společníků. Smlouva o sdružení byla uzavřena na dobu neurčitou, nebyla nikdy žádný formálním způsobem ukončena ani nedošlo k vypořádání aktiv a pasiv tohoto sdružení. Podíl účastníků na zisku a závazcích sdružení byl stanoven rovným dílem. Žalovaný však přestal vykonávat činnost pro sdružení a odmítl se podílet na úhradě závazků. Žalobce tak vůči žalovanému uplatnil nárok na regresní úhradu jedné poloviny závazků z činnosti sdružení, které dosud sám plnil. V roce 2003 byl na majetek žalobce prohlášen konkurs, v jehož rámci částečně uhradil závazky vzniklé za doby fungování sdružení, a i po skončení konkursu pokračuje v hrazení těch závazků, které dosud plně uspokojeny nebyly. Pokud v konkursu částečně uhradil celkem 27 přihlášených pohledávek, jejichž polovina představuje částku 1 036 544,72 Kč, od které odečetl částku 800 000 Kč představující polovinu ceny získané za prodej spoluvlastněných nemovitostí, po žalovaném požaduje zaplacení 236 544,72 Kč. Po skončení konkursu pak žalobce zaplatil v žalobě konkretizované dlužné částky vůči různým věřitelům, přičemž vůči žalovanému požaduje také úhradu jedné poloviny těchto částek. Žalovaný nesouhlasil se žalobou v žádném rozsahu. Bránil se především námitkou absolutní neplatnosti smlouvy o sdružení z důvodu, že ke dni jejího podpisu ještě neměl ani jeden z účastníků živnostenské oprávnění. I když žalobce následně získal živnostenské oprávnění k prodeji potravin, tímto nedošlo k rozšíření předmětu činnosti sdružení. Žalovaný takového rozšíření činnosti nikdy neschválil a na tomto prodeji potravin se nijak nepodílel, tuto podnikatelskou činnost vykonával výhradně žalobce se svými rodinnými příslušníky. Veškeré závazky vzniklé v souvislosti s touto činností tak jdou zcela za žalobcem. Žalovaný sám nikdy živnostenské oprávnění totožného obsahu neměl. Žalovaný vznesl rovněž námitku promlčení regresních nároků žalobce na úhradu jím uhrazených závazků, pokud již uplynula tříletá promlčecí lhůta od doby, kdy žalobce mohl tyto nároky vůči žalovanému uplatnit. Žalovaný se v říjnu 2000 odstěhoval ze , adresa, , kde probíhala podnikatelská činnost žalobce, a tímto považoval veškeré společné aktivity s žalobcem za ukončené. U žádného z tvrzených závazků navíc nepovažoval za jednoznačně průkazné, že vznikly v souvislosti s činností sdružení.3. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování ke skutečnostem významným pro rozhodnutí věci. Zjišťoval, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o sdružení mezi účastníky, zda vznikly jednotlivé závazky v souvislosti s činností sdružení, zda a v jakém rozsahu byly tyto závazky žalobcem uhrazeny, zda za ně odpovídá i žalovaný a zda nedošlo vůči žalovanému k jejich promlčení. U smlouvy o sdružení ze dne 1. 6. 1992 nebylo dle okresního soudu pochyb o tom, že byla účastníky podepsána a oba projevili vůli společně podnikat. Smlouvu uzavřeli dle § 829 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. na dobu neurčitou. Předmětem činnosti byla zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb, činnost v oblasti účetnictví a účetního poradenství, jakož i další činnost v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoliv ze společníků. Tuto smlouvu okresní soud považoval za platnou. Pokud žalovaný namítal, že účastníci neměli v době podpisu smlouvy živnostenská oprávnění, to okresní soud nepovažoval za relevantní, neboť zde byla od počátku vůle účastníků společně podnikat v rámci sjednaných a budoucích předmětů činnosti, což bylo splněno. Žalobce ostatně již měl v době podpisu smlouvy živnostenské oprávnění vydáno, byť na jeho základě mohl vykonávat činnost až od 19. 1. 1992, proto již mohl do smlouvy uvést své identifikační číslo, které měl přiděleno. Pokud žalovaný živnostenský list neměl, neplatnost smlouvy to nezpůsobuje. Podnikali s identifikačním číslem žalobce a žalovaný do podnikání vnášel své znalosti z oblasti účetnictví. Právní úprava ani praxe přitom nevyžadovaly, aby účastníci sdružení disponovali živnostenskými oprávněními totožného obsahu. Okresní soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného o nepřípustném rozšíření předmětu činnosti sdružení na podnikání v oblasti prodeje potravin, pro které získal následně živnostenské oprávnění žalobce. Tato možnost byla přímo zakotvena ve smlouvě o sdružení v odstavci 3., v němž je uvedeno, že předmětem činnosti je i „další činnost v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoli ze společníků“. Pokud by žalovaný tehdy s rozšířením činnosti nesouhlasil, nic mu nebránilo účast ve sdružení ukončit. To však neučinil. Jestliže pak žalovaný namítal, že v rámci sdružení se věnoval pouze účetní činnosti a na podnikání žalobce v oblasti prodeje potravin se osobně nijak nepodílel, to dle okresního soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Vyvracejí to listinné důkazy týkající se personálních otázek (pracovní smlouvy, dohody o rozvázání pracovního poměru, přihlášky a odhlášky zaměstnanců), kdy žalovaný přijímal zaměstnance, ukončoval jejich pracovní poměr, za sdružení komunikoval s příslušnými úřady. Například nájemní smlouva k prodejně potravin uzavřená dne 25. 11. 1994 obsahuje podpisy obou účastníků, stejně jako žádost o prodloužení nájemní smlouvy prodejny potravin na adrese , adresa, . V žádosti o doplnění nájemní smlouvy ze dne 29. 3. 1999 pouze žalovaný žádal Městský úřad ve , adresa, , aby v nájemní smlouvě nebyl jako nájemce uveden pouze žalobce s odůvodněním, že společně podnikají ve sdružení již od roku 1992. Dne 10. 9. 1998 žalovaný přistoupil k závazku žalobce u , Anonymizováno, . Trestním rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 13. 11. 2002, č. j. 17 T 296/2022, byli účastníci zproštěni obžaloby, která jim kladla za vinu, že v období od 15. 9. 1995 do 6. 6. 2001 úmyslně neodvedli sociální a zdravotní pojištění, když závazky uznali, uhradili a projevili účinnou lítost. Účastníci také společně za sdružení zakoupili kupní smlouvou ze dne 28. 11. 1994 prodejnu potravin ve , adresa, , a to včetně vnitřního vybavení sloužícího k prodeji potravin. Ze mzdových listů zaměstnanců prodejny podepsaných žalovaným vyplynulo, že žalovaný se této činnosti za sdružení věnoval nejméně do roku 2000. Okresní soud k této otázce uzavřel, že žalovaný se na další činnosti sdružení spočívající v provozování prodejen potravin aktivně podílel, a to osobně, majetkově a také prostřednictvím své manželky. Žalovaný proto odpovídá za závazky sdružení společně s žalobcem ve smyslu § 835 odst. 2 obč. zák. Za možnost zániku sdružení okresní soud považoval postup dle § 841 obč. zák., tj. rozpuštění sdružení včetně majetkového vypořádání po úhradě společných závazků plynoucích z dosavadní činnosti sdružení. K těmto úkonům však účastníci dosud nepřistoupili. Odstěhování žalovaného ze , adresa,  za formální ukončení činnosti sdružení nepovažoval. Podle názoru okresního soudu došlo k ukončení činnosti sdružení nejpozději ke dni 8. 8. 2003, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl prohlášen konkurs na majetek žalobce, neboť tímto okamžikem sdružení muselo přestat vykonávat svou činnost, od tohoto dne tedy účastníkům nemohly z činnosti sdružení vzniknout další společné závazky. Přihlášené pohledávky do konkursu žalobce se však z největší části opíraly o činnosti, jež měly svůj původ v období let 1993 až 2000, kdy žalovaný aktivně vykonával svoji činnost pro sdružení. Okresní soud v odůvodnění rozsudku vyjmenoval konkrétní přihlášené pohledávky do konkursu žalobce, u nichž měl za prokázané, že skutečně vznikly v souvislosti s činností sdružení. U těchto přihlášených a žalobcem částečně uspokojených pohledávek v konkursu byli často uvedeni přímo oba účastníci nebo byl dlužník identifikován společným razítkem, hlavičkou, označením , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  či jiným způsobem. Další pohledávky uplatněné žalobou byly také přihlášeny do konkursu a vzhledem k tomu, že skončením konkursu lze neuhrazené pohledávky vůči dlužníku nadále uplatňovat (na rozdíl od oddlužení), žalobce tyto pohledávky hradil i po skončení konkursu, proto se rovněž jedná o pohledávky vzniklé v souvislosti s činností sdružení. Jednotlivé žalobcem tvrzené a dokládané pohledávky, včetně jejich výše, měl okresní soud za prokázané a korespondující s konečnou zprávou správce konkursní podstaty ze dne 12. 7. 2019 a s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž byl konkurs žalobce zrušen po splnění rozvrhového usnesení. Okresní soud měl za prokázané také žalobcem tvrzené a dokládané úhrady pohledávek po skončení konkursu. Žalobce zaplatil na pohledávkách přihlášených do konkursu celkem částku 2 073 089,44 Kč a na pohledávkách po skončení konkursu do podání žaloby celkem částku 1 563 562,73 Kč. Od celkové zaplacené částky 3 636 652,17 Kč žalobce správně odečetl 1 600 000 Kč jako výtěžek z prodeje společné nemovitosti a částku 2 036 652,17 Kč rozdělil na polovinu, jelikož podle § 840 obč. zák. jsou ze závazků vůči třetím osobám účastníci zavázáni společně a nerozdílně a žalobce věřitelem plnil v celém rozsahu. Podle § 511 odst. 3 obč. zák. jestliže pak dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh splnil sám, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Shodný obsah regresního nároku u solidárních závazků je dle okresního soudu i podle § 1876 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“). Vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada. Okresní soud měl za prokázané, že předmětné závazky vznikly v souvislosti s činností sdružení a tyto závazky hradil výlučně žalobce, čímž mu vznikl nárok vůči žalovanému na náhradu poloviny toho, co sám uhradil podle zásad o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. („o. z.“). Aplikoval právě toto ustanovení, neboť k obohacení žalovaného došlo až za účinnosti nového občanského zákoníku. K obohacení žalovaného došlo až dnem právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu dne , datum, , tímto okamžikem bylo skončeno konkursního řízení, čímž došlo k legalizaci vyplacených částek věřitelům. K dalšímu plnění na pohledávky věřitelů pak docházelo postupně až po tomto datu. V této souvislosti okresní soud posoudil jako nedůvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným. Dle jeho názoru k promlčení žádného z uplatněných nároků nedošlo, neboť neuplynula zákonná lhůta stanovená dle § 629 odst. 1 o. z., když počátek běhu tříleté promlčecí lhůty nastal dne 1. 4. 2020 a žaloba byla podána 20. 2. 2023. Částku 1 018 326 Kč přiznal společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 25. 1. 2023, tedy ode dne následujícího po dni, kdy žalovanému uplynula lhůta poskytnutá žalobcem ve výzvě k úhradě této částky. Právo na náhradu nákladů řízení soud prvního stupně přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. zcela úspěšnému žalobci za 12 úkonů právní služby advokáta po 12 380 Kč, 12 režijních paušálů (z toho 11 po 300 Kč a 1 za 450 Kč), dále mezi náklady zahrnul náklady na cestu k jednání soudu a zaplacený soudní poplatek. Jednotlivé položky nákladů v odůvodnění rozsudku podrobně vypočetl.4. Proti celému tomuto rozsudku podal žalovaný obsáhlé odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku a zamítnutí žaloby nebo zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Zejména namítal nesprávnost závěrů okresního soudu k posouzení platnosti smlouvy o sdružení ze dne 1. 6. 1992. Trvá na tom, že smlouva je neplatná. Žalovaný souhlasí s tím, že v době uzavření smlouvy šlo o občanskoprávní vztah, nikoli obchodní závazek, protože ani jeden z účastníků tehdy neměl platné živnostenské oprávnění. Namítá však, že soud nedostatečně posoudil, zda smlouva splňuje tehdejší zákonné požadavky na platné právní jednání, zda splňuje obecné náležitosti právního jednání i zvláštní náležitosti smlouvy o sdružení, zejména zda dle § 829 odst. 1 obč. zák. dostatečně určitě vymezila účel sdružení. Smlouva výslovně zahrnovala zprostředkovatelskou činnost a účetnictví. Další činnosti měly být navázány na živnostenská oprávnění získaná některým ze společníků, přičemž jejich kopie měly být přílohami smlouvy. V řízení ale nebylo zjištěno, že by takové přílohy existovaly, zejména pokud jde o živnostenské oprávnění k nákupu a prodeji zboží či provozu prodejen potravin. Okresní soud tak nepřípustně rozšířil účel sdružení nad text smlouvy, když dovodil, že zahrnoval veškeré živnosti, které některý z účastníků v budoucnu získá, i bez jejich připojení ke smlouvě. Účel sdružení byl podstatnou náležitostí smlouvy a musel být určitý a srozumitelný. Možnost budoucího rozšíření účelu smlouvy nemohla být založena jednostranným získáním nové živnosti jedním ze společníků. Nebyl také prokázán společný úmysl od počátku podnikat v oblasti prodeje potravin (také žalobce připustil, že k neformálnímu rozšíření činnosti došlo až po několika letech). Pozdější chování účastníků, například podpis některých dílčích listin či zapojení žalovaného nebo jeho manželky do činnosti, nemohlo nahradit písemnou změnu smlouvy. Žalovaný dále poukázal na to, že žalovaný neměl stejné živnostenské oprávnění jako žalobce pro nákup a prodej zboží. Z toho dovozuje, že společné podnikání v této oblasti nemohlo být platně založeno. Některé okolnosti svědčí spíše o samostatné podnikatelské činnosti žalobce, když například banka při financování nemovitosti vyžadovala zvláštní přistoupení žalovaného ke smlouvě o úvěru, žalobce se rovněž v návrhu na prohlášení konkursu neodvolával na podnikání ve sdružení. Podle názoru žalovaného nebyl také dostatečně prokázán vznik regresního nároku žalobce vůči žalovanému. I kdyby závazky souvisely se sdružením, žalobce měl postupovat především podle smluvně ujednaného mechanismu vypořádání závazků sdružení, nikoliv se po dlouhé době domáhat obecného regresu. Žalobce sdružení nevypořádal za jeho trvání, a to ani bezprostředně po prohlášení konkursu na svůj majetek. Žalovaný zároveň zpochybnil to, zda žalobce skutečně uhradil společné závazky nad rámec svého podílu. Navrhoval proto provést důkaz účetnictvím žalobce, výpisy z bankovního účtu a znaleckým posudkem. Podle žalovaného bylo hospodaření žalobce neprůhledné. Žalovaný neměl od roku 2000 z činnosti sdružení žádný prospěch, zatímco žalobce pokračoval v provozování potravin až do konkursu. Nelze tedy bez řádného účetního prověření určit, které dluhy byly skutečně závazky sdružení, zda k nim náležely odpovídající příjmy a zda žalobce nezískal z podnikání větší prospěch, než odpovídalo jeho podílu. Některé uplatněné pohledávky, a to například povinné odvody související se zaměstnanci nebo příjmy žalobce, mohly být osobními, veřejnoprávními závazky žalobce, které nelze bez dalšího pokládat za závazky sdružení. Okresní soud konkrétní námitky žalovaného k jednotlivým položkám nároku odmítl jen obecně, bez náležitého odůvodnění. Regresních nároků, které žalovaný nemůže přezkoumat vzhledem k absenci účetnictví, se žalobce domáhá až po uplynutí promlčecí doby k uplatnění nároků k vypořádání. Tento jeho postup obcházející zákon by neměl požívat právní ochrany. Žalovaný navíc rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, protože okresní soud řádně nevysvětlil své právní závěry o platnosti a rozsahu smlouvy ani důvody, pro které neprovedl navržené účetní a znalecké důkazy.5. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako správný. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování a veškeré důkazy náležitě zhodnotil. Své závěry v rozsudku řádně odůvodnil po stránce skutkové i právní. Soud prvního stupně náležitě posoudil právní jednání účastníků, zohlednil vůli jednajících stran při uzavření smlouvy a přihlédl i k následnému chování obou účastníků sdružení, zejména pak k aktivní účasti žalovaného při podnikatelské činnosti spočívající v obchodu potravinami. Tato intenzivní činnost žalovaného je podložena celou řadou důkazů. Smlouva o sdružení byla správně posouzena jako platné právní jednání, které žalovaného zavazovalo. Nedůvodná je také námitka žalovaného, že okresní soud provedl dokazování v nedostatečném rozsahu. Důkazní návrhy žalovaného v podobě znaleckého posudku za účelem zkoumání mnoho let starého účetnictví či výpisy z účtů nemohou nahradit chybějící tvrzení žalovaného. Ani žalovaný nebyl sám schopen blíže popsat, k čemu by vlastně takové dokazování mělo směřovat. Okresní soud provedl důkazy v dostatečném rozsahu postačující ke skutkovému závěru potřebnému pro rozhodnutí věci.6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a odvolání žalovaného neshledal důvodným.7. Odvolací soud předesílá, že okresní soud provedl obsáhlé a dostatečné dokazování ke všem skutečnostem významným pro rozhodnutí věci. Provedené důkazy řádně zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a učinil správný závěr o skutkovém stavu věci. Na dokazování okresního soudu proto odvolací soud v podrobnostech odkazuje. Také právní posouzení věci okresním soudem, byť s výhradami ze strany odvolacího soudu, vedlo ke správnému rozhodnutí ve věci samé.8. Pokud žalovaný namítal nesprávný výklad smlouvy o sdružení a tvrdil její neplatnost, pak odvolací soud, který měl rovněž písemný text smlouvy o sdružení uzavřené mezi účastníky dne 1. 6. 1992 k dispozici, námitkám žalovaného nepřisvědčil. Tato smlouva byla uzavřena za platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. („obč. zák.“), dle jehož ustanovení § 829 odst. 1 se několik osob může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu, přičemž dle § 829 odst. 2 sdružení nemají způsobilost k právním úkonům. Smyslem této právní úpravy bylo umožnit účastníkům založit sdružení, ovšem bez právní subjektivity, se značnou neformálností a smluvní volností, k nejrůznějším účelům, například za účelem podnikatelských aktivit, jak tomu bylo v daném případě. K základní charakteristice takového sdružení patří určitá koordinace činností účastníků směřujících k dosažení sjednaného účelu sdružení, přičemž právě sjednání tohoto účelu je jedinou nutnou náležitostí smlouvy o sdružení, jiné formální náležitosti smlouvy zákon nestanoví (smlouva nemusí být ani uzavřena písemně). V daném případě si účastníci zcela pregnantně – jasně, určitě, srozumitelně, tudíž platně, v písemné smlouvě ze dne 1. 6. 1992 sjednali účel svého sdružení, a to ve vztahu k předmětu činnosti zahrnující 1) zprostředkovatelskou činnost v oblasti obchodu a služeb (mimo činnost vyhrazenou zvláštními předpisy), 2) činnost v oblasti účetnictví a účetního poradenství a 3) další činnost v návaznosti na získaná živnostenská oprávnění kterýmkoliv ze společníků. Bylo zřejmé, že žalobce měl v rámci sdružení využívat svých schopností a odborností, jakož i živnostenských oprávnění, především v oblasti obchodu a služeb, zatímco žalovaný v oblasti účetnictví, administrativních a personálních záležitostí. Dle zákonné úpravy nebylo nezbytné, aby již v době uzavření smlouvy o sdružení měl každý z účastníků příslušné živnostenské oprávnění k podnikání nebo dokonce každý živnostenské oprávnění ke každé činnosti v rámci sdružení, jak namítá žalovaný. Účastníci si dokonce vytvořili prostor (pod výše uvedeným bodem 3. smlouvy) pro podnikání v rámci sdružení, k němuž měli či mohli získat blíže nespecifikované živnostenské oprávnění teprve v budoucnu. Pokud pak ve smlouvě zakotvili, že „kopie všech získaných živnostenských oprávnění jsou přílohami této smlouvy“, není zcela jasné, jak se tyto listiny měly stát přílohami smlouvy, jakým způsobem měly být se smlouvou spojeny či zda tyto listiny prostě účastníci bez dalšího považovali (s odkazem na smlouvu o sdružení) za přílohu smlouvy. V každém případě však mezi účastníky nemohlo být, a zřejmě ani nebylo, v době činnosti sdružení sporu o to, která živnostenská oprávnění každého z nich jsou podkladem pro podnikatelskou činnost v rámci sdružení. Vzhledem k předmětu sporu a k dluhům tvrzeným žalobcem v žalobě je pak významné podnikání v oblastech zprostředkovatelské činnosti, obchodu a služeb, koupě a prodeje zboží, kdy účastníci spolu měli provozovat několik obchodů s potravinami ve , adresa, . Je-li sdružení založeno za účelem podnikatelské činnosti či s podnikáním účastníka souvisí, je zapotřebí, aby účastníci zajišťující ve sdružení určité podnikatelské činnosti, měli pro tyto činnosti živnostenská oprávnění. Toto oprávnění však není zapotřebí u účastníka, který do sdružení vnáší pouze nějakou věc, právo nebo určitou dovednost (činnost účastníka k dosažení sjednaného účelu sdružení může být značně variabilní). Jestliže žalovaný v řízení popíral, že by se na této činnosti jakkoliv podílel a popíral, že se jednalo o činnosti v rámci sdružení, tyto námitky byly dokazováním okresního soudu spolehlivě vyvráceny, když žalovaný činil úkony například při uzavírání pracovních smluv s prodavačkami, uzavírání nájemních smluv na objekt prodejny potravin atd., a to i pod označením , Anonymizováno,  či , Anonymizováno, , jimiž účastníci své sdružení identifikovali. K tomu je třeba dodat, že sdružení účastníků nezaniklo tím, že žalovaný o sdružení přestal jevit v roce 2000 zájem. Smlouva o sdružení byla uzavřena dne 1. 6. 1992 na dobu neurčitou s tím, že jakákoliv změna této smlouvy měla být provedena písemným dodatkem. V řízení nebylo prokázáno, že by si účastníci písemně sjednali omezení doby činnosti sdružení nebo se dohodli na jeho zániku, případně že by zánik sdružení nastal vystoupením jednoho z účastníků (v souladu s § 838, případně postupem dle § 582 odst. 1 obč. zák.).9. Sdružení není právnickou osobou, nemá právní subjektivitu, nemůže být tedy ani subjektem práv a závazků, jsou to jen jeho účastníci, kteří v souvislosti s činností sdružení jednají, nabývají práva a odpovídající za závazky. Ve smlouvě ze dne 1. 6. 1992 to účastníci vyjádřili tak, že jsou oprávněni „samostatně rozhodovat o směrech a postupech, obchodních operacích, které vrcholí úspěšným obchodním výsledkem“, přičemž „k uzavření obchodní operace není třeba souhlasu druhého společníka“. Rovněž sjednali, že zisk i ztrátu si společníci rozdělí stejným dílem, nebude-li dohodnuto jinak. Dále je podstatné, že z právní povahy sdružení vyplývá i solidární odpovědnost účastníků za závazky vůči třetím osobám. Předpokladem zde jsou právní úkony učiněné navenek jménem všech účastníků sdružení, ať již jednají účastníci navenek společně, či prostřednictvím zástupce. V případě, že sdružení podnikatelů přijme pro své sdružení název, pak zde platilo ustanovení § 10 odst. 2 obchodního zákoníku rozšiřující ochranu třetích osob a zakládající solidární odpovědnost na sdružení zúčastněných podnikatelů při užití názvu sdružení jednajícím účastníkem. Účastník solidárně odpovědný za závazky vzniklé při činnosti sdružení odpovídá za tyto závazky celým svým majetkem, nikoliv tedy pouze v rozsahu svého vlastnického podílu na získaném majetku na vnesených věcech. Tato jeho odpovědnost trvá i po zániku jeho účasti ve sdružení či po rozpuštění sdružení ohledně závazků vzniklých v době, v níž byl účastníkem sdružení. Pokud si účastníci nedohodli něco jiného, pak platí zásada, že i na ztrátách z činnosti sdružení se účastníci podílejí stejným dílem. Tím je jako nedůvodná vyhodnocena námitka žalovaného, že mělo být znalecky posouzeno účetnictví žalobce, včetně bankovního účtu u , právnická osoba, , ke zjištění, zda žalobce skutečně uhradil více, než činil jeho podíl, a to v souvislosti s tvrzením žalovaného, že od roku 2000 neměl žalovaný z činnosti sdružení žádný prospěch.10. Podstatné je, že žalobce v řízení uvedl dlužné částky, které souvisí s podnikatelskou činností – s provozem několika obchodů s potravinami ve , adresa, , nepochybně v rámci sdružení účastníků. Jestliže při této činnosti vznikly dluhy vůči třetím osobám (za které jsou účastníci odpovědní solidárně a ve smlouvě si sjednali, že i ztrátu si mezi sebou rozdělí stejným dílem), které žalobce dosud uhradil sám, a to v rámci rozvrhu konkursní podstaty a následně i jako zjištěné pohledávky (ve smyslu § 201 insolvenčního zákona), pak je za uhrazené závazky vzniklé z činnosti sdružení fungujícího dle § 829 a násl. obč. zák. žalobce oprávněn požadovat regresní náhradu podle § 511 odst. 3 obč. zák. vůči žalovanému, v tomto případě ve výši poloviny těchto uhrazených dluhů, které byly žalobcem dostatečně tvrzeny a prokázány. Vznikl-li společný závazek účastníků z činnosti sdružení v období platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., pak v případě, že dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních společnících podle jejich podílů, a to dle § 511 odst. 3 obč. zák. (viz § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., „o. z.“, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014). Přestože je obsah regresního nároku u solidárních závazků podle § 1876 odst. 2 o. z. ve své podstatě shodný, okresní soud se měl přidržet právního posouzení uplatněných nároků jen dle § 511 odst. 3 obč. zák. Stejně jako v případě regresu není namístě zaměňovat tento institut s nároky na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. nebo § 451 obč. zák. (regres vzniká z konkrétního zákonného či smluvního vztahu mezi osobami, zatímco bezdůvodné obohacení předpokládá majetkový prospěch na úkor jiného bez spravedlivého, resp. právního, důvodu). Okresní soud tedy, posuzoval-li předmětné nároky jako nároky regresní a zároveň jako nároky z bezdůvodného obohacení, činil tak nesprávně, ovšem bez vlivu na věcnou správnost rozhodnutí.11. Soudu prvního stupně je také třeba vytknout určité upozadění posouzení námitky promlčení vznesené žalovaným. Z důvodu hospodárnosti řízení je nutno tuto námitku posuzovat přednostně, ovšem na základě k tomu dostatečně zjištěného skutkového stavu. Dovolá-li se totiž dlužník odůvodněně námitky promlčení, soud žalobu zamítne, aniž by zkoumal, zda uplatňované právo věřitele vůbec existuje či nikoliv. Okresní soud také námitku promlčení nesprávně posuzoval, jak bylo uvedeno výše, ve vztahu „k obohacení žalovaného“ a ke dni 1. 4. 2020, kdy mělo dojít k „legalizaci vyplacených částek věřitelům“ právní mocí rozhodnutí o zrušení konkursu na majetek žalobce. Naproti tomu odvolací soud vychází z toho, že promlčení regresního nároku (ve vztahu k dluhům vzniklým za činnosti sdružení a za platnosti a účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) dle § 511 odst. 3 tohoto zákoníku, pokud žalobce uhradil společné dluhy v rámci konkursu ve výši 2 073 089,45 Kč, je třeba posuzovat také dle § 100 a násl. obč. zák., s tříletou promlčecí dobou dle § 101 obč. zák., která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (viz § 3028 odst. 3 a § 3036 přechodných ustanovení o. z.). V projednávané věci je v této souvislosti podstatné usnesení Krajského soudu v Brně o rozvrhu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve věci konkursního úpadce , Jméno žalobce, , kterým bylo rozhodnuto, že k uspokojení pohledávek bude použita částka 2 073 089,45 Kč, kterou správce konkursní podstaty rozvrhne mezi věřitele. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka,  pak plyne, že konkurs na majetek úpadce , Jméno žalobce,  byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení s tím, že správce konkursní podstaty podáním ze dne 25. 2. 2020 sdělil, že rozvrhové usnesení bylo splněno, tj. uvedená částka se dostala věřitelům. Od tohoto dne se tedy odvíjí běh tříleté promlčecí doby k uplatnění regresních nároků ve vztahu k dluhům uspokojeným v rámci konkursu, přičemž žaloba ve věci byla podána 20. 2. 2023, tedy před uplynutím promlčecí doby. V případě dluhů (zjištěných pohledávek) uspokojených až po skončení konkursu byla tedy žaloba rovněž podána před uplynutím promlčecí dluhy. Odvolací soud proto rovněž shledal, že žalobou uplatněné pohledávky promlčené nejsou, byť s odlišnou argumentací a odlišným právním posouzením než okresní soud. K samotným těmto dluhům, které měl okresní soud na základě provedených důkazů za prokázané a žalobcem uhrazené, žalovaný, kromě výše vyvrácených tvrzení, že nesouvisí s činností sdružení, nic konkrétního nenamítal. Jde-li pak v tomto řízení „jen“ o regresní nároky ve vztahu k zaplaceným dluhům vzniklým z činnosti sdružení, není nijak podstatné, zda a jakým způsobem se účastníci reálně podíleli na ziscích či aktivech sdružení. Žádné takové nároky předmětem sporu učiněny nebyly. Není ani podstatné, zda byla provedena likvidace sdružení, vypořádání jeho aktiv a pasiv.12. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako ve výroku věcně správný, včetně správného výroku o nákladech řízení, na jehož odůvodnění odvolací soud v podrobnostech odkazuje.13. Odvolání žalovaného nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má proto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení zcela úspěšný žalobce, a to ve výši 31 668 Kč. Částka zahrnuje odměnu advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu), každý za 12 380 Kč dle § 7 bodu 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dva režijní paušály, každý za 450 Kč dle 13 odst. 4 advokátního tarifu, náklady na cestu k jednání odvolacího soudu (z , adresa,  a zpět) vlakem ve výši 512 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 5 496 Kč. Odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 31 668 Kč v přiměřené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokátky žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by úspěšnému žalobci dle § 150 o. s. ř. výjimečně právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. u okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:12.Co.342.2025.1","publishedAt":"2026-10-13","decisionAt":"2026-06-24","caseNumber":{"senate":12,"registry":"Co","index":342,"year":2025,"pageNumber":441},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jiří","lastName":"Vild","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSUL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 1 018 326 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 31. 1. 2025, č. j. 9 C 53/2023-377","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":9,"registry":"C","index":53,"year":2023,"pageNumber":377},"affectedDate":"2025-01-31","courtCode":"OSLN","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"201","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"829","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"829","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1876","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3028","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","PRAVNICKA_OSOBA","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","PODNIKATEL","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}