{"uuid":"514b8e76-62ff-43cb-92c4-294e7cc86c5d","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 67 764,26 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 62.785,92 Kč, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 62.785,92 Kč, od 9. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4.978,34 Kč, 8,25 % smluvního úroku ročně z částky ve výši 62.785,92 Kč, od 9. 11. 2021 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.412 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 62.785,92 Kč, s 8,25 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 62.785,92 Kč, od 9. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.\nII. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 4.978,34 Kč, 8,25 % smluvního úroku ročně z částky ve výši 62.785,92 Kč, od 9. 11. 2021 do zaplacení.\nIII. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.412 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou, podanou k soudu dne 9. 11. 2021, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 67 764,26 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit úrok, který byl sjednán ve výši 12,9 % ročně a další ceny za případné služby dle aktuálního sazebníku. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami splatnými k 20. dni daného kalendářního měsíce ve výši 1 262 Kč. Žalovaná využila v roce 2020 odklady splátek v souvislosti se pandemií Covid-19 (v období duben - červen 2020 a v období červenec - říjen 2020). Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnila řádně a včas, ačkoliv o to byla telefonicky a písemně upomínána. Jelikož došlo k prodlení s úhradou 3 splátek, případně prodlení jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, využil žalobce svého práva a prohlásil úvěr za splatný. Stalo se tak upomínkou ze dne 30. 1. 2021, ve které vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na to, že neuhradí-li dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke dni 3. 3. 2021, o čemž následně žalovanou informoval oznámením ze dne 3. 3. 2021. Následně žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 19. 10. 2021. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 62 785,92 Kč, řádný úrok ve výši 2 489,17 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 489,17 Kč, a dále žalobce požaduje smluvní úrok v sazbě 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení, kdy oboje úročení počíná běžet od data podání žaloby, tedy od 9. 11. 2021 a požaduje toto z jistiny ve výši 62 785,92 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Zdejší soud v dané věci dne 19. 5. 2022, pod č. j. EPR 266517/2021-14, vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 11. 10. 2022, provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena elektronicky dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" mezi žalobcem, jako úvěrujícím a žalovanou, jako úvěrovanou, bylo zjištěno, že žalobce se touto smlouvou měl zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se touto měla zavázat splatit úvěr nejpozději do 20. 5. 2025, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 262 Kč Tyto splátky byly splatné vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena 20. 6. 2017 a poslední ve výši 1 106 Kč dne 20. 5. 2025 Celkem bylo stanoveno 96 splátek. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 12,9 % ročně. Peníze představující úvěr měl žalobce vyplatit nejpozději do 19. 6. 2017 na bankovní účet žalované identifikovaný pod bodem 2.4 smlouvy. Pod bodem 8 smlouvy byly řešeny případy porušení smlouvy a sankce. Případem porušení smlouvy bylo také to, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek (bod 8.1, písm. a) a následkem porušení smlouvy je rovněž prohlášení celého úvěru za okamžitě splatný (bod 8.2, písm. b) smlouvy). Soudu byly předloženy standardní informace o spotřebitelském úvěru, které měla mít žalovaná k dispozici před uzavřením smlouvy, a s jejichž obsahem se měla seznámit a souhlasit a rovněž soudu byl předložen dopis žalobce, který obsahoval akceptaci žádosti o poskytnutí úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":", který byl uveden ve smlouvě, bylo zjištěno, že k čerpání úvěru došlo dne 28. 5. 2017, kdy celá částka 75 000 Kč byla zaslána na účet žalované, který byl identifikován ve smlouvě (bod 2.4 smlouvy). K datu 31. 12. 2017 na tomto úvěrovém účtu byl debetní zůstatek 71 907,54 Kč. Soudu bylo rovněž předloženo potvrzení o odkladu splátek úvěru z 11. 4. 2020, které se týkalo měsíců duben - červen 2020. Zároveň byla žalovaná upozorněna na to, že se jí prodlouží splatnost úvěru, přičemž den konečné splatnosti byl stanoven 22. 12. 2025 a výše poslední splátky, za předpokladu řádného splácení, měla činit 911,32 Kč. Soudu bylo předloženo i potvrzení k ochranné době (odkladu plateb) u úvěru žalované ze dne 7. 6. 2020. Tato ochranná doba byla stanovena na období červenec - říjen 2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Další listinné důkazy, které soudu byly předloženy, byly výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 22. 12. 2020, ze dne 30. 1. 2021, která byla poslední výzvou před zesplatněním úvěru. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 3. 2021 bylo zjištěno, že vzhledem k prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek se dne 3. 3. 2021, stala zbývající částka úvěru splatnou a zároveň žalovaná byla vyzvána k tomu, aby celkovou dlužnou částku ve výši 63 056 Kč uhradila. Soudu byla rovněž předložená předžalobní výzva ze dne 19. 10. 2021, a to včetně dokladu o jejím doručování žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Pokud se jedná o listinné důkazy, které prokážou prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, byl soudu předložen výpis z osobního účtu žalované vedený u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z toho bylo možno ověřit, že žalovaná pobírala mzdu v lednu 2017 - 19 271 Kč, v únoru 2017 - 15 145 Kč, v březnu 2017 - 16 349 Kč. Dále žalobce uvedl, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci tzv. předem schválené úvěrové nabídky. Nabídka byla napočtena na základě příjmů z účtů vedeného u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název společnosti","anonStyle":"ANON"},{"text":", to je příjmů 19 247 Kč, přičemž klientka na žádosti o úvěr uvedla 17 000 Kč měsíčně. Žalobce dále ověřil pomocí interního napojení insolvenční rejstřík, zda žalovaná v době úvěrové žádosti není v aktivním insolvenčním řízení. Na žádosti žalovaná uvedla výdaje 1 000 Kč měsíčně. Banka tak stanovila životní výdaje klientky, po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu, na 5 205 Kč. Banka při výpočtu disponibilního příjmu klientky stanovila rovněž maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěru. Klientka, tedy žalovaná, musela vyhovět, jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem na tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klientky. Na žádosti uvedla žalovaná splátky, mimo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název společnosti","anonStyle":"ANON"},{"text":", 0 Kč, dotazem do CCB a vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: revolvingový úvěr ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název společnosti","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 26. 5. 2017 s limitem 40 000 Kč a splátkou 2 000 Kč, spotřební úvěr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název společnosti","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 15. 5. 2017 se splátkou 8 553 Kč. Splátky nového úvěru činily 1 262 Kč měsíčně a nové splátkové zatížení žalované tedy činilo 11 815 Kč. Banka vyhodnotila, že příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu klientce zbylo 7 432 Kč k pokrytí životních nákladů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Pokud se jedná o zjišťování poměrů žalované, bylo zjištěno, že je vdaná, bydlí v nájmu bytu ve vlastnictví jiné osoby. Je vyučena a v domácnosti dle údajů, které žalovaná uvedla, žije 1 osoba, z toho počtu osob bez příjmu uvedla, že je jedna. U zaměstnavatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název společnosti","anonStyle":"ANON"},{"text":" pracuje od 1. 11. 2015. Uvedla, že splátky, mimo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název společnosti","anonStyle":"ANON"},{"text":", nemá a ostatní povinné výdaje, jako například výživné, srážky ze mzdy či léky, označila částkou 1 000 Kč měsíčně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s dlužnicí, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy, s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, v němž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva, tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud tedy v posuzování věcí zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. A pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 3,6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace, nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti, přistoupil. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny, jako dostatečné pro splácení jí poskytnutých úvěrů. Žalovaná měla příjmy ze zaměstnání, pohybující se od 16 - 19 000 Kč čistého, jiné příjmy nebyly prokázány. Pokud se jedná a výdaje domácnosti, žalovaná uvedla, že se jedná o částku 1 000 Kč měsíčně, což je zcela nereálné, neboť v době uzavření smlouvy žila v nájmu, který, dle mínění soudu, sám o sobě představuje vyšší částka než 1 000 Kč měsíčně. Ostatně i žalobce tyto výdaje přehodnotil a měsíční výdaje žalované zhodnotil částkou 5 205 Kč. I tato částka je, dle mínění soudu, nereálná, neboť v sobě nejspíše obsahuje měsíční nájemné, další výdaje žalované spojené s placením elektřiny, plynu, vody, odpadu, krytím životních potřeb, jako nákup jídla, ošacení, léků, popřípadě i krytí nákladů spojených s dopravou do zaměstnání. Výdaje žalované, dle mínění soudu, jsou zcela jednoznačně podhodnoceny a jsou nepřesné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně. Soud odkazuje v tomto směru i na rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěr spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 75 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě části úvěru, kterou neuhradila, přičemž vycházel z údajů žalobce, že se jedná o částku 62 785,92 Kč, a vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1980 o.z., ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť jeho neúspěch se týkal poměrně nepatrné části jeho nároku, který požadoval v žalobě. Náklady žalobce souvisely se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 512 Kč, a dále žalobci byly přiznány paušální náhrady za 3 úkony á 300 Kč, které spočívaly v předžalobní výzvě, žalobě a účasti zástupce žalobce u ústního jednání v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou, podanou k soudu dne 9. 11. 2021, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 67 764,26 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 75 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté plnění vrátit a zároveň zaplatit úrok, který byl sjednán ve výši 12,9 % ročně a další ceny za případné služby dle aktuálního sazebníku. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami splatnými k 20. dni daného kalendářního měsíce ve výši 1 262 Kč. Žalovaná využila v roce 2020 odklady splátek v souvislosti se pandemií Covid-19 (v období duben - červen 2020 a v období červenec - říjen 2020). Žalovaná porušila smluvní podmínky tím, že dojednané splátky neplnila řádně a včas, ačkoliv o to byla telefonicky a písemně upomínána. Jelikož došlo k prodlení s úhradou 3 splátek, případně prodlení jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, využil žalobce svého práva a prohlásil úvěr za splatný. Stalo se tak upomínkou ze dne 30. 1. 2021, ve které vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu a upozornil ji na to, že neuhradí-li dlužné částky, dojde k zesplatnění zbylé dlužné částky ke dni 3. 3. 2021, o čemž následně žalovanou informoval oznámením ze dne 3. 3. 2021. Následně žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 19. 10. 2021. Žalovaná částka představuje jistinu ve výši 62 785,92 Kč, řádný úrok ve výši 2 489,17 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 489,17 Kč, a dále žalobce požaduje smluvní úrok v sazbě 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení, kdy oboje úročení počíná běžet od data podání žaloby, tedy od 9. 11. 2021 a požaduje toto z jistiny ve výši 62 785,92 Kč.\n2. Zdejší soud v dané věci dne 19. 5. 2022, pod č. j. EPR 266517/2021-14, vydal elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.\n3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 11. 10. 2022, provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.\n4. Ze smlouvy o úvěru, která měla být uzavřena elektronicky dne [datum] mezi žalobcem, jako úvěrujícím a žalovanou, jako úvěrovanou, bylo zjištěno, že žalobce se touto smlouvou měl zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se touto měla zavázat splatit úvěr nejpozději do 20. 5. 2025, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 262 Kč Tyto splátky byly splatné vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce, přičemž první splátka měla být uhrazena 20. 6. 2017 a poslední ve výši 1 106 Kč dne 20. 5. 2025 Celkem bylo stanoveno 96 splátek. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 12,9 % ročně. Peníze představující úvěr měl žalobce vyplatit nejpozději do 19. 6. 2017 na bankovní účet žalované identifikovaný pod bodem 2.4 smlouvy. Pod bodem 8 smlouvy byly řešeny případy porušení smlouvy a sankce. Případem porušení smlouvy bylo také to, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek (bod 8.1, písm. a) a následkem porušení smlouvy je rovněž prohlášení celého úvěru za okamžitě splatný (bod 8.2, písm. b) smlouvy). Soudu byly předloženy standardní informace o spotřebitelském úvěru, které měla mít žalovaná k dispozici před uzavřením smlouvy, a s jejichž obsahem se měla seznámit a souhlasit a rovněž soudu byl předložen dopis žalobce, který obsahoval akceptaci žádosti o poskytnutí úvěru. Z výpisu z úvěrového účtu číslo [bankovní účet], který byl uveden ve smlouvě, bylo zjištěno, že k čerpání úvěru došlo dne 28. 5. 2017, kdy celá částka 75 000 Kč byla zaslána na účet žalované, který byl identifikován ve smlouvě (bod 2.4 smlouvy). K datu 31. 12. 2017 na tomto úvěrovém účtu byl debetní zůstatek 71 907,54 Kč. Soudu bylo rovněž předloženo potvrzení o odkladu splátek úvěru z 11. 4. 2020, které se týkalo měsíců duben - červen 2020. Zároveň byla žalovaná upozorněna na to, že se jí prodlouží splatnost úvěru, přičemž den konečné splatnosti byl stanoven 22. 12. 2025 a výše poslední splátky, za předpokladu řádného splácení, měla činit 911,32 Kč. Soudu bylo předloženo i potvrzení k ochranné době (odkladu plateb) u úvěru žalované ze dne 7. 6. 2020. Tato ochranná doba byla stanovena na období červenec - říjen 2020.\n5. Další listinné důkazy, které soudu byly předloženy, byly výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 22. 12. 2020, ze dne 30. 1. 2021, která byla poslední výzvou před zesplatněním úvěru. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 3. 2021 bylo zjištěno, že vzhledem k prodlení žalované s úhradou měsíčních splátek se dne 3. 3. 2021, stala zbývající částka úvěru splatnou a zároveň žalovaná byla vyzvána k tomu, aby celkovou dlužnou částku ve výši 63 056 Kč uhradila. Soudu byla rovněž předložená předžalobní výzva ze dne 19. 10. 2021, a to včetně dokladu o jejím doručování žalované.\n6. Pokud se jedná o listinné důkazy, které prokážou prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, byl soudu předložen výpis z osobního účtu žalované vedený u [právnická osoba]. Z toho bylo možno ověřit, že žalovaná pobírala mzdu v lednu 2017 - 19 271 Kč, v únoru 2017 - 15 145 Kč, v březnu 2017 - 16 349 Kč. Dále žalobce uvedl, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci tzv. předem schválené úvěrové nabídky. Nabídka byla napočtena na základě příjmů z účtů vedeného u [název společnosti], to je příjmů 19 247 Kč, přičemž klientka na žádosti o úvěr uvedla 17 000 Kč měsíčně. Žalobce dále ověřil pomocí interního napojení insolvenční rejstřík, zda žalovaná v době úvěrové žádosti není v aktivním insolvenčním řízení. Na žádosti žalovaná uvedla výdaje 1 000 Kč měsíčně. Banka tak stanovila životní výdaje klientky, po zohlednění situace podle svého interního ekonomického modelu, na 5 205 Kč. Banka při výpočtu disponibilního příjmu klientky stanovila rovněž maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěru. Klientka, tedy žalovaná, musela vyhovět, jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem na tuto hranici splátkového zatížení je příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů klientky. Na žádosti uvedla žalovaná splátky, mimo [název společnosti], 0 Kč, dotazem do CCB a vlastních systémů bylo zjištěno, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: revolvingový úvěr [název společnosti] ze dne 26. 5. 2017 s limitem 40 000 Kč a splátkou 2 000 Kč, spotřební úvěr u [název společnosti] ze dne 15. 5. 2017 se splátkou 8 553 Kč. Splátky nového úvěru činily 1 262 Kč měsíčně a nové splátkové zatížení žalované tedy činilo 11 815 Kč. Banka vyhodnotila, že příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmu klientce zbylo 7 432 Kč k pokrytí životních nákladů.\n7. Pokud se jedná o zjišťování poměrů žalované, bylo zjištěno, že je vdaná, bydlí v nájmu bytu ve vlastnictví jiné osoby. Je vyučena a v domácnosti dle údajů, které žalovaná uvedla, žije 1 osoba, z toho počtu osob bez příjmu uvedla, že je jedna. U zaměstnavatele [název společnosti] pracuje od 1. 11. 2015. Uvedla, že splátky, mimo [název společnosti], nemá a ostatní povinné výdaje, jako například výživné, srážky ze mzdy či léky, označila částkou 1 000 Kč měsíčně.\n8. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů.\n9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.\n10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n11. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.\n12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n13. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s dlužnicí, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy, s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, v němž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva, tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.\n14. Soud tedy v posuzování věcí zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. A pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 3,6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru - dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace, nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti, přistoupil. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny, jako dostatečné pro splácení jí poskytnutých úvěrů. Žalovaná měla příjmy ze zaměstnání, pohybující se od 16 - 19 000 Kč čistého, jiné příjmy nebyly prokázány. Pokud se jedná a výdaje domácnosti, žalovaná uvedla, že se jedná o částku 1 000 Kč měsíčně, což je zcela nereálné, neboť v době uzavření smlouvy žila v nájmu, který, dle mínění soudu, sám o sobě představuje vyšší částka než 1 000 Kč měsíčně. Ostatně i žalobce tyto výdaje přehodnotil a měsíční výdaje žalované zhodnotil částkou 5 205 Kč. I tato částka je, dle mínění soudu, nereálná, neboť v sobě nejspíše obsahuje měsíční nájemné, další výdaje žalované spojené s placením elektřiny, plynu, vody, odpadu, krytím životních potřeb, jako nákup jídla, ošacení, léků, popřípadě i krytí nákladů spojených s dopravou do zaměstnání. Výdaje žalované, dle mínění soudu, jsou zcela jednoznačně podhodnoceny a jsou nepřesné.\n15. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně. Soud odkazuje v tomto směru i na rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěr spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.\n16. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 75 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě části úvěru, kterou neuhradila, přičemž vycházel z údajů žalobce, že se jedná o částku 62 785,92 Kč, a vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci rovněž příslušenství pohledávky ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1980 o.z., ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.\n17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., a přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, neboť jeho neúspěch se týkal poměrně nepatrné části jeho nároku, který požadoval v žalobě. Náklady žalobce souvisely se zaplacením soudního poplatku ve výši 2 512 Kč, a dále žalobci byly přiznány paušální náhrady za 3 úkony á 300 Kč, které spočívaly v předžalobní výzvě, žalobě a účasti zástupce žalobce u ústního jednání v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.\n18. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSBI:2022:11.C.186.2022.1","publishedAt":"2023-03-20","decisionAt":"2022-10-13","caseNumber":{"senate":11,"registry":"C","index":186,"year":2022,"pageNumber":92},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Lenka","lastName":"Šestáková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSBI","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 67 764,26 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":110,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"173","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"174a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1980","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"}],"flags":["NAJEM_BYTU","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU","SRAZKY_ZE_MZDY","VYZIVNE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}