{"uuid":"53aff4e7-203b-428c-adcd-a00278194969","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Jursíka a soudkyní JUDr. Ivety Jiříkové a Mgr. Ing. Martiny Lacinové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupené advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupené advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2026, č. j. 25 C 119/2025–219,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na nahrazení projevu vůle žalované písemně potvrdit Zjišťovací protokol podepsaný ze strany žalobkyně dne 14. 2. 2025 se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 54 998 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba na nahrazení projevu vůle žalované písemně potvrdit Zjišťovací protokol podepsaný ze strany žalobkyně dne 14. 2. 2025 se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 54 998 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl podané žalobě a nahradil projev žalované písemně potvrdit zjišťovací protokol obsahující jak soupis provedených víceprací, tak jejich ocenění i částky k fakturaci. Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalované podle § 161 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná odmítla potvrdit zjišťovací protokol vztahující se k vícepracím provedeným při realizaci kabelovodů na stavbě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název stavby","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 24. 5. 2024 uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě realizovala předmětné dílo jako subdodavatel žalované. Součástí smlouvy bylo ujednání, podle něhož je objednatel povinen potvrdit zjišťovací protokol o rozsahu provedených prací, neshledá-li rozpor mezi jeho obsahem a skutečným stavem. Žalobkyně uváděla, že dne 14. 2. 2025 předložila žalované zjišťovací protokol zahrnující nezbytné vícepráce v hodnotě 5 141 666 Kč bez DPH, přesto žalovaná jeho podpis bez věcného důvodu odmítla. Zdůrazňovala, že předmětné vícepráce byly nejen skutečně provedeny, ale byly také odsouhlaseny generálním zhotovitelem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a následně žalovanou vyúčtovány vůči tomuto objednateli. Podle žalobkyně tak žalovaná svým jednáním porušovala smluvní povinnost a bezdůvodně odmítala postupovat v souladu s dosavadní obchodní praxí mezi stranami. Žalobkyně dále tvrdila, že účastníci již v průběhu realizace zakázky upustili od požadavku písemných dodatků smlouvy a vícepráce běžně schvalovali neformálně prostřednictvím kontrolních dnů, e-mailové komunikace, změnových listů a následně vystavených zjišťovacích protokolů. Poukazovala rovněž na skutečnost, že obdobným způsobem byly v minulosti odsouhlaseny a uhrazeny i jiné vícepráce, zejména vícepráce ve výši 1 194 939 Kč zachycené ve zjišťovacím protokolu ze dne 23. 10. 2024. Žalovaná naopak navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že smlouva obsahovala přesný mechanismus schvalování víceprací včetně povinnosti uzavřít písemný dodatek a že bez splnění tohoto postupu nemohl vzniknout nárok žalobkyně na navýšení ceny díla. Tvrdila, že zjišťovací protokol slouží pouze k potvrzení rozsahu provedených prací, nikoliv jejich ceny. Namítala rovněž, že cena uvedená v protokolu je nesprávná a že žalobkyně nedoložila odpovídajícím způsobem rozsah řady nárokovaných položek. Zpochybňovala zejména položky týkající se sond, bourání betonových ploch, kabelizace do půlených chrániček, protlaků, kabelové komory pro LINK BOX, hloubení, obrubníků a vedlejších rozpočtových nákladů. Podle žalované nelze z dřívějšího podpisu jiného zjišťovacího protokolu dovozovat změnu smlouvy ani vznik zavedené praxe nahrazující smluvní mechanismus dodatků. Okresní soud nejprve vyšel z nesporného zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla realizace kabelovodů na uvedené stavbě, a že šlo o subdodavatelský vztah v rámci širšího smluvního řetězce, v němž žalovaná vystupovala vůči společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" Soud podrobně analyzoval obsah smlouvy. Konstatoval, že smlouva obsahovala pravidla pro oceňování víceprací, ustanovení o zjišťovacích protokolech i doložku vyžadující písemné dodatky ke změnám smlouvy. Současně však zkoumal, zda následné chování stran nevedlo k opuštění tohoto formálního režimu. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 2. 2025 zaslala žalované zjišťovací protokol obsahující přehled víceprací a cenu 5 141 666 Kč bez DPH. Žalovaná tento protokol odmítla potvrdit s argumentem, že obsahuje i cenu víceprací. Ze zjišťovacích protokolů z roku 2024 však soud zjistil, že všechny dříve používané protokoly obsahovaly nejen rozsah prací, ale i částky určené k fakturaci. Přitom byly žalovanou bez výhrad podepisovány a následně byly na jejich základě vystavovány a hrazeny faktury. Soud proto dospěl k závěru, že forma i obsah sporného protokolu odpovídaly předchozí ustálené praxi mezi stranami. Z rozsáhlé e-mailové komunikace soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zaměstnance ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" průběžně evidovala a oznamovala vznik víceprací. Tyto podklady byly zasílány společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a současně byly v kopiích doručovány jednateli žalované. Soud přitom věnoval značnou pozornost postavení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dospěl k závěru, že tento po celou dobu fakticky vystupoval za žalovanou vůči společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a byl žalovanou pověřen řešením víceprací, komunikací i přípravou změnových listů. Tento závěr opřel o zápis ze schůzky ze dne 24. 5. 2024, o prezenční listiny z kontrolních dnů, e-mailovou komunikaci i svědecké výpovědi. Soud uzavřel, že žalobkyně při jednání s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v otázce víceprací jednala fakticky v zastoupení žalované. Za významné soud považoval i to, že žalovaná byla o všech vícepracích průběžně informována a nečinila proti nim žádné konkrétní výhrady. Z provedených důkazů podle soudu vyplynulo, že vícepráce byly opakovaně projednávány na kontrolních dnech i v rámci průběžné e-mailové komunikace. Soud zdůraznil, že žalovaná nikdy nesvolala kontrolní den za účelem ověření rozsahu sporných víceprací, ačkoliv jí takový postup umožňoval článek 9.3 smlouvy. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaná žalobkyni před zahájením sporu vytýkala konkrétní vady či nedostatky sporných prací. Naopak soud zjistil, že rozsah i ocenění víceprací byly nakonec odsouhlaseny samotnou žalovanou vůči společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a že žalovaná tyto práce svému objednateli vyúčtovala v totožné výši 5 141 666 Kč, v jaké se jich domáhala žalobkyně. Okresní soud přikládal zásadní důkazní význam výpovědi svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tu označil za věrohodnou, logickou a podporovanou listinnými důkazy. Stejně hodnotil i výpověď svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Naopak podstatné části výpovědi jednatele žalované označil za nepřesvědčivé a nevěrohodné. Soud zdůraznil, že tvrzení žalované o neprovedení či nesprávném rozsahu víceprací neodpovídají e-mailové komunikaci, technickým podkladům ani skutečnosti, že stejný rozsah prací žalovaná sama následně akceptovala a vyúčtovala vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Za prokázané považoval soud rovněž uskutečnění jednání dne 10. 1. 2025 mezi zástupci obou stran. Ze svědeckých výpovědí a následné komunikace dovodil, že při tomto jednání byla dosažena dohoda, podle níž si žalovaná nebude účtovat žádnou marži na dosud nevyfakturovaných vícepracích a vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyúčtuje stejnou částku, jakou následně žalobkyně vyúčtuje vůči žalované. Soud přitom neuvěřil tvrzení žalovaného, že šlo pouze o emotivní nadsázku bez právního významu. Po právní stránce soud nejprve vyšel z § 2586 občanského zákoníku upravujícího smlouvu o dílo a z § 559 občanského zákoníku zakotvujícího zásadu smluvní volnosti při volbě formy právního jednání. Dále se opřel o judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, z něhož dovodil, že smluvní strany mohou později opustit dříve sjednaný požadavek písemné formy změn smlouvy. Soud uzavřel, že právě k takovému opuštění výhrady písemné formy v projednávané věci došlo. Dospěl k závěru, že účastníci dlouhodobě uzavírali dohody o vícepracích neformálně, prostřednictvím e-mailů, změnových listů, kontrolních dnů a následně vydávaných zjišťovacích protokolů. Jejich faktické chování tak podle soudu jednoznačně svědčilo o tom, že od požadavku písemných dodatků konkludentně ustoupili. Soud proto dovodil existenci konkludentně uzavíraných dodatků smlouvy vztahujících se k jednotlivým vícepracím. Podle okresního soudu žalobkyně splnila všechny podmínky vyžadované článkem 9.3 smlouvy. Předložila návrh zjišťovacího protokolu, doložila rozsah provedených prací, umožnila jejich kontrolu a postupovala stejným způsobem jako v předchozích případech. Žalovaná naproti tomu neprokázala existenci skutečných rozporů mezi protokolem a stavem provedených prací, nevyužila smluvní mechanismus kontroly a nevznesla konkrétní námitky v době realizace stavby. Soud zdůraznil, že žalovaná nemůže na jedné straně odsouhlasit a inkasovat cenu víceprací od svého objednatele a současně na druhé straně odmítat potvrdit zjišťovací protokol obsahující totožný rozsah a ocenění prací vůči žalobkyni. Dále uzavřel, že dohoda stran o tom, že žalovaná přeúčtuje žalobkyni stejné částky, jaké obdržela od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla uzavřena vážně, určitě a srozumitelně a není neplatná. Obsah této dohody se promítl právě do sporného zjišťovacího protokolu. Soud proto dospěl k závěru, že odmítnutí podpisu zjišťovacího protokolu představuje bezdůvodné neposkytnutí smluvené součinnosti. Jelikož žalovaná přes existenci smluvní povinnosti odmítala požadované prohlášení vůle učinit, byly splněny podmínky pro postup podle § 161 odst. 3 o. s. ř. Rozsudkem proto nahradil projev vůle žalované spočívající v potvrzení zjišťovacího protokolu a plně vyhověl žalobě. Ve věci nákladů řízení rozhodl podle zásady plného úspěchu žalobkyně ve sporu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, odvoláním napadá rozsudek v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. Namítala, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Zdůraznila, že podstatou její obrany od počátku řízení bylo tvrzení, že sporný zjišťovací protokol nemůže nahradit smlouvou obligatorně předvídaný písemný dodatek ke smlouvě o dílo, který byl podle čl. 4.7 odst. 2 smlouvy nezbytným předpokladem pro vznik nároku na úhradu víceprací. Setrvala rovněž na svém stanovisku, že část nárokovaných víceprací neuznává a že nesouhlasí ani s oceněním jednotlivých položek. Odvolatelka vytýkala soudu, že bez dostatečného podkladu přijal závěr o existenci zavedené obchodní praxe mezi účastníky, která měla vést ke konkludentní změně smluvního režimu a k opuštění požadavku písemných dodatků. Podle jejího názoru soud nerozlišil mezi běžnými zjišťovacími protokoly vztahujícími se k prostavěnosti díla a mezi vícepracemi, pro něž smlouva stanovovala odlišný postup. Tvrdila, že s výjimkou zjišťovacího protokolu z 23. 10. 2024 se všechny ostatní protokoly týkaly pouze prací tvořících původní předmět díla a jejich fakturace. Zjišťovací protokol z 23. 10. 2024 pak podle ní nelze pokládat za důkaz existence obecné smluvní praxe, neboť se vztahoval k technologické části stavby, která nebyla předmětem uzavřené smlouvy o dílo, a představoval podle jejího názoru samostatný smluvní vztah. Z jednorázového odsouhlasení těchto prací proto dle odvolatelky nelze dovozovat vůli stran nadále řešit všechny vícepráce bez písemných dodatků. Odvolatelka dále namítala vnitřní rozpornost úvah soudu, který na jedné straně dovodil, že každý zjišťovací protokol představoval samostatný dílčí dodatek ke smlouvě, současně však uzavřel, že již nebylo třeba písemné dodatky uzavírat. Nesouhlasila ani s použitím judikatury Nejvyššího soudu o konkludentním opuštění sjednané formy právního jednání. Uváděla, že předpokladem takového závěru je následné chování obou stran potvrzující odchýlení se od sjednané formy, což v projednávané věci splněno nebylo. Naopak zdůrazňovala, že právě odmítnutím podpisu sporného zjišťovacího protokolu dala jednoznačně najevo, že na dodržení smluvně sjednaného režimu písemných dodatků trvá. Dále namítala, že soud nesprávně posoudil otázku oprávnění osob jednajících za žalobkyni. Podle jejího názoru mohl případnou změnu smlouvy nebo dohodu o ceně víceprací uzavřít pouze statutární orgán žalobkyně nebo osoba k tomu výslovně zmocněná. Takovou osobou však podle odvolatelky nebyl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který vystupoval pouze jako zástupce pro realizaci stavby a nebyl oprávněn sjednávat změny smlouvy. Jestliže soud dovodil existenci dodatku ke smlouvě nebo její změnu právě na základě jednání této osoby, považovala žalovaná takový závěr za nesprávný. Důvodnou neshledávala ani argumentaci soudu vztahující se k údajné lednové dohodě účastníků o ocenění víceprací. Především nadále popírala, že by k takové dohodě vůbec došlo. Současně namítala, že i kdyby její existence byla prokázána, šlo by o právní jednání relativně neplatné podle § 582 občanského zákoníku, neboť nebyla dodržena smluvně sjednaná písemná forma vyžadovaná články 4.7 a 18.4 smlouvy o dílo. Podle odvolatelky proto nebyly splněny předpoklady pro nahrazení jejího projevu vůle rozsudkem a soud prvního stupně nesprávně dovodil, jak existenci povinnosti potvrdit sporný zjišťovací protokol, tak i existenci právního základu pro ocenění a vyúčtování nárokovaných víceprací.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně, její argumentaci nepovažuje za správnou a důvodnou, navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Shrnuje a opakuje argumentaci uplatňovanou v řízení před soudem prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. platí, že se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle ustanovení § 559 o. z. platí, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud považuje zjištění skutkového stavu provedené soudem prvního stupně za dostatečné a správné, učiněné na základě logického a přesvědčivého hodnocení důkazů, když těžiště sporu mezi stranami spočívá v otázce právního hodnocení sporu. Odvolací soud vychází ze zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, včetně dílčích skutkových zjištění vyplývajících z jednotlivých důkazů (výpovědi svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), odvolací soud nečiní žádná odlišná skutková zjištění oproti soudu prvního stupně. Odvolací soud má však odlišný názor na některé otázky, zejména s ohledem na formulaci žalobního petitu na důvodnost žaloby na nahrazení projevu vůle, kterými se okresní soud nezabýval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žaloba na nahrazení projevu vůle je specifickým typem žalobního petitu a rozhodování o něm má určitá specifika odlišná od rozhodování o běžnějších typech žalobních nároků (zejména žalob na plnění). Předně platí, že soud nemůže sám zasahovat do znění požadovaného projevu vůle, tedy na něm nemůže nic měnit, doplňovat, upřesňovat či mu zčásti vyhovět a zčásti nikoliv. Základní podmínkou pro úspěch s tímto typem žaloby je, že žalovaný má povinnost učinit určitý projev vůle. Odborná literatura k této otázce uvádí: „Je třeba zdůraznit, že § 161 odst. 3. [o. s. ř.] nepředstavuje nějakou univerzální klauzuli, která by bez dalšího zmocňovala žalobce žádat po žalovaném libovolné prohlášení vůle. Jde (jen) o procesní ustanovení, které se týká vykonatelnosti. Povinnost učinit prohlášení vůle proto musí pro žalovaného vyplývat ze zákona, ze smlouvy nebo z porušení povinnosti.“ (viz komentář § 161 o. s. ř. v publikaci: Občanský soudní řád, 4. vydání, 2026, s. 657–662: V. Hrnčiřík). Totéž vyplývá z konstantní soudní judikatury: „V soudní praxi není pochyb o tom, že nesvědčí-li žalovanému povinnost učinit určitý projev vůle (ať už ze zákona či i ze smlouvy či jiného právního jednání), nemůže být úspěšný návrh na nahrazení projevu vůle žalovaného učinit takový projev vůle.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3175/2016). Touto podmínkou se okresní soud nezabýval, přistoupil ihned k řešení sporné otázky mezi účastníky ohledně existence tvrzené dohody, resp. zavedené praxe spočívající v opuštění podmínky písemnosti změn písemné smlouvy o dílo a otázky rozsahu provedených víceprací. Tudíž se nezabýval ani zásadní námitkou žalované, že žalobkyní požadované nahrazení projevu vůle se se týká otázek (ocenění víceprací a částka k fakturaci), které podle smluvního ujednání, konkrétně článku 9.3 smlouvy o dílo, neměly být obsahem zjišťovacího protokolu a žalovaná tedy neměla povinnost potvrzovat údaje týkající se těchto otázek zjišťovacím protokolem. Tato otázka je zásadní pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby a na jejím řešení založil odvolací soud své rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Při pohledu na obsah a strukturu předmětné smlouvy o dílo a při bližší analýze jejího obsahu je zřejmé, že existuje zjevný nesoulad mezi obsahem žalobního petitu, konkrétně obsahem zjišťovacího protokolu, jehož potvrzení je předmětem požadovaného nahrazení projevu vůle, a zněním článku 9.3 smlouvy o dílo, o který žalobkyně opírá svůj nárok a okresní soud jej na základě tohoto ustanovení považoval za důvodný. Podle tohoto smluvního ujednání má být obsahem zjišťovacího protokolu zachycení a potvrzení rozsahu provedených prací na díle za určité časové období. Jedná se tedy o součást procesu svou povahou technického charakteru, jeho smyslem je zachycení a potvrzení určitého skutkového stavu, a nejde o právní jednání, ale o jinou právní skutečnost. Žalovaná správně argumentuje tím, že uvedený článek nepožaduje, aby součástí zjišťovacího protokolu bylo ocenění rozsahu provedených prací na díle, tím méně ocenění provedených prací, které nebyly sjednány v rámci rozsahu požadovaného díla a jejichž nutnost vyplynula až při provádění stavby (tzv. víceprací). Z obsahu a systematiky smlouvy o dílo totiž vyplývá, že otázky víceprací, konkrétně jejich schválení objednatelem a jejich ocenění, se týká odlišný, smluvně ujednaný postup účastníků zachycený v jiných částech smlouvy (článek 4.7 ve spojení s článkem 18.4). Jinými slovy uzavřená smlouva o dílo rozlišuje a odděluje (instrumentálně i procesově) smluvní postup pro zjišťování rozsahu provedených prací sjednaných v rámci smlouvy o dílo a jejich zachycování a potvrzování ve zjišťovacích protokolech na jedné straně a smluvní postup týkající se víceprací, jak jejich schválení objednatelem, zjištění rozsahu jejich skutečného provedení či otázky jejich ocenění a navýšení ceny za dílo. Lze uzavřít, že žalobkyní formulovaný obsah zjišťovacího protokolu, jehož potvrzení se v řízení domáhá, je ve zjevném rozporu s obsahem písemné smlouvy o dílo, když zjišťování rozsahu provedených víceprací i jejich ocenění se provádí zcela odlišným způsobem podrobně upraveným v článku 4.7 smlouvy o dílo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. S tímto rozporem se žalobkyně snaží vypořádat tvrzením o existenci dohody účastníků o opuštění požadavku na písemnou formu změn díla a poukazem na údajně zavedenou praxi účastníků ohledně obsahu pojímaného do zjišťovacích protokolů. Nicméně tvrzení a argumentace žalobkyně jsou v této souvislosti dosti kusé a obecné, totéž platí o právní argumentaci okresního soudu, který tuto argumentaci přebírá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Aby byla splněna výše uvedená základní podmínka, že žalovaná měla na základě smluvního ujednání povinnost písemně potvrdit Zjišťovací protokol obsahující rozsah provedených víceprací, jejich ocenění a částku k fakturaci, tedy splnění podmínek pro úspěch žalobkyně v tomto sporu, musí být splněny tři následující podmínky. První podmínka vyplývá z výše uvedeného závěru, že obsah předmětného zjišťovacího protokolu je v rozporu s písemným zněním smlouvy o dílo, pak musí žalobkyně tvrdit a prokázat, že došlo k dohodě mezi účastníky smlouvy o dílo o opuštění požadavku na písemnou formu pro všechny změny smlouvy o dílo, nejen ohledně změn rozsahu díla, ale také otázek týkajících se ceny za dílo a zejména smluvně sjednaných procesů a instrumentů provázejících realizaci díla, tedy typicky předmětných zjišťovacích protokolů. Žalobkyně v tomto řízení tvrdí, že mělo dojít k výslovné ústní dohodě zástupců obou smluvních stran na tom, že z důvodu administrativní náročnosti nebudou písemně vypracovávány listiny týkající se změn díla. Z tohoto tvrzení vyplývá, že nový režim – ústní forma, se měl týkat zejména víceprací, ale patrně ne již otázek ceny za dílo (k vyjasnění této otázky by bylo potřeba provést výklad tohoto právního jednání, pokud by byla v řízení prokázaná jeho existence), ale zjevně však nikoliv právě instrumentů a procesů sjednaných smluvními stranami provázejících provádění díla. Ze skutkových zjištění okresního soudu činěných ze svědecké výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zaměstnance žalobkyně a stavbyvedoucího), jak jsou shrnuty v odstavci 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, vyplývá, že „ohledně víceprací bylo uvažováno, že až na závěr stavby bude ve vztahu k těmto uzavřen dodatek“. K tomu však nedošlo z důvodů nezájmu dalších odpovědných osob. Z uvedeného vyplývá, že jestliže při provádění díla bylo uvažováno o nutnosti uzavření písemného dodatku týkajícího se víceprací, pak tato skutečnost nejen nepotvrzuje, ale vyvrací tvrzení žalobkyně o údajné dohodě o opuštění potřeby písemné formy dodatku smlouvy o dílo. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně v tomto řízení netvrdí takové skutečnosti (dohoda o opuštění písemné formy dodatků smlouvy i ve vztahu ke zjišťovacím protokolům), tím méně že by je prokázala, aby splnila tuto první podmínku pro úspěch své žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Nejde o situaci, na kterou by měly soudy reagovat poučovací povinností ve smyslu § 118a o. s. ř., když toto ustanovení dopadá na situaci, že účastník řízení, který ohledně určité otázky nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno, dosud neformuloval tvrzení (nebo jej neprokázal) ohledně určitého okruhu skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí sporu. Tato poučovací povinnost rozhodně není namístě tam, kde účastník se k určité otázce vyjadřuje konkrétním způsobem (zde tvrzená skutečnost, že dohoda o opuštění požadavku na písemnou formu změn smlouvy o dílo se týkala změn díla), nepřichází v úvahu, aby soud poučoval žalobkyni, že k úspěchu ve věci musí určité skutečnosti tvrdit jinak (zde, že dohoda měla jiný obsah a upuštění od požadavku na písemnou formu změn se měla týkat širšího okruhu skutečností, než jak žalobkyně tvrdí).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Druhou podmínkou je, že nepostačuje tvrdit a prokázat, že ujednání článku 9.3, eventuálně 4.7 ve spojení s článkem 18.4 smlouvy o dílo byly buď modifikovány nebo zcela vypuštěny, ale musí být tvrzeno a prokázáno, že oproti obsahu písemné smlouvy o dílo existovala následná dohoda na vytvoření zcela odlišného smluvního modelu týkajícího se zjišťování a) stupně rozestavěnosti, b) schvalování víceprací a c) oceňování víceprací v rámci jednoho smluvního instrumentu či smluvního postupu, a to právě v té podobě, že všechny tyto tři okruhy mají nově být součástí zjišťovacího protokolu upraveného článkem 9.3 smlouvy o dílo. Žalobkyně se v této otázce soustředí pouze na negativní stránku, tedy co bylo změněno a případně odstraněno ze smluvních instrumentů a co nadále nebylo třeba respektovat, ale netvrdí žádné skutečnosti týkající se pozitivní stránky této podmínky, tedy co konkrétně a jak bylo dohodnuto namísto původní smluvní úpravy v písemné smlouvě. Žalobkyně tedy v tomto rozsahu netvrdí žádné skutečnosti, tím méně že by je prokázala. I zde, pokud jde o případnou poučovací povinnost soudu, platí výše uvedené v odst. 12.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Třetí podmínkou vyhovění žalobě je, že soud prvního stupně učiní na základě provedeného dokazování věcný závěr o tom, že obsah předmětného projevu vůle je v souladu se zjištěnou skutečností, tedy konkrétně, že ve zjišťovacím protokole uvedené vícepráce byly skutečně provedeny a že v protokolech uvedené ocenění víceprací odpovídá smluvně sjednaným kritériím pro jeho ocenění (vzhledem k nedostatečnému rozsahu tvrzení žalobkyně existuje zásadní pochybnost o tom, zda kritéria uvedená v článku 4.7 smlouvy o dílo zůstala zachována nebo byla následnou dohodou stran pozměněna či přímo vypuštěna), případně subsidiárně aplikovat ustanovení o obvyklé ceně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V předchozím odstavci posledně uvedená úvaha má ještě další důsledky. Pokud skutečně došlo na základě následné dohody smluvních stran k tak zásadním změnám smluvních instrumentů a procesů týkajících se podoby a obsahu zjišťovacích protokolů, procesů týkajících se schvalování víceprací, zjišťování provedení rozsahu víceprací i jejich oceňování, pak vzniká důvodně otázka, zda budou nadále aplikovatelná či naopak se stávají obsoletními další jednání smlouvy o dílo, které obsahově a logicky navazují na problematiku řešenou v článcích 9.3 a 4.7, tedy konkrétně ujednání týkající se splnění podmínek pro průběžnou fakturaci, což je zjevně hlavním motivem, proč žalobkyně volí formou žalobního petitu v podobě nahrazení projevu vůle, nikoliv obvyklého požadavku na doplatek ceny za dílo v rozsahu víceprací (dalším důvodem může být také výše soudního poplatku, když v případě nahrazení projev vůle činí 2 000 Kč, v případě žaloby na plnění by přesahovala 250 000 Kč, takový důvod však nemůže být považován z hlediska soudního řízení za legitimní).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dalším zjevným nedostatkem argumentace žalobkyně, kterou okresní soud přebírá, je, že se nerozlišují a směšují svou povahou odlišné právní skutečnosti týkající se změn smlouvy o dílo, a to ústní dohoda smluvních stran o upuštění od podmínky písemné formy změn smlouvy (tedy právní jednání, kterým se mění smlouva o dílo) na jedné straně a tvrzení o existenci a podobě zavedené praxe mezi smluvními stranami na straně druhé, když zavedená praxe není právním jednání, ale pouze právní skutečností, která může a nemusí mít důsledky na podobu smluvního ujednání. Jak odvolací soud uvedl výše, výpověď svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" prakticky vyloučila existenci ústní dohody o opuštění potřeby uzavírat písemné dodatky ke smlouvě o dílo. Strana žalující i soud prvního stupně poněkud přeceňují význam právního institutu zavedené praxe. Úprava občanského zákoníku nepovyšuje zavedenou praxi nad smluvní ujednání ani ji nestaví na roveň smluvních ujednání, proto neplatí, že zjištěná zavedená praxe automaticky znamená dohodu nahrazující či měnící smlouvu. Zavedená praxe je zejména jedním z interpretačních kritérií při výkladu právního jednání, o takový případ však v této věci nejde. Písemná podoba smlouvy o dílo je zcela jednoznačná, podrobná a precizní, která zavedla vysokou míru formalizace jednotlivých smluvních instrumentů i procesů. Spor mezi stranami se netýká pochybností o významu a smyslu jednotlivých ustanovení zachycených v písemné smlouvě o dílo, tedy nutnosti je vykládat, ale týká se existence a podoby následné, zásadní a rozsáhlé změny smlouvy o dílo týkající se zejména smluvních instrumentů a procedur.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Výpověď svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vede odvolací soud k závěru, že i v tomto případě došlo k situaci, kterou soud opakovaně shledává při realizaci smluv o dílo podnikateli zejména v oblasti výstavby, že smluvní strany buď vůbec neznají obsah smlouvy, kterou uzavřely, či jej znají, ale zcela jej ignorují a vše řeší ústními dohodami nebo konkludentním jednáním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Za zcela mylný a v rozporu s provedeným dokazováním je třeba označit závěr okresního soudu, který dovodil, že v podobě všech dříve odsouhlasených zjišťovacích protokolů mělo docházet k realizaci ústních dohod namísto smlouvou požadovaných písemných dodatků smlouvy. Všechny předchozí zjišťovací protokoly s výjimkou jednoho se týkaly pouze zachycení rozsahu provedených prací sjednaných ve smlouvě o dílo (tedy nikoliv víceprací), které nevyžadovaly existenci jakéhokoliv ujednání měnícího původní smlouvu, a tedy uzavírání písemných dodatků. Existuje zde pouze jeden předchozí zjišťovací protokol, který se mohl týkat víceprací, když i tato otázka je mezi účastníky sporná (žalobkyně tvrdila, že jednalo o vícepráce v rámci této smlouvy o dílo, žalovaná tvrdila, že se jednalo o práce zcela odlišného charakteru, které nebyly součástí díla), když tomuto rozporu s okresní soud nevěnoval. K této otázce odvolací soud poznamenává, že pokud smluvní strana učiní v jednom případě něco nad rámec svých smluvních povinností, pak to samo o sobě nezakládá ani zavedenou praxi, tím méně závěr o existenci vůle směřující k tomu, že takovým jednáním chtěla tato smluvní strana změnit podobu smluvních ujednání a učinit z dobrovolného jednání nadále svůj závazek (smluvní povinnost). Odborná literatura k této otázce uvádí: „obecně přitom platí, že jedno opakování určitého jednání obvykle nebude dostatečné pro závěr o založení zavedené praxe mezi stranami. Rozhodující je, zda strany dospěly do stadia, kdy každá z nich může rozumně očekávat, že určitý způsob jednání vyjadřuje jejich společný přístup k dané otázce, kterým se obě strany cítí vázány.“ (viz komentář k § 545 v publikaci: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1722 - 1740: J. Handlar). Žalovaná svou vůli zavést praxi či uzavřít dohodu ve vztahu k vícepracím popírá a závěry okresního soudu o jejich údajné existenci nelze z výše popsaných důvodů akceptovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. K dotazu odvolacího soudu obě strany doplnily, že je mezi nimi sporné, zda došlo k řádnému dokončení a předání díla, když tato otázka je předmětem jiného souběžně vedeného soudního sporu. Právě otázka existence předání díla, tedy jeho řádného dokončení, může mít zásadní vliv na otázku jak potřeby, tak možnosti žalovat v podobě žaloby na nahrazení projevu vůle v podobě podpisu jakéhokoliv zjišťovacího protokolu. Z obsahu smlouvy o dílo a z její systematiky vyplývá, že zjišťovací protokoly ve smyslu článku 9.3 se týkají smluvního procesu ve vztahu k průběžné fakturaci prováděné před předáním díla a před splatností konečné ceny za dílo, tedy týkající se svou povahou placení záloh na dosud nesplatnou cenu za dílo. V okamžiku, kdy dojde k předání díla a současně vzniku nároku na úhradu ceny za dílo v plném rozsahu, pak se stávají otázky podmínek ve vztahu k průběžné fakturaci majících povahu záloh zcela nepodstatnými, když poté ani není možné požadovat úhradu záloh v situaci, kdy samotný nárok na úhradu ceny za dílo již dospěl (a má být žalováno na plnění – úhradu doplatku ceny za dílo).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Odvolací soud shrnuje, že žalobnímu petitu nemůže být v žádném případě vyhověno, a to nikoliv pouze z důvodu neúplného skutkového tvrzení žalobkyně či absence prokázání určitých skutečností, ale pro úspěch ve věci musí žalobkyně splnit současně velké množství výše požadovaných podmínek a některé z nich objektivně splnit nemůže, neboť jsou na základě provedeného dokazování nebo výše popsaných právních úvah soudu vyloučeny. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Protože odvolací soud změnil rozhodnutí ve věci samé, pak ve smyslu § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje o náhradě nákladů celého řízení před soudy obou stupňů a činí tak podle kritéria úspěchu ve věci, které svědčí žalované, neboť žalobkyně nebyla se svou žalobou úspěšná. Soud přiznal žalované náhradu nákladů ve výši 54 998 Kč, která se skládá z náhrady za soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč, z náhrady za právní zastoupení v rozsahu 10,5 úkonu (viz písemné vyčíslení nákladů žalované ze dne 12.10.2026) v sazbě 3700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. b) AT, 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč a 21% DPH.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl podané žalobě a nahradil projev žalované písemně potvrdit zjišťovací protokol obsahující jak soupis provedených víceprací, tak jejich ocenění i částky k fakturaci. Žalobkyně se žalobou domáhala nahrazení projevu vůle žalované podle § 161 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná odmítla potvrdit zjišťovací protokol vztahující se k vícepracím provedeným při realizaci kabelovodů na stavbě , název stavby, . Tvrdila, že mezi účastníky byla dne 24. 5. 2024 uzavřena smlouva o dílo, na jejímž základě realizovala předmětné dílo jako subdodavatel žalované. Součástí smlouvy bylo ujednání, podle něhož je objednatel povinen potvrdit zjišťovací protokol o rozsahu provedených prací, neshledá-li rozpor mezi jeho obsahem a skutečným stavem. Žalobkyně uváděla, že dne 14. 2. 2025 předložila žalované zjišťovací protokol zahrnující nezbytné vícepráce v hodnotě 5 141 666 Kč bez DPH, přesto žalovaná jeho podpis bez věcného důvodu odmítla. Zdůrazňovala, že předmětné vícepráce byly nejen skutečně provedeny, ale byly také odsouhlaseny generálním zhotovitelem , právnická osoba,  a následně žalovanou vyúčtovány vůči tomuto objednateli. Podle žalobkyně tak žalovaná svým jednáním porušovala smluvní povinnost a bezdůvodně odmítala postupovat v souladu s dosavadní obchodní praxí mezi stranami. Žalobkyně dále tvrdila, že účastníci již v průběhu realizace zakázky upustili od požadavku písemných dodatků smlouvy a vícepráce běžně schvalovali neformálně prostřednictvím kontrolních dnů, e-mailové komunikace, změnových listů a následně vystavených zjišťovacích protokolů. Poukazovala rovněž na skutečnost, že obdobným způsobem byly v minulosti odsouhlaseny a uhrazeny i jiné vícepráce, zejména vícepráce ve výši 1 194 939 Kč zachycené ve zjišťovacím protokolu ze dne 23. 10. 2024. Žalovaná naopak navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že smlouva obsahovala přesný mechanismus schvalování víceprací včetně povinnosti uzavřít písemný dodatek a že bez splnění tohoto postupu nemohl vzniknout nárok žalobkyně na navýšení ceny díla. Tvrdila, že zjišťovací protokol slouží pouze k potvrzení rozsahu provedených prací, nikoliv jejich ceny. Namítala rovněž, že cena uvedená v protokolu je nesprávná a že žalobkyně nedoložila odpovídajícím způsobem rozsah řady nárokovaných položek. Zpochybňovala zejména položky týkající se sond, bourání betonových ploch, kabelizace do půlených chrániček, protlaků, kabelové komory pro LINK BOX, hloubení, obrubníků a vedlejších rozpočtových nákladů. Podle žalované nelze z dřívějšího podpisu jiného zjišťovacího protokolu dovozovat změnu smlouvy ani vznik zavedené praxe nahrazující smluvní mechanismus dodatků. Okresní soud nejprve vyšel z nesporného zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem byla realizace kabelovodů na uvedené stavbě, a že šlo o subdodavatelský vztah v rámci širšího smluvního řetězce, v němž žalovaná vystupovala vůči společnosti , právnická osoba,  Soud podrobně analyzoval obsah smlouvy. Konstatoval, že smlouva obsahovala pravidla pro oceňování víceprací, ustanovení o zjišťovacích protokolech i doložku vyžadující písemné dodatky ke změnám smlouvy. Současně však zkoumal, zda následné chování stran nevedlo k opuštění tohoto formálního režimu. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 2. 2025 zaslala žalované zjišťovací protokol obsahující přehled víceprací a cenu 5 141 666 Kč bez DPH. Žalovaná tento protokol odmítla potvrdit s argumentem, že obsahuje i cenu víceprací. Ze zjišťovacích protokolů z roku 2024 však soud zjistil, že všechny dříve používané protokoly obsahovaly nejen rozsah prací, ale i částky určené k fakturaci. Přitom byly žalovanou bez výhrad podepisovány a následně byly na jejich základě vystavovány a hrazeny faktury. Soud proto dospěl k závěru, že forma i obsah sporného protokolu odpovídaly předchozí ustálené praxi mezi stranami. Z rozsáhlé e-mailové komunikace soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zaměstnance , jméno FO,  průběžně evidovala a oznamovala vznik víceprací. Tyto podklady byly zasílány společnosti , právnická osoba,  a současně byly v kopiích doručovány jednateli žalované. Soud přitom věnoval značnou pozornost postavení , jméno FO, . Dospěl k závěru, že tento po celou dobu fakticky vystupoval za žalovanou vůči společnosti , právnická osoba,  a byl žalovanou pověřen řešením víceprací, komunikací i přípravou změnových listů. Tento závěr opřel o zápis ze schůzky ze dne 24. 5. 2024, o prezenční listiny z kontrolních dnů, e-mailovou komunikaci i svědecké výpovědi. Soud uzavřel, že žalobkyně při jednání s , právnická osoba,  v otázce víceprací jednala fakticky v zastoupení žalované. Za významné soud považoval i to, že žalovaná byla o všech vícepracích průběžně informována a nečinila proti nim žádné konkrétní výhrady. Z provedených důkazů podle soudu vyplynulo, že vícepráce byly opakovaně projednávány na kontrolních dnech i v rámci průběžné e-mailové komunikace. Soud zdůraznil, že žalovaná nikdy nesvolala kontrolní den za účelem ověření rozsahu sporných víceprací, ačkoliv jí takový postup umožňoval článek 9.3 smlouvy. Nebylo ani prokázáno, že by žalovaná žalobkyni před zahájením sporu vytýkala konkrétní vady či nedostatky sporných prací. Naopak soud zjistil, že rozsah i ocenění víceprací byly nakonec odsouhlaseny samotnou žalovanou vůči společnosti , právnická osoba,  a že žalovaná tyto práce svému objednateli vyúčtovala v totožné výši 5 141 666 Kč, v jaké se jich domáhala žalobkyně. Okresní soud přikládal zásadní důkazní význam výpovědi svědka , jméno FO, . Tu označil za věrohodnou, logickou a podporovanou listinnými důkazy. Stejně hodnotil i výpověď svědka , jméno FO, . Naopak podstatné části výpovědi jednatele žalované označil za nepřesvědčivé a nevěrohodné. Soud zdůraznil, že tvrzení žalované o neprovedení či nesprávném rozsahu víceprací neodpovídají e-mailové komunikaci, technickým podkladům ani skutečnosti, že stejný rozsah prací žalovaná sama následně akceptovala a vyúčtovala vůči , právnická osoba, . Za prokázané považoval soud rovněž uskutečnění jednání dne 10. 1. 2025 mezi zástupci obou stran. Ze svědeckých výpovědí a následné komunikace dovodil, že při tomto jednání byla dosažena dohoda, podle níž si žalovaná nebude účtovat žádnou marži na dosud nevyfakturovaných vícepracích a vůči , právnická osoba,  vyúčtuje stejnou částku, jakou následně žalobkyně vyúčtuje vůči žalované. Soud přitom neuvěřil tvrzení žalovaného, že šlo pouze o emotivní nadsázku bez právního významu. Po právní stránce soud nejprve vyšel z § 2586 občanského zákoníku upravujícího smlouvu o dílo a z § 559 občanského zákoníku zakotvujícího zásadu smluvní volnosti při volbě formy právního jednání. Dále se opřel o judikaturu Nejvyššího soudu, zejména rozsudek sp. zn. 26 Cdo 3501/2019, z něhož dovodil, že smluvní strany mohou později opustit dříve sjednaný požadavek písemné formy změn smlouvy. Soud uzavřel, že právě k takovému opuštění výhrady písemné formy v projednávané věci došlo. Dospěl k závěru, že účastníci dlouhodobě uzavírali dohody o vícepracích neformálně, prostřednictvím e-mailů, změnových listů, kontrolních dnů a následně vydávaných zjišťovacích protokolů. Jejich faktické chování tak podle soudu jednoznačně svědčilo o tom, že od požadavku písemných dodatků konkludentně ustoupili. Soud proto dovodil existenci konkludentně uzavíraných dodatků smlouvy vztahujících se k jednotlivým vícepracím. Podle okresního soudu žalobkyně splnila všechny podmínky vyžadované článkem 9.3 smlouvy. Předložila návrh zjišťovacího protokolu, doložila rozsah provedených prací, umožnila jejich kontrolu a postupovala stejným způsobem jako v předchozích případech. Žalovaná naproti tomu neprokázala existenci skutečných rozporů mezi protokolem a stavem provedených prací, nevyužila smluvní mechanismus kontroly a nevznesla konkrétní námitky v době realizace stavby. Soud zdůraznil, že žalovaná nemůže na jedné straně odsouhlasit a inkasovat cenu víceprací od svého objednatele a současně na druhé straně odmítat potvrdit zjišťovací protokol obsahující totožný rozsah a ocenění prací vůči žalobkyni. Dále uzavřel, že dohoda stran o tom, že žalovaná přeúčtuje žalobkyni stejné částky, jaké obdržela od , právnická osoba, , byla uzavřena vážně, určitě a srozumitelně a není neplatná. Obsah této dohody se promítl právě do sporného zjišťovacího protokolu. Soud proto dospěl k závěru, že odmítnutí podpisu zjišťovacího protokolu představuje bezdůvodné neposkytnutí smluvené součinnosti. Jelikož žalovaná přes existenci smluvní povinnosti odmítala požadované prohlášení vůle učinit, byly splněny podmínky pro postup podle § 161 odst. 3 o. s. ř. Rozsudkem proto nahradil projev vůle žalované spočívající v potvrzení zjišťovacího protokolu a plně vyhověl žalobě. Ve věci nákladů řízení rozhodl podle zásady plného úspěchu žalobkyně ve sporu.2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, odvoláním napadá rozsudek v plném rozsahu, jako odvolací důvody uplatňuje důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. Namítala, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Zdůraznila, že podstatou její obrany od počátku řízení bylo tvrzení, že sporný zjišťovací protokol nemůže nahradit smlouvou obligatorně předvídaný písemný dodatek ke smlouvě o dílo, který byl podle čl. 4.7 odst. 2 smlouvy nezbytným předpokladem pro vznik nároku na úhradu víceprací. Setrvala rovněž na svém stanovisku, že část nárokovaných víceprací neuznává a že nesouhlasí ani s oceněním jednotlivých položek. Odvolatelka vytýkala soudu, že bez dostatečného podkladu přijal závěr o existenci zavedené obchodní praxe mezi účastníky, která měla vést ke konkludentní změně smluvního režimu a k opuštění požadavku písemných dodatků. Podle jejího názoru soud nerozlišil mezi běžnými zjišťovacími protokoly vztahujícími se k prostavěnosti díla a mezi vícepracemi, pro něž smlouva stanovovala odlišný postup. Tvrdila, že s výjimkou zjišťovacího protokolu z 23. 10. 2024 se všechny ostatní protokoly týkaly pouze prací tvořících původní předmět díla a jejich fakturace. Zjišťovací protokol z 23. 10. 2024 pak podle ní nelze pokládat za důkaz existence obecné smluvní praxe, neboť se vztahoval k technologické části stavby, která nebyla předmětem uzavřené smlouvy o dílo, a představoval podle jejího názoru samostatný smluvní vztah. Z jednorázového odsouhlasení těchto prací proto dle odvolatelky nelze dovozovat vůli stran nadále řešit všechny vícepráce bez písemných dodatků. Odvolatelka dále namítala vnitřní rozpornost úvah soudu, který na jedné straně dovodil, že každý zjišťovací protokol představoval samostatný dílčí dodatek ke smlouvě, současně však uzavřel, že již nebylo třeba písemné dodatky uzavírat. Nesouhlasila ani s použitím judikatury Nejvyššího soudu o konkludentním opuštění sjednané formy právního jednání. Uváděla, že předpokladem takového závěru je následné chování obou stran potvrzující odchýlení se od sjednané formy, což v projednávané věci splněno nebylo. Naopak zdůrazňovala, že právě odmítnutím podpisu sporného zjišťovacího protokolu dala jednoznačně najevo, že na dodržení smluvně sjednaného režimu písemných dodatků trvá. Dále namítala, že soud nesprávně posoudil otázku oprávnění osob jednajících za žalobkyni. Podle jejího názoru mohl případnou změnu smlouvy nebo dohodu o ceně víceprací uzavřít pouze statutární orgán žalobkyně nebo osoba k tomu výslovně zmocněná. Takovou osobou však podle odvolatelky nebyl , jméno FO, , který vystupoval pouze jako zástupce pro realizaci stavby a nebyl oprávněn sjednávat změny smlouvy. Jestliže soud dovodil existenci dodatku ke smlouvě nebo její změnu právě na základě jednání této osoby, považovala žalovaná takový závěr za nesprávný. Důvodnou neshledávala ani argumentaci soudu vztahující se k údajné lednové dohodě účastníků o ocenění víceprací. Především nadále popírala, že by k takové dohodě vůbec došlo. Současně namítala, že i kdyby její existence byla prokázána, šlo by o právní jednání relativně neplatné podle § 582 občanského zákoníku, neboť nebyla dodržena smluvně sjednaná písemná forma vyžadovaná články 4.7 a 18.4 smlouvy o dílo. Podle odvolatelky proto nebyly splněny předpoklady pro nahrazení jejího projevu vůle rozsudkem a soud prvního stupně nesprávně dovodil, jak existenci povinnosti potvrdit sporný zjišťovací protokol, tak i existenci právního základu pro ocenění a vyúčtování nárokovaných víceprací.3. K odvolání žalované se vyjádřila žalobkyně, její argumentaci nepovažuje za správnou a důvodnou, navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Shrnuje a opakuje argumentaci uplatňovanou v řízení před soudem prvního stupně.4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalované bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 o. z. platí, že se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.6. Podle ustanovení § 559 o. z. platí, že každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.7. Odvolací soud považuje zjištění skutkového stavu provedené soudem prvního stupně za dostatečné a správné, učiněné na základě logického a přesvědčivého hodnocení důkazů, když těžiště sporu mezi stranami spočívá v otázce právního hodnocení sporu. Odvolací soud vychází ze zjištěného skutkového stavu soudem prvního stupně, včetně dílčích skutkových zjištění vyplývajících z jednotlivých důkazů (výpovědi svědka , jméno FO, ), odvolací soud nečiní žádná odlišná skutková zjištění oproti soudu prvního stupně. Odvolací soud má však odlišný názor na některé otázky, zejména s ohledem na formulaci žalobního petitu na důvodnost žaloby na nahrazení projevu vůle, kterými se okresní soud nezabýval.8. Žaloba na nahrazení projevu vůle je specifickým typem žalobního petitu a rozhodování o něm má určitá specifika odlišná od rozhodování o běžnějších typech žalobních nároků (zejména žalob na plnění). Předně platí, že soud nemůže sám zasahovat do znění požadovaného projevu vůle, tedy na něm nemůže nic měnit, doplňovat, upřesňovat či mu zčásti vyhovět a zčásti nikoliv. Základní podmínkou pro úspěch s tímto typem žaloby je, že žalovaný má povinnost učinit určitý projev vůle. Odborná literatura k této otázce uvádí: „Je třeba zdůraznit, že § 161 odst. 3. [o. s. ř.] nepředstavuje nějakou univerzální klauzuli, která by bez dalšího zmocňovala žalobce žádat po žalovaném libovolné prohlášení vůle. Jde (jen) o procesní ustanovení, které se týká vykonatelnosti. Povinnost učinit prohlášení vůle proto musí pro žalovaného vyplývat ze zákona, ze smlouvy nebo z porušení povinnosti.“ (viz komentář § 161 o. s. ř. v publikaci: Občanský soudní řád, 4. vydání, 2026, s. 657–662: V. Hrnčiřík). Totéž vyplývá z konstantní soudní judikatury: „V soudní praxi není pochyb o tom, že nesvědčí-li žalovanému povinnost učinit určitý projev vůle (ať už ze zákona či i ze smlouvy či jiného právního jednání), nemůže být úspěšný návrh na nahrazení projevu vůle žalovaného učinit takový projev vůle.“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3175/2016). Touto podmínkou se okresní soud nezabýval, přistoupil ihned k řešení sporné otázky mezi účastníky ohledně existence tvrzené dohody, resp. zavedené praxe spočívající v opuštění podmínky písemnosti změn písemné smlouvy o dílo a otázky rozsahu provedených víceprací. Tudíž se nezabýval ani zásadní námitkou žalované, že žalobkyní požadované nahrazení projevu vůle se se týká otázek (ocenění víceprací a částka k fakturaci), které podle smluvního ujednání, konkrétně článku 9.3 smlouvy o dílo, neměly být obsahem zjišťovacího protokolu a žalovaná tedy neměla povinnost potvrzovat údaje týkající se těchto otázek zjišťovacím protokolem. Tato otázka je zásadní pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby a na jejím řešení založil odvolací soud své rozhodnutí.9. Při pohledu na obsah a strukturu předmětné smlouvy o dílo a při bližší analýze jejího obsahu je zřejmé, že existuje zjevný nesoulad mezi obsahem žalobního petitu, konkrétně obsahem zjišťovacího protokolu, jehož potvrzení je předmětem požadovaného nahrazení projevu vůle, a zněním článku 9.3 smlouvy o dílo, o který žalobkyně opírá svůj nárok a okresní soud jej na základě tohoto ustanovení považoval za důvodný. Podle tohoto smluvního ujednání má být obsahem zjišťovacího protokolu zachycení a potvrzení rozsahu provedených prací na díle za určité časové období. Jedná se tedy o součást procesu svou povahou technického charakteru, jeho smyslem je zachycení a potvrzení určitého skutkového stavu, a nejde o právní jednání, ale o jinou právní skutečnost. Žalovaná správně argumentuje tím, že uvedený článek nepožaduje, aby součástí zjišťovacího protokolu bylo ocenění rozsahu provedených prací na díle, tím méně ocenění provedených prací, které nebyly sjednány v rámci rozsahu požadovaného díla a jejichž nutnost vyplynula až při provádění stavby (tzv. víceprací). Z obsahu a systematiky smlouvy o dílo totiž vyplývá, že otázky víceprací, konkrétně jejich schválení objednatelem a jejich ocenění, se týká odlišný, smluvně ujednaný postup účastníků zachycený v jiných částech smlouvy (článek 4.7 ve spojení s článkem 18.4). Jinými slovy uzavřená smlouva o dílo rozlišuje a odděluje (instrumentálně i procesově) smluvní postup pro zjišťování rozsahu provedených prací sjednaných v rámci smlouvy o dílo a jejich zachycování a potvrzování ve zjišťovacích protokolech na jedné straně a smluvní postup týkající se víceprací, jak jejich schválení objednatelem, zjištění rozsahu jejich skutečného provedení či otázky jejich ocenění a navýšení ceny za dílo. Lze uzavřít, že žalobkyní formulovaný obsah zjišťovacího protokolu, jehož potvrzení se v řízení domáhá, je ve zjevném rozporu s obsahem písemné smlouvy o dílo, když zjišťování rozsahu provedených víceprací i jejich ocenění se provádí zcela odlišným způsobem podrobně upraveným v článku 4.7 smlouvy o dílo.10. S tímto rozporem se žalobkyně snaží vypořádat tvrzením o existenci dohody účastníků o opuštění požadavku na písemnou formu změn díla a poukazem na údajně zavedenou praxi účastníků ohledně obsahu pojímaného do zjišťovacích protokolů. Nicméně tvrzení a argumentace žalobkyně jsou v této souvislosti dosti kusé a obecné, totéž platí o právní argumentaci okresního soudu, který tuto argumentaci přebírá.11. Aby byla splněna výše uvedená základní podmínka, že žalovaná měla na základě smluvního ujednání povinnost písemně potvrdit Zjišťovací protokol obsahující rozsah provedených víceprací, jejich ocenění a částku k fakturaci, tedy splnění podmínek pro úspěch žalobkyně v tomto sporu, musí být splněny tři následující podmínky. První podmínka vyplývá z výše uvedeného závěru, že obsah předmětného zjišťovacího protokolu je v rozporu s písemným zněním smlouvy o dílo, pak musí žalobkyně tvrdit a prokázat, že došlo k dohodě mezi účastníky smlouvy o dílo o opuštění požadavku na písemnou formu pro všechny změny smlouvy o dílo, nejen ohledně změn rozsahu díla, ale také otázek týkajících se ceny za dílo a zejména smluvně sjednaných procesů a instrumentů provázejících realizaci díla, tedy typicky předmětných zjišťovacích protokolů. Žalobkyně v tomto řízení tvrdí, že mělo dojít k výslovné ústní dohodě zástupců obou smluvních stran na tom, že z důvodu administrativní náročnosti nebudou písemně vypracovávány listiny týkající se změn díla. Z tohoto tvrzení vyplývá, že nový režim – ústní forma, se měl týkat zejména víceprací, ale patrně ne již otázek ceny za dílo (k vyjasnění této otázky by bylo potřeba provést výklad tohoto právního jednání, pokud by byla v řízení prokázaná jeho existence), ale zjevně však nikoliv právě instrumentů a procesů sjednaných smluvními stranami provázejících provádění díla. Ze skutkových zjištění okresního soudu činěných ze svědecké výpovědi , jméno FO,  (zaměstnance žalobkyně a stavbyvedoucího), jak jsou shrnuty v odstavci 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, vyplývá, že „ohledně víceprací bylo uvažováno, že až na závěr stavby bude ve vztahu k těmto uzavřen dodatek“. K tomu však nedošlo z důvodů nezájmu dalších odpovědných osob. Z uvedeného vyplývá, že jestliže při provádění díla bylo uvažováno o nutnosti uzavření písemného dodatku týkajícího se víceprací, pak tato skutečnost nejen nepotvrzuje, ale vyvrací tvrzení žalobkyně o údajné dohodě o opuštění potřeby písemné formy dodatku smlouvy o dílo. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně v tomto řízení netvrdí takové skutečnosti (dohoda o opuštění písemné formy dodatků smlouvy i ve vztahu ke zjišťovacím protokolům), tím méně že by je prokázala, aby splnila tuto první podmínku pro úspěch své žaloby.12. Nejde o situaci, na kterou by měly soudy reagovat poučovací povinností ve smyslu § 118a o. s. ř., když toto ustanovení dopadá na situaci, že účastník řízení, který ohledně určité otázky nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno, dosud neformuloval tvrzení (nebo jej neprokázal) ohledně určitého okruhu skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí sporu. Tato poučovací povinnost rozhodně není namístě tam, kde účastník se k určité otázce vyjadřuje konkrétním způsobem (zde tvrzená skutečnost, že dohoda o opuštění požadavku na písemnou formu změn smlouvy o dílo se týkala změn díla), nepřichází v úvahu, aby soud poučoval žalobkyni, že k úspěchu ve věci musí určité skutečnosti tvrdit jinak (zde, že dohoda měla jiný obsah a upuštění od požadavku na písemnou formu změn se měla týkat širšího okruhu skutečností, než jak žalobkyně tvrdí).13. Druhou podmínkou je, že nepostačuje tvrdit a prokázat, že ujednání článku 9.3, eventuálně 4.7 ve spojení s článkem 18.4 smlouvy o dílo byly buď modifikovány nebo zcela vypuštěny, ale musí být tvrzeno a prokázáno, že oproti obsahu písemné smlouvy o dílo existovala následná dohoda na vytvoření zcela odlišného smluvního modelu týkajícího se zjišťování a) stupně rozestavěnosti, b) schvalování víceprací a c) oceňování víceprací v rámci jednoho smluvního instrumentu či smluvního postupu, a to právě v té podobě, že všechny tyto tři okruhy mají nově být součástí zjišťovacího protokolu upraveného článkem 9.3 smlouvy o dílo. Žalobkyně se v této otázce soustředí pouze na negativní stránku, tedy co bylo změněno a případně odstraněno ze smluvních instrumentů a co nadále nebylo třeba respektovat, ale netvrdí žádné skutečnosti týkající se pozitivní stránky této podmínky, tedy co konkrétně a jak bylo dohodnuto namísto původní smluvní úpravy v písemné smlouvě. Žalobkyně tedy v tomto rozsahu netvrdí žádné skutečnosti, tím méně že by je prokázala. I zde, pokud jde o případnou poučovací povinnost soudu, platí výše uvedené v odst. 12.14. Třetí podmínkou vyhovění žalobě je, že soud prvního stupně učiní na základě provedeného dokazování věcný závěr o tom, že obsah předmětného projevu vůle je v souladu se zjištěnou skutečností, tedy konkrétně, že ve zjišťovacím protokole uvedené vícepráce byly skutečně provedeny a že v protokolech uvedené ocenění víceprací odpovídá smluvně sjednaným kritériím pro jeho ocenění (vzhledem k nedostatečnému rozsahu tvrzení žalobkyně existuje zásadní pochybnost o tom, zda kritéria uvedená v článku 4.7 smlouvy o dílo zůstala zachována nebo byla následnou dohodou stran pozměněna či přímo vypuštěna), případně subsidiárně aplikovat ustanovení o obvyklé ceně.15. V předchozím odstavci posledně uvedená úvaha má ještě další důsledky. Pokud skutečně došlo na základě následné dohody smluvních stran k tak zásadním změnám smluvních instrumentů a procesů týkajících se podoby a obsahu zjišťovacích protokolů, procesů týkajících se schvalování víceprací, zjišťování provedení rozsahu víceprací i jejich oceňování, pak vzniká důvodně otázka, zda budou nadále aplikovatelná či naopak se stávají obsoletními další jednání smlouvy o dílo, které obsahově a logicky navazují na problematiku řešenou v článcích 9.3 a 4.7, tedy konkrétně ujednání týkající se splnění podmínek pro průběžnou fakturaci, což je zjevně hlavním motivem, proč žalobkyně volí formou žalobního petitu v podobě nahrazení projevu vůle, nikoliv obvyklého požadavku na doplatek ceny za dílo v rozsahu víceprací (dalším důvodem může být také výše soudního poplatku, když v případě nahrazení projev vůle činí 2 000 Kč, v případě žaloby na plnění by přesahovala 250 000 Kč, takový důvod však nemůže být považován z hlediska soudního řízení za legitimní).16. Dalším zjevným nedostatkem argumentace žalobkyně, kterou okresní soud přebírá, je, že se nerozlišují a směšují svou povahou odlišné právní skutečnosti týkající se změn smlouvy o dílo, a to ústní dohoda smluvních stran o upuštění od podmínky písemné formy změn smlouvy (tedy právní jednání, kterým se mění smlouva o dílo) na jedné straně a tvrzení o existenci a podobě zavedené praxe mezi smluvními stranami na straně druhé, když zavedená praxe není právním jednání, ale pouze právní skutečností, která může a nemusí mít důsledky na podobu smluvního ujednání. Jak odvolací soud uvedl výše, výpověď svědka , jméno FO,  prakticky vyloučila existenci ústní dohody o opuštění potřeby uzavírat písemné dodatky ke smlouvě o dílo. Strana žalující i soud prvního stupně poněkud přeceňují význam právního institutu zavedené praxe. Úprava občanského zákoníku nepovyšuje zavedenou praxi nad smluvní ujednání ani ji nestaví na roveň smluvních ujednání, proto neplatí, že zjištěná zavedená praxe automaticky znamená dohodu nahrazující či měnící smlouvu. Zavedená praxe je zejména jedním z interpretačních kritérií při výkladu právního jednání, o takový případ však v této věci nejde. Písemná podoba smlouvy o dílo je zcela jednoznačná, podrobná a precizní, která zavedla vysokou míru formalizace jednotlivých smluvních instrumentů i procesů. Spor mezi stranami se netýká pochybností o významu a smyslu jednotlivých ustanovení zachycených v písemné smlouvě o dílo, tedy nutnosti je vykládat, ale týká se existence a podoby následné, zásadní a rozsáhlé změny smlouvy o dílo týkající se zejména smluvních instrumentů a procedur.17. Výpověď svědka , jméno FO,  vede odvolací soud k závěru, že i v tomto případě došlo k situaci, kterou soud opakovaně shledává při realizaci smluv o dílo podnikateli zejména v oblasti výstavby, že smluvní strany buď vůbec neznají obsah smlouvy, kterou uzavřely, či jej znají, ale zcela jej ignorují a vše řeší ústními dohodami nebo konkludentním jednáním.18. Za zcela mylný a v rozporu s provedeným dokazováním je třeba označit závěr okresního soudu, který dovodil, že v podobě všech dříve odsouhlasených zjišťovacích protokolů mělo docházet k realizaci ústních dohod namísto smlouvou požadovaných písemných dodatků smlouvy. Všechny předchozí zjišťovací protokoly s výjimkou jednoho se týkaly pouze zachycení rozsahu provedených prací sjednaných ve smlouvě o dílo (tedy nikoliv víceprací), které nevyžadovaly existenci jakéhokoliv ujednání měnícího původní smlouvu, a tedy uzavírání písemných dodatků. Existuje zde pouze jeden předchozí zjišťovací protokol, který se mohl týkat víceprací, když i tato otázka je mezi účastníky sporná (žalobkyně tvrdila, že jednalo o vícepráce v rámci této smlouvy o dílo, žalovaná tvrdila, že se jednalo o práce zcela odlišného charakteru, které nebyly součástí díla), když tomuto rozporu s okresní soud nevěnoval. K této otázce odvolací soud poznamenává, že pokud smluvní strana učiní v jednom případě něco nad rámec svých smluvních povinností, pak to samo o sobě nezakládá ani zavedenou praxi, tím méně závěr o existenci vůle směřující k tomu, že takovým jednáním chtěla tato smluvní strana změnit podobu smluvních ujednání a učinit z dobrovolného jednání nadále svůj závazek (smluvní povinnost). Odborná literatura k této otázce uvádí: „obecně přitom platí, že jedno opakování určitého jednání obvykle nebude dostatečné pro závěr o založení zavedené praxe mezi stranami. Rozhodující je, zda strany dospěly do stadia, kdy každá z nich může rozumně očekávat, že určitý způsob jednání vyjadřuje jejich společný přístup k dané otázce, kterým se obě strany cítí vázány.“ (viz komentář k § 545 v publikaci: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1722 - 1740: J. Handlar). Žalovaná svou vůli zavést praxi či uzavřít dohodu ve vztahu k vícepracím popírá a závěry okresního soudu o jejich údajné existenci nelze z výše popsaných důvodů akceptovat.19. K dotazu odvolacího soudu obě strany doplnily, že je mezi nimi sporné, zda došlo k řádnému dokončení a předání díla, když tato otázka je předmětem jiného souběžně vedeného soudního sporu. Právě otázka existence předání díla, tedy jeho řádného dokončení, může mít zásadní vliv na otázku jak potřeby, tak možnosti žalovat v podobě žaloby na nahrazení projevu vůle v podobě podpisu jakéhokoliv zjišťovacího protokolu. Z obsahu smlouvy o dílo a z její systematiky vyplývá, že zjišťovací protokoly ve smyslu článku 9.3 se týkají smluvního procesu ve vztahu k průběžné fakturaci prováděné před předáním díla a před splatností konečné ceny za dílo, tedy týkající se svou povahou placení záloh na dosud nesplatnou cenu za dílo. V okamžiku, kdy dojde k předání díla a současně vzniku nároku na úhradu ceny za dílo v plném rozsahu, pak se stávají otázky podmínek ve vztahu k průběžné fakturaci majících povahu záloh zcela nepodstatnými, když poté ani není možné požadovat úhradu záloh v situaci, kdy samotný nárok na úhradu ceny za dílo již dospěl (a má být žalováno na plnění – úhradu doplatku ceny za dílo).20. Odvolací soud shrnuje, že žalobnímu petitu nemůže být v žádném případě vyhověno, a to nikoliv pouze z důvodu neúplného skutkového tvrzení žalobkyně či absence prokázání určitých skutečností, ale pro úspěch ve věci musí žalobkyně splnit současně velké množství výše požadovaných podmínek a některé z nich objektivně splnit nemůže, neboť jsou na základě provedeného dokazování nebo výše popsaných právních úvah soudu vyloučeny. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 220 o. s. ř. změnil tak, že žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.21. Protože odvolací soud změnil rozhodnutí ve věci samé, pak ve smyslu § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje o náhradě nákladů celého řízení před soudy obou stupňů a činí tak podle kritéria úspěchu ve věci, které svědčí žalované, neboť žalobkyně nebyla se svou žalobou úspěšná. Soud přiznal žalované náhradu nákladů ve výši 54 998 Kč, která se skládá z náhrady za soudní poplatek za odvolání ve výši 2 000 Kč, z náhrady za právní zastoupení v rozsahu 10,5 úkonu (viz písemné vyčíslení nákladů žalované ze dne 12.10.2026) v sazbě 3700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. b) AT, 11 paušálních náhrad hotových výdajů po 450 Kč a 21% DPH.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek § 237 o. s. ř. podané do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud nebude splněno, co ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, lze podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:19.Co.871.2026.1","publishedAt":"2026-11-02","decisionAt":"2026-10-08","caseNumber":{"senate":19,"registry":"Co","index":871,"year":2026,"pageNumber":266},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jan","lastName":"Jursík","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2026, č. j. 25 C 119/2025–219,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":25,"registry":"C","index":119,"year":2025,"pageNumber":219},"affectedDate":"2026-04-21","courtCode":"OSCB","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"161","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"559","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"582","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2586","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","HODNOCENI_DUKAZU","SMLOUVA_O_DILO","DOKAZOVANI","VYKLAD_PRAVNIHO_JEDNANI","NAHRADA_NAKLADU","PODNIKATEL","POUCOVACI_POVINNOST_SOUDU","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}