{"uuid":"54a4e02c-9b0a-4cc0-bc7b-98ca4b90d6a6","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Holzbauera a soudkyň Mgr. Radky Nekudové Hajdové a Mgr. Veroniky Kovaříkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno Zástupce","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátem","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem Kobližná 19, 602 00 Brno","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: Město Vyškov, IČO 00292427","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem Masarykovo nám. 108/1, 682 01 Vyškov","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátem","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem Zámecká 20, 702 00 Ostrava","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení vlastnického práva,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 12. 12. 2024, č. j. 11 C 84/2012-426,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku p. č. 264/5 o výměře 22 m2 v katastrálním území a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", která je vyznačena na Geometrickém plánu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"-63/2019 vyhotoveným ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení parcelním číslem 264/10; označený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výrocích II., III. a IV. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku p. č. 264/5 o výměře 22 m2 v katastrálním území a obci , adresa, , která je vyznačena na Geometrickém plánu č. , hodnota, -63/2019 vyhotoveným , tituly před jménem,  , jméno FO,  a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení parcelním číslem 264/10; označený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.II. Ve výrocích II., III. a IV. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem rozhodl soud prvního stupně takto:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"I. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku p.č. 264/5 o výměře 22 m2 v k.ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", která je vyznačena na Geometrickém plánu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyhotoveným ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení parc. číslem 264/10, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem budovy – jiná stavba, č.p. 696, která je součástí pozemku p.č. 264/5 stojící na pozemku p.č. 264/5, vše v k.ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsané na listu vlastnictví č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. 264/5 v k.ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaném na listu vlastnictví č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. 264/6 v k.ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaném na listu vlastnictví č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", na nákladech řízení částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a jí podaným návrhům, aby vyhověl. Poukázala zejména na to, že ze závěru nálezu Ústavního soudu je zřejmé, že tento měl kupní smlouvu za absolutně neplatnou v části týkající se jak převodu sporné části budovy, tak pozemku pod ní, což plyne také z toho, že soud hovořil v případě nabytí sporné části pozemku městem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" o nabytí od nevlastníka. Dále poukázala na závěr tohoto nálezu, že byla-li kupní smlouva ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" postižena absolutní neplatností, musí být z téhož důvodu absolutní neplatností dotčena také kupní smlouva ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"; jinými slovy vadami, které vedly k absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" trpí i kupní smlouva ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". V samotném závěru pod bodem 27 Ústavní soud ve svém nálezu konkrétně soudu uložil, aby v souladu s popsaným právně závazným závěrem Ústavního soudu posoudil platnost kupní smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (minimálně) ve vztahu ke sporné části pozemku, nyní vyznačené geometrickým plánem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"–63/2019, jako pozemek parc. č. 264/10 a rozhodl, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci mohlo město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" samostatně tuto část pozemku nabýt. Žalobkyně je pak toho názoru, že nikoliv, a to ve vztahu k celé nemovité věci převáděné absolutně neplatnými smlouvami. Déle argumentovala, že s ohledem na umístění pozemku parc. č. 264/6 uprostřed pozemku parc. č. 264/1 přitom nelze bez řádného oprávnění vůči pozemku parc. č. 264/1 ani k tomuto pozemku parc. č. 264/6 nějak přistupovat. I kdyby byly budovy stavebně rozděleny (což však není dáno) bez součinnosti majitele budovy a pozemku parc. č. 264/1 jsou budova na pozemku parc. č. 264/5 a pozemek parc. č. 264/5 technicky a funkčně neschopny užívání. Za této právní situace vyjádřila názor, že se žalovaný nestal (nemohl stát) vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Dále argumentovala, že byť bylo reálné rozdělení nemovitosti teoreticky možné a technicky proveditelné, k žádnému rozdělení nikdy fakticky nedošlo, ze zjištěných skutečností vyplývá, že se jednalo o propojené budovy a s ohledem na historický vývoj a vznik části aktuálně evidované na žalovaného lze jednoznačně dovodit, že tato část původně tvořila nedílnou součást hlavní budovy, která je nyní v jejím vlastnictví. Namítala dále, že napadený rozsudek se v některých částech jeví jako nepřezkoumatelný až vnitřně rozporný. K faktickému rozdělení nedošlo a uvedená pomyslná hranice měla procházet částí pokoje rodinného domu, tj. budovy stavebně technicky nebyly fakticky odděleny a ani v těch místech oddělení nebylo možné, což konstatoval i nález Ústavního soudu. Půdorys budovy nebyl přitom žádným způsobem měněn, jak vyplývá z výpovědi svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tento svědek naopak mylně sdělil, že předmětné budovy nebyly původně propojeny; uvedené není pravdivé, jelikož z plánů, které byly soudu doloženy v rámci historického vývoje, je zcela patrné od vzniku stavby propojení ve spodním patře, kde se nacházel průchod. Tento průchod ostatně byl patrný i v rámci místního ohledání, kdy však posléze, až v roce 2015, došlo k jeho zazdění. Skutečnosti neodpovídá ani další závěr soudu prvního stupně, že by původní vlastníci neměli dostatek finančních prostředků na úhradu zhodnocení, a proto byla dvorní část převedena kupní smlouvu do vlastnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud nepochopitelně opomněl na jednání soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" jí k důkazu doložené doklady o úhradě předmětných částek otcem žalobkyně, kdy ostatně by bylo nelogické, aby uvedenou částku uhradil pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle svých slov z úvěru, když ten tomu byl, z podstaty věci mohl být, poskytnut až po jeho nabytí nemovitých věcí. K těmto jí doloženým důkazům vyvracejícím výpověď svědka se pak rozsudek nijak nevyjadřuje. Vadný je výchozí předpoklad napadeného rozsudku vyjádřený například pod bodem 48, který mylně uvádí, že budova dvorního traktu byla samostatnou budovou, která měla vzniknout výstavbou (správně však probíhala pouze přístavba a nástavba) provedenou v sedmdesátých letech minulého století a jednalo by se o budovu stavebně, technicky i uživatelsky oddělenou. Uvedený závěr byl soudem patrně vytknut, aby odpovídal konstrukci pojaté do kupní smlouvy z roku 1992, kde je zmiňován samostatný dvorní trakt domu, avšak i v tomto ohledu je uvedená smlouva neurčitá. Pro účely restituce byl vyhotoven znalecký posudek z roku 1991 č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"–142/91, jehož předmětem posouzení byla právě nemovitost domu ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" s příslušenstvím a dle tohoto posudku dům po přístavbách a nadstavbách v letech 1974–1976 neztratil původní stavebně technický charakter. Ke dvornímu traktu bylo pak výslovně v tomto znaleckém posudku pod bodem 4, písmeno b (stav k roku 1972) u provozní části popisován dvorní trakt jako zděný, dvoupodlažní, stejného provedení jako dům, kdy dvorní trakt je z roku 1929. Dále je ve znaleckém posudku uvedeno, že u dvorního traktu se jedná o dvoupodlažní objekt původně provozní části domu a chlév, který byl nastaven a přistavěn a především, že přístavba a nástavba je součástí původní stavby a nemůže existovat samostatně. Není tedy pravdou, že by dvorní trakt byl samostatnou budovou, jak mylně napadený rozsudek dovodil, natož vzniklou v sedmdesátých letech. Dvorní trakt tak nelze ztotožnit s částí, dnes označenou jako budova č. p. 696, jak to patrně činí chybně napadený rozsudek, ale dvorní trakt představuje celé křídlo domu, které bylo vybudováno již v roce 1929 a posléze v sedmdesátých letech bylo pouze nastaveno a přistavěno, avšak tak, že tato přístavba a nástavba je součástí původní stavby a nemůže existovat samostatně, jak to bylo explicitně konstatováno v citovaném znaleckém posudku č 581-142/91. Část dvorního traktu dle zápisu v katastru nemovitostí byla a je v jejím vlastnictví i před podáním žaloby a ona se tak domáhá určení, že z důvodu faktického nerozdělení tohoto dvorního traktu, jak již pravomocně dovodily soudy, včetně Ústavního soudu, by mělo být určeno, že i zbývající část je v jejím vlastnictví. Pokud tedy pod bodem 48 v poslední větě napadeného rozsudku soud uvádí, že v sedmdesátých letech vznikla samostatná budova traktu, pak toto konstatování je jednoznačně chybné a neodpovídající skutečnosti. Soud se v napadeném rozsudku dopustil zásadního omylu a tím zatížil své rozhodnutí podstatnou vadou, když uvedl, že nemovitosti evidované v katastru nemovitostí na žalovaného mají představovat samostatný dvorní trakt a že neexistuje žádný propojený vstup. Uvedené neodpovídá skutečnosti a tento omyl je zcela jednoduše patrný právě z dokumentu doloženého v rámci popisu historického vývoje, a dále například i ze znaleckého posudku pořízeného pro účely vydání nemovitostí v roce 1992. Soud dále nepochopitelně opomněl, že v rámci tohoto řízení bylo mezi stranami zcela nesporné, že v terénu hranice mezi pozemky či mezi budovami nikdy oddělena nebyla a že žalovaný objekty na pozemcích parc. č. 264/5 nijak neužívá. Ostatně o uvedeném neoddělení se soud prvého stupně opakovaně mohl přesvědčit i při místním ohledání, které v dané věci učinil. Stavba v jejím vlastnictví a část aktuálně evidovaná v katastru nemovitosti na žalovaného byly propojeny a neodděleny, kdy krom soudem v rozsudku č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" popisovaných znaků, o tom svědčí rovněž například vchod na půdu v původní budově, dále byla provázanost patrná jednoduše i v prostorách spodní dílny až do roku 2015 volně průchozím vchodem do spodní dílny či centrální kotelnu a společným topením. Obdobně jak v době převodu v roce 1992, tak stejně i v roce 2005 při převodu na stranu žalovanou neoddělená, a přesto převáděná část budovy neměla ani samostatné číslo popisné. Číslo popisné bylo žalovaným zajištěno až v návaznosti na komunikaci s žalobkyní v pozdější době. Rozsudek dále přešel skutkovou okolnost, že je dána sounáležitost týkající se staveb či stavebních objektů umístěných na pozemku parc. č. 264/1 a na pozemku parc. č. 264/5 v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". V této souvislosti opětovně připomněla, že znalecký posudek z roku 1991 u dvorního traktu, který zahrnuje část budovy aktuálně evidované v katastru ve vlastnictví žalobkyně a část evidované na žalovaného, výslovně uvádí, že se jedná o dvoupodlažní objekt, původně provozní část domu a chlév, který byl nastaven a přistavěn a především, že přístavba a nástavba je součástí původní stavby a nemůže existovat samostatně. Současně lze připomenout, že dle ustanovení § 134 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. platilo, že vydržením nebylo možno nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Ve svém odvolání označila judikáty rozhodnutí NS sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" či sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", po jejichž přiměřeném použití na souzenou věc nemohlo dojít k vydržení části budovy, a tedy žalovaný je evidován v katastru nemovitosti nesprávně. Dle ustálené judikatury přitom platí, že součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu, pokud není zákonem stanoveno jinak. Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní. Část nemovitosti evidované ve vlastnictví žalovaného je podle jejího názoru toliko součástí věci hlavně evidované jejím vlastnictví. V souladu s nálezem Ústavního soudu je tedy možné dospět k závěru, že ona jako vlastník věci hlavní nabyla současně i součást věci, tedy budovu dle katastru nemovitostí, která je aktuálně vedená jakožto součást pozemku p. č. 264/5 stojící na pozemku p. č. 264/5, jakož i pozemek p. č. 264/5 i p. č. 264/6, vše v k. ú. a obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zapsané na listu vlastnictví 10 001 a dle katastru ve vlastnictví žalovaného, když nedošlo k řádnému rozdělení věci a převodní smlouvy byly neplatné. V dalším obsahu odůvodnění odvolání se žalobkyně věnovala otázce existence dobré víry na straně žalovaného s ohledem na vystavění rozhodnutí na závěru o dovození vydržení na straně žalovaného, respektive jeho právního předchůdce. Uzavřela při tom, že žalovaný nemohl být ohledně části domu v dobré víře, že je jejím vlastníkem, a to právě s ohledem na skutečnost, že pomyslná hranice procházela částí domu a nebyl nějak oddělená. Žalobkyně je přesvědčena, že pokud žalovaný nemohl být ohledně části budovy v dobré víře, pak totožně nemohl být v dobré víře ani ve vztahu ke zbylému, a tím spíše nemohl být v dobré víře ani právní předchůdce žalovaného. Dále namítala, že prvostupňový soud v napadeném rozsudku bohužel dokonce přehlédl zásadní skutečnost, že se k uvedenému konkrétně vyslovil i Ústavní soud ve svém nálezu v bodu 25, když uvedl, že tak jako město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo dle závěru soudu v dobré víře, že nabylo spornou část domu č. p. 239 (s ohledem na skutečnost, že pomyslná hranice procházela částí domu a nebyla nějak oddělená) nemohlo být ani v dobré víře, že nabylo pozemek pod ní. Je tedy nepochybné, že absence dobré víry se objektivně týkala již pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve vztahu k nabývání nemovitých věcí na základě smlouvy z roku 1992 a rovněž i posléze žalovaného. K tomu nález Ústavního soudu pod bodem 25 dále doplnil, že skutečnost, že byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" zapsán jako vlastník pozemku nacházejícího se pod samostatně nepřevoditelnou částí budovy v katastru nemovitostí, byla způsobena vadně vypracovaným geometrickým plánem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", který fakticky neodpovídal snadno zjistitelným hranicím budov v terénu. Již jen na základě této skutečnosti nemůže napadený rozsudek obstát, když soud své rozhodnutí založil právě na existenci dobré víry pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakožto právního předchůdce žalovaného a potažmo i následně dobré víře žalovaného a tuto okolnost posoudil prvostupňový soud v rozporu s názorem Ústavního soudu a objektivními skutečnostmi. S odkazem na označenou judikaturu Ústavního soudu dále žalobkyně poukázala na to, že dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci platné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě kupní smlouvy neplatné z důvodu, že její předmět není dostatečně určitý, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví k nemovitosti postačuje. Držba nemovitosti, která se o takovou smlouvu opírá, nemůže vést k vydržení. Je pak třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti neměl, respektive nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Žalovaný, a tím spíše jeho právní předchůdce pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", si přitom musel být při běžné opatrnosti vědom, že kupní smlouva, kterou ohledně předmětných nemovitostí uzavřel, je smlouvou absolutně od samého počátku neplatnou pro svou neurčitost, jak již bylo pravomocně soudy posouzeno, a tato neurčitost byla snadno rozpoznatelná (hranice procházející části místnosti). Držitel není vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc nebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře a druhá nikoliv, to se týká i právních předchůdců. Pokud tedy na to Ústavní soud v nálezu vydaném v této věci konstatoval, že žalovaný nemohl být v dobré víře, pak ani pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nemohl být v dobré víře. Pokud se někdo chopil držby nemovitostí na základě neurčité smlouvy, jakou byla původní kupní smlouva z roku 1992, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci. Žalobkyně nakonec shrnula, že daný problém vznikl v devadesátých letech a následně v roce 2005 při převodu části nemovitých věcí, kdy v obou případech nebyla řešena faktická oddělitelnost budovy. Již z uvedeného samotného geometrického plánu je přitom zjevné, že byl vyhotoven vadně a na jeho základě tedy nemělo dojít k zápisu do katastru nemovitostí. Této skutečnosti si přitom žalovaný měl být vědom, jelikož tato byla snadno rozpoznatelná. Původní kupní smlouva z roku 1992 byla soudem prvního stupně již v původním rozsudku na rozsudku č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" shledána jakožto absolutně neplatná pro neurčitost, což bylo následně dalšími soudy, včetně Ústavního soudu, potvrzeno a vztaženo i k následné kupní smlouvě z roku 2005. Soud v uvedeném rozsudku sám konstatoval, že geometrický plán z roku 1992 byl v rozporu s faktickým stavem a neměl být nikdy na jeho základě učiněn žádný zápis do katastru nemovitostí; s tímto názorem se ztotožnili i následné soudní instance. Je zřejmé, že původní kupní smlouva z roku 1992 je absolutně neplatná. Předmětem prodeje dle této smlouvy přitom byla přístavba, a to jen s ohledem na tehdejší blízké rodinné vazby s kujícím. Rovněž je zřejmé, že nebylo fakticky záměrem účastníků rozdělit majetek a předat jej do vlastnictví a užívání cizí osobě, o čemž ostatně svědčí i sjednané předkupní právo a další. Tento převod byl totiž motivován pouze snahou dopomoci kupujícímu, pozdějšímu manželu žalobkyně, v počátku jeho podnikání. V rámci nalézání spravedlnosti je nutno závěrem zdůraznit, že prvostupňový soud v rozsudku č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" sám správně původně konstatoval i neúnosný stav, kdy žalovaný brání žalobkyni rekolaudaci objektu právě s poukazem na přesah vlastnických práv k objektu (i z uvedeného vyplývá, že si žalovaný byl vědom od počátku, že nedošlo k oddělení budov, a tedy, že původní kupní smlouva musí být objektivně pro neurčitost neplatná). Soud sám zároveň zdůraznil, že tak žalovaný činí naprosto účelově, přičemž jakékoliv dohody podmiňuje souhlasem žalobkyně s odprodejem jejich pozemků, na kterých má žalovaný zájem vybudovat místní plánovanou komunikaci. Žalovaný nemovité věci evidované v jeho vlastnictví nijak neužívá a nechává je chátrat, tento stav mu nečiní nepřiměřené obtíže. Sama nemovitost evidovaná na žalovaného je přitom mimo koridor plánované trasy komunikace a žalovaný současně nemá zájem se dohodnout na jiném řešení této situace, kdy ona podnikla mnoho pokusů o mimosoudní dohodu, dokonce jeho snahu o koupi předmětné nemovitosti. Přístup žalovaného lze tak podle jeho názoru chápat jako diskriminační a nepoctivý, a to především z důvodu omezování vlastnického práva její osoby, žalovaným zmiňované zbudování místní komunikace totiž bez jakékoliv bližší realizace figuruje v územním plánu již od sedmdesátých let minulého století. Postupem žalovaného pak je gradována situace, kdy de facto územní plán omezuje vlastnická práva více než 50 let, žalovaný předmětné nemovité věci nijak nevyužívá, ani neudržuje, čímž dochází ke znehodnocování nemovité věci žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako zcela správného. V podrobnostech upozornil, že žalobkyně neporozuměla celému odkazu Ústavního soudu, a to proto, že soudu prvního stupně a rozsudku vytýká domnělé vady, ke kterým však soud prvního stupně dospěl právě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci. Skutkový stav, který zjišťoval soud prvního stupně před rozhodnutím Ústavního soudu, se týkal pouze budovy a pozemku o výměře 22 m², nikoliv celé budovy č. p. 696 a pozemku 264/5 a 264/6. Následně pak žalobkyně zcela zásadním způsobem rozšířila předmět řízení o další pozemky o výměře 608 m² a další budovu s půdorysnou plochou cca 270 m², tedy nový skutkový stav, ze kterého vycházel soud prvního stupně v rozsudku, je významně jiný, co se prostorového vymezení týče dokonce téměř čtyřicetinásobně větší, než jak byl vymezen původní žalobou. Ačkoliv však žalobkyně takto významným způsobem rozšířila předmět řízení, nenavrhovala žádné nové důkazy, dokonce ani nenavrhla opakování minimálně pro ni významných důkazů. Žalobkyně tak neunesla své důkazní břemeno, konstatování nových skutečnosti až v odvolání s ohledem na skutečnost, že se jedná o skutečnosti z devadesátých let minulého století, tak není přípustné. Žalobkyně se nemůže odvolávat ani na zjištění původního soudce, neboť tento nerozhodoval o celém předmětu řízení. Nesprávná je interpretace žalobkyně o okolnostech uzavření kupní smlouvy v roce 1992 na pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy proti tvrzení žalobkyně stojí text převodní smlouvy, ve kterém je výslovně budova č. p. 696 označena a popsaná jako samostatný dvorní trakt, který tvoří dvojpodlažní zděný objekt v přízemí sloužící dílenské a skladovací činnosti, a v patře sloužící administrativní činnosti. Dále je v kupní smlouvy také uvedeno, že se převádí pozemek s budovou, na něm se nacházející; tedy je evidentní, že geometrický plán vyměřoval právě budovu a pozemek pod ní. Pokud by bylo skutečně cílem zachovat rodinný majetek, pak nedává žádný smysl, proč by smluvní strany takto objekt slovně a detailně vymezovaly a vymezovaly jej i oddělením pozemku na základě geometrického plánu. I ze samotného textu této kupní smlouvy je tak evidentní, že cílem a vůlí smluvních stran bylo oddělit vlastnické právo k domu č. p. 239 a budově, následně s přiděleným číslem popisným 696 a dalším nemovitostem – pozemkům. Záměru smluvních stran oddělit vlastnické právo svědčí i zřízení věcného břemene pro přístup – tedy zajištění přístupu k nemovitostem, tedy skutečného a samostatného oddělení užívání nemovitostí, a také skutečnost, že smluvní strany předmětné předkupní právo sjednaly jako časově omezené. Žalobkyně namítá, že kupní smlouva z roku 1992 má být absolutně neplatná pro neurčitost, s tím on nesouhlasí, naopak je přesvědčen, že tato kupní smlouva zcela přesně vymezuje předmět převodu, a že tento předmět převodu byl již v roce 1992 samostatnou věcí. Pokud by přece jen soud neurčitost kupní smlouvy shledal, je nutné zohlednit to, kdo tuto případnou neurčitost způsobil. Byla to právě rodina žalobkyně, kdo vymezil část svých nemovitostí a převedl vlastnické právo k nim na třetí osobu. K námitce nedostatku dobré víry žalovaný uvedl, že při uzavírání kupní smlouvy postupoval dostatečně obezřetně, nemovitosti si několikrát prohlédl prostřednictvím svých pověřených a o jejich užívání, jakož i o přístupu měl jasné povědomí. Nestranný znalec předmětné nemovitosti posoudil jako zcela samostatné věci, jak v právním, tak faktickém smyslu, oddělenost staveb byla evidentní i v podobě jiné barvy fasád (znalecký posudek č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", který oceňoval nemovité věci – tedy samostatnou budovu č. p. 696, provozní dům, pozemky 264/5 a 264/6). Co se týče přístupu k nemovitostem, i tento byl v době koupě nemovitostí žalovaným řádně zajištěn, neboť předmětné nemovitosti byly pronajaty společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" kdy nájemní vztah trval ještě několik let po převodu vlastnického práva na žalovaného. Uvedl dále, že záměrem koupě nemovitostí bylo zajištění nemovitostí, které potřebuje již od sedmdesátých let pro svůj","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"budoucí záměr – budování komunikace přes tyto pozemky. Právě z tohoto důvodu žalovaný nemusel a nepotřeboval zajišťovat jiný přístup k nemovitostem než ten, který v době koupě zajištěn byl. Uzavřel, že při koupi předmětných nemovitostí postupoval dostatečně obezřetně a že zcela naplnil podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" průběhu odvolacího řízení se účastnické strany pokoušely opakovaně o mimosoudní vyřízení věci, k němuž je i soud odvolací měl, avšak k dohodě ani o směně pozemků nakonec nedošlo z důvodu naprosto rozdílných procesních stanovisek a názoru na využití pozemků do budoucna.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu, když zopakoval dokazování provedením kupní smlouvy z roku 2005 založené na č. l. 29 spisů, jakož i kupní smlouvy z roku 1992 založené na č. l. 24 spisu a geometrického plánu založeného na č. l. 167 spisu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je ve vztahu k výroku I. rozsudku soudu prvního stupně důvodné, ve vztahu k výrokům II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně pak důvodné není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud se přiklání na stranu argumentace žalobkyně, pokud byla tato učiněna ve vztahu k části pozemku p. č. 264/5 o výměře 22 m² v k. ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", která je vyznačena na geometrickém plánu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"–63/2019, vyhotoveném ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jíž bylo tímto plánem přiřazeno označení parcelním číslem 264/10. Ve vztahu k této části pozemku se odvolací soud v zásadě ztotožňuje s veškerou argumentací žalobkyně, kterou tato uplatnila, včetně výkladu závěrů ve věci vydaného nálezu Ústavního soudu. Je totiž jednoznačné, že Ústavní soud s ohledem na absenci platného nabývacího titulu úvahy o existenci dobré víry města ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" označil za nadbytečné s tím, že tak jako město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo podle závěrů soudu v dobré víře, že nabylo spornou část domu č. p. 239 (s ohledem na skutečnost, že pomyslná hranice procházela částí domu a nebyla nijak oddělena), nemohlo být ani v dobré víře, že nabylo pozemek pod ní. Převod části budovy i pozemku pod ní jsou spolu spjaty v tom smyslu, že podle obsahu kupních smluv ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo úmyslem účastníků smlouvy část budovy č. p. 239 prodat (tím méně pak pozemek pod ní) a nebylo ani úmyslem města ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" je kupní smlouvou ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nabýt do svého vlastnictví. Ústavní soud výslovně uzavírá, že soudy správně při posuzování platnosti kupní smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako předběžné otázky, vzhledem k okolnostem nevztáhly závěr o absolutní neplatnosti jen na tuto část kupní smlouvy, ale i na část smlouvy týkající se pozemku pod částí budovy č. p. 239; pochybily však, pokud tento svůj závěr nijak nepromítly do úvah o (ne)platnosti kupní smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ústavní soud nakonec uzavřel, že zejména bude na okresním soudu, aby se v souladu se shora popsaným právně závazným názorem Ústavního soudu posoudila platnost kupní smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (minimálně) ve vztahu ke sporné části pozemku nyní vyznačené geometrickým plánem jako parc. č. 264/10 a rozhodlo, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci mohlo město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" samostatně tuto část pozemku nabýt. Soud prvního stupně přitom na tuto otázku nastolenou Ústavním soudem odpověděl kladně na základě svého právního závěru o tom, že město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nejen část pozemku označenou ve výroku I, rozsudku, nýbrž i ostatní pozemky, jíž se týkají výroky II., III. a IV. rozsudku s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem vydrželo. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud zásadně neztotožňuje, soud prvního stupně skutečně pominul závěry prezentované v odůvodnění Ústavního nálezu vydaného v dané věci, kdy se Ústavní soud již vyslovil o tom, že město ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nemohlo být v dobré víře, že nabylo spornou část domu č. p. 239 a nemohlo být ani v dobré víře, že nabylo pozemek pod ní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nemohl část pozemku specifikovanou ve výroku I. rozsudku vydržet, jsou závěry soudu prvního stupně ve vztahu k předmětu řízení vymezenému výrokem I. nesprávné a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že určil, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku p. č. 264/5 o výměře 22 m² v k. ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", která je vyznačena na velkém geometrickém plánu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"–63/2019, vyhotoveném ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení pod parcelním číslem 264/10. Nejpodstatnější důvod ke změně rozsudku soudu prvního stupně v tomto rozsahu je fakt, že se soud prvního stupně mýlí, pokud dovozuje vydržení této části pozemku žalovaným a současně žalobkyně velmi přiléhavě v odůvodnění, které bylo učiněno podrobně součástí odůvodnění tohoto rozsudku, argumentuje naprosto přiléhavým způsobem, proč k vydržení vlastnictví k této části pozemku žalovaným dojít nemohlo; do značné míry je však uvedené rozvedením něčeho, co sporné již s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu být nemůže, ačkoliv to soud prvního stupně skutečně přehlédl, jak žalobkyně správně namítala. Jinými slovy soud prvního stupně vycházel z naprosto mylných právních úvah o vydržení předmětné části pozemku, když desinterpretoval závěry nálezu Ústavního soudu v tomto ohledu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Pokud se pak týká zbývajících výroků rozsudku pod bodem II., III. a IV., zde odvolací soud důvody pro jejich změnu neshledal, jako věcně správné nakonec tyto výroky rozsudku potvrdil, ačkoliv se opět neshoduje v tomto případě s postupem, který soud prvního stupně zvolil, pokud vůbec rozšíření žaloby o ně žalobkyni připustil. Odvolací soud je toho názoru, že nebyly splněny základní předpoklady pro rozšíření žaloby o body ve výrocích II., III. a IV, že žaloba v tomto ohledu neměla být jako rozšířená připuštěna, a pokud se tak již stalo, tak je nakonec v souladu s právem, že byla v tomto rozsahu výroků II., III. a IV. zamítnuta. Ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení argumentace žalobkyně v odvolání nakonec ani nesměřovala, je zřejmé, že žalobkyně rozšířila žalobu až v průběhu řízení s ohledem na závěry přijaté obecnými soudy, jakož i Ústavním soudem a poněkud nedocenila plytkost své argumentace, proč žalobu rozšiřovat a nakonec, proč by takto rozšířené žalobě mělo být vyhověno. V tomto ohledu tedy odvolání žalobkyně důvodné není. Ve výrocích II., III. a IV. byl proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Výrok o náhradě nákladů před soudy obou stupňů se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v souzené věci byly částečně úspěšné a částečně neúspěšné obě strany, odvolací soud proto rozhodl, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem rozhodl soud prvního stupně takto:I. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku p.č. 264/5 o výměře 22 m2 v k.ú. a obci , adresa, , která je vyznačena na Geometrickém plánu č. , č. účtu,  vyhotoveným , tituly před jménem,  , jméno FO,  a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení parc. číslem 264/10, se zamítá.II. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem budovy – jiná stavba, č.p. 696, která je součástí pozemku p.č. 264/5 stojící na pozemku p.č. 264/5, vše v k.ú. a obci , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , se zamítá.III. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. 264/5 v k.ú. a obci , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, , se zamítá.IV. Návrh, aby soud určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p.č. 264/6 v k.ú. a obci , adresa, , zapsaném na listu vlastnictví č. , hodnota, , se zamítá.V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, k rukám , tituly před jménem,  , jméno FO, , na nákladech řízení částku , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a jí podaným návrhům, aby vyhověl. Poukázala zejména na to, že ze závěru nálezu Ústavního soudu je zřejmé, že tento měl kupní smlouvu za absolutně neplatnou v části týkající se jak převodu sporné části budovy, tak pozemku pod ní, což plyne také z toho, že soud hovořil v případě nabytí sporné části pozemku městem , adresa,  o nabytí od nevlastníka. Dále poukázala na závěr tohoto nálezu, že byla-li kupní smlouva ze dne , datum,  postižena absolutní neplatností, musí být z téhož důvodu absolutní neplatností dotčena také kupní smlouva ze dne , datum, ; jinými slovy vadami, které vedly k absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne , datum,  trpí i kupní smlouva ze dne , datum, . V samotném závěru pod bodem 27 Ústavní soud ve svém nálezu konkrétně soudu uložil, aby v souladu s popsaným právně závazným závěrem Ústavního soudu posoudil platnost kupní smlouvy ze dne , datum,  (minimálně) ve vztahu ke sporné části pozemku, nyní vyznačené geometrickým plánem č. , hodnota, –63/2019, jako pozemek parc. č. 264/10 a rozhodl, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci mohlo město , adresa,  samostatně tuto část pozemku nabýt. Žalobkyně je pak toho názoru, že nikoliv, a to ve vztahu k celé nemovité věci převáděné absolutně neplatnými smlouvami. Déle argumentovala, že s ohledem na umístění pozemku parc. č. 264/6 uprostřed pozemku parc. č. 264/1 přitom nelze bez řádného oprávnění vůči pozemku parc. č. 264/1 ani k tomuto pozemku parc. č. 264/6 nějak přistupovat. I kdyby byly budovy stavebně rozděleny (což však není dáno) bez součinnosti majitele budovy a pozemku parc. č. 264/1 jsou budova na pozemku parc. č. 264/5 a pozemek parc. č. 264/5 technicky a funkčně neschopny užívání. Za této právní situace vyjádřila názor, že se žalovaný nestal (nemohl stát) vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Dále argumentovala, že byť bylo reálné rozdělení nemovitosti teoreticky možné a technicky proveditelné, k žádnému rozdělení nikdy fakticky nedošlo, ze zjištěných skutečností vyplývá, že se jednalo o propojené budovy a s ohledem na historický vývoj a vznik části aktuálně evidované na žalovaného lze jednoznačně dovodit, že tato část původně tvořila nedílnou součást hlavní budovy, která je nyní v jejím vlastnictví. Namítala dále, že napadený rozsudek se v některých částech jeví jako nepřezkoumatelný až vnitřně rozporný. K faktickému rozdělení nedošlo a uvedená pomyslná hranice měla procházet částí pokoje rodinného domu, tj. budovy stavebně technicky nebyly fakticky odděleny a ani v těch místech oddělení nebylo možné, což konstatoval i nález Ústavního soudu. Půdorys budovy nebyl přitom žádným způsobem měněn, jak vyplývá z výpovědi svědka , jméno FO, . Tento svědek naopak mylně sdělil, že předmětné budovy nebyly původně propojeny; uvedené není pravdivé, jelikož z plánů, které byly soudu doloženy v rámci historického vývoje, je zcela patrné od vzniku stavby propojení ve spodním patře, kde se nacházel průchod. Tento průchod ostatně byl patrný i v rámci místního ohledání, kdy však posléze, až v roce 2015, došlo k jeho zazdění. Skutečnosti neodpovídá ani další závěr soudu prvního stupně, že by původní vlastníci neměli dostatek finančních prostředků na úhradu zhodnocení, a proto byla dvorní část převedena kupní smlouvu do vlastnictví , jméno FO, . Soud nepochopitelně opomněl na jednání soudu dne , datum,  jí k důkazu doložené doklady o úhradě předmětných částek otcem žalobkyně, kdy ostatně by bylo nelogické, aby uvedenou částku uhradil pan , jméno FO,  dle svých slov z úvěru, když ten tomu byl, z podstaty věci mohl být, poskytnut až po jeho nabytí nemovitých věcí. K těmto jí doloženým důkazům vyvracejícím výpověď svědka se pak rozsudek nijak nevyjadřuje. Vadný je výchozí předpoklad napadeného rozsudku vyjádřený například pod bodem 48, který mylně uvádí, že budova dvorního traktu byla samostatnou budovou, která měla vzniknout výstavbou (správně však probíhala pouze přístavba a nástavba) provedenou v sedmdesátých letech minulého století a jednalo by se o budovu stavebně, technicky i uživatelsky oddělenou. Uvedený závěr byl soudem patrně vytknut, aby odpovídal konstrukci pojaté do kupní smlouvy z roku 1992, kde je zmiňován samostatný dvorní trakt domu, avšak i v tomto ohledu je uvedená smlouva neurčitá. Pro účely restituce byl vyhotoven znalecký posudek z roku 1991 č. , hodnota, –142/91, jehož předmětem posouzení byla právě nemovitost domu ve , adresa,  s příslušenstvím a dle tohoto posudku dům po přístavbách a nadstavbách v letech 1974–1976 neztratil původní stavebně technický charakter. Ke dvornímu traktu bylo pak výslovně v tomto znaleckém posudku pod bodem 4, písmeno b (stav k roku 1972) u provozní části popisován dvorní trakt jako zděný, dvoupodlažní, stejného provedení jako dům, kdy dvorní trakt je z roku 1929. Dále je ve znaleckém posudku uvedeno, že u dvorního traktu se jedná o dvoupodlažní objekt původně provozní části domu a chlév, který byl nastaven a přistavěn a především, že přístavba a nástavba je součástí původní stavby a nemůže existovat samostatně. Není tedy pravdou, že by dvorní trakt byl samostatnou budovou, jak mylně napadený rozsudek dovodil, natož vzniklou v sedmdesátých letech. Dvorní trakt tak nelze ztotožnit s částí, dnes označenou jako budova č. p. 696, jak to patrně činí chybně napadený rozsudek, ale dvorní trakt představuje celé křídlo domu, které bylo vybudováno již v roce 1929 a posléze v sedmdesátých letech bylo pouze nastaveno a přistavěno, avšak tak, že tato přístavba a nástavba je součástí původní stavby a nemůže existovat samostatně, jak to bylo explicitně konstatováno v citovaném znaleckém posudku č 581-142/91. Část dvorního traktu dle zápisu v katastru nemovitostí byla a je v jejím vlastnictví i před podáním žaloby a ona se tak domáhá určení, že z důvodu faktického nerozdělení tohoto dvorního traktu, jak již pravomocně dovodily soudy, včetně Ústavního soudu, by mělo být určeno, že i zbývající část je v jejím vlastnictví. Pokud tedy pod bodem 48 v poslední větě napadeného rozsudku soud uvádí, že v sedmdesátých letech vznikla samostatná budova traktu, pak toto konstatování je jednoznačně chybné a neodpovídající skutečnosti. Soud se v napadeném rozsudku dopustil zásadního omylu a tím zatížil své rozhodnutí podstatnou vadou, když uvedl, že nemovitosti evidované v katastru nemovitostí na žalovaného mají představovat samostatný dvorní trakt a že neexistuje žádný propojený vstup. Uvedené neodpovídá skutečnosti a tento omyl je zcela jednoduše patrný právě z dokumentu doloženého v rámci popisu historického vývoje, a dále například i ze znaleckého posudku pořízeného pro účely vydání nemovitostí v roce 1992. Soud dále nepochopitelně opomněl, že v rámci tohoto řízení bylo mezi stranami zcela nesporné, že v terénu hranice mezi pozemky či mezi budovami nikdy oddělena nebyla a že žalovaný objekty na pozemcích parc. č. 264/5 nijak neužívá. Ostatně o uvedeném neoddělení se soud prvého stupně opakovaně mohl přesvědčit i při místním ohledání, které v dané věci učinil. Stavba v jejím vlastnictví a část aktuálně evidovaná v katastru nemovitosti na žalovaného byly propojeny a neodděleny, kdy krom soudem v rozsudku č. j. , spisová značka,  popisovaných znaků, o tom svědčí rovněž například vchod na půdu v původní budově, dále byla provázanost patrná jednoduše i v prostorách spodní dílny až do roku 2015 volně průchozím vchodem do spodní dílny či centrální kotelnu a společným topením. Obdobně jak v době převodu v roce 1992, tak stejně i v roce 2005 při převodu na stranu žalovanou neoddělená, a přesto převáděná část budovy neměla ani samostatné číslo popisné. Číslo popisné bylo žalovaným zajištěno až v návaznosti na komunikaci s žalobkyní v pozdější době. Rozsudek dále přešel skutkovou okolnost, že je dána sounáležitost týkající se staveb či stavebních objektů umístěných na pozemku parc. č. 264/1 a na pozemku parc. č. 264/5 v k. ú. , adresa, . V této souvislosti opětovně připomněla, že znalecký posudek z roku 1991 u dvorního traktu, který zahrnuje část budovy aktuálně evidované v katastru ve vlastnictví žalobkyně a část evidované na žalovaného, výslovně uvádí, že se jedná o dvoupodlažní objekt, původně provozní část domu a chlév, který byl nastaven a přistavěn a především, že přístavba a nástavba je součástí původní stavby a nemůže existovat samostatně. Současně lze připomenout, že dle ustanovení § 134 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. platilo, že vydržením nebylo možno nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125). Ve svém odvolání označila judikáty rozhodnutí NS sp. zn. , spisová značka,  či sp. zn. , spisová značka, , po jejichž přiměřeném použití na souzenou věc nemohlo dojít k vydržení části budovy, a tedy žalovaný je evidován v katastru nemovitosti nesprávně. Dle ustálené judikatury přitom platí, že součást věci není způsobilým předmětem občanskoprávního vztahu, pokud není zákonem stanoveno jinak. Součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní. Část nemovitosti evidované ve vlastnictví žalovaného je podle jejího názoru toliko součástí věci hlavně evidované jejím vlastnictví. V souladu s nálezem Ústavního soudu je tedy možné dospět k závěru, že ona jako vlastník věci hlavní nabyla současně i součást věci, tedy budovu dle katastru nemovitostí, která je aktuálně vedená jakožto součást pozemku p. č. 264/5 stojící na pozemku p. č. 264/5, jakož i pozemek p. č. 264/5 i p. č. 264/6, vše v k. ú. a obec , adresa,  zapsané na listu vlastnictví 10 001 a dle katastru ve vlastnictví žalovaného, když nedošlo k řádnému rozdělení věci a převodní smlouvy byly neplatné. V dalším obsahu odůvodnění odvolání se žalobkyně věnovala otázce existence dobré víry na straně žalovaného s ohledem na vystavění rozhodnutí na závěru o dovození vydržení na straně žalovaného, respektive jeho právního předchůdce. Uzavřela při tom, že žalovaný nemohl být ohledně části domu v dobré víře, že je jejím vlastníkem, a to právě s ohledem na skutečnost, že pomyslná hranice procházela částí domu a nebyl nějak oddělená. Žalobkyně je přesvědčena, že pokud žalovaný nemohl být ohledně části budovy v dobré víře, pak totožně nemohl být v dobré víře ani ve vztahu ke zbylému, a tím spíše nemohl být v dobré víře ani právní předchůdce žalovaného. Dále namítala, že prvostupňový soud v napadeném rozsudku bohužel dokonce přehlédl zásadní skutečnost, že se k uvedenému konkrétně vyslovil i Ústavní soud ve svém nálezu v bodu 25, když uvedl, že tak jako město , adresa,  nebylo dle závěru soudu v dobré víře, že nabylo spornou část domu č. p. 239 (s ohledem na skutečnost, že pomyslná hranice procházela částí domu a nebyla nějak oddělená) nemohlo být ani v dobré víře, že nabylo pozemek pod ní. Je tedy nepochybné, že absence dobré víry se objektivně týkala již pana , jméno FO,  ve vztahu k nabývání nemovitých věcí na základě smlouvy z roku 1992 a rovněž i posléze žalovaného. K tomu nález Ústavního soudu pod bodem 25 dále doplnil, že skutečnost, že byl , jméno FO,  zapsán jako vlastník pozemku nacházejícího se pod samostatně nepřevoditelnou částí budovy v katastru nemovitostí, byla způsobena vadně vypracovaným geometrickým plánem ze dne , datum, , který fakticky neodpovídal snadno zjistitelným hranicím budov v terénu. Již jen na základě této skutečnosti nemůže napadený rozsudek obstát, když soud své rozhodnutí založil právě na existenci dobré víry pana , jméno FO, , jakožto právního předchůdce žalovaného a potažmo i následně dobré víře žalovaného a tuto okolnost posoudil prvostupňový soud v rozporu s názorem Ústavního soudu a objektivními skutečnostmi. S odkazem na označenou judikaturu Ústavního soudu dále žalobkyně poukázala na to, že dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci platné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě kupní smlouvy neplatné z důvodu, že její předmět není dostatečně určitý, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví k nemovitosti postačuje. Držba nemovitosti, která se o takovou smlouvu opírá, nemůže vést k vydržení. Je pak třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti neměl, respektive nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Žalovaný, a tím spíše jeho právní předchůdce pan , jméno FO, , si přitom musel být při běžné opatrnosti vědom, že kupní smlouva, kterou ohledně předmětných nemovitostí uzavřel, je smlouvou absolutně od samého počátku neplatnou pro svou neurčitost, jak již bylo pravomocně soudy posouzeno, a tato neurčitost byla snadno rozpoznatelná (hranice procházející části místnosti). Držitel není vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc nebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře a druhá nikoliv, to se týká i právních předchůdců. Pokud tedy na to Ústavní soud v nálezu vydaném v této věci konstatoval, že žalovaný nemohl být v dobré víře, pak ani pan , jméno FO,  nemohl být v dobré víře. Pokud se někdo chopil držby nemovitostí na základě neurčité smlouvy, jakou byla původní kupní smlouva z roku 1992, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci. Žalobkyně nakonec shrnula, že daný problém vznikl v devadesátých letech a následně v roce 2005 při převodu části nemovitých věcí, kdy v obou případech nebyla řešena faktická oddělitelnost budovy. Již z uvedeného samotného geometrického plánu je přitom zjevné, že byl vyhotoven vadně a na jeho základě tedy nemělo dojít k zápisu do katastru nemovitostí. Této skutečnosti si přitom žalovaný měl být vědom, jelikož tato byla snadno rozpoznatelná. Původní kupní smlouva z roku 1992 byla soudem prvního stupně již v původním rozsudku na rozsudku č. j. , spisová značka,  shledána jakožto absolutně neplatná pro neurčitost, což bylo následně dalšími soudy, včetně Ústavního soudu, potvrzeno a vztaženo i k následné kupní smlouvě z roku 2005. Soud v uvedeném rozsudku sám konstatoval, že geometrický plán z roku 1992 byl v rozporu s faktickým stavem a neměl být nikdy na jeho základě učiněn žádný zápis do katastru nemovitostí; s tímto názorem se ztotožnili i následné soudní instance. Je zřejmé, že původní kupní smlouva z roku 1992 je absolutně neplatná. Předmětem prodeje dle této smlouvy přitom byla přístavba, a to jen s ohledem na tehdejší blízké rodinné vazby s kujícím. Rovněž je zřejmé, že nebylo fakticky záměrem účastníků rozdělit majetek a předat jej do vlastnictví a užívání cizí osobě, o čemž ostatně svědčí i sjednané předkupní právo a další. Tento převod byl totiž motivován pouze snahou dopomoci kupujícímu, pozdějšímu manželu žalobkyně, v počátku jeho podnikání. V rámci nalézání spravedlnosti je nutno závěrem zdůraznit, že prvostupňový soud v rozsudku č. j. , spisová značka,  sám správně původně konstatoval i neúnosný stav, kdy žalovaný brání žalobkyni rekolaudaci objektu právě s poukazem na přesah vlastnických práv k objektu (i z uvedeného vyplývá, že si žalovaný byl vědom od počátku, že nedošlo k oddělení budov, a tedy, že původní kupní smlouva musí být objektivně pro neurčitost neplatná). Soud sám zároveň zdůraznil, že tak žalovaný činí naprosto účelově, přičemž jakékoliv dohody podmiňuje souhlasem žalobkyně s odprodejem jejich pozemků, na kterých má žalovaný zájem vybudovat místní plánovanou komunikaci. Žalovaný nemovité věci evidované v jeho vlastnictví nijak neužívá a nechává je chátrat, tento stav mu nečiní nepřiměřené obtíže. Sama nemovitost evidovaná na žalovaného je přitom mimo koridor plánované trasy komunikace a žalovaný současně nemá zájem se dohodnout na jiném řešení této situace, kdy ona podnikla mnoho pokusů o mimosoudní dohodu, dokonce jeho snahu o koupi předmětné nemovitosti. Přístup žalovaného lze tak podle jeho názoru chápat jako diskriminační a nepoctivý, a to především z důvodu omezování vlastnického práva její osoby, žalovaným zmiňované zbudování místní komunikace totiž bez jakékoliv bližší realizace figuruje v územním plánu již od sedmdesátých let minulého století. Postupem žalovaného pak je gradována situace, kdy de facto územní plán omezuje vlastnická práva více než 50 let, žalovaný předmětné nemovité věci nijak nevyužívá, ani neudržuje, čímž dochází ke znehodnocování nemovité věci žalobkyně.3. Žalovaný v písemném vyjádření k podanému odvolání navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako zcela správného. V podrobnostech upozornil, že žalobkyně neporozuměla celému odkazu Ústavního soudu, a to proto, že soudu prvního stupně a rozsudku vytýká domnělé vady, ke kterým však soud prvního stupně dospěl právě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci. Skutkový stav, který zjišťoval soud prvního stupně před rozhodnutím Ústavního soudu, se týkal pouze budovy a pozemku o výměře 22 m², nikoliv celé budovy č. p. 696 a pozemku 264/5 a 264/6. Následně pak žalobkyně zcela zásadním způsobem rozšířila předmět řízení o další pozemky o výměře 608 m² a další budovu s půdorysnou plochou cca 270 m², tedy nový skutkový stav, ze kterého vycházel soud prvního stupně v rozsudku, je významně jiný, co se prostorového vymezení týče dokonce téměř čtyřicetinásobně větší, než jak byl vymezen původní žalobou. Ačkoliv však žalobkyně takto významným způsobem rozšířila předmět řízení, nenavrhovala žádné nové důkazy, dokonce ani nenavrhla opakování minimálně pro ni významných důkazů. Žalobkyně tak neunesla své důkazní břemeno, konstatování nových skutečnosti až v odvolání s ohledem na skutečnost, že se jedná o skutečnosti z devadesátých let minulého století, tak není přípustné. Žalobkyně se nemůže odvolávat ani na zjištění původního soudce, neboť tento nerozhodoval o celém předmětu řízení. Nesprávná je interpretace žalobkyně o okolnostech uzavření kupní smlouvy v roce 1992 na pana , jméno FO, , kdy proti tvrzení žalobkyně stojí text převodní smlouvy, ve kterém je výslovně budova č. p. 696 označena a popsaná jako samostatný dvorní trakt, který tvoří dvojpodlažní zděný objekt v přízemí sloužící dílenské a skladovací činnosti, a v patře sloužící administrativní činnosti. Dále je v kupní smlouvy také uvedeno, že se převádí pozemek s budovou, na něm se nacházející; tedy je evidentní, že geometrický plán vyměřoval právě budovu a pozemek pod ní. Pokud by bylo skutečně cílem zachovat rodinný majetek, pak nedává žádný smysl, proč by smluvní strany takto objekt slovně a detailně vymezovaly a vymezovaly jej i oddělením pozemku na základě geometrického plánu. I ze samotného textu této kupní smlouvy je tak evidentní, že cílem a vůlí smluvních stran bylo oddělit vlastnické právo k domu č. p. 239 a budově, následně s přiděleným číslem popisným 696 a dalším nemovitostem – pozemkům. Záměru smluvních stran oddělit vlastnické právo svědčí i zřízení věcného břemene pro přístup – tedy zajištění přístupu k nemovitostem, tedy skutečného a samostatného oddělení užívání nemovitostí, a také skutečnost, že smluvní strany předmětné předkupní právo sjednaly jako časově omezené. Žalobkyně namítá, že kupní smlouva z roku 1992 má být absolutně neplatná pro neurčitost, s tím on nesouhlasí, naopak je přesvědčen, že tato kupní smlouva zcela přesně vymezuje předmět převodu, a že tento předmět převodu byl již v roce 1992 samostatnou věcí. Pokud by přece jen soud neurčitost kupní smlouvy shledal, je nutné zohlednit to, kdo tuto případnou neurčitost způsobil. Byla to právě rodina žalobkyně, kdo vymezil část svých nemovitostí a převedl vlastnické právo k nim na třetí osobu. K námitce nedostatku dobré víry žalovaný uvedl, že při uzavírání kupní smlouvy postupoval dostatečně obezřetně, nemovitosti si několikrát prohlédl prostřednictvím svých pověřených a o jejich užívání, jakož i o přístupu měl jasné povědomí. Nestranný znalec předmětné nemovitosti posoudil jako zcela samostatné věci, jak v právním, tak faktickém smyslu, oddělenost staveb byla evidentní i v podobě jiné barvy fasád (znalecký posudek č. , hodnota, , který oceňoval nemovité věci – tedy samostatnou budovu č. p. 696, provozní dům, pozemky 264/5 a 264/6). Co se týče přístupu k nemovitostem, i tento byl v době koupě nemovitostí žalovaným řádně zajištěn, neboť předmětné nemovitosti byly pronajaty společnosti , právnická osoba,  kdy nájemní vztah trval ještě několik let po převodu vlastnického práva na žalovaného. Uvedl dále, že záměrem koupě nemovitostí bylo zajištění nemovitostí, které potřebuje již od sedmdesátých let pro svůjbudoucí záměr – budování komunikace přes tyto pozemky. Právě z tohoto důvodu žalovaný nemusel a nepotřeboval zajišťovat jiný přístup k nemovitostem než ten, který v době koupě zajištěn byl. Uzavřel, že při koupi předmětných nemovitostí postupoval dostatečně obezřetně a že zcela naplnil podmínky pro řádné vydržení vlastnického práva., právnická osoba,  průběhu odvolacího řízení se účastnické strany pokoušely opakovaně o mimosoudní vyřízení věci, k němuž je i soud odvolací měl, avšak k dohodě ani o směně pozemků nakonec nedošlo z důvodu naprosto rozdílných procesních stanovisek a názoru na využití pozemků do budoucna.5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, jakož i obsah spisu, když zopakoval dokazování provedením kupní smlouvy z roku 2005 založené na č. l. 29 spisů, jakož i kupní smlouvy z roku 1992 založené na č. l. 24 spisu a geometrického plánu založeného na č. l. 167 spisu, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je ve vztahu k výroku I. rozsudku soudu prvního stupně důvodné, ve vztahu k výrokům II., III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně pak důvodné není.6. Odvolací soud se přiklání na stranu argumentace žalobkyně, pokud byla tato učiněna ve vztahu k části pozemku p. č. 264/5 o výměře 22 m² v k. ú. a obci , adresa, , která je vyznačena na geometrickém plánu č. , hodnota, –63/2019, vyhotoveném , tituly před jménem, , jméno FO, , jíž bylo tímto plánem přiřazeno označení parcelním číslem 264/10. Ve vztahu k této části pozemku se odvolací soud v zásadě ztotožňuje s veškerou argumentací žalobkyně, kterou tato uplatnila, včetně výkladu závěrů ve věci vydaného nálezu Ústavního soudu. Je totiž jednoznačné, že Ústavní soud s ohledem na absenci platného nabývacího titulu úvahy o existenci dobré víry města , adresa,  označil za nadbytečné s tím, že tak jako město , adresa,  nebylo podle závěrů soudu v dobré víře, že nabylo spornou část domu č. p. 239 (s ohledem na skutečnost, že pomyslná hranice procházela částí domu a nebyla nijak oddělena), nemohlo být ani v dobré víře, že nabylo pozemek pod ní. Převod části budovy i pozemku pod ní jsou spolu spjaty v tom smyslu, že podle obsahu kupních smluv ze dne , datum,  a , datum,  nebylo úmyslem účastníků smlouvy část budovy č. p. 239 prodat (tím méně pak pozemek pod ní) a nebylo ani úmyslem města , adresa,  je kupní smlouvou ze dne , datum,  nabýt do svého vlastnictví. Ústavní soud výslovně uzavírá, že soudy správně při posuzování platnosti kupní smlouvy z , datum,  jako předběžné otázky, vzhledem k okolnostem nevztáhly závěr o absolutní neplatnosti jen na tuto část kupní smlouvy, ale i na část smlouvy týkající se pozemku pod částí budovy č. p. 239; pochybily však, pokud tento svůj závěr nijak nepromítly do úvah o (ne)platnosti kupní smlouvy ze dne , datum, . Ústavní soud nakonec uzavřel, že zejména bude na okresním soudu, aby se v souladu se shora popsaným právně závazným názorem Ústavního soudu posoudila platnost kupní smlouvy ze dne , datum,  (minimálně) ve vztahu ke sporné části pozemku nyní vyznačené geometrickým plánem jako parc. č. 264/10 a rozhodlo, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci mohlo město , adresa,  samostatně tuto část pozemku nabýt. Soud prvního stupně přitom na tuto otázku nastolenou Ústavním soudem odpověděl kladně na základě svého právního závěru o tom, že město , adresa, , nejen část pozemku označenou ve výroku I, rozsudku, nýbrž i ostatní pozemky, jíž se týkají výroky II., III. a IV. rozsudku s přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem vydrželo. S tímto závěrem soudu prvního stupně se odvolací soud zásadně neztotožňuje, soud prvního stupně skutečně pominul závěry prezentované v odůvodnění Ústavního nálezu vydaného v dané věci, kdy se Ústavní soud již vyslovil o tom, že město , adresa,  nemohlo být v dobré víře, že nabylo spornou část domu č. p. 239 a nemohlo být ani v dobré víře, že nabylo pozemek pod ní.7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nemohl část pozemku specifikovanou ve výroku I. rozsudku vydržet, jsou závěry soudu prvního stupně ve vztahu k předmětu řízení vymezenému výrokem I. nesprávné a odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že určil, že žalobkyně je vlastníkem části pozemku p. č. 264/5 o výměře 22 m² v k. ú. a obci , adresa, , která je vyznačena na velkém geometrickém plánu č. , hodnota, –63/2019, vyhotoveném , tituly před jménem,  , jméno FO,  a bylo jí přiřazeno tímto plánem označení pod parcelním číslem 264/10. Nejpodstatnější důvod ke změně rozsudku soudu prvního stupně v tomto rozsahu je fakt, že se soud prvního stupně mýlí, pokud dovozuje vydržení této části pozemku žalovaným a současně žalobkyně velmi přiléhavě v odůvodnění, které bylo učiněno podrobně součástí odůvodnění tohoto rozsudku, argumentuje naprosto přiléhavým způsobem, proč k vydržení vlastnictví k této části pozemku žalovaným dojít nemohlo; do značné míry je však uvedené rozvedením něčeho, co sporné již s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu být nemůže, ačkoliv to soud prvního stupně skutečně přehlédl, jak žalobkyně správně namítala. Jinými slovy soud prvního stupně vycházel z naprosto mylných právních úvah o vydržení předmětné části pozemku, když desinterpretoval závěry nálezu Ústavního soudu v tomto ohledu.8. Pokud se pak týká zbývajících výroků rozsudku pod bodem II., III. a IV., zde odvolací soud důvody pro jejich změnu neshledal, jako věcně správné nakonec tyto výroky rozsudku potvrdil, ačkoliv se opět neshoduje v tomto případě s postupem, který soud prvního stupně zvolil, pokud vůbec rozšíření žaloby o ně žalobkyni připustil. Odvolací soud je toho názoru, že nebyly splněny základní předpoklady pro rozšíření žaloby o body ve výrocích II., III. a IV, že žaloba v tomto ohledu neměla být jako rozšířená připuštěna, a pokud se tak již stalo, tak je nakonec v souladu s právem, že byla v tomto rozsahu výroků II., III. a IV. zamítnuta. Ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení argumentace žalobkyně v odvolání nakonec ani nesměřovala, je zřejmé, že žalobkyně rozšířila žalobu až v průběhu řízení s ohledem na závěry přijaté obecnými soudy, jakož i Ústavním soudem a poněkud nedocenila plytkost své argumentace, proč žalobu rozšiřovat a nakonec, proč by takto rozšířené žalobě mělo být vyhověno. V tomto ohledu tedy odvolání žalobkyně důvodné není. Ve výrocích II., III. a IV. byl proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen.9. Výrok o náhradě nákladů před soudy obou stupňů se opírá o ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v souzené věci byly částečně úspěšné a částečně neúspěšné obě strany, odvolací soud proto rozhodl, že žádná z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2026:16.Co.39.2025.1","publishedAt":"2026-08-18","decisionAt":"2026-04-01","caseNumber":{"senate":16,"registry":"Co","index":39,"year":2025,"pageNumber":491},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Pavel","lastName":"Holzbauer","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"určení vlastnického práva","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VECNA_BREMENA","PRAVNICKA_OSOBA","DOKAZOVANI","SVEDEK","NAHRADA_NAKLADU","DRZBA","SMLOUVA_KUPNI","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","KOUPE","PREVOD_NEMOVITOSTI","MAJETEK","PREDKUPNI_PRAVO","VYDRZENI","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}