{"uuid":"57f3ffa3-334f-42ac-9f10-018c4db6cf6b","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 46 319 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 319 Kč s úrokem ve výši 88 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 205,60 Kč, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 319 Kč s úrokem ve výši 88 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 205,60 Kč, zamítá.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 319 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 205,60 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 15 719 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 600 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaný ničeho neuhradil. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda nejsou ve vztahu k žalovanému vedena exekuční řízení a v systémech BRKI a NRKI prověřovala, zda žalovaný nemá další závazky v podobě půjček či úvěrů. Ohledně výdajů žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně využila racionální odhad podložený statistickým modelem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Dne 28. 7. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2022). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 12 měsíčních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 88 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 16 364 Kč, který se skládal z úroku ve výši 10 756 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč s poplatku za doplňkové služby ve výši 4 108 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 36 364 Kč Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly i smluvní podmínky, ve kterých si účastníci sjednali sankce pro případ nesplnění smluvních povinností v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky a zahájení vymáhání dluhu. S těmito informacemi byl žalovaný seznámen v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, které žalovaný podepsal dne 28. 2. 2020. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požadoval půjčit částku 20 000 Kč a požadoval měsíční splatnost splátek. Touto částkou chtěl financovat rekonstrukci a opravy. Při uzavírání smlouvy uvedl, že je spoluvlastníkem nemovitosti, je rozvedený a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že je invalidní důchodce s příjmem 15 085 Kč. Běžné měsíční výdaje uvedl ve výši 3 200 Kč. K těmto tvrzením doložil výměr důchodu a výpisy z účtu za měsíce červen a červenec. Dále uvedl, že nemá zápůjčky u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z výstupu Z BRKI a NRKI vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru sjednány další 3 úvěrové smlouvy, kdy jejich nesplacené částky činily 9 802 Kč, 18 266 Kč a 52 034 Kč, přičemž měsíční splátky činily 1 582 Kč, 1661 Kč a 2 995 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že až dne 24. 8. 2022 byl učiněn dotaz ohledně možných exekučních řízení vedených ve vztahu k žalovanému, kdy z výpisu vyplývá, že ve vztahu k žalovanému k tomuto datu nejsou vedeny žádné exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z tabulky výpočtu úroků z prodlení a smluvní pokuty soud zjistil, že za období od 28. 7. 2020 do 1. 2. 2022 žalovaný neuhradil žádnou splátku a žalobkyně přistoupila k vyčíslení smluvní pokuty v celkové výši 13 374 Kč a úroků z prodlení ve výši 3 177 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k této smlouvě pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byl současně žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, jakož i dalších postoupených pohledávek. Dopis byl dán na poštu dne 10. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu, kdy žalobkyně požadovala úhradu částky 47 524,60 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 2. 2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 20 000 Kč, když žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové a zejména výdajové stránky žalovaného vycházela pouze z ústních informací žalovaného. Předestřené informace nijak neověřovala. Nebrala v úvahu to, že žalovaný byl v době sjednání úvěru v invalidním důchodu se zcela omezeným příjmem. Tvrzené výdaje ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena vůbec. Navíc výše celkových měsíčních výdajů žalovaného v částce 3 200 Kč se soudu jeví, jako zcela nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a ošacení se pohybují v násobně vyšší výši, a to i v případě, že žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti, neboť stále musí hradit náklady na opravy, energie a služby. Částka uváděná žalovaným na běžné výdaje je pak zcela nereálná i v tom kontextu, že žalobkyně doložila výpis z BRKI a NRKI, dle kterého měl žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy splácet další splátky v celkové výši 6 238 Kč. Tato skutečnost se však v hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nijak neprojevila, ačkoliv žalobkyně tvrdí, že výstup z těchto systémů měla k dispozici. Naopak byla v kartě zákazníka zaškrtnuta kolonka, že žalovaný nemá jiné závazky u jiných společností. Již z tohoto kontextu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec výdajovou stránkou žalovaného nezabývala a spokojila se pouze s jeho nepravdivým tvrzením. Přesto mu však úvěr poskytla. I kdyby soud odhlédl od dalších splátek, které měl žalovaný hradit, musí konstatovat, že je částka 3 200 Kč měsíčně jako veškeré výdaje žalovaného na jeho bydlení, energie, dopravu, stravu a ošacení zcela mimo realitu. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala ani výpisy z účtu, avšak evidentně z nich učinila nesprávné hodnocení životní úrovně žalovaného. Od žalovaného pak nebyl vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného, nebylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s užíváním bytu. Z předloženého výpisu exekucí bylo sice zjištěno, že ve vztahu k žalovanému nejsou vedeny žádné exekuce, nicméně dotaz ohledně exekucí byl ze strany žalobkyně činěn až dne 24. 8. 2022, tedy více než 2 roky po uzavření smlouvy. V den uzavření smlouvy či bezprostředně před tímto datem nebyl takovýto dotaz činěn. Rovněž tak výstupu ze systému BRKI a NRKI není zřejmé, kdy byl činěn a žalobkyně tak neprokázala, že by takový to dotaz činila ve vztahu k žalovanému před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Toto však by muselo jít výhradně k tíži žalobkyně, neboť v případě, že by tento dotaz byl činěn při uzavírání smlouvy o úvěru, muselo by být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že žalovaný neuvedl veškeré skutečnosti a zatajil další sjednané závazky výdaje spočívající ve splátkách těchto závazků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ačkoliv žalobkyně byla ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k navržení důkazů, navrhla pouze svědeckou výpověď obchodní zástupkyně, která smlouvu se žalovanou uzavírala. Soud tento návrh zamítl, neboť výpověď svědka nemůže nahradit doložení dokladů o tom, že byly činěny v době uzavření smlouvy dotazy ohledně možných exekucí či jiných závazků žalovaného. Rovněž touto svědeckou výpovědí nelze nahradit chybějící doklady o příjmech či výdajích žalovaného v době uzavření smlouvy. Mechanismus uzavření smlouvy, ke kterému se měla svědkyně vyjadřovat tak v tomto kontextu není podstatný, když stěžejní je prokázání řádného prověření příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr. Za situace, kdy sama žalobkyně uvádí, jaké všechny registry a databáze má k dispozici pro ověření úvěruschopnosti žalovaného a nedoloží byť jen jediný výpis z těchto databází pořízený před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru, nelze její tvrzení hodnotit jinak, než jako účelová. Chybějící údaje z databází pak nelze nahrazovat svědeckou výpovědí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně užila pro hodnocení výdajů demografický model, na jehož základě odhadla výdaje žalovaného, nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by tento model byl racionální, ba právě naopak. Částka výdajů pro 1 osobu ve výši 3 200 Kč měsíčně je při současných cenách potravin, dopravy, energií apod. zcela nereálná. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz doklad o vlastnictví nemovitosti, výdaje na dopravu, energie apod.). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání či sociálních dávek, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 20 000 Kč dne 28. 7. 2020 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud pak žalobkyně argumentuje usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82, nutno konstatovat, že dané rozhodnutí nedopadá na tento případ. Nejvyšší soud zde posuzoval hodnocení úvěruschopnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy se však jedná o bankovní instituci, která vedla dlužníku účet a měla tak detailní přehled o tom, jaká je jeho finanční situace, jaké má příjmy i výdaje a mohla tak reálně odvodit životní úroveň dlužníka. To na případ právní předchůdkyně žalobkyně nelze vztáhnout. Totéž pak platí i pro argumentaci žalobkyně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63. Nelze souhlasit ani s argumentací žalobkyně, že úvěr byl poskytován v nízké částce pouhých 20 000 Kč, kdy lze očekávat i nižší zkoumání úvěruschopnosti. Výši poskytovaného úvěru je nutno zohledňovat ve vztahu k životní úrovni dlužníka a jeho finančním možnostem. S ohledem na to, že žalovaný byl v době žádosti o půjčku v invalidním důchodu s velmi nízkým příjmem 15 085 Kč měsíčně, není částka úvěru 20 000 Kč nijak nízká, naopak pro žalovaného je tato částka vyšší než jeho běžný příjem. Soud je toho názoru, že právě u osob s takto nízkými příjmy je nutno přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti velice pečlivě a ostražitě, neboť zde právě je velké riziko následné nemožnosti úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Navíc z předložených listin vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 28. 7. 2020, kdy byla žalovaným podána žádost o úvěru, byly mu poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalovaného, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 28. 7. 2020 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění, smluvních pokut a sjednaných poplatků ze smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému dne 28. 7. 2020 částku 20 000 Kč, byl by žalovaný tuto částku povinen žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 20 000 Kč žalobkyni, neboť žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč, pokud tak neučinil, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 14. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalobkyně určila splatnost do 17. 3. 2022, dostal se žalovaný do prodlení dne 18. 3. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 28. 7. 2020 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost, za smluvené úroky či smluvní pokutu a další poplatky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaný by tak oproti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 319 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 1 205,60 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 15 719 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč, sankčních poplatků ve výši 600 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny 20 000 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaný ničeho neuhradil. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovaným před uzavřením smlouvy, kdy tento byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Dále pak právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, zda nejsou ve vztahu k žalovanému vedena exekuční řízení a v systémech BRKI a NRKI prověřovala, zda žalovaný nemá další závazky v podobě půjček či úvěrů. Ohledně výdajů žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně využila racionální odhad podložený statistickým modelem.\n2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.\n3. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav. Dne 28. 7. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč (viz smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 7. 2022). Žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku v hotovosti převzal. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 12 měsíčních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 88 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 16 364 Kč, který se skládal z úroku ve výši 10 756 Kč, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč s poplatku za doplňkové služby ve výši 4 108 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal vrátit, činila 36 364 Kč Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly i smluvní podmínky, ve kterých si účastníci sjednali sankce pro případ nesplnění smluvních povinností v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a poplatky za zaslání upomínky a zahájení vymáhání dluhu. S těmito informacemi byl žalovaný seznámen v den uzavření smlouvy, jak vyplývá ze standartních informací o spotřebitelském úvěru, které žalovaný podepsal dne 28. 2. 2020. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný požadoval půjčit částku 20 000 Kč a požadoval měsíční splatnost splátek. Touto částkou chtěl financovat rekonstrukci a opravy. Při uzavírání smlouvy uvedl, že je spoluvlastníkem nemovitosti, je rozvedený a nemá žádné vyživovací povinnosti. Dále uvedl, že je invalidní důchodce s příjmem 15 085 Kč. Běžné měsíční výdaje uvedl ve výši 3 200 Kč. K těmto tvrzením doložil výměr důchodu a výpisy z účtu za měsíce červen a červenec. Dále uvedl, že nemá zápůjčky u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalovaného.\n4. Z výstupu Z BRKI a NRKI vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru sjednány další 3 úvěrové smlouvy, kdy jejich nesplacené částky činily 9 802 Kč, 18 266 Kč a 52 034 Kč, přičemž měsíční splátky činily 1 582 Kč, 1661 Kč a 2 995 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že až dne 24. 8. 2022 byl učiněn dotaz ohledně možných exekučních řízení vedených ve vztahu k žalovanému, kdy z výpisu vyplývá, že ve vztahu k žalovanému k tomuto datu nejsou vedeny žádné exekuce.\n5. Z tabulky výpočtu úroků z prodlení a smluvní pokuty soud zjistil, že za období od 28. 7. 2020 do 1. 2. 2022 žalovaný neuhradil žádnou splátku a žalobkyně přistoupila k vyčíslení smluvní pokuty v celkové výši 13 374 Kč a úroků z prodlení ve výši 3 177 Kč.\n6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a přílohy k této smlouvě pak bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 1. 2. 2022 byl současně žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, jakož i dalších postoupených pohledávek. Dopis byl dán na poštu dne 10. 2. 2022 společně s výzvou k okamžitému splacení dluhu, kdy žalobkyně požadovala úhradu částky 47 524,60 Kč nejpozději do 17. 3. 2022 (viz dopis ve věci oznámení o postoupení pohledávky, výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022 a potvrzení o podání zásilky ze dne 10. 2. 2022).\n7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.\n8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 20 000 Kč, když žalovaný ve smlouvě potvrdil, že tuto částku převzal v hotovosti při podpisu smlouvy.\n9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).\n10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovaným, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové a zejména výdajové stránky žalovaného vycházela pouze z ústních informací žalovaného. Předestřené informace nijak neověřovala. Nebrala v úvahu to, že žalovaný byl v době sjednání úvěru v invalidním důchodu se zcela omezeným příjmem. Tvrzené výdaje ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena vůbec. Navíc výše celkových měsíčních výdajů žalovaného v částce 3 200 Kč se soudu jeví, jako zcela nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a ošacení se pohybují v násobně vyšší výši, a to i v případě, že žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti, neboť stále musí hradit náklady na opravy, energie a služby. Částka uváděná žalovaným na běžné výdaje je pak zcela nereálná i v tom kontextu, že žalobkyně doložila výpis z BRKI a NRKI, dle kterého měl žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy splácet další splátky v celkové výši 6 238 Kč. Tato skutečnost se však v hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nijak neprojevila, ačkoliv žalobkyně tvrdí, že výstup z těchto systémů měla k dispozici. Naopak byla v kartě zákazníka zaškrtnuta kolonka, že žalovaný nemá jiné závazky u jiných společností. Již z tohoto kontextu je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně se vůbec výdajovou stránkou žalovaného nezabývala a spokojila se pouze s jeho nepravdivým tvrzením. Přesto mu však úvěr poskytla. I kdyby soud odhlédl od dalších splátek, které měl žalovaný hradit, musí konstatovat, že je částka 3 200 Kč měsíčně jako veškeré výdaje žalovaného na jeho bydlení, energie, dopravu, stravu a ošacení zcela mimo realitu. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného vyžádala ani výpisy z účtu, avšak evidentně z nich učinila nesprávné hodnocení životní úrovně žalovaného. Od žalovaného pak nebyl vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného, nebylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s užíváním bytu. Z předloženého výpisu exekucí bylo sice zjištěno, že ve vztahu k žalovanému nejsou vedeny žádné exekuce, nicméně dotaz ohledně exekucí byl ze strany žalobkyně činěn až dne 24. 8. 2022, tedy více než 2 roky po uzavření smlouvy. V den uzavření smlouvy či bezprostředně před tímto datem nebyl takovýto dotaz činěn. Rovněž tak výstupu ze systému BRKI a NRKI není zřejmé, kdy byl činěn a žalobkyně tak neprokázala, že by takový to dotaz činila ve vztahu k žalovanému před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Toto však by muselo jít výhradně k tíži žalobkyně, neboť v případě, že by tento dotaz byl činěn při uzavírání smlouvy o úvěru, muselo by být právní předchůdkyni žalobkyně zřejmé, že žalovaný neuvedl veškeré skutečnosti a zatajil další sjednané závazky výdaje spočívající ve splátkách těchto závazků.\n13. Ačkoliv žalobkyně byla ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k navržení důkazů, navrhla pouze svědeckou výpověď obchodní zástupkyně, která smlouvu se žalovanou uzavírala. Soud tento návrh zamítl, neboť výpověď svědka nemůže nahradit doložení dokladů o tom, že byly činěny v době uzavření smlouvy dotazy ohledně možných exekucí či jiných závazků žalovaného. Rovněž touto svědeckou výpovědí nelze nahradit chybějící doklady o příjmech či výdajích žalovaného v době uzavření smlouvy. Mechanismus uzavření smlouvy, ke kterému se měla svědkyně vyjadřovat tak v tomto kontextu není podstatný, když stěžejní je prokázání řádného prověření příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr. Za situace, kdy sama žalobkyně uvádí, jaké všechny registry a databáze má k dispozici pro ověření úvěruschopnosti žalovaného a nedoloží byť jen jediný výpis z těchto databází pořízený před sjednáním smlouvy o spotřebitelském úvěru, nelze její tvrzení hodnotit jinak, než jako účelová. Chybějící údaje z databází pak nelze nahrazovat svědeckou výpovědí.\n14. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně užila pro hodnocení výdajů demografický model, na jehož základě odhadla výdaje žalovaného, nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že by tento model byl racionální, ba právě naopak. Částka výdajů pro 1 osobu ve výši 3 200 Kč měsíčně je při současných cenách potravin, dopravy, energií apod. zcela nereálná. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaný ani nijak nedoložil a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz doklad o vlastnictví nemovitosti, výdaje na dopravu, energie apod.). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání či sociálních dávek, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 20 000 Kč dne 28. 7. 2020 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalovaného navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).\n15. Pokud pak žalobkyně argumentuje usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, č. j. 33 ICdo 27/2021-82, nutno konstatovat, že dané rozhodnutí nedopadá na tento případ. Nejvyšší soud zde posuzoval hodnocení úvěruschopnosti [právnická osoba], kdy se však jedná o bankovní instituci, která vedla dlužníku účet a měla tak detailní přehled o tom, jaká je jeho finanční situace, jaké má příjmy i výdaje a mohla tak reálně odvodit životní úroveň dlužníka. To na případ právní předchůdkyně žalobkyně nelze vztáhnout. Totéž pak platí i pro argumentaci žalobkyně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, č. j. 104 VSPH 506/2020-63. Nelze souhlasit ani s argumentací žalobkyně, že úvěr byl poskytován v nízké částce pouhých 20 000 Kč, kdy lze očekávat i nižší zkoumání úvěruschopnosti. Výši poskytovaného úvěru je nutno zohledňovat ve vztahu k životní úrovni dlužníka a jeho finančním možnostem. S ohledem na to, že žalovaný byl v době žádosti o půjčku v invalidním důchodu s velmi nízkým příjmem 15 085 Kč měsíčně, není částka úvěru 20 000 Kč nijak nízká, naopak pro žalovaného je tato částka vyšší než jeho běžný příjem. Soud je toho názoru, že právě u osob s takto nízkými příjmy je nutno přistupovat ke zkoumání úvěruschopnosti velice pečlivě a ostražitě, neboť zde právě je velké riziko následné nemožnosti úvěr splácet.\n16. Navíc z předložených listin vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 28. 7. 2020, kdy byla žalovaným podána žádost o úvěru, byly mu poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalovaného, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 28. 7. 2020 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění, smluvních pokut a sjednaných poplatků ze smlouvy.\n17. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n18. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému dne 28. 7. 2020 částku 20 000 Kč, byl by žalovaný tuto částku povinen žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 20 000 Kč žalobkyni, neboť žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho.\n19. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 20 000 Kč, pokud tak neučinil, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě téhož dne. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 14. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalobkyně určila splatnost do 17. 3. 2022, dostal se žalovaný do prodlení dne 18. 3. 2022.\n20. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 28. 7. 2020 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost, za smluvené úroky či smluvní pokutu a další poplatky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.\n21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná. Žalovaný by tak oproti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:108.C.120.2022.1","publishedAt":"2023-05-15","decisionAt":"2023-03-07","caseNumber":{"senate":108,"registry":"C","index":120,"year":2022,"pageNumber":58},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Hana","lastName":"Střítecká","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 46 319 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}