{"uuid":"5b0b18fd-f752-432b-bfb6-8050387ecede","header":[{"texts":[{"text":"Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Hodanové a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Ladislava Derky ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným: 1. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 2 037 244,05 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. února 2026, č. j. 34 Cm 87/2018-121","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Usnesení soudu prvního stupně se v bodě III. výroku potvrzuje ve znění, že žalovanému 2. se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Usnesení soudu prvního stupně se v bodě III. výroku potvrzuje ve znění, že žalovanému 2. se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví citovaným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl o pokračování v řízení, přerušeném v důsledku úpadku žalovaného 2., zjištěného v insolvenčním řízení. V bodě II. výroku řízení zastavil a v bodě III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Podle odůvodnění soud prvního stupně o žalobou uplatněné pohledávce ze směnky vlastní vystavené žalovaným 1. a avalované žalovaným 2. rozhodl k návrhu žalobkyně směnečným platebním rozkazem. Vůči žalovanému 1. nabyl směnečný platební rozkaz právní moci a ve vztahu k němu je řízení pravomocně skončeno. Vůči žalovanému 2., jemuž se nepodařilo směnečný platební rozkaz doručit do vlastních rukou, byl směnečný platební rozkaz zrušen. V důsledku rozhodnutí insolvenčního Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 28 INS 3437/2020-A-6 ze dne 12. února 2020 o zjištění úpadku žalovaného 2. a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo řízení přerušeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Poté, co žalovaný 2. splnil insolvenčním soudem povolené oddlužení, bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne 25. 9. 2025, č. j. KSCB 28 INS 3437/2020-","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" oddlužení schváleno a žalovaný 2. jako insolvenční dlužník byl osvobozen od placení zbytku svých pohledávek zahrnutých do oddlužení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalobkyně podáním ze dne 12. 12. 2025 k soudu vzala žalobu zpět s odůvodněním, že pokračování v řízení se stalo neúčelným s ohledem na osvobození přiznané žalovanému 2. insolvenčním soudem od placení zbytku pohledávek. Požadovala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného 2. Žalovaný 2. se zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas. S ohledem na procesní zavinění zastavení řízení na straně žalobkyně však navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně řízení zastavil a o nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně z procesního hlediska sice zpětvzetím žaloby procesně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, avšak učinila tak s ohledem na osvobození žalovanému 2. přiznané insolvenčním soudem po splnění oddlužení. Soud neshledal důvodné tvrzení žalobkyně, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaného 2. Pokud by žalobkyně nevzala žalobu zpět, nemohla by být ve věci úspěšná. Náhrada nákladů řízení jí nenáleží, protože procesně zavinila zastavení řízení. Nadto na náklady řízení spojené s pohledávkou se vztahuje osvobození dlužníka od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez ohledu na to, kdy nárok na náhradu vznikl. Neshledal však ani předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému 2., jemuž bylo poskytnuto osvobození v rámci insolvenčního řízení, protože by to vedlo ke zjevné nespravedlnosti. Ve vztahu k žalovanému 2. soud aplikoval § 150 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení, byť procesně nezavinil zastavení řízení, mu nepřiznal. Nepřihlášení pohledávky žalobkyní v insolvenčním řízení z hlediska práva na náhradu nákladů řízení neshledal relevantní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podal žalovaný 2. včasné odvolání. Domáhá se jeho změny tak, že mu náhrada nákladů řízení bude přiznána. Zastavení řízení jednoznačně zavinila žalobkyně tím, že vymáhanou pohledávku nepřihlásila do insolvenčního řízení, ač tak učinit měla a mohla. Zabránila tak meritornímu projednání věci. Předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. dány nejsou. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele dle tohoto ustanovení, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, postoj účastníků v průběhu řízení a podobně. Tato kritéria soud prvého stupně neaplikoval zcela důsledně. Nezohlednil, že na straně žalobkyně jako podnikající právnické osoby nejsou žádné ospravedlnitelné osobní či majetkové poměry, které by odůvodňovaly nepřihlášení pohledávky do insolvenčního řízení a nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému 2. ani to, že naopak žalovaný 2. se o získání osvobození v insolvenčním řízení musel zasloužit řádným splácením a plněním podmínek oddlužení po dobu pěti let. Žalovaný 2. nadto od počátku řízení žalovanou pohledávku přijatelným způsobem popíral a vznášel proti ní věcné výhrady.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně navrhla výrok o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdit, protože v odvolání není uveden žádný relevantní právní důvod zpochybňující zákonnost a přiměřenost moderační úvahy soudu prvního stupně. Závěr o procesním zavinění na zastavení řízení a následná moderace podle § 150 o. s. ř. se podle ustálené judikatury nevylučují, ustanovení § 150 o. s. ř. je korektivem právě pro ty výjimečné situace, kdy by přiznání nákladů podle standardních pravidel vedlo k nepřiměřené tvrdosti. Soud vymezil, že důvodem hodným zvláštního zřetele je skutečnost, že přiznání náhrady nákladů řízení by vedlo ke zjevně nespravedlivému výsledku. Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II.ÚS 3015/09 přijal závěr, že nelze znevýhodnit účastníka jen pro jeho „korporátní“ povahu. Ani „zásluhovost“ oddlužení není sama o sobě kritériem pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, na věřitele nelze přenášet jakékoli náklady jen z důvodu splnění oddlužení žalovaným 2. V posuzované věci by po pravomocném osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona) uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému 2. znamenalo další majetkové břemeno věřitele v situaci, kdy institut oddlužení již brání dosažení vymahatelného výsledku sporu; právě tomu § 150 o. s. ř. v odůvodněných výjimečných případech brání. Zda pohledávka byla nebo nebyla přihlášena do insolvenčního řízení, je pro rozhodnutí o náhradě nákladů tohoto řízení právně nevýznamné. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že osvobození dlužníka podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona dopadá i na pohledávky, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit mohli; právě z tohoto důvodu také uzavřel, že nepřihlášení pohledávky není okolností rozhodnou pro posouzení práva na náhradu nákladů řízení. Případné přihlášení pohledávky žalobkyní v rámci oddlužení by nic nezměnilo na tom, že osvobozením žalovaného 2. od placení zbytku pohledávek by se další vedení tohoto sporu stalo bezúčelným; právě proto vzala žalobu zpět.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. V projednávané věci soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodoval poté, co bylo žalovanému 2. jako insolvenčnímu dlužníku v ukončeném insolvenčním řízení podle § 414 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly upokojeny s tím, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se tak nepochybně vztahuje i na směnečnou pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Řízení bylo zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby žalobkyní (§ 96 odst. 1 o. s. ř.). Z hlediska procesního zavinění by bylo namístě aplikovat § 146 odst. 2 větu první o. s. ř., podle níž platí, že vezmeli žalobce žalobu zpět, nahradí náklady řízení žalovanému, neboť procesně zavinil zastavení řízení. Zpětvzetí žaloby v projednávané věci však nebylo projevem svévolného procesního jednání žalobkyně. Bylo objektivně vyvoláno změnou hmotněprávní situace na straně žalovaného 2., jemuž bylo v insolvenčním řízení po splnění oddlužení přiznáno osvobození od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Tímto rozhodnutím nastaly účinky oddlužení, v jejichž důsledku se žalobou uplatněná pohledávka, jakož i její příslušenství, staly vůči žalovanému 2. nevymahatelnými. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou obecné soudy při rozhodování o nákladech řízení povinny účinky osvobození dlužníka výslovně zohlednit a nemohou rozhodovat o nákladech izolovaně pouze podle procesních pravidel, aniž by přihlédly k insolvenčním účinkům. Na zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby nelze proto v projednávané věci formálně nahlížet jen jako na procesní zavinění žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., ale je nutno zohlednit, že žalobkyně tak reagovala na skutečnost, že další vedení řízení je bezúčelné, neboť ani její případný úspěch ve věci samé by nemohl vést k vymahatelnému plnění. Postupu soudu prvního stupně, který za této situace aplikoval při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení § 150 o. s. ř. a žalovanému 2. právo na jejich náhradu nepřiznal, nelze vytknout pochybení. Pokud se žalovaný 2. dovolává toho, že přiznání osvobození bylo podmíněno řádným splácením a plněním podmínek oddlužení po dobu pěti let, poněkud pomíjí, že důvodem zahájení insolvenčního řízení byl rozsah jeho nesplněných závazků vůči věřitelům, které zjevně nebyl schopen splnit, stejně jako to, že od placení směnečné pohledávky byl fakticky osvobozen. Vstup žalovaného 2. do insolvence přitom žalobkyně nemohla nijak ovlivnit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z vyložených důvodů odvolací soud odvoláním napadený nákladový výrok usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve znění, odpovídajícím aplikaci § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení, tj. že žalovanému 2. se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Pokud se výrok rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni zakládá na aplikaci § 150 o. s. ř. nelze to vykládat jako úspěch žalovaného 2. v řízení odvolacím.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví citovaným usnesením soud prvního stupně v bodě I. výroku rozhodl o pokračování v řízení, přerušeném v důsledku úpadku žalovaného 2., zjištěného v insolvenčním řízení. V bodě II. výroku řízení zastavil a v bodě III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Podle odůvodnění soud prvního stupně o žalobou uplatněné pohledávce ze směnky vlastní vystavené žalovaným 1. a avalované žalovaným 2. rozhodl k návrhu žalobkyně směnečným platebním rozkazem. Vůči žalovanému 1. nabyl směnečný platební rozkaz právní moci a ve vztahu k němu je řízení pravomocně skončeno. Vůči žalovanému 2., jemuž se nepodařilo směnečný platební rozkaz doručit do vlastních rukou, byl směnečný platební rozkaz zrušen. V důsledku rozhodnutí insolvenčního Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 28 INS 3437/2020-A-6 ze dne 12. února 2020 o zjištění úpadku žalovaného 2. a , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  bylo řízení přerušeno.3. Poté, co žalovaný 2. splnil insolvenčním soudem povolené oddlužení, bylo usnesením insolvenčního soudu ze dne 25. 9. 2025, č. j. KSCB 28 INS 3437/2020-, právnická osoba,  oddlužení schváleno a žalovaný 2. jako insolvenční dlužník byl osvobozen od placení zbytku svých pohledávek zahrnutých do oddlužení.4. Žalobkyně podáním ze dne 12. 12. 2025 k soudu vzala žalobu zpět s odůvodněním, že pokračování v řízení se stalo neúčelným s ohledem na osvobození přiznané žalovanému 2. insolvenčním soudem od placení zbytku pohledávek. Požadovala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného 2. Žalovaný 2. se zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas. S ohledem na procesní zavinění zastavení řízení na straně žalobkyně však navrhl, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.5. Soud prvního stupně řízení zastavil a o nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně z procesního hlediska sice zpětvzetím žaloby procesně zavinila, že řízení muselo být zastaveno, avšak učinila tak s ohledem na osvobození žalovanému 2. přiznané insolvenčním soudem po splnění oddlužení. Soud neshledal důvodné tvrzení žalobkyně, že důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaného 2. Pokud by žalobkyně nevzala žalobu zpět, nemohla by být ve věci úspěšná. Náhrada nákladů řízení jí nenáleží, protože procesně zavinila zastavení řízení. Nadto na náklady řízení spojené s pohledávkou se vztahuje osvobození dlužníka od placení pohledávek dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona bez ohledu na to, kdy nárok na náhradu vznikl. Neshledal však ani předpoklady pro přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému 2., jemuž bylo poskytnuto osvobození v rámci insolvenčního řízení, protože by to vedlo ke zjevné nespravedlnosti. Ve vztahu k žalovanému 2. soud aplikoval § 150 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení, byť procesně nezavinil zastavení řízení, mu nepřiznal. Nepřihlášení pohledávky žalobkyní v insolvenčním řízení z hlediska práva na náhradu nákladů řízení neshledal relevantní.6. Proti výroku o náhradě nákladů řízení podal žalovaný 2. včasné odvolání. Domáhá se jeho změny tak, že mu náhrada nákladů řízení bude přiznána. Zastavení řízení jednoznačně zavinila žalobkyně tím, že vymáhanou pohledávku nepřihlásila do insolvenčního řízení, ač tak učinit měla a mohla. Zabránila tak meritornímu projednání věci. Předpoklady pro aplikaci § 150 o. s. ř. dány nejsou. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele dle tohoto ustanovení, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také oprávněného účastníka. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, postoj účastníků v průběhu řízení a podobně. Tato kritéria soud prvého stupně neaplikoval zcela důsledně. Nezohlednil, že na straně žalobkyně jako podnikající právnické osoby nejsou žádné ospravedlnitelné osobní či majetkové poměry, které by odůvodňovaly nepřihlášení pohledávky do insolvenčního řízení a nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému 2. ani to, že naopak žalovaný 2. se o získání osvobození v insolvenčním řízení musel zasloužit řádným splácením a plněním podmínek oddlužení po dobu pěti let. Žalovaný 2. nadto od počátku řízení žalovanou pohledávku přijatelným způsobem popíral a vznášel proti ní věcné výhrady.7. Žalobkyně navrhla výrok o náhradě nákladů řízení jako věcně správný potvrdit, protože v odvolání není uveden žádný relevantní právní důvod zpochybňující zákonnost a přiměřenost moderační úvahy soudu prvního stupně. Závěr o procesním zavinění na zastavení řízení a následná moderace podle § 150 o. s. ř. se podle ustálené judikatury nevylučují, ustanovení § 150 o. s. ř. je korektivem právě pro ty výjimečné situace, kdy by přiznání nákladů podle standardních pravidel vedlo k nepřiměřené tvrdosti. Soud vymezil, že důvodem hodným zvláštního zřetele je skutečnost, že přiznání náhrady nákladů řízení by vedlo ke zjevně nespravedlivému výsledku. Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II.ÚS 3015/09 přijal závěr, že nelze znevýhodnit účastníka jen pro jeho „korporátní“ povahu. Ani „zásluhovost“ oddlužení není sama o sobě kritériem pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, na věřitele nelze přenášet jakékoli náklady jen z důvodu splnění oddlužení žalovaným 2. V posuzované věci by po pravomocném osvobození dlužníka od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona) uložení povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení žalovanému 2. znamenalo další majetkové břemeno věřitele v situaci, kdy institut oddlužení již brání dosažení vymahatelného výsledku sporu; právě tomu § 150 o. s. ř. v odůvodněných výjimečných případech brání. Zda pohledávka byla nebo nebyla přihlášena do insolvenčního řízení, je pro rozhodnutí o náhradě nákladů tohoto řízení právně nevýznamné. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že osvobození dlužníka podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona dopadá i na pohledávky, které věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit mohli; právě z tohoto důvodu také uzavřel, že nepřihlášení pohledávky není okolností rozhodnou pro posouzení práva na náhradu nákladů řízení. Případné přihlášení pohledávky žalobkyní v rámci oddlužení by nic nezměnilo na tom, že osvobozením žalovaného 2. od placení zbytku pohledávek by se další vedení tohoto sporu stalo bezúčelným; právě proto vzala žalobu zpět.8. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 a násl. o. s. ř.), aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.).9. V projednávané věci soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodoval poté, co bylo žalovanému 2. jako insolvenčnímu dlužníku v ukončeném insolvenčním řízení podle § 414 odst. 5 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly upokojeny s tím, že toto osvobození se vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak učinit měli. Osvobození se tak nepochybně vztahuje i na směnečnou pohledávku, která je předmětem tohoto řízení. Řízení bylo zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby žalobkyní (§ 96 odst. 1 o. s. ř.). Z hlediska procesního zavinění by bylo namístě aplikovat § 146 odst. 2 větu první o. s. ř., podle níž platí, že vezmeli žalobce žalobu zpět, nahradí náklady řízení žalovanému, neboť procesně zavinil zastavení řízení. Zpětvzetí žaloby v projednávané věci však nebylo projevem svévolného procesního jednání žalobkyně. Bylo objektivně vyvoláno změnou hmotněprávní situace na straně žalovaného 2., jemuž bylo v insolvenčním řízení po splnění oddlužení přiznáno osvobození od placení pohledávek podle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona. Tímto rozhodnutím nastaly účinky oddlužení, v jejichž důsledku se žalobou uplatněná pohledávka, jakož i její příslušenství, staly vůči žalovanému 2. nevymahatelnými. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu jsou obecné soudy při rozhodování o nákladech řízení povinny účinky osvobození dlužníka výslovně zohlednit a nemohou rozhodovat o nákladech izolovaně pouze podle procesních pravidel, aniž by přihlédly k insolvenčním účinkům. Na zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby nelze proto v projednávané věci formálně nahlížet jen jako na procesní zavinění žalobkyně ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř., ale je nutno zohlednit, že žalobkyně tak reagovala na skutečnost, že další vedení řízení je bezúčelné, neboť ani její případný úspěch ve věci samé by nemohl vést k vymahatelnému plnění. Postupu soudu prvního stupně, který za této situace aplikoval při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení § 150 o. s. ř. a žalovanému 2. právo na jejich náhradu nepřiznal, nelze vytknout pochybení. Pokud se žalovaný 2. dovolává toho, že přiznání osvobození bylo podmíněno řádným splácením a plněním podmínek oddlužení po dobu pěti let, poněkud pomíjí, že důvodem zahájení insolvenčního řízení byl rozsah jeho nesplněných závazků vůči věřitelům, které zjevně nebyl schopen splnit, stejně jako to, že od placení směnečné pohledávky byl fakticky osvobozen. Vstup žalovaného 2. do insolvence přitom žalobkyně nemohla nijak ovlivnit.10. Z vyložených důvodů odvolací soud odvoláním napadený nákladový výrok usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil ve znění, odpovídajícím aplikaci § 150 o. s. ř. na rozhodnutí o nákladech řízení, tj. že žalovanému 2. se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.11. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. Pokud se výrok rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni zakládá na aplikaci § 150 o. s. ř. nelze to vykládat jako úspěch žalovaného 2. v řízení odvolacím.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"RESOLUTION","ecli":"ECLI:CZ:VSPH:2026:5.Cmo.39.2026.1","publishedAt":"2026-11-13","decisionAt":"2026-08-20","caseNumber":{"senate":5,"registry":"Cmo","index":39,"year":2026,"pageNumber":137},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Eva","lastName":"Hodanová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"VSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 2 037 244,05 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalovaného 2. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. února 2026, č. j. 34 Cm 87/2018-121","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"414","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}