{"uuid":"5ca3726e-e188-4c38-92ad-10bd8aa03d38","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Horáka","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a soudců Mgr. Dany Daňkové a Mgr. Přemysla Klase ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o výživné,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 23. 9. 2021, č. j. 29 C 162/2021-139,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.\nII. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla soudem uložena povinnost platit výživné pro žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně od 4. 3. 2020 (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla soudem uložena povinnost platit výživné pro žalovaného (jejího syna). Žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání této žaloby. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, která nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o nemožnosti uložit jí povinnost platit výživné pro žalovaného. Poukázala na to, že Česká republika pokračuje v perzekuci její rodiny, porušování mezinárodních úmluv a jiných právních předpisů, likviduje členy rodiny a odpírá jim přístup k účinné soudní ochraně. Navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce k ochraně jejích zájmů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně není oprávněna domáhat se touto žalobou uložení povinnosti platit mu výživné. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval tím, zda je žalovaný osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (§ 201 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti rozsudku, kterým soud rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla uložena povinnost platit výživné pro žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně od 4. 3. 2020, je odvolání objektivně přípustné, neboť to § 202 odst. 2 o. s. ř. ani jiné ustanovení zákona nevylučuje. Právo odvolání však přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma odstranitelná tím, že odvolací soud toto rozhodnutí zruší. Teorie procesního práva hovoří o tzv. subjektivní přípustnosti odvolání. Soud prvního stupně výrokem I. žalobu zamítl. Tímto výrokem rozsudku soudu prvního stupně žalovanému žádná újma v jeho právech způsobena nebyla. Proto lze uzavřít, že odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně není subjektivně přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud proto, podle § 218 odst. b) o. s. ř., odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odmítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Pokud pak jde o odvolání žalobkyně proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a o odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. K žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2021, č. j. 29 C 162/2021-75, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 8. 2021, č. j. 13 Co 151/2021-102, byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce podle 30 o. s. ř., neboť u žalobkyně se jedná o případ svévolného a zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 8. 2021. Usnesením, kterým byla zamítnuta tato žádost, je soud podle § 170 odst. 1 o. s. ř. vázán. Nejde totiž o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalobkyně přesto v průběhu odvolacího řízení znovu požádala, aby jí byl ustanoven zástupce, a to ze stejných důvodů jako v předchozí žádosti. Soud prvního stupně zcela správně o její žádosti nerozhodl, respektive řízení o její další žádosti nezastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Opakovanou žádost žalobkyně o ustanovení zástupce je třeba s přihlédnutím k obsahu žaloby a dalších podání žalobkyně považovat za zneužití jejích procesních práv, které ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Podle odborné literatury zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (k tomu srov. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":": Wolters Kluwer, 2016, s. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ve věci samé se žalobkyně domáhala, aby jí soud uložil povinnost platit žalovanému výživné v částce 1 000 Kč měsíčně od 4. 3. 2020. Mezi žalobkyní a žalovaným existuje rodinně právní vztah (matka a syn). Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Aktivně věcně legitimován k podání žaloby na zaplacení výživného je pouze oprávněný. Tedy osoba, vůči které má osoba povinná povinnost platit výživné. Z toho vyplývá, že žalobkyně v nyní projednávané věci (jako osoba povinná k placení výživného) není k podání této žaloby aktivně věcně legitimována. Pokud má žalobkyně (matka žalovaného) zájem platit žalovanému (syn žalobkyně) výživné, může tak činit dobrovolně, neboť k takovému plnění nepotřebuje žádné soudní rozhodnutí. Soud prvního stupně proto žalobu zcela správně zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. S ohledem na výše uvedené odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné, a proto odvolací soud, podle § 219 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k řízení o odvolání žalobkyně) a § 146 odst. 3 o. s. ř. (ve vztahu k řízení o odvolání žalovaného).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla soudem uložena povinnost platit výživné pro žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně od 4. 3. 2020 (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na jejich náhradu (výrok II.). Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla soudem uložena povinnost platit výživné pro žalovaného (jejího syna). Žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání této žaloby. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).\n2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, která nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně o nemožnosti uložit jí povinnost platit výživné pro žalovaného. Poukázala na to, že Česká republika pokračuje v perzekuci její rodiny, porušování mezinárodních úmluv a jiných právních předpisů, likviduje členy rodiny a odpírá jim přístup k účinné soudní ochraně. Navrhla, aby jí byl ustanoven zástupce k ochraně jejích zájmů.\n3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně není oprávněna domáhat se touto žalobou uložení povinnosti platit mu výživné. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.\n4. Krajský soud v [obec] (dále jen„ odvolací soud“ – § 10 odst. 1 o. s. ř.) se nejprve zabýval tím, zda je žalovaný osobou oprávněnou podat odvolání proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (§ 201 o. s. ř.).\n5. Proti rozsudku, kterým soud rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí byla uložena povinnost platit výživné pro žalovaného v částce 1 000 Kč měsíčně od 4. 3. 2020, je odvolání objektivně přípustné, neboť to § 202 odst. 2 o. s. ř. ani jiné ustanovení zákona nevylučuje. Právo odvolání však přísluší pouze tomu účastníku, jemuž byla rozhodnutím soudu způsobena v jeho právech určitá (byť nepatrná) újma odstranitelná tím, že odvolací soud toto rozhodnutí zruší. Teorie procesního práva hovoří o tzv. subjektivní přípustnosti odvolání. Soud prvního stupně výrokem I. žalobu zamítl. Tímto výrokem rozsudku soudu prvního stupně žalovanému žádná újma v jeho právech způsobena nebyla. Proto lze uzavřít, že odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně není subjektivně přípustné.\n6. Odvolací soud proto, podle § 218 odst. b) o. s. ř., odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně odmítl.\n7. Pokud pak jde o odvolání žalobkyně proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně a o odvolání žalovaného proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž jsou přípustná (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, řízení jeho vydání předcházející, správnost skutkových zjištění a jejich právního posouzení, nařídil k projednání odvolání jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.\n8. K žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce:\n9. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. 6. 2021, č. j. 29 C 162/2021-75, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 8. 2021, č. j. 13 Co 151/2021-102, byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce podle 30 o. s. ř., neboť u žalobkyně se jedná o případ svévolného a zřejmě bezúspěšného uplatňování práva. Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 8. 2021. Usnesením, kterým byla zamítnuta tato žádost, je soud podle § 170 odst. 1 o. s. ř. vázán. Nejde totiž o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§ 170 odst. 2 o. s. ř.).\n10. Žalobkyně přesto v průběhu odvolacího řízení znovu požádala, aby jí byl ustanoven zástupce, a to ze stejných důvodů jako v předchozí žádosti. Soud prvního stupně zcela správně o její žádosti nerozhodl, respektive řízení o její další žádosti nezastavil pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Opakovanou žádost žalobkyně o ustanovení zástupce je třeba s přihlédnutím k obsahu žaloby a dalších podání žalobkyně považovat za zneužití jejích procesních práv, které ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nepožívá právní ochrany. Podle odborné literatury zneužití procesního práva může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu ve shodě s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (k tomu srov. [příjmení], P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. [obec]: Wolters Kluwer, 2016, s. [číslo]).\n11. Ve věci samé se žalobkyně domáhala, aby jí soud uložil povinnost platit žalovanému výživné v částce 1 000 Kč měsíčně od 4. 3. 2020. Mezi žalobkyní a žalovaným existuje rodinně právní vztah (matka a syn). Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Aktivně věcně legitimován k podání žaloby na zaplacení výživného je pouze oprávněný. Tedy osoba, vůči které má osoba povinná povinnost platit výživné. Z toho vyplývá, že žalobkyně v nyní projednávané věci (jako osoba povinná k placení výživného) není k podání této žaloby aktivně věcně legitimována. Pokud má žalobkyně (matka žalovaného) zájem platit žalovanému (syn žalobkyně) výživné, může tak činit dobrovolně, neboť k takovému plnění nepotřebuje žádné soudní rozhodnutí. Soud prvního stupně proto žalobu zcela správně zamítl.\n12. S ohledem na výše uvedené odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné, a proto odvolací soud, podle § 219 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení.\n13. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k řízení o odvolání žalobkyně) a § 146 odst. 3 o. s. ř. (ve vztahu k řízení o odvolání žalovaného).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2022:13.Co.9.2022.1","publishedAt":"2022-04-04","decisionAt":"2022-03-24","caseNumber":{"senate":13,"registry":"CO","index":9,"year":2022,"pageNumber":240},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Horák","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov (dále jen„ soud prvního stupně“) ze dne 23. 9. 2021, č. j. 29 C 162/2021-139,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":29,"registry":"C","index":162,"year":2021,"pageNumber":139},"affectedDate":"2021-09-23","courtCode":"OSBI","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"910","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VYZIVNE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}