{"uuid":"5d0e8b44-f275-49fa-a312-1b633556b4a9","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 347 659,86 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 284 850,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 281 724,45 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 114 687,71 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 345 359,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 935,41 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 078,66 Kč k rukám zástupce žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 284 850,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 281 724,45 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 114 687,71 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 345 359,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 935,41 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 078,66 Kč k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"Žalobkyně se domáhala zaplacení 345 359,86 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 15. 2. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 9,90 % ročně a s dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 6 055 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 19. 3. 2021. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v prvé řadě poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy nepůsobí pouze řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ale zároveň i skutečnost, že žalovaný v době uzavření smlouvy skutečně úvěruschopný nebyl. A vzhledem k tomu, že v dané věci žalovaný zpočátku úvěr řádně plnil, je třeba na něj nahlížet jako na úvěruschopného v době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, přičemž co se týče příjmů, vycházela z žalovaným deklarované výše v žádosti o úvěr, kterou ověřila výpisy z běžného účtu; vycházela tak z měsíčního příjmu 38 486 Kč (napočítaného jako medián pěti měsíců na běžném účtu za období září 2020–leden 2021). Výdaje žalobkyně určila tak, že vycházela z výdajů deklarovaných žalovaným nebo z výpisů z účtu, které porovnala se statistickým modelem publikovaným státem (ČSÚ); konkrétně určila životní náklady žalovaného tak, že zohlednila jeho pravidelné výdaje (průměr 5 měsíců) zahrnující inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a dále nepravidelné výdaje (transakce na účtu včetně výběrů hotovosti), přičemž nepravidelné výdaje byly poníženy koeficientem dle výše příjmu. Žalobkyně rovněž zjišťovala náklady na úvěrové služby žalovaného tak, že provedla lustrace v příslušných registrech (interní, CBCB, CRIF). Žalobkyně tak kalkulovala s výdaji 17 276 Kč; systémem potom byla vypočtena platební kapacita žalovaného 21 210 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej žalobkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni 19. 1. 2023. Na splátkách žalovaný uhradil celkem částku 118 275,55 Kč. Žalovaný zesplatněný úvěr žalobkyni nezaplatil a zůstal jí dlužen na jistině úvěru částku 345 359,86 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení poplatků za 3 odeslané výzvy k zaplacení ve výši 1 500 Kč, poplatků za pojištění ve výši 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 31 171,19 Kč (za období od 19. 1. 2023 do 5. 9. 2023), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20 707,09 Kč (za období od 19. 1. 2023 do 5. 9. 2023), úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 345 359,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 347 659,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a o.s.ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dne 15. 2. 2021 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 400 000 Kč převedením na jeho účet číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", jednalo se o neúčelový úvěr. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 6 055 Kč, vždy 19. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná 19. 3. 2021. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal hradit poplatek za pojištění v měsíční výši 400 Kč splatný současně s úvěrovou splátkou. V článku I.7 smlouvy bylo ujednáno pro případ prodlení žalovaného s placením úvěru oprávnění žalobkyně adresovat žalovanému výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky a pokud tak žalovaný ve lhůtě 30 dní od prvního upomenutí neučiní, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. Poplatek za upomínku činil 300 Kč, poplatek za výzvu 500 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry, Všeobecné pojistné podmínky a Zvláštní pojistné podmínky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 30 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 5 000 Kč a žalovaný nesplácel žádné jiné úvěry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Smlouva byla uzavřena elektronicky, k čemuž žalobkyně doložila Záznam o podpisu klienta, z něhož bylo zjištěno, že podpis žalovaného na žádosti o úvěr byl realizován sjednanou elektronickou formou dle smluvních ujednání smlouvy o elektronickém bankovnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", datum podpisu bylo 15. 2. 2021 a přesný čas podpisu 19:35:41, byl použit SMS klíč ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně předložila soudu také Předsmluvní informace o spotřebitelskému úvěru včetně Vysvětlení předsmluvních informací, Informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z listiny označené Internal soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným v žalobě (jejím upřesnění).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období 6/2020 - 2/2021 soud zjistil, že žalovanému byly na účet pravidelně zasílány částky od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", v posledních 5 měsících před uzavřením úvěrové smlouvy v průměrné výši 25 050 Kč měsíčně (v měsících 6 – 8/2021 byla výše nižší nebo žádná, byly však vypláceny nemocenské dávky od ČSSZ). Dále mu na účet byly v každém měsíci nepravidelně připisovány různé částky od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v řádech tisícikorun i stokorun, stejně tak ostatní příchozí platby a vklady pak nevykazují žádnou pravidelnost. Rovněž odchozí transakce z účtu žalovaného nebyly prováděny pravidelně (žádný trvalý příkaz nebo opakující se platba - kromě splátek úvěrů). Z výpisů z účtu je však patrné, že žalovaný svůj účet aktivně využíval, a to k častým transakcím platební kartou i k platbám na účet. Žalovaný prostřednictvím svého účtu splácel i některé půjčky/úvěry (pravidelná splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 377 Kč, splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 428,85 Kč v lednu 2021, splátka revolvingového spotřebitelského úvěru ve výši 1 300 Kč v prosinci 2020, splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 360,93 Kč a splátka revolvingového spotřebitelského úvěru ve výši 452,07 Kč a 197,97 Kč v listopadu 2020, platba společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v prosinci 2020 v částce 10 145 Kč). Co se týče obratů na účtu tak výdaje za říjen 2020 činily 89 606,52 Kč (příjmy 66 377 Kč), za listopad 2020 činily výdaje 44 537,41 Kč (příjmy 39 945,22 Kč), za prosinec 2020 činily výdaje 198 409,38 Kč (příjmy 199 703,29 Kč) a v lednu 2021 činily výdaje 96 147,54 Kč (příjmy 178 463,47 Kč včetně jednorázové příchozí úhrady 150 000 Kč patrně z úvěrového účtu žalovaného).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z dokumentu Informace z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" (CBC informace) bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr jeden jiný existující závazek z úvěru s výší měsíční splátky 2 377 Kč, kde zbývalo k doplacení 4 754 Kč, dále měl sedmnáct kontraktů již ukončených. Žalovaný měl rovněž závazek z kreditní karty splátkové s úvěrovým limitem 26 000 Kč s výší měsíční splátky 650 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z výstupu ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že odpověď z CBCB/SOLUS/CRÚ je „ok“. Dále, že žalovaný má jeden úvěr se zůstatkem 3 646,68 Kč, dále další úvěr (debet) se zůstatkem 25 943,25 Kč a konečně úvěr z 18. 1. 2021 se zůstatkem 150 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Čerpání úvěru v plné výši doložila žalobkyně výpisem z úvěrového účtu žalovaného. Rovněž z běžného účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", je zřejmé, že mu na něj byla dne 15. 2. 2021 připsána částka 400 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z historického výpisu z úvěrového účtu je patrné, jak žalovaný úvěr postupně splácel a jak byly jednotlivé úhrady započítávány (jaké částky hradil na jistinu, na úroky, na poplatky). Z tohoto dokumentu rovněž vyplývá, že žalovaný celkem na splátkách žalobkyni uhradil částku 118 275,55 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva) byl žalovaný vyrozuměn, že k 31. 8. 2022 je stále v prodlení se splácením svého úvěru a byl vyzván k zaplacení dlužné částky 6 964,18 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"První upomínkou bylo žalovanému sděleno, že na jeho účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo dost peněz, proto neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru. K 25. 9. 2022 tak byl v prodlení s částkou 5 438,94 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva) byl žalovaný vyrozuměn, že k 5. 10. 2022 je stále v prodlení se splácením svého úvěru a byl vyzván k zaplacení dlužné částky 5 944,54 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dopisem ze dne 31. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 12 524,45 Kč. Byl poučen, že úvěr bude zesplatněn, pokud nezaplatí do 30. 11. 2022. Dle doložené dodejky byla výzva odeslána téhož dne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dopisem ze dne 21. 1. 2023 bylo žalovanému sděleno, že celý úvěr byl zesplatněn ke dni 19. 1. 2023. Dle doložené dodejky byl dopis odeslán 23. 1. 2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"K úhradě dlužné částky 392 064,49 Kč do sedmi dnů od odeslání výzvy byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2023, která byla odeslána téhož dne, jak je patrné z podacího archu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Povinnost poskytovatele prověřovat informace sdělené spotřebitelem a vyžadovat doklady k jeho tvrzení konstatoval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně uvedla, že co se týče zkoumání příjmů vycházela z žalovaným deklarované výše v žádosti o úvěr, kterou ověřila výpisy z běžného účtu; vycházela tak z měsíčního příjmu 38 486 Kč (napočítaného jako medián pěti měsíců na běžném účtu za období září 2020 – leden 2021). Soud za totožné období dospěl k průměrnému měsíčnímu příjmu od společnosti HUMARE s.r.o. (tedy pravděpodobně od zaměstnavatele žalovaného) v částce 25 050 Kč. Částky, které byly na účet žalovaného připisovány od fyzické osoby ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to sice v každém měsíci, ale vždy v rozdílné výši a k různým datům, aniž by bylo zřejmé, na základě jakého titulu byly vypláceny (což žalobkyně nijak nezjišťovala), dle názoru soudu do pravidelného příjmu nelze zahrnovat. Výdaje žalovaného žalobkyně určila tak, že vycházela z výdajů deklarovaných žalovaným, které žalovaný vyčíslil částkou 5 000 Kč, nebo z údajů z výpisů z účtu, a to tak, že tyto porovnala se statistickým modelem publikovaným státem (ČSÚ); konkrétně určila životní náklady žalovaného tak, že zohlednila jeho pravidelné výdaje (průměr 5 měsíců) zahrnující inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a dále nepravidelné výdaje (transakce na účtu včetně výběrů hotovosti), kdy nepravidelné výdaje byly poníženy koeficientem dle výše příjmu. Žalobkyně rovněž zjišťovala náklady na úvěrové služby žalovaného tak, že provedla lustrace v příslušných registrech. Žalobkyně tak dospěla k částce představujících měsíční výdaje žalovaného ve výši 17 276 Kč a systémem potom byla vypočtena platební kapacita žalovaného 21 210 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud jde o povinnost žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že ačkoli si žalobkyně nevyžádala přímo výplatní pásky ani pracovní smlouvu žalovaného, určitým způsobem, konkrétně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného, prověřila, že žalovanému je vyplácena mzda ze zaměstnání, neboť tato skutečnost je z těchto výpisů zřetelná. Výdajovou stránku žalovaného však žalobkyně řádně neověřovala. Zejména výdaje na bydlení zůstaly neověřeny. Pokud žalobkyně uvedla, že vycházela i z výpisu z bankovního účtu žalovaného, tak doloženými výpisy z účtu pravidelné výdaje žalovaného na bydlení (nájemné, energie) nebyly žádným způsobem prokázány. Přitom pokud jde o pravidelné náklady žalovaného spojené s bydlením, tyto žalovaný nepochybně musel hradit, žalobkyně je však žádným způsobem nezkoumala a ani nezjišťovala, zda má žalovaný vlastní bydlení, či zda bydlí v nájmu (ačkoli informace o druhu bydlení a nákladech na bydlení jsou pro posouzení úvěruschopnosti zcela zásadní). Takový postup žalobkyně je zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Soud nikterak nezpochybňuje postup, kdy žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta využívá automatizovaný systém. Je však nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být tímto systémem vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Žalobkyně za použití statistického modelu stanovila výdaje žalovaného na částku 17 276 Kč, z výpisů účtu žalovaného však vyplynuly průměrné měsíční výdaje v částce mnohonásobně vyšší. Tuto skutečnost žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nijak nereflektovala, a i přes velmi vysoký rozdíl mezi předpokládanými, resp. modelově stanovenými, a skutečnými výdaji žalovaného nepodrobila tyto položky žádnému podrobnějšímu zkoumání. Nadto nelze přehlédnout ani skutečnost, že sám žalovaný v žádosti o úvěr vyčíslil své měsíční výdaje částkou pouhých 5 000 Kč a neuvedl žádné své stávající závazky z úvěrů, které v té době měl. I s ohledem na tuto skutečnost, bylo namístě od žalobkyně očekávat zvýšenou obezřetnost při ověřování žalovaným sdělených informací.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně se na podporu oprávněnosti svých nároků, odvolávala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž dospěl Nejvyšší soud k závěru, že smlouvu o úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele za situace, kdy spotřebitel úvěr splatí a zároveň není najisto postaveno, že v době žádosti o něj nebyl schopen jej splácet (jsou o tom důvodné pochybnosti). Na souzenou věc však uvedené rozhodnutí zcela nepřiléhá, neboť žalovaný úvěr řádně nesplatil (uhradil pouze 118 275,55 Kč), a tudíž důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet jsou namístě. Navíc je zřejmé, že závěr učiněný Nejvyšším soudem v označené věci není souladný se závěrem Soudního dvora Evropské unie, který ve svém rozhodnutí ve věci C-755/22 ze dne 11. 1. 2024 dovodil následující: „Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Z toho vyplývá, že analýza založená na účelu článku 8 směrnice 2008/48 umožňuje dospět k závěru, že porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Soud tak vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako „Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení „členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako „Sankce“ stanoví následující: „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou „účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C377/14). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, když poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že „Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C240/98 až C244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Na základě výše uvedeného tedy již není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 400 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 118 275,55 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 281 724,45 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou, a to za období od 10. 8. 2023 do zaplacení (za období od 10. 8. 2023 do 5. 9. 2023 tento úrok z prodlení soud kapitalizoval a vyčíslil částkou 3 125,98 Kč). Vzhledem k pasivitě žalovaného vycházel soud z toho, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné na výzvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 2. 8. 2023, v níž byla žalovanému pro úhradu celého dluhu určena lhůta do sedmi dnů od odeslání výzvy (tj. do 9. 8. 2023), jejímž uplynutím se stal závazek splatným, ode dne následujícího, tj. ode dne 10. 8. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Co do zbývající částky 114 687,71 Kč představující součet části již uhrazené jistiny ve výši 63 635,41 Kč, poplatků za výzvy k zaplacení ve výši 1 500 Kč, poplatků za pojištění ve výši 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 31 171,19 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 581,11 Kč (za období od 19. 1. 2023 do 9. 8. 2023) soud žalobu zamítl. Dále soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 345 359,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 935,41 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení 468 850,43 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 321 551,79 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 18. 7. 2024). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 69 % a z 31 % neúspěšná (z 31 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 38 % náhrady nákladů řízení (69 % - 31 %). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 907 Kč a z nákladů spojených se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu 9 700 Kč a dále advokátu podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 50 207 Kč. Z této částky má žalobkyně právo na náhradu 38 %, což je částka 19 078,66 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"Žalobkyně se domáhala zaplacení 345 359,86 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 15. 2. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit takto poskytnutou jistinu spolu se smluvním úrokem ve výši 9,90 % ročně a s dalšími poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 6 055 Kč splatných vždy k 19. dni v měsíci s tím, že první splátka byla splatná dne 19. 3. 2021. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně v prvé řadě poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, z něhož vyplývá, že neplatnost úvěrové smlouvy nepůsobí pouze řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, ale zároveň i skutečnost, že žalovaný v době uzavření smlouvy skutečně úvěruschopný nebyl. A vzhledem k tomu, že v dané věci žalovaný zpočátku úvěr řádně plnil, je třeba na něj nahlížet jako na úvěruschopného v době uzavření smlouvy. Dále žalobkyně uvedla, že posuzovala příjmy a výdaje žalovaného, přičemž co se týče příjmů, vycházela z žalovaným deklarované výše v žádosti o úvěr, kterou ověřila výpisy z běžného účtu; vycházela tak z měsíčního příjmu 38 486 Kč (napočítaného jako medián pěti měsíců na běžném účtu za období září 2020–leden 2021). Výdaje žalobkyně určila tak, že vycházela z výdajů deklarovaných žalovaným nebo z výpisů z účtu, které porovnala se statistickým modelem publikovaným státem (ČSÚ); konkrétně určila životní náklady žalovaného tak, že zohlednila jeho pravidelné výdaje (průměr 5 měsíců) zahrnující inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a dále nepravidelné výdaje (transakce na účtu včetně výběrů hotovosti), přičemž nepravidelné výdaje byly poníženy koeficientem dle výše příjmu. Žalobkyně rovněž zjišťovala náklady na úvěrové služby žalovaného tak, že provedla lustrace v příslušných registrech (interní, CBCB, CRIF). Žalobkyně tak kalkulovala s výdaji 17 276 Kč; systémem potom byla vypočtena platební kapacita žalovaného 21 210 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej žalobkyně prohlásila za okamžitě splatný ke dni 19. 1. 2023. Na splátkách žalovaný uhradil celkem částku 118 275,55 Kč. Žalovaný zesplatněný úvěr žalobkyni nezaplatil a zůstal jí dlužen na jistině úvěru částku 345 359,86 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení poplatků za 3 odeslané výzvy k zaplacení ve výši 1 500 Kč, poplatků za pojištění ve výši 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 31 171,19 Kč (za období od 19. 1. 2023 do 5. 9. 2023), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 20 707,09 Kč (za období od 19. 1. 2023 do 5. 9. 2023), úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 345 359,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 347 659,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Oběma účastníkům byla zaslána výzva, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby bylo o věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě nevyjádřili, a soud proto v souladu s § 115a o.s.ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání.Dne 15. 2. 2021 byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva číslo , Anonymizováno, . Ze smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 400 000 Kč převedením na jeho účet číslo , č. účtu, , jednalo se o neúčelový úvěr. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně v 96 měsíčních anuitních splátkách ve výši 6 055 Kč, vždy 19. dne v měsíci s tím, že první splátka byla splatná 19. 3. 2021. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal hradit poplatek za pojištění v měsíční výši 400 Kč splatný současně s úvěrovou splátkou. V článku I.7 smlouvy bylo ujednáno pro případ prodlení žalovaného s placením úvěru oprávnění žalobkyně adresovat žalovanému výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky a pokud tak žalovaný ve lhůtě 30 dní od prvního upomenutí neučiní, je žalobkyně oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedenému v oznámení. Poplatek za upomínku činil 300 Kč, poplatek za výzvu 500 Kč.Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry, Všeobecné pojistné podmínky a Zvláštní pojistné podmínky.Z úvěrové smlouvy soud dále zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného měl činit 30 000 Kč, pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů 5 000 Kč a žalovaný nesplácel žádné jiné úvěry.Smlouva byla uzavřena elektronicky, k čemuž žalobkyně doložila Záznam o podpisu klienta, z něhož bylo zjištěno, že podpis žalovaného na žádosti o úvěr byl realizován sjednanou elektronickou formou dle smluvních ujednání smlouvy o elektronickém bankovnictví , Anonymizováno, , datum podpisu bylo 15. 2. 2021 a přesný čas podpisu 19:35:41, byl použit SMS klíč , Anonymizováno, .Žalobkyně předložila soudu také Předsmluvní informace o spotřebitelskému úvěru včetně Vysvětlení předsmluvních informací, Informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů.Z listiny označené Internal soud zjistil, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného způsobem popsaným v žalobě (jejím upřesnění).Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období 6/2020 - 2/2021 soud zjistil, že žalovanému byly na účet pravidelně zasílány částky od společnosti , Anonymizováno, , v posledních 5 měsících před uzavřením úvěrové smlouvy v průměrné výši 25 050 Kč měsíčně (v měsících 6 – 8/2021 byla výše nižší nebo žádná, byly však vypláceny nemocenské dávky od ČSSZ). Dále mu na účet byly v každém měsíci nepravidelně připisovány různé částky od , jméno FO,  v řádech tisícikorun i stokorun, stejně tak ostatní příchozí platby a vklady pak nevykazují žádnou pravidelnost. Rovněž odchozí transakce z účtu žalovaného nebyly prováděny pravidelně (žádný trvalý příkaz nebo opakující se platba - kromě splátek úvěrů). Z výpisů z účtu je však patrné, že žalovaný svůj účet aktivně využíval, a to k častým transakcím platební kartou i k platbám na účet. Žalovaný prostřednictvím svého účtu splácel i některé půjčky/úvěry (pravidelná splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 377 Kč, splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 428,85 Kč v lednu 2021, splátka revolvingového spotřebitelského úvěru ve výši 1 300 Kč v prosinci 2020, splátka spotřebitelského úvěru ve výši 2 360,93 Kč a splátka revolvingového spotřebitelského úvěru ve výši 452,07 Kč a 197,97 Kč v listopadu 2020, platba společnosti , právnická osoba,  v prosinci 2020 v částce 10 145 Kč). Co se týče obratů na účtu tak výdaje za říjen 2020 činily 89 606,52 Kč (příjmy 66 377 Kč), za listopad 2020 činily výdaje 44 537,41 Kč (příjmy 39 945,22 Kč), za prosinec 2020 činily výdaje 198 409,38 Kč (příjmy 199 703,29 Kč) a v lednu 2021 činily výdaje 96 147,54 Kč (příjmy 178 463,47 Kč včetně jednorázové příchozí úhrady 150 000 Kč patrně z úvěrového účtu žalovaného).Z dokumentu Informace z , právnická osoba,  (CBC informace) bylo zjištěno, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr jeden jiný existující závazek z úvěru s výší měsíční splátky 2 377 Kč, kde zbývalo k doplacení 4 754 Kč, dále měl sedmnáct kontraktů již ukončených. Žalovaný měl rovněž závazek z kreditní karty splátkové s úvěrovým limitem 26 000 Kč s výší měsíční splátky 650 Kč.Z výstupu ze systému žalobkyně bylo zjištěno, že odpověď z CBCB/SOLUS/CRÚ je „ok“. Dále, že žalovaný má jeden úvěr se zůstatkem 3 646,68 Kč, dále další úvěr (debet) se zůstatkem 25 943,25 Kč a konečně úvěr z 18. 1. 2021 se zůstatkem 150 000 Kč.Čerpání úvěru v plné výši doložila žalobkyně výpisem z úvěrového účtu žalovaného. Rovněž z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , je zřejmé, že mu na něj byla dne 15. 2. 2021 připsána částka 400 000 Kč.Z historického výpisu z úvěrového účtu je patrné, jak žalovaný úvěr postupně splácel a jak byly jednotlivé úhrady započítávány (jaké částky hradil na jistinu, na úroky, na poplatky). Z tohoto dokumentu rovněž vyplývá, že žalovaný celkem na splátkách žalobkyni uhradil částku 118 275,55 Kč.Výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva) byl žalovaný vyrozuměn, že k 31. 8. 2022 je stále v prodlení se splácením svého úvěru a byl vyzván k zaplacení dlužné částky 6 964,18 Kč.První upomínkou bylo žalovanému sděleno, že na jeho účtu č. , č. účtu,  nebylo dost peněz, proto neproběhla v plné výši pravidelná splátka úvěru. K 25. 9. 2022 tak byl v prodlení s částkou 5 438,94 Kč.Výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva) byl žalovaný vyrozuměn, že k 5. 10. 2022 je stále v prodlení se splácením svého úvěru a byl vyzván k zaplacení dlužné částky 5 944,54 Kč.Dopisem ze dne 31. 10. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 12 524,45 Kč. Byl poučen, že úvěr bude zesplatněn, pokud nezaplatí do 30. 11. 2022. Dle doložené dodejky byla výzva odeslána téhož dne.Dopisem ze dne 21. 1. 2023 bylo žalovanému sděleno, že celý úvěr byl zesplatněn ke dni 19. 1. 2023. Dle doložené dodejky byl dopis odeslán 23. 1. 2023.K úhradě dlužné částky 392 064,49 Kč do sedmi dnů od odeslání výzvy byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 8. 2023, která byla odeslána téhož dne, jak je patrné z podacího archu.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Povinnost poskytovatele prověřovat informace sdělené spotřebitelem a vyžadovat doklady k jeho tvrzení konstatoval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015.Žalobkyně uvedla, že co se týče zkoumání příjmů vycházela z žalovaným deklarované výše v žádosti o úvěr, kterou ověřila výpisy z běžného účtu; vycházela tak z měsíčního příjmu 38 486 Kč (napočítaného jako medián pěti měsíců na běžném účtu za období září 2020 – leden 2021). Soud za totožné období dospěl k průměrnému měsíčnímu příjmu od společnosti HUMARE s.r.o. (tedy pravděpodobně od zaměstnavatele žalovaného) v částce 25 050 Kč. Částky, které byly na účet žalovaného připisovány od fyzické osoby , jméno FO, , a to sice v každém měsíci, ale vždy v rozdílné výši a k různým datům, aniž by bylo zřejmé, na základě jakého titulu byly vypláceny (což žalobkyně nijak nezjišťovala), dle názoru soudu do pravidelného příjmu nelze zahrnovat. Výdaje žalovaného žalobkyně určila tak, že vycházela z výdajů deklarovaných žalovaným, které žalovaný vyčíslil částkou 5 000 Kč, nebo z údajů z výpisů z účtu, a to tak, že tyto porovnala se statistickým modelem publikovaným státem (ČSÚ); konkrétně určila životní náklady žalovaného tak, že zohlednila jeho pravidelné výdaje (průměr 5 měsíců) zahrnující inkaso, SIPO, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a dále nepravidelné výdaje (transakce na účtu včetně výběrů hotovosti), kdy nepravidelné výdaje byly poníženy koeficientem dle výše příjmu. Žalobkyně rovněž zjišťovala náklady na úvěrové služby žalovaného tak, že provedla lustrace v příslušných registrech. Žalobkyně tak dospěla k částce představujících měsíční výdaje žalovaného ve výši 17 276 Kč a systémem potom byla vypočtena platební kapacita žalovaného 21 210 Kč.Pokud jde o povinnost žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je zřejmé, že ačkoli si žalobkyně nevyžádala přímo výplatní pásky ani pracovní smlouvu žalovaného, určitým způsobem, konkrétně prostřednictvím výpisů z účtu žalovaného, prověřila, že žalovanému je vyplácena mzda ze zaměstnání, neboť tato skutečnost je z těchto výpisů zřetelná. Výdajovou stránku žalovaného však žalobkyně řádně neověřovala. Zejména výdaje na bydlení zůstaly neověřeny. Pokud žalobkyně uvedla, že vycházela i z výpisu z bankovního účtu žalovaného, tak doloženými výpisy z účtu pravidelné výdaje žalovaného na bydlení (nájemné, energie) nebyly žádným způsobem prokázány. Přitom pokud jde o pravidelné náklady žalovaného spojené s bydlením, tyto žalovaný nepochybně musel hradit, žalobkyně je však žádným způsobem nezkoumala a ani nezjišťovala, zda má žalovaný vlastní bydlení, či zda bydlí v nájmu (ačkoli informace o druhu bydlení a nákladech na bydlení jsou pro posouzení úvěruschopnosti zcela zásadní). Takový postup žalobkyně je zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Soud nikterak nezpochybňuje postup, kdy žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti klienta využívá automatizovaný systém. Je však nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být tímto systémem vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. Žalobkyně za použití statistického modelu stanovila výdaje žalovaného na částku 17 276 Kč, z výpisů účtu žalovaného však vyplynuly průměrné měsíční výdaje v částce mnohonásobně vyšší. Tuto skutečnost žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nijak nereflektovala, a i přes velmi vysoký rozdíl mezi předpokládanými, resp. modelově stanovenými, a skutečnými výdaji žalovaného nepodrobila tyto položky žádnému podrobnějšímu zkoumání. Nadto nelze přehlédnout ani skutečnost, že sám žalovaný v žádosti o úvěr vyčíslil své měsíční výdaje částkou pouhých 5 000 Kč a neuvedl žádné své stávající závazky z úvěrů, které v té době měl. I s ohledem na tuto skutečnost, bylo namístě od žalobkyně očekávat zvýšenou obezřetnost při ověřování žalovaným sdělených informací.Žalobkyně se na podporu oprávněnosti svých nároků, odvolávala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž dospěl Nejvyšší soud k závěru, že smlouvu o úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele za situace, kdy spotřebitel úvěr splatí a zároveň není najisto postaveno, že v době žádosti o něj nebyl schopen jej splácet (jsou o tom důvodné pochybnosti). Na souzenou věc však uvedené rozhodnutí zcela nepřiléhá, neboť žalovaný úvěr řádně nesplatil (uhradil pouze 118 275,55 Kč), a tudíž důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet jsou namístě. Navíc je zřejmé, že závěr učiněný Nejvyšším soudem v označené věci není souladný se závěrem Soudního dvora Evropské unie, který ve svém rozhodnutí ve věci C-755/22 ze dne 11. 1. 2024 dovodil následující: „Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů. Vzhledem k tomu, že tyto účely jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, není jich dosaženo samotným úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou tento spotřebitel uzavřel. Jakýkoli jiný výklad by napomáhal tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48, a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. Z toho vyplývá, že analýza založená na účelu článku 8 směrnice 2008/48 umožňuje dospět k závěru, že porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy.“Soud tak vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011).S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako „Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení „členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako „Sankce“ stanoví následující: „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou „účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C377/14). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, když poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že „Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C240/98 až C244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.Na základě výše uvedeného tedy již není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 400 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“Jelikož žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 118 275,55 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 281 724,45 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou, a to za období od 10. 8. 2023 do zaplacení (za období od 10. 8. 2023 do 5. 9. 2023 tento úrok z prodlení soud kapitalizoval a vyčíslil částkou 3 125,98 Kč). Vzhledem k pasivitě žalovaného vycházel soud z toho, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné na výzvu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 2. 8. 2023, v níž byla žalovanému pro úhradu celého dluhu určena lhůta do sedmi dnů od odeslání výzvy (tj. do 9. 8. 2023), jejímž uplynutím se stal závazek splatným, ode dne následujícího, tj. ode dne 10. 8. 2023, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši.Co do zbývající částky 114 687,71 Kč představující součet části již uhrazené jistiny ve výši 63 635,41 Kč, poplatků za výzvy k zaplacení ve výši 1 500 Kč, poplatků za pojištění ve výši 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 31 171,19 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 17 581,11 Kč (za období od 19. 1. 2023 do 9. 8. 2023) soud žalobu zamítl. Dále soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 345 359,86 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 65 935,41 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení 468 850,43 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 321 551,79 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. ke dni 18. 7. 2024). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 69 % a z 31 % neúspěšná (z 31 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 38 % náhrady nákladů řízení (69 % - 31 %). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 907 Kč a z nákladů spojených se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu 9 700 Kč a dále advokátu podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z výše uvedených úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 50 207 Kč. Z této částky má žalobkyně právo na náhradu 38 %, což je částka 19 078,66 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSHO:2024:13.C.33.2024.1","publishedAt":"2025-03-03","decisionAt":"2024-07-18","caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":33,"year":2024,"pageNumber":111},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Helena","lastName":"Podveská","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSHO","caseResultType":["ZAMITNUTI","VYHOVENI"],"caseSubject":"zaplacení 347 659,86 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_UVERU","NEMOCENSKE_DAVKY"]},"styles":[{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}