{"uuid":"5db68080-05e0-4bd4-83e0-527565f6d25a","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vyklizení pozemků a odstranění staveb a","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vzájemném návrhu žalovaného na určení vlastnického práva","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvoláních žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Benešově č.j. 11 C 127/2025 – 133 ze dne 23. dubna 2026","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV., V. a VI. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VII. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 86 295,70 Kč rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 19 952,90 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Odvolání žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně se odmítá.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III., IV., V. a VI. potvrzuje.III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VII. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 86 295,70 Kč rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 19 952,90 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 11 C 127/2025 – 133 ze dne 23. 4. 2026 rozhodl tak, že výrokem I. zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala odstranění stavby označené jako objekt č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" z pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", výrokem II. uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" výrokem III. mu uložil povinnost odstranit bránu z pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", výrokem IV. mu uložil povinnost odstranit plot z pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", výrokem V. mu uložil povinnost zdržet se do budoucna umisťování jakýchkoliv věcí, včetně parkování vozidel a přívěsů či výstavby plotů či staveb na pozemcích parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", výrokem VI. zamítl vzájemný návrh žalovaného na určení, že je vlastníkem uvedených pozemků, a výrokem VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 77 499 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel z nesporných tvrzení účastníků a provedl důkaz listinami a výslechem žalovaného tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 7 až 13 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 15.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Prvostupňový soud odkázal na ust. § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), ust. § 989 odst. 1 o.z., ust. § 992 odst. 1 o.z., ust. § 1089 odst. 1 o.z., ust. § 1090 odst. 1 o.z., ust. § 1091 odst. 2 o.z., ust. § 1095 o.z. Přihlédl rovněž k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť předchůdci žalovaného začali pozemky fakticky užívat v návaznosti na kupní smlouvu z 3. 5. 1989, a to ve znění účinném od 1. 1. 1992, kdy byla do právního řádu zavedena možnost vydržení pozemku pro osoby. Odkázal tedy na ust. § 129 odst. 1 a 2 obč. zák., ust. § 130 odst. 1 obč. zák. a ust. § 134 odst. 1 obč. zák. Pokud jde o osobní užívání pozemků podle úpravy v obč. zák., odkázal na ust. § 198 až § 208 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991, které upravovaly předmětný institut a podmínky jeho vzniku upravené především v ust. § 205 obč. zák. a na ust. § 872 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992. Dále aplikoval ust. § 1040 odst. 1 o.z. a ust. § 1042 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 9 odst. 1 a 4 AT, ust. § 11 odst. 1 AT, ust. § 12 odst. 3 AT, ust. § 13 odst. 4 AT a ust. § 14 AT, vyhl. č. 475/2024 Sb., resp. č. 573/2025 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včas odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobkyně jím napadla výlučně výrok VII. o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud prvního stupně jí nesprávně nepřiznal náhradu odměny za úkon právní služby spočívající v jednání s protistranou dne 23. 9. 2025. Poukázala na ust. § 11 odst. 1 písm. i) AT, podle něhož náleží mimosmluvní odměna za jednání s protistranou, a to za každé dvě započaté hodiny. Soud prvního stupně podle žalobkyně nesprávně dovodil, že by bylo třeba prokazovat trvání jednání přesahující jednu hodinu. Navrhla změnu výroku VII. tak, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové částce 86 295,70 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaný napadl rozsudek odvoláním do všech výroků. Namítal zejména neúplné zjištění skutkového stavu, nesprávné hodnocení své účastnické výpovědi, neprovedení důkazu výslechem jeho matky a nesprávné právní posouzení otázky vydržení, zejména mimořádného vydržení. Podle žalovaného soud prvního stupně nedostatečně zohlednil specifické okolnosti nabytí domu jeho právními předchůdci v roce 1989, dobové poměry, faktické užívání pozemků jako součásti hospodářského celku, existenci studny, inženýrských sítí, kanalizace a přístupu k domu. Dále namítal, že nebyl prokázán nepoctivý úmysl jeho právních předchůdců při uchopení držby. Brojil též proti závěru soudu prvního stupně, že částečné zpětvzetí žaloby bylo procesně zaviněno žalovaným. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku ve věci samé. Uvedla, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, správně zjistil skutkový stav a správně uzavřel, že žalovaný ani jeho právní předchůdci nebyli držiteli vlastnického práva k pozemkům, nýbrž toliko jejich detentory. Zdůraznila, že právní předchůdci žalovaného již při uzavření kupní smlouvy ze dne 3. 5. 1989 věděli, že pozemky nejsou předmětem převodu. Neprovedení výslechu matky žalovaného považovala za správné, neboť navržený důkaz byl nadbytečný a ve vztahu ke vzniku práva osobního užívání nezpůsobilý nahradit potřebné listinné důkazy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud se nejprve zabýval odvoláním žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Tímto výrokem bylo řízení částečně zastaveno poté, co žalobkyně vzala žalobu v uvedeném rozsahu zpět a žalovaný se zpětvzetím vyslovil souhlas. Uvedený výrok žalovanému neukládá žádnou povinnost, naopak řízení o části žalobou uplatněného nároku vůči němu skončilo. Žalovaný proto není osobou subjektivně oprávněnou podat proti tomuto výroku odvolání, neboť jím nebyla způsobena újma na jeho právech, odstranitelná rozhodnutím odvolacího soudu. Odvolání žalovaného proti výroku I. bylo proto podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnuto, když jeho námitky, týkající se procesního zavinění částečného zastavení řízení, jsou významné pouze pro rozhodnutí o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) se poté zaměřil na odvolání žalobkyně a na zbývající část odvolání žalovaného. Konstatuje, že odvolání (u žalovaného v této části) byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.). Účastníky uplatněné odvolací námitky lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), d) a g) o.s.ř.]. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, zatímco odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení důvodné je.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ve věci samé se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a z provedených důkazů učinil skutkové závěry, které mají oporu v obsahu spisu. Správně především vyšel z kupní smlouvy ze dne 3. 5. 1989, podle níž právní předchůdci žalovaného nabyli toliko stavbu, nikoli sporné pozemky. Správně hodnotil i následné listiny, zejména žádost o přidělení pozemku do osobního užívání, kupní smlouvu týkající se stavebního pozemku, darovací smlouvu, jakož i účastnickou výpověď žalovaného. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, a to zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. a své závěry přezkoumatelně odůvodnil, jak mu to ukládá ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Základním sporným bodem řízení bylo, zda žalovaný, případně jeho právní předchůdci, nabyli vlastnické právo k pozemkům parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydržením, případně mimořádným vydržením.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že nezbytným předpokladem jak řádného, tak mimořádného vydržení je existence držby. Podle ust. § 987 a ust. § 989 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem vlastnického práva ten, kdo vykonává právo pro sebe a věci se ujal, aby ji měl jako vlastník. K držbě tedy musí současně existovat faktické ovládání věci a vůle nakládat s ní jako s vlastní. Samotné užívání pozemku držbu vlastnického práva nezakládá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalovaného nabyli kupní smlouvou ze dne 3. 5. 1989 pouze objekt domu, nikoli sporné pozemky, přičemž v této smlouvě bylo výslovně uvedeno, že pozemky nejsou předmětem kupní smlouvy a že k nim má být zřízeno právo osobního užívání. Následně byl samostatnou kupní smlouvou ze dne 16. 11. 1998 nabyt pouze stavební pozemek parc. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", na němž dům stojí. Ani darovací smlouva ze dne 11. 3. 2015, kterou žalovaný nabyl dům a stavební pozemek od svých rodičů, se netýkala pozemků, jež jsou předmětem tohoto řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Z těchto listin, jakož i z výpovědi žalovaného, prvostupňový soud správně dovodil, že právní předchůdci žalovaného věděli, že sporné pozemky nebyly předmětem kupní smlouvy. Jejich užívání spojovali s očekáváním budoucího převodu, případně s přislíbeným či fakticky tolerovaným užíváním. Takový skutkový základ nevypovídá o vůli vykonávat již existující vlastnické právo pro sebe. Naopak svědčí o vědomí, že vlastnické právo náleží jiné osobě a že právní poměry mají být teprve vypořádány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Tento závěr není vyvrácen tím, že pozemky s domem tvoří funkční celek, že na nich byly umístěny inženýrské sítě, studna či další zařízení, ani délkou jejich faktického užívání. Uvedené okolnosti mohou dokládat faktické panství nad pozemky, nikoli však samy o sobě držební vůli vlastnického práva. Okolnost, že pozemky byly pro užívání domu prakticky významné, nemůže nahradit právní skutečnost vedoucí k nabytí vlastnického práva ani založit držbu vlastnického práva, pokud uživatel ví, že pozemky mu vlastnicky nenáleží a jejich právní režim má být teprve vyřešen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací námitka žalovaného, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho účastnickou výpověď, důvodná není. Z obsahu řízení plyne, že žalovaný opakovaně uváděl, že jeho právním předchůdcům bylo přislíbeno, že pozemky budou převedeny, že věc měla být následně oficiálně dořešena, že byl zvažován režim osobního užívání, případně věcného břemene, a že později byl očekáván převod či odprodej pozemků. Taková skutková tvrzení nesvědčí o držbě vlastnického práva, nýbrž o faktickém užívání cizích pozemků na základě očekávání budoucí právní úpravy, popřípadě tolerance vlastníka či jeho právního předchůdce. Právě tento závěr odpovídá právní kvalifikaci vztahu žalovaného jako detence, nikoli držby vlastnického práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Nedůvodná je i výhrada žalovaného proti neprovedení výslechu jeho matky. Žalovaný tento důkaz nenavrhl k prokázání konkrétně vymezeného skutkového tvrzení, nýbrž v podstatě jen k objasnění, zda by svědkyně věděla o listině týkající se osobního užívání pozemku nebo zda by si na ni pamatovala. Existence práva osobního užívání pozemku musela být doložena právně relevantními listinami. Podle tehdy účinného ust. § 205 odst. 1 a 2 obč. zák. vznikalo právo osobního užívání pozemku písemnou dohodou uzavřenou na základě rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání; dohoda nabývala účinnosti registrací státním notářstvím. Vznik tohoto práva proto nemohla prokázat samotná svědecká výpověď o ústním příslibu, o zamýšleném přidělení pozemku nebo o dobových jednáních.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Nadto skutkový závěr o absenci držební vůle bezpečně plyne z obsahu provedených listin a z účastnické výpovědi žalovaného. Skutečnosti, které měl navržený důkaz prokazovat, buď nebyly mezi účastníky skutečně sporné, zejména dlouhodobé faktické užívání pozemků jako funkčního celku s domem, nebo by nemohly změnit právní závěr založený především na obsahu převodních listin. Neprovedením tohoto důkazu proto soud prvního stupně řízení nezatížil vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalovaný správně poukazoval na to, že mimořádné vydržení podle ust. § 1095 o.z. nevyžaduje poctivou držbu ve smyslu ust. § 992 odst. 1 o.z. a že jeho překážkou je prokázaný nepoctivý úmysl držitele při uchopení držby. I mimořádné vydržení však předpokládá existenci držby vlastnického práva. Ta v projednávané věci prokázána nebyla. Z provedených důkazů totiž plyne, že právní předchůdci žalovaného neužívali sporné pozemky s vůlí vykonávat k nim vlastnické právo nezávisle na vůli jejich vlastníka, nýbrž na základě přislíbeného, očekávaného či vlastníkem tolerovaného užívání, přičemž sami předpokládali, že jejich právní vztah k pozemkům bude v budoucnu teprve upraven, zejména zřízením práva osobního užívání, věcného břemene nebo převodem vlastnického práva. Uznávali tak odvozenost svého užívání od práva vlastníka. Nešlo proto o držbu vlastnického práva, nýbrž pouze o detenci, která nemohla vést k nabytí vlastnického práva mimořádným vydržením.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Jinak řečeno, námitka žalovaného týkající se nepoctivého úmyslu míjí rozhodující důvod zamítnutí vzájemného návrhu. Soud prvního stupně nezamítl vzájemný návrh proto, že by žalovaný neprokázal dobrou víru ve smyslu řádného vydržení, nýbrž proto, že nebyla dána držba vlastnického práva jako základní předpoklad vydržení. Teprve je-li dána držba vlastnického práva, lze u mimořádného vydržení posuzovat, zda držiteli při uchopení držby nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Není-li držba vlastnického práva dána, není namístě se podmínkami mimořádného vydržení dále zabývat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že prvostupňový soud postupoval tendenčně či že prováděl dokazování za žalobkyni. Soud prvního stupně v odůvodnění jasně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a jaké skutkové závěry z nich učinil. Jeho závěry nejsou založeny na domněnkách v neprospěch žalovaného, nýbrž na obsahu kupní smlouvy ze dne 3. 5. 1989, hospodářské smlouvy, žádosti o přidělení pozemku do osobního užívání, kupní smlouvy ze dne 16. 11. 1998, darovací smlouvy ze dne 11. 3. 2015 a na výpovědi žalovaného. Odvolací soud v hodnocení těchto důkazů neshledal žádný logický rozpor ani exces.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že žalovaný nemá právní titul k užívání pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ani k umístění brány a plotu na pozemcích žalobkyně. Žalobkyni proto přísluší ochrana vlastnického práva podle ust. § 1040 odst. 1 o.z. a ust. § 1042 o.z. Správně tak bylo žalovanému uloženo vyklidit pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", odstranit bránu z pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", odstranit plot z pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zdržet se do budoucna dalších zásahů vymezených ve výroku V. rozsudku soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Správný je také závěr o procesním zavinění částečného zastavení řízení. Žalobkyně vzala žalobu v části týkající se objektu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" zpět až poté, co žalovaný v průběhu řízení posunul střechu tohoto objektu tak, že předmět sporu v uvedeném rozsahu odpadl. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně vzala žalobu v této části zpět v bezprostřední návaznosti na jednání žalovaného, jímž byl stav vytýkaný v žalobě odstraněn. Z procesního hlediska proto byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, a nákladový důsledek částečného zastavení řízení tak podle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nese žalovaný. Není rozhodné, že věcná důvodnost původního nároku nebyla v této části konečným rozhodnutím přezkoumána, neboť právě následné jednání žalovaného vedlo k tomu, že žalobkyně již nemohla na původním návrhu setrvat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolání žalovaného proto není důvodné. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. až VI. podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Odvolání žalobkyně proti výroku VII. je důvodné. Prvostupňový soud vyšel správně z procesního úspěchu žalobkyně a přiznal jí náhradu nákladů podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 větou druhou o.s.ř. Nesprávně jí však nepřiznal náhradu za jednání jejího advokáta s protistranou dne 23. 9. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Podle ust. § 11 odst. 1 písm. i) AT náleží mimosmluvní odměna za jednání s protistranou, a to za každé dvě započaté hodiny. Je-li prokázáno, že jednání proběhlo, náleží odměna nejméně za jeden úkon. Ustanovení nestanoví, že by jednání muselo přesáhnout jednu hodinu. Tento požadavek právní předpis výslovně váže jen na další poradu s klientem podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Konání jednání s právním zástupcem žalovaného bylo mezi účastníky nesporné a bylo doloženo. Žalobkyně nežádala odměnu za více než jeden úkon, a proto délka jednání nebyla pro rozhodnutí významná. Nebylo ani zjištěno, že by šlo o jednání pouze formální či účelově vykázané.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Za tento úkon náleží mimosmluvní odměna 6 820 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH 21 % ve výši 1 526,70 Kč, celkem 8 796,70 Kč. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 77 499 Kč + 8 796,70 Kč, tedy 86 295,70 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Odvolací soud proto výrok VII. rozsudku soudu prvního stupně za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., změnil tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, neboť uspěla se svým odvoláním proti nákladovému výroku a žalovaný neuspěl se svým odvoláním ve věci samé. Náleží jí proto náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem podle AT. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 6 820 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. k) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne 30. 9. 2026, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 1 a 4 AT, s odkazem na ust. § 12 odst. 3 AT], jedním hlavním úkonem po 3 410 Kč [ust. § 11 odst. 2 písm. c) - sepis odvolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení] a třemi náhradami hotových výdajů po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] a celkové náklady žalobkyně za tuto část řízení v požadované výši 19 952,90 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Písemné vyhotovení rozsudku je ve správném znění, když byla zároveň, podle ust. § 164 o.s.ř., provedena oprava zřejmé písemné nesprávnosti, obsažené v protokolu o ústním jednání ze dne 30. 9. 2026 (místo správného označení „jejího právního zástupce“ bylo ve výroku IV. uvedeno nesprávně „její právní zástupkyně“). V tomto případě bylo možné chybu opravit přímo ve stejnopise, neboť byla zjištěna dříve, než byl rozsudek písemně vyhotoven.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud v Benešově (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. 11 C 127/2025 – 133 ze dne 23. 4. 2026 rozhodl tak, že výrokem I. zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala odstranění stavby označené jako objekt č. , hodnota,  z pozemku parc. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa, , výrokem II. uložil žalovanému povinnost vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno,  výrokem III. mu uložil povinnost odstranit bránu z pozemku parc. č. , Anonymizováno, , výrokem IV. mu uložil povinnost odstranit plot z pozemku parc. č. , Anonymizováno, , výrokem V. mu uložil povinnost zdržet se do budoucna umisťování jakýchkoliv věcí, včetně parkování vozidel a přívěsů či výstavby plotů či staveb na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  a , Anonymizováno, , výrokem VI. zamítl vzájemný návrh žalovaného na určení, že je vlastníkem uvedených pozemků, a výrokem VII. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 77 499 Kč.2. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy vyšel z nesporných tvrzení účastníků a provedl důkaz listinami a výslechem žalovaného tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 7 až 13 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 15.3. Prvostupňový soud odkázal na ust. § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), ust. § 989 odst. 1 o.z., ust. § 992 odst. 1 o.z., ust. § 1089 odst. 1 o.z., ust. § 1090 odst. 1 o.z., ust. § 1091 odst. 2 o.z., ust. § 1095 o.z. Přihlédl rovněž k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), neboť předchůdci žalovaného začali pozemky fakticky užívat v návaznosti na kupní smlouvu z 3. 5. 1989, a to ve znění účinném od 1. 1. 1992, kdy byla do právního řádu zavedena možnost vydržení pozemku pro osoby. Odkázal tedy na ust. § 129 odst. 1 a 2 obč. zák., ust. § 130 odst. 1 obč. zák. a ust. § 134 odst. 1 obč. zák. Pokud jde o osobní užívání pozemků podle úpravy v obč. zák., odkázal na ust. § 198 až § 208 obč. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1991, které upravovaly předmětný institut a podmínky jeho vzniku upravené především v ust. § 205 obč. zák. a na ust. § 872 obč. zák., ve znění účinném od 1. 1. 1992. Dále aplikoval ust. § 1040 odst. 1 o.z. a ust. § 1042 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 9 odst. 1 a 4 AT, ust. § 11 odst. 1 AT, ust. § 12 odst. 3 AT, ust. § 13 odst. 4 AT a ust. § 14 AT, vyhl. č. 475/2024 Sb., resp. č. 573/2025 Sb.4. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včas odvolání.5. Žalobkyně jím napadla výlučně výrok VII. o náhradě nákladů řízení. Namítla, že soud prvního stupně jí nesprávně nepřiznal náhradu odměny za úkon právní služby spočívající v jednání s protistranou dne 23. 9. 2025. Poukázala na ust. § 11 odst. 1 písm. i) AT, podle něhož náleží mimosmluvní odměna za jednání s protistranou, a to za každé dvě započaté hodiny. Soud prvního stupně podle žalobkyně nesprávně dovodil, že by bylo třeba prokazovat trvání jednání přesahující jednu hodinu. Navrhla změnu výroku VII. tak, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně v celkové částce 86 295,70 Kč.6. Žalovaný napadl rozsudek odvoláním do všech výroků. Namítal zejména neúplné zjištění skutkového stavu, nesprávné hodnocení své účastnické výpovědi, neprovedení důkazu výslechem jeho matky a nesprávné právní posouzení otázky vydržení, zejména mimořádného vydržení. Podle žalovaného soud prvního stupně nedostatečně zohlednil specifické okolnosti nabytí domu jeho právními předchůdci v roce 1989, dobové poměry, faktické užívání pozemků jako součásti hospodářského celku, existenci studny, inženýrských sítí, kanalizace a přístupu k domu. Dále namítal, že nebyl prokázán nepoctivý úmysl jeho právních předchůdců při uchopení držby. Brojil též proti závěru soudu prvního stupně, že částečné zpětvzetí žaloby bylo procesně zaviněno žalovaným. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku ve věci samé. Uvedla, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, správně zjistil skutkový stav a správně uzavřel, že žalovaný ani jeho právní předchůdci nebyli držiteli vlastnického práva k pozemkům, nýbrž toliko jejich detentory. Zdůraznila, že právní předchůdci žalovaného již při uzavření kupní smlouvy ze dne 3. 5. 1989 věděli, že pozemky nejsou předmětem převodu. Neprovedení výslechu matky žalovaného považovala za správné, neboť navržený důkaz byl nadbytečný a ve vztahu ke vzniku práva osobního užívání nezpůsobilý nahradit potřebné listinné důkazy.8. Odvolací soud se nejprve zabýval odvoláním žalovaného proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Tímto výrokem bylo řízení částečně zastaveno poté, co žalobkyně vzala žalobu v uvedeném rozsahu zpět a žalovaný se zpětvzetím vyslovil souhlas. Uvedený výrok žalovanému neukládá žádnou povinnost, naopak řízení o části žalobou uplatněného nároku vůči němu skončilo. Žalovaný proto není osobou subjektivně oprávněnou podat proti tomuto výroku odvolání, neboť jím nebyla způsobena újma na jeho právech, odstranitelná rozhodnutím odvolacího soudu. Odvolání žalovaného proti výroku I. bylo proto podle ust. § 218 písm. b) o.s.ř. odmítnuto, když jeho námitky, týkající se procesního zavinění částečného zastavení řízení, jsou významné pouze pro rozhodnutí o nákladech řízení.9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) se poté zaměřil na odvolání žalobkyně a na zbývající část odvolání žalovaného. Konstatuje, že odvolání (u žalovaného v této části) byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.). Účastníky uplatněné odvolací námitky lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), d) a g) o.s.ř.]. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, zatímco odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení důvodné je.10. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3450/2011 ze dne 16. 11. 2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.11. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:12. Ve věci samé se odvolací soud ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a z provedených důkazů učinil skutkové závěry, které mají oporu v obsahu spisu. Správně především vyšel z kupní smlouvy ze dne 3. 5. 1989, podle níž právní předchůdci žalovaného nabyli toliko stavbu, nikoli sporné pozemky. Správně hodnotil i následné listiny, zejména žádost o přidělení pozemku do osobního užívání, kupní smlouvu týkající se stavebního pozemku, darovací smlouvu, jakož i účastnickou výpověď žalovaného. Provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, a to zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle ust. § 132 o.s.ř. a své závěry přezkoumatelně odůvodnil, jak mu to ukládá ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.13. Základním sporným bodem řízení bylo, zda žalovaný, případně jeho právní předchůdci, nabyli vlastnické právo k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  a , Anonymizováno,  vydržením, případně mimořádným vydržením.14. Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že nezbytným předpokladem jak řádného, tak mimořádného vydržení je existence držby. Podle ust. § 987 a ust. § 989 odst. 1 občanského zákoníku je držitelem vlastnického práva ten, kdo vykonává právo pro sebe a věci se ujal, aby ji měl jako vlastník. K držbě tedy musí současně existovat faktické ovládání věci a vůle nakládat s ní jako s vlastní. Samotné užívání pozemku držbu vlastnického práva nezakládá.15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdci žalovaného nabyli kupní smlouvou ze dne 3. 5. 1989 pouze objekt domu, nikoli sporné pozemky, přičemž v této smlouvě bylo výslovně uvedeno, že pozemky nejsou předmětem kupní smlouvy a že k nim má být zřízeno právo osobního užívání. Následně byl samostatnou kupní smlouvou ze dne 16. 11. 1998 nabyt pouze stavební pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , na němž dům stojí. Ani darovací smlouva ze dne 11. 3. 2015, kterou žalovaný nabyl dům a stavební pozemek od svých rodičů, se netýkala pozemků, jež jsou předmětem tohoto řízení.16. Z těchto listin, jakož i z výpovědi žalovaného, prvostupňový soud správně dovodil, že právní předchůdci žalovaného věděli, že sporné pozemky nebyly předmětem kupní smlouvy. Jejich užívání spojovali s očekáváním budoucího převodu, případně s přislíbeným či fakticky tolerovaným užíváním. Takový skutkový základ nevypovídá o vůli vykonávat již existující vlastnické právo pro sebe. Naopak svědčí o vědomí, že vlastnické právo náleží jiné osobě a že právní poměry mají být teprve vypořádány.17. Tento závěr není vyvrácen tím, že pozemky s domem tvoří funkční celek, že na nich byly umístěny inženýrské sítě, studna či další zařízení, ani délkou jejich faktického užívání. Uvedené okolnosti mohou dokládat faktické panství nad pozemky, nikoli však samy o sobě držební vůli vlastnického práva. Okolnost, že pozemky byly pro užívání domu prakticky významné, nemůže nahradit právní skutečnost vedoucí k nabytí vlastnického práva ani založit držbu vlastnického práva, pokud uživatel ví, že pozemky mu vlastnicky nenáleží a jejich právní režim má být teprve vyřešen.18. Odvolací námitka žalovaného, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho účastnickou výpověď, důvodná není. Z obsahu řízení plyne, že žalovaný opakovaně uváděl, že jeho právním předchůdcům bylo přislíbeno, že pozemky budou převedeny, že věc měla být následně oficiálně dořešena, že byl zvažován režim osobního užívání, případně věcného břemene, a že později byl očekáván převod či odprodej pozemků. Taková skutková tvrzení nesvědčí o držbě vlastnického práva, nýbrž o faktickém užívání cizích pozemků na základě očekávání budoucí právní úpravy, popřípadě tolerance vlastníka či jeho právního předchůdce. Právě tento závěr odpovídá právní kvalifikaci vztahu žalovaného jako detence, nikoli držby vlastnického práva.19. Nedůvodná je i výhrada žalovaného proti neprovedení výslechu jeho matky. Žalovaný tento důkaz nenavrhl k prokázání konkrétně vymezeného skutkového tvrzení, nýbrž v podstatě jen k objasnění, zda by svědkyně věděla o listině týkající se osobního užívání pozemku nebo zda by si na ni pamatovala. Existence práva osobního užívání pozemku musela být doložena právně relevantními listinami. Podle tehdy účinného ust. § 205 odst. 1 a 2 obč. zák. vznikalo právo osobního užívání pozemku písemnou dohodou uzavřenou na základě rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání; dohoda nabývala účinnosti registrací státním notářstvím. Vznik tohoto práva proto nemohla prokázat samotná svědecká výpověď o ústním příslibu, o zamýšleném přidělení pozemku nebo o dobových jednáních.20. Nadto skutkový závěr o absenci držební vůle bezpečně plyne z obsahu provedených listin a z účastnické výpovědi žalovaného. Skutečnosti, které měl navržený důkaz prokazovat, buď nebyly mezi účastníky skutečně sporné, zejména dlouhodobé faktické užívání pozemků jako funkčního celku s domem, nebo by nemohly změnit právní závěr založený především na obsahu převodních listin. Neprovedením tohoto důkazu proto soud prvního stupně řízení nezatížil vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.21. Žalovaný správně poukazoval na to, že mimořádné vydržení podle ust. § 1095 o.z. nevyžaduje poctivou držbu ve smyslu ust. § 992 odst. 1 o.z. a že jeho překážkou je prokázaný nepoctivý úmysl držitele při uchopení držby. I mimořádné vydržení však předpokládá existenci držby vlastnického práva. Ta v projednávané věci prokázána nebyla. Z provedených důkazů totiž plyne, že právní předchůdci žalovaného neužívali sporné pozemky s vůlí vykonávat k nim vlastnické právo nezávisle na vůli jejich vlastníka, nýbrž na základě přislíbeného, očekávaného či vlastníkem tolerovaného užívání, přičemž sami předpokládali, že jejich právní vztah k pozemkům bude v budoucnu teprve upraven, zejména zřízením práva osobního užívání, věcného břemene nebo převodem vlastnického práva. Uznávali tak odvozenost svého užívání od práva vlastníka. Nešlo proto o držbu vlastnického práva, nýbrž pouze o detenci, která nemohla vést k nabytí vlastnického práva mimořádným vydržením.22. Jinak řečeno, námitka žalovaného týkající se nepoctivého úmyslu míjí rozhodující důvod zamítnutí vzájemného návrhu. Soud prvního stupně nezamítl vzájemný návrh proto, že by žalovaný neprokázal dobrou víru ve smyslu řádného vydržení, nýbrž proto, že nebyla dána držba vlastnického práva jako základní předpoklad vydržení. Teprve je-li dána držba vlastnického práva, lze u mimořádného vydržení posuzovat, zda držiteli při uchopení držby nebyl prokázán nepoctivý úmysl. Není-li držba vlastnického práva dána, není namístě se podmínkami mimořádného vydržení dále zabývat.23. Odvolací soud nepřisvědčil ani námitce, že prvostupňový soud postupoval tendenčně či že prováděl dokazování za žalobkyni. Soud prvního stupně v odůvodnění jasně vysvětlil, z jakých důkazů vycházel a jaké skutkové závěry z nich učinil. Jeho závěry nejsou založeny na domněnkách v neprospěch žalovaného, nýbrž na obsahu kupní smlouvy ze dne 3. 5. 1989, hospodářské smlouvy, žádosti o přidělení pozemku do osobního užívání, kupní smlouvy ze dne 16. 11. 1998, darovací smlouvy ze dne 11. 3. 2015 a na výpovědi žalovaného. Odvolací soud v hodnocení těchto důkazů neshledal žádný logický rozpor ani exces.24. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že žalovaný nemá právní titul k užívání pozemku parc. č. , Anonymizováno,  ani k umístění brány a plotu na pozemcích žalobkyně. Žalobkyni proto přísluší ochrana vlastnického práva podle ust. § 1040 odst. 1 o.z. a ust. § 1042 o.z. Správně tak bylo žalovanému uloženo vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, , odstranit bránu z pozemku parc. č. , Anonymizováno, , odstranit plot z pozemku parc. č. , Anonymizováno,  a zdržet se do budoucna dalších zásahů vymezených ve výroku V. rozsudku soudu prvního stupně.25. Správný je také závěr o procesním zavinění částečného zastavení řízení. Žalobkyně vzala žalobu v části týkající se objektu č. , hodnota,  zpět až poté, co žalovaný v průběhu řízení posunul střechu tohoto objektu tak, že předmět sporu v uvedeném rozsahu odpadl. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně vzala žalobu v této části zpět v bezprostřední návaznosti na jednání žalovaného, jímž byl stav vytýkaný v žalobě odstraněn. Z procesního hlediska proto byla žaloba vzata zpět pro chování žalovaného, a nákladový důsledek částečného zastavení řízení tak podle ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nese žalovaný. Není rozhodné, že věcná důvodnost původního nároku nebyla v této části konečným rozhodnutím přezkoumána, neboť právě následné jednání žalovaného vedlo k tomu, že žalobkyně již nemohla na původním návrhu setrvat.26. Odvolání žalovaného proto není důvodné. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. až VI. podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.27. Odvolání žalobkyně proti výroku VII. je důvodné. Prvostupňový soud vyšel správně z procesního úspěchu žalobkyně a přiznal jí náhradu nákladů podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 větou druhou o.s.ř. Nesprávně jí však nepřiznal náhradu za jednání jejího advokáta s protistranou dne 23. 9. 2025.28. Podle ust. § 11 odst. 1 písm. i) AT náleží mimosmluvní odměna za jednání s protistranou, a to za každé dvě započaté hodiny. Je-li prokázáno, že jednání proběhlo, náleží odměna nejméně za jeden úkon. Ustanovení nestanoví, že by jednání muselo přesáhnout jednu hodinu. Tento požadavek právní předpis výslovně váže jen na další poradu s klientem podle ust. § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu.29. Konání jednání s právním zástupcem žalovaného bylo mezi účastníky nesporné a bylo doloženo. Žalobkyně nežádala odměnu za více než jeden úkon, a proto délka jednání nebyla pro rozhodnutí významná. Nebylo ani zjištěno, že by šlo o jednání pouze formální či účelově vykázané.30. Za tento úkon náleží mimosmluvní odměna 6 820 Kč, paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu a DPH 21 % ve výši 1 526,70 Kč, celkem 8 796,70 Kč. Náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně činí 77 499 Kč + 8 796,70 Kč, tedy 86 295,70 Kč.31. Odvolací soud proto výrok VII. rozsudku soudu prvního stupně za použití ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř., změnil tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.32. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, neboť uspěla se svým odvoláním proti nákladovému výroku a žalovaný neuspěl se svým odvoláním ve věci samé. Náleží jí proto náhrada nákladů odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem podle AT. Ty jsou tvořeny dvěma hlavními úkony po 6 820 Kč [ust. § 11 odst. 1, a to 1x podle písm. k) - vypracování vyjádření k odvolání, a 1x podle písm. g) - účast na jednání dne 30. 9. 2026, když výše je dána ust. § 7 bod 5. AT, ve spojení s ust. § 9 odst. 1 a 4 AT, s odkazem na ust. § 12 odst. 3 AT], jedním hlavním úkonem po 3 410 Kč [ust. § 11 odst. 2 písm. c) - sepis odvolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení] a třemi náhradami hotových výdajů po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 AT). Dále byla podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznána 21% daň z přidané hodnoty [ust. § 47 odst. 1 písm. a) zák. č. 235/2004 Sb. v platném znění] a celkové náklady žalobkyně za tuto část řízení v požadované výši 19 952,90 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).33. Písemné vyhotovení rozsudku je ve správném znění, když byla zároveň, podle ust. § 164 o.s.ř., provedena oprava zřejmé písemné nesprávnosti, obsažené v protokolu o ústním jednání ze dne 30. 9. 2026 (místo správného označení „jejího právního zástupce“ bylo ve výroku IV. uvedeno nesprávně „její právní zástupkyně“). V tomto případě bylo možné chybu opravit přímo ve stejnopise, neboť byla zjištěna dříve, než byl rozsudek písemně vyhotoven.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, když přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:21.Co.206.2026.1","publishedAt":"2026-11-06","decisionAt":"2026-09-30","caseNumber":{"senate":21,"registry":"Co","index":206,"year":2026,"pageNumber":179},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Hana","lastName":"Lojkásková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o vyklizení pozemků a odstranění staveb a","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":11,"registry":"C","index":127,"year":2025,"pageNumber":133},"affectedDate":"2026-04-23","courtCode":"OSBN","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"157","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"164","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"201","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"218","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"987","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"989","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"992","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1089","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1090","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1091","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1095","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1040","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"129","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"130","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"134","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VECNA_BREMENA","LHUTY","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","DRZBA","SMLOUVA_KUPNI","OSOBNI_UZIVANI_POZEMKU","EXCES","VZAJEMNY_NAVRH","ZAVINENI","ODVOLANI","SMLOUVA_DAROVACI","NAKLADY_RIZENI","ZASTAVENI_RIZENI","HODNOCENI_DUKAZU","ADVOKATNI_TARIF","PENEZITE_PLNENI","VADY_RIZENI","VYDRZENI","MIMORADNE_VYDRZENI","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}