{"uuid":"5dfeb51e-b5bd-4119-9b0e-a39d3fcc7bf5","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Ivem Kadrmasem jako samosoudcem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 46 749 Kč s příslušenstvím - úvěr","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 46.749 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 36.739 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 86,11% ročně z částky 22.777,91 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 128.620 Kč, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, podle které se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 46.749 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 36.739 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 86,11% ročně z částky 22.777,91 Kč od 31. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 128.620 Kč, se zamítá.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 12. 4. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 46.749 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 25. 7. 2017 smlouvu o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 129,7% ročně. Žalovaný je povinen dle článku 6.1 smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů, náklady za prodlení ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, pokud se ocitne v prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru. Žalobce účtoval žalovanému smluvní pokutu a náklady za prodlení u splátek 8, 15,17, 19, 22, 24, 26, 28, 30 a 31, a tedy částku 10x 499 Kč a dále částku 4.200 Kč (21x 200 Kč) při prodlení u splátek č. 2 až 4, 8, 9, 14 až 20, 21 až 24, 26 až 31. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se splátkou č. 30 déle jak 65 dnů, došlo k zesplatnění celého dluhu k datu 29. 3. 2020. V tento okamžik se dosavadní úrok stal součástí jistiny. Žalovaný dosud na úvěru nezaplatil částku 27.549,60 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 22.777,91 Kč a úroku ve výši 4.771,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.990 Kč, náhrady nákladů ve výši 4.200 Kč, smluvní pokuty ve výši 10.010 Kč a dále úroku ve výši 86,11% z dlužné částky odpovídající původní jistině úvěru. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobci 23x částku 2.233 Kč a 3x částku 4.466 Kč Ani přes výzvu žalobce žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z provedených listinných důkazů (smlouva o úvěru ze dne 27. 7. 2017, prohlášení klientů a informace pro klienty ze dne 25. 7. 2017, hodnocení klienta ze dne 27. 7. 2017, předsmluvní formulář ze dne 25. 7. 2017, doklad o vyplacení úvěru ze dne 27. 7. 2017, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 7. 2017, splátkový kalendář, sdělení NRKI, kopie občanského průkazu žalovaného, záznam z registru SOLUS, dodatek č. 1 pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2017, výplatnice žalovaného, bankovní výpis Air Bank ze dne 14. 6. 2017 a 14. 7. 2017, karta klienta, výzva k zaplacení ze dne 23. 4. 2018, 22. 11. 2018, 22. 1. 2019, 25. 3. 2019, 24. 6. 2019, 22. 8. 2019, 23. 10. 2019, 23. 12. 2019, 24. 2. 2020, 24. 3. 2020, oznámení ze dne 29. 3. 2020, předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2023 včetně podacího archu, doručenka ze dne 8. 8. 2017, vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2018) soud zjistil následující skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalobce se žalovaným uzavřeli dne 25. 7. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2.233 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 129,7% ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 129,7%.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 27. 7. 2017 vyplývá, že žalobce zaplatil žalovanému na jeho bankovní účet částku 30.000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z hodnocení klienta, ze sdělení NRKI, z kopie občanského průkazu žalovaného, ze záznamu z registru SOLUS, z dodatku č. 1 pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2017, z výplatnice žalovaného, z bankovního výpisu Air Bank ze dne 14. 6. 2017 a 14. 7. 2017 a z karty klienta soud zjistil, že těmito listinami žalobce zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce cca 15.300 Kč měsíčně, výdaje žalovaného nebyly zjišťovány. Dle sdělení NRKI byla hodnota skóre žalovaného 199, tedy v kategorii I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 23. 4. 2018 a dalšími výzvami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení neprovedl smlouvu o uživatelském účtu ze dne 27. 3. 2017.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z občanského průkazu žalovaného, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v žádosti. Dále vycházel z příjmu žalovaného a z úvěrové historie v databázích NRKI a SOLUS. Soud však má z provedeného dokazování za to, že žalobce se úvěruschopností žalovaného zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalovaného a zda existoval u žalovaného převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohl splácet příslušný úvěr. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní byl žalobce soudem na jednání dne 12. 10. 2023 vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., žalobce však nové rozhodné skutečnosti netvrdil a žádné další důkazy nenavrhl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce se zabýval úvěruschopností žalovaného pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Z předložených důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobce nepostupoval s náležitou odbornou péčí, když příjmy žalovaného z důkazů nebyly zjištěny. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované žalobcem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty žalobce, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Žalobce by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného, zvláště pak za situace, že dle sdělení NRKI měl žalobce reálnou pochybnost o možnosti žalovaného poskytnutou částku řádně a včas hradit (vyjádřené vyšší riziko úvěru). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nesprávně zhodnotil míru žalované splácet dluh, resp. dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato každá smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok – RPSN 129,7% ročně, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (smlouva o úvěru je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému (úvěr v celkové výši 30.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ). Žalovaný žalobci již zaplatil částku celkem 64.757 Kč a zaplatil tedy žalobci více, než jakou částku žalobce vyplatil žalovanému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. S ohledem na to, že absolutně neplatné byly celé obě úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek), smluvní pokutu či zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Výrokem I. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil žalobci částku vyšší, než která mu byla žalobcem poskytnuta, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 12. 4. 2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 46.749 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 25. 7. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek. Úrok byl sjednán ve výši 129,7% ročně. Žalovaný je povinen dle článku 6.1 smlouvy zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů, náklady za prodlení ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 15 dnů a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, pokud se ocitne v prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru. Žalobce účtoval žalovanému smluvní pokutu a náklady za prodlení u splátek 8, 15,17, 19, 22, 24, 26, 28, 30 a 31, a tedy částku 10x 499 Kč a dále částku 4.200 Kč (21x 200 Kč) při prodlení u splátek č. 2 až 4, 8, 9, 14 až 20, 21 až 24, 26 až 31. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se splátkou č. 30 déle jak 65 dnů, došlo k zesplatnění celého dluhu k datu 29. 3. 2020. V tento okamžik se dosavadní úrok stal součástí jistiny. Žalovaný dosud na úvěru nezaplatil částku 27.549,60 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 22.777,91 Kč a úroku ve výši 4.771,69 Kč, smluvní pokuty ve výši 4.990 Kč, náhrady nákladů ve výši 4.200 Kč, smluvní pokuty ve výši 10.010 Kč a dále úroku ve výši 86,11% z dlužné částky odpovídající původní jistině úvěru. Žalovaný do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobci 23x částku 2.233 Kč a 3x částku 4.466 Kč Ani přes výzvu žalobce žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil.\n2. Žalovaný se k žalobě řádně nevyjádřil.\n3. Z provedených listinných důkazů (smlouva o úvěru ze dne 27. 7. 2017, prohlášení klientů a informace pro klienty ze dne 25. 7. 2017, hodnocení klienta ze dne 27. 7. 2017, předsmluvní formulář ze dne 25. 7. 2017, doklad o vyplacení úvěru ze dne 27. 7. 2017, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, oznámení o schválení úvěru ze dne 28. 7. 2017, splátkový kalendář, sdělení NRKI, kopie občanského průkazu žalovaného, záznam z registru SOLUS, dodatek č. 1 pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2017, výplatnice žalovaného, bankovní výpis Air Bank ze dne 14. 6. 2017 a 14. 7. 2017, karta klienta, výzva k zaplacení ze dne 23. 4. 2018, 22. 11. 2018, 22. 1. 2019, 25. 3. 2019, 24. 6. 2019, 22. 8. 2019, 23. 10. 2019, 23. 12. 2019, 24. 2. 2020, 24. 3. 2020, oznámení ze dne 29. 3. 2020, předžalobní výzva ze dne 21. 3. 2023 včetně podacího archu, doručenka ze dne 8. 8. 2017, vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2018) soud zjistil následující skutkový stav:\n4. Žalobce se žalovaným uzavřeli dne 25. 7. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 30.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2.233 Kč. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 129,7% ročně. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činí 129,7%.\n5. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 27. 7. 2017 vyplývá, že žalobce zaplatil žalovanému na jeho bankovní účet částku 30.000 Kč.\n6. Z hodnocení klienta, ze sdělení NRKI, z kopie občanského průkazu žalovaného, ze záznamu z registru SOLUS, z dodatku č. 1 pracovní smlouvy ze dne 1. 7. 2017, z výplatnice žalovaného, z bankovního výpisu Air Bank ze dne 14. 6. 2017 a 14. 7. 2017 a z karty klienta soud zjistil, že těmito listinami žalobce zkoumal předsmluvní informace ke zjištění a posouzení úvěruschopnosti vydlužitele coby spotřebitele, když celkový měsíční příjem žalovaného byl zjištěn v částce cca 15.300 Kč měsíčně, výdaje žalovaného nebyly zjišťovány. Dle sdělení NRKI byla hodnota skóre žalovaného 199, tedy v kategorii I. (nízké body do interní Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky, případně zamítán).\n7. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou k zaplacení ze dne 23. 4. 2018 a dalšími výzvami.\n8. Z dalších prováděných důkazů nebyly zjištěny žádné pro rozhodnutí soudu rozhodné skutečnosti.\n9. Soud s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení neprovedl smlouvu o uživatelském účtu ze dne 27. 3. 2017.\n10. Zjištěný skutkový stav soud podřadil pod následující ustanovení právních předpisů:\n11. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n12. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.\n13. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n14. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.\n15. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.\n16. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.\n17. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n18. Soud se nejprve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 OZ). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZoSU). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).\n19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).\n20. Žalobce v rámci zkoumání solventnosti žalovaného dle vlastního tvrzení vycházel z občanského průkazu žalovaného, když neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného v žádosti. Dále vycházel z příjmu žalovaného a z úvěrové historie v databázích NRKI a SOLUS. Soud však má z provedeného dokazování za to, že žalobce se úvěruschopností žalovaného zabýval jen povrchně či vágně nebo se touto podmínkou uzavření spotřebitelské smlouvy vůbec nezabýval, když žádným způsobem nezjišťoval příjem a výdaje žalovaného a ani žádným způsobem tyto informace neověřil, např. výpisem z účtu za určitou dobu, nájemní smlouvou, inkasem apod., kde by žalobce mohl ověřit pravidelné měsíční výdaje žalovaného a zda existoval u žalovaného převis příjmů nad výdaji, ze kterého by mohl splácet příslušný úvěr. Ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní byl žalobce soudem na jednání dne 12. 10. 2023 vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., žalobce však nové rozhodné skutečnosti netvrdil a žádné další důkazy nenavrhl.\n21. Z uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce se zabýval úvěruschopností žalovaného pouze formálně a nepostupoval s náležitou odbornou péčí. Z předložených důkazů bylo soudem zjištěno, že žalobce nepostupoval s náležitou odbornou péčí, když příjmy žalovaného z důkazů nebyly zjištěny. Soudu je z úřední činnosti známo, že úvěrové produkty poskytované bankami mají nižší úroky a poplatky než produkty poskytované žalobcem. Nelze tedy vyloučit, že osoba, která zvolí k financování svých potřeb produkty žalobce, tak může činit i proto, že jí běžný bankovní úvěr z důvodu nízké bonity není přístupný. Žalobce by si měl být této skutečnosti vědom a úvěruschopnost svých zákazníků posuzovat pečlivě a komplexně, aby rozptýlil jakékoli případné pochybnosti.\n22. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že žalobce se měl podrobněji zabývat zjištěním a zejména následným prověřením zjištěného stavu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39) ohledně příjmů žalovaného za delší časové období a zejména pak vůbec výdajů žalovaného, zvláště pak za situace, že dle sdělení NRKI měl žalobce reálnou pochybnost o možnosti žalovaného poskytnutou částku řádně a včas hradit (vyjádřené vyšší riziko úvěru). Dle soudu je v tomto ohledu nutné zkoumat především, zda dlužník v měsíčním saldu na výpisu z běžného účtu za delší časové období dosahuje přebytku, který je schopen pokrýt měsíční splátky a další mimořádné výdaje, či je, zjednodušeně řečeno, bez zisku či dokonce stále v minusu a rozpouští úspory, příp. zda nějakými úsporami vůbec disponuje. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nesprávně zhodnotil míru žalované splácet dluh, resp. dostatečně neprověřil výdaje žalovaného a nehodnotil všechny dostupné informace o žalovaném ve svém souhrnu.\n23. Pokud tedy byla následně mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem, uzavřena spotřebitelská smlouva, je tato každá smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 OZ ve spojení s § 86 ZoSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), jednak pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 OZ, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Úvěrová smlouva by byla dále alespoň částečně neplatná i pro lichvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1993/2001), neboť v úvěrové smlouvě byl původně sjednán úrok – RPSN 129,7% ročně, kdy soudu je z jeho činnosti známo, že v rozhodném období se obvyklý úrok za daný typ úvěrů pohyboval kolem 20 % ročně. Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že ujednání o úrocích v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 OZ). Pro absolutní neplatnost celé uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 OZ), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).\n24. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění žalobce odpadl (smlouva o úvěru je neplatná), je třeba na plnění, které žalobce poskytl žalovanému (úvěr v celkové výši 30.000 Kč), hledět nikoli jako na plnění žalobce ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 OZ). Žalovaný žalobci již zaplatil částku celkem 64.757 Kč a zaplatil tedy žalobci více, než jakou částku žalobce vyplatil žalovanému.\n25. S ohledem na to, že absolutně neplatné byly celé obě úvěrové smlouvy, nepřiznal soud žalobci ani úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Při neplatnosti celé úvěrové smlouvy tak není důvod zkoumat případnou výši obvyklého úroku, jako bývá činěno v případech pouhé částečné neplatnosti úvěrových smluv co do sjednaného vysokého úroku z úvěru. Soud tak žalobci nepřiznal ani žalovaný úrok (poplatek), smluvní pokutu či zákonný obvyklý úrok. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru.\n26. Výrokem I. byly zamítnuty nároky, které soud shledal nedůvodnými. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil žalobci částku vyšší, než která mu byla žalobcem poskytnuta, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.\n27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnosti uložené mu pravomocným a vykonatelným rozsudkem, je možno domáhat se výkonu rozhodnutí prostřednictvím obecného soudu povinného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:238.C.8.2023.1","publishedAt":"2024-02-14","decisionAt":"2023-10-12","caseNumber":{"senate":238,"registry":"C","index":8,"year":2023,"pageNumber":36},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Ivo","lastName":"Kadrmas","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 46 749 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_UVERU","SMLUVNI_POKUTA"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":true}]}