{"uuid":"5e2ccfaa-2ca6-4b30-aeca-3d486932cb93","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo popisné","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo popisné","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro určení vlastnictví k nemovitostem","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" a pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":", oba vzniklé z původního pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaného pro obec a katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" na LV ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" kraj, Katastrální pracoviště ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", oddělený podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"-","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 7.10.2024, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":", vzniklý z původního pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaného pro obec a katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" na LV ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" kraj, Katastrální pracoviště ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", oddělený podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 7.10.2024, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 107 896 Kč k rukám jejich zástupce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. , parcela, , parcela,  a pozemek parc. č. , parcela, , parcela, , oba vzniklé z původního pozemku parc. č. , parcela, , zapsaného pro obec a katastrální území , adresa,  na LV , Anonymizováno,  u , právnická osoba,  pro , Anonymizováno,  kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , oddělený podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno,  ze dne 7.10.2024, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.II. Určuje se, že žalobci mají ve společném jmění manželů pozemek parc. č. , parcela, , parcela, , vzniklý z původního pozemku parc. č. , parcela, , zapsaného pro obec a katastrální území , adresa,  na LV , Anonymizováno,  u , právnická osoba,  pro , Anonymizováno,  kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , oddělený podle geometrického plánu pro rozdělení pozemku č. , hodnota,  ze dne 7.10.2024, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 107 896 Kč k rukám jejich zástupce , Jméno advokáta,  do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že do jejich společného jmění manželů náleží pozemky parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":", parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":", vymezené geometrickým plánem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 7. 10. 2024, vzniklé z původních pozemků parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" (nově parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":") a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" (nově parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"), zapsaných na listu vlastnictví č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Uvedli, že po digitalizaci katastrální mapy zjistili, že jako vlastník předmětných pozemků je v katastru nemovitostí evidován žalovaný, ačkoliv se tyto pozemky fakticky nacházejí v jejich dlouhodobě zaplocené a nepřetržitě užívané části. Žalobci tvrdili, že předmětné nemovitosti nabyli kupní smlouvou z roku 1981 do společného jmění manželů, že jim byly prodávajícím předány v terénních mezích vyznačených patníky a že od té doby drží jak nabyté pozemky, tak i sporné části v dobré víře jako vlastní. Sporné pozemky užívají nepřetržitě po dobu delší než 42 let, aniž by vůči tomuto užívání byly uplatněny jakékoli námitky ze strany třetích osob, a dovozují, že vlastnické právo k nim nabyli vydržením. Žalovaný podle tvrzení žalobců odmítl mimosoudní vyřešení věci, a proto se žalobci domáhali soudní ochrany s cílem odstranit nesoulad mezi skutečným stavem vlastnického práva a stavem evidovaným v katastru nemovitostí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že žalobci nemohli nabýt vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením. Uvedl, že věc je nutno posuzovat podle občanského zákoníku z roku 1964, přičemž pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl v rozhodné době ve vlastnictví státu, a nebyl proto způsobilým předmětem vydržení. Dále namítal, že hranice dotčených pozemků byly dlouhodobě neměnné a že sporný pozemek byl historicky evidován jako komunikace oddělující pozemky nyní vlastněné žalobci. Žalovaný dále dovozoval, že žalobci nemohli být v dobré víře ohledně vlastnictví sporných pozemků, neboť nejpozději v souvislosti se stavební činností prováděnou kolem roku 2001, případně prokazatelně v letech 2008–2009, museli existenci sporného pozemku zjistit. Z tohoto důvodu podle jeho názoru nemohla být splněna základní podmínka vydržení spočívající v oprávněné držbě. Konečně žalovaný poukázal na žádost žalobců z roku 2009 o odkup části předmětného pozemku, kterou považoval za rozpornou s jejich tvrzením, že se o existenci sporného pozemku dozvěděli až v souvislosti s digitalizací katastrální mapy, a dovozoval z ní nepravdivost jejich tvrzení o trvání dobré víry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Předmětem vydržení byly v zásadě tři pozemky. Dva z nich představují pozemky, u nichž se žalobci domáhali, aby jejich rozsah odpovídal skutečnému stavu oplocení, resp. dosavadnímu užívání, a to pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 17 m² a pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 226 m².","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Pokud jde o pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 697 m², jedná se o pozemek, který se nachází uvnitř zahrady žalobců. Tento pozemek je funkčně i hospodářsky neoddělitelně spjat s užíváním domu čp. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo popisné","anonStyle":"ANON"},{"text":" a souvisejících pozemků ve vlastnictví žalobců, přičemž jeho vyčlenění ve prospěch jiného vlastníka by bylo nejen nelogické, ale i odporující jeho dlouhodobému faktickému využití. K tomu viz níže uvedené závěry týkající se funkčního a hospodářského určení tohoto pozemku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 293/02 ze dne 6. 5. 2003 prošla právní úprava vydržení na území České republiky v období od 19. století do počátku 90. let 20. století zásadními proměnami, přičemž bylo vždy nutno posuzovat intertemporální účinky jednotlivých zákonných úprav. Obecný občanský zákoník z roku 1811 upravoval vydržení podrobně a umožňoval nabytí vlastnického práva jak k movitým, tak k nemovitým věcem. Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. rozsah vydržení významně omezil a změnil délku vydržecích dob, aniž by obsahoval zvláštní přechodná ustanovení. Původní znění občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vydržení vůbec neupravovalo, což znamenalo, že ke dni 1. 4. 1964 nebylo možné vlastnické právo nabýt vydržením, a to ani v případě, kdy vydržecí doba začala běžet za účinnosti předchozí právní úpravy; výjimkou byly pouze případy, kdy ke splnění podmínek vydržení došlo již nejpozději ke dni 31. 3. 1964, neboť tehdy účinky vydržení nastoupily automaticky v době jeho přípustnosti a vlastnický vztah mohl být později pouze deklarován. Zákonem č. 131/1982 Sb. byla s účinností od 1. 4. 1983 znovu zavedena možnost vydržení pozemków, avšak v omezené podobě, kdy fyzická osoba vydržením nenabývala vlastnické právo pro sebe, nýbrž pro stát, a sama získávala pouze právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku; současně bylo výslovně zakotveno započítávání doby držby před účinností této úpravy, přičemž vydržecí doba nemohla skončit dříve než jeden rok po nabytí její účinnosti. Teprve novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb., účinná od 1. 1. 1992, obnovila tradiční pojetí vydržení, odstranila dosavadní ideologicky podmíněná omezení a znovu umožnila nabytí vlastnického práva vydržením v plném rozsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Jelikož podle skutkových tvrzení uplatněných v řízení mělo k nabytí vlastnického práva vydržením dojít před 1. 1. 2014, posoudil soud tuto otázku podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 1 a 2 o. z.). Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je oprávněným držitelem ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, přičemž v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Oprávněný držitel nabývá vlastnické právo vydržením, má-li nemovitost nepřetržitě v držbě po dobu deseti let (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Dobrá víra držitele musí být posuzována objektivně, tedy podle toho, zda při zachování běžné opatrnosti neměl po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc patří. Ustálená judikatura připouští vydržení části sousedního pozemku i v případech, kdy se držitel mýlí v průběhu vlastnické hranice a ujme se držby v domnění, že jde o součást jím nabytého pozemku. Rozhodující jsou v takových případech zejména okolnosti nabytí vlastnického práva a chopení se držby, znatelnost hranic v terénu či existence oplocení, kontinuita faktického užívání právními předchůdci, jakož i skutečnost, zda byl držitel v této představě utvrzován svými právními předchůdci, přičemž posouzení dobré víry je vždy výsledkem komplexního hodnocení konkrétních skutkových okolností dané věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V souzené věci učinil soud následující skutková a právní zjištění:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Kupní smlouvou ze dne 13. 11. 1981 žalobci nabyli rodinný dům č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo popisné","anonStyle":"ANON"},{"text":", stavební parcelu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 142 m², zahradu p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 1 122 m² a zahradu p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 2 593 m², vše v katastrálním území a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z účastnického výslechu žalobce a) soud zjistil, že žalobci nabyli předmětné nemovitosti kupní smlouvou v listopadu roku 1981. Při jejich převzetí jim původní vlastník ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" spolu se svou dcerou nemovitosti v terénu ukázal, přičemž hranice zahrady byly vymezeny mimo jiné kameny a starším, funkčním oplocením, nacházejícím se za vzrostlými stromy. Podle žalobce a) byly pozemky již v té době užívány jako jeden funkční celek a osázeny ovocnými stromy, což dokládá i předložená fotografická dokumentace z počátku 80. let. Žalobci pozemky od nabytí nepřetržitě užívali, hospodařili na nich, prováděli jejich údržbu a realizovali stavební úpravy. V 90. letech pak obnovili oplocení, přičemž jeho trasu s ohledem na svažitý terén mírně posunuli. Na sporných pozemcích se podle žalobce a) nacházely rovněž původní stavby a technická zařízení, zejména části stájí, sklepy a septik, tvořící součást původního hospodářského celku. První pochybnosti o vlastnictví části pozemků se podle výpovědi žalobce a) objevily až v roce 2007 v souvislosti s geodetickým zaměřením prováděným pro stavební účely; do té doby nebyly ze strany třetích osob vůči žalobcům vzneseny žádné námitky týkající se užívání sporných pozemků. Žalobce a) tak potvrdil nepřetržité užívání všech pozemků uvedených ve výrocích I. a II., tedy pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 17 m², pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 226 m² a pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 697 m², přičemž posledně uvedený pozemek se nachází zcela uvnitř zahrady žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Při hodnocení výsledků místního šetření soud vycházel z přímého vnímání terénních poměrů na místě samém. Zásadní význam soud přikládal existenci dvou pevně usazených hraničních kamenů zjevně staršího data, jejichž poloha odpovídá průběhu hranice tvrzenému žalobci. Tyto kameny působí jako původní a dlouhodobě stabilní mezní znaky a představují významnou fyzickou indicii historického průběhu vlastnické hranice mezi pozemky účastníků. Další relevantní skutečnosti soud shledal v terénních znacích svědčících o dlouhodobém faktickém užívání pozemků žalobci, zejména v linii stromů sledující tvrzený průběh hranice podél cesty místně označované jako tzv. Hitlerova dálnice. Sporný pruh pozemku se nachází uvnitř oplocené zahrady dlouhodobě užívané žalobci a je s ní propojen funkčně i historicky, aniž by vykazoval samostatné hospodářské využití ve vztahu k pozemkům žalovaného. Jedná se přitom o část umístěnou ve vyvýšeném terénu, která z hlediska své polohy a charakteru nemohla fakticky sloužit ani zčásti jako komunikace. Soud proto přikládal zjištěním z místního šetření význam podpůrných důkazů, které jsou ve vzájemném souladu s výpověďmi žalobců i s dalšími provedenými důkazy. Tyto fyzické indicie v terénu podle názoru soudu vypovídají o tom, že sporné pozemky byly po dlouhou dobu fakticky užívány v souladu s průběhem hranice tvrzeným žalobci a přispívají k závěru, že tento průběh mohl být žalobci (stejně jako jejich předchůdci) při běžné míře opatrnosti důvodně považován za hranici skutečnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobci se sporných pozemků ujali nejpozději v listopadu roku 1981 v souvislosti s nabytím nemovitostí kupní smlouvou a jejich převzetím v terénních mezích vyznačených původním vlastníkem. Od tohoto okamžiku žalobci sporné pozemky fakticky drželi a užívali jako vlastní, a to nepřetržitě, veřejně a pokojně, aniž by jejich držba byla po dobu desítek let jakkoli zpochybněna ze strany třetích osob. Držba žalobců byla výkonem vlastnického práva navenek, zejména hospodařením na pozemcích, jejich oplocením, údržbou, výsadbou a existencí staveb a technických zařízení, které tvořily jednotný hospodářský celek s ostatními nemovitostmi žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Vydržecí doba v posuzované věci počala běžet nejpozději v listopadu roku 1981, kdy se žalobci v návaznosti na kupní smlouvu ujali držby nemovitostí v terénních mezích vyznačených původním vlastníkem a od tohoto okamžiku začali jako vlastní užívat i sporné části pozemků, o jejichž odlišném evidenčním stavu nevěděli. Držba žalobců byla od počátku nepřetržitá, pokojná a veřejná a vykazovala všechny znaky oprávněné držby ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák., neboť žalobci mohli být se zřetelem ke všem okolnostem v objektivní dobré víře, že sporné pozemky tvoří součást jimi nabytého pozemkového celku. Desetiletá vydržecí doba stanovená § 134 odst. 1 obč. zák. proto uplynula nejpozději v listopadu roku 1991, kdy žalobci nabyli vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením, a to ještě za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Okamžik, kdy se žalobci později dozvěděli o nesouladu v katastru nemovitostí, ani jejich následné jednání v roce 2009, nemohou zpětně zpochybnit vlastnické právo nabyté vydržením již počátkem 90. let.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud neshledal důvod pro závěr, že by žalobci nebyli oprávněnými držiteli ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. Okolnosti nabytí nemovitostí, existence hraničních kamenů, dlouhodobého oplocení a vegetační linie v terénu, jakož i faktické užívání sporných pozemků jako součásti zahrady, odůvodňují závěr, že žalobci mohli být se zřetelem ke všem okolnostem v objektivní dobré víře, že drží pozemky náležející k jimi nabyté nemovitosti. Zejména nelze spravedlivě požadovat, aby při běžné míře opatrnosti zpochybňovali průběh hranice, která byla v terénu vymezena plotem a dlouhodobě respektována.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Námitky žalovaného, podle nichž žalobci nemohli sporné pozemky vydržet z důvodu jejich historické evidence jako komunikace nebo z důvodu dřívějšího vlastnictví státu, soud neshledal důvodnými. Pokud byl skutečný stav takový, že sporné pozemky parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":", parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" byly již v době uchopení držby fakticky součástí oplocené zahrady žalobců a byly jimi užívány jako integrální část jejich nemovitosti, nelze je považovat za pozemky nezpůsobilé k vydržení pouze z důvodu jejich odlišné evidenční či historické klasifikace. Podle právní úpravy účinné v době běhu vydržecí doby je pro posouzení oprávněné držby rozhodující především faktický způsob užívání pozemku, nikoli jeho formální označení v evidenci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Prokázané začlenění sporných pozemků do zahrady, jejich oplocení, dlouhodobá údržba a hospodářské využívání žalobci svědčí o tom, že nebyly určeny k obecnému užívání a ani fakticky nesloužily jako komunikace. Za těchto okolností mohly být předmětem výlučné držby a splňovaly podmínky způsobilého předmětu vydržení. Skutečnost, že pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"parcela","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl v minulosti evidován jako cesta, sama o sobě nemůže založit závěr o neexistenci oprávněné držby, pokud tato evidence neodpovídala dlouhodobému skutečnému stavu v terénu. Soud proto při hodnocení této otázky vycházel z faktického stavu užívání pozemků žalobci. Nadto soud uvádí, že ani tvrzení žalovaného o určení pozemku jako „komunikace“ neodpovídá obsahu spisu, neboť ze zápisu na č. l. 28 vyplývá, že již v roce 2009 byl pozemek veden jako „ostatní plocha“ s využitím označeným jako „ostatní komunikace“, nikoli jako samostatná veřejná komunikace určená k obecnému užívání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Skutečnost, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v původním znění institut vydržení neupravoval, sama o sobě nebránila existenci a kontinuitě oprávněné držby, která byla po změně právní úpravy započitatelná do vydržecí doby. Novela provedená zákonem č. 131/1982 Sb., účinná od 1. 4. 1983, obnovila právní úpravu vydržení, avšak v tehdejším režimu socialistického vlastnictví umožňovala, aby nepřetržitou desetiletou držbou pozemku nabyl vlastnické právo stát, zatímco držiteli vzniklo toliko právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku. Tato právní úprava současně výslovně stanovila započitatelnost doby oprávněné držby proběhlé před její účinností, přičemž vydržecí doba nemohla skončit dříve než jeden rok po nabytí účinnosti novely. Desetiletá vydržecí doba započatá v roce 1981 tak žalobcům uplynula nejpozději v roce 1991, byť její tehdejší právní účinek spočíval pouze ve vzniku práva osobního užívání. S účinností zákona č. 509/1991 Sb. ke dni 1. 1. 1992 byl institut osobního užívání pozemků zrušen a byly obnoveny tradiční důsledky vydržení. Vlastnické právo tak k tomuto dni přešlo ex lege na oprávněné držitele, jejichž vydržecí doba byla již naplněna. Žalobci proto nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením, a to nejdéle k datu 1.1.1992. Žalobci tak nabyli vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením ještě za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a žaloba na určení vlastnického práva byla shledána důvodnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalobcům. Předmětem řízení je určení vlastnického práva k nemovitostem, a proto je při určení výše odměny za jeden úkon právní pomoci třeba postupovat podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), tzn. vycházet z tarifní hodnoty 113 000 Kč. Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení – viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Náhrada nákladů zastoupení se tedy vypočítá tak činí u každého ze žalobců v podstatě 90 % (0 % + 20 % :2 = 10 %). Nekrácená odměna činí 5 620 Kč – krácená 5 058 Kč x 2 účastníci = 10 116 Kč. Tato byla přiznána za 6,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva s úplným skutkovým i právním rozborem ze dne 10.2.2025, předžalobní výzva – ½ úkon, sepis žaloby, účast na jednání soudu 16.2.2026, 13.4.2026, účast na místním šetření 13.6.2026). Soud nepřiznal náhradu za úkon spočívající v sepisu návrhu souhlasného prohlášení k preventivnímu odklizení soudního sporu ze dne 11. 2. 2025, neboť tato listina nebyla soudu doložena a současně ji soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní pomoci v kontextu podané žaloby. Soud dále přiznal 7 paušálních náhrad po 450 Kč (3 150 Kč) a cestovní náhrady za cestu k jednání dne 16.2.2026 ve výši 2718 Kč, k místnímu šetření a následnému jednání dne 13.4.2026 ve výši 3 082 Kč, náhradu ztráty času 2x 1200 Kč, soudní poplatek ve výši 5000 Kč, náklady na vyhotovení geometrického plánu ve výši 9600 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad advokáta (tj. DPH nebyla přiznána ze zaplaceného soudního poplatku a z výdajů na geometrický plán). Celkové náklady činí 107 896 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobci se žalobou domáhali určení, že do jejich společného jmění manželů náleží pozemky parc. č. , parcela, , parcela, , parc. č. , parcela, , parcela,  a parc. č. , parcela, , parcela, , vymezené geometrickým plánem č. , hodnota,  ze dne 7. 10. 2024, vzniklé z původních pozemků parc. č. , parcela,  (nově parc. č. , parcela, , parcela,  a parc. č. , parcela, , parcela, ) a parc. č. , parcela,  (nově parc. č. , parcela, , parcela, ), zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota,  pro katastrální území , adresa, . Uvedli, že po digitalizaci katastrální mapy zjistili, že jako vlastník předmětných pozemků je v katastru nemovitostí evidován žalovaný, ačkoliv se tyto pozemky fakticky nacházejí v jejich dlouhodobě zaplocené a nepřetržitě užívané části. Žalobci tvrdili, že předmětné nemovitosti nabyli kupní smlouvou z roku 1981 do společného jmění manželů, že jim byly prodávajícím předány v terénních mezích vyznačených patníky a že od té doby drží jak nabyté pozemky, tak i sporné části v dobré víře jako vlastní. Sporné pozemky užívají nepřetržitě po dobu delší než 42 let, aniž by vůči tomuto užívání byly uplatněny jakékoli námitky ze strany třetích osob, a dovozují, že vlastnické právo k nim nabyli vydržením. Žalovaný podle tvrzení žalobců odmítl mimosoudní vyřešení věci, a proto se žalobci domáhali soudní ochrany s cílem odstranit nesoulad mezi skutečným stavem vlastnického práva a stavem evidovaným v katastru nemovitostí.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné s tím, že žalobci nemohli nabýt vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením. Uvedl, že věc je nutno posuzovat podle občanského zákoníku z roku 1964, přičemž pozemek parc. č. , parcela,  byl v rozhodné době ve vlastnictví státu, a nebyl proto způsobilým předmětem vydržení. Dále namítal, že hranice dotčených pozemků byly dlouhodobě neměnné a že sporný pozemek byl historicky evidován jako komunikace oddělující pozemky nyní vlastněné žalobci. Žalovaný dále dovozoval, že žalobci nemohli být v dobré víře ohledně vlastnictví sporných pozemků, neboť nejpozději v souvislosti se stavební činností prováděnou kolem roku 2001, případně prokazatelně v letech 2008–2009, museli existenci sporného pozemku zjistit. Z tohoto důvodu podle jeho názoru nemohla být splněna základní podmínka vydržení spočívající v oprávněné držbě. Konečně žalovaný poukázal na žádost žalobců z roku 2009 o odkup části předmětného pozemku, kterou považoval za rozpornou s jejich tvrzením, že se o existenci sporného pozemku dozvěděli až v souvislosti s digitalizací katastrální mapy, a dovozoval z ní nepravdivost jejich tvrzení o trvání dobré víry.3. Předmětem vydržení byly v zásadě tři pozemky. Dva z nich představují pozemky, u nichž se žalobci domáhali, aby jejich rozsah odpovídal skutečnému stavu oplocení, resp. dosavadnímu užívání, a to pozemek parc. č. , parcela, , parcela,  o výměře 17 m² a pozemek parc. č. , parcela, , parcela,  o výměře 226 m².4. Pokud jde o pozemek parc. č. , parcela, , parcela,  o výměře 697 m², jedná se o pozemek, který se nachází uvnitř zahrady žalobců. Tento pozemek je funkčně i hospodářsky neoddělitelně spjat s užíváním domu čp. , číslo popisné,  a souvisejících pozemků ve vlastnictví žalobců, přičemž jeho vyčlenění ve prospěch jiného vlastníka by bylo nejen nelogické, ale i odporující jeho dlouhodobému faktickému využití. K tomu viz níže uvedené závěry týkající se funkčního a hospodářského určení tohoto pozemku.5. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 293/02 ze dne 6. 5. 2003 prošla právní úprava vydržení na území České republiky v období od 19. století do počátku 90. let 20. století zásadními proměnami, přičemž bylo vždy nutno posuzovat intertemporální účinky jednotlivých zákonných úprav. Obecný občanský zákoník z roku 1811 upravoval vydržení podrobně a umožňoval nabytí vlastnického práva jak k movitým, tak k nemovitým věcem. Občanský zákoník č. 141/1950 Sb. rozsah vydržení významně omezil a změnil délku vydržecích dob, aniž by obsahoval zvláštní přechodná ustanovení. Původní znění občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. vydržení vůbec neupravovalo, což znamenalo, že ke dni 1. 4. 1964 nebylo možné vlastnické právo nabýt vydržením, a to ani v případě, kdy vydržecí doba začala běžet za účinnosti předchozí právní úpravy; výjimkou byly pouze případy, kdy ke splnění podmínek vydržení došlo již nejpozději ke dni 31. 3. 1964, neboť tehdy účinky vydržení nastoupily automaticky v době jeho přípustnosti a vlastnický vztah mohl být později pouze deklarován. Zákonem č. 131/1982 Sb. byla s účinností od 1. 4. 1983 znovu zavedena možnost vydržení pozemków, avšak v omezené podobě, kdy fyzická osoba vydržením nenabývala vlastnické právo pro sebe, nýbrž pro stát, a sama získávala pouze právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku; současně bylo výslovně zakotveno započítávání doby držby před účinností této úpravy, přičemž vydržecí doba nemohla skončit dříve než jeden rok po nabytí její účinnosti. Teprve novela občanského zákoníku provedená zákonem č. 509/1991 Sb., účinná od 1. 1. 1992, obnovila tradiční pojetí vydržení, odstranila dosavadní ideologicky podmíněná omezení a znovu umožnila nabytí vlastnického práva vydržením v plném rozsahu.6. Jelikož podle skutkových tvrzení uplatněných v řízení mělo k nabytí vlastnického práva vydržením dojít před 1. 1. 2014, posoudil soud tuto otázku podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (§ 3028 odst. 1 a 2 o. z.). Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je oprávněným držitelem ten, kdo je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží, přičemž v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Oprávněný držitel nabývá vlastnické právo vydržením, má-li nemovitost nepřetržitě v držbě po dobu deseti let (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Dobrá víra držitele musí být posuzována objektivně, tedy podle toho, zda při zachování běžné opatrnosti neměl po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc patří. Ustálená judikatura připouští vydržení části sousedního pozemku i v případech, kdy se držitel mýlí v průběhu vlastnické hranice a ujme se držby v domnění, že jde o součást jím nabytého pozemku. Rozhodující jsou v takových případech zejména okolnosti nabytí vlastnického práva a chopení se držby, znatelnost hranic v terénu či existence oplocení, kontinuita faktického užívání právními předchůdci, jakož i skutečnost, zda byl držitel v této představě utvrzován svými právními předchůdci, přičemž posouzení dobré víry je vždy výsledkem komplexního hodnocení konkrétních skutkových okolností dané věci.7. V souzené věci učinil soud následující skutková a právní zjištění:8. Kupní smlouvou ze dne 13. 11. 1981 žalobci nabyli rodinný dům č. p. , číslo popisné, , stavební parcelu č. , hodnota,  o výměře 142 m², zahradu p. č. , Anonymizováno,  o výměře 1 122 m² a zahradu p. č. , hodnota,  o výměře 2 593 m², vše v katastrálním území a obci , adresa, .9. Z účastnického výslechu žalobce a) soud zjistil, že žalobci nabyli předmětné nemovitosti kupní smlouvou v listopadu roku 1981. Při jejich převzetí jim původní vlastník , jméno FO,  spolu se svou dcerou nemovitosti v terénu ukázal, přičemž hranice zahrady byly vymezeny mimo jiné kameny a starším, funkčním oplocením, nacházejícím se za vzrostlými stromy. Podle žalobce a) byly pozemky již v té době užívány jako jeden funkční celek a osázeny ovocnými stromy, což dokládá i předložená fotografická dokumentace z počátku 80. let. Žalobci pozemky od nabytí nepřetržitě užívali, hospodařili na nich, prováděli jejich údržbu a realizovali stavební úpravy. V 90. letech pak obnovili oplocení, přičemž jeho trasu s ohledem na svažitý terén mírně posunuli. Na sporných pozemcích se podle žalobce a) nacházely rovněž původní stavby a technická zařízení, zejména části stájí, sklepy a septik, tvořící součást původního hospodářského celku. První pochybnosti o vlastnictví části pozemků se podle výpovědi žalobce a) objevily až v roce 2007 v souvislosti s geodetickým zaměřením prováděným pro stavební účely; do té doby nebyly ze strany třetích osob vůči žalobcům vzneseny žádné námitky týkající se užívání sporných pozemků. Žalobce a) tak potvrdil nepřetržité užívání všech pozemků uvedených ve výrocích I. a II., tedy pozemku parc. č. , parcela, , parcela,  o výměře 17 m², pozemku parc. č. , parcela, , parcela,  o výměře 226 m² a pozemku parc. č. , parcela, , parcela,  o výměře 697 m², přičemž posledně uvedený pozemek se nachází zcela uvnitř zahrady žalobců.10. Při hodnocení výsledků místního šetření soud vycházel z přímého vnímání terénních poměrů na místě samém. Zásadní význam soud přikládal existenci dvou pevně usazených hraničních kamenů zjevně staršího data, jejichž poloha odpovídá průběhu hranice tvrzenému žalobci. Tyto kameny působí jako původní a dlouhodobě stabilní mezní znaky a představují významnou fyzickou indicii historického průběhu vlastnické hranice mezi pozemky účastníků. Další relevantní skutečnosti soud shledal v terénních znacích svědčících o dlouhodobém faktickém užívání pozemků žalobci, zejména v linii stromů sledující tvrzený průběh hranice podél cesty místně označované jako tzv. Hitlerova dálnice. Sporný pruh pozemku se nachází uvnitř oplocené zahrady dlouhodobě užívané žalobci a je s ní propojen funkčně i historicky, aniž by vykazoval samostatné hospodářské využití ve vztahu k pozemkům žalovaného. Jedná se přitom o část umístěnou ve vyvýšeném terénu, která z hlediska své polohy a charakteru nemohla fakticky sloužit ani zčásti jako komunikace. Soud proto přikládal zjištěním z místního šetření význam podpůrných důkazů, které jsou ve vzájemném souladu s výpověďmi žalobců i s dalšími provedenými důkazy. Tyto fyzické indicie v terénu podle názoru soudu vypovídají o tom, že sporné pozemky byly po dlouhou dobu fakticky užívány v souladu s průběhem hranice tvrzeným žalobci a přispívají k závěru, že tento průběh mohl být žalobci (stejně jako jejich předchůdci) při běžné míře opatrnosti důvodně považován za hranici skutečnou.11. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobci se sporných pozemků ujali nejpozději v listopadu roku 1981 v souvislosti s nabytím nemovitostí kupní smlouvou a jejich převzetím v terénních mezích vyznačených původním vlastníkem. Od tohoto okamžiku žalobci sporné pozemky fakticky drželi a užívali jako vlastní, a to nepřetržitě, veřejně a pokojně, aniž by jejich držba byla po dobu desítek let jakkoli zpochybněna ze strany třetích osob. Držba žalobců byla výkonem vlastnického práva navenek, zejména hospodařením na pozemcích, jejich oplocením, údržbou, výsadbou a existencí staveb a technických zařízení, které tvořily jednotný hospodářský celek s ostatními nemovitostmi žalobců.12. Vydržecí doba v posuzované věci počala běžet nejpozději v listopadu roku 1981, kdy se žalobci v návaznosti na kupní smlouvu ujali držby nemovitostí v terénních mezích vyznačených původním vlastníkem a od tohoto okamžiku začali jako vlastní užívat i sporné části pozemků, o jejichž odlišném evidenčním stavu nevěděli. Držba žalobců byla od počátku nepřetržitá, pokojná a veřejná a vykazovala všechny znaky oprávněné držby ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák., neboť žalobci mohli být se zřetelem ke všem okolnostem v objektivní dobré víře, že sporné pozemky tvoří součást jimi nabytého pozemkového celku. Desetiletá vydržecí doba stanovená § 134 odst. 1 obč. zák. proto uplynula nejpozději v listopadu roku 1991, kdy žalobci nabyli vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením, a to ještě za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Okamžik, kdy se žalobci později dozvěděli o nesouladu v katastru nemovitostí, ani jejich následné jednání v roce 2009, nemohou zpětně zpochybnit vlastnické právo nabyté vydržením již počátkem 90. let.13. Soud neshledal důvod pro závěr, že by žalobci nebyli oprávněnými držiteli ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. Okolnosti nabytí nemovitostí, existence hraničních kamenů, dlouhodobého oplocení a vegetační linie v terénu, jakož i faktické užívání sporných pozemků jako součásti zahrady, odůvodňují závěr, že žalobci mohli být se zřetelem ke všem okolnostem v objektivní dobré víře, že drží pozemky náležející k jimi nabyté nemovitosti. Zejména nelze spravedlivě požadovat, aby při běžné míře opatrnosti zpochybňovali průběh hranice, která byla v terénu vymezena plotem a dlouhodobě respektována.14. Námitky žalovaného, podle nichž žalobci nemohli sporné pozemky vydržet z důvodu jejich historické evidence jako komunikace nebo z důvodu dřívějšího vlastnictví státu, soud neshledal důvodnými. Pokud byl skutečný stav takový, že sporné pozemky parc. č. , parcela, , parcela, , parc. č. , parcela, , parcela,  a parc. č. , parcela, , parcela,  byly již v době uchopení držby fakticky součástí oplocené zahrady žalobců a byly jimi užívány jako integrální část jejich nemovitosti, nelze je považovat za pozemky nezpůsobilé k vydržení pouze z důvodu jejich odlišné evidenční či historické klasifikace. Podle právní úpravy účinné v době běhu vydržecí doby je pro posouzení oprávněné držby rozhodující především faktický způsob užívání pozemku, nikoli jeho formální označení v evidenci.15. Prokázané začlenění sporných pozemků do zahrady, jejich oplocení, dlouhodobá údržba a hospodářské využívání žalobci svědčí o tom, že nebyly určeny k obecnému užívání a ani fakticky nesloužily jako komunikace. Za těchto okolností mohly být předmětem výlučné držby a splňovaly podmínky způsobilého předmětu vydržení. Skutečnost, že pozemek parc. č. , parcela,  byl v minulosti evidován jako cesta, sama o sobě nemůže založit závěr o neexistenci oprávněné držby, pokud tato evidence neodpovídala dlouhodobému skutečnému stavu v terénu. Soud proto při hodnocení této otázky vycházel z faktického stavu užívání pozemků žalobci. Nadto soud uvádí, že ani tvrzení žalovaného o určení pozemku jako „komunikace“ neodpovídá obsahu spisu, neboť ze zápisu na č. l. 28 vyplývá, že již v roce 2009 byl pozemek veden jako „ostatní plocha“ s využitím označeným jako „ostatní komunikace“, nikoli jako samostatná veřejná komunikace určená k obecnému užívání.16. Skutečnost, že občanský zákoník č. 40/1964 Sb. v původním znění institut vydržení neupravoval, sama o sobě nebránila existenci a kontinuitě oprávněné držby, která byla po změně právní úpravy započitatelná do vydržecí doby. Novela provedená zákonem č. 131/1982 Sb., účinná od 1. 4. 1983, obnovila právní úpravu vydržení, avšak v tehdejším režimu socialistického vlastnictví umožňovala, aby nepřetržitou desetiletou držbou pozemku nabyl vlastnické právo stát, zatímco držiteli vzniklo toliko právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku. Tato právní úprava současně výslovně stanovila započitatelnost doby oprávněné držby proběhlé před její účinností, přičemž vydržecí doba nemohla skončit dříve než jeden rok po nabytí účinnosti novely. Desetiletá vydržecí doba započatá v roce 1981 tak žalobcům uplynula nejpozději v roce 1991, byť její tehdejší právní účinek spočíval pouze ve vzniku práva osobního užívání. S účinností zákona č. 509/1991 Sb. ke dni 1. 1. 1992 byl institut osobního užívání pozemků zrušen a byly obnoveny tradiční důsledky vydržení. Vlastnické právo tak k tomuto dni přešlo ex lege na oprávněné držitele, jejichž vydržecí doba byla již naplněna. Žalobci proto nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům vydržením, a to nejdéle k datu 1.1.1992. Žalobci tak nabyli vlastnické právo ke sporným pozemkům vydržením ještě za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., a žaloba na určení vlastnického práva byla shledána důvodnou.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalobcům. Předmětem řízení je určení vlastnického práva k nemovitostem, a proto je při určení výše odměny za jeden úkon právní pomoci třeba postupovat podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (a. t.), tzn. vycházet z tarifní hodnoty 113 000 Kč. Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se podle § 12 odst. 4 a.t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení – viz Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. , spisová značka, . Náhrada nákladů zastoupení se tedy vypočítá tak činí u každého ze žalobců v podstatě 90 % (0 % + 20 % :2 = 10 %). Nekrácená odměna činí 5 620 Kč – krácená 5 058 Kč x 2 účastníci = 10 116 Kč. Tato byla přiznána za 6,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva s úplným skutkovým i právním rozborem ze dne 10.2.2025, předžalobní výzva – ½ úkon, sepis žaloby, účast na jednání soudu 16.2.2026, 13.4.2026, účast na místním šetření 13.6.2026). Soud nepřiznal náhradu za úkon spočívající v sepisu návrhu souhlasného prohlášení k preventivnímu odklizení soudního sporu ze dne 11. 2. 2025, neboť tato listina nebyla soudu doložena a současně ji soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní pomoci v kontextu podané žaloby. Soud dále přiznal 7 paušálních náhrad po 450 Kč (3 150 Kč) a cestovní náhrady za cestu k jednání dne 16.2.2026 ve výši 2718 Kč, k místnímu šetření a následnému jednání dne 13.4.2026 ve výši 3 082 Kč, náhradu ztráty času 2x 1200 Kč, soudní poplatek ve výši 5000 Kč, náklady na vyhotovení geometrického plánu ve výši 9600 Kč a 21% DPH z odměn a náhrad advokáta (tj. DPH nebyla přiznána ze zaplaceného soudního poplatku a z výdajů na geometrický plán). Celkové náklady činí 107 896 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSTU:2026:15.C.250.2025.63","publishedAt":"2026-06-01","decisionAt":"2026-04-13","caseNumber":{"senate":15,"registry":"C","index":250,"year":2025,"pageNumber":63},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Michaela","lastName":"Koblasová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSTU","caseResultType":["VYHOVENI"],"caseSubject":"určení vlastnictví k nemovitostem","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["DOKAZOVANI","EXCES","JMENI","DRZBA","NAKLADY_RIZENI","OSOBNI_UZIVANI_POZEMKU","SMLOUVA_KUPNI","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","VYDRZENI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}