{"uuid":"5e30a9c6-e2a6-4d34-8d6a-b1ecabcab2bc","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO orgánu veřejné moci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 8 194 463 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2025, č. j. 21 C 23/2010–673","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 194 463 Kč, výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení 4 800 Kč, výrokem III ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" za zastupování žalobce přiznal částku 307 490,65 Kč a výrokem IV rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že po vydání částečného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 27 489 258 Kč, zůstala předmětem řízení částka 8 194 463 Kč, z níž 2 194 163 Kč požadoval žalobce po žalované z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce daňového řízení od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", částka 6 000 000 Kč představovala ušlý zisk z titulu nesprávného úředního postupu, který spočíval v nepřiměřené délce řízení od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", částku 300 Kč požadoval jako skutečnou škodu zaplacenou za poplatky v daňovém řízení. Návrh odůvodnil tím, že Finanční úřad v Liberci (dále jen finanční úřad) vydal ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" dodatečný platební výměr, kterým mu doměřil daň z příjmu fyzických osob za rok 1997 ve výši 43 925 Kč a dodatečný výměr, kterým mu byla vyměřena daň za rok 1999 ve výši 223 052 Kč. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" podnikání musel čelit krokům finančních orgánů až do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy mu byl doručen výměr ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým byly platební výměry zrušeny. Od počátku 90. let provozoval obchod na ploše 9 m2 na živnostenský list s průměrnou měsíční tržbou 400 000 Kč, hrubým ziskem cca 50 000 Kč, v rozhodné době měl pronajaty větší nebytové prostory, které musel podnajmout třetí osobě, na jejímž podnikání se nepodílel. Při 10x větší prodejní ploše by jeho reálná měsíční tržba činila minimálně 1 500 000 Kč. Po uvedenou dobu mu ucházel zisk, kterého by jinak dosáhl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení nároku. Uvedla, že daňová kontrola byla vedena v souladu s platnými právními předpisy. Platební výměry byly zrušeny příslušným správním orgánem z důvodu, že rozhodnutí o odvolání bylo žalobci doručeno po uplynutí prekluzivní lhůty, ač bylo expedováno před jejím uplynutím. Výše doměřené daně nebyla v daňovém řízení zpochybněna. Žalobce byl v postavení daňového subjektu účastníkem daňového řízení, což sebou nese náklady, jejich náhradu žalobce uplatnil podle zákona o správě daní a poplatků a podle soudního řádu správního, byla mu přiznána. Zdůraznila, že stát odpovídá pouze za škody, které by poškozenému, nebýt nezákonného rozhodnutí, nevznikly. Žalobce podstatně přispěl k délce daňového řízení, měla pochybnosti o vynaložení jím uvedeného objemu času. Daňové řízení záměrně protahoval, komplikoval nedůvodnými podáními, výše ušlého zisku nebyla prokázána. Za škodu nepovažovala ani zaplacené správní poplatky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydal finanční úřad platební výměry, jimiž byla žalobci doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1997 v částce 43 925 Kč a daň z příjmu fyzických osob za rok 1999 v částce 223 052 Kč. Odvolání žalobce proti platebním výměrům bylo zamítnuto rozhodnutím finančního úřadu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Krajský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozsudkem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě žalobcem podané žaloby rozhodnutí finančního úřadu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zrušil pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že zahájení daňové kontroly plně odpovídá § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále „zákon č. 337/1992 Sb.“), rozhodnutí ale bylo vydáno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", expedováno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a doručeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy po uplynutí prekluzivní lhůty, která skončila ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", čímž došlo k zániku práva na doměření daně. Kasační stížnost proti rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Rozhodnutím ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byly platební výměry zrušeny s tím, že nenabyly právní moci v průběhu prekluzivní lhůty. Podle doručenky podepsané žalobcem mu bylo rozhodnutí ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", doručeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce požádal žalovanou o náhradu škody. Dopisem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaná dala žalobci na vědomí, že jeho žádosti nevyhovuje, neboť neshledala splnění zákonných podmínek pro přiznání náhrady škody. Magistrát města ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydal žalobci živnostenské oprávnění k předmětu podnikání „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (kromě zboží vyhr. v příl. 2 a 3 zák. č. 455/91 S. o živnostenském podnikání)“. Podnikání bylo zahájeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ukončeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce vykázal v přiznání k dani z příjmů fyzických osob:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 1997 příjmy 538 744 Kč, výdaje 527 545 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 11 198 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 1998 příjmy 299 575 Kč, výdaje 266 002 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 33 573 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 1999 příjmy 1 580 955 Kč, výdaje 1 552 294 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 28 661 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2000 příjmy 1 566 238 Kč, výdaje 1 547 999 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 18 239 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2001 příjmy 293 096 Kč, výdaje 256 179 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 36 917 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2002 příjmy 262 425 Kč, výdaje 249 291 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 13 134 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2003 příjmy 290 057 Kč, výdaje 284 030 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 6 027 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2004 příjmy 303 385 Kč, výdaje 260 474 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 42 911 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2005 příjmy 278 834 Kč, výdaje 268 499 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 10 335 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2006 příjmy 321 487 Kč, výdaje 232 979 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 88 508 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2007 příjmy 220 425 Kč, výdaje 203 171 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 17 254 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2008 příjmy 360 726 Kč, výdaje 202 055 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 158 671 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2009 příjmy 202 795 Kč, výdaje 121 677 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 81 118 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za kalendářní rok 2010 uplatnění slevy na dani 24 840 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřeli žalobce a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako nájemci se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako pronajímatelem smlouvu o nájmu nebytových prostor v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 487,93 m² za účelem provozu obchodní činnosti na dobu určitou deseti let s tím, že nájem začíná dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" finanční úřad potvrdil, že žalobce zaplatil 200 Kč v kolkových známkách jako správní poplatek za žádosti o prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání proti předmětným platebním výměrům. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" finanční úřad potvrdil, že žalobce zaplatil 100 Kč v kolkových známkách jako správní poplatek za žádost o posečkání s placením dodatečně vyměřené daně z příjmu fyzických osob za rok 1997 v částce 43 925 Kč a za rok 1999 v částce 223 052 Kč. Z rozpisu a kalkulace času stráveného činěním úkonů v daňovém řízení (pod označením „Průběh daňového řízení“) soud prvního stupně nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl znalecké dokazování (znalecký posudek k prokázání výše ušlého zisku a znalecký posudek k prokázání toho, zda finanční správa porušovala práva žalobce v daňovém řízení či nikoli a zda žalobce byl nucen z odborného hlediska vynaložit odpovídající čas marně strávený s daňovým řízením).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Následně soud prvního stupně věc posuzoval právně podle ust. § 1 odst. 1, § 5, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, § 31 odst. 1, § 31a odst. 1, § 32 odst. 1, § 32 odst. 3, § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu ve výši 2 194 163 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok je promlčen. Dovodil, že pro počátek běhu šestiměsíční promlčecí doby je podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. rozhodující, kdy se žalobce dozvěděl o nemajetkové újmě. Jelikož se jedná o nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu, který má spočívat v nepřiměřené délce daňového řízení od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", je třeba počátek běhu promlčecí doby odvodit od skončení daňového řízení, tedy od rozhodnutí ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jímž byly předmětné platební výměry zrušeny. Uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Jde o rozhodnutí odvolacího orgánu, proti němuž podle § 50 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb. není odvolání přípustné. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dnem doručení žalobci, tedy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a tímto dnem daňové řízení skončilo. Promlčecí doba počala běžet následujícího dne, tedy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Jelikož žalobce uplatnil během promlčecí lhůty nárok u žalované, došlo ve smyslu § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. k prodloužení lhůty o šest měsíců. Konec promlčecí doby připadl na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", což byla sobota. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který byl účinný do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v takovém případě platí, že posledním dnem promlčecí doby je nejbližší pracovní den, tj. pondělí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nárok u soudu žalobce uplatnil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy po uplynutí promlčecí doby. K tvrzení žalobce, že jde o majetkovou škodu, uvedl, že o takovou škodu nejde, neboť jeho majetek se nezmenšil, ušlý zisk uplatnil samostatně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Pokud jde o částku 6 000 000 Kč (ušlý zisk z podnikatelské činnosti), soud prvního stupně zdůraznil, že pro závěr o ušlém zisku nemůže postačovat toliko hypotetická možnost rozmnožení majetkových hodnot, nýbrž je nezbytné, aby očekávaný majetkový přínos byl podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt tvrzené škodné události – by k zamýšlenému zisku skutečně došlo. Zmínil rozsudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž Nejvyšší soud dovodil, že „ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku“, nebo rozsudky ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v nichž Nejvyšší soud vyslovil, že „ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného majetkového přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k získání majetkového prospěchu zasáhlo jednání škůdce“, anebo rozsudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž Nejvyšší soud prezentoval názor, že „ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo; pouze škodná událost, která vstoupila do děje, jenž by za pravidelného běhu okolností dospěl k určitému předpokládanému výsledku, spojenému s dosažením zisku, může být překážkou, jež dosažení předpokládaného přínosu (zisku) zmařila.“ Bylo proto na žalobci, aby prokázal existující či reálně dosažitelné okolnosti, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt daňového řízení – v období od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále „sledované období“), dosáhl by očekávaný majetkový přínos z podnikání. Jelikož jde o podnikání, jsou podle názoru soudu prvního stupně takovými okolnostmi předchozí výsledky žalobcova hospodaření. Žalobce tvrdí, že od počátku 90. let provozoval obchod na ploše 9 m², kde dosahoval z prodeje potravin průměrných tržeb cca 400 000 Kč měsíčně s hrubým ziskem cca 50 000 Kč měsíčně. Uvedené tvrzení měl za vyvrácené daňovými přiznáními z 90. let, v nichž žalobce vykázal za kalendářní rok 1997 příjmy 538 744 Kč, výdaje 527 545 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 11 198 Kč, za kalendářní rok 1998 příjmy 299 575 Kč, výdaje 266 002 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 33 573 Kč a za kalendářní rok 1999 příjmy 1 580 955 Kč, výdaje 1 552 294 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 28 661 Kč. Za zbývající období 90. let žalobce daňová přiznání nedoložil. Ve sledovaném období žalobce nemohl reálně očekávat dosažení majetkového přínosu v řádu milionů korun. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že jím očekávaný majetkový přínos (6 000 000 Kč) byl podložen existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi. Poukázal i na výrazný nepoměr mezi výší žalobci doměřené daně (266 977 Kč) a výší žalobcem tvrzeného ušlého zisku (6 000 000 Kč). Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je vznik škody, tudíž nebyl splněn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Existence daňového řízení se podle názoru soudu prvního stupně nijak negativně neprojevila na obvyklém způsobu hospodaření žalobce. Žalobcův příjem z podnikání, který vykázal v daňových přiznáních, činil za rok 2001 293 096 Kč, za rok 2002 262 425 Kč, za rok 2003 290 057 Kč, za rok 2004 303 385 Kč, za rok 2005 278 834 Kč, za rok 2006 321 487 Kč, za rok 2007 220 425 Kč a za rok 2008 360 726 Kč, tedy v letech 2004, 2006 a 2008 (spadajících do posuzovaného období) měl jednoznačně vzestupnou tendenci. Oproti tomu v porovnání s následujícím rokem 2009 (již nespadajícím do sledovaného období), kdy žalobce dosáhl příjmu 202 795 Kč, lze konstatovat výrazný pokles. Prostory, které si žalobce pronajal za účelem realizace své podnikatelské činnosti, byly po celou dobu v podnájmu třetí osoby, na jejímž podnikání se nepodílel (což tvrdí sám žalobce). Příčinu, proč žalobce v uvedeném období nedosáhl zamýšleného zisku (6 000 000 Kč), soud prvního stupně spatřoval v tom, že žalobce neměl k dispozici prostory k realizaci své podnikatelské činnosti, na což délka daňového řízení (ať již přiměřená či nepřiměřená) ani platební výměry (ať již zákonné či nezákonné) nemohly mít žádný vliv. Navíc nájemní vztah k uvedeným prostorám, sjednaný na dobu určitou deseti let, skončil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Že by se žalobce v uvedeném období, a to zejména po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zajímal o získání jiných prostor za účelem realizace své podnikatelské činnosti, v řízení doloženo (ani tvrzeno) nebylo. Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je příčinná souvislost, tudíž nebyl splněn. Žalovaná tak nemůže nést odpovědnost za to, že se žalobci ve sledovaném období očekávaného majetkového přínosu z podnikání nedostalo. Soud prvního stupně uzavřel, že z důvodu absence škody a absence příčinné souvislosti nelze žalobě v tomto rozsahu vyhovět. Pro úplnost dodal, že nárok na zaplacení částky 6 000 000 Kč u soudu žalobce uplatnil ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v průběhu tříleté promlčecí doby, jejíž běh začal dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a skončil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. K částce 300 Kč, představující skutečnou škodu za poplatky zaplacené v daňovém řízení, soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") a uvedl, že se musí jednat o náklady vynaložené přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu, nepostačuje vynaložení v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V daném případě poplatky za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebyly vynaloženy. Ač byl tento nárok u soudu uplatněn v průběhu tříleté promlčecí doby, shledal jej nedůvodným pro absenci příčinné souvislosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z těchto důvodů žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za 16 úkonů, které vyjmenoval, po 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O odměně soudem ustanoveného advokáta rozhodl podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. a o náhradě nákladů státu podle § 149 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Proti výrokům I a II rozsudku podal žalobce nejprve blanketní, později dvakrát doplněné, odvolání, kterým se domáhal jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejprve poukázal na rozpornost výroků II a IV o náhradě nákladů řízení a dále uváděl, proč se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí. K promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy uvedl, že to, že daňové řízení skončilo, ještě neznamená, že poškozený již v tento den věděl o nemajetkové újmě. Zdůraznil, že u daňové agendy jde o právně i skutkově složité rozhodnutí s obsáhlým odůvodněním a finančními i reputačními důsledky. Teprve po seznámení se s plným obsahem rozhodnutí a po všestranném posouzení jeho konkrétních dopadů na osobní sféru lze říci, že poškozený nabyl vědomosti o újmě. Soud podle něho nemůže po poškozeném požadovat, aby ihned v den doručení znal a uměl sám posoudit veškeré jeho následky. Nejprve musí vyhodnotit, v jakém rozsahu se daňové řízení dotklo jeho osobní a majetkové sféry, jak se projevilo v jeho každodenním životě a jeho podnikání. Teprve po racionálním posouzení může vědět, že utrpěl újmu. Trval proto na tom, že jeho právo nebylo ke dni podání žaloby k soudu promlčeno, neboť s důsledky skončení daňového řízení se seznámil až mnohem déle, než okamžikem doručení rozhodnutí ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". K tomu poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy Ústavní soud poukázal na institut dobrých mravů, jemuž námitka promlčení vznesená státem může odporovat, a na poučení o možnosti podat žalobu ohledně nároků dle zákona č. 82/1998 Sb. v trestních věcech, což lze vztáhnout i na projednávanou věc. K tomu odkazoval i na další rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Uvedl, že zrušením dodatečných platebních výměrů nebylo postaveno najisto, že daňové řízení tím končí. Žalobce mohl legitimně očekávat, že jak byla daňová kontrola zahájena formálním oznámením, bude i její ukončení oznámeno obdobným způsobem. Soudu prvního stupně vyčítal, že se nezabýval tím, zda námitka promlčení neodporuje dobrým mravům (§ 2 odst. 3 o. z.). Žalobce jako osoba neznalá práva nemůže bez dalšího určit, že doručením zrušených platebních výměrů došlo ke skončení daňového řízení. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle něhož lze na stát klást vyšší požadavky. Podle něho správce daně se v konečném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce, ani mu neoznámil, že řízení tím skončilo. Podle něho tedy postup správce daně byl nespravedlivý, rozsudek je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Listinou základních práv a svobod. Soud prvního stupně se tak měl zabývat důvodností nároku na zaplacení částky 2 194 163 Kč. K ušlému zisku uvedl, že soud prvního stupně postupoval překvapivě, když dovodil, že nelze usuzovat, že by žalobce dosáhl jím uvedeného zisku. V letech 1997-1999 prodejní prostory neprovozoval, tomu zabránil právě průběh daňové kontroly na počátku roku 2002. Bylo mu oznámeno, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bude v Brně proveden výslech svědka, aniž by mu bylo oznámeno, kdo a k čemu bude vyslýchán, podobně tomu bylo ve dnech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Doměřené částky 43 925 Kč za rok 1997 a 223 052 Kč za rok 1999 představují nárůst ziskovosti o přibližně 400 %. Daňová přiznání za rok 2008-2011 zachycují odlišné období, kdy se podnikatelské poměry změnily i v důsledku daňového řízení. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle něhož by se ušlý zisk neměl poměřovat historickým celkovým ročním hospodařením. Jde o konkrétní ušlý majetkový přínos z činnosti, kterou škodní událost znemožnila. Soud prvního stupně tak pochybil, když při hodnocení zisku vycházel z celkového podnikání žalobce. Správně měl vycházet z majetkového přínosu, který mohl reálně očekávat. Nesouhlasil s tím, že se existence daňového řízení negativně neprojevila na obvyklém způsobu hospodaření žalobce. Daňové řízení mělo dopad na jeho podnikatelskou činnost. Vyvolalo právní nejistotu, ztížilo přitup k financování a obchodním partnerům a vedlo k dodatečným administrativním a finančním nákladům. Tím výrazně zasáhlo do normálního fungování podnikatelské činnosti žalobce. Nesouhlasil s tím, že daňové řízení nemělo vliv na nájemní vztah a možnost provozovat podnikatelskou činnost. Dokazování ohledně dostupnosti prodejních prostor nebylo vedeno. Smlouva mohla být prodloužena o dalších 10 let. Příčinná souvislost je dána. Zdůraznil i požadavek na přiměřenost délky řízení, které má probíhat bez zbytečných průtahů, jak vyplývá z čl. 36, 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle něho tak nebyly posouzeny všechny rozhodné skutečnosti a nebyly provedeny všechny potřebné důkazy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Povinná navrhla, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl. Souhlasila s tím, že první nárok žalobce je promlčen, že existence ušlého zisku nebyla prokázána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku v odvoláním dotčené části (§ 206 odst. 2 o. s. ř. – ve výrocích I a II) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na přijaté názory nebylo zapotřebí důkazní řízení doplňovat, souhlasí i s jeho skutkovými a právními závěry, proto na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobce požadoval za nepřiměřenou délku řízení částku 2 194 163 Kč a soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento nárok je promlčen, s čímž žalobce v odvolání nesouhlasí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, neboť žalobce tento požadavek odůvodňuje nepřiměřenou délkou daňového řízení a z toho mu vzniklé nemajetkové újmy. Počet s tím strávených hodin použil jako způsob výpočtu výše této škody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Soud prvního stupně zjistil, že řízení skončilo doručením rozhodnutí žalobci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", čímž se žalobce také o skončení řízení dozvěděl, čímž začala plynout šestiměsíční promlčecí doba dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., která se v důsledku včasného uplatnění nároku u žalované prodloužila o 6 měsíců, konec lhůty tak připadl na pondělí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", protože žaloba byla podána dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl nárok promlčen a s ohledem na námitku promlčení vznesené žalovanou ho nelze přiznat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalobce v odvolání zpochybňoval závěr soudu prvního stupně, že šestiměsíční lhůta začala běžet ode dne doručení rozhodnutí o zrušení platebních výměrů dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Odvolací soud shledal tuto námitku nedůvodnou. Pokud jde o skončení řízení před finančním úřadem, již v předchozím rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", odvolací soud odkazoval na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", který v bodě 54 odůvodnění dospěl k závěru, že rozhodnutím o zrušení platebního výměru daňové řízení končí a toto rozhodnutí zakládá překážku věci rozhodnuté. Na posouzení otázky skončení řízení nemá vliv, zda žalobce ve věci činil další podání, tedy že s finančním úřadem dále komunikoval. Šestiměsíční promlčecí lhůta tak mohla od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" plynout. Protože jde o lhůtu subjektivní, je podstatné, kdy se žalobce o tom, že mu škoda vznikla a kdo za ni odpovídá, dozvěděl. Daňové řízení probíhalo od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce od počátku věděl, kdo s ním daňové řízení vede, měl tedy od počátku vědomost o tom, kdo za případné škody, které mu vzniknou, bude odpovídat. Škoda mu měla vznikat průběžně v letitém řízení, když pojal podezření, že řízení trvá nepřiměřeně dlouho, o definitivní délce řízení si mohl učinit úsudek okamžikem doručení konečného rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Jestliže řízení trvalo téměř sedm let, je zřejmé, že žalobce musel mít již před jeho skončením pochybnosti o přiměřenosti jeho délky, tedy i o tom, že mu nepřiměřenou délkou řízení vzniká škoda. Žalobce poukazoval na to, že v konečném rozhodnutí nebyl poučen o tom, že může požadovat náhradu škody, sám ale neuvádí žádné ustanovení zákona, z něhož by pro správní orgán taková povinnost vyplývala. Ani odvolacímu soudu není známo, že by správní orgán takovou povinnost měl, proto mu nelze vyčítat její porušení. V daném případě nešlo o trestní řízení, kde je právní úprava jiná a k níž se vztahuje judikatura, na níž žalobce odkazoval, navíc se jedno z odkazovaných rozhodnutí vztahuje k poškozenému v trestním řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Žalobce namítal, že námitka promlčení odporuje dobrým mravům, a proto k ní nelze přihlížet. Již v rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", odvolací soud dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť zde nebyly žádné skutečnosti, které by žalobci bránily podat žalobu v promlčecí době, nebylo zjištěno, že by např. žalovaná žalobce udržovala v domnění, že mu náhradu vyplatí, apod. Na této situaci se nic nezměnilo, žádné nové skutečnosti najevo nevyšly. Lze tedy připomenout, že žalobce o svém nároku věděl, proto ho u žalované včas (v promlčecí době) uplatnil. Pokud pak žalobu podal až po uplynutí promlčecí doby, aniž mu v podání včasné žaloby bránila skutečnost, která by takové jednání ospravedlňovala, nelze dovodit, že by námitka promlčení odporovala dobrým mravům a není proto možné k ní přihlížet. Lze zdůraznit, že i v odkazované judikatuře Nejvyššího soudu se zdůrazňuje, že na straně žalobce musí jít o mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele. Takové na straně žalobce nebyly ani tvrzeny. Jen z toho, že žalovaným je stát, je dovodit nelze. Odvolací soud proto setrval na svém názoru, že námitka promlčení vznesená žalovanou dobrým mravům neodporuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 2 194 163 Kč soud prvního stupně rozhodl správně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Pokud jde o náhradu za ušlý zisk ve výši 6 000 000 Kč (100 000 Kč měsíčně po dobu pěti let), soud prvního stupně vyšel z přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu, jak ji citoval v bodě 37 odůvodnění svého rozhodnutí a jak byla uvedena výše, z níž vyplývá, že ušlý zisk představuje ztrátu očekávaného majetkového přínosu, přičemž jeho dosažení musí být nepochybné, nemůže jít jen o hypotetickou možnost dosažení nějakého zisku. Správně také vyšel z toho, že předpokladem odpovědnosti za škodu je existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi oběma předchozími předpoklady. Svůj požadavek na náhradu ušlého zisku žalobce odůvodňoval tím, že jestliže v obchodě o ploše 9 m2 dosahoval tržeb 400 000 Kč měsíčně, při 10 x větší ploše by průměrná tržba činila minimálně 1500 000 Kč, dosud dosahovaný hrubý zisk 50 000 Kč měsíčně by se tak zvýšil. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že na základě těchto skutečností nelze vznik škody dovodit. To, že by žalobce investoval do nebytových prostor a podnikal na větší prodejní ploše, samo o sobě neznamená, že by také dosahoval větších zisků. Na základě jím tvrzených skutečností nelze dovodit, že by se při pravidelném běhu věcí zisk zvýšil. Takové skutečnosti, z nichž by takový závěr vyplýval, žalobce netvrdil. Nebylo tedy vysvětleno a doloženo, proč, ač nájem trval od roku 1993, by žalobce od roku 2002 dosahoval podstatně vyššího zisku. Existence ušlého zisku tak nebyla prokázána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Souhlasit lze i s názorem, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Žalobce tvrdil, že mu probíhající daňové řízení znemožnilo podnikat ve větším rozsahu. V řízení ale bylo zjištěno, že i po zahájení řízení a vydání platebních výměrů v roce 2002 podával žalobce daňová přiznání ze svého podnikání, kde uváděl obdobné hodnoty jako v předchozích letech, tedy podnikal v obvyklém rozsahu. Lze také souhlasit s názorem, že ze samotné skutečnosti, že byly vydány platební výměry, které byly následně zrušeny, nelze dovodit, že by žalobce nemohl vykonávat podnikatelskou činnost v pronajatých nebytových prostorách na větší ploše, podnikatelskou činnost obecně neznemožňuje ani probíhající daňové řízení. Že by nastaly nějaké zcela výjimečné skutečnosti, v důsledku kterých by žalobce s ohledem na probíhající daňové řízení nemohl podnikat, nebyly zjištěny. Samotné sepisování podání obvykle podnikání nebrání, podání lze sepsat mimo dobu podnikání. Odvolací soud tak souhlasí se soudem prvního stupně, že ani příčinnou souvislost nelze dovodit. Pro absenci těchto dvou předpokladů tak soud prvního stupně žalobu ohledně tohoto nároku správně zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Soud prvního stupně dále zamítl žádost žalobce o zaplacení částky 300 Kč, zaplacenou žalobcem v průběhu správního řízení na správních poplatcích za podání žádosti o prodloužení lhůty a o posečkání s placením, když dovodil, že byly zaplaceny ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (200 Kč) a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (100 Kč) v souvislosti s platebními výměry, nikoli za účelem jejich odstranění, tudíž na náhradu těchto částek žalobce nemá nárok. S tímto názorem, vycházejícím z odkazované judikatury Nejvyššího soudu, odvolací soud souhlasí. Ani žalobce pak neuvedl v odvolání konkrétní námitku, proč by uvedený závěr neměl být správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku I o věci samé věcně správný, a protože správně bylo rozhodnuto ve výroku II i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (tento výrok žalobce konkrétní námitkou nezpochybnil a odvolací soud ho shledal správným), odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony (sepis vyjádření, příprava na jednání před odvolacím soudem, účast na jednání) po 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta žalobce rozhodne soud prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 194 463 Kč, výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku na nákladech řízení 4 800 Kč, výrokem III , Jméno advokáta,  za zastupování žalobce přiznal částku 307 490,65 Kč a výrokem IV rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že po vydání částečného rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 27 489 258 Kč, zůstala předmětem řízení částka 8 194 463 Kč, z níž 2 194 163 Kč požadoval žalobce po žalované z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce daňového řízení od , datum,  do , datum, , částka 6 000 000 Kč představovala ušlý zisk z titulu nesprávného úředního postupu, který spočíval v nepřiměřené délce řízení od , datum,  do , datum, , částku 300 Kč požadoval jako skutečnou škodu zaplacenou za poplatky v daňovém řízení. Návrh odůvodnil tím, že Finanční úřad v Liberci (dále jen finanční úřad) vydal , datum,  dodatečný platební výměr, kterým mu doměřil daň z příjmu fyzických osob za rok 1997 ve výši 43 925 Kč a dodatečný výměr, kterým mu byla vyměřena daň za rok 1999 ve výši 223 052 Kč. , adresa,  podnikání musel čelit krokům finančních orgánů až do , datum, , kdy mu byl doručen výměr ze dne , datum, , kterým byly platební výměry zrušeny. Od počátku 90. let provozoval obchod na ploše 9 m2 na živnostenský list s průměrnou měsíční tržbou 400 000 Kč, hrubým ziskem cca 50 000 Kč, v rozhodné době měl pronajaty větší nebytové prostory, které musel podnajmout třetí osobě, na jejímž podnikání se nepodílel. Při 10x větší prodejní ploše by jeho reálná měsíční tržba činila minimálně 1 500 000 Kč. Po uvedenou dobu mu ucházel zisk, kterého by jinak dosáhl.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a vznesla námitku promlčení nároku. Uvedla, že daňová kontrola byla vedena v souladu s platnými právními předpisy. Platební výměry byly zrušeny příslušným správním orgánem z důvodu, že rozhodnutí o odvolání bylo žalobci doručeno po uplynutí prekluzivní lhůty, ač bylo expedováno před jejím uplynutím. Výše doměřené daně nebyla v daňovém řízení zpochybněna. Žalobce byl v postavení daňového subjektu účastníkem daňového řízení, což sebou nese náklady, jejich náhradu žalobce uplatnil podle zákona o správě daní a poplatků a podle soudního řádu správního, byla mu přiznána. Zdůraznila, že stát odpovídá pouze za škody, které by poškozenému, nebýt nezákonného rozhodnutí, nevznikly. Žalobce podstatně přispěl k délce daňového řízení, měla pochybnosti o vynaložení jím uvedeného objemu času. Daňové řízení záměrně protahoval, komplikoval nedůvodnými podáními, výše ušlého zisku nebyla prokázána. Za škodu nepovažovala ani zaplacené správní poplatky.4. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že dne , datum,  vydal finanční úřad platební výměry, jimiž byla žalobci doměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 1997 v částce 43 925 Kč a daň z příjmu fyzických osob za rok 1999 v částce 223 052 Kč. Odvolání žalobce proti platebním výměrům bylo zamítnuto rozhodnutím finančního úřadu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Krajský soud v , adresa,  rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , na základě žalobcem podané žaloby rozhodnutí finančního úřadu ze dne , datum,  zrušil pro nezákonnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že zahájení daňové kontroly plně odpovídá § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále „zákon č. 337/1992 Sb.“), rozhodnutí ale bylo vydáno dne , datum, , expedováno dne , datum,  a doručeno dne , datum, , tedy po uplynutí prekluzivní lhůty, která skončila , datum, , čímž došlo k zániku práva na doměření daně. Kasační stížnost proti rozsudku ze dne , datum,  byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Rozhodnutím ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byly platební výměry zrušeny s tím, že nenabyly právní moci v průběhu prekluzivní lhůty. Podle doručenky podepsané žalobcem mu bylo rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , doručeno dne , datum, . Dne , datum,  žalobce požádal žalovanou o náhradu škody. Dopisem ze dne , datum,  žalovaná dala žalobci na vědomí, že jeho žádosti nevyhovuje, neboť neshledala splnění zákonných podmínek pro přiznání náhrady škody. Magistrát města , adresa,  vydal žalobci živnostenské oprávnění k předmětu podnikání „koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej (kromě zboží vyhr. v příl. 2 a 3 zák. č. 455/91 S. o živnostenském podnikání)“. Podnikání bylo zahájeno dne , datum,  a ukončeno dne , datum, . Žalobce vykázal v přiznání k dani z příjmů fyzických osob:za kalendářní rok 1997 příjmy 538 744 Kč, výdaje 527 545 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 11 198 Kč,za kalendářní rok 1998 příjmy 299 575 Kč, výdaje 266 002 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 33 573 Kč,za kalendářní rok 1999 příjmy 1 580 955 Kč, výdaje 1 552 294 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 28 661 Kč,za kalendářní rok 2000 příjmy 1 566 238 Kč, výdaje 1 547 999 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 18 239 Kč,za kalendářní rok 2001 příjmy 293 096 Kč, výdaje 256 179 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 36 917 Kč,za kalendářní rok 2002 příjmy 262 425 Kč, výdaje 249 291 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 13 134 Kč,za kalendářní rok 2003 příjmy 290 057 Kč, výdaje 284 030 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 6 027 Kč,za kalendářní rok 2004 příjmy 303 385 Kč, výdaje 260 474 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 42 911 Kč,za kalendářní rok 2005 příjmy 278 834 Kč, výdaje 268 499 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 10 335 Kč,za kalendářní rok 2006 příjmy 321 487 Kč, výdaje 232 979 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 88 508 Kč,za kalendářní rok 2007 příjmy 220 425 Kč, výdaje 203 171 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 17 254 Kč,za kalendářní rok 2008 příjmy 360 726 Kč, výdaje 202 055 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 158 671 Kč,za kalendářní rok 2009 příjmy 202 795 Kč, výdaje 121 677 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 81 118 Kč,za kalendářní rok 2010 uplatnění slevy na dani 24 840 Kč.Dne , datum,  uzavřeli žalobce a , jméno FO,  jako nájemci se , právnická osoba,  jako pronajímatelem smlouvu o nájmu nebytových prostor v , adresa,  o výměře 487,93 m² za účelem provozu obchodní činnosti na dobu určitou deseti let s tím, že nájem začíná dnem , datum, . Dne , datum,  finanční úřad potvrdil, že žalobce zaplatil 200 Kč v kolkových známkách jako správní poplatek za žádosti o prodloužení lhůty k doplnění náležitostí odvolání proti předmětným platebním výměrům. Dne , datum,  finanční úřad potvrdil, že žalobce zaplatil 100 Kč v kolkových známkách jako správní poplatek za žádost o posečkání s placením dodatečně vyměřené daně z příjmu fyzických osob za rok 1997 v částce 43 925 Kč a za rok 1999 v částce 223 052 Kč. Z rozpisu a kalkulace času stráveného činěním úkonů v daňovém řízení (pod označením „Průběh daňového řízení“) soud prvního stupně nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci. Z důvodu nadbytečnosti soud neprováděl znalecké dokazování (znalecký posudek k prokázání výše ušlého zisku a znalecký posudek k prokázání toho, zda finanční správa porušovala práva žalobce v daňovém řízení či nikoli a zda žalobce byl nucen z odborného hlediska vynaložit odpovídající čas marně strávený s daňovým řízením).5. Následně soud prvního stupně věc posuzoval právně podle ust. § 1 odst. 1, § 5, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, 2, § 31 odst. 1, § 31a odst. 1, § 32 odst. 1, § 32 odst. 3, § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.6. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu ve výši 2 194 163 Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že nárok je promlčen. Dovodil, že pro počátek běhu šestiměsíční promlčecí doby je podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. rozhodující, kdy se žalobce dozvěděl o nemajetkové újmě. Jelikož se jedná o nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu, který má spočívat v nepřiměřené délce daňového řízení od , datum,  do , datum, , je třeba počátek běhu promlčecí doby odvodit od skončení daňového řízení, tedy od rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jímž byly předmětné platební výměry zrušeny. Uvedené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne , datum, . Jde o rozhodnutí odvolacího orgánu, proti němuž podle § 50 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb. není odvolání přípustné. Uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dnem doručení žalobci, tedy , datum, , a tímto dnem daňové řízení skončilo. Promlčecí doba počala běžet následujícího dne, tedy , datum, . Jelikož žalobce uplatnil během promlčecí lhůty nárok u žalované, došlo ve smyslu § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. k prodloužení lhůty o šest měsíců. Konec promlčecí doby připadl na , datum, , což byla sobota. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, který byl účinný do , datum, , v takovém případě platí, že posledním dnem promlčecí doby je nejbližší pracovní den, tj. pondělí , datum, . Nárok u soudu žalobce uplatnil dne , datum, , tedy po uplynutí promlčecí doby. K tvrzení žalobce, že jde o majetkovou škodu, uvedl, že o takovou škodu nejde, neboť jeho majetek se nezmenšil, ušlý zisk uplatnil samostatně.7. Pokud jde o částku 6 000 000 Kč (ušlý zisk z podnikatelské činnosti), soud prvního stupně zdůraznil, že pro závěr o ušlém zisku nemůže postačovat toliko hypotetická možnost rozmnožení majetkových hodnot, nýbrž je nezbytné, aby očekávaný majetkový přínos byl podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt tvrzené škodné události – by k zamýšlenému zisku skutečně došlo. Zmínil rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud dovodil, že „ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně, jeho budoucí eventuální dosažení musí být v podstatě nepochybné a nemůže jít jen o hypotetickou zamýšlenou možnost dosažení nějakého zisku“, nebo rozsudky ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka,  a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v nichž Nejvyšší soud vyslovil, že „ušlý zisk znamená ztrátu očekávaného majetkového přínosu za situace, že poškozený měl zajištěny veškeré předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí a do tohoto děje vedoucího k získání majetkového prospěchu zasáhlo jednání škůdce“, anebo rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž Nejvyšší soud prezentoval názor, že „ušlý zisk nemůže představovat jen zmaření zamýšleného výdělečného záměru či příslibu možného příjmu, není-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu - nebýt škodné události - k zamýšlenému zisku by skutečně došlo; pouze škodná událost, která vstoupila do děje, jenž by za pravidelného běhu okolností dospěl k určitému předpokládanému výsledku, spojenému s dosažením zisku, může být překážkou, jež dosažení předpokládaného přínosu (zisku) zmařila.“ Bylo proto na žalobci, aby prokázal existující či reálně dosažitelné okolnosti, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu – nebýt daňového řízení – v období od , datum,  do , datum,  (dále „sledované období“), dosáhl by očekávaný majetkový přínos z podnikání. Jelikož jde o podnikání, jsou podle názoru soudu prvního stupně takovými okolnostmi předchozí výsledky žalobcova hospodaření. Žalobce tvrdí, že od počátku 90. let provozoval obchod na ploše 9 m², kde dosahoval z prodeje potravin průměrných tržeb cca 400 000 Kč měsíčně s hrubým ziskem cca 50 000 Kč měsíčně. Uvedené tvrzení měl za vyvrácené daňovými přiznáními z 90. let, v nichž žalobce vykázal za kalendářní rok 1997 příjmy 538 744 Kč, výdaje 527 545 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 11 198 Kč, za kalendářní rok 1998 příjmy 299 575 Kč, výdaje 266 002 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 33 573 Kč a za kalendářní rok 1999 příjmy 1 580 955 Kč, výdaje 1 552 294 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 28 661 Kč. Za zbývající období 90. let žalobce daňová přiznání nedoložil. Ve sledovaném období žalobce nemohl reálně očekávat dosažení majetkového přínosu v řádu milionů korun. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo prokázat, že jím očekávaný majetkový přínos (6 000 000 Kč) byl podložen existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi. Poukázal i na výrazný nepoměr mezi výší žalobci doměřené daně (266 977 Kč) a výší žalobcem tvrzeného ušlého zisku (6 000 000 Kč). Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je vznik škody, tudíž nebyl splněn.8. Existence daňového řízení se podle názoru soudu prvního stupně nijak negativně neprojevila na obvyklém způsobu hospodaření žalobce. Žalobcův příjem z podnikání, který vykázal v daňových přiznáních, činil za rok 2001 293 096 Kč, za rok 2002 262 425 Kč, za rok 2003 290 057 Kč, za rok 2004 303 385 Kč, za rok 2005 278 834 Kč, za rok 2006 321 487 Kč, za rok 2007 220 425 Kč a za rok 2008 360 726 Kč, tedy v letech 2004, 2006 a 2008 (spadajících do posuzovaného období) měl jednoznačně vzestupnou tendenci. Oproti tomu v porovnání s následujícím rokem 2009 (již nespadajícím do sledovaného období), kdy žalobce dosáhl příjmu 202 795 Kč, lze konstatovat výrazný pokles. Prostory, které si žalobce pronajal za účelem realizace své podnikatelské činnosti, byly po celou dobu v podnájmu třetí osoby, na jejímž podnikání se nepodílel (což tvrdí sám žalobce). Příčinu, proč žalobce v uvedeném období nedosáhl zamýšleného zisku (6 000 000 Kč), soud prvního stupně spatřoval v tom, že žalobce neměl k dispozici prostory k realizaci své podnikatelské činnosti, na což délka daňového řízení (ať již přiměřená či nepřiměřená) ani platební výměry (ať již zákonné či nezákonné) nemohly mít žádný vliv. Navíc nájemní vztah k uvedeným prostorám, sjednaný na dobu určitou deseti let, skončil dne , datum, . Že by se žalobce v uvedeném období, a to zejména po , datum, , zajímal o získání jiných prostor za účelem realizace své podnikatelské činnosti, v řízení doloženo (ani tvrzeno) nebylo. Předpoklad pro odpovědnost státu, jímž je příčinná souvislost, tudíž nebyl splněn. Žalovaná tak nemůže nést odpovědnost za to, že se žalobci ve sledovaném období očekávaného majetkového přínosu z podnikání nedostalo. Soud prvního stupně uzavřel, že z důvodu absence škody a absence příčinné souvislosti nelze žalobě v tomto rozsahu vyhovět. Pro úplnost dodal, že nárok na zaplacení částky 6 000 000 Kč u soudu žalobce uplatnil ve smyslu § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. v průběhu tříleté promlčecí doby, jejíž běh začal dne , datum,  a skončil dne , datum, .9. K částce 300 Kč, představující skutečnou škodu za poplatky zaplacené v daňovém řízení, soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ) a uvedl, že se musí jednat o náklady vynaložené přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nápravu nesprávného úředního postupu, nepostačuje vynaložení v souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V daném případě poplatky za účelem odstranění nezákonného rozhodnutí nebyly vynaloženy. Ač byl tento nárok u soudu uplatněn v průběhu tříleté promlčecí doby, shledal jej nedůvodným pro absenci příčinné souvislosti.10. Z těchto důvodů žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů za 16 úkonů, které vyjmenoval, po 300 Kč.11. O odměně soudem ustanoveného advokáta rozhodl podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb. a o náhradě nákladů státu podle § 149 odst. 2 o. s. ř.12. Proti výrokům I a II rozsudku podal žalobce nejprve blanketní, později dvakrát doplněné, odvolání, kterým se domáhal jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejprve poukázal na rozpornost výroků II a IV o náhradě nákladů řízení a dále uváděl, proč se závěry soudu prvního stupně nesouhlasí. K promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy uvedl, že to, že daňové řízení skončilo, ještě neznamená, že poškozený již v tento den věděl o nemajetkové újmě. Zdůraznil, že u daňové agendy jde o právně i skutkově složité rozhodnutí s obsáhlým odůvodněním a finančními i reputačními důsledky. Teprve po seznámení se s plným obsahem rozhodnutí a po všestranném posouzení jeho konkrétních dopadů na osobní sféru lze říci, že poškozený nabyl vědomosti o újmě. Soud podle něho nemůže po poškozeném požadovat, aby ihned v den doručení znal a uměl sám posoudit veškeré jeho následky. Nejprve musí vyhodnotit, v jakém rozsahu se daňové řízení dotklo jeho osobní a majetkové sféry, jak se projevilo v jeho každodenním životě a jeho podnikání. Teprve po racionálním posouzení může vědět, že utrpěl újmu. Trval proto na tom, že jeho právo nebylo ke dni podání žaloby k soudu promlčeno, neboť s důsledky skončení daňového řízení se seznámil až mnohem déle, než okamžikem doručení rozhodnutí ze dne , datum, . K tomu poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , kdy Ústavní soud poukázal na institut dobrých mravů, jemuž námitka promlčení vznesená státem může odporovat, a na poučení o možnosti podat žalobu ohledně nároků dle zákona č. 82/1998 Sb. v trestních věcech, což lze vztáhnout i na projednávanou věc. K tomu odkazoval i na další rozhodnutí , Orgán veřejné moci,  sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, . Uvedl, že zrušením dodatečných platebních výměrů nebylo postaveno najisto, že daňové řízení tím končí. Žalobce mohl legitimně očekávat, že jak byla daňová kontrola zahájena formálním oznámením, bude i její ukončení oznámeno obdobným způsobem. Soudu prvního stupně vyčítal, že se nezabýval tím, zda námitka promlčení neodporuje dobrým mravům (§ 2 odst. 3 o. z.). Žalobce jako osoba neznalá práva nemůže bez dalšího určit, že doručením zrušených platebních výměrů došlo ke skončení daňového řízení. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. , spisová značka, , podle něhož lze na stát klást vyšší požadavky. Podle něho správce daně se v konečném rozhodnutí dostatečně nevypořádal s námitkami žalobce, ani mu neoznámil, že řízení tím skončilo. Podle něho tedy postup správce daně byl nespravedlivý, rozsudek je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Listinou základních práv a svobod. Soud prvního stupně se tak měl zabývat důvodností nároku na zaplacení částky 2 194 163 Kč. K ušlému zisku uvedl, že soud prvního stupně postupoval překvapivě, když dovodil, že nelze usuzovat, že by žalobce dosáhl jím uvedeného zisku. V letech 1997-1999 prodejní prostory neprovozoval, tomu zabránil právě průběh daňové kontroly na počátku roku 2002. Bylo mu oznámeno, že , datum,  bude v Brně proveden výslech svědka, aniž by mu bylo oznámeno, kdo a k čemu bude vyslýchán, podobně tomu bylo ve dnech , datum,  a , datum, . Doměřené částky 43 925 Kč za rok 1997 a 223 052 Kč za rok 1999 představují nárůst ziskovosti o přibližně 400 %. Daňová přiznání za rok 2008-2011 zachycují odlišné období, kdy se podnikatelské poměry změnily i v důsledku daňového řízení. Odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podle něhož by se ušlý zisk neměl poměřovat historickým celkovým ročním hospodařením. Jde o konkrétní ušlý majetkový přínos z činnosti, kterou škodní událost znemožnila. Soud prvního stupně tak pochybil, když při hodnocení zisku vycházel z celkového podnikání žalobce. Správně měl vycházet z majetkového přínosu, který mohl reálně očekávat. Nesouhlasil s tím, že se existence daňového řízení negativně neprojevila na obvyklém způsobu hospodaření žalobce. Daňové řízení mělo dopad na jeho podnikatelskou činnost. Vyvolalo právní nejistotu, ztížilo přitup k financování a obchodním partnerům a vedlo k dodatečným administrativním a finančním nákladům. Tím výrazně zasáhlo do normálního fungování podnikatelské činnosti žalobce. Nesouhlasil s tím, že daňové řízení nemělo vliv na nájemní vztah a možnost provozovat podnikatelskou činnost. Dokazování ohledně dostupnosti prodejních prostor nebylo vedeno. Smlouva mohla být prodloužena o dalších 10 let. Příčinná souvislost je dána. Zdůraznil i požadavek na přiměřenost délky řízení, které má probíhat bez zbytečných průtahů, jak vyplývá z čl. 36, 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle něho tak nebyly posouzeny všechny rozhodné skutečnosti a nebyly provedeny všechny potřebné důkazy.13. Povinná navrhla, aby odvolací soud odvolání žalobce zamítl. Souhlasila s tím, že první nárok žalobce je promlčen, že existence ušlého zisku nebyla prokázána.14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), postupem podle ust. § 212, § 212a o. s. ř. přezkoumal správnost napadeného rozsudku v odvoláním dotčené části (§ 206 odst. 2 o. s. ř. – ve výrocích I a II) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.15. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na přijaté názory nebylo zapotřebí důkazní řízení doplňovat, souhlasí i s jeho skutkovými a právními závěry, proto na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje.16. Žalobce požadoval za nepřiměřenou délku řízení částku 2 194 163 Kč a soud prvního stupně dospěl k závěru, že tento nárok je promlčen, s čímž žalobce v odvolání nesouhlasí.17. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že jde o nárok na náhradu nemajetkové újmy, neboť žalobce tento požadavek odůvodňuje nepřiměřenou délkou daňového řízení a z toho mu vzniklé nemajetkové újmy. Počet s tím strávených hodin použil jako způsob výpočtu výše této škody.18. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.19. Podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.20. Soud prvního stupně zjistil, že řízení skončilo doručením rozhodnutí žalobci dne , datum, , čímž se žalobce také o skončení řízení dozvěděl, čímž začala plynout šestiměsíční promlčecí doba dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., která se v důsledku včasného uplatnění nároku u žalované prodloužila o 6 měsíců, konec lhůty tak připadl na pondělí , datum, , protože žaloba byla podána dne , datum, , byl nárok promlčen a s ohledem na námitku promlčení vznesené žalovanou ho nelze přiznat.21. Žalobce v odvolání zpochybňoval závěr soudu prvního stupně, že šestiměsíční lhůta začala běžet ode dne doručení rozhodnutí o zrušení platebních výměrů dne , datum, . Odvolací soud shledal tuto námitku nedůvodnou. Pokud jde o skončení řízení před finančním úřadem, již v předchozím rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odvolací soud odkazoval na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který v bodě 54 odůvodnění dospěl k závěru, že rozhodnutím o zrušení platebního výměru daňové řízení končí a toto rozhodnutí zakládá překážku věci rozhodnuté. Na posouzení otázky skončení řízení nemá vliv, zda žalobce ve věci činil další podání, tedy že s finančním úřadem dále komunikoval. Šestiměsíční promlčecí lhůta tak mohla od , datum,  plynout. Protože jde o lhůtu subjektivní, je podstatné, kdy se žalobce o tom, že mu škoda vznikla a kdo za ni odpovídá, dozvěděl. Daňové řízení probíhalo od , datum,  do , datum, . Žalobce od počátku věděl, kdo s ním daňové řízení vede, měl tedy od počátku vědomost o tom, kdo za případné škody, které mu vzniknou, bude odpovídat. Škoda mu měla vznikat průběžně v letitém řízení, když pojal podezření, že řízení trvá nepřiměřeně dlouho, o definitivní délce řízení si mohl učinit úsudek okamžikem doručení konečného rozhodnutí , datum, . Jestliže řízení trvalo téměř sedm let, je zřejmé, že žalobce musel mít již před jeho skončením pochybnosti o přiměřenosti jeho délky, tedy i o tom, že mu nepřiměřenou délkou řízení vzniká škoda. Žalobce poukazoval na to, že v konečném rozhodnutí nebyl poučen o tom, že může požadovat náhradu škody, sám ale neuvádí žádné ustanovení zákona, z něhož by pro správní orgán taková povinnost vyplývala. Ani odvolacímu soudu není známo, že by správní orgán takovou povinnost měl, proto mu nelze vyčítat její porušení. V daném případě nešlo o trestní řízení, kde je právní úprava jiná a k níž se vztahuje judikatura, na níž žalobce odkazoval, navíc se jedno z odkazovaných rozhodnutí vztahuje k poškozenému v trestním řízení.22. Žalobce namítal, že námitka promlčení odporuje dobrým mravům, a proto k ní nelze přihlížet. Již v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odvolací soud dospěl k závěru, že tomu tak není, neboť zde nebyly žádné skutečnosti, které by žalobci bránily podat žalobu v promlčecí době, nebylo zjištěno, že by např. žalovaná žalobce udržovala v domnění, že mu náhradu vyplatí, apod. Na této situaci se nic nezměnilo, žádné nové skutečnosti najevo nevyšly. Lze tedy připomenout, že žalobce o svém nároku věděl, proto ho u žalované včas (v promlčecí době) uplatnil. Pokud pak žalobu podal až po uplynutí promlčecí doby, aniž mu v podání včasné žaloby bránila skutečnost, která by takové jednání ospravedlňovala, nelze dovodit, že by námitka promlčení odporovala dobrým mravům a není proto možné k ní přihlížet. Lze zdůraznit, že i v odkazované judikatuře Nejvyššího soudu se zdůrazňuje, že na straně žalobce musí jít o mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele. Takové na straně žalobce nebyly ani tvrzeny. Jen z toho, že žalovaným je stát, je dovodit nelze. Odvolací soud proto setrval na svém názoru, že námitka promlčení vznesená žalovanou dobrým mravům neodporuje.23. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 2 194 163 Kč soud prvního stupně rozhodl správně.24. Pokud jde o náhradu za ušlý zisk ve výši 6 000 000 Kč (100 000 Kč měsíčně po dobu pěti let), soud prvního stupně vyšel z přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu, jak ji citoval v bodě 37 odůvodnění svého rozhodnutí a jak byla uvedena výše, z níž vyplývá, že ušlý zisk představuje ztrátu očekávaného majetkového přínosu, přičemž jeho dosažení musí být nepochybné, nemůže jít jen o hypotetickou možnost dosažení nějakého zisku. Správně také vyšel z toho, že předpokladem odpovědnosti za škodu je existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, vznik škody či nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi oběma předchozími předpoklady. Svůj požadavek na náhradu ušlého zisku žalobce odůvodňoval tím, že jestliže v obchodě o ploše 9 m2 dosahoval tržeb 400 000 Kč měsíčně, při 10 x větší ploše by průměrná tržba činila minimálně 1500 000 Kč, dosud dosahovaný hrubý zisk 50 000 Kč měsíčně by se tak zvýšil. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že na základě těchto skutečností nelze vznik škody dovodit. To, že by žalobce investoval do nebytových prostor a podnikal na větší prodejní ploše, samo o sobě neznamená, že by také dosahoval větších zisků. Na základě jím tvrzených skutečností nelze dovodit, že by se při pravidelném běhu věcí zisk zvýšil. Takové skutečnosti, z nichž by takový závěr vyplýval, žalobce netvrdil. Nebylo tedy vysvětleno a doloženo, proč, ač nájem trval od roku 1993, by žalobce od roku 2002 dosahoval podstatně vyššího zisku. Existence ušlého zisku tak nebyla prokázána.25. Souhlasit lze i s názorem, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Žalobce tvrdil, že mu probíhající daňové řízení znemožnilo podnikat ve větším rozsahu. V řízení ale bylo zjištěno, že i po zahájení řízení a vydání platebních výměrů v roce 2002 podával žalobce daňová přiznání ze svého podnikání, kde uváděl obdobné hodnoty jako v předchozích letech, tedy podnikal v obvyklém rozsahu. Lze také souhlasit s názorem, že ze samotné skutečnosti, že byly vydány platební výměry, které byly následně zrušeny, nelze dovodit, že by žalobce nemohl vykonávat podnikatelskou činnost v pronajatých nebytových prostorách na větší ploše, podnikatelskou činnost obecně neznemožňuje ani probíhající daňové řízení. Že by nastaly nějaké zcela výjimečné skutečnosti, v důsledku kterých by žalobce s ohledem na probíhající daňové řízení nemohl podnikat, nebyly zjištěny. Samotné sepisování podání obvykle podnikání nebrání, podání lze sepsat mimo dobu podnikání. Odvolací soud tak souhlasí se soudem prvního stupně, že ani příčinnou souvislost nelze dovodit. Pro absenci těchto dvou předpokladů tak soud prvního stupně žalobu ohledně tohoto nároku správně zamítl.26. Soud prvního stupně dále zamítl žádost žalobce o zaplacení částky 300 Kč, zaplacenou žalobcem v průběhu správního řízení na správních poplatcích za podání žádosti o prodloužení lhůty a o posečkání s placením, když dovodil, že byly zaplaceny , datum,  (200 Kč) a , datum,  (100 Kč) v souvislosti s platebními výměry, nikoli za účelem jejich odstranění, tudíž na náhradu těchto částek žalobce nemá nárok. S tímto názorem, vycházejícím z odkazované judikatury Nejvyššího soudu, odvolací soud souhlasí. Ani žalobce pak neuvedl v odvolání konkrétní námitku, proč by uvedený závěr neměl být správný.27. S ohledem na uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku I o věci samé věcně správný, a protože správně bylo rozhodnuto ve výroku II i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (tento výrok žalobce konkrétní námitkou nezpochybnil a odvolací soud ho shledal správným), odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadených výrocích jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za tři úkony (sepis vyjádření, příprava na jednání před odvolacím soudem, účast na jednání) po 300 Kč.29. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného advokáta žalobce rozhodne soud prvního stupně.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:39.Co.401.2025.709","publishedAt":"2026-10-12","decisionAt":"2026-04-01","caseNumber":{"senate":39,"registry":"Co","index":401,"year":2025,"pageNumber":709},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Cidlina","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o 8 194 463 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. července 2025, č. j. 21 C 23/2010–673","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":21,"registry":"C","index":23,"year":2010,"pageNumber":673},"affectedDate":"2025-06-24","courtCode":"OSPH01","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"140","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"201","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"122","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"47","lexNumber":337,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"50","lexNumber":337,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"32","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"35","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEBYTOVY_PROSTOR","LHUTY","DANOVE_RIZENI","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","USLY_ZISK","NAKLADY_RIZENI","DAN_Z_PRIJMU","KOUPE","SPRAVA_DANI_A_POPLATKU","PREKAZKA_VECI_ROZHODNUTE","NEMAJETKOVA_UJMA"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}