{"uuid":"60a31dd5-a2e5-41f4-be16-03c277f8d3b9","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni obecným zmocněncem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zmocněnce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zmocněnce","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zmocněnce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" za níž jedná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 2x 376 341,50 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 65 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 65 000 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba o zaplacení částky 311 341,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 9. 1. 2025 do zaplacení pro každého ze žalobců se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 3 862,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 65 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 65 000 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 311 341,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne 9. 1. 2025 do zaplacení pro každého ze žalobců se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení ve výši 3 862,50 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 5. 2025 se žalobci domáhali po žalované společně a nerozdílně náhrady majetkové škody ve výši 18 300 Kč s příslušenstvím a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 734 383 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 (dále také jen „posuzované řízení“), a souvisejících řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 529/1998 a Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 72/1999. Posuzované řízení bylo dle žalobců zahájeno dne 23. 12. 1998. Žalobci vstoupili do řízení na místo původní žalobce dne 11. 7. 2005. K pravomocnému skončení řízení došlo 15. 6. 2024. Řízení tedy trvalo 25 let a 175 dnů, tedy zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobci zrekapitulovali průběh řízení a uvedli, že posuzované řízení vůbec nemělo být po prohlášení úpadku žalovaného přerušováno, neboť předmětná pohledávka nemohla být uplatněna přihláškou. V řízení se také opakovaně vyskytly průtahy a nesprávný úřední postup, žalobci odkázali konkrétně na přepisování pořadí listin založených ve spisu, ztrátě obálky k odvolání ze dne 2. 5. 2002, projednávání věci nepříslušným soudem, přidělení věci soudnímu senátu 19 Cm v rozporu s rozvrhem práce, chaotickým vedením spisu či chybnému uvedení spisové značky v přípisu soudu. Žalobci dále zdůraznili, že v období 12. 4. 2011 až 14. 5. 2014 nejsou ve spisu zaznamenány žádné úkony. Žalobci proto požadují odškodnění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč za každý rok trvání řízení (v prvních dvou letech poloviční částku 15 000 Kč), tedy celkem 732 000 Kč, přičemž pro účely stanovení základní částky vycházeli z navýšení o inflaci ve výši 40,62 %. Žalovaná žalobcům nárok na peněžité zadostiučinění neuznala s odůvodněním, že postačuje toliko konstatování porušení práv, neboť žalobci vstoupil do řízení ke dni 8. 11. 2005 a významně se podíleli na délce řízení, neboť k narovnání sporu došlo již v březnu 2012 a řízení mohlo být tedy v tomto roce skončeno. Majetkovou škodu žalovaná nepřiznala z důvodu, že absentuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Při ústním jednání dne 5. 11. 2025 pak žalobci upřesnili svůj žalobní nárok tak, že každý ze žalobců žádá náhradu majetkové škody ve výši 9 150 Kč s příslušenstvím a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 367 191,50 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručené soudu dne 11. 7. 2025 učinila nesporným, že u ní žalobci dne 9. 7. 2024 uplatnili nárok na zadostiučinění ve výši 734 383 Kč a nárok na náhradu škody ve výši 18 300 Kč. Žalovaná nárok projednala a částečně žalobcům vyhověla, když konstatovala porušení jejich práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, peněžité zadostiučinění ani náhradu škody nepřiznala. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení a uvedla, že je nutné posoudit řízení ode dne vstupu žalobců do řízení dne 8. 11. 2005. Posuzované řízení bylo následně od roku 2006 přerušeno do pravomocného skončení vedlejšího řízení a od roku 2009 bylo přerušeno ze zákona. Žalobci vzali žalobu zpět v roce 2024 s tím, že k narovnání sporu došlo již v březnu 2012. Významně se tak na délce sporu podíleli. Z uvedených důvodů má za to, že přiměřeným zadostiučiněním je právě konstatování porušení práva. Co se týče majetkové škody, k tomu žalovaná uvedla, že absentuje zřejmá příčinná souvislost a žalovaná nemže kompenzovat neúspěch žalobců v nákladovém výroku soudních rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), a to podáním ze dne 9. 7. 2024, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Žalovaná nárok žalobců projednala dne 8. 1. 2025, přičemž žalobcům poskytla zadostiučinění formou konstatování porušení jejich práv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Na základě označených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ze spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 bylo zjištěno: Dne 23. 12. 1998 podala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". žalobu proti Pražskému stavebnímu bytovému družstvu na určení povinnosti vydat prohlášení vlastníka budovy a určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky. Dne 29. 3. 2005 podala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". návrh na vstup žalobců (manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":") do řízení na místo ní jako žalobkyně. Přípisem z 1. 4. 2005 byli účastníci vyrozuměni, že nařízené jednání na den 9. 5. 2005 se nekoná a původní žalobkyně byla vyzvána k doložení souhlasu nabyvatelů členství se vstupem do řízení ve lhůtě 3 dnů. Podáním z 11. 4. 2005 žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k předložení souhlasu. Podáním z 12. 4. 2005 žalobkyně souhlas předložila. Usnesením z 11. 7. 2005 soud připustil vstup žalobců na místo dosavadní žalobkyně, usnesení nabylo právní moci 8. 11. 2005. Dne 29. 7. 2005 bylo soudu doručeno odvolání žalované proti usnesení o připuštění vstupu žalobců na místo dosavadní žalobkyně, dne 2. 8. 2005 bylo odvolání zasláno k vyjádření žalobkyně. Žalobkyně soudu zaslala své vyjádření 3. 8. 2005. Spis byl předložen odvolacímu soudu 8. 9. 2005. Usnesením z 30. 9. 2005 odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil, spis byl vrácen dne 25. 10. 2005. Dne 21. 11. 2005 bylo nařízeno ústní jednání na den 11. 1. 2006. Dne 29. 11. 2025 požádal právní zástupce žalované o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 11. 1. 2006 se konalo jednání, na kterém zástupkyně žalobců informovala soud o přerušení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5, ve kterém bylo vydáno předběžné opatření o zákazu nakládání s nemovitostmi, mimo jiné i s předmětnou jednotkou, která byla předmětem samotné žaloby. Přípisem z 13. 1. 2006 si soud vyžádal usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 a přípisem z 17. 2. 2006 si soud vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Cm 138/2003. Usnesením z 23. 3. 2006 soud přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 6 C 155/2003, usnesení nabylo právní moci 19. 4. 2006. Dne 27. 4. 2007 učinil soud dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení. Přípisem z 9. 5. 2007 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení dosud není skončeno. Přípisem z 15. 11. 2007 soud opětovně učinil dotaz na stav řízení, který urgoval dne 27. 12. 2007. Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil dne 16. 1. 2008, že řízení dosud není skončeno. Přípisem z 18. 3. 2008 soud opakoval dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení. Obvodní soud pro Prahu 5 dne 27. 3. 2008 sdělil, že spis je u Nejvyššího soudu. Podáním z 15. 4. 2008 žalobci navrhli pokračování v řízení s ohledem na nález ÚS ze dne 12. 12. 2007. Dne 16. 4. 2008 zaslal soud návrh k vyjádření žalované a požádal o zapůjčení spisu Nejvyšší soud. Dne 14. 5. 2008 Nejvyšší soud zapůjčil spis Obvodního soudu pro Prahu 5. Dne 18. 6. 2008 se žalovaná vyjádřila k návrhu na přerušení řízení. Přípisem z 25. 6. 2008 se soud dotázal, zda usnesení o zrušení nařízeného předběžného opatření již nabylo právní moci. Dne 26. 6. 2008 zástupce žalované informoval soud o ukončení zastoupení. Přípisem ze dne 4. 8. 2008 soud urgoval Obvodní soud pro Prahu 5 o sdělení informací o předběžném opatření. Přípisem z 23. 9. 2008 se soud opětovně dotázal na stav řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 a nařídil přípravné jednání na den 29. 10. 2008. Obvodní soud pro Prahu 5 dne 7. 10. 2008 sdělil, že spis je stále u Nejvyššího soudu. Dne 29. 10. 2008 se konalo jednání. Podáním z 13. 11. 2008 se ve věci vyjádřili žalobci. Podáním z 20. 11. 2008 se vyjádřila žalovaná. Dne 19. 3. 2009 soud učinil dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení, který opakoval dne 23. 4. 2010. Podáním z 17. 5. 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení dosud není skončeno. Dne 13. 8. 2010 soud učinil dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení. Podáním z 24. 8. 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení není skončeno a je přerušeno. Dne 2. 12. 2010 soud opakoval dotaz na stav řízení. Podáním 27. 12. 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení je přerušeno z důvodu insolvenčního řízení. V období od počátku r. 2011 do února 2024 byly činěny kontroly stavu insolvenčního řízení v ISIR. Podáním z 20. 2. 2024 soud učinil dotaz na žalobce, zda s ohledem na trvání konkursu na majetek žalovaného trvají na podané žalobě. Podáním z 1. 3. 2024 žalobci sdělili, že s ohledem na uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k předmětné bytové jednotce ze dne 30. 3. 2012 a vklad vlastnického práva pro žalobce ke dni 15. 2. 2012, berou žalobu zpět s tím, že se vzdávají náhrady nákladů řízení. Usnesením z 23. 4. 2024 soud vyzval žalovanou ke sdělení souhlasu se zpětvzetím žaloby. Usnesením z 22. 5. 2024 soud řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo právní moci 15. 6. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 155/2003 bylo zjištěno: Dne 22. 3. 2002 podala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobu u Městského soudu v Praze proti Pražskému stavebnímu bytovému družstvu na zaplacení peněžité pohledávky z titulu smlouvy o úvěru. Dne 4. 4. 2006 podal žalovaný námitku podjatosti rozhodujícího soudce. Dne 5. 4. 2006 byl spis s vyjádřením rozhodujícího soudce předložen Městskému soudu v Praze. Dne 24. 5. 2006 bylo nařízené ústní jednání odročeno na neurčito z důvodu rozhodování o námitce podjatosti. Usnesením ze dne 20. 6. 2006 rozhodl Městský soud v Praze, že rozhodující soudce není z projednávání věci vyloučen. Usnesení bylo obvodnímu soudu doručeno 13. 7. 2006. Dne 19. 7. 2006 bylo nařízeno ústní jednání na den 19. 10. 2006. Na jednání byly provedeny listinné důkazy, dále právní zástupce žalovaného předložil soudu svazek značného počtu listin, a soud proto jednání odročil na 20. 12. 2006 za účelem seznámení soudu s předloženým svazkem listin, za účelem vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného prezentovaného na jednání, a dalšího dokazování. Podáním doručeným soudu 30. 10. 2006 navrhla žalobkyně provedení důkazů v podání označenými listinami, dne 21. 11. 2006 se k důkazním návrhům žalobkyně vyjádřil žalovaný. Dne 7. 12. 2006 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně ve věci, 12. 12. 2006 se vyjádřila žalovaná. Dne 19. 12. 2006 rozhodl soud o odročení jednání na 18. 1. 2007. Dne 5. 1. 2007 bylo soudu doručeno další vyjádření žalovaného, 11. 1. 2007 se vyjádřila žalobkyně, 15. 1. 2007 se opět vyjádřil žalovaný a 17. 1. 2007 opět žalobkyně. Na jednání dne 18. 1. 2007 rozhodl soud mezitímním rozsudkem tak, že uplatněný nárok žalobkyně je co do základu po právu. Dne 19. 2. 2007 bylo účastníkům rozesláno písemné vyhotovení rozsudku. Z důvodu závady doručení byl zástupci žalovaného rozsudek zaslán znovu dne 28. 2. 2007. Dne 12. 3. 2007 podal žalovaný proti rozsudku odvolání, které doplnil 16. 3. 2007. Dne 10. 4. 2007 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 23. 4. 2007 bylo nařízeno ústní jednání na den 22. 6. 2007. Dne 2. 5. 2007 se k odvolání vyjádřila žalobkyně. Dne 11. 6. 2007 bylo jednání odročeno na 7. 9. 2007 z důvodu neúplně obsazeného senátu odvolacího soudu. Dne 14. 6. 2007 se k věci vyjádřil žalovaný, dne 22. 6. 2007 žalobkyně. Na jednání odvolacího soudu bylo předneseno odvolání a vyjádření k němu, následně bylo jednání odročeno na 9. 11. 2007 s tím, že účastníkům bylo uloženo předložit odvolacímu soudu do 10 dnů od jednání specifikované listinné důkazy. Žalobkyně založila listinné důkazy do spisu 18. 9. 2007, žalovaný 24. 9. 2007. Žalobkyně se k věci vyjádřila 31. 10. 2007, žalovaný 6. 11. 2007. Na jednání 9. 11. 2007 byly provedeny listinné důkazy a byl vyhlášen rozsudek, jímž byl změněn napadený rozsudek tak, že se žaloba ve specifikované části předmětu řízení zamítá, a ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek co do základu nároku potvrzen. Písemné vyhotovení rozsudku bylo obvodním soudem doručeno 27. 11. 2007. Dne 30. 11. 2007 byl rozsudek rozeslán účastníkům a bylo nařízeno ústní jednání na 20. 2. 2008. Dne 6. 2. 2008 podal žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Dne 8. 2. 2008 bylo ústní jednání odročeno na neurčito. Dne 26. 2. 2008 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 3. 3. 2008 byl soudu doručen návrh členů Družstva na zrušení předběžného opatření ze dne 10. 6. 2004, který soud následně rovněž zaslal Nejvyššímu soudu. Dne 16. 10. 2009 vrátil Nejvyšší soud spis bez věcného vyřízení, neboť na majetek žalovaného byl prohlášen konkurz, a dovolací řízení je proto ze zákona přerušeno. Dne 21. 10. 2009 vyrozuměl soud účastníky o přerušení řízení z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalovaného. Spis byl dán na lhůtu 3 měsíce s pokynem následné kontroly stavu konkurzního řízení. Následně od února 2010 do července 2011 byly činěny kontroly stavu insolvenčního řízení. Dne 8. 8. 2011 podala žalobkyně návrh na zrušení předběžného opatření. Dne 27. 9. 2011 soud rozhodl o zrušení předběžného opatření nařízeného dne 10. 6. 2004. Toto usnesení nabylo právní moci 25. 10. 2011. V období od března 2012 do června 2024 byly opět činěny kontroly stavu insolvenčního řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Pro extrémní rozsáhlost, byť jen relevantní části spisu Městského soudu v Praze sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"insolvenční spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za dobu od jeho začátku do 30. 3. 2012 soud nepojal rekapitulaci spisu do rozsudku. Je tomu tak o proto, že průběh insolvenčního řízení, resp. jeho relevantní části neměl již žádný vliv na závěr soudu o nepřiměřenosti délky řízení, případně na formu poskytnutého zadostiučinění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobcům trvalo od 8. 11. 2005 (kdy žalobci pravomocně vstoupili do řízení namísto původního žalobce) a skončeno bylo dne 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 18 let a 7 měsíců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud neprovedl navržený důkaz spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 74 Cm 326/2007 pro irelevantnost ve vztahu k předmětu řízení. Ve vztahu k tomuto spisu navrhl žalobce dále provést důkaz výzvou Vrchního soudu ze dne 18. 5. 2009, č. j. 11 Cmo 375/2008-98, a vyjádřením dlužníka (žalobce) ze dne 9. 3. 2010, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"insolvenční spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tyto listiny žalobce navrhl proto, že v označeném řízení soud jednal o převodu bytové jednotky ve stejném bytovém domě jako jednotka v posuzovaném řízení. Jinými slovy šlo o důkaz směřující k tomu, jak bylo postupováno v jiném řízení, tedy v zásadě k otázce právního posouzení, která náleží soudu. Rovněž další navržené důkazy se míjely s předmětem vedeného řízení, jako Rozvrh práce Městského soudu v Praze za únor 2004 (k námitce ohledně specializace senátu 19 Cm), usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 o návrhu na předběžné opatření ze dne 4. 12. 2003, č. j. 5 Nc 972/2003-20 a ze dne 11. 6. 2004, č. j. 34 C 68/2001-103 včetně nálezů ÚS ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 676/2007 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 123/2008 (předběžná opatření postihující majetek žalobce, a nálezy ÚS, jímž měla být dle tvrzení žalobce předběžná opatření zrušena), které směřují k věcnému posuzování vedení řízení a způsobu, jakým soudy věcně rozhodovaly. Ke skutkovému tvrzení, že posuzované řízení nemělo být po prohlášení úpadku žalovaného přerušováno, navrhl žalobce k důkazu: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, č. j. 75 Cm 85/2007-866, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 16 Cm 24/2003-166, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 179/2024-266, stanovisko žalované ze dne 12. 6. 2024, č. j. MSP-134/2024-ODSK-ODSK/6, vyjádření dlužníka žalobce) ze dne 9. 3. 2010, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"insolvenční spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2013, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"insolvenční spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Otázka přerušení řízení byla dostatečně objasněna již provedenými důkazy a právní posouzení je na soudu. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 o návrhu na předběžné opatření ze dne 10. 6. 2004, č. j. 6 C 155/2003-137, je nadbytečné, neboť spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 6 C 155/2003 byl proveden k důkazu jako celek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a souvisejících průtazích v řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. S ohledem na uvedené soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, pro které bylo řízení přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2768/2017). Soud se proto zabýval i tím, zda délka vedlejšího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 155/2003 a insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"insolvenční spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", do jejichž skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V posuzovaném řízení bylo mezi účastníky především sporu o tom, jak vymezit ve vztahu k žalobcům počátek a konec období, za nějž jim mohla vznikat případná újma, a mohli by tedy za takové období požadovat odškodnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Co se týče počátku posuzovaného období, má zdejší soud ve shodě se žalovanou za to, že počátek řízení ve vztahu k žalobcům je nutno posuzovat nikoliv od podání žaloby, nýbrž až od jejich vstupu do řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, až usnesením, které nabylo právní moci dne 8. 11. 2005 do řízení vstoupili zdejší žalobci, a to na návrh původní žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". po doložení souhlasu žalobců. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 jednoznačně vyplývá, že „při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění… poněkud jiný je případ osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem. Z rozsudku senátu druhé sekce ESLP ze dne 21. 2. 2006, ve věci Klepetář proti České republice, stížnost č. 19621/02, odst. 35 a 36, vyplývá, že ESLP vzal v potaz jen tu dobu řízení, která počala okamžikem, kdy stěžovatel přistoupil vlastním jménem do již probíhajícího řízení, nikoliv tedy od chvíle, kdy řízení jako takové bylo zahájeno podáním žaloby.“ Nejvyšší soud tak jasně vymezil pravidla pro určení počátku řízení ve vztahu k osobám, které do řízení vstoupili až po podání žaloby, a to rozličně v případě dědiců od případu osob, jež do řízení vstoupili vlastním jménem na základě jiných právních skutečností.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od pravomocného vstupu žalobců do řízení dne 8. 11. 2005 do pravomocného skončení dne 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců tak činila 18 let a 7 měsíců. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č.j. 55 Co 8/2023-114, odst. 14). Ohledně 7 dnů soud proto zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem dolů, neboť jde o méně než jednu polovinu měsíce. Ode dne 10. 7. 2009 bylo přitom posuzované řízení v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalovaného ze zákona přerušeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. V podání ze dne 23. 2. 2026 žalobci zpochybnili zejména to, zda posuzované řízení mělo být vůbec z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušeno, neboť právě toto přerušení především vedlo k jeho nepřiměřené délce. Soud se proto touto námitkou žalobců zabýval přednostně. Dospěl však k závěru, že posuzované řízení skutečně z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušeno být mělo, a to z následujících důvodů. V posuzovaném řízení vedeném pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 bylo předmětem řízení jednak (i) povinnost vydat prohlášení vlastníka ohledně specifikované budovy, a jednak (ii) povinnost uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce. Jelikož účinky prohlášení konkursu nastaly dle insolvenčního rejstříku dne 10. 7. 2009, je třeba aplikovat zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném do 19. 7. 2009. Nelze tedy vycházet z ustanovení § 140a insolvenčního zákona o přerušení řízení vedených o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, v aktuálně účinném znění, jak argumentovali žalobci, jelikož toto ustanovení v rozhodné době v zákoně neexistovalo. V projednávané věci je třeba aplikovat § 263 odst. 1 insolvenčního zákona v tehdy účinném znění, který s prohlášením konkursu spojoval přerušení soudních, správních a jiných řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. Právě o takové řízení ve věci vedené pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 šlo, a to ve vztahu k oběma nárokům (jak uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, tak ve vztahu k povinnosti vydat prohlášení vlastníka). Ustanovení § 263 odst. 1 insolvenčního zákona se tedy vztahovalo na širší kategorii všech řízení „týkajících se majetkové podstaty“, nikoli jen na „práva uplatněná přihláškou pohledávky“. Soud tedy přisvědčuje žalobcům, že předmětem posuzovaného řízení skutečně nebyla práva, která by mohla být uplatněna přihláškou pohledávky (ve smyslu nyní účinného znění § 140a insolvenčního zákona), avšak stále se jedná o řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo práv, která mají být z majetkové podstaty uspokojena ve smyslu § 263 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 19. 7. 2009.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Okamžikem prohlášení konkursu (s účinky ke dni 10. 7. 2009) bylo proto posuzované řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004 podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona ex lege přerušeno, přičemž soud měl tuto skutečnost pouze poznamenat do spisu a vyrozumět o ní účastníky řízení a insolvenčního správce (resp. je vyrozumět o podmínkách pokračování v řízení). Nebyl povinen vydávat žádné formální usnesení o přerušení řízení. Z obsahu spisu 19 Cm 46/2004 tak, jak jej soud zjistil, vyplývá, že tak soud sice neučinil, to však na přerušení řízení ze zákona ničeho nemění. Námitka žalobců, že posuzované řízení vůbec nemělo být z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušováno, tak není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Přerušení řízení ani prohlášený konkurs na majetek žalované však na druhou stranu nebránily uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce ve smyslu § 23 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, což bylo předmětem posuzovaného řízení vedeného pod sp. zn. 19 Cm 46/2004, byť nikoli samotným bytovým družstvem, ale insolvenčním správcem. Podle § 285 odst. 4 IZ ve znění účinném do 31. 12. 2013 totiž přešla povinnost bytového družstva převést vlastnické právo k bytové jednotce na oprávněné nabyvatele na insolvenčního správce. Toto insolvenční správce učinil. Ze spisu 19 Cm 46/2004 soud zjistil, že žalobci vzali podáním ze dne 29. 1. 2024 žalobu v celém rozsahu zpět právě proto, že smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce byla insolvenčním správcem dlužníka (bytového družstva) uzavřena dne 30. 3. 2012. K tomuto dni tedy fakticky předmět sporu vedeného pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 odpadl. Přerušení řízení 19 Cm 46/2004 z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení přitom žalobcům nebránilo, aby žalobu vzali zpět již dříve, nikoli až v návaznosti na výzvu soudu dne 29. 1. 2024 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že předmět posuzovaného řízení ke dni 30. 3. 2012 fakticky odpadl, neboť bylo plně vyhověno žalobnímu návrhu, a po tomto datu bylo řízení vedeno pouze formálně. Z tohoto důvodu také soud zjišťoval podstatný obsah insolvenčního řízení pouze do dne 30. 3. 2012. Žalobcům tak po tomto datu mohla vzniknout nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení pouze ve zcela zanedbatelné míře, pokud byla vymáhaná povinnost již splněna uzavřením smlouvy o převodu bytové jednotky insolvenčním správcem. Posuzované řízení ve vztahu k žalobcům tak formálně sice trvalo od 8. 11. 2005 do 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení, nicméně pro účely odškodnění jeho délky je třeba rozlišit období před 30. 3. 2012 a po 30. 3. 2012.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Pokud jde o dobu po 30. 3. 2012, pak z důvodů podrobně popsaných shora soud význam řízení pro žalobce hodnotí jako zcela zanedbatelný a i přesto, že délku řízení je nutno jako celek posoudit jako nepřiměřenou, plně odpovídající formou satisfakce je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které žalobcům poskytla již žalovaná. Pokud jde o další kritéria postupu orgánů veřejné moci, složitost řízení a chování účastníka, odkazuje soud na níže učiněné závěry s přihlédnutím k tomu, že posuzované řízení bylo po celou dobu insolvenčního řízení žalobců přerušeno. Význam řízení snížený až na význam zanedbatelný je však zcela určující a žádné další kritérium by nemohli zvrátit závěr soudu o tom, že není na místě poskytnout peněžní formu satisfakce. Skutečnost, že žalobci v posuzovaném řízení pokračovali v (byť pouze formálním) vedení řízení i poté, co předmět sporu fakticky odpadl, a žalobu vzali zpět až na výzvu soudu v roce 2024, nelze podle názoru soudu klást k tíži žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Jinak je tomu ohledně odškodnění nemajetkové újmy žalobců z důvodu nepřiměřené délky řízení do dne 30. 3. 2012. Zde soud vycházel z délky řízeni 6 let a 5 měsíců (ohledně 22 dní soud délku řízení zaokrouhlil nahoru, neboť jde o více než polovinu měsíce).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Uvedenou délku řízení v trvání 6 let a 5 měsíců soud i při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 155/2003 a insolvenčního řízení sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"insolvenční spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" považuje za nepřiměřenou, a to s ohledem na postup orgánů veřejné moci, jak rozvedeno níže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Celková délka řízení přesahující 6 let v posuzovaném případě neodpovídá času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě za tuto část řízení žalobcům poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). S ohledem na délku řízení, za niž náleží odškodnění v penězích, 6 let a 5 měsíců, přiměřenou základní sazbou je v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení. K požadavku žalobců, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, odst. 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury, či zcela aktuální rozsudek ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, odst. 67 a násl., v němž se otázkou nedůvodnosti požadavku na navýšení základní částky z důvodu inflace Nejvyšší soud podrobně věnoval a své negativní závěry odůvodnil, a proti kterému byla ústavní stížnost zčásti zamítnuta a zčásti odmítnuta plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů. Zadostiučinění, které by tak žalobcům náleželo, je představováno částkou 81 250 Kč 2 x 7 500 + 4 x 15 000 + 5 x 1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci v posuzovaném období od listopadu 2005 soud shledal, že na délce řízení se podílel i procesní soud, a to neúčelným přerušením řízení usnesením ze dne 23. 3. 2006, a to do pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 6 C 155/2003. Přerušení řízení procesní soud odůvodnil tím, že v řízení sp. zn. 6 C 155/2003 bylo vydáno předběžné opatření, jímž bylo žalovanému (bytovému družstvu) zakázáno nakládat s označenými nemovitými věcmi, mj. i s bytovou jednotkou, která byla předmětem posuzovaného řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004. Ačkoliv předmětem řízení ve věci sp. zn. 6 C 155/2003 byla nezaplacená pohledávka z titulu smlouvy o úvěru (a předběžné opatření bylo vydáno toliko z důvodu obavy z pozdější nedobytnosti pohledávky z titulu smlouvy o úvěru, jelikož zcizením bytových jednotek docházelo k úbytku majetku družstva), procesní soud posuzované řízení přerušil nikoli do okamžiku zrušení, resp. zániku předběžného opatření, ale do pravomocného skončení celého řízení sp. zn. 6 C 155/2003. Předběžné opatření bylo zrušeno dne 27. 9. 2011, zatímco samotné řízení sp. zn. 6 C 155/2003 nebylo dosud pravomocně skončeno; důvod přerušení tak trval i po zrušení předběžného opatření, což lze považovat za neúčelné přerušení. Soud však zohlednil, že okamžikem prohlášení konkursu na majetek žalovaného ke dni 10. 7. 2009 došlo k přerušení posuzovaného řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004 i ze zákona z důvodu vedeného insolvenčního řízení, čímž se neúčelné přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. 6 C 155/2003 na délce posuzovaného řízení fakticky neprojevilo, neboť existovaly dvě překážky pokračování v posuzovaném řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004, a to kromě řízení sp. zn. 6 C 155/2003 právě i vedené insolvenčního řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Pokud jde o řízení, pro která bylo posuzované řízení přerušeno, soud konstatuje následující. V řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 6 C 155/2003 soud neshledal průtahy ani nekoncentrovanost řízení. Soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý. Po procesní stránce bylo řízení složitější, soud vydal řadu procesních rozhodnutí, kdy rozhodoval mj. o věcné nepříslušnosti soudu, o dvou návrzích na připuštění změny účastníka na straně žalující, o čtyřech návrzích na nařízení předběžného opatření a o námitce podjatosti. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Jediné období nečinnosti bylo shledáno u odvolacího soudu, a to konkrétně od 11. 6. 2007, kdy bylo odročeno jednání na 7. 9. 2007 z důvodu neúplně obsazeného senátu odvolacího soudu, a dále u dovolacího soudu v období od 26. 2. 2008, kdy byl Nejvyššímu soudu předložen spis s dovoláním, do 16. 10. 2009, kdy Nejvyšší soud spis vrátil bez věcného vyřízení z důvodu přerušení dovolacího řízení následkem prohlášení konkursu na majetek žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Pokud jde o insolvenční řízení vedené se žalovaným, dlužno dodat, že k přerušení posuzovaného řízení došlo ze zákona, čímž je zodpovězena otázka účelnosti přerušení. Insolvenční řízení po úpadku probíhalo od 17. 4. 2009, kdy byl úpadek žalovaného prohlášen, přičemž do dnešního dne není skončeno. Insolvenční řízení hodnotí soud jako procesně složité, zejména s přihlédnutím k jeho značnému rozsahu. V insolvenčním rejstříku je pouze do dne 30. 3. 2012 evidováno téměř 2000 záznamů (v řízení po prohlášení úpadku), vedeno bylo celkem 239 incidenčních sporů. S ohledem na délku přerušení, která mohla být pro žalobce z hlediska nejistoty výsledku posuzovaného řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004 rozhodná (tj. pouze do dne 30. 3. 2012), pak není důvod se domnívat, že by délka insolvenčního řízení sama o sobě způsobila nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Proto se soud blíže insolvenčním řízením pro nadbytečnost nezabýval, neboť jakýkoli závěr o průběhu tohoto řízení by nic nemohl změnit na závěru soudu o nepřiměřené délce posuzovaného řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Z výše uvedeného tak plyne, že se na délce řízení podílely rovněž soudy. Zdejší soud však dospěl k závěru, že pro toto kritérium nelze základní částku modifikovat, neboť hodnocení postupu orgánů veřejné moci se projevilo v závěru soudu o nepřiměřenosti délky řízení a potřebě odškodnit tuto část řízení v penězích, neboť v opačném případě by závěr o nepřiměřené délce řízení nemohl být dán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o uložení povinnosti vydat prohlášení vlastníka a uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, tedy o řízení se standardním významem pro jeho účastníky. Proto soud základní částku nemodifikoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Z hlediska kritéria složitosti hodnotí soud věc z hlediska hmotněprávního jako standardní. Řízení bylo složitější po stránce procesní, soud rozhodoval o návrhu na záměnu účastníka na straně žalující. V řízení soud činil procesní úkony za účelem specifikace žalobního petitu (který bylo nutno upravit v závislosti na zpracování prohlášení vlastníka budovy). V rámci kritéria složitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Z hlediska procesní složitosti pak v posuzovaném řízení došlo k prohlášení úpadku žalovaného, na základě čehož došlo k přerušení řízení ze zákona, a také k přerušení řízení z důvodu vydaného předběžného opatření v souběžně vedeném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5. V rámci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pak bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). V samotném posuzovaném řízení soud prvního stupně nevydal rozhodnutí ve věci, byla vydána pouze procesní rozhodnutí, a to i s ohledem na prodloužení řízení z důvodu nesprávného určení věcné příslušnosti soudu, na kterém se účastníci nepodíleli. Pro kritérium složitosti (včetně instančnosti) soud základní částku snížil o 15 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. V rámci kritéria chování účastníka soud dospěl k závěru, že žalobci se na délce posuzovaného řízení nepodíleli, pro toto kritérium tak základní částku nijak nemodifikoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Soud však dále dospěl k závěru, že je třeba základní částku modifikovat s ohledem na sdílenou újmu, neboť žalobci jsou manželé a v řízení po celou dobu vystupovali společně. Přistoupil tak ke snížení základní částky o 5%.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Ve světle výše uvedeného žalobcům náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení každému ze žalobců náleží ve výši 81 250 Kč – 15 % - 5%, tj. 65 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobcům poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, přiznal soud výrokem I a II každému ze žalobců uvedenou částku, tj. 65 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 302 191,50 Kč s příslušenstvím vůči každému ze žalobců byla žaloba zamítnuta (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Ohledně požadované majetkové škody, soud dospěl k závěru, že ve věci není dán žádný odpovědnostní titul, neboť ve věci nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí, tj. rozhodnutí, které by bylo následně zrušeno. Soud pak není oprávněn přezkoumávat pravomocné rozhodnutí jiného soudu o nákladech řízení. Pokud pak žalobci odkazovali na skutečnost, že majetková škoda měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, pak v tomto směru není dán ohledně vzniku majetkové škody ani odpovědností titul a ani příčinná souvislost, neboť žalobci se náhrady nákladů řízení měli domáhat právě v posuzovaném řízení. Ohledně majetkové škody ve výši 9 150 Kč pro každého ze žalobců včetně příslušenství tak soud žalobu v celé části zamítl (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Soud přiznal žalobcům požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I) ze soudem přiznané částky 65 000 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 9. 1. 2025 ve výši 12 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo proto marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 9. 7. 2024, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 8. 1. 2025 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a § 146 odst. 3 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. Jelikož žalobci uplatnili v řízení celkem dva nároky na odškodnění, a to jednak nárok na náhradu škody (ohledně něhož byla žaloba zamítnuta) a nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu, srov. též § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 65 000 + 9 150 = 74 150 Kč. Žalobci byli úspěšní ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 65 000 Kč), neboť i když žalobci nebyli úspěšní v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Ohledně nároku na náhradu škody v částce 9 150 Kč soud žalobu zamítl a žalobci hradí náklady v této části žalované. Výsledný poměr, v jakém účastníci uspěli, činí po zaokrouhlení 75 % (87,66 - 12,34) ve prospěch žalobců [(65 000/74 150) * 100 – (9 150/74 150) * 100], v tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Žalobci nebyli v řízení zastoupeni advokátem, tudíž mají právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Vyhláška č. 254/2015 Sb. stanoví v § 2 odst. 3 paušální odměnu 300 Kč za každý z provedených procesních úkonů. Nicméně v souvislosti s novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která od 1. 1. 2025 stanoví režijní paušál v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby advokáta, dovodil Nejvyšší soud, že i nezastoupenému účastníkovi (bez výjimky) je nutno přiznat paušální náhradu hotových výdajů na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 450 Kč za úkon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Nejvyšší soud, vázán v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy nosnými důvody plenárního nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, shledal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Soud veden těmito závěry Nejvyššího soudu, které ve své rozhodovací praxi uplatňuje i soud odvolací (srov. aktuální rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2026, č. j. 14 Co 9/2026-77), přiznal žalobcům náhradu ve výši sedmi režijních paušálů po 450 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za sepis žaloby a za přípravu a účast při jednání dne 5. 11. 2025, dne 21. 1. 2026 a dne 1. 4. 2026, celkem 3 150 Kč a soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, po zohlednění dílčího úspěchu 75 % ve výši 3 862,50 Kč každému ze žalobců. Za vyjádření ze dne 5. 11. 2025, 21. 1. 2026 a 23. 2. 2026 soud náhradu nepřiznal, neboť žaloba měla a mohla být perfektní již při jejím podání, uvedená podání tak soud neshledal účelnými.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. Povinnost k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., když jde o plnění ze státního rozpočtu, jehož administrace vyžaduje delší dobu, přičemž žalobce v principu delší lhůta nijak nepoškozuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 25. 5. 2025 se žalobci domáhali po žalované společně a nerozdílně náhrady majetkové škody ve výši 18 300 Kč s příslušenstvím a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 734 383 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy jemu způsobené nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 (dále také jen „posuzované řízení“), a souvisejících řízení vedených u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Cm 529/1998 a Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 72/1999. Posuzované řízení bylo dle žalobců zahájeno dne 23. 12. 1998. Žalobci vstoupili do řízení na místo původní žalobce dne 11. 7. 2005. K pravomocnému skončení řízení došlo 15. 6. 2024. Řízení tedy trvalo 25 let a 175 dnů, tedy zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu. Žalobci zrekapitulovali průběh řízení a uvedli, že posuzované řízení vůbec nemělo být po prohlášení úpadku žalovaného přerušováno, neboť předmětná pohledávka nemohla být uplatněna přihláškou. V řízení se také opakovaně vyskytly průtahy a nesprávný úřední postup, žalobci odkázali konkrétně na přepisování pořadí listin založených ve spisu, ztrátě obálky k odvolání ze dne 2. 5. 2002, projednávání věci nepříslušným soudem, přidělení věci soudnímu senátu 19 Cm v rozporu s rozvrhem práce, chaotickým vedením spisu či chybnému uvedení spisové značky v přípisu soudu. Žalobci dále zdůraznili, že v období 12. 4. 2011 až 14. 5. 2014 nejsou ve spisu zaznamenány žádné úkony. Žalobci proto požadují odškodnění nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč za každý rok trvání řízení (v prvních dvou letech poloviční částku 15 000 Kč), tedy celkem 732 000 Kč, přičemž pro účely stanovení základní částky vycházeli z navýšení o inflaci ve výši 40,62 %. Žalovaná žalobcům nárok na peněžité zadostiučinění neuznala s odůvodněním, že postačuje toliko konstatování porušení práv, neboť žalobci vstoupil do řízení ke dni 8. 11. 2005 a významně se podíleli na délce řízení, neboť k narovnání sporu došlo již v březnu 2012 a řízení mohlo být tedy v tomto roce skončeno. Majetkovou škodu žalovaná nepřiznala z důvodu, že absentuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Při ústním jednání dne 5. 11. 2025 pak žalobci upřesnili svůj žalobní nárok tak, že každý ze žalobců žádá náhradu majetkové škody ve výši 9 150 Kč s příslušenstvím a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 367 191,50 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy.2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručené soudu dne 11. 7. 2025 učinila nesporným, že u ní žalobci dne 9. 7. 2024 uplatnili nárok na zadostiučinění ve výši 734 383 Kč a nárok na náhradu škody ve výši 18 300 Kč. Žalovaná nárok projednala a částečně žalobcům vyhověla, když konstatovala porušení jejich práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, peněžité zadostiučinění ani náhradu škody nepřiznala. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení a uvedla, že je nutné posoudit řízení ode dne vstupu žalobců do řízení dne 8. 11. 2005. Posuzované řízení bylo následně od roku 2006 přerušeno do pravomocného skončení vedlejšího řízení a od roku 2009 bylo přerušeno ze zákona. Žalobci vzali žalobu zpět v roce 2024 s tím, že k narovnání sporu došlo již v březnu 2012. Významně se tak na délce sporu podíleli. Z uvedených důvodů má za to, že přiměřeným zadostiučiněním je právě konstatování porušení práva. Co se týče majetkové škody, k tomu žalovaná uvedla, že absentuje zřejmá příčinná souvislost a žalovaná nemže kompenzovat neúspěch žalobců v nákladovém výroku soudních rozhodnutí.3. Soud vzal za svá skutková zjištění skutečnosti, které byly mezi účastníky nesporné. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „OdpŠk“), a to podáním ze dne 9. 7. 2024, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Žalovaná nárok žalobců projednala dne 8. 1. 2025, přičemž žalobcům poskytla zadostiučinění formou konstatování porušení jejich práv.4. Na základě označených listinných důkazů učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedenému závěru o skutkovém stavu:5. Ze spisu vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 bylo zjištěno: Dne 23. 12. 1998 podala , právnická osoba, . žalobu proti Pražskému stavebnímu bytovému družstvu na určení povinnosti vydat prohlášení vlastníka budovy a určení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu bytové jednotky. Dne 29. 3. 2005 podala , právnická osoba, . návrh na vstup žalobců (manželů , Anonymizováno, ) do řízení na místo ní jako žalobkyně. Přípisem z 1. 4. 2005 byli účastníci vyrozuměni, že nařízené jednání na den 9. 5. 2005 se nekoná a původní žalobkyně byla vyzvána k doložení souhlasu nabyvatelů členství se vstupem do řízení ve lhůtě 3 dnů. Podáním z 11. 4. 2005 žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k předložení souhlasu. Podáním z 12. 4. 2005 žalobkyně souhlas předložila. Usnesením z 11. 7. 2005 soud připustil vstup žalobců na místo dosavadní žalobkyně, usnesení nabylo právní moci 8. 11. 2005. Dne 29. 7. 2005 bylo soudu doručeno odvolání žalované proti usnesení o připuštění vstupu žalobců na místo dosavadní žalobkyně, dne 2. 8. 2005 bylo odvolání zasláno k vyjádření žalobkyně. Žalobkyně soudu zaslala své vyjádření 3. 8. 2005. Spis byl předložen odvolacímu soudu 8. 9. 2005. Usnesením z 30. 9. 2005 odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil, spis byl vrácen dne 25. 10. 2005. Dne 21. 11. 2005 bylo nařízeno ústní jednání na den 11. 1. 2006. Dne 29. 11. 2025 požádal právní zástupce žalované o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 11. 1. 2006 se konalo jednání, na kterém zástupkyně žalobců informovala soud o přerušení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5, ve kterém bylo vydáno předběžné opatření o zákazu nakládání s nemovitostmi, mimo jiné i s předmětnou jednotkou, která byla předmětem samotné žaloby. Přípisem z 13. 1. 2006 si soud vyžádal usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 a přípisem z 17. 2. 2006 si soud vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Cm 138/2003. Usnesením z 23. 3. 2006 soud přerušil řízení do pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 6 C 155/2003, usnesení nabylo právní moci 19. 4. 2006. Dne 27. 4. 2007 učinil soud dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení. Přípisem z 9. 5. 2007 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení dosud není skončeno. Přípisem z 15. 11. 2007 soud opětovně učinil dotaz na stav řízení, který urgoval dne 27. 12. 2007. Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil dne 16. 1. 2008, že řízení dosud není skončeno. Přípisem z 18. 3. 2008 soud opakoval dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení. Obvodní soud pro Prahu 5 dne 27. 3. 2008 sdělil, že spis je u Nejvyššího soudu. Podáním z 15. 4. 2008 žalobci navrhli pokračování v řízení s ohledem na nález ÚS ze dne 12. 12. 2007. Dne 16. 4. 2008 zaslal soud návrh k vyjádření žalované a požádal o zapůjčení spisu Nejvyšší soud. Dne 14. 5. 2008 Nejvyšší soud zapůjčil spis Obvodního soudu pro Prahu 5. Dne 18. 6. 2008 se žalovaná vyjádřila k návrhu na přerušení řízení. Přípisem z 25. 6. 2008 se soud dotázal, zda usnesení o zrušení nařízeného předběžného opatření již nabylo právní moci. Dne 26. 6. 2008 zástupce žalované informoval soud o ukončení zastoupení. Přípisem ze dne 4. 8. 2008 soud urgoval Obvodní soud pro Prahu 5 o sdělení informací o předběžném opatření. Přípisem z 23. 9. 2008 se soud opětovně dotázal na stav řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 a nařídil přípravné jednání na den 29. 10. 2008. Obvodní soud pro Prahu 5 dne 7. 10. 2008 sdělil, že spis je stále u Nejvyššího soudu. Dne 29. 10. 2008 se konalo jednání. Podáním z 13. 11. 2008 se ve věci vyjádřili žalobci. Podáním z 20. 11. 2008 se vyjádřila žalovaná. Dne 19. 3. 2009 soud učinil dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení, který opakoval dne 23. 4. 2010. Podáním z 17. 5. 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení dosud není skončeno. Dne 13. 8. 2010 soud učinil dotaz na Obvodní soud pro Prahu 5 na stav řízení. Podáním z 24. 8. 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení není skončeno a je přerušeno. Dne 2. 12. 2010 soud opakoval dotaz na stav řízení. Podáním 27. 12. 2010 Obvodní soud pro Prahu 5 sdělil, že řízení je přerušeno z důvodu insolvenčního řízení. V období od počátku r. 2011 do února 2024 byly činěny kontroly stavu insolvenčního řízení v ISIR. Podáním z 20. 2. 2024 soud učinil dotaz na žalobce, zda s ohledem na trvání konkursu na majetek žalovaného trvají na podané žalobě. Podáním z 1. 3. 2024 žalobci sdělili, že s ohledem na uzavření smlouvy o převodu vlastnictví k předmětné bytové jednotce ze dne 30. 3. 2012 a vklad vlastnického práva pro žalobce ke dni 15. 2. 2012, berou žalobu zpět s tím, že se vzdávají náhrady nákladů řízení. Usnesením z 23. 4. 2024 soud vyzval žalovanou ke sdělení souhlasu se zpětvzetím žaloby. Usnesením z 22. 5. 2024 soud řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo právní moci 15. 6. 2024.6. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 155/2003 bylo zjištěno: Dne 22. 3. 2002 podala , právnická osoba,  žalobu u Městského soudu v Praze proti Pražskému stavebnímu bytovému družstvu na zaplacení peněžité pohledávky z titulu smlouvy o úvěru. Dne 4. 4. 2006 podal žalovaný námitku podjatosti rozhodujícího soudce. Dne 5. 4. 2006 byl spis s vyjádřením rozhodujícího soudce předložen Městskému soudu v Praze. Dne 24. 5. 2006 bylo nařízené ústní jednání odročeno na neurčito z důvodu rozhodování o námitce podjatosti. Usnesením ze dne 20. 6. 2006 rozhodl Městský soud v Praze, že rozhodující soudce není z projednávání věci vyloučen. Usnesení bylo obvodnímu soudu doručeno 13. 7. 2006. Dne 19. 7. 2006 bylo nařízeno ústní jednání na den 19. 10. 2006. Na jednání byly provedeny listinné důkazy, dále právní zástupce žalovaného předložil soudu svazek značného počtu listin, a soud proto jednání odročil na 20. 12. 2006 za účelem seznámení soudu s předloženým svazkem listin, za účelem vyjádření žalobkyně k vyjádření žalovaného prezentovaného na jednání, a dalšího dokazování. Podáním doručeným soudu 30. 10. 2006 navrhla žalobkyně provedení důkazů v podání označenými listinami, dne 21. 11. 2006 se k důkazním návrhům žalobkyně vyjádřil žalovaný. Dne 7. 12. 2006 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně ve věci, 12. 12. 2006 se vyjádřila žalovaná. Dne 19. 12. 2006 rozhodl soud o odročení jednání na 18. 1. 2007. Dne 5. 1. 2007 bylo soudu doručeno další vyjádření žalovaného, 11. 1. 2007 se vyjádřila žalobkyně, 15. 1. 2007 se opět vyjádřil žalovaný a 17. 1. 2007 opět žalobkyně. Na jednání dne 18. 1. 2007 rozhodl soud mezitímním rozsudkem tak, že uplatněný nárok žalobkyně je co do základu po právu. Dne 19. 2. 2007 bylo účastníkům rozesláno písemné vyhotovení rozsudku. Z důvodu závady doručení byl zástupci žalovaného rozsudek zaslán znovu dne 28. 2. 2007. Dne 12. 3. 2007 podal žalovaný proti rozsudku odvolání, které doplnil 16. 3. 2007. Dne 10. 4. 2007 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 23. 4. 2007 bylo nařízeno ústní jednání na den 22. 6. 2007. Dne 2. 5. 2007 se k odvolání vyjádřila žalobkyně. Dne 11. 6. 2007 bylo jednání odročeno na 7. 9. 2007 z důvodu neúplně obsazeného senátu odvolacího soudu. Dne 14. 6. 2007 se k věci vyjádřil žalovaný, dne 22. 6. 2007 žalobkyně. Na jednání odvolacího soudu bylo předneseno odvolání a vyjádření k němu, následně bylo jednání odročeno na 9. 11. 2007 s tím, že účastníkům bylo uloženo předložit odvolacímu soudu do 10 dnů od jednání specifikované listinné důkazy. Žalobkyně založila listinné důkazy do spisu 18. 9. 2007, žalovaný 24. 9. 2007. Žalobkyně se k věci vyjádřila 31. 10. 2007, žalovaný 6. 11. 2007. Na jednání 9. 11. 2007 byly provedeny listinné důkazy a byl vyhlášen rozsudek, jímž byl změněn napadený rozsudek tak, že se žaloba ve specifikované části předmětu řízení zamítá, a ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek co do základu nároku potvrzen. Písemné vyhotovení rozsudku bylo obvodním soudem doručeno 27. 11. 2007. Dne 30. 11. 2007 byl rozsudek rozeslán účastníkům a bylo nařízeno ústní jednání na 20. 2. 2008. Dne 6. 2. 2008 podal žalovaný proti rozsudku odvolacího soudu dovolání. Dne 8. 2. 2008 bylo ústní jednání odročeno na neurčito. Dne 26. 2. 2008 byl spis předložen Nejvyššímu soudu. Dne 3. 3. 2008 byl soudu doručen návrh členů Družstva na zrušení předběžného opatření ze dne 10. 6. 2004, který soud následně rovněž zaslal Nejvyššímu soudu. Dne 16. 10. 2009 vrátil Nejvyšší soud spis bez věcného vyřízení, neboť na majetek žalovaného byl prohlášen konkurz, a dovolací řízení je proto ze zákona přerušeno. Dne 21. 10. 2009 vyrozuměl soud účastníky o přerušení řízení z důvodu prohlášení konkurzu na majetek žalovaného. Spis byl dán na lhůtu 3 měsíce s pokynem následné kontroly stavu konkurzního řízení. Následně od února 2010 do července 2011 byly činěny kontroly stavu insolvenčního řízení. Dne 8. 8. 2011 podala žalobkyně návrh na zrušení předběžného opatření. Dne 27. 9. 2011 soud rozhodl o zrušení předběžného opatření nařízeného dne 10. 6. 2004. Toto usnesení nabylo právní moci 25. 10. 2011. V období od března 2012 do června 2024 byly opět činěny kontroly stavu insolvenčního řízení.7. Pro extrémní rozsáhlost, byť jen relevantní části spisu Městského soudu v Praze sp. zn. , insolvenční spisová značka,  za dobu od jeho začátku do 30. 3. 2012 soud nepojal rekapitulaci spisu do rozsudku. Je tomu tak o proto, že průběh insolvenčního řízení, resp. jeho relevantní části neměl již žádný vliv na závěr soudu o nepřiměřenosti délky řízení, případně na formu poskytnutého zadostiučinění.8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.9. Ze shora uvedených listinných důkazů má soud za prokázaný závěr s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobcům trvalo od 8. 11. 2005 (kdy žalobci pravomocně vstoupili do řízení namísto původního žalobce) a skončeno bylo dne 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 18 let a 7 měsíců.10. Soud neprovedl navržený důkaz spisem Městského soudu v Praze sp. zn. 74 Cm 326/2007 pro irelevantnost ve vztahu k předmětu řízení. Ve vztahu k tomuto spisu navrhl žalobce dále provést důkaz výzvou Vrchního soudu ze dne 18. 5. 2009, č. j. 11 Cmo 375/2008-98, a vyjádřením dlužníka (žalobce) ze dne 9. 3. 2010, č. j. , insolvenční spisová značka, . Tyto listiny žalobce navrhl proto, že v označeném řízení soud jednal o převodu bytové jednotky ve stejném bytovém domě jako jednotka v posuzovaném řízení. Jinými slovy šlo o důkaz směřující k tomu, jak bylo postupováno v jiném řízení, tedy v zásadě k otázce právního posouzení, která náleží soudu. Rovněž další navržené důkazy se míjely s předmětem vedeného řízení, jako Rozvrh práce Městského soudu v Praze za únor 2004 (k námitce ohledně specializace senátu 19 Cm), usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 o návrhu na předběžné opatření ze dne 4. 12. 2003, č. j. 5 Nc 972/2003-20 a ze dne 11. 6. 2004, č. j. 34 C 68/2001-103 včetně nálezů ÚS ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. I. ÚS 676/2007 a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 123/2008 (předběžná opatření postihující majetek žalobce, a nálezy ÚS, jímž měla být dle tvrzení žalobce předběžná opatření zrušena), které směřují k věcnému posuzování vedení řízení a způsobu, jakým soudy věcně rozhodovaly. Ke skutkovému tvrzení, že posuzované řízení nemělo být po prohlášení úpadku žalovaného přerušováno, navrhl žalobce k důkazu: usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2023, č. j. 75 Cm 85/2007-866, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2024, č. j. 16 Cm 24/2003-166, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. 4 Cmo 179/2024-266, stanovisko žalované ze dne 12. 6. 2024, č. j. MSP-134/2024-ODSK-ODSK/6, vyjádření dlužníka žalobce) ze dne 9. 3. 2010, č. j. , insolvenční spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2013, č. j. , insolvenční spisová značka, . Otázka přerušení řízení byla dostatečně objasněna již provedenými důkazy a právní posouzení je na soudu. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 o návrhu na předběžné opatření ze dne 10. 6. 2004, č. j. 6 C 155/2003-137, je nadbytečné, neboť spis Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 6 C 155/2003 byl proveden k důkazu jako celek.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:12. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.13. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.17. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.18. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, když se žalobci po žalované domáhají zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení a souvisejících průtazích v řízení. V řízení přitom bylo nesporné, že žalobci svůj nárok u žalované řádně předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, pročež může být věc projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).19. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.20. V posuzovaném případě se žalobci domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.21. S ohledem na uvedené soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.22. Nejvyšší soud dovodil, že pro účely posouzení, zda v řízení, které bylo přerušeno nebo ve kterém nebylo možno z jiného důvodu pokračovat, došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení, pro které bylo řízení přerušeno, byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Jestliže však délka vedlejšího řízení přiměřená není, a to z důvodů přičitatelných státu, promítá se tato skutečnost i do závěrů o nepřiměřené délce původního řízení. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se přihlédne též k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 348/2010, nebo ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2768/2017). Soud se proto zabýval i tím, zda délka vedlejšího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 155/2003 a insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , insolvenční spisová značka, , do jejichž skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená.23. V posuzovaném řízení bylo mezi účastníky především sporu o tom, jak vymezit ve vztahu k žalobcům počátek a konec období, za nějž jim mohla vznikat případná újma, a mohli by tedy za takové období požadovat odškodnění.24. Co se týče počátku posuzovaného období, má zdejší soud ve shodě se žalovanou za to, že počátek řízení ve vztahu k žalobcům je nutno posuzovat nikoliv od podání žaloby, nýbrž až od jejich vstupu do řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, až usnesením, které nabylo právní moci dne 8. 11. 2005 do řízení vstoupili zdejší žalobci, a to na návrh původní žalobkyně , právnická osoba, . po doložení souhlasu žalobců. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 jednoznačně vyplývá, že „při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění… poněkud jiný je případ osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem. Z rozsudku senátu druhé sekce ESLP ze dne 21. 2. 2006, ve věci Klepetář proti České republice, stížnost č. 19621/02, odst. 35 a 36, vyplývá, že ESLP vzal v potaz jen tu dobu řízení, která počala okamžikem, kdy stěžovatel přistoupil vlastním jménem do již probíhajícího řízení, nikoliv tedy od chvíle, kdy řízení jako takové bylo zahájeno podáním žaloby.“ Nejvyšší soud tak jasně vymezil pravidla pro určení počátku řízení ve vztahu k osobám, které do řízení vstoupili až po podání žaloby, a to rozličně v případě dědiců od případu osob, jež do řízení vstoupili vlastním jménem na základě jiných právních skutečností.25. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od pravomocného vstupu žalobců do řízení dne 8. 11. 2005 do pravomocného skončení dne 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení. Délka řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobců tak činila 18 let a 7 měsíců. Délka řízení se stanovuje s podrobností na roky a měsíce, nikoli rovněž na dny (srov. například rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2023, č.j. 55 Co 8/2023-114, odst. 14). Ohledně 7 dnů soud proto zaokrouhlil délku řízení na celé měsíce směrem dolů, neboť jde o méně než jednu polovinu měsíce. Ode dne 10. 7. 2009 bylo přitom posuzované řízení v důsledku prohlášení konkursu na majetek žalovaného ze zákona přerušeno.26. V podání ze dne 23. 2. 2026 žalobci zpochybnili zejména to, zda posuzované řízení mělo být vůbec z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušeno, neboť právě toto přerušení především vedlo k jeho nepřiměřené délce. Soud se proto touto námitkou žalobců zabýval přednostně. Dospěl však k závěru, že posuzované řízení skutečně z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušeno být mělo, a to z následujících důvodů. V posuzovaném řízení vedeném pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 bylo předmětem řízení jednak (i) povinnost vydat prohlášení vlastníka ohledně specifikované budovy, a jednak (ii) povinnost uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce. Jelikož účinky prohlášení konkursu nastaly dle insolvenčního rejstříku dne 10. 7. 2009, je třeba aplikovat zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění účinném do 19. 7. 2009. Nelze tedy vycházet z ustanovení § 140a insolvenčního zákona o přerušení řízení vedených o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, v aktuálně účinném znění, jak argumentovali žalobci, jelikož toto ustanovení v rozhodné době v zákoně neexistovalo. V projednávané věci je třeba aplikovat § 263 odst. 1 insolvenčního zákona v tehdy účinném znění, který s prohlášením konkursu spojoval přerušení soudních, správních a jiných řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. Právě o takové řízení ve věci vedené pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 šlo, a to ve vztahu k oběma nárokům (jak uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, tak ve vztahu k povinnosti vydat prohlášení vlastníka). Ustanovení § 263 odst. 1 insolvenčního zákona se tedy vztahovalo na širší kategorii všech řízení „týkajících se majetkové podstaty“, nikoli jen na „práva uplatněná přihláškou pohledávky“. Soud tedy přisvědčuje žalobcům, že předmětem posuzovaného řízení skutečně nebyla práva, která by mohla být uplatněna přihláškou pohledávky (ve smyslu nyní účinného znění § 140a insolvenčního zákona), avšak stále se jedná o řízení, která se týkají majetkové podstaty nebo práv, která mají být z majetkové podstaty uspokojena ve smyslu § 263 odst. 1 insolvenčního zákona ve znění účinném do 19. 7. 2009.27. Okamžikem prohlášení konkursu (s účinky ke dni 10. 7. 2009) bylo proto posuzované řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004 podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona ex lege přerušeno, přičemž soud měl tuto skutečnost pouze poznamenat do spisu a vyrozumět o ní účastníky řízení a insolvenčního správce (resp. je vyrozumět o podmínkách pokračování v řízení). Nebyl povinen vydávat žádné formální usnesení o přerušení řízení. Z obsahu spisu 19 Cm 46/2004 tak, jak jej soud zjistil, vyplývá, že tak soud sice neučinil, to však na přerušení řízení ze zákona ničeho nemění. Námitka žalobců, že posuzované řízení vůbec nemělo být z důvodu vedeného insolvenčního řízení přerušováno, tak není důvodná.28. Přerušení řízení ani prohlášený konkurs na majetek žalované však na druhou stranu nebránily uzavření smlouvy o převodu vlastnického práva k bytové jednotce ve smyslu § 23 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, což bylo předmětem posuzovaného řízení vedeného pod sp. zn. 19 Cm 46/2004, byť nikoli samotným bytovým družstvem, ale insolvenčním správcem. Podle § 285 odst. 4 IZ ve znění účinném do 31. 12. 2013 totiž přešla povinnost bytového družstva převést vlastnické právo k bytové jednotce na oprávněné nabyvatele na insolvenčního správce. Toto insolvenční správce učinil. Ze spisu 19 Cm 46/2004 soud zjistil, že žalobci vzali podáním ze dne 29. 1. 2024 žalobu v celém rozsahu zpět právě proto, že smlouva o převodu vlastnictví k bytové jednotce byla insolvenčním správcem dlužníka (bytového družstva) uzavřena dne 30. 3. 2012. K tomuto dni tedy fakticky předmět sporu vedeného pod sp. zn. 19 Cm 46/2004 odpadl. Přerušení řízení 19 Cm 46/2004 z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení přitom žalobcům nebránilo, aby žalobu vzali zpět již dříve, nikoli až v návaznosti na výzvu soudu dne 29. 1. 2024 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 29 Cdo 4524/2017).29. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že předmět posuzovaného řízení ke dni 30. 3. 2012 fakticky odpadl, neboť bylo plně vyhověno žalobnímu návrhu, a po tomto datu bylo řízení vedeno pouze formálně. Z tohoto důvodu také soud zjišťoval podstatný obsah insolvenčního řízení pouze do dne 30. 3. 2012. Žalobcům tak po tomto datu mohla vzniknout nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku řízení pouze ve zcela zanedbatelné míře, pokud byla vymáhaná povinnost již splněna uzavřením smlouvy o převodu bytové jednotky insolvenčním správcem. Posuzované řízení ve vztahu k žalobcům tak formálně sice trvalo od 8. 11. 2005 do 15. 6. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení, nicméně pro účely odškodnění jeho délky je třeba rozlišit období před 30. 3. 2012 a po 30. 3. 2012.30. Pokud jde o dobu po 30. 3. 2012, pak z důvodů podrobně popsaných shora soud význam řízení pro žalobce hodnotí jako zcela zanedbatelný a i přesto, že délku řízení je nutno jako celek posoudit jako nepřiměřenou, plně odpovídající formou satisfakce je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které žalobcům poskytla již žalovaná. Pokud jde o další kritéria postupu orgánů veřejné moci, složitost řízení a chování účastníka, odkazuje soud na níže učiněné závěry s přihlédnutím k tomu, že posuzované řízení bylo po celou dobu insolvenčního řízení žalobců přerušeno. Význam řízení snížený až na význam zanedbatelný je však zcela určující a žádné další kritérium by nemohli zvrátit závěr soudu o tom, že není na místě poskytnout peněžní formu satisfakce. Skutečnost, že žalobci v posuzovaném řízení pokračovali v (byť pouze formálním) vedení řízení i poté, co předmět sporu fakticky odpadl, a žalobu vzali zpět až na výzvu soudu v roce 2024, nelze podle názoru soudu klást k tíži žalované.31. Jinak je tomu ohledně odškodnění nemajetkové újmy žalobců z důvodu nepřiměřené délky řízení do dne 30. 3. 2012. Zde soud vycházel z délky řízeni 6 let a 5 měsíců (ohledně 22 dní soud délku řízení zaokrouhlil nahoru, neboť jde o více než polovinu měsíce).32. Uvedenou délku řízení v trvání 6 let a 5 měsíců soud i při bližším zkoumání průběhu celého posuzovaného řízení a řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 6 C 155/2003 a insolvenčního řízení sp. zn. , insolvenční spisová značka,  považuje za nepřiměřenou, a to s ohledem na postup orgánů veřejné moci, jak rozvedeno níže.33. Celková délka řízení přesahující 6 let v posuzovaném případě neodpovídá času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě, za které jim náleží právo na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobců na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jim vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě za tuto část řízení žalobcům poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění.34. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Soud neshledal důvody pro stanovení výše základní sazby za jeden rok řízení v horní hranici této sazby, neboť takový postup je namístě pouze u řízení extrémně dlouhých trvajících kolem 15 let a více, nebo v situaci, kdy samo odškodňovací řízení běží dlouhou dobu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). S ohledem na délku řízení, za niž náleží odškodnění v penězích, 6 let a 5 měsíců, přiměřenou základní sazbou je v tomto případě 15 000 Kč za rok řízení. K požadavku žalobců, že je na místě základní sazbu zvýšit s ohledem na zvyšující se inflaci, soud konstatuje, že rozpětí základní sazby uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu České republiky je stále aktuální, i když ekonomická úroveň v České republice vzrůstá. Ovšem to samo o sobě není důvodem mechanického zvýšení zadostiučinění. K možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27.11.2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, z recentní judikatury srov. rozsudek Nejvyššího soudu 30. 12. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2181/2021, odst. 18, kde je shrnuta část relevantní judikatury, či zcela aktuální rozsudek ze dne 16. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 2356/2024, odst. 67 a násl., v němž se otázkou nedůvodnosti požadavku na navýšení základní částky z důvodu inflace Nejvyšší soud podrobně věnoval a své negativní závěry odůvodnil, a proti kterému byla ústavní stížnost zčásti zamítnuta a zčásti odmítnuta plenárním nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25). Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů. Zadostiučinění, které by tak žalobcům náleželo, je představováno částkou 81 250 Kč 2 x 7 500 + 4 x 15 000 + 5 x 1 250, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v § 31a OdpŠk.35. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci v posuzovaném období od listopadu 2005 soud shledal, že na délce řízení se podílel i procesní soud, a to neúčelným přerušením řízení usnesením ze dne 23. 3. 2006, a to do pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 6 C 155/2003. Přerušení řízení procesní soud odůvodnil tím, že v řízení sp. zn. 6 C 155/2003 bylo vydáno předběžné opatření, jímž bylo žalovanému (bytovému družstvu) zakázáno nakládat s označenými nemovitými věcmi, mj. i s bytovou jednotkou, která byla předmětem posuzovaného řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004. Ačkoliv předmětem řízení ve věci sp. zn. 6 C 155/2003 byla nezaplacená pohledávka z titulu smlouvy o úvěru (a předběžné opatření bylo vydáno toliko z důvodu obavy z pozdější nedobytnosti pohledávky z titulu smlouvy o úvěru, jelikož zcizením bytových jednotek docházelo k úbytku majetku družstva), procesní soud posuzované řízení přerušil nikoli do okamžiku zrušení, resp. zániku předběžného opatření, ale do pravomocného skončení celého řízení sp. zn. 6 C 155/2003. Předběžné opatření bylo zrušeno dne 27. 9. 2011, zatímco samotné řízení sp. zn. 6 C 155/2003 nebylo dosud pravomocně skončeno; důvod přerušení tak trval i po zrušení předběžného opatření, což lze považovat za neúčelné přerušení. Soud však zohlednil, že okamžikem prohlášení konkursu na majetek žalovaného ke dni 10. 7. 2009 došlo k přerušení posuzovaného řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004 i ze zákona z důvodu vedeného insolvenčního řízení, čímž se neúčelné přerušení řízení do skončení řízení sp. zn. 6 C 155/2003 na délce posuzovaného řízení fakticky neprojevilo, neboť existovaly dvě překážky pokračování v posuzovaném řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004, a to kromě řízení sp. zn. 6 C 155/2003 právě i vedené insolvenčního řízení.36. Pokud jde o řízení, pro která bylo posuzované řízení přerušeno, soud konstatuje následující. V řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 6 C 155/2003 soud neshledal průtahy ani nekoncentrovanost řízení. Soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý. Po procesní stránce bylo řízení složitější, soud vydal řadu procesních rozhodnutí, kdy rozhodoval mj. o věcné nepříslušnosti soudu, o dvou návrzích na připuštění změny účastníka na straně žalující, o čtyřech návrzích na nařízení předběžného opatření a o námitce podjatosti. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Jediné období nečinnosti bylo shledáno u odvolacího soudu, a to konkrétně od 11. 6. 2007, kdy bylo odročeno jednání na 7. 9. 2007 z důvodu neúplně obsazeného senátu odvolacího soudu, a dále u dovolacího soudu v období od 26. 2. 2008, kdy byl Nejvyššímu soudu předložen spis s dovoláním, do 16. 10. 2009, kdy Nejvyšší soud spis vrátil bez věcného vyřízení z důvodu přerušení dovolacího řízení následkem prohlášení konkursu na majetek žalobce.37. Pokud jde o insolvenční řízení vedené se žalovaným, dlužno dodat, že k přerušení posuzovaného řízení došlo ze zákona, čímž je zodpovězena otázka účelnosti přerušení. Insolvenční řízení po úpadku probíhalo od 17. 4. 2009, kdy byl úpadek žalovaného prohlášen, přičemž do dnešního dne není skončeno. Insolvenční řízení hodnotí soud jako procesně složité, zejména s přihlédnutím k jeho značnému rozsahu. V insolvenčním rejstříku je pouze do dne 30. 3. 2012 evidováno téměř 2000 záznamů (v řízení po prohlášení úpadku), vedeno bylo celkem 239 incidenčních sporů. S ohledem na délku přerušení, která mohla být pro žalobce z hlediska nejistoty výsledku posuzovaného řízení sp. zn. 19 Cm 46/2004 rozhodná (tj. pouze do dne 30. 3. 2012), pak není důvod se domnívat, že by délka insolvenčního řízení sama o sobě způsobila nepřiměřenou délku posuzovaného řízení. Proto se soud blíže insolvenčním řízením pro nadbytečnost nezabýval, neboť jakýkoli závěr o průběhu tohoto řízení by nic nemohl změnit na závěru soudu o nepřiměřené délce posuzovaného řízení.38. Z výše uvedeného tak plyne, že se na délce řízení podílely rovněž soudy. Zdejší soud však dospěl k závěru, že pro toto kritérium nelze základní částku modifikovat, neboť hodnocení postupu orgánů veřejné moci se projevilo v závěru soudu o nepřiměřenosti délky řízení a potřebě odškodnit tuto část řízení v penězích, neboť v opačném případě by závěr o nepřiměřené délce řízení nemohl být dán.39. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení nepatřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o uložení povinnosti vydat prohlášení vlastníka a uzavřít smlouvu o převodu vlastnického práva k bytové jednotce, tedy o řízení se standardním významem pro jeho účastníky. Proto soud základní částku nemodifikoval.40. Z hlediska kritéria složitosti hodnotí soud věc z hlediska hmotněprávního jako standardní. Řízení bylo složitější po stránce procesní, soud rozhodoval o návrhu na záměnu účastníka na straně žalující. V řízení soud činil procesní úkony za účelem specifikace žalobního petitu (který bylo nutno upravit v závislosti na zpracování prohlášení vlastníka budovy). V rámci kritéria složitosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011) soud vzal v úvahu, že posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Z hlediska procesní složitosti pak v posuzovaném řízení došlo k prohlášení úpadku žalovaného, na základě čehož došlo k přerušení řízení ze zákona, a také k přerušení řízení z důvodu vydaného předběžného opatření v souběžně vedeném řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5. V rámci řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 pak bylo rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. závěry Stanoviska). V samotném posuzovaném řízení soud prvního stupně nevydal rozhodnutí ve věci, byla vydána pouze procesní rozhodnutí, a to i s ohledem na prodloužení řízení z důvodu nesprávného určení věcné příslušnosti soudu, na kterém se účastníci nepodíleli. Pro kritérium složitosti (včetně instančnosti) soud základní částku snížil o 15 %.41. V rámci kritéria chování účastníka soud dospěl k závěru, že žalobci se na délce posuzovaného řízení nepodíleli, pro toto kritérium tak základní částku nijak nemodifikoval.42. Soud však dále dospěl k závěru, že je třeba základní částku modifikovat s ohledem na sdílenou újmu, neboť žalobci jsou manželé a v řízení po celou dobu vystupovali společně. Přistoupil tak ke snížení základní částky o 5%.43. Ve světle výše uvedeného žalobcům náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou jim nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení každému ze žalobců náleží ve výši 81 250 Kč – 15 % - 5%, tj. 65 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobcům poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, přiznal soud výrokem I a II každému ze žalobců uvedenou částku, tj. 65 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 302 191,50 Kč s příslušenstvím vůči každému ze žalobců byla žaloba zamítnuta (výrok II).44. Ohledně požadované majetkové škody, soud dospěl k závěru, že ve věci není dán žádný odpovědnostní titul, neboť ve věci nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí, tj. rozhodnutí, které by bylo následně zrušeno. Soud pak není oprávněn přezkoumávat pravomocné rozhodnutí jiného soudu o nákladech řízení. Pokud pak žalobci odkazovali na skutečnost, že majetková škoda měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, pak v tomto směru není dán ohledně vzniku majetkové škody ani odpovědností titul a ani příčinná souvislost, neboť žalobci se náhrady nákladů řízení měli domáhat právě v posuzovaném řízení. Ohledně majetkové škody ve výši 9 150 Kč pro každého ze žalobců včetně příslušenství tak soud žalobu v celé části zamítl (výrok II).45. Soud přiznal žalobcům požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I) ze soudem přiznané částky 65 000 Kč od 9. 1. 2025 do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni 9. 1. 2025 ve výši 12 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy došlo proto marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne 9. 7. 2024, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem 8. 1. 2025 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne 12. 11. 2025, sp. zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17).46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a § 146 odst. 3 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. Jelikož žalobci uplatnili v řízení celkem dva nároky na odškodnění, a to jednak nárok na náhradu škody (ohledně něhož byla žaloba zamítnuta) a nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu, srov. též § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 65 000 + 9 150 = 74 150 Kč. Žalobci byli úspěšní ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 65 000 Kč), neboť i když žalobci nebyli úspěšní v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu. Ohledně nároku na náhradu škody v částce 9 150 Kč soud žalobu zamítl a žalobci hradí náklady v této části žalované. Výsledný poměr, v jakém účastníci uspěli, činí po zaokrouhlení 75 % (87,66 - 12,34) ve prospěch žalobců [(65 000/74 150) * 100 – (9 150/74 150) * 100], v tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.47. Žalobci nebyli v řízení zastoupeni advokátem, tudíž mají právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka. Vyhláška č. 254/2015 Sb. stanoví v § 2 odst. 3 paušální odměnu 300 Kč za každý z provedených procesních úkonů. Nicméně v souvislosti s novelizací vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která od 1. 1. 2025 stanoví režijní paušál v částce 450 Kč za jeden úkon právní služby advokáta, dovodil Nejvyšší soud, že i nezastoupenému účastníkovi (bez výjimky) je nutno přiznat paušální náhradu hotových výdajů na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 450 Kč za úkon (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Nejvyšší soud, vázán v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy nosnými důvody plenárního nálezu Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, shledal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Soud veden těmito závěry Nejvyššího soudu, které ve své rozhodovací praxi uplatňuje i soud odvolací (srov. aktuální rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2026, č. j. 14 Co 9/2026-77), přiznal žalobcům náhradu ve výši sedmi režijních paušálů po 450 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za sepis žaloby a za přípravu a účast při jednání dne 5. 11. 2025, dne 21. 1. 2026 a dne 1. 4. 2026, celkem 3 150 Kč a soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, po zohlednění dílčího úspěchu 75 % ve výši 3 862,50 Kč každému ze žalobců. Za vyjádření ze dne 5. 11. 2025, 21. 1. 2026 a 23. 2. 2026 soud náhradu nepřiznal, neboť žaloba měla a mohla být perfektní již při jejím podání, uvedená podání tak soud neshledal účelnými.48. Povinnost k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku soud určil ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř., když jde o plnění ze státního rozpočtu, jehož administrace vyžaduje delší dobu, přičemž žalobce v principu delší lhůta nijak nepoškozuje.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2026:28.C.85.2025.1","publishedAt":"2026-10-23","decisionAt":"2026-04-01","caseNumber":{"senate":28,"registry":"C","index":85,"year":2025,"pageNumber":179},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Adéla","lastName":"Balážová","titlesAfter":"","function":"soudkyně"},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 2x 376 341,50 Kč s přísl., původně: o zaplacení 752 683 Kč s příslušenstvím","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9a","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"15","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"23","lexNumber":72,"lexYear":1994,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"140a","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"263","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"5","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","NAROVNANI","KONKURS","SMLOUVA_O_UVERU","PREDBEZNA_OPATRENI","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","INSOLVENCNI_SPRAVCE","ZAMENA_UCASTNIKU","MAJETKOVA_UJMA","VYZIVNE","VLASTNICTVI_BYTU","OCHRANA_OSOBNOSTI","VECNA_PRISLUSNOST","PREVOD_VLASTNICTVI","NEMAJETKOVA_UJMA"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}