{"uuid":"6111e9e2-e905-4c89-816f-ab67fceaf392","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kláry Hrobské a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Filipa Janka v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 3 725 000 Kč, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 3. 2025, č. j. 8 C 127/2018-359","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 113 165 Kč a že žalobci jsou povinni tuto částku zaplatit žalované ve lhůtě do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 45 375 Kč ve lhůtě do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 113 165 Kč a že žalobci jsou povinni tuto částku zaplatit žalované ve lhůtě do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje.II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 45 375 Kč ve lhůtě do pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem ze dne 21. 3. 2025, č. j. 8 C 127/2018-359, rozhodl Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobcům náhradu škody 2 000 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy 1 725 000 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 258 870 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Předmětem řízení byly dva samostatné žalobní nároky. První nárok na náhradu škody ve výši 2 000 000 Kč odůvodnili žalobci tím, že na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva k bytu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené mezi účastníky dne 17. 8. 2009, která byla následně shledána usnesením Krajského soudu v Praze v řízení o zastavení exekuce neplatnou, byla jako vlastník bytu do katastru nemovitostí neoprávněně zapsána žalovaná, která odmítala po dlouhou řadu let byt žalobcům vrátit. Dne 17. 8. 2009 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, dle které měla být žalobcům poskytnuta částka 819 000 Kč, ale fakticky jim bylo vyplaceno jen 600 000 Kč. Žalobci byli uvedeni v omyl tím, že nedostali celou částku, dále stupněm zajištění, o kterém je žalovaná přesvědčovala, že je normální. Podmínky smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku byly pro žalobce nevýhodné, žalobci vystupovali jako spotřebitelé. Smlouvu proto považují za neplatnou. V rámci insolvenčního řízení pak žalovaná uplatnila vůči žalobcům pohledávku ve výši 3 556 775,94 Kč. Škoda, kterou měla žalovaná způsobit žalobcům, má spočívat v rozdílu mezi částkou skutečně poskytnutou (600 000 Kč) a částkou přihlášenou žalovanou do insolvenčního řízení, přičemž žalobou se z této škody domáhají pouze částky 2 000 000 Kč. Dále se žalobci domáhali nemajetkové újmy ve výši 1 725 000 Kč, která jim měla vzniknout uzavřením jednak úvěrové smlouvy a jednak smlouvy o zajišťovacím převodu práva, čímž žalovaná dne 1. 1. 2010 založila stav, kdy na základě neplatné smlouvy připravila žalované o vlastnictví bytu, kde nechala žalobce současně bydlet bez toho, aby s nimi uzavřela platnou nájemní smlouvu o užívání bytu. Žalobci rovněž uváděli, že zápisem žalované do katastru nemovitostí přišli o vlastnictví bytu a zároveň neměli platný užívací titul. Žalovaná měla také jako vlastník primárně hradit Společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) poplatky. Až dne 31. 7. 2019 došlo na základě pravomocně skončeného soudního řízení ke zpětnému převodu vlastnického práva na žalobce. Veškerou smluvní dokumentaci připravila žalovaná. Žalobci tvrdili, že praktiky žalované při uzavírání smluv lze označit za lichvářské a za neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva odpovídá výhradně žalovaná. Ta měla připravit žalobce na dobu více než devět let o jistotu vlastního bydlení nebo smluvně garantovaného užívání. Neplacením příspěvků SVJ založila žalovaná stav, kdy se SVJ obrátilo na žalobce s požadavkem na úhradu částky 437 586 Kč. Žalobci byli z uvedených důvodů vystaveni permanentnímu stresu z nejistoty, kde budou za týden či měsíc bydlet, nemohli do bytu investovat apod. Jejich zdravotní stav se významně zhoršil. Každý z žalobců nárokoval za období 115 měsíců náhradu nemajetkové újmy ve výši 7 500 Kč měsíčně, celkem tedy 1 725 000 Kč. Soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl. K nároku ad 1) na náhradu škody 2 000 000 Kč uvedl, že neshledal žádné porušení právní povinnosti ze strany žalované. I žalobci sami připustili, že na základě smlouvy o úvěru dostali vyplaceno od žalované celkem 600 000 Kč. Přestože je soud prvního stupně na základě provedeného dokazování přesvědčen o tom, že jim byla vyplacena celá částka úvěru, tedy i hotovostní platba částky 219 000 Kč, i kdyby byla žalobcům zaplacen „jen“ částka 600 000 Kč, tuto částku dobrovolně nevrátili, v exekučním řízení bylo ve prospěch žalované vymoženo jen celkem 182 026,44 Kč, započtením bylo ve prospěch žalovaného vypořádáno 14 520 Kč, a v insolvenčním řízení se žalované dostalo 72 262,80 Kč, tedy celkem ani ne polovina zcela nesporně poskytnuté částky jistiny. Žalobcům tedy žádná škoda nevznikla bez ohledu na to, zda došlo ze strany žalované k nějakému porušení povinnosti, plynoucí jí z uzavřené úvěrové smlouvy, což rovněž nebylo zjištěno. V řízení o exekučním vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy se soudy všech stupňů podrobně zabývaly otázkou platnosti této smlouvy a dospěly k závěru, že je platně uzavřena. Vyšší stupeň zajištění u poskytnutí úvěru osobě, která byla vedena v registru dlužníků a neuspěla s žádostí o poskytnutí hypotečního úvěru, je pak dle soudu prvního stupně zcela logický. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru, ani v jiných smlouvách se žalobci uzavřených, nezavázala k tomu, že pro žalobce následně zajistí dlouhodobý úvěr, ani k tomu, že vyplatí žalobce b) z registru dlužníků. Zásadní pro rozhodnutí o uvedeném nároku na náhradu škody je však to, že žalobcům žádná škoda nevznikla. Proto žaloba v této části není důvodná. Pokud jde o uplatněný nárok ad 2) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 725 000 Kč, soud prvního stupně nezjistil žádný protiprávní čin žalované či podvodný úmysl. Ani skutečnost, že textové znění smluv připravovala žalovaná, nesvědčí o tom, že by žalovaná porušila nějakou právní povinnost. K uzavření smlouvy nebyli žalobci žádným způsobem nuceni. Důvod neplatnosti byl soudy spatřován v neurčitosti, nikoliv např. v rozporu smlouvy s dobrými mravy. Žalovaná se nestala natrvalo vlastníkem bytu žalobců, užívací právo pak po celou dobu zůstalo zachováno žalobcům, kteří byt užívali bezplatně, a to na základě výpůjčky, sjednané ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Žalobci tak nebyli v žádném právním vakuu, nejistotě, jak nepravdivě tvrdili. V řízení o určení vlastnictví se žalovaná bezprostředně po výzvě soudu vyjádřila, že vlastnické právo žalobců nerozporuje, nezpochybňuje, a uvedla, že je připravena jim poskytnout veškerou součinnost a podepsat souhlasné prohlášení pro příslušný katastrální úřad, aby mohlo dojít k opravě zápisu v katastru nemovitostí tak, by odpovídal skutečnému stavu. Žalobci sami však v tomto směru nevyvinuli žádnou aktivitu, se žalovanou nekomunikovali. Žalovaná sice příslušnému soudu navrhovala zamítnutí žaloby o určení vlastnictví, ovšem pouze z toho důvodu, že ji považovala za „zbytečnou“, a uvedla, že se nebrání ani jinému meritornímu rozhodnutí a apelovala na rychlé rozhodnutí ve věci. Dluh žalobců vůči SVJ nebyl způsobem žalovanou, většinu částek typu záloh na služby zajišťované SVJ hradí tomuto uživatel, nikoliv vlastník bytu vedený v katastru nemovitostí. K úhradě spotřebovaných služeb se ostatně žalobci zavázali ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Pokud tedy žalobcům vznikla nějaká újma na zdraví, nebyla v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Soud prvního stupně tak uzavřel, že i v části požadavku na náhradu nemajetkové újmy je žaloba zcela nedůvodná. Právně věc kvalifikoval dle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy dne 17. 8. 2009. Dále aplikoval § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podali žalobci včasné odvolání. Uvedli, že nesouhlasí s hodnocením soudu prvního stupně uvedeném v odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobci uzavřeli úvěrovou smlouvu se žalovanou v postavení slabší strany jako spotřebitele. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která za společnost jednala, u soudu sdělila, že pracovala pro žalovanou na základě živnostenského listu, přitom na plné moci uzavřené se žalobci se prezentovala jako ředitelka společnosti žalované, tak se žalobcům i představila. V rámci výslechu sdělila, že se zaměřovala při poskytování úvěrů na tzv. problémové klienty, tedy klienty, kteří měli problémy se splácením půjček a v důsledku toho měli záznam v bankovního registru a nemohli tak získat úvěr v bance. Přestože se v případě žalobců jednalo o tzv. problémové klienty a žalovaná získala před uzavřením úvěrové smlouvy a vyplacením části peněz o finanční situaci žalobců dostatečné povědomí, uzavřela s nimi úvěrovou smlouvou, o které muselo být žalované jasné, že bez její pomoci ji žalobci nebudou schopni splnit. Žalobci se na základě podmínek stanovených žalovanou zavázali uhradit částku přesahující 800 000 Kč do tří měsíců od podpisu úvěrové smlouvy. Žalované muselo být předem jasné, že pokud nezajistí žalobcům slíbený dlouhodobý úvěr, nebudou žalobci schopni úvěr splatit, v důsledku čehož za využití ostatních podepsaných dokumentů připraví žalovaná žalobce velmi rychle o byt, což se následně také stalo. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" měla důvěru žalobců a ti věřili, že jim žalovaná dlouhodobý úvěr skutečně zajistí. Žalobci byli v jednání se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", bohužel žalovaná v jednání neposkytla nutnou součinnost v podobě podepsání kvitance a tím jednání o úvěru skončilo. Žalovaná využila finančních potíží žalobců a krátce po uplynutí sjednané doby splacení úvěru se zmocnila bytu žalobců, a to na základě smlouvy, kterou následně soud označil za neplatnou. Soud prvního stupně pochybil, pokud nevzal v potaz širší zjištěné skutečnosti a zaměřil se pouze na text úvěrové smlouvy. Žalobci byli jednáním žalované využiti a uvedeni v omyl. Následně byli žalovanou nezákonně připraveni na základě neplatné smlouvy o byt v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", byli nuceni se se žalovanou o byt několik let soudit. V mezidobí neměli žádný platný titul užívání bytu a žalovaná založila svým jednáním stav nejistoty, a to jednak, pokud se jedná o práva žalobců byt užívat, a dále pokud jde o povinné platby hrazené v souvislosti s vlastnictvím bytu SVJ. Žalovaná měla po dobu, kdy byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník bytu, hradit i veškeré náklady s vlastnictvím bytu spojené, což nečinila. Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, žalobci namítali, že uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení ve výši 258 870 Kč je pro ně likvidační s tím, že bylo namístě, aby soud prvního stupně z důvodu zvláštního zřetele hodných postupoval podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalované i přes úspěch v řízení nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele představuje jejich ekonomická a finanční situace, která je dlouhodobě nepříznivá. Předně jsou žalobci z 90 % osvobozeni od soudního poplatku a ze stejného důvodu jim byl k ochraně jejich zájmů v projednávané věci ustanoven i advokát. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2020 byl zjištěn úpadek žalobců a bylo jim povoleno řešit úpadek oddlužením. Následně bylo usnesením stejného soudu ze dne 18. 8. 2021 rozhodnuto o neschválení oddlužení žalobců a na jejich majetek byl prohlášen konkurz. V rámci konkurzu, který trval až do roku 2024, byl prodán veškerý postižitelný majetek žalobců. Po ukončení konkursu se však žalobcům přihlásili prostřednictvím soudních exekutorů věřitelé, kteří nebyli v rámci konkursu zcela spokojeni. Žalobci v důsledku výše uvedeného nevlastní žádný hodnotnější majetek. Pokud jde o jejich příjmy, oba jsou ve starobním důchodu, žalobce b) má od 1. 1. 2024 přiznán starobní důchod ve výši 22 261 Kč, z toho je mu po srážkách exekucí vypláceno pouze 16 082 Kč. Žalobkyně a) pobírá důchod ve výši okolo 10 941 Kč, ze kterého jí není exekučně strháváno nic. Dohromady tedy žalobci hospodaří s částkou 26 000 Kč měsíčně. Z toho po zaplacení nákladů na bydlení, to je nájem a poplatky spojené s bydlením ve výši 20 654 Kč měsíčně (15 000 Kč + 5 654 Kč) a záloh na elektrickou energii ve výši 1 460 Kč měsíčně jim zbývá dohromady zhruba 4 000 Kč na měsíc. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby jej změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, neboť je naprosto zřejmé, že v daném případě nejsou naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za „domnělou“ škodu tvrzenou žalobci. Nebylo prokázáno jakékoliv porušení povinnosti žalované a nebyl ani prokázán vznik jakékoliv škody na straně žalobců. Naopak žalobci stále dluží žalované. Nebyla prokázána žádná nemajetková újma (natož její výše), která by vznikla v příčinné souvislosti s následným zjištěním, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k bytové jednotce byla shledána neplatnou. Žalobci od poskytnutí úvěru byt po celou dobu užívali a nehradili platby SVJ, žalovaná v žádném případě nikdy nijak neblokovala zpětný přepis bytu v katastru zpět na žalobce (prodlení bylo způsobeno nekomunikací žalobců), naopak to pro ni představovalo překážku pro vymožení své pohledávky, když do té doby nebylo možno byt postihnout v exekuci. Domněnka žalobců, že žalovaná měla kromě toho, že poskytla žalobcům úvěr, zajišťovat žalobcům ještě nějaký dlouhodobý hypoteční úvěr, se naprosto nezakládá na pravdě. K ničemu takovému se žalovaná nikdy nezavázala ani žalobcům ústně neslibovala (viz smlouva o úvěru a výpověď svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Není pak pravdou, že by žalovaná odmítla poskytnout součinnost pro získání dalšího úvěru. Žalobci v tomto směru nevyvinuli žádnou aktivitu a vědomě oddalovali vrácení poskytnutého úvěru. Žalovaná se důrazně ohrazuje proti nařčení, že měla využít tísně žalobců a zmocnit se jejich bytu. Žalovaná nevyhledala žalobce, ti přišli za ní a požadovali poskytnutí úvěru, který jim žalovaná poskytla a zcela přirozeně požadovala jeho zajištění, které se realizovalo formou smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť žalovaná byla přesvědčena, že s pomocí tohoto zajištění nejsnadněji uspokojí svoji pohledávku v případě, že jí žalobci poskytnuté finanční prostředky nevrátí. Byt přitom zůstal v užívání žalobců na základě bezplatné výpůjčky s tím, že musí platit veškeré náklady, které by jinak jako vlastníci a uživatelé bytu platit museli, což však žalobci nečinili. Celkový postoj žalobců plnění jejich závazků a povinností je ostatně pregnantně shrnut v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze o neschválení jejich oddlužení. Pokud se žalobci dovolávají postupu dle § 150 o. s. ř., s tímto žalovaná zásadně nesouhlasí, neboť tohoto moderačního práva by mělo být využito zcela výjimečně. Důvodem pro moderaci nemůže být pouhá skutečnost, že jsou žalobci nyní již ve starobním důchodu a mají nízký příjem. Nelze z tohoto důvodu po žalované spravedlivě požadovat, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesla ze svého. Je nutno naopak přihlédnout k tomu, že žalobci podali v roce 2018 tuto absurdní žalobu, domáhají se domnělé škody, kterou nijak neprokazují, ačkoliv sami odmítají žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky, a žalovaná byla nucena vynaložit náklady spojené s právním zastoupením na obranu v tomto řízení. Žalobci způsobili vedení tohoto řízení, jsou si přitom dobře vědomi toho, že s vedením soudního řízení jsou spojené náklady, a mají ustanoveného advokáta. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2009 žalovaná jako věřitel a žalobci jako dlužníci uzavřeli smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě níž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 819 000 Kč, částečně převodem na účet, částečně v částce 219 000 Kč v hotovosti, žalobci se zavázali úvěr splatit se sjednaným úrokem ve výši 2,5 % měsíčně do 17. 11. 2009. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta. Strany se dohodly, že dále uzavřou zástavní smlouvu, smlouvu o zřízení věcného břemene a smlouvu o zajišťovacím převodu práva a notářský zápis o přímé vykonatelnosti k zajištění pohledávek věřitele. Za žalovanou byla smlouva podepsána ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", za žalobkyni a) pak žalobcem b) na základě připojených plných mocí. Ve formě notářského zápisu, sepsaného dne 17. 8. 2009 notářkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", uzavřeli žalovaná, tehdy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"., zastoupená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jako věřitel, a žalobci jako dlužníci (žalobce b) jako zplnomocněný zástupce žalobkyně a)) dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady s možností přímé vykonatelnosti, když dlužníci prohlásili, že jsou zavázáni zaplatit věřiteli dluh ve výši 819 000 Kč a příslušenství – úrok ve výši 2,5 % měsíčně z půjčené částky do zaplacení, zároveň dluh uznali co do důvodu i výše. Účastníci dále dne 17. 8. 2009 uzavřeli rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu práva (dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“) k nemovitostem v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ve výši 819 000 Kč, na základě které mělo dojít podle § 553 občanského zákoníku k převodu vlastnického práva k bytu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v domě č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" z dlužníků (žalobců) na věřitele (žalovaná). Po dobu řádného plnění smluvních podmínek dle smlouvy o úvěru měl být dlužník (žalobci) oprávněn bezplatně na základě práva ujednané výpůjčky předmětný byt užívat (čl. VI. bod 2) s tím, že po tuto dobu je povinen hradit veškeré náklady spojené s provozem a údržbou bytu – především náklady na spotřebu plynu, vody a elektřiny. Smlouva byla uzavřena s rozvazovací podmínkou, spočívající v úhradě zajištěných pohledávek dle smlouvy o úvěru. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2017, č. j. 23 Co 645/2016-200, potvrdil odvolací soud usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. 3. 2016, č. j. 29 EXE 175/2014-136, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinných – žalobců na zastavení exekuce vedené na majetek povinných. Soud prvního stupně neshledal důvody pro zastavení exekuce, která byla vedena podle vykonatelného notářského zápisu, sepsaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", notářkou se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", dne 17. 8. 2009 pod č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" k vymožení pohledávky oprávněného (žalovaná) ve výši 819 000 Kč s příslušenstvím. Uzavřel, že povinní uzavřeli s oprávněným platnou smlouvu o úvěru podle § 264 odst. 3 písm. d) a § 497 a násl. obchodního zákoníku, oprávněný splnil povinnost poskytnout úvěr ve výši 819 000 Kč, kdy poskytnutí 600 000 Kč žalobci nerozporovali a poskytnutí 219 000 Kč bylo prokázáno písemným potvrzením. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně. Neshledal důvodnou námitku, že by smlouva o úvěru byla neplatná. Konstatoval, že smlouvu je za stavu, kdy byla uzavřena podnikatelem s povinnými v postavení spotřebitelů, třeba posoudit jako spotřebitelskou, nicméně v úvěrové smlouvě neshledal nerovnoměrné ujednání v neprospěch povinných. Tvrzení povinných, že jim vznikla povinnost vrátit půjčenou částku dříve, než jim byla poskytnuta, nebylo v řízení prokázáno. Dovolání povinných proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 20 Cdo 6026/2017-244. Žalobce b) byl veden v živnostenském rejstříku jako podnikatel s několika typy živnostenských oprávnění již od roku 1996 a od roku 2000 byl plátcem DPH. V řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", domáhalo žalobou ze dne 3. 4. 2015 po žalované jako zapsaném vlastníkovi i po žalobcích jako uživatelích bytu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v domě č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" úhrady částky 191 649 Kč jako příspěvků na správu domu a poplatků za služby za období v žalobě uvedené (roky 2012 až 2015). Žalovaná uhradila Společenství ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 20. 2. 2012 částku 33 796 Kč. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" komunikovalo i se žalobci jako s dalšími vlastníky či uživateli bytů e-mailovou formou (e-maily ze dne 9. 5. 2017 a 21. 4. 2018) o konání shromáždění vlastníků jednotek. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 3. 2013, č. j. 27 EXE 9678/2011-158, byla zastavena exekuce vyklizením povinných - žalobců ve věci oprávněného – žalované z bytové jednotky č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v domě č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud uvedl, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je absolutně neplatná pro neurčitost, když neupravuje vzájemné vztahy smluvních stran pro případ splnění pohledávky až po sjednané lhůtě splatnosti, pro případ, že do zpeněžení zajištěné nemovitosti, jehož vymezení doby a způsob zcela ponechává na vůli věřitele, dlužníci zcela uhradí své pohledávky. Uzavřel, že s ohledem na neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva nemohlo dojít k platnému převodu vlastnického práva k bytové jednotce, jejíhož vyklizení se oprávněný domáhá. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2013, č. j. 25 Co 293/2013-187, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Usnesením soudního exekutora ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla ve věci oprávněného – žalované proti povinnému – žalobci b) z rozdělované podstaty z prodeje nemovité věci povinného (garáž bez č.p. na pozemku parc. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") určena částka 59 804,34 Kč k hotovému zaplacení žalované. Usnesením soudního exekutora ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla z rozdělované podstaty z prodeje nemovité věci povinného – žalobce b) (pozemky parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") určena částka 122 222,10 Kč k hotovému zaplacení žalované. Úřad práce dopisem ze dne 12. 8. 2019 vyzýval žalobce b), aby doložil údaje k žádosti o dávku příspěvek na živobytí a dostavil se osobně mj. k vysvětlení vlastnického práva k nemovitosti, když kontrolní činností zjistil, že jím obývaný byt vlastní společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobci podali proti žalované u Okresního soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" – východ dne 5. 5. 2014 neurčitou žalobu označenou jako žaloba na určení vlastnictví, kterou doplnili podáním ze dne 29. 7. 2015 (sp. zn. 8 C 200/2014). Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 8. 2015 žalobu pro neurčitost odmítl, k odvolání žalobců (podání ze dne 3. 1. 2016) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2016, č. j. 18 Co 112/2016-40, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se žaloba neodmítá. Poté, co bylo rozhodováno o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a po částečném osvobození byl soudní poplatek zaplacen (po výzvě ze dne 7. 3. 2017), se žalovaná na výzvu soudu prvně vyjádřila k žalobě podáním datovaným dne 23. 6. 2017, ve kterém uvedla, že se domnívá, že podaná žaloba je zbytečná a měla by být zamítnuta. Dále uvedla, že na základě uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu práva k nemovitostem ze dne 19. 11. 2009 převedli žalobci na žalovanou nemovité věci zapsané na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 27. 11. 2009. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2013, sp. zn. 25 Co 293/2013, dospěl k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu práva byla od počátku absolutně neplatná. Vzhledem k absolutní neplatnosti tak žalobci nikdy vlastnického práva nepozbyli a jejich vlastnictví kontinuálně trvá, a to bez ohledu na zápis v katastru nemovitostí. Žalovaná po vyčerpání opravného prostředku proti usnesení Krajského soudu v Praze vlastnictví žalobců nijak nezpochybňuje a byla připravena jim poskytnout veškerou součinnost a podepsat jim souhlasné prohlášení pro příslušný katastrální úřad, aby mohlo dojít k opravě stavu evidovaného v katastru nemovitostí se stavem skutečným. Žalobci sami však v tomto směru nevyvinuli žádnou aktivitu, se žalovanou nekomunikují. Žalobci jsou vlastníky bytu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a také těmi, kdo byt užívají, přesto neplatí SVJ platby za služby, když dluh přesáhl již částku 330 000 Kč. Z jednání, které bylo v uvedeném řízení nařízeno, se žalovaná omluvila a žádala, aby ve věci bylo rozhodnuto tak, aby došlo k nápravě skutečného stavu. Následně byla žalobci b) soudem prvního stupně (usnesením ze dne 30. 8. 2017) ustanovena zástupkyně z řad advokátů. Ve věci se konalo jednání dne 31. 1. 2018, dne 7. 2. 2018 byl vyhlášen rozsudek č. j. 8 C 200/2014-148, kterým soud vyhověl žalobě a určil, že jednotka č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" s podílem na společných částech domu v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" je ve vlastnictví (SJM) žalobců. Proti rozsudku podali odvolání pouze žalobci, přičemž jejich podání bylo opožděné, proto Okresní soud ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" – východ jejich odvolání usnesením ze dne 24. 5. 2018 odmítl. Žalovaná dopisy ze dne 12. 12. 2013 oznámila započtení pohledávky každého ze žalobců na náhradě nákladů řízení dle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2013, č. j. 25 Co 293/2013-187, ve výši 7 260 Kč pro každého z žalobců proti dosud nesplacenému úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2009. Dopisem ze dne 21. 6. 2013 vyzvala žalovaná žalobce k úhradám služeb spojených s užíváním bytu a doplacení dluhu na účet SVJ. U Krajského soudu v Praze bylo vedeno řízení sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci dlužníků - žalobců, na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs, přihlášeným věřitelem byla i žalovaná, které bylo z její přihlášené a zjištěné pohledávky ve výši 1 462 880 Kč vyplaceno 72 262,80 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odst. 1). Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odst. 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odst. 3).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody) (odst. 1). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Obecnými předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu či újmu (ať už majetkovou či nemajetkovou) ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., případně dle § 2910 o. z. jsou: a) porušení právní povinnosti, b) vznik újmy, c) příčinná souvislost mezi a) a b), a dále d) zavinění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že se plně shoduje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavcích 26. a 27. odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Rekapituluje, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila jakoukoliv právní (zákonnou či smluvní) povinnost, ať už v intencích ust. § 420 odst. 1 obč. zák. či dle § 2910 o. z., což představuje základní předpoklad pro vznik její odpovědnosti za škodu, resp. újmu. Pokud jde o žalobní nárok ad 1) na náhradu škody (majetkové újmy) v částce 2 000 000 Kč, nelze ani uzavřít, že by žalobcům vznikla jakákoliv škoda. Jsou to naopak žalobci, kteří nesplnili své závazky vůči žalované z platně uzavřené smlouvy o úvěru. I odvolací má z provedeného dokazování (výpověď svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") za prokázané, že se žalovaná nezavázala k tomu, že pro žalobce následně zajistí dlouhodobý úvěr a že vyplatí žalobce b) z registru dlužníků, jak žalobci tvrdili. V případě nároku ad 2) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 725 000 Kč odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že ani v tomto případě nebylo prokázáno žádné protiprávní jednání žalované, a to ani v souvislosti s následně vyslovenou neplatností smlouvy o zajišťovacím převodu práva, kterou soudy spojovaly zejména s neurčitostí této smlouvy. Je nutné zdůraznit, že i když v důsledku této smlouvy přechodně došlo k převodu vlastnického práva k bytu na žalovanou, žalobci tento byt i nadále užívali, a to dokonce bezplatně (na základě výpůjčky), a nadto řádně neplatili platby, které jako uživatelé byli povinni platit vůči SVJ. Žalovaná pak v řízení o určení vlastnického práva k uvedené nemovitosti byla připravena k součinnosti a byli to spíše žalobci, kteří v tomto směru nespolupracovali a nekomunikovali. Lze se tedy ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby snad žalobcům nějaká nemajetková újma vznikla, nebylo to v žádném případě v příčinné souvislosti s jednáním žalované, které by navíc vykazovalo znaky protiprávnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žaloba tak není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároků žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, je primárně zapotřebí vyjít z toho, že žalobci byli v řízení plně procesně neúspěšní a jsou tak povinni hradit žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Tarifní hodnoty obou žalobních nároků se dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), sčítají. V daném případě jde o tarifní hodnotu nároku ad 1) ve výši 2 000 000 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT a tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, účinného do 31. 12. 2024 (v případě úkonů právní služby učiněných do 31. 12. 2024), a ve výši 500 000 Kč dle § 9a odst. 1 písm. a) AT, účinného od 1. 1. 2025 (v případě úkonů právní služby učiněných od 1. 1. 2025). Po součtu tedy tarifní hodnota činí do konce roku 2024 celkem 2 050 000 Kč (odměna ve výši 16 500 za úkon právní služby) a od 1. 1. 2025 dále částku 2 500 000 Kč (odměna ve výši 18 300 Kč za úkon právní služby). Právní zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (říjen 2019), vyjádření ze dne 22. 4. 2020, ze dne 11. 7. 2020, ze dne 13. 8. 2021, účast při jednání soudu prvního stupně dne 14. 2. 2020, dne 12. 6. 2020, dne 14. 5. 2021, dne 25. 8. 2021, dne 10. 11. 2021, dne 12. 3. 2025, a dále účast při jednání soudu prvního stupně dne 8. 6. 2022 a dne 9. 10. 2024, kdy se v obou případech nejednalo – zde odměna ve výši ½ dle § 14 odst. 2 AT, tedy 9 plných úkonů a 2 poloviční úkony právní služby po 16 500 Kč a 1 úkon právní služby po 18 300 Kč, tj. celkem 183 300 Kč. Náklady řízení žalované tvoří dále 11 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného do 31. 12. 2024, tj. 3 300 Kč, a 1 režijní paušál dle § 13 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč, jakož i 21 % DPH z částky 187 050 Kč ve výši 39 280,50 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalované před soudem prvního stupně činí částku 226 330,50 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Odvolací soud však aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a nepřiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu ½. Důvodem k tomuto postupu jsou majetkové, osobní a výdělkové poměry žalobců, pro které jim ostatně bylo v tomto řízení i přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % a ustanoven zástupce z řad advokátů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Lhůta k plnění uložené náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku vzhledem k vysoké částce přiznaných nákladů řízení tak, aby měli žalobci k dispozici přiměřeně dlouhou dobu na obstarání si finančních prostředků za tímto účelem, a zároveň tak, aby na svých právech nebyla poškozena ani oprávněná žalovaná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Platební místo těchto nákladů bylo určeno k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II., pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, které jsou žalobci povinni zaplatit žalované (113 165 Kč), a pokud jde o lhůtu k plnění; jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V rámci odvolacího řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobcům. Odvolací soud pro dané řízení již neaplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., když tento postup je postupem výjimečným a je třeba poukázat na to, že žalobci již znali právní názor soudu prvního stupně na projednávanou věc. Bylo tedy jejich rizikem, zda podají proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání se všemi důsledky z toho plynoucími, včetně vzniku nákladů řízení protistrany (srovnej NS 29 Cdo 385/2017-118). Náklady odvolacího řízení žalované pak tvoří odměna za 2 úkony právní služby po 18 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 4. 2026), tj. 36 600 Kč, dále 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, a 21 % DPH z částky 37 500 Kč ve výši 7 875 Kč, celkem 45 375 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Závěry odvolacího soudu o lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a platebním místu náhrady nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), uvedené shora pro řízení před soudem prvního stupně, platí i pro řízení odvolací.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem ze dne 21. 3. 2025, č. j. 8 C 127/2018-359, rozhodl Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobcům náhradu škody 2 000 000 Kč a náhradu nemajetkové újmy 1 725 000 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 258 870 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Předmětem řízení byly dva samostatné žalobní nároky. První nárok na náhradu škody ve výši 2 000 000 Kč odůvodnili žalobci tím, že na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva k bytu č. , Anonymizováno,  v , Anonymizováno,  , adresa,  uzavřené mezi účastníky dne 17. 8. 2009, která byla následně shledána usnesením Krajského soudu v Praze v řízení o zastavení exekuce neplatnou, byla jako vlastník bytu do katastru nemovitostí neoprávněně zapsána žalovaná, která odmítala po dlouhou řadu let byt žalobcům vrátit. Dne 17. 8. 2009 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, dle které měla být žalobcům poskytnuta částka 819 000 Kč, ale fakticky jim bylo vyplaceno jen 600 000 Kč. Žalobci byli uvedeni v omyl tím, že nedostali celou částku, dále stupněm zajištění, o kterém je žalovaná přesvědčovala, že je normální. Podmínky smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku byly pro žalobce nevýhodné, žalobci vystupovali jako spotřebitelé. Smlouvu proto považují za neplatnou. V rámci insolvenčního řízení pak žalovaná uplatnila vůči žalobcům pohledávku ve výši 3 556 775,94 Kč. Škoda, kterou měla žalovaná způsobit žalobcům, má spočívat v rozdílu mezi částkou skutečně poskytnutou (600 000 Kč) a částkou přihlášenou žalovanou do insolvenčního řízení, přičemž žalobou se z této škody domáhají pouze částky 2 000 000 Kč. Dále se žalobci domáhali nemajetkové újmy ve výši 1 725 000 Kč, která jim měla vzniknout uzavřením jednak úvěrové smlouvy a jednak smlouvy o zajišťovacím převodu práva, čímž žalovaná dne 1. 1. 2010 založila stav, kdy na základě neplatné smlouvy připravila žalované o vlastnictví bytu, kde nechala žalobce současně bydlet bez toho, aby s nimi uzavřela platnou nájemní smlouvu o užívání bytu. Žalobci rovněž uváděli, že zápisem žalované do katastru nemovitostí přišli o vlastnictví bytu a zároveň neměli platný užívací titul. Žalovaná měla také jako vlastník primárně hradit Společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) poplatky. Až dne 31. 7. 2019 došlo na základě pravomocně skončeného soudního řízení ke zpětnému převodu vlastnického práva na žalobce. Veškerou smluvní dokumentaci připravila žalovaná. Žalobci tvrdili, že praktiky žalované při uzavírání smluv lze označit za lichvářské a za neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva odpovídá výhradně žalovaná. Ta měla připravit žalobce na dobu více než devět let o jistotu vlastního bydlení nebo smluvně garantovaného užívání. Neplacením příspěvků SVJ založila žalovaná stav, kdy se SVJ obrátilo na žalobce s požadavkem na úhradu částky 437 586 Kč. Žalobci byli z uvedených důvodů vystaveni permanentnímu stresu z nejistoty, kde budou za týden či měsíc bydlet, nemohli do bytu investovat apod. Jejich zdravotní stav se významně zhoršil. Každý z žalobců nárokoval za období 115 měsíců náhradu nemajetkové újmy ve výši 7 500 Kč měsíčně, celkem tedy 1 725 000 Kč. Soud prvního stupně žalobu v plném rozsahu zamítl. K nároku ad 1) na náhradu škody 2 000 000 Kč uvedl, že neshledal žádné porušení právní povinnosti ze strany žalované. I žalobci sami připustili, že na základě smlouvy o úvěru dostali vyplaceno od žalované celkem 600 000 Kč. Přestože je soud prvního stupně na základě provedeného dokazování přesvědčen o tom, že jim byla vyplacena celá částka úvěru, tedy i hotovostní platba částky 219 000 Kč, i kdyby byla žalobcům zaplacen „jen“ částka 600 000 Kč, tuto částku dobrovolně nevrátili, v exekučním řízení bylo ve prospěch žalované vymoženo jen celkem 182 026,44 Kč, započtením bylo ve prospěch žalovaného vypořádáno 14 520 Kč, a v insolvenčním řízení se žalované dostalo 72 262,80 Kč, tedy celkem ani ne polovina zcela nesporně poskytnuté částky jistiny. Žalobcům tedy žádná škoda nevznikla bez ohledu na to, zda došlo ze strany žalované k nějakému porušení povinnosti, plynoucí jí z uzavřené úvěrové smlouvy, což rovněž nebylo zjištěno. V řízení o exekučním vymožení pohledávky z úvěrové smlouvy se soudy všech stupňů podrobně zabývaly otázkou platnosti této smlouvy a dospěly k závěru, že je platně uzavřena. Vyšší stupeň zajištění u poskytnutí úvěru osobě, která byla vedena v registru dlužníků a neuspěla s žádostí o poskytnutí hypotečního úvěru, je pak dle soudu prvního stupně zcela logický. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru, ani v jiných smlouvách se žalobci uzavřených, nezavázala k tomu, že pro žalobce následně zajistí dlouhodobý úvěr, ani k tomu, že vyplatí žalobce b) z registru dlužníků. Zásadní pro rozhodnutí o uvedeném nároku na náhradu škody je však to, že žalobcům žádná škoda nevznikla. Proto žaloba v této části není důvodná. Pokud jde o uplatněný nárok ad 2) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 725 000 Kč, soud prvního stupně nezjistil žádný protiprávní čin žalované či podvodný úmysl. Ani skutečnost, že textové znění smluv připravovala žalovaná, nesvědčí o tom, že by žalovaná porušila nějakou právní povinnost. K uzavření smlouvy nebyli žalobci žádným způsobem nuceni. Důvod neplatnosti byl soudy spatřován v neurčitosti, nikoliv např. v rozporu smlouvy s dobrými mravy. Žalovaná se nestala natrvalo vlastníkem bytu žalobců, užívací právo pak po celou dobu zůstalo zachováno žalobcům, kteří byt užívali bezplatně, a to na základě výpůjčky, sjednané ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Žalobci tak nebyli v žádném právním vakuu, nejistotě, jak nepravdivě tvrdili. V řízení o určení vlastnictví se žalovaná bezprostředně po výzvě soudu vyjádřila, že vlastnické právo žalobců nerozporuje, nezpochybňuje, a uvedla, že je připravena jim poskytnout veškerou součinnost a podepsat souhlasné prohlášení pro příslušný katastrální úřad, aby mohlo dojít k opravě zápisu v katastru nemovitostí tak, by odpovídal skutečnému stavu. Žalobci sami však v tomto směru nevyvinuli žádnou aktivitu, se žalovanou nekomunikovali. Žalovaná sice příslušnému soudu navrhovala zamítnutí žaloby o určení vlastnictví, ovšem pouze z toho důvodu, že ji považovala za „zbytečnou“, a uvedla, že se nebrání ani jinému meritornímu rozhodnutí a apelovala na rychlé rozhodnutí ve věci. Dluh žalobců vůči SVJ nebyl způsobem žalovanou, většinu částek typu záloh na služby zajišťované SVJ hradí tomuto uživatel, nikoliv vlastník bytu vedený v katastru nemovitostí. K úhradě spotřebovaných služeb se ostatně žalobci zavázali ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva. Pokud tedy žalobcům vznikla nějaká újma na zdraví, nebyla v příčinné souvislosti s jednáním žalované. Soud prvního stupně tak uzavřel, že i v části požadavku na náhradu nemajetkové újmy je žaloba zcela nedůvodná. Právně věc kvalifikoval dle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy dne 17. 8. 2009. Dále aplikoval § 2971 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podali žalobci včasné odvolání. Uvedli, že nesouhlasí s hodnocením soudu prvního stupně uvedeném v odůvodnění napadeného rozsudku. Žalobci uzavřeli úvěrovou smlouvu se žalovanou v postavení slabší strany jako spotřebitele. , jméno FO, , která za společnost jednala, u soudu sdělila, že pracovala pro žalovanou na základě živnostenského listu, přitom na plné moci uzavřené se žalobci se prezentovala jako ředitelka společnosti žalované, tak se žalobcům i představila. V rámci výslechu sdělila, že se zaměřovala při poskytování úvěrů na tzv. problémové klienty, tedy klienty, kteří měli problémy se splácením půjček a v důsledku toho měli záznam v bankovního registru a nemohli tak získat úvěr v bance. Přestože se v případě žalobců jednalo o tzv. problémové klienty a žalovaná získala před uzavřením úvěrové smlouvy a vyplacením části peněz o finanční situaci žalobců dostatečné povědomí, uzavřela s nimi úvěrovou smlouvou, o které muselo být žalované jasné, že bez její pomoci ji žalobci nebudou schopni splnit. Žalobci se na základě podmínek stanovených žalovanou zavázali uhradit částku přesahující 800 000 Kč do tří měsíců od podpisu úvěrové smlouvy. Žalované muselo být předem jasné, že pokud nezajistí žalobcům slíbený dlouhodobý úvěr, nebudou žalobci schopni úvěr splatit, v důsledku čehož za využití ostatních podepsaných dokumentů připraví žalovaná žalobce velmi rychle o byt, což se následně také stalo. , jméno FO,  měla důvěru žalobců a ti věřili, že jim žalovaná dlouhodobý úvěr skutečně zajistí. Žalobci byli v jednání se , právnická osoba, , bohužel žalovaná v jednání neposkytla nutnou součinnost v podobě podepsání kvitance a tím jednání o úvěru skončilo. Žalovaná využila finančních potíží žalobců a krátce po uplynutí sjednané doby splacení úvěru se zmocnila bytu žalobců, a to na základě smlouvy, kterou následně soud označil za neplatnou. Soud prvního stupně pochybil, pokud nevzal v potaz širší zjištěné skutečnosti a zaměřil se pouze na text úvěrové smlouvy. Žalobci byli jednáním žalované využiti a uvedeni v omyl. Následně byli žalovanou nezákonně připraveni na základě neplatné smlouvy o byt v , adresa, , byli nuceni se se žalovanou o byt několik let soudit. V mezidobí neměli žádný platný titul užívání bytu a žalovaná založila svým jednáním stav nejistoty, a to jednak, pokud se jedná o práva žalobců byt užívat, a dále pokud jde o povinné platby hrazené v souvislosti s vlastnictvím bytu SVJ. Žalovaná měla po dobu, kdy byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník bytu, hradit i veškeré náklady s vlastnictvím bytu spojené, což nečinila. Pokud jde o výrok II. napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení, žalobci namítali, že uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení ve výši 258 870 Kč je pro ně likvidační s tím, že bylo namístě, aby soud prvního stupně z důvodu zvláštního zřetele hodných postupoval podle § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů řízení žalované i přes úspěch v řízení nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele představuje jejich ekonomická a finanční situace, která je dlouhodobě nepříznivá. Předně jsou žalobci z 90 % osvobozeni od soudního poplatku a ze stejného důvodu jim byl k ochraně jejich zájmů v projednávané věci ustanoven i advokát. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2020 byl zjištěn úpadek žalobců a bylo jim povoleno řešit úpadek oddlužením. Následně bylo usnesením stejného soudu ze dne 18. 8. 2021 rozhodnuto o neschválení oddlužení žalobců a na jejich majetek byl prohlášen konkurz. V rámci konkurzu, který trval až do roku 2024, byl prodán veškerý postižitelný majetek žalobců. Po ukončení konkursu se však žalobcům přihlásili prostřednictvím soudních exekutorů věřitelé, kteří nebyli v rámci konkursu zcela spokojeni. Žalobci v důsledku výše uvedeného nevlastní žádný hodnotnější majetek. Pokud jde o jejich příjmy, oba jsou ve starobním důchodu, žalobce b) má od 1. 1. 2024 přiznán starobní důchod ve výši 22 261 Kč, z toho je mu po srážkách exekucí vypláceno pouze 16 082 Kč. Žalobkyně a) pobírá důchod ve výši okolo 10 941 Kč, ze kterého jí není exekučně strháváno nic. Dohromady tedy žalobci hospodaří s částkou 26 000 Kč měsíčně. Z toho po zaplacení nákladů na bydlení, to je nájem a poplatky spojené s bydlením ve výši 20 654 Kč měsíčně (15 000 Kč + 5 654 Kč) a záloh na elektrickou energii ve výši 1 460 Kč měsíčně jim zbývá dohromady zhruba 4 000 Kč na měsíc. Žalobci navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby jej změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.3. Žalovaná k odvolání žalobců uvedla, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za správné, neboť je naprosto zřejmé, že v daném případě nejsou naplněny předpoklady odpovědnosti žalované za „domnělou“ škodu tvrzenou žalobci. Nebylo prokázáno jakékoliv porušení povinnosti žalované a nebyl ani prokázán vznik jakékoliv škody na straně žalobců. Naopak žalobci stále dluží žalované. Nebyla prokázána žádná nemajetková újma (natož její výše), která by vznikla v příčinné souvislosti s následným zjištěním, že smlouva o zajišťovacím převodu práva k bytové jednotce byla shledána neplatnou. Žalobci od poskytnutí úvěru byt po celou dobu užívali a nehradili platby SVJ, žalovaná v žádném případě nikdy nijak neblokovala zpětný přepis bytu v katastru zpět na žalobce (prodlení bylo způsobeno nekomunikací žalobců), naopak to pro ni představovalo překážku pro vymožení své pohledávky, když do té doby nebylo možno byt postihnout v exekuci. Domněnka žalobců, že žalovaná měla kromě toho, že poskytla žalobcům úvěr, zajišťovat žalobcům ještě nějaký dlouhodobý hypoteční úvěr, se naprosto nezakládá na pravdě. K ničemu takovému se žalovaná nikdy nezavázala ani žalobcům ústně neslibovala (viz smlouva o úvěru a výpověď svědkyně , anonymizováno, ). Není pak pravdou, že by žalovaná odmítla poskytnout součinnost pro získání dalšího úvěru. Žalobci v tomto směru nevyvinuli žádnou aktivitu a vědomě oddalovali vrácení poskytnutého úvěru. Žalovaná se důrazně ohrazuje proti nařčení, že měla využít tísně žalobců a zmocnit se jejich bytu. Žalovaná nevyhledala žalobce, ti přišli za ní a požadovali poskytnutí úvěru, který jim žalovaná poskytla a zcela přirozeně požadovala jeho zajištění, které se realizovalo formou smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť žalovaná byla přesvědčena, že s pomocí tohoto zajištění nejsnadněji uspokojí svoji pohledávku v případě, že jí žalobci poskytnuté finanční prostředky nevrátí. Byt přitom zůstal v užívání žalobců na základě bezplatné výpůjčky s tím, že musí platit veškeré náklady, které by jinak jako vlastníci a uživatelé bytu platit museli, což však žalobci nečinili. Celkový postoj žalobců plnění jejich závazků a povinností je ostatně pregnantně shrnut v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze o neschválení jejich oddlužení. Pokud se žalobci dovolávají postupu dle § 150 o. s. ř., s tímto žalovaná zásadně nesouhlasí, neboť tohoto moderačního práva by mělo být využito zcela výjimečně. Důvodem pro moderaci nemůže být pouhá skutečnost, že jsou žalobci nyní již ve starobním důchodu a mají nízký příjem. Nelze z tohoto důvodu po žalované spravedlivě požadovat, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesla ze svého. Je nutno naopak přihlédnout k tomu, že žalobci podali v roce 2018 tuto absurdní žalobu, domáhají se domnělé škody, kterou nijak neprokazují, ačkoliv sami odmítají žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky, a žalovaná byla nucena vynaložit náklady spojené s právním zastoupením na obranu v tomto řízení. Žalobci způsobili vedení tohoto řízení, jsou si přitom dobře vědomi toho, že s vedením soudního řízení jsou spojené náklady, a mají ustanoveného advokáta. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.5. Na základě dokazování, provedeného před soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že dne 17. 8. 2009 žalovaná jako věřitel a žalobci jako dlužníci uzavřeli smlouvu o úvěru (dále jen „smlouva o úvěru“), na základě níž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 819 000 Kč, částečně převodem na účet, částečně v částce 219 000 Kč v hotovosti, žalobci se zavázali úvěr splatit se sjednaným úrokem ve výši 2,5 % měsíčně do 17. 11. 2009. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta. Strany se dohodly, že dále uzavřou zástavní smlouvu, smlouvu o zřízení věcného břemene a smlouvu o zajišťovacím převodu práva a notářský zápis o přímé vykonatelnosti k zajištění pohledávek věřitele. Za žalovanou byla smlouva podepsána , adresa, , za žalobkyni a) pak žalobcem b) na základě připojených plných mocí. Ve formě notářského zápisu, sepsaného dne 17. 8. 2009 notářkou , tituly před jménem,  , jméno FO,  pod sp. zn. , Anonymizováno, , uzavřeli žalovaná, tehdy , Anonymizováno, ., zastoupená , adresa, , jako věřitel, a žalobci jako dlužníci (žalobce b) jako zplnomocněný zástupce žalobkyně a)) dohodu o uznání dluhu a způsobu jeho úhrady s možností přímé vykonatelnosti, když dlužníci prohlásili, že jsou zavázáni zaplatit věřiteli dluh ve výši 819 000 Kč a příslušenství – úrok ve výši 2,5 % měsíčně z půjčené částky do zaplacení, zároveň dluh uznali co do důvodu i výše. Účastníci dále dne 17. 8. 2009 uzavřeli rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu práva (dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“) k nemovitostem v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru ve výši 819 000 Kč, na základě které mělo dojít podle § 553 občanského zákoníku k převodu vlastnického práva k bytu č. , Anonymizováno,  v domě č. p. , adresa,  z dlužníků (žalobců) na věřitele (žalovaná). Po dobu řádného plnění smluvních podmínek dle smlouvy o úvěru měl být dlužník (žalobci) oprávněn bezplatně na základě práva ujednané výpůjčky předmětný byt užívat (čl. VI. bod 2) s tím, že po tuto dobu je povinen hradit veškeré náklady spojené s provozem a údržbou bytu – především náklady na spotřebu plynu, vody a elektřiny. Smlouva byla uzavřena s rozvazovací podmínkou, spočívající v úhradě zajištěných pohledávek dle smlouvy o úvěru. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2017, č. j. 23 Co 645/2016-200, potvrdil odvolací soud usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 24. 3. 2016, č. j. 29 EXE 175/2014-136, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinných – žalobců na zastavení exekuce vedené na majetek povinných. Soud prvního stupně neshledal důvody pro zastavení exekuce, která byla vedena podle vykonatelného notářského zápisu, sepsaného , tituly před jménem,  , jméno FO, , notářkou se sídlem v , adresa, , dne 17. 8. 2009 pod č. j. , Anonymizováno,  k vymožení pohledávky oprávněného (žalovaná) ve výši 819 000 Kč s příslušenstvím. Uzavřel, že povinní uzavřeli s oprávněným platnou smlouvu o úvěru podle § 264 odst. 3 písm. d) a § 497 a násl. obchodního zákoníku, oprávněný splnil povinnost poskytnout úvěr ve výši 819 000 Kč, kdy poskytnutí 600 000 Kč žalobci nerozporovali a poskytnutí 219 000 Kč bylo prokázáno písemným potvrzením. Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně. Neshledal důvodnou námitku, že by smlouva o úvěru byla neplatná. Konstatoval, že smlouvu je za stavu, kdy byla uzavřena podnikatelem s povinnými v postavení spotřebitelů, třeba posoudit jako spotřebitelskou, nicméně v úvěrové smlouvě neshledal nerovnoměrné ujednání v neprospěch povinných. Tvrzení povinných, že jim vznikla povinnost vrátit půjčenou částku dříve, než jim byla poskytnuta, nebylo v řízení prokázáno. Dovolání povinných proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 20 Cdo 6026/2017-244. Žalobce b) byl veden v živnostenském rejstříku jako podnikatel s několika typy živnostenských oprávnění již od roku 1996 a od roku 2000 byl plátcem DPH. V řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , spisová značka,  se , adresa, , IČO: , IČO, , domáhalo žalobou ze dne 3. 4. 2015 po žalované jako zapsaném vlastníkovi i po žalobcích jako uživatelích bytu č. , hodnota,  v domě č. p. , adresa,  úhrady částky 191 649 Kč jako příspěvků na správu domu a poplatků za služby za období v žalobě uvedené (roky 2012 až 2015). Žalovaná uhradila Společenství , adresa,  dne 20. 2. 2012 částku 33 796 Kč. , adresa,  komunikovalo i se žalobci jako s dalšími vlastníky či uživateli bytů e-mailovou formou (e-maily ze dne 9. 5. 2017 a 21. 4. 2018) o konání shromáždění vlastníků jednotek. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 7. 3. 2013, č. j. 27 EXE 9678/2011-158, byla zastavena exekuce vyklizením povinných - žalobců ve věci oprávněného – žalované z bytové jednotky č. , Anonymizováno,  v domě č. p. , adresa, . Soud uvedl, že smlouva o zajišťovacím převodu práva je absolutně neplatná pro neurčitost, když neupravuje vzájemné vztahy smluvních stran pro případ splnění pohledávky až po sjednané lhůtě splatnosti, pro případ, že do zpeněžení zajištěné nemovitosti, jehož vymezení doby a způsob zcela ponechává na vůli věřitele, dlužníci zcela uhradí své pohledávky. Uzavřel, že s ohledem na neplatnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva nemohlo dojít k platnému převodu vlastnického práva k bytové jednotce, jejíhož vyklizení se oprávněný domáhá. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2013, č. j. 25 Co 293/2013-187, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Usnesením soudního exekutora , tituly před jménem,  , jméno FO, , , adresa, , byla ve věci oprávněného – žalované proti povinnému – žalobci b) z rozdělované podstaty z prodeje nemovité věci povinného (garáž bez č.p. na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, ) určena částka 59 804,34 Kč k hotovému zaplacení žalované. Usnesením soudního exekutora , tituly před jménem,  , jméno FO, , , adresa, , byla z rozdělované podstaty z prodeje nemovité věci povinného – žalobce b) (pozemky parc. č. , Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, ) určena částka 122 222,10 Kč k hotovému zaplacení žalované. Úřad práce dopisem ze dne 12. 8. 2019 vyzýval žalobce b), aby doložil údaje k žádosti o dávku příspěvek na živobytí a dostavil se osobně mj. k vysvětlení vlastnického práva k nemovitosti, když kontrolní činností zjistil, že jím obývaný byt vlastní společnost , Jméno žalované, . Žalobci podali proti žalované u Okresního soudu , adresa,  – východ dne 5. 5. 2014 neurčitou žalobu označenou jako žaloba na určení vlastnictví, kterou doplnili podáním ze dne 29. 7. 2015 (sp. zn. 8 C 200/2014). Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 8. 2015 žalobu pro neurčitost odmítl, k odvolání žalobců (podání ze dne 3. 1. 2016) Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2016, č. j. 18 Co 112/2016-40, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se žaloba neodmítá. Poté, co bylo rozhodováno o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a po částečném osvobození byl soudní poplatek zaplacen (po výzvě ze dne 7. 3. 2017), se žalovaná na výzvu soudu prvně vyjádřila k žalobě podáním datovaným dne 23. 6. 2017, ve kterém uvedla, že se domnívá, že podaná žaloba je zbytečná a měla by být zamítnuta. Dále uvedla, že na základě uzavřené smlouvy o zajišťovacím převodu práva k nemovitostem ze dne 19. 11. 2009 převedli žalobci na žalovanou nemovité věci zapsané na LV č. , hodnota,  v k. ú. a obci , adresa, , právní účinky vkladu do katastru nemovitostí nastaly ke dni 27. 11. 2009. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2013, sp. zn. 25 Co 293/2013, dospěl k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu práva byla od počátku absolutně neplatná. Vzhledem k absolutní neplatnosti tak žalobci nikdy vlastnického práva nepozbyli a jejich vlastnictví kontinuálně trvá, a to bez ohledu na zápis v katastru nemovitostí. Žalovaná po vyčerpání opravného prostředku proti usnesení Krajského soudu v Praze vlastnictví žalobců nijak nezpochybňuje a byla připravena jim poskytnout veškerou součinnost a podepsat jim souhlasné prohlášení pro příslušný katastrální úřad, aby mohlo dojít k opravě stavu evidovaného v katastru nemovitostí se stavem skutečným. Žalobci sami však v tomto směru nevyvinuli žádnou aktivitu, se žalovanou nekomunikují. Žalobci jsou vlastníky bytu č. , hodnota,  a také těmi, kdo byt užívají, přesto neplatí SVJ platby za služby, když dluh přesáhl již částku 330 000 Kč. Z jednání, které bylo v uvedeném řízení nařízeno, se žalovaná omluvila a žádala, aby ve věci bylo rozhodnuto tak, aby došlo k nápravě skutečného stavu. Následně byla žalobci b) soudem prvního stupně (usnesením ze dne 30. 8. 2017) ustanovena zástupkyně z řad advokátů. Ve věci se konalo jednání dne 31. 1. 2018, dne 7. 2. 2018 byl vyhlášen rozsudek č. j. 8 C 200/2014-148, kterým soud vyhověl žalobě a určil, že jednotka č. , Anonymizováno,  s podílem na společných částech domu v k. ú. , adresa,  je ve vlastnictví (SJM) žalobců. Proti rozsudku podali odvolání pouze žalobci, přičemž jejich podání bylo opožděné, proto Okresní soud , adresa,  – východ jejich odvolání usnesením ze dne 24. 5. 2018 odmítl. Žalovaná dopisy ze dne 12. 12. 2013 oznámila započtení pohledávky každého ze žalobců na náhradě nákladů řízení dle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2013, č. j. 25 Co 293/2013-187, ve výši 7 260 Kč pro každého z žalobců proti dosud nesplacenému úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 17. 8. 2009. Dopisem ze dne 21. 6. 2013 vyzvala žalovaná žalobce k úhradám služeb spojených s užíváním bytu a doplacení dluhu na účet SVJ. U Krajského soudu v Praze bylo vedeno řízení sp. zn. , spisová značka,  ve věci dlužníků - žalobců, na majetek dlužníků byl prohlášen konkurs, přihlášeným věřitelem byla i žalovaná, které bylo z její přihlášené a zjištěné pohledávky ve výši 1 462 880 Kč vyplaceno 72 262,80 Kč.6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.7. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.8. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.9. Podle § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odst. 1). Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odst. 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odst. 3).10. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody) (odst. 1). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (odst. 2).11. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.12. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.13. Obecnými předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu či újmu (ať už majetkovou či nemajetkovou) ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., případně dle § 2910 o. z. jsou: a) porušení právní povinnosti, b) vznik újmy, c) příčinná souvislost mezi a) a b), a dále d) zavinění.14. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že se plně shoduje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavcích 26. a 27. odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje.15. Rekapituluje, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila jakoukoliv právní (zákonnou či smluvní) povinnost, ať už v intencích ust. § 420 odst. 1 obč. zák. či dle § 2910 o. z., což představuje základní předpoklad pro vznik její odpovědnosti za škodu, resp. újmu. Pokud jde o žalobní nárok ad 1) na náhradu škody (majetkové újmy) v částce 2 000 000 Kč, nelze ani uzavřít, že by žalobcům vznikla jakákoliv škoda. Jsou to naopak žalobci, kteří nesplnili své závazky vůči žalované z platně uzavřené smlouvy o úvěru. I odvolací má z provedeného dokazování (výpověď svědkyně , adresa, ) za prokázané, že se žalovaná nezavázala k tomu, že pro žalobce následně zajistí dlouhodobý úvěr a že vyplatí žalobce b) z registru dlužníků, jak žalobci tvrdili. V případě nároku ad 2) na náhradu nemajetkové újmy ve výši 1 725 000 Kč odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že ani v tomto případě nebylo prokázáno žádné protiprávní jednání žalované, a to ani v souvislosti s následně vyslovenou neplatností smlouvy o zajišťovacím převodu práva, kterou soudy spojovaly zejména s neurčitostí této smlouvy. Je nutné zdůraznit, že i když v důsledku této smlouvy přechodně došlo k převodu vlastnického práva k bytu na žalovanou, žalobci tento byt i nadále užívali, a to dokonce bezplatně (na základě výpůjčky), a nadto řádně neplatili platby, které jako uživatelé byli povinni platit vůči SVJ. Žalovaná pak v řízení o určení vlastnického práva k uvedené nemovitosti byla připravena k součinnosti a byli to spíše žalobci, kteří v tomto směru nespolupracovali a nekomunikovali. Lze se tedy ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby snad žalobcům nějaká nemajetková újma vznikla, nebylo to v žádném případě v příčinné souvislosti s jednáním žalované, které by navíc vykazovalo znaky protiprávnosti.16. Žaloba tak není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud ji v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároků žalobců.17. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném výroku I. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).18. Pokud jde o nákladový výrok II. napadeného rozsudku, je primárně zapotřebí vyjít z toho, že žalobci byli v řízení plně procesně neúspěšní a jsou tak povinni hradit žalované dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady řízení.19. Tarifní hodnoty obou žalobních nároků se dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), sčítají. V daném případě jde o tarifní hodnotu nároku ad 1) ve výši 2 000 000 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT a tarifní hodnotu ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, účinného do 31. 12. 2024 (v případě úkonů právní služby učiněných do 31. 12. 2024), a ve výši 500 000 Kč dle § 9a odst. 1 písm. a) AT, účinného od 1. 1. 2025 (v případě úkonů právní služby učiněných od 1. 1. 2025). Po součtu tedy tarifní hodnota činí do konce roku 2024 celkem 2 050 000 Kč (odměna ve výši 16 500 za úkon právní služby) a od 1. 1. 2025 dále částku 2 500 000 Kč (odměna ve výši 18 300 Kč za úkon právní služby). Právní zástupce žalované učinil v řízení před soudem prvního stupně tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (říjen 2019), vyjádření ze dne 22. 4. 2020, ze dne 11. 7. 2020, ze dne 13. 8. 2021, účast při jednání soudu prvního stupně dne 14. 2. 2020, dne 12. 6. 2020, dne 14. 5. 2021, dne 25. 8. 2021, dne 10. 11. 2021, dne 12. 3. 2025, a dále účast při jednání soudu prvního stupně dne 8. 6. 2022 a dne 9. 10. 2024, kdy se v obou případech nejednalo – zde odměna ve výši ½ dle § 14 odst. 2 AT, tedy 9 plných úkonů a 2 poloviční úkony právní služby po 16 500 Kč a 1 úkon právní služby po 18 300 Kč, tj. celkem 183 300 Kč. Náklady řízení žalované tvoří dále 11 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, účinného do 31. 12. 2024, tj. 3 300 Kč, a 1 režijní paušál dle § 13 odst. 4 AT, účinného od 1. 1. 2025, ve výši 450 Kč, jakož i 21 % DPH z částky 187 050 Kč ve výši 39 280,50 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalované před soudem prvního stupně činí částku 226 330,50 Kč.20. Odvolací soud však aplikoval ust. § 150 o. s. ř. a nepřiznal procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu ½. Důvodem k tomuto postupu jsou majetkové, osobní a výdělkové poměry žalobců, pro které jim ostatně bylo v tomto řízení i přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 90 % a ustanoven zástupce z řad advokátů.21. Lhůta k plnění uložené náhrady nákladů řízení byla stanovena v délce pěti měsíců od právní moci tohoto rozsudku vzhledem k vysoké částce přiznaných nákladů řízení tak, aby měli žalobci k dispozici přiměřeně dlouhou dobu na obstarání si finančních prostředků za tímto účelem, a zároveň tak, aby na svých právech nebyla poškozena ani oprávněná žalovaná (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Platební místo těchto nákladů bylo určeno k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).22. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn ve výroku II., pokud jde o výši přiznaných nákladů řízení, které jsou žalobci povinni zaplatit žalované (113 165 Kč), a pokud jde o lhůtu k plnění; jinak byl v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen (výrok I. tohoto rozsudku).23. V rámci odvolacího řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobcům. Odvolací soud pro dané řízení již neaplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., když tento postup je postupem výjimečným a je třeba poukázat na to, že žalobci již znali právní názor soudu prvního stupně na projednávanou věc. Bylo tedy jejich rizikem, zda podají proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání se všemi důsledky z toho plynoucími, včetně vzniku nákladů řízení protistrany (srovnej NS 29 Cdo 385/2017-118). Náklady odvolacího řízení žalované pak tvoří odměna za 2 úkony právní služby po 18 300 Kč (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 1. 4. 2026), tj. 36 600 Kč, dále 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, a 21 % DPH z částky 37 500 Kč ve výši 7 875 Kč, celkem 45 375 Kč.24. Závěry odvolacího soudu o lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a platebním místu náhrady nákladů řízení (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), uvedené shora pro řízení před soudem prvního stupně, platí i pro řízení odvolací.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Dovolání je přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:25.Co.12.2026.1","publishedAt":"2026-09-25","decisionAt":"2026-04-01","caseNumber":{"senate":25,"registry":"Co","index":12,"year":2026,"pageNumber":424},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Klára","lastName":"Hrobská","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 3 725 000 Kč, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 3. 2025, č. j. 8 C 127/2018-359","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":127,"year":2018,"pageNumber":359},"affectedDate":"2025-03-21","courtCode":"OSPZ","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"12","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"420","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"553","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2971","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2910","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2956","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","LHUTY","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","USTANOVENY_ZASTUPCE","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}