{"uuid":"630bb551-160e-47cb-b908-2617ec32791f","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 145 497 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to do dvanácti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 47 627,26 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 7. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 974 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, se řízení zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2 880 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 880 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 292,10 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 135 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to do dvanácti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 47 627,26 Kč s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 7. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 974 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, se řízení zastavuje.III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 2 880 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 880 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 292,10 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 135 Kč.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 145 497 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 31. 3. 2025 skrze prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 100 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 78,57 % ročně ve 48 splátkách po 7 835 Kč měsíčně (a to včetně úhrady za pojištění ve výši 960 Kč měsíčně). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a ve splátkách ničeho neuhradil; v důsledku toho došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 21. 7. 2025. Ani po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 119 576,81 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 21 643,98 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 009,28 Kč (tj. ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 7. 2025 do 15. 8. 2025), úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 7. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 123 854 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Podáním ze dne 18. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 20 974 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 974 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, dále co do částky 21 643,98 Kč (smluvní pokuta) a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 009,28 Kč (ve výši ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 7. 2025 do 15. 8. 2025), úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 7. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč s tím, že důvody částečného zpětvzetí blíže nespecifikovala a uvedla jen, že se rozhodla některé nároky nadále neuplatňovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek (představujících část jistiny s přirostlým úrokem, smluvní pokuty, náklady a výše specifikované příslušenství) zastavil. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 100 000 Kč a poplatků za pojištění ve výši 2 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 880 Kč za období od 23. 7. 2025 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 31. 3. 2025 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 78,57 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 7 835 Kč [viz část A) smlouvy]. V příloze č. 1 se strany dohodly na sjednání pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr na základě jeho přihlášky do pojištění ze dne 31. 3. 2025. Žalovanému byl sjednán balíček pojištění s měsíční úhradou za pojištění ve výši 960 Kč. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 1. 4. 2025, které si však na poště nevyzvedl. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář, informace o pojištění a dokument „Podpis na dálku“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 31. 3. 2025 žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně též předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Dále žalobkyně doložila listinu „Důkaz o odeslání 1,- Kč“ potvrzující, že dne 31. 3. 2025 odeslala žalobkyně na účet žalovaného verifikační platbu ve výši 1 Kč, dále dokument „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“, z něhož je zřejmé, že žalobkyně zaslala 1 Kč pod variabilním symbolem, který měl žalovaný použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž mělo dojít k podpisu smlouvy a souvisejících dokumentů, a konečně „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ osvědčující, že dne 31. 3. 2025 byla žalobkyni doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru z telefonního čísla žalovaného 739821148.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z hodnocení klienta ze dne 31. 3. 2025 plyne, že žalovaný měl být zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 9 794 Kč s tím, že částka 4 860 Kč představovala životní minimum a částku ve výši 4 934 Kč tvořily náklady na bydlení. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a bydlí ve vlastním. Ohledně ověřování příjmové stránky žalovaného předložila žalobkyně potvrzení o provedení transakce, z něhož je zřejmé, že dne 10. 3. 2025 na bankovní účet uvedený ve smlouvě došla částka 27 019 Kč od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". se zprávou plátci a příjemci 833 VYPLATY NA UCET. Z doloženého potvrzení o příjmu pak vyplývá, že žalovaný byl od 5. 12. 2017 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". jako slévárenský dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce 31 349 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný historicky žádal o úvěr u pěti bank a finančních institucí, přičemž součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací činil 29 438 Kč a součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 27 700 Kč; žalovaný neměl dluh po splatnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 100 000 Kč vyplacena dne 31. 3. 2025 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo potvrzením o provedení transakce ze dne 29. 3. 2025, z něhož je patrné, že částka 1 Kč byla odeslána z účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" s názvem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Skutečnost, že předmětný účet patří žalovanému vyplývá i ze „Základní informace o klientovi“. Výplata částky 100 000 Kč na účet žalovaného byla doložena rovněž výpisem z účtu žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobkyně průběžně (dopisy z 17. 6. 2025 a 18. 7. 2025) vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek. Dopisem ze dne 21. 7. 2025 (oznámení) žalobkyně oznámila žalovanému, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 123 854 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle karty klienta žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Předžalobní výzvou ze dne 29. 12. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací. Ke zkoumání příjmové části doložila žalobkyně potvrzení o platbě a potvrzení zaměstnavatele, jimiž byla příjmová situace žalovaného ověřena. Co se však týče výdajové stránky zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného (tvrzené výdaje na bydlení ve výši 4 934 Kč), které dále nijak neověřovala, a s částkou životního minima (4 860 Kč). K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Zejména co se týče pravidelných nákladů žalovaného spojených s bydlením (v případě bydlení ve vlastním domě/bytě zejm. platby energií, pojištění, poplatků za odpady, za internet, televizních a rozhlasových poplatků aj.), které nepochybně žalovaný musel hradit, tyto náklady žalobkyně žádným způsobem nezkoumala. Konečně, pokud žalobkyně část výdajů žalovaného stanovila částkou ve výši životního minima, i tento postup je zcela nepostačující, neboť i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Předmětnou smlouvu (včetně její přílohy č. 1) tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 100 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil a je tedy povinen žalobkyni uhradit částku 100 000 Kč. Co do této částky soud žalobě vyhověl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný má zřejmě ještě i další závazek po splatnosti (z úvěru, kde mu byla poskytnuta jistina ve výši 17 000 Kč), který nesplácí, a který je u zdejšího soudu také žalován. Jiné informace o majetkové situaci žalovaného nejsou soudu známy. S ohledem na existenci dalšího závazku žalovaného, se při zohlednění výše dlužné částky soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta dvanácti měsíců od právní moci rozsudku. Ve zbývající části (tedy ohledně poplatků za pojištění ve výši 2 880 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 880 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, proto představuje její „neúspěch ve věci“ nejen ta část řízení, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby ale též ta část řízení, v níž bylo řízení zastaveno. Za účelem zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud kapitalizoval úrok a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku. Při poměřování úspěchu a neúspěchu je tedy možné vycházet z toho, co žalobkyně požadovala v žalobě, což bylo celkem 171 00,37 Kč, přičemž přiznáno jí bylo 100 000 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 58 % a z 42 % neúspěšná (z 42 % byl úspěšný žalovaný). Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu 16 % nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 140 Kč (zbylá část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 135 Kč bude žalobkyni z důvodu zpětvzetí vrácena) a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 advokátního tarifu 6 940 Kč a dále advokátce podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 26 825,70 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 292,10 Kč (16 % z 26 825,70 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Jelikož řízení bylo z části zastaveno, aniž by ve věci bylo jednáno, rozhodl soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Soudní poplatek z žaloby činil 7 275 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby činí soudní poplatek 5 140 Kč, rozdíl mezi uvedenými částkami je 2 135 Kč, k vrácení tak žalobkyni náleží 1 135 Kč, neboť soudní poplatek se vrací snížený nejméně o 1 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 145 497 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 31. 3. 2025 skrze prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 100 000 Kč. Poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 78,57 % ročně ve 48 splátkách po 7 835 Kč měsíčně (a to včetně úhrady za pojištění ve výši 960 Kč měsíčně). Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a také z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného apod. Dále si žalobkyně ověřila úvěrovou historii žalovaného v registrech SOLUS a NRKI a prověřila si, že nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí dluh ve stádiu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný a ani jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Za pomoci zjištěných údajů byl proveden tzv. scoring klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí úvěru. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a ve splátkách ničeho neuhradil; v důsledku toho došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru ke dni 21. 7. 2025. Ani po zesplatnění žalovaný ničeho neuhradil. Kromě dlužné jistiny spolu s přirostlým úrokem ve výši 119 576,81 Kč, žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, smluvní pokuty ve výši 21 643,98 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 009,28 Kč (tj. ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 7. 2025 do 15. 8. 2025), úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 7. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč, a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 123 854 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení.2. Podáním ze dne 18. 2. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 20 974 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 974 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení, dále co do částky 21 643,98 Kč (smluvní pokuta) a dále co do kapitalizovaného úroku ve výši 5 009,28 Kč (ve výši ve výši 78,57 % ročně z částky 100 000 Kč od 23. 7. 2025 do 15. 8. 2025), úroku ve výši 12 % ročně z částky 100 000 Kč od 16. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 23. 7. 2025 dosáhne částky 396 000 Kč s tím, že důvody částečného zpětvzetí blíže nespecifikovala a uvedla jen, že se rozhodla některé nároky nadále neuplatňovat.3. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce za řízení vzít návrh zpět. Podle odst. 2 téhož ustanovení soud v rozsahu zpětvzetí řízení zastaví. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tedy soud řízení co do shora uvedených částek (představujících část jistiny s přirostlým úrokem, smluvní pokuty, náklady a výše specifikované příslušenství) zastavil. Po částečném zpětvzetí se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 100 000 Kč a poplatků za pojištění ve výši 2 880 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 880 Kč za období od 23. 7. 2025 do zaplacení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř., soud rozhodl bez nařízení jednání.5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci sjednali dne 31. 3. 2025 návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvu o úvěru č. , hodnota, , ve znění dodatku č. 1 z téhož dne, v němž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit při sjednaném úroku ve výši 78,57 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 7 835 Kč [viz část A) smlouvy]. V příloze č. 1 se strany dohodly na sjednání pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr na základě jeho přihlášky do pojištění ze dne 31. 3. 2025. Žalovanému byl sjednán balíček pojištění s měsíční úhradou za pojištění ve výši 960 Kč. O schválení smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 1. 4. 2025, které si však na poště nevyzvedl. Z odstavce 6.1. smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dle odstavce 6.5. smlouvy je žalovaný v případě, že po zesplatnění neuhradí novou jistinu úvěru, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do jejího úplného zaplacení. Z odstavce 2.2. smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (podle bodu 6.3 smlouvy k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části delší než 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Dále žalobkyně předložila „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“, v němž byly shrnuty podmínky poskytnutého úvěru, a také splátkový kalendář, informace o pojištění a dokument „Podpis na dálku“, v němž byly popsány hlavní kroky při sjednání spotřebitelského úvěru. V prohlášení klienta ze dne 31. 3. 2025 žalovaný mimo jiné potvrdil, že veškeré informace, které žalobkyni v souvislosti s uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné a pravdivé. Žalobkyně též předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Dále žalobkyně doložila listinu „Důkaz o odeslání 1,- Kč“ potvrzující, že dne 31. 3. 2025 odeslala žalobkyně na účet žalovaného verifikační platbu ve výši 1 Kč, dále dokument „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“, z něhož je zřejmé, že žalobkyně zaslala 1 Kč pod variabilním symbolem, který měl žalovaný použít jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž mělo dojít k podpisu smlouvy a souvisejících dokumentů, a konečně „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ osvědčující, že dne 31. 3. 2025 byla žalobkyni doručena potvrzovací SMS pro vyplacení úvěru z telefonního čísla žalovaného 739821148.6. Z hodnocení klienta ze dne 31. 3. 2025 plyne, že žalovaný měl být zaměstnán na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 000 Kč. Výdaje žalovaného byly v hodnocení klienta vyčísleny částkou 9 794 Kč s tím, že částka 4 860 Kč představovala životní minimum a částku ve výši 4 934 Kč tvořily náklady na bydlení. Jiné výdaje ve formuláři uvedeny nebyly. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a bydlí ve vlastním. Ohledně ověřování příjmové stránky žalovaného předložila žalobkyně potvrzení o provedení transakce, z něhož je zřejmé, že dne 10. 3. 2025 na bankovní účet uvedený ve smlouvě došla částka 27 019 Kč od společnosti , právnická osoba, . se zprávou plátci a příjemci 833 VYPLATY NA UCET. Z doloženého potvrzení o příjmu pak vyplývá, že žalovaný byl od 5. 12. 2017 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . jako slévárenský dělník s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce 31 349 Kč. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný v registru záznam. Z výpisu NRKI soud zjistil, že žalovaný historicky žádal o úvěr u pěti bank a finančních institucí, přičemž součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací činil 29 438 Kč a součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 27 700 Kč; žalovaný neměl dluh po splatnosti.7. Dle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 100 000 Kč vyplacena dne 31. 3. 2025 na účet uvedený ve smlouvě. Vlastnictví předmětného účtu žalovaným bylo doloženo potvrzením o provedení transakce ze dne 29. 3. 2025, z něhož je patrné, že částka 1 Kč byla odeslána z účtu č. , č. účtu,  s názvem , jméno FO, . Skutečnost, že předmětný účet patří žalovanému vyplývá i ze „Základní informace o klientovi“. Výplata částky 100 000 Kč na účet žalovaného byla doložena rovněž výpisem z účtu žalobkyně.8. Žalobkyně průběžně (dopisy z 17. 6. 2025 a 18. 7. 2025) vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných částek. Dopisem ze dne 21. 7. 2025 (oznámení) žalobkyně oznámila žalovanému, že využila možnosti celý úvěr zesplatnit a vyzvala jej k úhradě celkové dlužné částky 123 854 Kč do 10 dnů od odeslání této výzvy.9. Dle karty klienta žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku.10. Předžalobní výzvou ze dne 29. 12. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu nejpozději do 15 dnů od data odeslání výzvy, přičemž dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.11. Je zjevné, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“12. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelkou a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.13. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“14. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“16. I podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).17. Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.18. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě jím poskytnutých informací. Ke zkoumání příjmové části doložila žalobkyně potvrzení o platbě a potvrzení zaměstnavatele, jimiž byla příjmová situace žalovaného ověřena. Co se však týče výdajové stránky zde se žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného (tvrzené výdaje na bydlení ve výši 4 934 Kč), které dále nijak neověřovala, a s částkou životního minima (4 860 Kč). K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jejího tvrzení. Zejména co se týče pravidelných nákladů žalovaného spojených s bydlením (v případě bydlení ve vlastním domě/bytě zejm. platby energií, pojištění, poplatků za odpady, za internet, televizních a rozhlasových poplatků aj.), které nepochybně žalovaný musel hradit, tyto náklady žalobkyně žádným způsobem nezkoumala. Konečně, pokud žalobkyně část výdajů žalovaného stanovila částkou ve výši životního minima, i tento postup je zcela nepostačující, neboť i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.19. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“20. Předmětnou smlouvu (včetně její přílohy č. 1) tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 100 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil a je tedy povinen žalobkyni uhradit částku 100 000 Kč. Co do této částky soud žalobě vyhověl.21. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“. Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Z rejstříku zdejšího soudu bylo zjištěno, že žalovaný má zřejmě ještě i další závazek po splatnosti (z úvěru, kde mu byla poskytnuta jistina ve výši 17 000 Kč), který nesplácí, a který je u zdejšího soudu také žalován. Jiné informace o majetkové situaci žalovaného nejsou soudu známy. S ohledem na existenci dalšího závazku žalovaného, se při zohlednění výše dlužné částky soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta dvanácti měsíců od právní moci rozsudku. Ve zbývající části (tedy ohledně poplatků za pojištění ve výši 2 880 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 880 Kč od 23. 7. 2025 do zaplacení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí, ve spojení s § 146 odst. 2 větou první, dle které je účastník, který zavinil zastavení řízení, povinen hradit jeho náklady. Procesní zavinění na částečném zastavení řízení leží na straně žalobkyně, proto představuje její „neúspěch ve věci“ nejen ta část řízení, v níž bylo rozhodnuto o zamítnutí žaloby ale též ta část řízení, v níž bylo řízení zastaveno. Za účelem zjištění poměru úspěchu a neúspěchu ve věci soud kapitalizoval úrok a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku. Při poměřování úspěchu a neúspěchu je tedy možné vycházet z toho, co žalobkyně požadovala v žalobě, což bylo celkem 171 00,37 Kč, přičemž přiznáno jí bylo 100 000 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 58 % a z 42 % neúspěšná (z 42 % byl úspěšný žalovaný). Žalobkyně tudíž má vůči žalovanému právo na náhradu 16 % nákladů řízení.23. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 140 Kč (zbylá část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 135 Kč bude žalobkyni z důvodu zpětvzetí vrácena) a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka učinila ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 advokátního tarifu 6 940 Kč a dále advokátce podle § 13 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 26 825,70 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 292,10 Kč (16 % z 26 825,70 Kč).24. Jelikož řízení bylo z části zastaveno, aniž by ve věci bylo jednáno, rozhodl soud podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení části zaplaceného soudního poplatku. Soudní poplatek z žaloby činil 7 275 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby činí soudní poplatek 5 140 Kč, rozdíl mezi uvedenými částkami je 2 135 Kč, k vrácení tak žalobkyni náleží 1 135 Kč, neboť soudní poplatek se vrací snížený nejméně o 1 000 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSHO:2026:22.C.19.2026.1","publishedAt":"2026-09-11","decisionAt":"2026-05-07","caseNumber":{"senate":22,"registry":"C","index":19,"year":2026,"pageNumber":66},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Krůpová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSHO","caseResultType":["VYHOVENI","ZASTAVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 145 497 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","POPLATKY_ROZHLASOVE_A_TELEVIZNI"]},"styles":[{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}