{"uuid":"65165fea-affa-45e7-b56f-815eb7899d4d","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 1. 2026, č. j. 27 C 102/2025-63","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku I potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku II mění takto:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 34 651 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11 526 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku I potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku II mění takto:Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 34 651 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, .III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 11 526 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem , adresa, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2025, doručené žalovanou žalobci dne 20. 2. 2025, je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou dne 28. 6. 2019 uzavřel pracovní smlouvu, dle které pracoval jako ředitel společnosti. Dne 20. 2. 2025 mu bylo doručeno okamžité zrušení, na základě kterého s ním žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinností přitom žalovaná spatřovala v tom, že žalobce měl v letech 2021 až 2024 fakturovat celkem částku 1 298 000 Kč za konzultační činnost, kdy však k takové činnosti nebyla uzavřena jakákoliv smlouva, čímž se měl žalobce obohatit a postupovat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele; žalobce měl zároveň vystavit fakturu č. 2024/008 a na ní falzifikovat podpis jednatele žalované, kterým měla být předmětná faktura upravena a odsouhlasena. Žalobce s takovými důvody vymezenými v okamžitém zrušení nesouhlasil, neboť pokud jde o fakturu, tu žalované skutečně vystavil, nicméně po předchozí dohodě s jednatelem žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy na této faktuře nefalzifikoval podpis jednatele a po osobním jednání došlo toliko k úpravě účtované částky a změně splatnosti. Pokud jde o další důvody uvedené v textu okamžitého zrušení, žalobce odkázal na § 58 odst. 1 zákoníku práce a na lhůtu pro možnost okamžitého zrušení pracovního poměru, přičemž v daném případě se žalovaná o fakturách žalobce dozvěděla nejpozději v den, kdy mu je zaplatila. Podnikatelská činnost pro žalovanou byla dlouhodobá, účtované částky byly nemalé, a proto lze stěží uvěřit tvrzení žalované, že by žalobce takovou činnost vyvíjel a fakturoval bez vzájemné dohody a že by žalovaná o jeho jednání a fakturách nevěděla, kdy zároveň si lze těžko představit situaci, že by žalovaná nevěděla o statisícových částkách, které zároveň žalobci zaplatila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. V prvotním vyjádření k žalobě ze dne 29. 4. 2025 se žalovaná vůbec nezabývala důvody okamžitého zrušení, nýbrž vytýkala žalobci, že bez vědomí jednatele rozvázal pracovní poměr se svědkyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" k 30. 6. 2024, která poté vykonávala pro žalovanou práci na základě dohody o provedení práce s měsíční odměnou 20 000 Kč, zatímco svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která měla tuto zaměstnankyni nahradit, nebyla vůbec schopna samostatné práce, čímž podstatně zvýšil mzdové náklady žalované. V dalším vyjádření ze dne 3. 6. 2025 žalovaná uvedla, že žalobce jí způsobil falešnými fakturami škodu ve 14 případech ve výši 2,7 milionu Kč, což žalovaná doložila policii. Žalobce jednal bez souhlasu jednatele žalované, přičemž osobně přinášel do společnosti faktury, předával je sekretářkám k podpisu na likvidačním lístku a většinou ještě tentýž den si přeposílal peníze na svůj účet, pročež zároveň obdržel okamžité zrušení. V podání ze dne 19. 9. 2025 žalovaná mj. uvedla, že jednatel v prosinci 2024 zakázal účetní proplatit žalobci poslední fakturu z důvodu škody za více než 700 000 Kč, kterou měl žalobce způsobit na zakázce „","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ a kterou chtěl započítat s podílem žalobce na zisku ve výši 600 000 Kč. Trvala na tom, že i ostatní faktury žalobce vystavil svévolně bez smlouvy na konzultační služby a bez jakékoliv dohody s žalovanou a nechal si je proplatit „ve spolčení“ se svědkyněmi Šodkovou a Mučkovou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2025, doručené žalovanou žalobci dne 20. 2. 2025 je neplatné, a žalovanou zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 672,14 Kč k rukám zástupce žalobce. Na základě provedeného dokazování dospěl okresní soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení se dne 28. 6. 2019 dohodli tak, že žalobce bude pro žalovanou osobně pracovat jako „ředitel firmy“ dle pokynů žalované, za což bude pravidelně odměňován. Dále se pak žalobce dohodl ústně s jednatelem žalované, že bude od žalované dostávat odměnu ve výši 15 % počítanou z jednotlivých zakázek žalované, jestliže tyto budou ziskové – žalobce odměnu účtoval jednotlivými fakturami, přičemž plnění vymezil jako „konzultační činnost.“ Žalovaná takové faktury nikdy nerozporovala a žalobci proplácela, a to až do doby, než žalobce vyúčtoval žalované plnění fakturou, kterou žalovaná odmítla proplatit. Dne 20. 2. 2025 bylo žalobci doručeno poštou okamžité zrušení, v němž žalovaná uvedla, že vzájemný vztah účastníků řízení ukončuje z důvodů, že proplácení jednotlivých faktur nebylo odsouhlaseno žalovanou (na faktuře navíc měl být falzifikován podpis jednatele žalované) a žalobce se tak na její úkor obohatil a poškodil její zájmy. Vůči okamžitému zrušení se žalobce vymezil žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025. Okresní soud nevyhověl návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, neboť žalovaná soudu originál faktury nepředložila, ačkoliv k tomu měla více příležitostí, přičemž navzdory vyjádření jednatele žalované se taková listina nenacházela ve spise Policie ČR sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", tudíž soud ji nemohl podrobit znaleckému zkoumání – krom toho i pokud by originál faktury byl soudu předložen, znalecký posudek by pro nadbytečnost zpracováván nebyl, neboť případná falzifikace podpisu jednatele žalované (tedy i kdyby k ní došlo) by v konečném důsledku neměla pro posouzení věci význam, jak okresní soud dále vysvětlil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že v daném případě nedošlo k naplnění důvodů (či alespoň jednoho z důvodů) v okamžitém zrušení vymezených, proto je žaloba zcela důvodná. Podle názoru soudu prvního stupně bylo v řízení možné zabývat se pouze dílčím skutkem vymezeným v okamžitém zrušení, a to konkrétně tím, že žalobce měl bez souhlasu žalované vystavit fakturu, na této falzifikovat podpis jednatele žalované a neoprávněně tak inkasovat částku 590 100 Kč. Žalovaná totiž v okamžitém zrušení hovoří o tom, že žalobce krom poslední faktury vystavil další tři, což při sečtení s hodnotou předmětné faktury mělo představovat celkem částku 1 298 900 Kč. Tomu přitom odpovídá i vyjádření žalobce, který vskutku hovoří (mj.) o třech fakturách, jež předcházely poslední faktuře, a to v hodnotě 100 000 Kč, 232 800 Kč a 376 000 Kč, což ve spojení s hodnotou faktury 590 100 Kč představuje právě částku 1 298 900 Kč zmíněnou v okamžitém zrušení. Tomu pak zcela odpovídají i skutečnosti zahrnuté do trestního oznámení žalované. Všechny tyto tři faktury ale byly splatné a k jejich zaplacení došlo ještě v letech 2021 až 2023, přičemž k okamžitému zrušení žalovaná přistoupila až v únoru roku 2025, tedy po uplynutí jednoroční objektivní lhůty vymezené v ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce. Tyto skutky proto nemohly být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce. Nicméně okresní soud dodal, že i pokud by bylo v řízení namístě zabývat se i těmito skutky, výsledek – tedy vyhovění žalobě – by zůstal stejný. Za kruciální pro posouzení celé věci okresní soud považoval zodpovězení otázky, k jakému přesnému ujednání nad rámec pracovní smlouvy došlo mezi účastníky řízení, a to ohledně odměňování žalobce. Okresní soud v uvedeném směru k důkazu provedl mj. výslech svědkyň ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" popsala způsob fakturace ze strany žalobce, kdy kromě toho, že si nebyla vědoma jakéhokoliv falšování podpisu a zároveň vyloučila „zločinné spolčení“ s žalobcem, jak to uváděla žalovaná, hovořila mj. o tom, že žalobce měl dostávat k výplatě odměny ze zakázek (to svědkyně slyšela při své práci), což ve fakturách žalobce bylo označeno jako konzultační služby a což žalovaná žalobci vždy zaplatila. Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak přesně popsala, kterak byla osobně přítomna jednání mezi žalobcem a jednatelem žalované ohledně faktur, na základě nichž žalobce následně fakturoval svou odměnu, přičemž mezi účastníky řízení bylo již dříve dohodnuto (to svědkyně věděla od předchozí účetní zaměstnané u žalované), že pokud zakázky žalované budou tzv. plusové, žalobce bude mít nárok na 15% odměnu ze zisku takové zakázky. K závěru, že mezi účastníky řízení došlo k takovému ústnímu jednání, pak dospěl i policejní orgán, který se zabýval trestním oznámením žalované na žalobce, stejně jako Okresní státní zastupitelství v Ostravě, jež se zabývalo stížností proti usnesení policejního orgánu. O existenci takové dohody jednoznačně nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná žalobci v minulosti ve více případech právě takovou odměnu vyplácela a žádným způsobem se vůči tomu nevymezila. I pokud by se měl připustit závěr, že všechny platby prováděl sám žalobce a zároveň všechny podpisy na svých fakturách zfalšoval (v řízení byl přitom v podstatě prokázán opak), lze si jen stěží představit, že by žalovaná po celou dobu o takových vysokých částkách vyplácených žalobci neměla ani tušení, a přesto takovou situaci „tolerovala“. Okresní soud hodnotil obě svědkyně jako věrohodné, když nezaznamenal jakékoliv známky fabulace či zatajování skutečností, přičemž obě svědkyně vypovídaly v podstatných bodech shodně či obdobně a lze zcela vyloučit, že by se jakýmkoliv způsobem „spolčovaly“ s žalobcem, jak v řízení tvrdila žalovaná. Obě svědkyně měly vůči žalobci běžný pracovní vztah, aktuálně se společně nijak nestýkají a soud nepozoroval jakékoliv jejich snahy žalobci v řízení prospět. Ani jedna ze svědkyň už přitom u žalované ani nepracuje, tudíž tyto ani zjevně nemohly mít zájem na výsledku sporu. Žádná objektivní okolnost svědčící o jejich nevěrohodnosti nebyla okresním soudem shledána. Naopak žalovaná negativním a zbytečně útočným způsobem přistupovala prakticky vůči každému, kdo přímo nevyhověl jejím požadavkům nebo uváděl skutečnosti v neprospěch žalované (tj. vůči žalobci, svědkyním, policejnímu komisaři i státnímu zástupci).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Okresní soud konstatoval, že ve smyslu § 559 o. z. i ústní podoba dohody týkající se (dalšího) odměňování žalobce účastníky řízení zavazovala a nelze tak říci, že by faktura byla vystavena bez právního důvodu. Pakliže taková odměna nebyla zohledněna v účetní podobě mzdy žalobce, jedná se čistě o pochybení žalované, neboť zaměstnavatel nese odpovědnost za to, že je jeho zaměstnanci mzda řádným způsobem vyplácena a přiznána – tzv. nepřiznaná mzda se přitom může velmi negativně projevit především u zaměstnance, a to v rámci jeho náhrady mzdy za pracovní neschopnost, v případě pracovních úrazů, invalidního a starobního důchodu apod. a je na zaměstnavateli, aby takovému způsobu sjednávání mzdy předcházel, přičemž je to on, kdo způsobuje nedoplatky v oblasti daní, sociálního a zdravotního pojištění, a musí tak počítat se všemi sankcemi a důsledky, které právní úprava při porušení těchto předpisů upravuje. Okresní soud zdůraznil, že žalobce u žalované nezastával pozici uklízeče či dělníka, nýbrž ředitele společnosti (tedy pravděpodobně druhou nejvyšší funkci hned po jednateli), tudíž odměna ze zisku, na kterém mohl mít největší zásluhu právě takový ředitel (obě svědkyně přitom v řízení uvedly, že pod vedením žalobce společnost žalované prosperovala), je naprosto logickým krokem a jednoznačně podporuje závěr, který v řízení vyšel najevo, tedy že výše uvedená dohoda skutečně byla sjednána. K závěru o uzavření takové dohody navíc dospěl i policejní orgán stejně jako státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, přičemž prvostupňový soud považoval obě rozhodnutí za řádně, logicky a zcela dostatečně odůvodněná a neshledal jakýkoliv důvod se od takových závěrů, jež jsou podstatné i pro toto civilní řízení, odchýlit. V případě předmětné faktury okresní soud poukázal na to, že se na ní zjevně nacházel podpis jednatele žalované, což potvrdily i obě v řízení vyslechnuté svědkyně, přičemž jakákoliv falzifikace ze strany žalobce nebyla kýmkoliv zaznamenána. Opravený text samotné listiny pak zcela odpovídá tomu, že žalobce účtoval 15 % z částky 3 934 000 Kč, což potvrdila i vyslechnutá svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce se tak žádné falzifikace nedopustil, nicméně i pokud by k tomu přece jenom došlo (za teoretického předpokladu, že by žalovaná předložila soudu originál listiny a znalecký posudek by takovou falzifikaci potvrdil), v žádném případě by se nejednalo o porušení povinnosti žalobce vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť na uvedenou odměnu vznikl žalobci v souladu se vzájemnou dohodu s žalovanou nárok, a to bez ohledu na případnou fakturaci. Okresní soud uzavřel, že pokud jde o důvod v podobě údajného zfalšování faktury a nedovoleného vyplacení částky 590 100 Kč žalobci, v řízení bylo prokázáno, že na takovou částku žalobci vznikl nárok s ohledem na vzájemnou dohodu s jednatelem žalované a vystavením faktury a jejím vyplacením tak žalobce neporušil žádnou svou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, natožpak zvlášť hrubým způsobem (stejný závěr pak z povahy věci platí i pro dřívější faktury žalobce, tudíž i v případě, že by důvody v okamžitém zrušení nebyly ve smyslu ust. § 58 zákoníku práce prekludovány, ničeho by taková skutečnost na posouzení projednávané věci nezměnila).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná, která předně namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná považovala za rozhodující, že soud prvního stupně sice dovodil, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o poskytování konzultačních služeb a že žalobce žádné konzultační služby žalované neposkytl, přesto uzavřel, že žalobce měl na základě ústní dohody nárok na odměnu ve výši odpovídající fakturovaným částkám. Podle žalované je takový právní závěr neudržitelný. I kdyby žalobce měl nárok na mimořádnou odměnu nebo podíl na zisku, muselo by jít o plnění z pracovněprávního vztahu, které by podléhalo režimu mzdy či platu, včetně příslušných daňových a odvodových povinností. Žalobce si však podle žalované vyplácel prostředky na základě faktur vystavených jako OSVČ za neexistující konzultační služby, které si jako ředitel společnosti sám schvaloval a proplácel. Takový postup žalovaná považovala za protiprávní a za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností bez ohledu na existenci či neexistenci údajné dohody o odměně. Žalovaná dále uvedla, že ani konstrukce žalobce o poskytování konzultačních služeb není právně možná, neboť šlo o činnost spadající do jeho pracovního zařazení ředitele. Fakturace takové činnosti prostřednictvím OSVČ podle žalované představuje obcházení pracovněprávních a daňových předpisů. Podle žalované okresní soud nesprávně směšuje různé právní tituly, když dovodil oprávněnost fakturace za neexistující konzultační služby z údajného nároku žalobce na jinou odměnu. Faktury byly vystaveny na konzultační služby, jejichž poskytnutí nebylo prokázáno. Existence případného jiného nároku proto nemůže legalizovat fakturaci neexistujícího plnění. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se manipulace s účetnictvím jako důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru a dále na judikaturu trestní týkající se tzv. selftradingu a zneužití postavení v obchodním styku. Zdůraznila, že vědomá akceptace faktur za neexistující plnění představuje zkreslování účetnictví a jednání způsobilé odůvodnit okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaná dále vytýkala soudu prvního stupně vady dokazování, že provedl některé důkazy z vlastní iniciativy, aniž byly navrženy účastníky a aniž vysvětlil důvody jejich provedení. Jde zejména o usnesení Policie ČR a usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě. Další vadu spatřovala v tom, že v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud vycházel i z listiny označené jako „Žádost o prošetření“, která nebyla jako důkaz vůbec provedena. Žalovaná nesouhlasila se skutkovým závěrem o existenci dohody o zvláštním odměňování žalobce. Namítala zejména, že: i) okresní soud nepřípustně přebíral hodnotící závěry policejního orgánu a státního zastupitelství namísto vlastního hodnocení důkazů, ii) nevyhodnotil rozpory mezi výpověďmi svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" před soudem a jejím vysvětlením podaným Policii ČR, iii) přikládal nepřiměřenou váhu výpovědím svědkyň ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jejichž informace o údajné dohodě měly pouze zprostředkovaný charakter, iv) nevzal v úvahu, že sám žalobce po celou dobu tvrdil, že faktury vystavoval za skutečně poskytnuté konzultační služby, nikoliv jako realizaci nároku na podíl na zisku či mimořádnou odměnu. Podle žalované žádný z provedených důkazů neprokazuje existenci dohody o podílu na zisku ani oprávněnost fakturace. Žalobce neprokázal uzavření smlouvy o konzultačních službách ani jejich skutečné poskytnutí. Žalovaná dále napadala úvahu prvostupňového soudu, že dlouhodobé proplácení faktur svědčí o existenci dohody mezi účastníky. Uvedla, že faktury si proplácel sám žalobce, který disponoval přístupem k účtu společnosti, zatímco jednatel společnosti vzhledem ke svému věku (82 let) a neznalosti elektronického bankovnictví tyto operace nekontroloval. Rovněž namítala, že okresní soud učinil závěry o pravosti podpisů na fakturách, přestože zamítl návrh na znalecké zkoumání podpisu na faktuře č. 2024/008. Jelikož byla k důkazu provedena jediná faktura, podpis na ní, který má být podpisem jednatele, tento jednatel označil za falešný, ale soud zamítl důkazní návrh na provedení znaleckého posudku k pravosti podpisu, nelze objektivně stanovit žádný závěr ohledně pravosti podpisu. Žalovaná proto považovala za nepřijatelné, aby se tvrzení o tom, že „v řízení byl v podstatě prokázán opak“, vztahovalo k pravosti podpisu. Žalovaná navrhovala provedení nových důkazů, a to všech přijatých faktur za rok 2024. Těmito důkazy chtěla ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř. zpochybnit věrohodnost svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která uvedla, že všechny faktury konzultoval a podepisoval jednatel společnosti. Podle žalované bylo v roce 2024 přijato více než 700 faktur, přičemž podpis jednatele se nachází pouze na čtyřech z nich. Jako nový důkaz dodala i kompletní výpis z jejího účtu za období od 6. 1. 2020 do 2. 1. 2025, z něhož vyplývá, že veškeré platby ve prospěch žalobce zadával samotný žalobce, zatímco jednatel žalované internetové bankovnictví vůbec nevyužíval, toliko několik málo plateb zadala osoba s identifikačním číslem, které patří ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (manželce jednatele). Konečně žalovaná namítala, že okresní soud měl s ohledem na vysoký věk (82 let) a omezenou schopnost jednatele žalované porozumět procesní situaci ustanovit žalované opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř., případně jí uložit právní zastoupení. Neučinění takového opatření považuje za jinou vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a že jsou dány důvody toliko pro dílčí změnu výroku o náhradě nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že soud prvního stupně měl žalované ustanovit opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř., případně jí uložit, aby se nechala zastoupit advokátem. Podmínkou ustanovení opatrovníka právnické osobě podle § 29 odst. 3 o. s. ř. není samotný vyšší věk jejího statutárního orgánu ani skutečnost, že jeho procesní projevy nejsou vždy přesné nebo právně kvalifikované. Ustanovení opatrovníka přichází v úvahu tehdy, pokud účastník (resp. osoba oprávněná jednat za právnickou osobu) pro zdravotní překážku trvalejší povahy není schopen před soudem samostatně jednat (účastnit se řízení) nebo se srozumitelně vyjadřovat a současně není řádně zastoupen. Takové okolnosti však v projednávané věci zjištěny nebyly. Z obsahu spisu je naopak zřejmé, že žalovaná po celou dobu řízení prostřednictvím svého jednatele aktivně vykonávala svá procesní práva. Opakovaně podávala písemná vyjádření, navrhovala důkazy, vyjadřovala se k provedenému dokazování a uplatňovala skutkové i právní argumenty. Soud prvního stupně tak neměl k dispozici žádné poznatky, které by odůvodňovaly závěr, že jednatel žalované není schopen chápat smysl řízení nebo řádně hájit zájmy žalované. Skutečnost, že soud prvního stupně jednateli žalované doporučil zvážit právní zastoupení, nepředstavuje závěr o jeho procesní nezpůsobilosti ani o splnění podmínek § 29 odst. 3 o. s. ř. Právo nechat se v občanském soudním řízení zastupovat advokátem je právem účastníka, nikoliv jeho povinností. Nevyužití odborné právní pomoci proto samo o sobě nezakládá procesní vadu řízení. Odvolací soud proto uzavírá, že řízení před soudem prvního stupně není zatíženo vadou spočívající v neustanovení opatrovníka žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. K námitkám proti skutkovému stavu odvolací soud předně v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí soudu prvního stupně, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud prvního stupně v projednávané věci zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a velmi podrobně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (viz zejména body 25 a 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, kdy jeho úvahy při hodnocení provedených důkazů odpovídají zásadám logického myšlení. Odvolací soud neshledal nic, co by v tomto směru soudu prvního stupně vytkl, a to s výjimkou listiny označené jako „Žádost o prošetření“, která nebyla skutečně jako důkaz vůbec provedena, nicméně se jednalo o marginální důkaz, z něhož neučinil prvostupňový soud žádná zásadní a pro rozhodnutí ve věci samé významná skutková zjištění (viz bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku). Skutková zjištění popsaná v bodech 5 až 7 a 9 až 13, shrnutá v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí mají oporu v provedeném dokazování, proto odvolací soud tato skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Nedůvodná je i námitka žalované, že okresní soud provedl některé důkazy z vlastní iniciativy (zejména o usnesení Policie ČR a usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě), aniž byly navrženy účastníky a aniž vysvětlil důvody jejich provedení. Podle § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Samotná skutečnost, že důkaz nebyl navržen některým z účastníků, proto jeho provedení nevylučuje. Odvolací soud současně neshledal, že by žalované bylo postupem soudu prvního stupně jakkoliv odňato právo vyjádřit se k obsahu těchto listin nebo navrhovat důkazy k jejich vyvrácení. Z protokolu o jednání nevyplývá, že by žalované byla v tomto směru upřena možnost realizace jejích procesních práv. Soud prvního stupně se navíc s touto otázkou v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal (v bodě 28), kdy uvedl, že tyto důkazy byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a že vyplývaly z obsahu spisu, jelikož jednatel žalované hovořil o tom, že v souvislosti s vytýkaným skutkem podal na žalobce trestní oznámení a že proti žalobci je vedeno trestní řízení, s čímž odvolací soud zcela souhlasí. Nadto je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně nevybudoval své skutkové závěry výlučně nebo převážně na obsahu těchto rozhodnutí v trestním řízení. Rozhodující význam přisoudil zejména výpovědím svědkyň ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dalším provedeným důkazům. Usnesení policejního orgánu a státního zastupitelství představovala toliko podpůrný podklad, nikoli jediný či rozhodující důkaz.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. V posuzované věci odvolací soud – navzdory odlišnému názoru žalované – nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení postupu vyplývajícího z ustanovení § 132 o. s. ř. Rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů odvolací soud neshledal. Odvolací soud nedohledal na vyhodnocení výsledků dokazování soudem prvního stupně nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat. Na rozdíl od žalované pokládá odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně za přiléhavé a přesvědčivé. Soud prvního stupně se vypořádal se všemi relevantními námitkami žalované a neopomenul se vyjádřit k žádným podstatným (pro posouzení věci klíčovým) rozporům, na které žalovaná poukazovala. Odvolací soud proto necítí potřebu opětovně se vyjadřovat se k jednotlivým dílčím argumentům žalované, které by mohly být toliko podkladem pro možné jiné hodnocení provedených důkazů, resp. které představují pouhou polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud prvního stupně založil své skutkové závěry především na výpovědích svědkyň ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž odvolací soud neshledává důvod, pro který by měl hodnocení těchto důkazů zpochybnit. Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" i ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" shodně vypověděly, že žalobce dlouhodobě pobíral vedle zúčtované mzdy další odměny odvozené od ekonomických výsledků zakázek žalované a že tento způsob odměňování byl ve společnosti znám. Skutečnost, že některé jejich poznatky měly původ ve sdělení jiných zaměstnanců nebo v jejich dlouhodobé pracovní zkušenosti, sama o sobě nezbavuje jejich výpovědi důkazní hodnoty; soud je oprávněn hodnotit každý důkaz jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Podle názoru odvolacího soudu je třeba v této souvislosti přihlédnout k tomu, že samotný jednatel žalované v průběhu řízení před soudem prvního stupně uvedl skutečnosti, které existenci takové dohody nepřímo podporují. Konkrétně v podání ze dne 19. 9. 2025 uvedl, že v prosinci 2024 zakázal účetní proplatit žalobci poslední fakturu z důvodu škody za více než 700 000 Kč, kterou měl žalobce způsobit na zakázce „","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, neboť ji chtěl započítat s podílem žalobce na zisku ve výši 600 000 Kč. Jinak řečeno, samotná žalovaná vycházela z předpokladu existence „zvláštní odměny“ navázané na hospodářský výsledek. Odvolací soud za dané situace neshledal důvod zasahovat do hodnocení věrohodnosti svědkyň soudem prvního stupně, který svědkyně osobně vyslechl, bezprostředně vnímal jejich projevy a své závěry řádně odůvodnil. Samotná existence dílčích nepřesností nebo odlišností mezi výpověďmi učiněnými v různých řízeních nevede automaticky k závěru o nevěrohodnosti svědka. Rozhodující je, že v podstatných bodech byly výpovědi obou svědkyň vzájemně souladné a podporovaly závěr o dlouhodobě zavedeném systému „zvláštního odměňování“ žalobce. Co se týče postoje žalobce, tak z obsahu spisu se podle názoru odvolacího soudu podává, že žalobce se evidentně zdráhal otevřeně připustit, že účastníci vědomě disimulovali vyplácení pobídkové složky mzdy odměnou žalobce jako OSVČ za konzultační služby z důvodu snížení daňových odvodů ze mzdy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud neprovedl důkazy navržené žalovanou teprve v odvolacím řízení, a to soubor přijatých faktur žalované za rok 2024 a výpisy z bankovního účtu žalované za období od 6. 1. 2020 do 2. 1. 2025, resp. k nim nepřihlížel. Odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace. Podle § 205a o. s. ř. lze nové skutečnosti a důkazy uplatnit jen v zákonem stanovených případech, které nejsou v projednávané věci dány. Předmětné listiny existovaly již v době řízení před soudem prvního stupně, byly žalované po celou dobu k dispozici a nic jí nebránilo navrhnout jejich provedení již v nalézacím řízení. Nejde tedy o důkazy, které by vznikly až po vyhlášení napadeného rozsudku nebo které by žalovaná bez své viny nemohla předložit dříve. Nejedná se ani o důkazy ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř., jimiž by měla být zpochybněna věrohodnost svědkyně Mučkové, nýbrž o důkazy, kterými má být skutkový stav zjištěn jinak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. K námitce týkající se falzifikace podpisu jednatele odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně poněkud nevhodně a nepřesně konstatoval, že „byl v podstatě prokázán opak“. Toto pochybení však nemělo za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci samé. Podstatné je, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o falzifikaci podpisu jednatele na faktuře č. 2024/008. Přestože tuto okolnost označila za jednu z klíčových skutečností, originál listiny soudu nepředložila, a nebylo proto možné její tvrzení objektivně ověřit znaleckým dokazováním. Není přitom možné přičítat k tíži žalobce neprovedení důkazu, jehož provedení znemožnila sama žalovaná tím, že nepředložila listinu, z níž měla falzifikace vyplývat. Jestliže takové tvrzení zůstalo neprokázáno, nemohlo být podkladem pro okamžité zrušení pracovního poměru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem ze dne 19. 2. 2025, který mu byl doručen dne 20. 2. 2025 – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen „zákoník práce“), za subsidiárního použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen „o. z.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je charakterizováno tím, že zaměstnanec poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Povinnost dodržovat povinnosti, které vyplývají z pracovního poměru, patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být toto porušení povinnosti ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem či jinými vnitřními předpisy zaměstnavatele, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; přitom podle ustálené judikatury může soud přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zejména k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinnosti pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i specielní charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012), a že, jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1405/2012).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Dosavadní soudní praxe považuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce za porušení zvlášť hrubým způsobem pouze ty nejzávažnější případy porušování pracovních povinností, a to zejména déletrvající neomluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci (zpravidla v trvání pěti a více dnů), fyzický nebo hrubý slovní útok na zaměstnavatele, úmyslný útok na majetek zaměstnavatele apod. Uvedená porušení představují tak významné okolnosti, že zpravidla již samy o sobě postačují pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2542/2001, ze dne 14. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2891/2013, ze dne 9. 6. 2020 sp. zn. 21 Cdo 4150/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce výjimečným opatřením. K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel může podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem platně jen tehdy, jestliže zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, dosáhlo-li jednání zaměstnance (na základě posouzení všech rozhodných okolností) intenzity porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Odvolací soud přes některé dílčí výhrady souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Odvolací soud se předně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že skutky související s fakturami vystavenými a uhrazenými v letech 2021 až 2023 nemohly být důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť od jejich vzniku uplynula objektivní jednoroční lhůta podle § 58 odst. 1 zákoníku práce. Již jen z tohoto důvodu nemohl být „přezkum“ okamžitého zrušení pracovního poměru založen na všech fakturách z období několika let, nýbrž toliko na jednání souvisejícím s poslední fakturou č. 2024/008, jak správně uzavřel okresní soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací soud má za to, že postup, který účastníci použili k vyplácení „odměn“ žalobci za výkon práce ředitele, je zcela nepřípustný a neakceptovatelný. Je nepochybné, že žalobce jako OSVČ nedodával žalované žádné konzultační služby, nýbrž šlo o odměnu za výkon závislé práce v rámci pracovního poměru. Účastníci po vzájemné dohodě toliko předstírali existenci obchodně závazkového vztahu za účelem krácení mzdových odvodů, ve skutečnosti však odměna navázaná na hospodářský výsledek měla povahu mzdy, resp. pobídkové složky mzdy. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že primární odpovědnost za řádné zúčtování mzdy a provedení odvodů na sociální a zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti nese žalovaná jako zaměstnavatel, nicméně žalobce se vědomě podílel na této disimulaci a tudíž na porušování pracovněprávních a daňových předpisů upravujících odměňovaní závislé práce. Na druhou stranu je nutno přihlédnout k tomu, že z provedeného dokazování je zřejmé, že jednatel žalované s tímto postupem souhlasil a tato praxe fungovala po dobu několika let (od roku 2020). Jinak řečeno, mezi účastníky existoval dlouhodobý a oběma stranami fakticky respektovaný mechanismus „zvláštního odměňování žalobce“, který byl realizován prostřednictvím sporných faktur. Porušování zmiňovaných pracovněprávních a daňových právních předpisů tudíž nebylo pro žalovanou evidentně takovou prioritou, aby při jejich porušení bylo namístě s žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr. V řízení sice nebylo prokázáno a ani nevyšlo najevo, z jakého důvodu žalovaná, resp. její jednatel změnil názor na dosavadní způsob odměňování, nicméně pokud bez dalšího z tohoto důvodu přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, jedná se o zjevné zneužití výkonu práva ve smyslu § 8 o. z. Odvolací soud považuje za podstatné, že za popsaných okolností intenzita porušení pracovních povinností žalobcem nedosáhla stupně porušení povinností zvlášť hrubým způsobem a současně nebyl naplněn ani předpoklad, že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. K částečné změně přistoupil odvolací soud u nákladového výroku. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o plném procesním úspěchu žalobce, ale nesouhlasí s rozsahem úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalované k náhradě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalobce má nepochybně právo na náhradu nákladů právního zastoupení, z těchto nákladů však považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené s 6 úkony právní služby. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepřiznal odvolací soud žalobci náhradu nákladů v souvislosti s další poradou s klientem dne 15. 9. 2025. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). V daném případě se žalovaná k žalobě před prvním jednáním toliko stručně vyjádřila tak, že žalobce jí způsobil falešnými fakturami škodu ve 14 případech ve výši 2,7 milionu Kč, což žalovaná doložila policii, že žalobce jednal bez souhlasu jednatele žalované, přičemž osobně přinášel do společnosti faktury, předával je sekretářkám k podpisu na likvidačním lístku a většinou ještě tentýž den si přeposílal peníze na svůj účet, pročež zároveň obdržel okamžité zrušení. Podle obsahu spisu nebyl tudíž dán objektivně důvod k tomu, aby před prvním jednáním proběhla další porada mezi žalobcem a jeho zástupcem přesahující jednu hodinu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. V souvislosti s 6 úkony právní služby má žalobce právo na náhradu odměny advokáta ve výši 22 200 Kč (6 úkonů po 3 700 Kč), jeho hotových výdajů nahrazovaných v paušální výši 2 700 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za ztrátu času advokáta celkem v rozsahu 8 půlhodin po 150 Kč a jeho cestovních náhrad ve výši 884 Kč (v případě výpočtu výdajů spojených s použitím osobního motorového vozidla právního zástupce odkazuje odvolací soud pro stručnost zcela na body 31 a 32 odůvodnění napadeného rozsudku prvostupňového soudu). Odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 26 984 Kč je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 5 667 Kč, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně spočívaly rovněž v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalobce za řízení před soudem prvního stupně na 34 651 Kč a v tomto směru druhý výrok napadeného rozsudku změnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měl žalobce ve věci samé plný úspěch, proto má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 11 526 Kč, které představují odměnu za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u jednání dne 25. 6. 2026) po 3 700 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč podle § 14 advokátního tarifu a cestovné ve výši 626 Kč (za cestu osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 8,2 l motorové nafty na 100 km, cena paliva 34,10 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč, ujeto z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" km), tj. celkem 9 526 Kč. Tuto částku je třeba opět zvýšit podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025 domáhal určení, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2025, doručené žalovanou žalobci dne 20. 2. 2025, je neplatné. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou dne 28. 6. 2019 uzavřel pracovní smlouvu, dle které pracoval jako ředitel společnosti. Dne 20. 2. 2025 mu bylo doručeno okamžité zrušení, na základě kterého s ním žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr pro porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušení povinností přitom žalovaná spatřovala v tom, že žalobce měl v letech 2021 až 2024 fakturovat celkem částku 1 298 000 Kč za konzultační činnost, kdy však k takové činnosti nebyla uzavřena jakákoliv smlouva, čímž se měl žalobce obohatit a postupovat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele; žalobce měl zároveň vystavit fakturu č. 2024/008 a na ní falzifikovat podpis jednatele žalované, kterým měla být předmětná faktura upravena a odsouhlasena. Žalobce s takovými důvody vymezenými v okamžitém zrušení nesouhlasil, neboť pokud jde o fakturu, tu žalované skutečně vystavil, nicméně po předchozí dohodě s jednatelem žalované , jméno FO, , kdy na této faktuře nefalzifikoval podpis jednatele a po osobním jednání došlo toliko k úpravě účtované částky a změně splatnosti. Pokud jde o další důvody uvedené v textu okamžitého zrušení, žalobce odkázal na § 58 odst. 1 zákoníku práce a na lhůtu pro možnost okamžitého zrušení pracovního poměru, přičemž v daném případě se žalovaná o fakturách žalobce dozvěděla nejpozději v den, kdy mu je zaplatila. Podnikatelská činnost pro žalovanou byla dlouhodobá, účtované částky byly nemalé, a proto lze stěží uvěřit tvrzení žalované, že by žalobce takovou činnost vyvíjel a fakturoval bez vzájemné dohody a že by žalovaná o jeho jednání a fakturách nevěděla, kdy zároveň si lze těžko představit situaci, že by žalovaná nevěděla o statisícových částkách, které zároveň žalobci zaplatila.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. V prvotním vyjádření k žalobě ze dne 29. 4. 2025 se žalovaná vůbec nezabývala důvody okamžitého zrušení, nýbrž vytýkala žalobci, že bez vědomí jednatele rozvázal pracovní poměr se svědkyní , jméno FO,  k 30. 6. 2024, která poté vykonávala pro žalovanou práci na základě dohody o provedení práce s měsíční odměnou 20 000 Kč, zatímco svědkyně , jméno FO, , která měla tuto zaměstnankyni nahradit, nebyla vůbec schopna samostatné práce, čímž podstatně zvýšil mzdové náklady žalované. V dalším vyjádření ze dne 3. 6. 2025 žalovaná uvedla, že žalobce jí způsobil falešnými fakturami škodu ve 14 případech ve výši 2,7 milionu Kč, což žalovaná doložila policii. Žalobce jednal bez souhlasu jednatele žalované, přičemž osobně přinášel do společnosti faktury, předával je sekretářkám k podpisu na likvidačním lístku a většinou ještě tentýž den si přeposílal peníze na svůj účet, pročež zároveň obdržel okamžité zrušení. V podání ze dne 19. 9. 2025 žalovaná mj. uvedla, že jednatel v prosinci 2024 zakázal účetní proplatit žalobci poslední fakturu z důvodu škody za více než 700 000 Kč, kterou měl žalobce způsobit na zakázce „, adresa, “ a kterou chtěl započítat s podílem žalobce na zisku ve výši 600 000 Kč. Trvala na tom, že i ostatní faktury žalobce vystavil svévolně bez smlouvy na konzultační služby a bez jakékoliv dohody s žalovanou a nechal si je proplatit „ve spolčení“ se svědkyněmi Šodkovou a Mučkovou.3. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 19. 2. 2025, doručené žalovanou žalobci dne 20. 2. 2025 je neplatné, a žalovanou zavázal zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 672,14 Kč k rukám zástupce žalobce. Na základě provedeného dokazování dospěl okresní soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení se dne 28. 6. 2019 dohodli tak, že žalobce bude pro žalovanou osobně pracovat jako „ředitel firmy“ dle pokynů žalované, za což bude pravidelně odměňován. Dále se pak žalobce dohodl ústně s jednatelem žalované, že bude od žalované dostávat odměnu ve výši 15 % počítanou z jednotlivých zakázek žalované, jestliže tyto budou ziskové – žalobce odměnu účtoval jednotlivými fakturami, přičemž plnění vymezil jako „konzultační činnost.“ Žalovaná takové faktury nikdy nerozporovala a žalobci proplácela, a to až do doby, než žalobce vyúčtoval žalované plnění fakturou, kterou žalovaná odmítla proplatit. Dne 20. 2. 2025 bylo žalobci doručeno poštou okamžité zrušení, v němž žalovaná uvedla, že vzájemný vztah účastníků řízení ukončuje z důvodů, že proplácení jednotlivých faktur nebylo odsouhlaseno žalovanou (na faktuře navíc měl být falzifikován podpis jednatele žalované) a žalobce se tak na její úkor obohatil a poškodil její zájmy. Vůči okamžitému zrušení se žalobce vymezil žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2025. Okresní soud nevyhověl návrhu na vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, neboť žalovaná soudu originál faktury nepředložila, ačkoliv k tomu měla více příležitostí, přičemž navzdory vyjádření jednatele žalované se taková listina nenacházela ve spise Policie ČR sp. zn. , Anonymizováno, , tudíž soud ji nemohl podrobit znaleckému zkoumání – krom toho i pokud by originál faktury byl soudu předložen, znalecký posudek by pro nadbytečnost zpracováván nebyl, neboť případná falzifikace podpisu jednatele žalované (tedy i kdyby k ní došlo) by v konečném důsledku neměla pro posouzení věci význam, jak okresní soud dále vysvětlil.4. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že v daném případě nedošlo k naplnění důvodů (či alespoň jednoho z důvodů) v okamžitém zrušení vymezených, proto je žaloba zcela důvodná. Podle názoru soudu prvního stupně bylo v řízení možné zabývat se pouze dílčím skutkem vymezeným v okamžitém zrušení, a to konkrétně tím, že žalobce měl bez souhlasu žalované vystavit fakturu, na této falzifikovat podpis jednatele žalované a neoprávněně tak inkasovat částku 590 100 Kč. Žalovaná totiž v okamžitém zrušení hovoří o tom, že žalobce krom poslední faktury vystavil další tři, což při sečtení s hodnotou předmětné faktury mělo představovat celkem částku 1 298 900 Kč. Tomu přitom odpovídá i vyjádření žalobce, který vskutku hovoří (mj.) o třech fakturách, jež předcházely poslední faktuře, a to v hodnotě 100 000 Kč, 232 800 Kč a 376 000 Kč, což ve spojení s hodnotou faktury 590 100 Kč představuje právě částku 1 298 900 Kč zmíněnou v okamžitém zrušení. Tomu pak zcela odpovídají i skutečnosti zahrnuté do trestního oznámení žalované. Všechny tyto tři faktury ale byly splatné a k jejich zaplacení došlo ještě v letech 2021 až 2023, přičemž k okamžitému zrušení žalovaná přistoupila až v únoru roku 2025, tedy po uplynutí jednoroční objektivní lhůty vymezené v ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce. Tyto skutky proto nemohly být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce. Nicméně okresní soud dodal, že i pokud by bylo v řízení namístě zabývat se i těmito skutky, výsledek – tedy vyhovění žalobě – by zůstal stejný. Za kruciální pro posouzení celé věci okresní soud považoval zodpovězení otázky, k jakému přesnému ujednání nad rámec pracovní smlouvy došlo mezi účastníky řízení, a to ohledně odměňování žalobce. Okresní soud v uvedeném směru k důkazu provedl mj. výslech svědkyň , jméno FO,  a , jméno FO, . Svědkyně , jméno FO,  popsala způsob fakturace ze strany žalobce, kdy kromě toho, že si nebyla vědoma jakéhokoliv falšování podpisu a zároveň vyloučila „zločinné spolčení“ s žalobcem, jak to uváděla žalovaná, hovořila mj. o tom, že žalobce měl dostávat k výplatě odměny ze zakázek (to svědkyně slyšela při své práci), což ve fakturách žalobce bylo označeno jako konzultační služby a což žalovaná žalobci vždy zaplatila. Svědkyně , jméno FO,  pak přesně popsala, kterak byla osobně přítomna jednání mezi žalobcem a jednatelem žalované ohledně faktur, na základě nichž žalobce následně fakturoval svou odměnu, přičemž mezi účastníky řízení bylo již dříve dohodnuto (to svědkyně věděla od předchozí účetní zaměstnané u žalované), že pokud zakázky žalované budou tzv. plusové, žalobce bude mít nárok na 15% odměnu ze zisku takové zakázky. K závěru, že mezi účastníky řízení došlo k takovému ústnímu jednání, pak dospěl i policejní orgán, který se zabýval trestním oznámením žalované na žalobce, stejně jako Okresní státní zastupitelství v Ostravě, jež se zabývalo stížností proti usnesení policejního orgánu. O existenci takové dohody jednoznačně nasvědčuje i skutečnost, že žalovaná žalobci v minulosti ve více případech právě takovou odměnu vyplácela a žádným způsobem se vůči tomu nevymezila. I pokud by se měl připustit závěr, že všechny platby prováděl sám žalobce a zároveň všechny podpisy na svých fakturách zfalšoval (v řízení byl přitom v podstatě prokázán opak), lze si jen stěží představit, že by žalovaná po celou dobu o takových vysokých částkách vyplácených žalobci neměla ani tušení, a přesto takovou situaci „tolerovala“. Okresní soud hodnotil obě svědkyně jako věrohodné, když nezaznamenal jakékoliv známky fabulace či zatajování skutečností, přičemž obě svědkyně vypovídaly v podstatných bodech shodně či obdobně a lze zcela vyloučit, že by se jakýmkoliv způsobem „spolčovaly“ s žalobcem, jak v řízení tvrdila žalovaná. Obě svědkyně měly vůči žalobci běžný pracovní vztah, aktuálně se společně nijak nestýkají a soud nepozoroval jakékoliv jejich snahy žalobci v řízení prospět. Ani jedna ze svědkyň už přitom u žalované ani nepracuje, tudíž tyto ani zjevně nemohly mít zájem na výsledku sporu. Žádná objektivní okolnost svědčící o jejich nevěrohodnosti nebyla okresním soudem shledána. Naopak žalovaná negativním a zbytečně útočným způsobem přistupovala prakticky vůči každému, kdo přímo nevyhověl jejím požadavkům nebo uváděl skutečnosti v neprospěch žalované (tj. vůči žalobci, svědkyním, policejnímu komisaři i státnímu zástupci).5. Okresní soud konstatoval, že ve smyslu § 559 o. z. i ústní podoba dohody týkající se (dalšího) odměňování žalobce účastníky řízení zavazovala a nelze tak říci, že by faktura byla vystavena bez právního důvodu. Pakliže taková odměna nebyla zohledněna v účetní podobě mzdy žalobce, jedná se čistě o pochybení žalované, neboť zaměstnavatel nese odpovědnost za to, že je jeho zaměstnanci mzda řádným způsobem vyplácena a přiznána – tzv. nepřiznaná mzda se přitom může velmi negativně projevit především u zaměstnance, a to v rámci jeho náhrady mzdy za pracovní neschopnost, v případě pracovních úrazů, invalidního a starobního důchodu apod. a je na zaměstnavateli, aby takovému způsobu sjednávání mzdy předcházel, přičemž je to on, kdo způsobuje nedoplatky v oblasti daní, sociálního a zdravotního pojištění, a musí tak počítat se všemi sankcemi a důsledky, které právní úprava při porušení těchto předpisů upravuje. Okresní soud zdůraznil, že žalobce u žalované nezastával pozici uklízeče či dělníka, nýbrž ředitele společnosti (tedy pravděpodobně druhou nejvyšší funkci hned po jednateli), tudíž odměna ze zisku, na kterém mohl mít největší zásluhu právě takový ředitel (obě svědkyně přitom v řízení uvedly, že pod vedením žalobce společnost žalované prosperovala), je naprosto logickým krokem a jednoznačně podporuje závěr, který v řízení vyšel najevo, tedy že výše uvedená dohoda skutečně byla sjednána. K závěru o uzavření takové dohody navíc dospěl i policejní orgán stejně jako státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, přičemž prvostupňový soud považoval obě rozhodnutí za řádně, logicky a zcela dostatečně odůvodněná a neshledal jakýkoliv důvod se od takových závěrů, jež jsou podstatné i pro toto civilní řízení, odchýlit. V případě předmětné faktury okresní soud poukázal na to, že se na ní zjevně nacházel podpis jednatele žalované, což potvrdily i obě v řízení vyslechnuté svědkyně, přičemž jakákoliv falzifikace ze strany žalobce nebyla kýmkoliv zaznamenána. Opravený text samotné listiny pak zcela odpovídá tomu, že žalobce účtoval 15 % z částky 3 934 000 Kč, což potvrdila i vyslechnutá svědkyně , jméno FO, . Žalobce se tak žádné falzifikace nedopustil, nicméně i pokud by k tomu přece jenom došlo (za teoretického předpokladu, že by žalovaná předložila soudu originál listiny a znalecký posudek by takovou falzifikaci potvrdil), v žádném případě by se nejednalo o porušení povinnosti žalobce vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, neboť na uvedenou odměnu vznikl žalobci v souladu se vzájemnou dohodu s žalovanou nárok, a to bez ohledu na případnou fakturaci. Okresní soud uzavřel, že pokud jde o důvod v podobě údajného zfalšování faktury a nedovoleného vyplacení částky 590 100 Kč žalobci, v řízení bylo prokázáno, že na takovou částku žalobci vznikl nárok s ohledem na vzájemnou dohodu s jednatelem žalované a vystavením faktury a jejím vyplacením tak žalobce neporušil žádnou svou povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, natožpak zvlášť hrubým způsobem (stejný závěr pak z povahy věci platí i pro dřívější faktury žalobce, tudíž i v případě, že by důvody v okamžitém zrušení nebyly ve smyslu ust. § 58 zákoníku práce prekludovány, ničeho by taková skutečnost na posouzení projednávané věci nezměnila).6. Proti rozsudku okresního soudu podala odvolání žalovaná, která předně namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná považovala za rozhodující, že soud prvního stupně sice dovodil, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o poskytování konzultačních služeb a že žalobce žádné konzultační služby žalované neposkytl, přesto uzavřel, že žalobce měl na základě ústní dohody nárok na odměnu ve výši odpovídající fakturovaným částkám. Podle žalované je takový právní závěr neudržitelný. I kdyby žalobce měl nárok na mimořádnou odměnu nebo podíl na zisku, muselo by jít o plnění z pracovněprávního vztahu, které by podléhalo režimu mzdy či platu, včetně příslušných daňových a odvodových povinností. Žalobce si však podle žalované vyplácel prostředky na základě faktur vystavených jako OSVČ za neexistující konzultační služby, které si jako ředitel společnosti sám schvaloval a proplácel. Takový postup žalovaná považovala za protiprávní a za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností bez ohledu na existenci či neexistenci údajné dohody o odměně. Žalovaná dále uvedla, že ani konstrukce žalobce o poskytování konzultačních služeb není právně možná, neboť šlo o činnost spadající do jeho pracovního zařazení ředitele. Fakturace takové činnosti prostřednictvím OSVČ podle žalované představuje obcházení pracovněprávních a daňových předpisů. Podle žalované okresní soud nesprávně směšuje různé právní tituly, když dovodil oprávněnost fakturace za neexistující konzultační služby z údajného nároku žalobce na jinou odměnu. Faktury byly vystaveny na konzultační služby, jejichž poskytnutí nebylo prokázáno. Existence případného jiného nároku proto nemůže legalizovat fakturaci neexistujícího plnění. Žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se manipulace s účetnictvím jako důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru a dále na judikaturu trestní týkající se tzv. selftradingu a zneužití postavení v obchodním styku. Zdůraznila, že vědomá akceptace faktur za neexistující plnění představuje zkreslování účetnictví a jednání způsobilé odůvodnit okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaná dále vytýkala soudu prvního stupně vady dokazování, že provedl některé důkazy z vlastní iniciativy, aniž byly navrženy účastníky a aniž vysvětlil důvody jejich provedení. Jde zejména o usnesení Policie ČR a usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě. Další vadu spatřovala v tom, že v odůvodnění napadeného rozsudku okresní soud vycházel i z listiny označené jako „Žádost o prošetření“, která nebyla jako důkaz vůbec provedena. Žalovaná nesouhlasila se skutkovým závěrem o existenci dohody o zvláštním odměňování žalobce. Namítala zejména, že: i) okresní soud nepřípustně přebíral hodnotící závěry policejního orgánu a státního zastupitelství namísto vlastního hodnocení důkazů, ii) nevyhodnotil rozpory mezi výpověďmi svědkyně , jméno FO,  před soudem a jejím vysvětlením podaným Policii ČR, iii) přikládal nepřiměřenou váhu výpovědím svědkyň , jméno FO,  a , jméno FO, , jejichž informace o údajné dohodě měly pouze zprostředkovaný charakter, iv) nevzal v úvahu, že sám žalobce po celou dobu tvrdil, že faktury vystavoval za skutečně poskytnuté konzultační služby, nikoliv jako realizaci nároku na podíl na zisku či mimořádnou odměnu. Podle žalované žádný z provedených důkazů neprokazuje existenci dohody o podílu na zisku ani oprávněnost fakturace. Žalobce neprokázal uzavření smlouvy o konzultačních službách ani jejich skutečné poskytnutí. Žalovaná dále napadala úvahu prvostupňového soudu, že dlouhodobé proplácení faktur svědčí o existenci dohody mezi účastníky. Uvedla, že faktury si proplácel sám žalobce, který disponoval přístupem k účtu společnosti, zatímco jednatel společnosti vzhledem ke svému věku (82 let) a neznalosti elektronického bankovnictví tyto operace nekontroloval. Rovněž namítala, že okresní soud učinil závěry o pravosti podpisů na fakturách, přestože zamítl návrh na znalecké zkoumání podpisu na faktuře č. 2024/008. Jelikož byla k důkazu provedena jediná faktura, podpis na ní, který má být podpisem jednatele, tento jednatel označil za falešný, ale soud zamítl důkazní návrh na provedení znaleckého posudku k pravosti podpisu, nelze objektivně stanovit žádný závěr ohledně pravosti podpisu. Žalovaná proto považovala za nepřijatelné, aby se tvrzení o tom, že „v řízení byl v podstatě prokázán opak“, vztahovalo k pravosti podpisu. Žalovaná navrhovala provedení nových důkazů, a to všech přijatých faktur za rok 2024. Těmito důkazy chtěla ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř. zpochybnit věrohodnost svědkyně , jméno FO, , která uvedla, že všechny faktury konzultoval a podepisoval jednatel společnosti. Podle žalované bylo v roce 2024 přijato více než 700 faktur, přičemž podpis jednatele se nachází pouze na čtyřech z nich. Jako nový důkaz dodala i kompletní výpis z jejího účtu za období od 6. 1. 2020 do 2. 1. 2025, z něhož vyplývá, že veškeré platby ve prospěch žalobce zadával samotný žalobce, zatímco jednatel žalované internetové bankovnictví vůbec nevyužíval, toliko několik málo plateb zadala osoba s identifikačním číslem, které patří , jméno FO,  (manželce jednatele). Konečně žalovaná namítala, že okresní soud měl s ohledem na vysoký věk (82 let) a omezenou schopnost jednatele žalované porozumět procesní situaci ustanovit žalované opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř., případně jí uložit právní zastoupení. Neučinění takového opatření považuje za jinou vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobu zamítl.7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.8. Krajský soud jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení jemu předcházející (podle pravidel nastavených v § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné a že jsou dány důvody toliko pro dílčí změnu výroku o náhradě nákladů řízení.9. Odvolací soud v rámci odvolacího přezkumu neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která by měla (mohla mít) za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalované, že soud prvního stupně měl žalované ustanovit opatrovníka podle § 29 odst. 3 o. s. ř., případně jí uložit, aby se nechala zastoupit advokátem. Podmínkou ustanovení opatrovníka právnické osobě podle § 29 odst. 3 o. s. ř. není samotný vyšší věk jejího statutárního orgánu ani skutečnost, že jeho procesní projevy nejsou vždy přesné nebo právně kvalifikované. Ustanovení opatrovníka přichází v úvahu tehdy, pokud účastník (resp. osoba oprávněná jednat za právnickou osobu) pro zdravotní překážku trvalejší povahy není schopen před soudem samostatně jednat (účastnit se řízení) nebo se srozumitelně vyjadřovat a současně není řádně zastoupen. Takové okolnosti však v projednávané věci zjištěny nebyly. Z obsahu spisu je naopak zřejmé, že žalovaná po celou dobu řízení prostřednictvím svého jednatele aktivně vykonávala svá procesní práva. Opakovaně podávala písemná vyjádření, navrhovala důkazy, vyjadřovala se k provedenému dokazování a uplatňovala skutkové i právní argumenty. Soud prvního stupně tak neměl k dispozici žádné poznatky, které by odůvodňovaly závěr, že jednatel žalované není schopen chápat smysl řízení nebo řádně hájit zájmy žalované. Skutečnost, že soud prvního stupně jednateli žalované doporučil zvážit právní zastoupení, nepředstavuje závěr o jeho procesní nezpůsobilosti ani o splnění podmínek § 29 odst. 3 o. s. ř. Právo nechat se v občanském soudním řízení zastupovat advokátem je právem účastníka, nikoliv jeho povinností. Nevyužití odborné právní pomoci proto samo o sobě nezakládá procesní vadu řízení. Odvolací soud proto uzavírá, že řízení před soudem prvního stupně není zatíženo vadou spočívající v neustanovení opatrovníka žalované.10. K námitkám proti skutkovému stavu odvolací soud předně v obecné rovině uvádí, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí soudu prvního stupně, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti. Povinností soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).11. Soud prvního stupně v projednávané věci zjistil řádně a úplně skutkový stav věci a velmi podrobně vyhodnotil provedené důkazy, a to v souladu s ust. § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (viz zejména body 25 a 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí), přihlédl přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, kdy jeho úvahy při hodnocení provedených důkazů odpovídají zásadám logického myšlení. Odvolací soud neshledal nic, co by v tomto směru soudu prvního stupně vytkl, a to s výjimkou listiny označené jako „Žádost o prošetření“, která nebyla skutečně jako důkaz vůbec provedena, nicméně se jednalo o marginální důkaz, z něhož neučinil prvostupňový soud žádná zásadní a pro rozhodnutí ve věci samé významná skutková zjištění (viz bod 8 odůvodnění napadeného rozsudku). Skutková zjištění popsaná v bodech 5 až 7 a 9 až 13, shrnutá v bodě 16 odůvodnění napadeného rozhodnutí mají oporu v provedeném dokazování, proto odvolací soud tato skutková zjištění soudu prvního stupně jako správná a úplná přejímá a pro stručnost na ně v plném rozsahu odkazuje. Nedůvodná je i námitka žalované, že okresní soud provedl některé důkazy z vlastní iniciativy (zejména o usnesení Policie ČR a usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě), aniž byly navrženy účastníky a aniž vysvětlil důvody jejich provedení. Podle § 120 odst. 2 věty první o. s. ř. může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Samotná skutečnost, že důkaz nebyl navržen některým z účastníků, proto jeho provedení nevylučuje. Odvolací soud současně neshledal, že by žalované bylo postupem soudu prvního stupně jakkoliv odňato právo vyjádřit se k obsahu těchto listin nebo navrhovat důkazy k jejich vyvrácení. Z protokolu o jednání nevyplývá, že by žalované byla v tomto směru upřena možnost realizace jejích procesních práv. Soud prvního stupně se navíc s touto otázkou v odůvodnění napadeného rozsudku vypořádal (v bodě 28), kdy uvedl, že tyto důkazy byly potřebné ke zjištění skutkového stavu a že vyplývaly z obsahu spisu, jelikož jednatel žalované hovořil o tom, že v souvislosti s vytýkaným skutkem podal na žalobce trestní oznámení a že proti žalobci je vedeno trestní řízení, s čímž odvolací soud zcela souhlasí. Nadto je třeba zdůraznit, že soud prvního stupně nevybudoval své skutkové závěry výlučně nebo převážně na obsahu těchto rozhodnutí v trestním řízení. Rozhodující význam přisoudil zejména výpovědím svědkyň , jméno FO,  a , jméno FO,  a dalším provedeným důkazům. Usnesení policejního orgánu a státního zastupitelství představovala toliko podpůrný podklad, nikoli jediný či rozhodující důkaz.12. V posuzované věci odvolací soud – navzdory odlišnému názoru žalované – nezjistil žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení postupu vyplývajícího z ustanovení § 132 o. s. ř. Rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů odvolací soud neshledal. Odvolací soud nedohledal na vyhodnocení výsledků dokazování soudem prvního stupně nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat. Na rozdíl od žalované pokládá odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně za přiléhavé a přesvědčivé. Soud prvního stupně se vypořádal se všemi relevantními námitkami žalované a neopomenul se vyjádřit k žádným podstatným (pro posouzení věci klíčovým) rozporům, na které žalovaná poukazovala. Odvolací soud proto necítí potřebu opětovně se vyjadřovat se k jednotlivým dílčím argumentům žalované, které by mohly být toliko podkladem pro možné jiné hodnocení provedených důkazů, resp. které představují pouhou polemiku se skutkovými závěry soudu prvního stupně.13. Soud prvního stupně založil své skutkové závěry především na výpovědích svědkyň , jméno FO,  a , jméno FO, , přičemž odvolací soud neshledává důvod, pro který by měl hodnocení těchto důkazů zpochybnit. Svědkyně , jméno FO,  i , jméno FO,  shodně vypověděly, že žalobce dlouhodobě pobíral vedle zúčtované mzdy další odměny odvozené od ekonomických výsledků zakázek žalované a že tento způsob odměňování byl ve společnosti znám. Skutečnost, že některé jejich poznatky měly původ ve sdělení jiných zaměstnanců nebo v jejich dlouhodobé pracovní zkušenosti, sama o sobě nezbavuje jejich výpovědi důkazní hodnoty; soud je oprávněn hodnotit každý důkaz jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Podle názoru odvolacího soudu je třeba v této souvislosti přihlédnout k tomu, že samotný jednatel žalované v průběhu řízení před soudem prvního stupně uvedl skutečnosti, které existenci takové dohody nepřímo podporují. Konkrétně v podání ze dne 19. 9. 2025 uvedl, že v prosinci 2024 zakázal účetní proplatit žalobci poslední fakturu z důvodu škody za více než 700 000 Kč, kterou měl žalobce způsobit na zakázce „, adresa, “, neboť ji chtěl započítat s podílem žalobce na zisku ve výši 600 000 Kč. Jinak řečeno, samotná žalovaná vycházela z předpokladu existence „zvláštní odměny“ navázané na hospodářský výsledek. Odvolací soud za dané situace neshledal důvod zasahovat do hodnocení věrohodnosti svědkyň soudem prvního stupně, který svědkyně osobně vyslechl, bezprostředně vnímal jejich projevy a své závěry řádně odůvodnil. Samotná existence dílčích nepřesností nebo odlišností mezi výpověďmi učiněnými v různých řízeních nevede automaticky k závěru o nevěrohodnosti svědka. Rozhodující je, že v podstatných bodech byly výpovědi obou svědkyň vzájemně souladné a podporovaly závěr o dlouhodobě zavedeném systému „zvláštního odměňování“ žalobce. Co se týče postoje žalobce, tak z obsahu spisu se podle názoru odvolacího soudu podává, že žalobce se evidentně zdráhal otevřeně připustit, že účastníci vědomě disimulovali vyplácení pobídkové složky mzdy odměnou žalobce jako OSVČ za konzultační služby z důvodu snížení daňových odvodů ze mzdy.14. Odvolací soud neprovedl důkazy navržené žalovanou teprve v odvolacím řízení, a to soubor přijatých faktur žalované za rok 2024 a výpisy z bankovního účtu žalované za období od 6. 1. 2020 do 2. 1. 2025, resp. k nim nepřihlížel. Odvolací řízení je ovládáno zásadou neúplné apelace. Podle § 205a o. s. ř. lze nové skutečnosti a důkazy uplatnit jen v zákonem stanovených případech, které nejsou v projednávané věci dány. Předmětné listiny existovaly již v době řízení před soudem prvního stupně, byly žalované po celou dobu k dispozici a nic jí nebránilo navrhnout jejich provedení již v nalézacím řízení. Nejde tedy o důkazy, které by vznikly až po vyhlášení napadeného rozsudku nebo které by žalovaná bez své viny nemohla předložit dříve. Nejedná se ani o důkazy ve smyslu § 205a písm. c) o. s. ř., jimiž by měla být zpochybněna věrohodnost svědkyně Mučkové, nýbrž o důkazy, kterými má být skutkový stav zjištěn jinak (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp. zn. 21 Cdo 818/2003).15. K námitce týkající se falzifikace podpisu jednatele odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně poněkud nevhodně a nepřesně konstatoval, že „byl v podstatě prokázán opak“. Toto pochybení však nemělo za následek nesprávnost rozhodnutí ve věci samé. Podstatné je, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně svého tvrzení o falzifikaci podpisu jednatele na faktuře č. 2024/008. Přestože tuto okolnost označila za jednu z klíčových skutečností, originál listiny soudu nepředložila, a nebylo proto možné její tvrzení objektivně ověřit znaleckým dokazováním. Není přitom možné přičítat k tíži žalobce neprovedení důkazu, jehož provedení znemožnila sama žalovaná tím, že nepředložila listinu, z níž měla falzifikace vyplývat. Jestliže takové tvrzení zůstalo neprokázáno, nemohlo být podkladem pro okamžité zrušení pracovního poměru.16. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – s ohledem na to, že žalovaná s žalobcem okamžitě zrušila pracovní poměr dopisem ze dne 19. 2. 2025, který mu byl doručen dne 20. 2. 2025 – podle ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen „zákoník práce“), za subsidiárního použití zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2025 (dále jen „o. z.“).17. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je charakterizováno tím, že zaměstnanec poruší povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci. Povinnost dodržovat povinnosti, které vyplývají z pracovního poměru, patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce]. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být toto porušení povinnosti ze strany zaměstnance zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi soustavným méně závažným porušováním povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, závažným porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.18. Pracovní povinnosti jsou zaměstnanci stanoveny právními předpisy, pracovním řádem či jinými vnitřními předpisy zaměstnavatele, pracovní smlouvou nebo pokynem přímo nadřízeného vedoucího zaměstnance. Jednotícím kritériem pro všechny druhy těchto povinností je, že vyplývají z pracovního poměru nebo jiného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli; jednání zaměstnance, jímž nebyly porušeny povinnosti z pracovněprávního vztahu, nemůže být posouzeno jako porušení pracovních povinností.19. Pro posouzení, zda zaměstnanec porušil povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci méně závažně, závažně nebo zvlášť hrubým způsobem, zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“ definovány. Vymezení hypotézy právní normy tedy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu; přitom podle ustálené judikatury může soud přihlédnout při zkoumání intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zejména k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinnosti pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu, apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval. Výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. K některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i specielní charakteristika porušení právních povinností v konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 3325/2012), a že, jsou-li některá hlediska pro posouzení intenzity porušení pracovní povinnosti v konkrétní věci významnější (závažnější, důležitější), soud jim logicky přikládá také větší význam (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1405/2012).20. Dosavadní soudní praxe považuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce za porušení zvlášť hrubým způsobem pouze ty nejzávažnější případy porušování pracovních povinností, a to zejména déletrvající neomluvenou nepřítomnost zaměstnance v práci (zpravidla v trvání pěti a více dnů), fyzický nebo hrubý slovní útok na zaměstnavatele, úmyslný útok na majetek zaměstnavatele apod. Uvedená porušení představují tak významné okolnosti, že zpravidla již samy o sobě postačují pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008 sp. zn. 21 Cdo 2542/2001, ze dne 14. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 2891/2013, ze dne 9. 6. 2020 sp. zn. 21 Cdo 4150/2019).21. Okamžité zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je ve srovnání s rozvázáním pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce výjimečným opatřením. K okamžitému zrušení pracovního poměru podle tohoto ustanovení proto může zaměstnavatel přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.22. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel může podle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem platně jen tehdy, jestliže zaměstnanec porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, dosáhlo-li jednání zaměstnance (na základě posouzení všech rozhodných okolností) intenzity porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.23. Odvolací soud přes některé dílčí výhrady souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci nebyly splněny předpoklady pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Odvolací soud se předně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že skutky související s fakturami vystavenými a uhrazenými v letech 2021 až 2023 nemohly být důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť od jejich vzniku uplynula objektivní jednoroční lhůta podle § 58 odst. 1 zákoníku práce. Již jen z tohoto důvodu nemohl být „přezkum“ okamžitého zrušení pracovního poměru založen na všech fakturách z období několika let, nýbrž toliko na jednání souvisejícím s poslední fakturou č. 2024/008, jak správně uzavřel okresní soud.24. Odvolací soud má za to, že postup, který účastníci použili k vyplácení „odměn“ žalobci za výkon práce ředitele, je zcela nepřípustný a neakceptovatelný. Je nepochybné, že žalobce jako OSVČ nedodával žalované žádné konzultační služby, nýbrž šlo o odměnu za výkon závislé práce v rámci pracovního poměru. Účastníci po vzájemné dohodě toliko předstírali existenci obchodně závazkového vztahu za účelem krácení mzdových odvodů, ve skutečnosti však odměna navázaná na hospodářský výsledek měla povahu mzdy, resp. pobídkové složky mzdy. Soudu prvního stupně lze přisvědčit, že primární odpovědnost za řádné zúčtování mzdy a provedení odvodů na sociální a zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti nese žalovaná jako zaměstnavatel, nicméně žalobce se vědomě podílel na této disimulaci a tudíž na porušování pracovněprávních a daňových předpisů upravujících odměňovaní závislé práce. Na druhou stranu je nutno přihlédnout k tomu, že z provedeného dokazování je zřejmé, že jednatel žalované s tímto postupem souhlasil a tato praxe fungovala po dobu několika let (od roku 2020). Jinak řečeno, mezi účastníky existoval dlouhodobý a oběma stranami fakticky respektovaný mechanismus „zvláštního odměňování žalobce“, který byl realizován prostřednictvím sporných faktur. Porušování zmiňovaných pracovněprávních a daňových právních předpisů tudíž nebylo pro žalovanou evidentně takovou prioritou, aby při jejich porušení bylo namístě s žalobcem okamžitě zrušit pracovní poměr. V řízení sice nebylo prokázáno a ani nevyšlo najevo, z jakého důvodu žalovaná, resp. její jednatel změnil názor na dosavadní způsob odměňování, nicméně pokud bez dalšího z tohoto důvodu přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, jedná se o zjevné zneužití výkonu práva ve smyslu § 8 o. z. Odvolací soud považuje za podstatné, že za popsaných okolností intenzita porušení pracovních povinností žalobcem nedosáhla stupně porušení povinností zvlášť hrubým způsobem a současně nebyl naplněn ani předpoklad, že po žalované nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby.25. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. potvrdil.26. K částečné změně přistoupil odvolací soud u nákladového výroku. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o plném procesním úspěchu žalobce, ale nesouhlasí s rozsahem úkonů právní služby, jejichž náklady okresní soud uložil žalované k náhradě.27. Žalobce má nepochybně právo na náhradu nákladů právního zastoupení, z těchto nákladů však považuje odvolací soud za účelně vynaložené toliko náklady spojené s 6 úkony právní služby. Na rozdíl od soudu prvního stupně nepřiznal odvolací soud žalobci náhradu nákladů v souvislosti s další poradou s klientem dne 15. 9. 2025. Nejvyšší soud se otázkou účelnosti nákladů řízení spočívajících v další poradě s klientem již v minulosti zabýval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016 sp. zn. 21 Cdo 444/2016 nebo ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 3113/2017) a dospěl k závěru, že součástí zastupování účastníka advokátem jsou též porady advokáta s účastníkem podle § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, jejichž účelem je zejména, aby advokát byl od účastníka vybaven skutkovými poznatky potřebnými k jeho řádnému zastupování (to platí zvláště ve skutkově složitějších věcech), aby účastník byl od advokáta informován o výsledcích řízení v jeho jednotlivých stadiích a aby s touto znalostí věci mohl vydat advokátu pokyny k dalšímu zastupování (například aby advokát podal opravný prostředek proti rozhodnutí soudu, nebo aby ho naopak nepodával). V daném případě se žalovaná k žalobě před prvním jednáním toliko stručně vyjádřila tak, že žalobce jí způsobil falešnými fakturami škodu ve 14 případech ve výši 2,7 milionu Kč, což žalovaná doložila policii, že žalobce jednal bez souhlasu jednatele žalované, přičemž osobně přinášel do společnosti faktury, předával je sekretářkám k podpisu na likvidačním lístku a většinou ještě tentýž den si přeposílal peníze na svůj účet, pročež zároveň obdržel okamžité zrušení. Podle obsahu spisu nebyl tudíž dán objektivně důvod k tomu, aby před prvním jednáním proběhla další porada mezi žalobcem a jeho zástupcem přesahující jednu hodinu.28. V souvislosti s 6 úkony právní služby má žalobce právo na náhradu odměny advokáta ve výši 22 200 Kč (6 úkonů po 3 700 Kč), jeho hotových výdajů nahrazovaných v paušální výši 2 700 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady za ztrátu času advokáta celkem v rozsahu 8 půlhodin po 150 Kč a jeho cestovních náhrad ve výši 884 Kč (v případě výpočtu výdajů spojených s použitím osobního motorového vozidla právního zástupce odkazuje odvolací soud pro stručnost zcela na body 31 a 32 odůvodnění napadeného rozsudku prvostupňového soudu). Odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 26 984 Kč je třeba podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. zvýšit o náhradu za 21 % DPH ve výši 5 667 Kč, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně spočívaly rovněž v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč. Po přepočtu tak odvolací soud určil výši účelně vynaložených nákladů žalobce za řízení před soudem prvního stupně na 34 651 Kč a v tomto směru druhý výrok napadeného rozsudku změnil.29. Rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněno ust. § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení měl žalobce ve věci samé plný úspěch, proto má právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobci vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši 11 526 Kč, které představují odměnu za 2 úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání ve věci samé a účast u jednání dne 25. 6. 2026) po 3 700 Kč podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), dva režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč podle § 14 advokátního tarifu a cestovné ve výši 626 Kč (za cestu osobním motorovým vozidlem o průměrné spotřebě 8,2 l motorové nafty na 100 km, cena paliva 34,10 Kč/l, sazba základní náhrady za 1 km jízdy 5,90 Kč, ujeto z , adresa,  a zpět celkem , hodnota,  km), tj. celkem 9 526 Kč. Tuto částku je třeba opět zvýšit podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o náhradu za 21 % DPH ve výši 2 000 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:16.Co.85.2026.1","publishedAt":"2026-10-15","decisionAt":"2026-06-25","caseNumber":{"senate":16,"registry":"Co","index":85,"year":2026,"pageNumber":116},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Zubek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSOS","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":27,"registry":"C","index":102,"year":2025,"pageNumber":63},"affectedDate":"2026-01-14","courtCode":"OSOV","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"29","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"120","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"133","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"135","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"38","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"52","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"55","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"58","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","LHUTY","PRACOVNI_POMER","DOKAZOVANI","PRACOVNEPRAVNI_VZTAHY","NAHRADA_NAKLADU","ZNALECKY_POSUDEK","ZAVINENI","PRACOVNI_URAZ","ODVOLANI","NAHRADA_MZDY","NAKLADY_RIZENI","DAN_Z_PRIJMU","JEDNATEL","HODNOCENI_DUKAZU","MAJETEK","OKAMZITE_ZRUSENI_PRACOVNIHO_POMERU","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}