{"uuid":"651a2774-a98b-4675-9ed8-5336d54abfdc","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: I","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 116 836,48 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 028,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 281,30 od 29. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 654,69 s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 670,64 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 976,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 028,22 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 93 281,30 od 29. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 654,69 s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 670,64 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 14 976,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". se žalobou domáhala zaplacení celkem 116 836,48 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 17. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč za účelem konsolidace jiných závazků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 6,50 % ročně z poskytnutého úvěru a příslušné poplatky, to vše v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 060,07 Kč. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Dále právní předchůdkyně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR. Příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně tak vycházela z žalovaným deklarovaného (a na účtu ověřeného) příjmu ve výši 22 783 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného. Do výdajů byla započtena částka životního minima a částka normativních nákladů na bydlení a interní a externí dosavadní splátky úvěrů. Výpočtem, kdy od příjmů byly odečteny veškeré výdaje pak předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej právní předchůdkyně žalobkyně celý zesplatnila ke dni 18. 9. 2023. Kromě dlužné jistiny ve výši 113 806,48 Kč bylo v žalobě požadováno zaplacení smluvního úroku z jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 145,46 Kč (tj. za období od 17. 6. 2021 do 18. 9. 2023), poplatků ve výši 3 030 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 700,97 Kč (za období od 19. 9. 2023 do 28. 3. 2024) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 116 951,94 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo rozhodnuto tak, že do řízení vstoupila namísto společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". žalobkyně jakožto její právní nástupkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z listin předložených právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že dne 17. 6. 2021 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". uzavřena elektronicky (podepsána na tabletu) smlouva o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem ve výši 6,50 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 186 Kč měsíčně právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 96 měsíčních anuitních splátkách po 2 060,07 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 7. 2021. Úvěr byl sjednán jako účelový na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, kdy na splacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" poskytnutém na účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" měly být poukázány finanční prostředky ve výši 36 000 Kč a dále na splacení dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" měly být poukázány finanční prostředky ve výši 102 494,93 Kč. Zbývající část jistiny úvěru měla být poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále se žalovaný zavázal hradit následující poplatky: 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného, splatný při poskytnutí služby; 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, splatný při poskytnutí služby; 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhů žalovaného, splatný s měsíční anuitní splátkou; 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky, splatný při zaslání upomínky a poplatek 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek, je žalobkyně oprávněna prohlásit dluh žalovaného za ihned splatný. Součástí smlouvy o úvěru byly i Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalobkyně dále doložila Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z žádosti o úvěr ze dne 17. 6. 2021 je zřejmé, že žalovaný byl v té době zaměstnán jako dělník/řemeslník s čistým měsíčním příjmem 22 783 Kč. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, nevyživuje žádnou osobu. Měsíční výdaje zde žalovaný neuvedl žádné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a tyto údaje dále ověřila tím, že kontrolovala veškeré dostupné informace ve veřejných databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Předchůdkyně žalobkyně vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. Předchůdkyně žalobkyně tak vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 22 783 Kč, který měl být ověřen z běžného účtu žalovaného, zohlednila, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, bydlí ve vlastním domě/bytě a počítala s jeho 100% podílem na nákladech na bydlení, dále zohlednila dosavadní interní splátky ve výši 6 202,27 Kč měsíčně, externí splátky ve výši 2 003 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Z výstupu z úvěrových registrů bylo zjištěno, že žalovaný měl několik jiných úvěrových závazků (se splátkou 5 254,53 Kč měsíčně, kde zbývalo k doplacení 476 328,53 Kč, se splátkou 2 003 Kč měsíčně, kde zbývalo k doplacení 55 000 Kč a kreditní kartu splátkovou s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a dále dva výše zmíněné závazky, které měly být tímto novým závazkem konsolidovány).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil, že žalovanému byla na účet zasílána mzda od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a to dne 14. 6. 2021 ve výši 24 400 Kč, dne 13. 5. 2021 ve výši 24 371 Kč, dne 14. 4. 2021 ve výši 23 891 Kč, dne 13. 3. 2021 ve výši 23 451 Kč, dne 12. 2. 2021 ve výši 22 108 Kč a dne 14. 1. 2021 ve výši 22 747 Kč. Dále je zřejmé, že žalovaný čerpal kontokorent, neboť v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru se na jeho účtu nacházel stále záporný zůstatek (na konci května 2021 -34 903,32 Kč, na konci dubna 2021 -35 395,19 Kč, na konci března 2021 - 34 035,81 Kč). Z výpisů je dále patrné, že čerpal a splácel jiné úvěry (","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".). Bylo zjištěno několik trvalých příkazů celkem na částku 10 987,80 Kč (průměrně za období od ledna 2021 do května 2021). Ostatní nemalé výdaje, zejména platby kartou, nejsou pravidelného rázu. Celkem výdaje žalovaného za jeden měsíc patrné z výpisů z účtu činily 62 552,71 Kč (6/2021), 32 906,05 Kč (2021/5), 58 274,85 Kč (2021/4), 32 824,94 Kč (2021/3), 36 853,01 Kč (2021/2). Z výpisu z běžného účtu ze dne 9. 7. 2021 je zřejmé, že dne 17. 6. 2021 došla na účet část čerpaného úvěru ve výši 36 000 Kč na splacení flexikreditu a téhož dne došla i částka 1 505,07 Kč (tj. zbývající neúčelová část poskytnutého úvěru).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z výpisů z úvěrového účtu je patrné, že dne 17. 6. 2021 byl žalovaným čerpán úvěr v celkové výši 140 000 Kč (tedy ve výši 36 000 Kč na konsolidaci, ve výši 102 494,93 Kč na konsolidaci a částka 1 505,07 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného). Dále soud z těchto výpisů zjistil, jak žalovaný úvěr postupně splácel a jaké mu byly účtovány poplatky. Celkem žalovaný ve splátkách uhradil 46 718,70 Kč. Dne 18. 9. 2023 byl úvěr zesplatněn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dopisem ze dne 20. 9. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 120 224,35 Kč nejpozději do 4. 10. 2023. Dopis byl dle výpisu odeslaných zásilek žalovanému odeslán 21. 9. 2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 4. 2024, která byla žalovanému odeslána téhož dne, jak plyne poštovního podacího archu. Ve výzvě mu byla stanovena lhůta k úhradě v délce 15 dnů od jejího odeslání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 postoupena ze společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". na žalobkyni, a to za úplatu, jak plyne z doloženého potvrzení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Povinnost poskytovatele prověřovat informace sdělené spotřebitelem a vyžadovat doklady k jeho tvrzení konstatoval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které zjistila od žalovaného a dále provedla lustrace v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších databázích. Dále byl příjem žalovaného ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného. Pokud jde tedy o příjem žalovaného, zde předchůdkyně žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 22 783 Kč, což odpovídá výši příjmu dle doložených výpisů z účtu žalovaného, příjem žalovaného byl tedy řádně ověřen. Co se však týče výdajové stránky, zde se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala (s výjimkou splátek jiných úvěrů), a se statistickými daty (životní a existenční minimum, normativní náklady na bydlení), přestože z výpisů z běžného účtu byly patrné pravidelné měsíční výdaje v částce převyšující 10 000 Kč (trvalé příkazy) a velké množství dalších výdajů nepravidelných, kdy výdaje v každém měsíci přesahovaly 30 000 Kč. Navíc informace od žalovaného o neexistenci ostatních nezbytných měsíčních nákladů musela být zřejmě účelová a nepravdivá. Postup, kdy předchůdkyně žalobkyně při výpočtech částky disponibilních zdrojů žalovaného vycházela stran výdajů pouze ze statistických údajů je tak zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála před uzavřením smlouvy své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako „Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení „členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako „Sankce“ stanoví následující: „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou „účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C377/14). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, když poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že „Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C240/98 až C244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Na základě výše uvedeného tedy již není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 140 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Vzhledem k tomu, že žalovaný z poskytnuté jistiny 140 000 Kč předchůdkyni žalobkyně zaplatil 46 718,70 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 93 281,30 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslaný zesplatňující dopis z 20. 9. 2023, jehož obsahem byla výzva k plnění a jehož odeslání následujícího dne žalobkyně prokázala výpisem odeslaných zásilek. Vzhledem k tomu, že zde byla žalovanému pro úhradu určena lhůta do 4. 10. 2023, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, ode dne následujícího, tj. ode dne 5. 10. 2023, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši 15 % ročně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Zbylé nároky uplatněné žalobou byly soudem zamítnuty, neboť jistina ve výši 20 525,18 Kč již byla uhrazena a na smluvní úrok ve výši 3 145,46 Kč a na poplatky ve výši 3 030 Kč nevzniklo žalobkyni právo z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy. Co se týká požadavků žalobkyně na úroky z prodlení, pak soud připomíná, že se žalovaný dostal do prodlení až dne 5. 10. 2023, a to pouze částkou 93 281,30 Kč, tudíž na část kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 19. 9. 2023 do 28. 3. 2024 ve výši 1 954,05 Kč žalobkyni nárok nevznikl a soud jí přiznal pouze část kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 5. 10. 2023 do 28. 3. 2024 z částky 93 281,30 Kč ve výši 6 746,92 Kč. A co se pak týče požadovaného úroku z prodlení za období od 29. 3. 2024 do zaplacení, zde soud žalobkyni přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení opět pouze z částky 93 281,30 Kč a ve zbytku (tj. z částky 23 670,64 Kč) nárok na úroky z prodlení za období od 29. 3. 2024 do zaplacení zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 143 822,57 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 112 103,67 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 6. 2. 2025). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 78 % a z 22 % neúspěšná (z 22 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 56 % náhrady nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 674 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, za něž mu náleží odměna (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Při tarifní hodnotě 116 836,48 Kč určené dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 5 780 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 26 744,40 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14 976,90 Kč (56 % z 26 744,40 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . se žalobou domáhala zaplacení celkem 116 836,48 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 17. 6. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 140 000 Kč za účelem konsolidace jiných závazků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal kromě jistiny zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 6,50 % ročně z poskytnutého úvěru a příslušné poplatky, to vše v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 060,07 Kč. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Dále právní předchůdkyně provedla lustraci v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR. Příjem žalovaného byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně tak vycházela z žalovaným deklarovaného (a na účtu ověřeného) příjmu ve výši 22 783 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalovaného. Do výdajů byla započtena částka životního minima a částka normativních nákladů na bydlení a interní a externí dosavadní splátky úvěrů. Výpočtem, kdy od příjmů byly odečteny veškeré výdaje pak předchůdkyně žalobkyně získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, proto jej právní předchůdkyně žalobkyně celý zesplatnila ke dni 18. 9. 2023. Kromě dlužné jistiny ve výši 113 806,48 Kč bylo v žalobě požadováno zaplacení smluvního úroku z jistiny ke dni splatnosti ve výši 3 145,46 Kč (tj. za období od 17. 6. 2021 do 18. 9. 2023), poplatků ve výši 3 030 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 700,97 Kč (za období od 19. 9. 2023 do 28. 3. 2024) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 116 951,94 Kč od 29. 3. 2024 do zaplacení.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2024, č. j. , spisová značka,  bylo rozhodnuto tak, že do řízení vstoupila namísto společnosti , právnická osoba, . žalobkyně jakožto její právní nástupkyně.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listin předložených právní předchůdkyní žalobkyně soud zjistil, že dne 17. 6. 2021 byla mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . uzavřena elektronicky (podepsána na tabletu) smlouva o úvěru , Anonymizováno, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 140 000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem ve výši 6,50 % ročně a poplatkem za pojištění ve výši 186 Kč měsíčně právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 96 měsíčních anuitních splátkách po 2 060,07 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15. 7. 2021. Úvěr byl sjednán jako účelový na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, kdy na splacení dluhu vzniklého na základě smlouvy o kontokorentním úvěru , Anonymizováno,  poskytnutém na účtu č. , č. účtu,  měly být poukázány finanční prostředky ve výši 36 000 Kč a dále na splacení dluhu evidovaného na úvěrovém účtu č. , č. účtu,  měly být poukázány finanční prostředky ve výši 102 494,93 Kč. Zbývající část jistiny úvěru měla být poskytnuta neúčelově ve prospěch běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Dále se žalovaný zavázal hradit následující poplatky: 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného, splatný při poskytnutí služby; 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, splatný při poskytnutí služby; 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhů žalovaného, splatný s měsíční anuitní splátkou; 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky, splatný při zaslání upomínky a poplatek 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný. Dále bylo ve smlouvě dohodnuto, že v případě prodlení žalovaného s úhradou pohledávek, je žalobkyně oprávněna prohlásit dluh žalovaného za ihned splatný. Součástí smlouvy o úvěru byly i Základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalobkyně dále doložila Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.5. Z žádosti o úvěr ze dne 17. 6. 2021 je zřejmé, že žalovaný byl v té době zaměstnán jako dělník/řemeslník s čistým měsíčním příjmem 22 783 Kč. Žalovaný zde dále uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním domě/bytě, nevyživuje žádnou osobu. Měsíční výdaje zde žalovaný neuvedl žádné.6. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 18. 3. 2024 bylo zjištěno, že v rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a tyto údaje dále ověřila tím, že kontrolovala veškeré dostupné informace ve veřejných databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Předchůdkyně žalobkyně vypočetla disponibilní částku tak, že od příjmů žalovaného odečetla splátkové a nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje, bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. Předchůdkyně žalobkyně tak vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 22 783 Kč, který měl být ověřen z běžného účtu žalovaného, zohlednila, že žalovaný je svobodný, nevyživuje žádnou osobu, bydlí ve vlastním domě/bytě a počítala s jeho 100% podílem na nákladech na bydlení, dále zohlednila dosavadní interní splátky ve výši 6 202,27 Kč měsíčně, externí splátky ve výši 2 003 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Z výstupu z úvěrových registrů bylo zjištěno, že žalovaný měl několik jiných úvěrových závazků (se splátkou 5 254,53 Kč měsíčně, kde zbývalo k doplacení 476 328,53 Kč, se splátkou 2 003 Kč měsíčně, kde zbývalo k doplacení 55 000 Kč a kreditní kartu splátkovou s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a dále dva výše zmíněné závazky, které měly být tímto novým závazkem konsolidovány).7. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil, že žalovanému byla na účet zasílána mzda od , Anonymizováno, ., a to dne 14. 6. 2021 ve výši 24 400 Kč, dne 13. 5. 2021 ve výši 24 371 Kč, dne 14. 4. 2021 ve výši 23 891 Kč, dne 13. 3. 2021 ve výši 23 451 Kč, dne 12. 2. 2021 ve výši 22 108 Kč a dne 14. 1. 2021 ve výši 22 747 Kč. Dále je zřejmé, že žalovaný čerpal kontokorent, neboť v měsících bezprostředně předcházejících poskytnutí úvěru se na jeho účtu nacházel stále záporný zůstatek (na konci května 2021 -34 903,32 Kč, na konci dubna 2021 -35 395,19 Kč, na konci března 2021 - 34 035,81 Kč). Z výpisů je dále patrné, že čerpal a splácel jiné úvěry (, právnická osoba, .). Bylo zjištěno několik trvalých příkazů celkem na částku 10 987,80 Kč (průměrně za období od ledna 2021 do května 2021). Ostatní nemalé výdaje, zejména platby kartou, nejsou pravidelného rázu. Celkem výdaje žalovaného za jeden měsíc patrné z výpisů z účtu činily 62 552,71 Kč (6/2021), 32 906,05 Kč (2021/5), 58 274,85 Kč (2021/4), 32 824,94 Kč (2021/3), 36 853,01 Kč (2021/2). Z výpisu z běžného účtu ze dne 9. 7. 2021 je zřejmé, že dne 17. 6. 2021 došla na účet část čerpaného úvěru ve výši 36 000 Kč na splacení flexikreditu a téhož dne došla i částka 1 505,07 Kč (tj. zbývající neúčelová část poskytnutého úvěru).8. Z výpisů z úvěrového účtu je patrné, že dne 17. 6. 2021 byl žalovaným čerpán úvěr v celkové výši 140 000 Kč (tedy ve výši 36 000 Kč na konsolidaci, ve výši 102 494,93 Kč na konsolidaci a částka 1 505,07 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného). Dále soud z těchto výpisů zjistil, jak žalovaný úvěr postupně splácel a jaké mu byly účtovány poplatky. Celkem žalovaný ve splátkách uhradil 46 718,70 Kč. Dne 18. 9. 2023 byl úvěr zesplatněn.9. Dopisem ze dne 20. 9. 2023 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni 18. 9. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 120 224,35 Kč nejpozději do 4. 10. 2023. Dopis byl dle výpisu odeslaných zásilek žalovanému odeslán 21. 9. 2023.10. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 2. 4. 2024, která byla žalovanému odeslána téhož dne, jak plyne poštovního podacího archu. Ve výzvě mu byla stanovena lhůta k úhradě v délce 15 dnů od jejího odeslání.11. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, a to za úplatu, jak plyne z doloženého potvrzení.12. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“13. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.14. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“15. Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“16. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“17. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“18. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).19. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“20. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Povinnost poskytovatele prověřovat informace sdělené spotřebitelem a vyžadovat doklady k jeho tvrzení konstatoval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39.21. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala na základě informací, které zjistila od žalovaného a dále provedla lustrace v bankovním registru klientských informací, v nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR a dalších databázích. Dále byl příjem žalovaného ověřen výpisem z běžného účtu žalovaného. Pokud jde tedy o příjem žalovaného, zde předchůdkyně žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 22 783 Kč, což odpovídá výši příjmu dle doložených výpisů z účtu žalovaného, příjem žalovaného byl tedy řádně ověřen. Co se však týče výdajové stránky, zde se předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s údaji od žalovaného, které dále nijak neověřovala (s výjimkou splátek jiných úvěrů), a se statistickými daty (životní a existenční minimum, normativní náklady na bydlení), přestože z výpisů z běžného účtu byly patrné pravidelné měsíční výdaje v částce převyšující 10 000 Kč (trvalé příkazy) a velké množství dalších výdajů nepravidelných, kdy výdaje v každém měsíci přesahovaly 30 000 Kč. Navíc informace od žalovaného o neexistenci ostatních nezbytných měsíčních nákladů musela být zřejmě účelová a nepravdivá. Postup, kdy předchůdkyně žalobkyně při výpočtech částky disponibilních zdrojů žalovaného vycházela stran výdajů pouze ze statistických údajů je tak zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála před uzavřením smlouvy své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.22. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pak pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zákonodárci za účelem jejich správné transpozice do vnitrostátního práva. Jsou však nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud České republiky, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů (viz usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011).23. S ohledem na výše uvedené si soud musel dále položit otázku, zda ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 není v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, konkrétně se shora citovanou směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Článek 8 směrnice nadepsaný jako „Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele“ zní následovně: „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Jestliže je v citovaném článku výslovně uvedeno slovní spojení „členské státy zajistí“, pak nelze dle názoru soudu ponechat na spotřebiteli, aby se sám dovolal své ochrany a namítal neplatnost uzavřené smlouvy, nýbrž jde o úkol a povinnost státu, respektive jeho dotčených orgánů. Článek 23 nadepsaný jako „Sankce“ stanoví následující: „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“ Pakliže jsou tedy státy povinny přijmout sankce, které budou „účinné, přiměřené a odrazující“, tyto charakteristiky nemůže dle názoru soudu splňovat sankce relativní neplatnosti smlouvy. Velká část žalovaných spotřebitelů se totiž v první řadě k podané žalobě vůbec nevyjádří, což je podloženo praktickou zkušeností soudů. Nelze navíc počítat s tím, že průměrní spotřebitelé uzavírající smlouvy o úvěru budou natolik vzdělaní v právu a seznámeni s úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, aby si byli vědomi své možnosti namítat neplatnost smlouvy. Na tento problém upozornil rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová (C377/14). Těmito skutečnostmi je výrazně oslabena účinnost stanovené sankce a rovněž její odrazující účinek, když poskytovatelé úvěru jsou si vědomi toho, že většina spotřebitelů se bránit nebude, což logicky snižuje jejich motivaci k tomu řádně prověřovat úvěruschopnost. Bod 26 odůvodnění předmětné směrnice pak nadto proklamuje, že „Především na rozšiřujícím se úvěrovém trhu je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování ani neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti, a členské státy by měly vykonávat nezbytný dohled s cílem předejít takovému jednání, a měly by pro tyto případy stanovit nezbytné prostředky k sankcionování věřitelů.“ Z tohoto lze usuzovat na skutečnost, že orgány evropského společenství přikládají velkou důležitost tomu zamezit nezodpovědnému podnikání v oblasti poskytování úvěrů a zabránit zadlužování obyvatel. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C240/98 až C244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele.24. Konečně pak rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.25. Na základě výše uvedeného tedy již není pochyb o tom, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 140 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.26. Vzhledem k tomu, že žalovaný z poskytnuté jistiny 140 000 Kč předchůdkyni žalobkyně zaplatil 46 718,70 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 93 281,30 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.27. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslaný zesplatňující dopis z 20. 9. 2023, jehož obsahem byla výzva k plnění a jehož odeslání následujícího dne žalobkyně prokázala výpisem odeslaných zásilek. Vzhledem k tomu, že zde byla žalovanému pro úhradu určena lhůta do 4. 10. 2023, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, ode dne následujícího, tj. ode dne 5. 10. 2023, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala v zákonné výši 15 % ročně.28. Zbylé nároky uplatněné žalobou byly soudem zamítnuty, neboť jistina ve výši 20 525,18 Kč již byla uhrazena a na smluvní úrok ve výši 3 145,46 Kč a na poplatky ve výši 3 030 Kč nevzniklo žalobkyni právo z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy. Co se týká požadavků žalobkyně na úroky z prodlení, pak soud připomíná, že se žalovaný dostal do prodlení až dne 5. 10. 2023, a to pouze částkou 93 281,30 Kč, tudíž na část kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 19. 9. 2023 do 28. 3. 2024 ve výši 1 954,05 Kč žalobkyni nárok nevznikl a soud jí přiznal pouze část kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 5. 10. 2023 do 28. 3. 2024 z částky 93 281,30 Kč ve výši 6 746,92 Kč. A co se pak týče požadovaného úroku z prodlení za období od 29. 3. 2024 do zaplacení, zde soud žalobkyni přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení opět pouze z částky 93 281,30 Kč a ve zbytku (tj. z částky 23 670,64 Kč) nárok na úroky z prodlení za období od 29. 3. 2024 do zaplacení zamítl.29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 143 822,57 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 112 103,67 Kč (úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 6. 2. 2025). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 78 % a z 22 % neúspěšná (z 22 % byl tak úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 56 % náhrady nákladů řízení.30. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 674 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu, za něž mu náleží odměna (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Při tarifní hodnotě 116 836,48 Kč určené dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 5 780 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 26 744,40 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 14 976,90 Kč (56 % z 26 744,40 Kč).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSHO:2025:13.C.235.2024.1","publishedAt":"2025-03-24","decisionAt":"2025-02-06","caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":235,"year":2024,"pageNumber":71},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Helena","lastName":"Podveská","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSHO","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":" zaplacení 116 836,48 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1879","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU","BEZDUVODNE_OBOHACENI"]},"styles":[{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}