{"uuid":"66124bb0-585e-4120-95dd-dc2226c234e6","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Reiserovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 54 360 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 24 360 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení další částky 24 360 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby jí žalovaná zaplatila celkem částku 54 360 Kč, sestávající z částky 42 000 Kč a kapitalizované smluvní pokuty 12 360 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., která měla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 26. 3. 2024 poskytnout částku 30 000 Kč. Žalovaná se podle žalobkyně zavázala vedle vrácení poskytnuté jistiny hradit smluvní úrok 40 % měsíčně a pro případ prodlení smluvní pokutu 0,1 % denně. Pro prodlení žalované měla být pohledávka dne 26. 7. 2024 zesplatněna. Částka 42 000 Kč byla žalobkyní vyčíslena jako jistina 30 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 12 000 Kč, smluvní pokuta byla vyčíslena za období od 27. 7. 2024 do 31. 10. 2025. Pro případ, že soud neshledá nárok ze smlouvy důvodným, žalobkyně požadovala, aby byl nárok v rozsahu poskytnuté jistiny posouzen jako právo na vydání bezdůvodného obohacení. K úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a z lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI; konkrétní individuální výpočet schopnosti žalované splácet posuzovaný úvěr však v žalobních tvrzeních ani v doplňujícím vyjádření neuvedla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k žalobě ani k výzvě soudu nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok v celkové výši 54 360 Kč, tvořený částkou 42 000 Kč, jež měla sestávat z nesplacené jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč, a dále kapitalizovanou smluvní pokutou 12 360 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení; tvrdila přitom, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a že původním důvodem vzniku pohledávky byla smlouva o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřená dne 26. 3. 2024. Ze smlouvy soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěrový limit 30 000 Kč, úvěr měl být poskytnut dne 26. 3. 2024 na dobu neurčitou, žalovaná měla hradit úrok 40 % měsíčně, vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, jistinu mohla splatit kdykoli za trvání smlouvy, RPSN byla uvedena ve výši 5532,57 %, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně a platby se měly započítávat nejprve na náklady vymáhání, smluvní pokutu, úrok z prodlení, smluvní úrok a teprve poté na jistinu; podpis žalované měl být učiněn potvrzením souhlasu se smluvní dokumentací verifikačním SMS kódem 04996. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že úvěr byl popsán jako nezajištěný bezúčelový spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, přičemž spotřebitel měl měsíčně hradit pouze úrok z nesplacené jistiny, splátky neměly vést k okamžitému umořování jistiny a reprezentativní příklad uváděl při úvěru 30 000 Kč za jeden rok úrok 145 600 Kč a celkovou částku k úhradě 175 600 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 26. 3. 2024 v 11:52 byla z účtu společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., vedeného u platební brány ThePay odeslána částka 30 000 Kč na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" s variabilním symbolem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"var. symbol","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ze zesplatnění úvěru ze dne 26. 7. 2024 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované zesplatnění úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a uvedl celkovou dlužnou částku 85 384,66 Kč, aniž by z listiny vyplynulo doručení této výzvy žalované nebo konkrétní rozpad uvedené částky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2025 a z předžalobní výzvy téhož dne soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ve výši 94 824 Kč na žalobkyni a že byla vyzvána k úhradě celkem 105 224 Kč, včetně nákladů právního zastoupení 10 400 Kč; ani z těchto listin však soud nezjistil konkrétní rozpis částky 94 824 Kč podle jednotlivých složek dluhu ani prokázané doručení výzev žalované. Ze žádosti o úvěr a dokumentu označeného jako úvěruschopnost soud zjistil, že žalovaná uvedla zaměstnání u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", měsíční příjem 26 300 Kč, měsíční výdaje 4 860 Kč, bydlení ve vlastním domě bez hypotéky a že podle formuláře nebyla vedena v exekuci ani v insolvenci; z těchto listin ani z vyjádření žalobkyně ze dne 20. 7. 2026 však nevyplynulo, že by poskytovatel ověřil tvrzený příjem výpisem z účtu, potvrzením zaměstnavatele či výplatní páskou, ověřil skutečné výdaje, další závazky nebo počet vyživovaných osob, ani že by provedl konkrétní individuální výpočet schopnosti žalované splácet právě úvěr s měsíčním úrokovým zatížením 12 000 Kč bez umořování jistiny. Ze všeobecných obchodních podmínek účinných od 29. 8. 2023 soud zjistil, že registrace a souhlas se smluvní dokumentací měly probíhat prostřednictvím klientské zóny a SMS kódu, VOP obsahovaly prohlášení klienta o neexistenci prodlení a evidovaných dluhů, upravovaly pořadí úhrad přednostně na náklady, sankce a úroky před jistinou a připouštěly vyžádání dokladů o příjmech, výpisů z účtu a dalších podkladů k ověření návratnosti úvěru; z provedených listin však nevyplynulo, že by tyto doklady byly v případě žalované skutečně vyžádány a vyhodnoceny. Soud proto z listin učinil závěr o poskytnutí částky 30 000 Kč, nastavení smluvního úroku a sankcí, tvrzení o postoupení pohledávky i o rozsahu podkladů předložených k úvěruschopnosti, současně však nezjistil konkrétní, individuální a ověřené posouzení schopnosti žalované splácet posuzovaný úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a, je-li to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele. Posouzení provede na základě informací o příjmech a výdajích spotřebitele a dalších skutečnostech podstatných pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 2 tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Ve veřejně dostupné odborné literatuře je tato neplatnost vykládána jako absolutní a povinnost vrátit skutečně poskytnuté prostředky jako povinnost z bezdůvodného obohacení, modifikovaná zvláštní úpravou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž zde byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplynulo, že žalobkyně tvrdila nabytí pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 a že žalované bylo postoupení původním věřitelem oznámeno dne 29. 10. 2025. Žalovaná tato tvrzení nijak nezpochybnila. Pro účely tohoto řízení proto soud považoval aktivní věcnou legitimaci žalobkyně za dostatečně doloženou alespoň v rozsahu práva na vydání skutečně poskytnutých peněžních prostředků, tedy částky 30 000 Kč, nikoli však v rozsahu smluvního úroku, smluvní pokuty a dalšího smluvního příslušenství, které nemohou obstát při závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Právní předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti spočívající v poskytování spotřebitelských úvěrů, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba mimo rámec podnikatelské činnosti. Na právní vztah proto dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele. Okolnost, že žalovaná zůstala v řízení pasivní, nezbavuje soud povinnosti z úřední povinnosti posoudit, zda byla dodržena kogentní pravidla ochrany spotřebitele, včetně povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost a následků jejího porušení. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze splnit pouze získáním obecného prohlášení spotřebitele, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splácet. Stejně tak ji sama o sobě nenaplňuje pouze negativní lustrace v registrech dlužníků. Registry mohou vypovídat o dosavadním plnění závazků nebo existenci evidovaných dluhů, neposkytují však bez dalšího dostatečný podklad pro zjištění, zda spotřebiteli po odečtení jeho pravidelných a nezbytných výdajů zbývá částka postačující ke splácení konkrétního úvěru. Pro řádné posouzení musí poskytovatel zjistit a v přiměřeném rozsahu ověřit zejména výši a stabilitu příjmů spotřebitele, jeho pravidelné a nezbytné výdaje, počet vyživovaných osob, existující závazky a jejich splátky a poté tyto údaje vztáhnout ke konkrétním parametrům požadovaného úvěru. V projednávané věci žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila konkrétní individuální úvahu, z níž by vyplývalo, jaké příjmy a výdaje žalované původní věřitel zjistil, které z nich ověřil, jakým způsobem je ověřil a jak dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Podání žalobkyně ze dne 20. 7. 2026 obsahuje pouze obecný popis interní metodiky a odkaz na údaje sdělené klientem a provedené lustrace. Za významné soud považuje také nastavení samotného úvěru. Žalovaná měla z částky 30 000 Kč hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 12 000 Kč již za první měsíc, aniž by úhradou tohoto úroku docházelo ke snižování jistiny. Takto vysoké pravidelné zatížení kladlo na schopnost žalované splácet mimořádné nároky. Tím spíše bylo třeba, aby poskytovatel přesvědčivě zjistil a doložil konkrétní disponibilní příjem žalované po odečtení jejích nezbytných výdajů. Na základě dosud provedených důkazů proto nelze uzavřít, že původní poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalované důkladně, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a se zohledněním všech výdajů a závazků žalované. Doložené skutečnosti naopak svědčí o tom, že poskytovatel vycházel převážně z údajů a prohlášení samotné žalované a z lustrací v registrech, aniž prokázal jejich propojení s konkrétním výpočtem schopnosti žalované nést mimořádně vysoké měsíční úvěrové zatížení. Soud proto dospěl k závěru, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná a žalobkyně z ní nemůže úspěšně požadovat smluvní úrok, smluvní pokutu ani jiné smluvní příslušenství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Neplatnost smlouvy nemění nic na tom, že žalované byla prokazatelně poskytnuta částka 30 000 Kč. Přijetím této částky bez platného smluvního základu získala žalovaná na úkor původního věřitele majetkový prospěch, který je povinna vydat podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Rozsah povinnosti z bezdůvodného obohacení však nemůže přesáhnout částku, která byla žalované skutečně poskytnuta, sníženou o její případné úhrady. Smluvní úrok ve výši 12 000 Kč ani smluvní pokuta ve výši 12 360 Kč nepředstavují plnění, které by žalovaná od poskytovatele přijala. Jejich přiznání by fakticky zachovalo účinky neplatné smlouvy a oslabilo ochranný a sankční účel § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 30 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky a ve zbytku, tedy co do smluvního úroku 12 000 Kč a smluvní pokuty 12 360 Kč, žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Soud přitom zohlednil, že v řízení nebyly tvrzeny ani prokázány takové konkrétní majetkové, sociální či jiné osobní poměry žalované, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty nebo povolení plnění ve splátkách; žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a žádné skutečnosti svědčící o potřebě zvláštní úpravy lhůty k plnění neuplatnila. Tím není dotčeno, že pro vznik prodlení s vrácením jistiny nelze vycházet ze smluvního zesplatnění neplatné smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 Kč již od 27. 7. 2024, tedy ode dne následujícího po tvrzeném smluvním zesplatnění úvěru. Nežádala tedy úrok z prodlení pouze z přiznané jistiny 30 000 Kč od pozdějšího okamžiku, kdy by již bylo možno samostatně posuzovat prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, nýbrž svůj požadavek odvozovala od smluvního režimu a od částky zahrnující i smluvní úrok 12 000 Kč. Tento požadavek není důvodný. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, nelze z ní dovozovat ani splatnost podle smluvního ujednání, ani účinky jednostranného zesplatnění. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nemá poskytovatel nárok na sjednané úroky a poplatky a nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu může vzniknout teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny, tedy v době určené zvláštním pravidlem § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.; samotná výzva věřitele k vrácení zbývající části jistiny z neplatné smlouvy prodlení spotřebitele nezakládá. Z uvedeného plyne, že rozhodující není datum smluvního zesplatnění, ale až okamžik, kdy podle možností spotřebitele nastala přiměřená doba k vrácení poskytnuté jistiny. V řízení nebyly zjištěny konkrétní majetkové a sociální poměry žalované ani jiné skutečnosti, z nichž by bylo možné bezpečně určit, že přiměřená doba k vrácení jistiny uplynula právě ke dni 27. 7. 2024 nebo k jinému žalobkyní tvrzenému datu před rozhodnutím soudu. Za této důkazní situace nelze žalované přičítat prodlení od data odvozeného z neplatné smlouvy. Přiznání úroku z prodlení za požadované období by navíc fakticky oslabovalo sankční a ochranný účel § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť by věřiteli poskytovalo majetkový prospěch plynoucí z časového režimu neplatného úvěrového vztahu. Soud proto žalobu zamítl také co do veškerého požadovaného úroku z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 54 360 Kč bez přihlédnutí k požadovanému úroku z prodlení. Přiznána jí byla částka 30 000 Kč, zatímco co do částky 24 360 Kč a veškerého požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná přibližně v 55 % uplatněné peněžité jistiny a žalovaná přibližně ve 45 %. Rozdíl úspěchu činí přibližně 10 procentních bodů ve prospěch žalobkyně, což soud v okolnostech věci nepovažoval za důvod pro přiznání poměrné náhrady nákladů řízení. Soud zohlednil zejména, že žalobkyně neuspěla s celým požadovaným příslušenstvím a se všemi smluvními nároky, tedy se smluvním úrokem, smluvní pokutou i úrokem z prodlení, a že úspěch žalobkyně se omezil na restituci skutečně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžejní část právního posouzení přitom spočívala v přezkumu platnosti spotřebitelské smlouvy, z níž žalobkyně svůj nárok primárně dovozovala, přičemž soud tuto smlouvu shledal neplatnou pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně. Za této situace soud považoval procesní úspěch účastnic za přibližně vyrovnaný a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby jí žalovaná zaplatila celkem částku 54 360 Kč, sestávající z částky 42 000 Kč a kapitalizované smluvní pokuty 12 360 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení. Tvrdila, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 od společnosti , právnická osoba, ., která měla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  ze dne 26. 3. 2024 poskytnout částku 30 000 Kč. Žalovaná se podle žalobkyně zavázala vedle vrácení poskytnuté jistiny hradit smluvní úrok 40 % měsíčně a pro případ prodlení smluvní pokutu 0,1 % denně. Pro prodlení žalované měla být pohledávka dne 26. 7. 2024 zesplatněna. Částka 42 000 Kč byla žalobkyní vyčíslena jako jistina 30 000 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 12 000 Kč, smluvní pokuta byla vyčíslena za období od 27. 7. 2024 do 31. 10. 2025. Pro případ, že soud neshledá nárok ze smlouvy důvodným, žalobkyně požadovala, aby byl nárok v rozsahu poskytnuté jistiny posouzen jako právo na vydání bezdůvodného obohacení. K úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovanou a z lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI; konkrétní individuální výpočet schopnosti žalované splácet posuzovaný úvěr však v žalobních tvrzeních ani v doplňujícím vyjádření neuvedla.2. Žalovaná se k žalobě ani k výzvě soudu nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok v celkové výši 54 360 Kč, tvořený částkou 42 000 Kč, jež měla sestávat z nesplacené jistiny 30 000 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku 12 000 Kč, a dále kapitalizovanou smluvní pokutou 12 360 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky 42 000 Kč od 27. 7. 2024 do zaplacení; tvrdila přitom, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 od společnosti , právnická osoba, ., a že původním důvodem vzniku pohledávky byla smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  uzavřená dne 26. 3. 2024. Ze smlouvy soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěrový limit 30 000 Kč, úvěr měl být poskytnut dne 26. 3. 2024 na dobu neurčitou, žalovaná měla hradit úrok 40 % měsíčně, vždy nejpozději k 25. dni v měsíci, jistinu mohla splatit kdykoli za trvání smlouvy, RPSN byla uvedena ve výši 5532,57 %, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně a platby se měly započítávat nejprve na náklady vymáhání, smluvní pokutu, úrok z prodlení, smluvní úrok a teprve poté na jistinu; podpis žalované měl být učiněn potvrzením souhlasu se smluvní dokumentací verifikačním SMS kódem 04996. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že úvěr byl popsán jako nezajištěný bezúčelový spotřebitelský úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, přičemž spotřebitel měl měsíčně hradit pouze úrok z nesplacené jistiny, splátky neměly vést k okamžitému umořování jistiny a reprezentativní příklad uváděl při úvěru 30 000 Kč za jeden rok úrok 145 600 Kč a celkovou částku k úhradě 175 600 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 26. 3. 2024 v 11:52 byla z účtu společnosti , právnická osoba, ., vedeného u platební brány ThePay odeslána částka 30 000 Kč na účet č. , č. účtu,  s variabilním symbolem , var. symbol, . Ze zesplatnění úvěru ze dne 26. 7. 2024 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované zesplatnění úvěru č. , hodnota,  a uvedl celkovou dlužnou částku 85 384,66 Kč, aniž by z listiny vyplynulo doručení této výzvy žalované nebo konkrétní rozpad uvedené částky. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 10. 2025 a z předžalobní výzvy téhož dne soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ve výši 94 824 Kč na žalobkyni a že byla vyzvána k úhradě celkem 105 224 Kč, včetně nákladů právního zastoupení 10 400 Kč; ani z těchto listin však soud nezjistil konkrétní rozpis částky 94 824 Kč podle jednotlivých složek dluhu ani prokázané doručení výzev žalované. Ze žádosti o úvěr a dokumentu označeného jako úvěruschopnost soud zjistil, že žalovaná uvedla zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , měsíční příjem 26 300 Kč, měsíční výdaje 4 860 Kč, bydlení ve vlastním domě bez hypotéky a že podle formuláře nebyla vedena v exekuci ani v insolvenci; z těchto listin ani z vyjádření žalobkyně ze dne 20. 7. 2026 však nevyplynulo, že by poskytovatel ověřil tvrzený příjem výpisem z účtu, potvrzením zaměstnavatele či výplatní páskou, ověřil skutečné výdaje, další závazky nebo počet vyživovaných osob, ani že by provedl konkrétní individuální výpočet schopnosti žalované splácet právě úvěr s měsíčním úrokovým zatížením 12 000 Kč bez umořování jistiny. Ze všeobecných obchodních podmínek účinných od 29. 8. 2023 soud zjistil, že registrace a souhlas se smluvní dokumentací měly probíhat prostřednictvím klientské zóny a SMS kódu, VOP obsahovaly prohlášení klienta o neexistenci prodlení a evidovaných dluhů, upravovaly pořadí úhrad přednostně na náklady, sankce a úroky před jistinou a připouštěly vyžádání dokladů o příjmech, výpisů z účtu a dalších podkladů k ověření návratnosti úvěru; z provedených listin však nevyplynulo, že by tyto doklady byly v případě žalované skutečně vyžádány a vyhodnoceny. Soud proto z listin učinil závěr o poskytnutí částky 30 000 Kč, nastavení smluvního úroku a sankcí, tvrzení o postoupení pohledávky i o rozsahu podkladů předložených k úvěruschopnosti, současně však nezjistil konkrétní, individuální a ověřené posouzení schopnosti žalované splácet posuzovaný úvěr.5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a, je-li to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele. Posouzení provede na základě informací o příjmech a výdajích spotřebitele a dalších skutečnostech podstatných pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.7. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 2 tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Ve veřejně dostupné odborné literatuře je tato neplatnost vykládána jako absolutní a povinnost vrátit skutečně poskytnuté prostředky jako povinnost z bezdůvodného obohacení, modifikovaná zvláštní úpravou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 téhož zákona se bezdůvodně obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.10. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž zde byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Z žalobních tvrzení a předložených listin vyplynulo, že žalobkyně tvrdila nabytí pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 10. 2025 a že žalované bylo postoupení původním věřitelem oznámeno dne 29. 10. 2025. Žalovaná tato tvrzení nijak nezpochybnila. Pro účely tohoto řízení proto soud považoval aktivní věcnou legitimaci žalobkyně za dostatečně doloženou alespoň v rozsahu práva na vydání skutečně poskytnutých peněžních prostředků, tedy částky 30 000 Kč, nikoli však v rozsahu smluvního úroku, smluvní pokuty a dalšího smluvního příslušenství, které nemohou obstát při závěru o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. Právní předchůdce žalobkyně uzavíral smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti spočívající v poskytování spotřebitelských úvěrů, zatímco žalovaná vystupovala jako fyzická osoba mimo rámec podnikatelské činnosti. Na právní vztah proto dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a ustanovení občanského zákoníku o ochraně spotřebitele. Okolnost, že žalovaná zůstala v řízení pasivní, nezbavuje soud povinnosti z úřední povinnosti posoudit, zda byla dodržena kogentní pravidla ochrany spotřebitele, včetně povinnosti poskytovatele řádně posoudit úvěruschopnost a následků jejího porušení. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze splnit pouze získáním obecného prohlášení spotřebitele, že má pravidelný příjem a je schopen úvěr splácet. Stejně tak ji sama o sobě nenaplňuje pouze negativní lustrace v registrech dlužníků. Registry mohou vypovídat o dosavadním plnění závazků nebo existenci evidovaných dluhů, neposkytují však bez dalšího dostatečný podklad pro zjištění, zda spotřebiteli po odečtení jeho pravidelných a nezbytných výdajů zbývá částka postačující ke splácení konkrétního úvěru. Pro řádné posouzení musí poskytovatel zjistit a v přiměřeném rozsahu ověřit zejména výši a stabilitu příjmů spotřebitele, jeho pravidelné a nezbytné výdaje, počet vyživovaných osob, existující závazky a jejich splátky a poté tyto údaje vztáhnout ke konkrétním parametrům požadovaného úvěru. V projednávané věci žalobkyně ani přes výzvu soudu nedoložila konkrétní individuální úvahu, z níž by vyplývalo, jaké příjmy a výdaje žalované původní věřitel zjistil, které z nich ověřil, jakým způsobem je ověřil a jak dospěl k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Podání žalobkyně ze dne 20. 7. 2026 obsahuje pouze obecný popis interní metodiky a odkaz na údaje sdělené klientem a provedené lustrace. Za významné soud považuje také nastavení samotného úvěru. Žalovaná měla z částky 30 000 Kč hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 12 000 Kč již za první měsíc, aniž by úhradou tohoto úroku docházelo ke snižování jistiny. Takto vysoké pravidelné zatížení kladlo na schopnost žalované splácet mimořádné nároky. Tím spíše bylo třeba, aby poskytovatel přesvědčivě zjistil a doložil konkrétní disponibilní příjem žalované po odečtení jejích nezbytných výdajů. Na základě dosud provedených důkazů proto nelze uzavřít, že původní poskytovatel posoudil úvěruschopnost žalované důkladně, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a se zohledněním všech výdajů a závazků žalované. Doložené skutečnosti naopak svědčí o tom, že poskytovatel vycházel převážně z údajů a prohlášení samotné žalované a z lustrací v registrech, aniž prokázal jejich propojení s konkrétním výpočtem schopnosti žalované nést mimořádně vysoké měsíční úvěrové zatížení. Soud proto dospěl k závěru, že úvěr byl poskytnut v rozporu s § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva je podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná a žalobkyně z ní nemůže úspěšně požadovat smluvní úrok, smluvní pokutu ani jiné smluvní příslušenství.13. Neplatnost smlouvy nemění nic na tom, že žalované byla prokazatelně poskytnuta částka 30 000 Kč. Přijetím této částky bez platného smluvního základu získala žalovaná na úkor původního věřitele majetkový prospěch, který je povinna vydat podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Rozsah povinnosti z bezdůvodného obohacení však nemůže přesáhnout částku, která byla žalované skutečně poskytnuta, sníženou o její případné úhrady. Smluvní úrok ve výši 12 000 Kč ani smluvní pokuta ve výši 12 360 Kč nepředstavují plnění, které by žalovaná od poskytovatele přijala. Jejich přiznání by fakticky zachovalo účinky neplatné smlouvy a oslabilo ochranný a sankční účel § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 30 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky a ve zbytku, tedy co do smluvního úroku 12 000 Kč a smluvní pokuty 12 360 Kč, žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Soud přitom zohlednil, že v řízení nebyly tvrzeny ani prokázány takové konkrétní majetkové, sociální či jiné osobní poměry žalované, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty nebo povolení plnění ve splátkách; žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní a žádné skutečnosti svědčící o potřebě zvláštní úpravy lhůty k plnění neuplatnila. Tím není dotčeno, že pro vznik prodlení s vrácením jistiny nelze vycházet ze smluvního zesplatnění neplatné smlouvy.14. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 42 000 Kč již od 27. 7. 2024, tedy ode dne následujícího po tvrzeném smluvním zesplatnění úvěru. Nežádala tedy úrok z prodlení pouze z přiznané jistiny 30 000 Kč od pozdějšího okamžiku, kdy by již bylo možno samostatně posuzovat prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, nýbrž svůj požadavek odvozovala od smluvního režimu a od částky zahrnující i smluvní úrok 12 000 Kč. Tento požadavek není důvodný. Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, nelze z ní dovozovat ani splatnost podle smluvního ujednání, ani účinky jednostranného zesplatnění. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nemá poskytovatel nárok na sjednané úroky a poplatky a nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu může vzniknout teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny, tedy v době určené zvláštním pravidlem § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.; samotná výzva věřitele k vrácení zbývající části jistiny z neplatné smlouvy prodlení spotřebitele nezakládá. Z uvedeného plyne, že rozhodující není datum smluvního zesplatnění, ale až okamžik, kdy podle možností spotřebitele nastala přiměřená doba k vrácení poskytnuté jistiny. V řízení nebyly zjištěny konkrétní majetkové a sociální poměry žalované ani jiné skutečnosti, z nichž by bylo možné bezpečně určit, že přiměřená doba k vrácení jistiny uplynula právě ke dni 27. 7. 2024 nebo k jinému žalobkyní tvrzenému datu před rozhodnutím soudu. Za této důkazní situace nelze žalované přičítat prodlení od data odvozeného z neplatné smlouvy. Přiznání úroku z prodlení za požadované období by navíc fakticky oslabovalo sankční a ochranný účel § 87 zákona č. 257/2016 Sb., neboť by věřiteli poskytovalo majetkový prospěch plynoucí z časového režimu neplatného úvěrového vztahu. Soud proto žalobu zamítl také co do veškerého požadovaného úroku z prodlení.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 54 360 Kč bez přihlédnutí k požadovanému úroku z prodlení. Přiznána jí byla částka 30 000 Kč, zatímco co do částky 24 360 Kč a veškerého požadovaného příslušenství byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná přibližně v 55 % uplatněné peněžité jistiny a žalovaná přibližně ve 45 %. Rozdíl úspěchu činí přibližně 10 procentních bodů ve prospěch žalobkyně, což soud v okolnostech věci nepovažoval za důvod pro přiznání poměrné náhrady nákladů řízení. Soud zohlednil zejména, že žalobkyně neuspěla s celým požadovaným příslušenstvím a se všemi smluvními nároky, tedy se smluvním úrokem, smluvní pokutou i úrokem z prodlení, a že úspěch žalobkyně se omezil na restituci skutečně poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžejní část právního posouzení přitom spočívala v přezkumu platnosti spotřebitelské smlouvy, z níž žalobkyně svůj nárok primárně dovozovala, přičemž soud tuto smlouvu shledal neplatnou pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně. Za této situace soud považoval procesní úspěch účastnic za přibližně vyrovnaný a podle § 142 odst. 2 o. s. ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSTC:2026:5.C.92.2026.1","publishedAt":"2026-10-23","decisionAt":"2026-08-26","caseNumber":{"senate":5,"registry":"C","index":92,"year":2026,"pageNumber":30},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Olga","lastName":"Reiserová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSTC","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 54 360 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","NEPLATNOST_SMLOUVY","NAHRADA_NAKLADU","POSTOUPENI_POHLEDAVKY"]},"styles":[{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}