{"uuid":"67f1ab6a-92a1-449c-8d28-0b9e6e5ecc33","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců Mgr. Martiny Andělové a JUDr. Martina Vícha ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 143 977,14 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 7. 1. 2026, č. j. 13 C 361/2025 – 65,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 385 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se ve zbývající části tohoto výroku potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 385 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se ve zbývající části tohoto výroku potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 143 977,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 197,93 Kč, úroku 12 % ročně z částky 141 577,14 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 928,81 Kč od 28. 5. 2025 do 18. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 143 977,14 Kč od 19. 8. 2025 ve výši 12 % do zaplacení (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně s žalovaným, dle žalobních tvrzení, měli dne 10. 12. 2021 uzavřít smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejím základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr původně 15 000 Kč, v průběhu doby navýšený na 150 000 Kč, žalovaný celkem načerpal částku 197 962 Kč, přičemž uhradil pouze 173 577 Kč. Protože žalovaný porušil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k 13. 5. 2025. Strany uzavíraly úvěrovou smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku, po internetu a žalobkyně měla identitu žalovaného ověřit pomocí vygenerovaného SMS kódu. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu 32 000 Kč měsíčně, příjmu ostatního člena domácnosti ve výši 20 000 Kč a výdajů na domácnost ve výši 17 000 Kč. Dále si poměry žalovaného ověřovala z předloženého výpisu bankovního účtu žalovaného. Okresní soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva nemohla být ani uzavřena a nemohla být tak platná pro způsob, jakým byla ověřována identita žalovaného prostřednictvím SMS kódu a takový způsob podpisu listiny odpovídá použití prostého elektronického podpisu bez náležitého ověření (§ 561, § 562 a § 580 o. z.). Úvěrovou smlouvu posoudil dále rovněž jako neplatnou z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Ze strany žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla náležitě ověřována a nebyly především ověřeny údaje předložené žalobcem při žádosti o poskytnutí úvěru, žalobkyně rovněž náležitě nezohlednila skutečnost, že žalovaný má jiné závazky a dosud nesplacené úvěry. Žalobkyni tak nebylo přiznáno právo na zaplacení částky 143 977,14 Kč s úrokovým příslušenstvím jako příslušné smluvní nároky z úvěrové smlouvy. Žalobkyni rovněž nelze přiznat dle soudu prvého stupně, bezdůvodné obohacení, které by případně žalovanému bylo poskytnuto na základě plnění bez právního důvodu, neboť žalobkyně přehled poskytnutého čerpání a splátek ze strany žalovaného dokládala jediným dokumentem označeným jako výpis čerpání, splátek a úhrad, který má však povahu interní evidence a nejedná se o výpis z bankovního účtu dokládající pohyb peněžních prostředků. Žaloba tak v plném rozsahu byla zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na úspěch žalovaného ve sporu a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovanému náklady řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení věci učiněné soudem prvého stupně, neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávná skutková zjištění. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně prověřena ověřením zaměstnavatele a příjmů z výpisu bankovního účtu, ze kterého rovněž pečlivě byly posouzeny výdaje, dále žalobkyně čerpala informace z úvěrových registrů a při posuzování úvěruschopnosti postupovala dle vlastní metodiky. Odvolatelka nesouhlasila se závěrem, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy elektronickým způsobem. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 130/2025, podle něhož i prostý elektronický podpis může být platným podpisem, pokud je dostatečně ověřena totožnost jednající osoby. Totožnost žalovaného byla v daném případě ověřena kopií občanského průkazu, bankovním výpisem a telefonním číslem vedeným na žalovaného včetně elektronických záznamů smluvního procesu. Okresní soud podle odvolatelky dále nesprávně posoudil důkazní hodnotu výpisu čerpání a úhrad, ze kterého vyplývá, že žalovaný čerpal prostředky na svůj účet v období od ledna 2022, do ledna 2025 úvěr splácel a celkem tak uhradil částku 173 577 Kč. Žalovaný rovněž nenamítal nikdy, že by mu peníze nebyly vyplaceny. Dále odvolatelka vytýkala okresnímu soudu, že hodnotil jednotlivé důkazy izolovaně a nikoliv v jejich vzájemných souvislostech, čímž byla porušena zásada volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Odvolatelka navrhla změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě včetně přiznání nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Dle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle článku 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (,,nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručního podpisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Dle § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo 6 odst. 1.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje jen tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 87 odst. 1 věty první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle názoru odvolacího soudu jsou skutková zjištění okresního soudu včetně vyvozených závěrů a právního posouzení vztahující se ke způsobu a okolnostem uzavření úvěrové smlouvy a dále zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, správná a lze odkázat na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se v těchto posuzovaných otázkách odvolací soud ztotožňuje. Úvěrová smlouva č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (flexibilní půjčka) měla být mezi účastníky uzavřena dne 10. 12. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku (po internetu) tak, že žalobkyně učinila žalovanému návrh smlouvy obsahující úvěrové parametry a žalovaný měl smlouvu podepsat prostřednictvím vygenerovaného kódu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", součástí úvěrové smlouvy měly být rovněž úvěrové podmínky společnosti poskytující úvěr a pojistné podmínky. K závěru soudu prvého stupně, že v daném případě nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, neboť žalobkyně nemohla vědět, kdo skutečně s ní úvěr ,,na dálku“ komunikoval a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal odvolací soud dodává, že pokud jde o jednání elektronickými prostředky, občanský zákoník odkazuje na jiný právní předpis (§ 561, § 562 o. z.), kterým byl do 19. 9. 2016 zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, avšak od 1. 7. 2016 byl tímto předpisem Evropského nařízení č. 910/2014 Sb., o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS), respektive od 19. 9. 2016 také zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěry elektronické transakce. Nařízení eIDAS rozeznává v článku 3, odst. 11 zaručený elektronický podpis a v článku 3 odst. 12 kvalifikovaný elektronický podpis. Zák. č. 297/2016 Sb. definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu ČR dospěla při řešení otázky elektronického způsobu uzavíraní smluv (byť za účinnosti předchozího občanského zákoníku) k následujícímu. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1230/2007 ze dne 29. 1. 2009 Nejvyšší soud uzavřel, že písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. V posuzované věci odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalobce dne 10. 3. 2003 zaslaným e-mailem navrhl původnímu věřiteli uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vůči žalovanému; návrh však nebyl opatřen elektronickým podpisem. Z toho důvodu je třeba uvedenou smlouvu posuzovat jako neplatnou, takže s ní nelze spojovat následek spočívající ve změně v osobě věřitele žalovaného, kdy nový věřitel (postupník) by nabyl nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění. Tento závěr byl potvrzen a vztažen na aktuální úpravu občanského zákoníku v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. K nutnosti ,,vyššího ověření“ u elektronického podpisu se za účinnosti zákona o elektronickém podpisu přikláněla například komentářová literatura, dle níž se u běžného uvedení jména na konci datové zprávy (například e-mailu, SMS zprávy apod.) nebude jednat o elektronický podpis a až zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (Lavický Petr, občanský zákoník: Komentář, Praha C. H. Beck, 2015).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Prostým elektronickým podpisem (bez ,,vyššího ověření“) může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód, či jméno a příjmení napsané pod textem e-mailu apod. V současné době je takový podpis zbytkovou kategorií právní úpravy a odpovídá nahrazení vlastnoručního podpisu mechanickými prostředky, tudíž neskýtá potřebnou míru identifikační a autentizační jistoty. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvého stupně, že v případě předmětné úvěrové smlouvy nemohl být náležitým způsobem žalovaný identifikován a žalobkyně proto nemohla ani vědět, kdo ve skutečnosti takovou smlouvu uzavírá. Uzavřením takové smlouvy nebyly splněny podmínky uvedené v § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z., na tomto závěru nemůže nic měnit ani skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici oboustranný scan občanského průkazu žalovaného, případně výpisy z bankovního účtu žalovaného za příslušné časové období, neboť takové doklady mohla zadat do elektronického systému zcela jiná osoba, než samotný žalovaný. Odvolací soud si je vědom určité rozdílné rozhodovací praxe jiných odvolacích soudů, na které odvolatelka v podaném odvolání odkazuje, dosud však nedošlo ze strany Nejvyššího soudu k zásadnímu sjednocení rozhodovací činnosti v řešení otázky platného uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku při použití prostého elektronického podpisu. Výstižně soud prvého stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, například pokud by se objevoval až v následné komunikaci, po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoliv však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření ,,zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádné předchozí ujednání a závazné ověření totožnosti žadatele o úvěr. Pokud během tohoto zakládajícího, ustanovujícího právního jednání (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, nelze akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolací soud se dále ztotožnil se zjištěním a vyvozeným závěrem soudu prvého stupně ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného. Poskytovatel úvěru se v daném případě omezil pouze na stručné údaje uvedené žadatelem a použití vlastního statistického modelu pro určení minimálního limitu splátky nelze považovat za náležité zkoumání příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr. Pokud žadatel o úvěru doložil pouze k ověření své úvěruschopnosti výpis z bankovního účtu za tříměsíční období, nelze považovat takový postup při ověřování úvěruschopnosti za dostatečný. Žalobkyni navíc bylo známo, že žalovaný dle registru bankovních a nebankovních informací měl v době žádosti dosud nesplacený kartový úvěr ve výši 11 799 Kč a nesplacený úvěr ze stavebního spoření se zbývající sumou splátek ve výši 461 040 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu prvého stupně, že žalobkyně neprokázala, že by žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení poskytnuté plnění bez právního důvodu z titulu neplatné úvěrové smlouvy, jakožto rozdíl mezi peněžními prostředky celkově poskytnutými žalovanému a které žalovaný měl vrátit žalobkyni. Soud prvého stupně tento závěr založil na posouzení dokumentu označeného jako výpis čerpání, splátek a úhrad, který posoudil jako naprosto nedostatečný, neboť neprokazuje, komu a kdy byla vyplacena jaká částka a zda k tomu vůbec došlo. K tomu však odvolací soud dodává, že samotný žalovaný zůstal po celou dobu trvání sporu pasivní, nikdy nezpochybnil poskytnutí finančních prostředků a rovněž nezpochybnil vlastní splátky na poskytnutý úvěr. Z výpisu čerpání vyplývá, že částky čerpané žalovaným byly poukazovány na konkrétní jím označený účet, kdy v žádosti o úvěr žalovaný právě předložil výpis z tohoto účtu za tříměsíční časové období a majitelem účtu měl být žalovaný. Dle tohoto výpisu byly rovněž žalovaným realizovány splátky úvěru, a to právě prostřednictvím jeho bankovního účtu. Podle názoru odvolacího soudu výpis čerpání, splátek a úhrad je tak dostatečným dokladem o výši poskytnutých finančních prostředků a výši finančních splátek realizovaných žalovaným, přičemž z dokladu vyplývá, že žalovaný na jistině úvěru celkem čerpal částku 197 962 Kč, na jistinu uhradil částku 173 577 Kč a rozdíl ve výši 24 385 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému plněním z neplatné úvěrové smlouvy. Žalobu lze tak považovat za důvodnou pouze ohledně částky 24 385 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení jako rozdílu celkově poskytnuté jistiny a částky splacené žalovaným na úhradu této jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. K charakteru vzniklého bezdůvodného obohacení odvolací soud dodává, že ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromo-právní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Důvodová zpráva v ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a žalobkyni v této fázi řízení nevzniká nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Z výše uvedených důvodů krajský soud zamítavý rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 385 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) a ve zbývajícím napadeném rozsahu týkající se požadovaného zaplacení zbytku jistiny a úrokového příslušenství rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. V důsledku změny části výroku napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). O nákladech prvostupňového řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. při zohlednění poměrného úspěchu a neúspěchu obou stran. S ohledem na konečný výsledek sporu měl výraznou převahu úspěchu žalovaný, měl by tedy právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení v poměrné výši, dle obsahu spisu mu však takové náklady nevznikly. Výše uvedené splatí rovněž pro rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení a bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 143 977,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 197,93 Kč, úroku 12 % ročně z částky 141 577,14 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 928,81 Kč od 28. 5. 2025 do 18. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 143 977,14 Kč od 19. 8. 2025 ve výši 12 % do zaplacení (výrok I.). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvého stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně s žalovaným, dle žalobních tvrzení, měli dne 10. 12. 2021 uzavřít smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na jejím základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr původně 15 000 Kč, v průběhu doby navýšený na 150 000 Kč, žalovaný celkem načerpal částku 197 962 Kč, přičemž uhradil pouze 173 577 Kč. Protože žalovaný porušil svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k 13. 5. 2025. Strany uzavíraly úvěrovou smlouvu prostřednictvím komunikace na dálku, po internetu a žalobkyně měla identitu žalovaného ověřit pomocí vygenerovaného SMS kódu. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu 32 000 Kč měsíčně, příjmu ostatního člena domácnosti ve výši 20 000 Kč a výdajů na domácnost ve výši 17 000 Kč. Dále si poměry žalovaného ověřovala z předloženého výpisu bankovního účtu žalovaného. Okresní soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva nemohla být ani uzavřena a nemohla být tak platná pro způsob, jakým byla ověřována identita žalovaného prostřednictvím SMS kódu a takový způsob podpisu listiny odpovídá použití prostého elektronického podpisu bez náležitého ověření (§ 561, § 562 a § 580 o. z.). Úvěrovou smlouvu posoudil dále rovněž jako neplatnou z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (§ 86 odst. 1, § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Ze strany žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla náležitě ověřována a nebyly především ověřeny údaje předložené žalobcem při žádosti o poskytnutí úvěru, žalobkyně rovněž náležitě nezohlednila skutečnost, že žalovaný má jiné závazky a dosud nesplacené úvěry. Žalobkyni tak nebylo přiznáno právo na zaplacení částky 143 977,14 Kč s úrokovým příslušenstvím jako příslušné smluvní nároky z úvěrové smlouvy. Žalobkyni rovněž nelze přiznat dle soudu prvého stupně, bezdůvodné obohacení, které by případně žalovanému bylo poskytnuto na základě plnění bez právního důvodu, neboť žalobkyně přehled poskytnutého čerpání a splátek ze strany žalovaného dokládala jediným dokumentem označeným jako výpis čerpání, splátek a úhrad, který má však povahu interní evidence a nejedná se o výpis z bankovního účtu dokládající pohyb peněžních prostředků. Žaloba tak v plném rozsahu byla zamítnuta a o nákladech řízení bylo rozhodnuto s poukazem na úspěch žalovaného ve sporu a ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovanému náklady řízení nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítala nesprávné právní posouzení věci učiněné soudem prvého stupně, neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávná skutková zjištění. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně prověřena ověřením zaměstnavatele a příjmů z výpisu bankovního účtu, ze kterého rovněž pečlivě byly posouzeny výdaje, dále žalobkyně čerpala informace z úvěrových registrů a při posuzování úvěruschopnosti postupovala dle vlastní metodiky. Odvolatelka nesouhlasila se závěrem, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy elektronickým způsobem. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 22 Co 130/2025, podle něhož i prostý elektronický podpis může být platným podpisem, pokud je dostatečně ověřena totožnost jednající osoby. Totožnost žalovaného byla v daném případě ověřena kopií občanského průkazu, bankovním výpisem a telefonním číslem vedeným na žalovaného včetně elektronických záznamů smluvního procesu. Okresní soud podle odvolatelky dále nesprávně posoudil důkazní hodnotu výpisu čerpání a úhrad, ze kterého vyplývá, že žalovaný čerpal prostředky na svůj účet v období od ledna 2022, do ledna 2025 úvěr splácel a celkem tak uhradil částku 173 577 Kč. Žalovaný rovněž nenamítal nikdy, že by mu peníze nebyly vyplaceny. Dále odvolatelka vytýkala okresnímu soudu, že hodnotil jednotlivé důkazy izolovaně a nikoliv v jejich vzájemných souvislostech, čímž byla porušena zásada volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. Odvolatelka navrhla změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě včetně přiznání nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení, Anonymizováno3. Krajský soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.4. Dle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.5. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.6. Podle článku 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (,,nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručního podpisu.7. Dle § 7 zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo 6 odst. 1.8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje jen tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 věty první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle názoru odvolacího soudu jsou skutková zjištění okresního soudu včetně vyvozených závěrů a právního posouzení vztahující se ke způsobu a okolnostem uzavření úvěrové smlouvy a dále zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně, správná a lze odkázat na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozsudku, se kterým se v těchto posuzovaných otázkách odvolací soud ztotožňuje. Úvěrová smlouva č. , hodnota,  (flexibilní půjčka) měla být mezi účastníky uzavřena dne 10. 12. 2021 prostřednictvím komunikace na dálku (po internetu) tak, že žalobkyně učinila žalovanému návrh smlouvy obsahující úvěrové parametry a žalovaný měl smlouvu podepsat prostřednictvím vygenerovaného kódu č. , hodnota, , součástí úvěrové smlouvy měly být rovněž úvěrové podmínky společnosti poskytující úvěr a pojistné podmínky. K závěru soudu prvého stupně, že v daném případě nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, neboť žalobkyně nemohla vědět, kdo skutečně s ní úvěr ,,na dálku“ komunikoval a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal odvolací soud dodává, že pokud jde o jednání elektronickými prostředky, občanský zákoník odkazuje na jiný právní předpis (§ 561, § 562 o. z.), kterým byl do 19. 9. 2016 zák. č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, avšak od 1. 7. 2016 byl tímto předpisem Evropského nařízení č. 910/2014 Sb., o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (nařízení eIDAS), respektive od 19. 9. 2016 také zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěry elektronické transakce. Nařízení eIDAS rozeznává v článku 3, odst. 11 zaručený elektronický podpis a v článku 3 odst. 12 kvalifikovaný elektronický podpis. Zák. č. 297/2016 Sb. definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.13. Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu ČR dospěla při řešení otázky elektronického způsobu uzavíraní smluv (byť za účinnosti předchozího občanského zákoníku) k následujícímu. V rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1230/2007 ze dne 29. 1. 2009 Nejvyšší soud uzavřel, že písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. V posuzované věci odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalobce dne 10. 3. 2003 zaslaným e-mailem navrhl původnímu věřiteli uzavření smlouvy o postoupení pohledávky vůči žalovanému; návrh však nebyl opatřen elektronickým podpisem. Z toho důvodu je třeba uvedenou smlouvu posuzovat jako neplatnou, takže s ní nelze spojovat následek spočívající ve změně v osobě věřitele žalovaného, kdy nový věřitel (postupník) by nabyl nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění. Tento závěr byl potvrzen a vztažen na aktuální úpravu občanského zákoníku v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017.14. K nutnosti ,,vyššího ověření“ u elektronického podpisu se za účinnosti zákona o elektronickém podpisu přikláněla například komentářová literatura, dle níž se u běžného uvedení jména na konci datové zprávy (například e-mailu, SMS zprávy apod.) nebude jednat o elektronický podpis a až zaručený elektronický podpis splňuje z hlediska bezpečnosti nároky na splnění písemné formy právního jednání (Lavický Petr, občanský zákoník: Komentář, Praha C. H. Beck, 2015).15. Prostým elektronickým podpisem (bez ,,vyššího ověření“) může být oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód, či jméno a příjmení napsané pod textem e-mailu apod. V současné době je takový podpis zbytkovou kategorií právní úpravy a odpovídá nahrazení vlastnoručního podpisu mechanickými prostředky, tudíž neskýtá potřebnou míru identifikační a autentizační jistoty. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvého stupně, že v případě předmětné úvěrové smlouvy nemohl být náležitým způsobem žalovaný identifikován a žalobkyně proto nemohla ani vědět, kdo ve skutečnosti takovou smlouvu uzavírá. Uzavřením takové smlouvy nebyly splněny podmínky uvedené v § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 o. z., na tomto závěru nemůže nic měnit ani skutečnost, že žalobkyně měla k dispozici oboustranný scan občanského průkazu žalovaného, případně výpisy z bankovního účtu žalovaného za příslušné časové období, neboť takové doklady mohla zadat do elektronického systému zcela jiná osoba, než samotný žalovaný. Odvolací soud si je vědom určité rozdílné rozhodovací praxe jiných odvolacích soudů, na které odvolatelka v podaném odvolání odkazuje, dosud však nedošlo ze strany Nejvyššího soudu k zásadnímu sjednocení rozhodovací činnosti v řešení otázky platného uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku při použití prostého elektronického podpisu. Výstižně soud prvého stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že prostý elektronický podpis by byl akceptovatelný v jiných situacích, například pokud by se objevoval až v následné komunikaci, po řádném ověření protistrany včetně jasného stanovení způsobu použití takové elektronické komunikace, nikoliv však tehdy, kdy se jedná o doklad o uzavření ,,zakládajícího, ustanovujícího právního jednání“, tedy úkonu na počátku smluvního vztahu, kdy neexistuje mezi stranami žádné předchozí ujednání a závazné ověření totožnosti žadatele o úvěr. Pokud během tohoto zakládajícího, ustanovujícího právního jednání (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru), identita protistrany nebyla ověřena, nelze akceptovat prostý elektronický podpis jako doklad o právně závazném jednání údajné osoby.16. Odvolací soud se dále ztotožnil se zjištěním a vyvozeným závěrem soudu prvého stupně ohledně neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalovaného. Poskytovatel úvěru se v daném případě omezil pouze na stručné údaje uvedené žadatelem a použití vlastního statistického modelu pro určení minimálního limitu splátky nelze považovat za náležité zkoumání příjmové a výdajové stránky žadatele o úvěr. Pokud žadatel o úvěru doložil pouze k ověření své úvěruschopnosti výpis z bankovního účtu za tříměsíční období, nelze považovat takový postup při ověřování úvěruschopnosti za dostatečný. Žalobkyni navíc bylo známo, že žalovaný dle registru bankovních a nebankovních informací měl v době žádosti dosud nesplacený kartový úvěr ve výši 11 799 Kč a nesplacený úvěr ze stavebního spoření se zbývající sumou splátek ve výši 461 040 Kč.17. Odvolací soud však nesdílí závěr soudu prvého stupně, že žalobkyně neprokázala, že by žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení poskytnuté plnění bez právního důvodu z titulu neplatné úvěrové smlouvy, jakožto rozdíl mezi peněžními prostředky celkově poskytnutými žalovanému a které žalovaný měl vrátit žalobkyni. Soud prvého stupně tento závěr založil na posouzení dokumentu označeného jako výpis čerpání, splátek a úhrad, který posoudil jako naprosto nedostatečný, neboť neprokazuje, komu a kdy byla vyplacena jaká částka a zda k tomu vůbec došlo. K tomu však odvolací soud dodává, že samotný žalovaný zůstal po celou dobu trvání sporu pasivní, nikdy nezpochybnil poskytnutí finančních prostředků a rovněž nezpochybnil vlastní splátky na poskytnutý úvěr. Z výpisu čerpání vyplývá, že částky čerpané žalovaným byly poukazovány na konkrétní jím označený účet, kdy v žádosti o úvěr žalovaný právě předložil výpis z tohoto účtu za tříměsíční časové období a majitelem účtu měl být žalovaný. Dle tohoto výpisu byly rovněž žalovaným realizovány splátky úvěru, a to právě prostřednictvím jeho bankovního účtu. Podle názoru odvolacího soudu výpis čerpání, splátek a úhrad je tak dostatečným dokladem o výši poskytnutých finančních prostředků a výši finančních splátek realizovaných žalovaným, přičemž z dokladu vyplývá, že žalovaný na jistině úvěru celkem čerpal částku 197 962 Kč, na jistinu uhradil částku 173 577 Kč a rozdíl ve výši 24 385 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení vzniklé žalovanému plněním z neplatné úvěrové smlouvy. Žalobu lze tak považovat za důvodnou pouze ohledně částky 24 385 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení jako rozdílu celkově poskytnuté jistiny a částky splacené žalovaným na úhradu této jistiny.18. K charakteru vzniklého bezdůvodného obohacení odvolací soud dodává, že ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromo-právní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvních úroků a poplatků, nadto v nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Důvodová zpráva v ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatné smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. a žalobkyni v této fázi řízení nevzniká nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení.19. Z výše uvedených důvodů krajský soud zamítavý rozsudek okresního soudu dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 385 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.) a ve zbývajícím napadeném rozsahu týkající se požadovaného zaplacení zbytku jistiny a úrokového příslušenství rozsudek okresního soudu jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.20. V důsledku změny části výroku napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud znovu o nákladech řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). O nákladech prvostupňového řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. při zohlednění poměrného úspěchu a neúspěchu obou stran. S ohledem na konečný výsledek sporu měl výraznou převahu úspěchu žalovaný, měl by tedy právo na náhradu nákladů prvostupňového řízení v poměrné výši, dle obsahu spisu mu však takové náklady nevznikly. Výše uvedené splatí rovněž pro rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení a bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek ustanovení § 237 o. s. ř. k Nejvyššímu soudu ČR, a to ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích. O přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.) rozhoduje dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2026:8.Co.88.2026.1","publishedAt":"2026-10-06","decisionAt":"2026-07-13","caseNumber":{"senate":8,"registry":"Co","index":88,"year":2026,"pageNumber":97},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Vilém","lastName":"Šetek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSUL","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 143 977,14 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích, ze dne 7. 1. 2026, č. j. 13 C 361/2025 – 65,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":361,"year":2025,"pageNumber":65},"affectedDate":"2026-01-07","courtCode":"OSLT","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","JISTOTA","SMLOUVA_O_UVERU","PENEZITE_PLNENI","NAHRADA_NAKLADU","ELEKTRONICKY_PODPIS","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","NASLEDEK","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}