{"uuid":"6b478bd7-41f6-4456-b267-e9461e85e20e","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Pokorné a soudců JUDr. Víta Pejška a Mgr. Leony Poplerové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"ulice a číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"PSČ","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa ","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za níž jedná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Územní pracoviště ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 50.000 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19.10.2021, č.j. 15 C 118/2021-106,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"<b>I. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku I. potvrzuje.</b>\n<b>II. Rozsudek okresního soudu se v odvoláním napadeném výroku II. mění tak, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení před okresním soudem ve výši 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>\n<b>III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 50.000 Kč (výrok I.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 2.100 Kč do tří dnů od právní moci výroku II. rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žalobci bude po právní moci výroku III. rozsudku vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u soudu dne 20.4.2021 domáhal zaplacení 85.211 Kč s tím, že jde o náhradu nákladů obhajoby a dále o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"státní instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"územní celek","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 11.6.2019 a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, zejména Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v souvislosti s vydáním usnesení č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":". Přitom tvrdil, že usnesením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo zahájeno trestní stíhání proti němu pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 8.2.2019 v 10:23 hodin řídil osobní automobil značky Peugeot, přestože byl ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem, což bylo zjištěno po jeho zastavení hlídkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" a následnou zkouškou provedenou přístrojem Drug Wipe 5S v 10:25 hodin, jímž byla zjištěna přítomnost látky kokain a následnou toxikologickou analýzou byla v jeho krvi prokázána přítomnost látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml (hlavní aktivní metabolit kokainu výrazně nad limitem daným nařízením vlády č. 41/2014 Sb.), v důsledku čehož nebyl schopen uvedené motorové vozidlo bezpečně ovládat; dne 8.2.2019 byl také žalobci zadržen řidičský průkaz. Následně okresní soud dne 23.9.2019 vydal trestní příkaz č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým uznal žalobce vinným z uvedeného přečinu a odsoudil jej k peněžitému trestu ve výši 40.000 Kč a trestu zákazu činnosti – řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Po podání odporu proti trestnímu příkazu okresní soud při hlavním líčení věc podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupil Magistrátu města Pardubic s tím, že skutek by mohl být posouzen jako přestupek, k čemuž dospěl na základě znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" z oboru psychiatrie, který při výslechu před okresním soudem uvedl, že benzoylecgonin přítomný v těle žalobce je hlavním metabolitem kokainu a sám o sobě však nemá psychoaktivní účinky a nemohl proto ovlivnit řidičské schopnosti žalobce, přičemž kokain se v těle velmi rychle odbourává a množství kokainu v krvi žalobce by k vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo muselo překročit hranici 500 ng/ml; znalec přítomnost samotného kokainu v krvi dovozoval z lékařského vyšetření žalobce při odběru krve, ve kterém byla uvedena porucha reakce zornic, nebyl však schopen odpovědět, zda množství kokainu v krvi překročilo hranici 500 ng/ml. Proti usnesení o postoupení věci k projednání jako přestupek podal státní zástupce stížnost, o níž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak, že usnesení okresního soudu zrušil a uložil mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, když považoval za nezbytné doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví týkající se postupu metabolizace kokainu v těle žalobce. A protože závěr posudku zpracovaného znalkyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":", byly obdobné jako závěry posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", okresní soud opětovně věc postoupil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" a za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč a zákaz činnosti - řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců; po započtení doby zadržení řidičského průkazu byl řidičský průkaz žalobci dne 22.7.2020 vrácen. Žalovaný po podání žaloby zaplatil žalobci náklady obhajoby ve výši 35.211 Kč a žalobce vzal z tohoto důvodu žalobu co do této částky při jednání okresního soudu dne 12.7.2021 zpět a okresní soud řízení v této části dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil. Předmětem řízení před okresním soudem zůstal požadavek žalobce na úhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím policie a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení ve výši 50.000 Kč. Žalobce měl za to, že odvolací soud prodloužil nepřiměřeně trestní řízení pokynem k vyhotovení dalšího nadbytečného posudku, a jelikož lze podle zákona č. 361/2000 Sb. zákaz činnosti uložit nejvýše na dobu 12 měsíců, řidičský průkaz byl žalobci déle než 5 měsíců nezákonně zadržován až do dne 22.7.2020, a navíc měl žalobce za to, že kdyby byla věc od počátku projednávána jako přestupek, mohl požádat o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti již v srpnu 2019. Z tohoto důvodu tedy požadoval nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 763/2009 a 30 Cdo 1209/2009 s tím, že se nelze spokojit s pouhým konstatováním práva či omluvou, když ostatně žalovaný se žalobci nikdy neomluvil. Poukázal na to, že samotné trestní řízení zasahuje do osobního života trestně stíhaného, do jeho cti a dobré pověsti, tím spíše jedná-li se o obvinění liché, kdy skutek nebyl trestným činem a odkázal k tomu na nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 428/05; žalobce žil v nejistotě a stresu a standard jeho života byl snížen, když byl zvyklý dopravovat se automobilem, ať už do zaměstnání či jinam, navíc v době pandemie onemocnění covid-19 byl v hromadné dopravě vystaven většímu nebezpečí nákazy, nemohl se sám dopravit k lékaři či na test na koronavirus. V důsledku koronavirové pandemie také žalobci hrozila ztráta zaměstnání a obával se, že záznam v rejstříku trestů mu znemožní najít si nově odpovídající zaměstnání a obával se i difamujících účinků trestního stíhání, neboť nikdy dříve nebyl trestně stíhán. Pokud pak žalovaný namítal, že žalobce svým jednáním ke své vlastní újmě přispěl, žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu – pobočky v Pardubicích č.j. 18 Co 79/2019-71 a rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 539/2002. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, potvrdil, že u něho žalobce uplatnil nárok dne 19.10.2020 a uvedl, že není sporu o tom, že usnesení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo nezákonným rozhodnutím. Měl však za to, že žalobce byl uznán vinným spácháním přestupku, a tudíž mu právo na poskytnutí nemajetkové újmy nevzniklo, neboť smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb. je, že poškozený se nedopustil protiprávního jednání a odkázal k tomu na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, podle něhož forma výše přiměřeného zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a slušnosti, přičemž při stanovení přiměřeného zadostiučinění je třeba vycházet z povahy trestní věci, délky trestního řízení a dopadu trestního stíhání do osobní sféry poškozeného. Pokud pak jde o rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", pak měl žalovaný za to, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a žalobce ke své újmě svým jednáním přispěl, když průtahy v trestním řízení žalovaný nespatřuje a postup orgánů činných v trestním řízení shledal jako plynulý a v logickém sledu. Okresní soud v rozsudku uvedl, že mezi účastníky byl nesporný průběh trestního řízení včetně provedených znaleckých posudků a skutečnosti, že v krvi žalobce byla zjištěna přítomnost látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml, když nesporný byl mezi účastníky také průběh následného přestupkového řízení a skutečnost, že řidičský průkaz byl žalobci zadržen při kontrole dne 8.2.2019 a vrácen dne 22.7.2020. Za nesporné měl okresní soud i to, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil včas u žalovaného, předtím než podal žalobu. Okresní soud zopakoval průběh trestního resp. později přestupkového řízení, tedy že 8.2.2019 byl žalobci zadržen při kontrole řidičský průkaz, dne 18.2.2019 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" věc předala jako podezření ze spáchání přestupku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":", ten dne 14.5.2019 věc předal ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" s tím, že měl důvodné podezření, že jednáním žalobce byly naplněny znaky přečinu podle § 274 trestního zákoníku. Dne 10.9.2019 podala státní zástupkyně k Okresnímu soudu v Pardubicích obžalobu, dne 23.9.2019 vydal okresní soud trestní příkaz, proti němuž podal žalobce dne 4.10.2019 odpor, dne 6.11.2019 se konalo hlavní líčení, další hlavní líčení s výslechem znalce se konalo 13.11.2019 a při něm okresní soud rozhodl o postoupení věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":". Proti tomuto rozhodnutí podala státní zástupkyně stížnost a Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dne 15.1.2020 usnesení okresního soudu zrušil a věc byla vrácena okresnímu soudu, který dne 12.2.2020 přibral opatřením znalkyni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", která vypracovala znalecký posudek a doručila ho okresnímu soudu dne 29.4.2020. Dne 17.6.2020 se konalo u okresního soudu hlavní líčení, při němž věc okresní soud znovu postoupil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":", který o přestupku žalobce rozhodl příkazem ze dne 9.7.2020, proti němuž podal žalobce odpor, dne 19.8.2020 se konalo ústní jednání, dne 1.9.2020 vydal ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodnutí o vině žalobce a uložil mu správní trest; odvolání proti tomuto rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"územní celek","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 13.1.2021 zamítl a rozhodnutí potvrdil. Okresní soud z výpovědi žalobce zjistil, že večer před předmětnou jízdou autem experimentoval u známých s kokainem, počítal s tím, že druhý den bude mít volno, ale ráno mu vypadla plomba, při jízdě autem se cítil v pořádku, zastavila jej policie a byl proveden orientační test na návykové látky s pozitivním výsledkem. V té době pracoval v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", cesta veřejnou dopravou tam a zpět trvala vždy dvě hodiny, a protože mu bylo jasné, že si jen těžko udrží práci v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", začal trpět nespavostí, jako dosud netrestaný se těžko smiřoval s označením trestně stíhaného člověka. Přitom pracoval v oboru automotive, takže bylo důležité, aby byl schopen řídit auto, cesta vlakem z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaměstnání v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" probíhala tak, že ve čtyři hodiny ráno sedl do vlaku a v sedm hodin večer se vrátil domů, musel třikrát přestupovat a někdy měly vlaky zpoždění. V ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" pracoval do května 2019 a poté si domluvil přestup ke stejnému zaměstnavateli do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", avšak na nižší pozici. V červnu 2020 dostal ze zaměstnání výpověď z organizačních důvodů, avšak je přesvědčen, že kdyby zůstal v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" na prestižnější pozici, výpověď by se ho nedotkla, měl za sebou 10 let práce a budování kariéry. Uvedl, že pokutu v přestupkovém řízení si zasloužil. Po skončení přestupkového řízení mu byl znovu odebrán řidičský průkaz, dostal jej zpět až se značným zpožděním, protože z důvodu pandemie covid nebylo možné podstoupit dopravně psychologické vyšetření. Okresní soud na danou věc aplikoval ust. § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a uzavřel, že žaloba žalobce na úhradu nemajetkové újmy není důvodná. Vysvětlil, že aby žalobci náleželo přiměřené zadostiučinění v penězích (vedle náhrady majetkové újmy – obhajoby) ve smyslu ust. § 31a zákona o odpovědnosti státu, bylo by nutné prokázat, že usnesení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát. instituce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo nezákonné v takové intenzitě, že žalobci byla způsobena nemajetková újma, která nemůže být odčiněna jinak než v penězích nebo že v trestním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy k průtahům či jinému vadnému postupu, který by žalobce musel konkretizovat. Žalobce přitom tvrdil nesprávný úřední postup, zejména odvolacího trestního soudu a odkazoval na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 763/2009 a 30 Cdo 1209/2009, avšak okresní soud měl za to, že se skutková situace v uvedených řízeních od dané věci značně liší, když v prvním případě trvalo soudní řízení v obchodní věci v prvním stupni čtyři a půl roku, přičemž téměř dva a půl roku byl krajský soud zcela nečinný a ve druhém případě trvalo trestní řízení čtyři a půl roku, přičemž mezi hlavními líčeními byly prodlevy někdy až šest měsíců. Okresní soud dále vysvětlil, že při posuzování přiměřenosti délky řízení dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona o odpovědnosti státu je třeba přihlížet a) ke složitosti případu, b) k chování poškozeného, c) k postupu příslušných orgánů a d) k významu předmětu řízení pro poškozeného. Okresní soud uzavřel, že vzhledem k vysokému obsahu látky benzoylecgonin byla řešena otázka, zda přítomnost této látky vylučovala schopnost žalobce řídit motorové vozidlo, a jednalo se tudíž o složitou odbornou i právní otázku - to vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300 2020 řešící trestní odpovědnost řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákona, uveřejněného pod č. 2/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a z jehož bodu 128 vyplývá, že otázka přítomnosti benzoylecgoninu nebyla ani citovaným stanoviskem definitivně vyřešena. Okresní soud měl tudíž za to, že s ohledem na složitost případu nelze v postupu orgánů činných v trestním řízení spatřovat jakékoliv průtahy, zejména pak za průtah v řízení nelze považovat odlišný právní názor odvolacího soudu v neustálené odborné a právní otázce. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení nebyly nečinné, k věci přistupovaly aktivně a nečinily žádné nadbytečné úkony, význam předmětu řízení pro žalobce taktéž není natolik mimořádný, aby měl za následek jeho nemajetkovou újmu, obžaloba byla podána pro méně závažný trestní čin, jako dříve netrestanému mu nehrozil trest odnětí svobody (žalobce byl po celé řízení zastoupen obhájcem, a proto nelze uvažovat, že by se pro svou nezkušenost důvodně obával vězení), nebyl stíhán vazebně, bylo mu zakázáno sice řídit motorová vozidla, což jistě zvýšilo jeho nepohodlí při cestě do zaměstnání, ale již v květnu 2019 žalobce přešel k zaměstnavateli do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":"; přitom v případě standartního průběhu přestupkového řízení by mu zákaz řízení motorových vozidel byl uložen do února 2020 a žalobce nijak neodůvodnil, jaký zvýšený dopad na jeho osobní či pracovní život měla skutečnost, že řidičský průkaz mu byl vrácen až v červenci 2020 namísto v únoru 2020, když změnu pracovního místa učinil již v květnu 2019. Pokud pak žalobce tvrdil, že v případě regulérního průběhu přestupkového řízení mohl po uplynutí poloviny doby zákazu činnosti (6 měsíců) od zadržení řidičského průkazu požádat o upuštění od zbytku správního trestu a hypoteticky mu mohlo být vyhověno, měl okresní soud za to, že žalobce pomíjí, že mu byl správní trest uložen na samé horní hranici podle § 125c odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) a odst. 6 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a pomíjí také to, že sice nebyla vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo podle norem trestního práva, avšak byl návykovou látkou ovlivněn a to více než 20x nad limitní hodnotu (měl v krvi obsah látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml a limitní hodnota činí 25 ng/ml), a tudíž nelze presumovat, že by byl žalobci řidičský průkaz po 6 měsících zákazu činnosti bez dalšího vrácen. Okresní soud dodal, že popsané dojíždění do a ze zaměstnání bylo pro žalobce velmi náročné a soud nemá ani důvod pochybovat o psychických problémech a nespavosti žalobce, z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by se jeho osobní a pracovní život podstatně lišil v případě, že by trestní řízení neproběhlo a byl pouze uznán vinným ze spáchání přestupku, když vzhledem k uloženým správním trestům byla závažnost přestupku poměrně vysoká. Okresní soud dále uvedl, že při posuzování požadavku žalobce na nemajetkovou újmu vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, podle něhož je třeba posuzovat zejména povahu trestní věci, délku trestního stíhání a především dopad trestního stíhání do osobní sféry poškozené osoby, přičemž přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je podle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Dle okresního soudu však povaha trestní věci v daném případě nebyla natolik závažná, aby případný trest výrazně převyšoval správní trest uložený v přestupkovém řízení, délka trestního řízení byla přiměřená její složitosti, intenzita dopadu trestního stíhání do osobností sféry žalobce taktéž výrazně nepřevyšovala dopady, jaké měly na život žalobce správní tresty uložené v přestupkovém řízení, a tudíž podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu shledal, že dostatečnou satisfakcí za nezákonné usnesení je jednak náhrada způsobené škody již žalovanou poskytnutá (úhrada nákladů obhajoby), a také konstatování porušení práva, ale přiměřené zadostiučinění v penězích žalobci nenáleží. O nákladech řízení pak okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za 7 úkonů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. okresní soud vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, neboť řízení co do částky 35.211 Kč bylo zastaveno před prvním jednáním ve věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti rozsudku, a to podle jeho obsahu vyjma proti výroku III., podal včas odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Namítal, že se nedomáhal nemajetkové újmy jenom proto, že mu byl nezákonně zadržován řidičský průkaz po dobu 5 měsíců, ale i proto, že v důsledku trestního stíhání začal trpět nespavostí, byl ve stresu, cítil se bezmocně a frustrovaně a jako pro dosud netrestaného člověka pro něho bylo jen těžké unést to, že byl označen jako trestně stíhaný člověk. Poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn . ÚS 554/04, podle něhož každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného, a již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem a trestní stíhání je tak způsobilé vyvolat vznik nemajetkové újmy (nález sp.zn. IV. ÚS 428/05). Žalobce namítal, že samotné trestní stíhání představuje citelný zásah do života jednotlivce, do jeho soukromého a osobního života, do jeho cti a dobré pověsti a uvedl, že je nabíledni, že pohled společnosti na jednotlivce je diametrálně odlišný v případě, kdy je jednotlivec obviněný z přestupku, a kdy z trestného činu, a takový zásah představuje nemajetkovou újmu, kterou je třeba odškodnit. Tyto okolnosti však okresní soud nezohlednil, přestože na ně žalobce opakovaně poukazoval. Namítal rovněž, že i když byl v řízení zastoupen, neznamená to, že on a jeho obhájce se stali jednou osobou se stejným smýšlením a se stejnými zkušenostmi, byť porada s obhájcem může zmírnit stres obviněného, ale pro člověka, který se s orgány činnými v trestním řízení setkává poprvé, je vyloučeno, aby jeho obavy vymizely úplně, a poukázal na to, že ve věci vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl obžalovanému, který byl netrestanou osobou, uložen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Okresní soud dle žalobce také opomněl zohlednit obavu žalobce z délky uložení trestu zákazu činnosti, když v přestupkovém řízení mohl být žalobci uložen trest zákazu činnosti maximálně v délce 12 měsíců, v trestním řízení je možné za tento trest uložit až 10 let. Odkázal na nález Ústavního soudu II. ÚS 417/21 o odpovědnosti státu za postup orgánů činných v trestním řízení, jakož i na rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 2551/13. Uvedl, že sice nebyl omezen na svobodě, neboť nebyl stíhán vazebně, zato však byl nejméně po dobu 5 měsíců v rozporu se zákonem prakticky nucen vykonávat trest zákazu činnosti, neboť mu byl v období od února 2020 do července 2020 stále zadržován řidičský průkaz, což bezpochyby představuje zásah do života jednotlivce, žalobce nemohl usilovat zpět o svou pozici v zaměstnání v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou byl nucen opustit a samozřejmě došlo ke snížení jeho životní úrovně a komfortu, neboť nemohl užívat svůj automobil. Odkázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 763/2009 o tom, že přiměřené zadostiučinění v případě nemateriální újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem se poskytuje zásadně v penězích a výjimka musí být odůvodněna. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 50.000 Kč a uložil žalovanému také povinnost nahradit mu náklady řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a rozsudek okresního soudu měl za správný. Namítal, že peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí nelze přiznat, neboť by to bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011. Odkázal i na zásady přiznání nemajetkové újmy vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4771/2015. Žalovaný měl také za to, že vzniklou nemajetkovou újmu žalobce nijak neprokázal a ani neodůvodnil, jaký zvýšený dopad na jeho osobní či pracovní život měla skutečnost, že řidičský průkaz mu byl vrácen namísto v únoru 2020 až v červenci 2020. Uvedl, že žalobce naprosto neadekvátně srovnává vzniklou újmu v případě, kdy je člověk omezen na svobodě 17 měsíců místo 12 měsíců, když nemožnost dojíždět do zaměstnání autem a nepohodlí při dojíždění hromadnou dopravou nelze považovat za tak závažný zásah do práv žalobce jako je např. vazba, aby ho bylo třeba odškodnit v penězích. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu, proto na ně odkazuje a pouze s ohledem na námitky žalobce uvedené v odvolání dodává následující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.2.1990, sp.zn. 1 Cz 6/90, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 35/1991, ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, nebo ten, jenž byl zproštěn obžaloby, má podle ustanovení § 1 až § 4 zákona č. 58/1969 Sb. (dnes § 5 písm. a/, § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb.) zásadně právo na náhradu škody způsobené usnesením o vznesení obvinění. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění sám zavinil, a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo, že trestný čin byl amnestován.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 28.8.2007, sp.zn. IV. ÚS 642/05, ústavně právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby (nebo jiným než odsuzujícím rozhodnutím) je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, tedy v principech materiálního právního státu, který musí nést odpovědnost za nezákonné jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže nejenom jako nezákonný, a takto je jinými orgány veřejné moci v jiném řízení deklarovaný, ale též v případě, kdy je trestní řízení samo zastaveno anebo byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn. Jak již Ústavní soud v minulosti judikoval, každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (nález sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem. Trestní stíhání je způsobilé vyvolat dokonce vznik nemateriální újmy (nález sp. zn. IV. ÚS 428/05). Tím spíše je stát povinen reparovat materiální škodu, která v souvislosti s trestním stíháním jednotlivce vznikla. Z hlediska výše uvedeného nelze akceptovat názor, podle něhož je dána odpovědnost státu za škodu pouze v případě zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost, nikoliv v případě zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby. Takový výklad je výkladem formalistickým, příliš restriktivním a ústavně nekonformním, neboť upřednostňuje formu vyslovení„ nezákonnosti“ trestního stíhání a nebere v potaz, že z hlediska výše uvedených zásahů do osobní a soukromé sféry jednotlivce jsou tyto formy vyslovení„ nezákonnosti“ trestního stíhání zcela irelevantní. Je chybou zákonodárce, pokud závěry vyplývající z judikatury nezohlednil v novele zákona č. 82/1998 Sb. (srov. k tomu též ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář, 2. vydání. C. H. Beck, Praha 2007, str. 66).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z citované judikatury jednoznačně vyplývá, že škoda a nemajetková újma vzniklá zahájením trestního stíhání, které skončilo jinak než odsuzujícím rozsudkem, je škodou způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, a to i tehdy, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo k stížnosti obviněného zrušeno, a dokonce i tehdy, kdy obviněný proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost nepodal (nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 3193/10).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody ve výši 35.211 Kč (náklady obhajoby) a nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení – před prvním jednáním ve věci zaplatil žalobci náhradu škody ve výši 35.211 Kč a řízení bylo v této části zastaveno. Nárok žalobce na nemajetkovou újmu žalovaný však sporoval. Okresní soud tedy napadeným rozsudkem rozhodoval o požadavku žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy a tento nárok žalobce se stal i předmětem odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Dle § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Skutek řízení osobního automobilu žalobcem pod vlivem návykové látky byl prokázán. Tento skutek nebyl nakonec kvalifikován jako trestný čin s ohledem na závěry znaleckých posudků, kdy znalci nebyli zcela jistě schopni odpovědět, zda množství kokainu v krvi překročilo hranici 500 ng/ml s ohledem na postup metabolizace kokainu v těle žalobce ve smyslu hodnocení důkazu dle zásady in dubio pro reo. Zadání znaleckých posudků bylo tudíž ku prospěchu žalobce. Trestní řízení trvalo rok a čtyři měsíce (od 18.2.2019 do 17.6.2020). Vzhledem k tomu, že za tuto dobu proběhlo jak přípravné řízení, tak řízení před soudem prvního a druhého stupně, nejedná se o nepřiměřenou délku řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Po zvážení všech okolností dospěl i odvolací soud k závěru, že konstatování porušení práva se jeví v dané věci jako dostačující. Peněžité zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce by odvolací soud ve shodě s okresním soudem a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 považoval za rozporuplné s obecně sdílenou představou spravedlnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud pak žalobce v dané věci odkazoval na podporu svého požadavku na rozsudek Krajského soudu – pobočky v Pardubicích č.j. 18 Co 79/2019-71, tedy stejného senátu odvolacího soudu, kterým je rozhodována tato věc, tak k tomu odvolací soud uvádí, že žalobci v tam uvedené věci se domáhali pouze náhrady majetkové újmy, a tuto náhradu odvolací soud žalobcům přiznal. V rozsudku však zdůraznil, že pokud by rozhodoval o nemajetkové újmě, bylo by posuzování složitější, a odkázal na závěr dosažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011, dle nějž v případě náhrady nemajetkové újmy se s ohledem na její rozdílný charakter v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody ve směru nemožnosti zohlednit jednání poškozeného, pro které byl stíhán, neuplatní. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil a tím pádem k vyloučení odpovědnosti státu za poškozenému trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu“. V intencích citované judikatury o náhradě nemajetkové újmy již odvolací soud rozhoduje a odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp.zn. 18 Co 287/2014, kterým tamějšímu žalobci v postavení podobném žalobcům ve věci 18 Co 79/2019 (a i žalobci v dané věci) nebyl přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a tamějším žalobcem posléze podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 310/2015.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odvolací soud však musel změnit (§ 220 o.s.ř.) rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení, neboť okresní soud opomněl zohlednit při rozhodování o náhradě nákladů řízení skutečnost, že žalovaný uhradil část nároku ve výši 35.211 Kč až po zahájení řízení, a tudíž v této části ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. byla žaloba podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného. Co do částky 50.000 Kč byla žaloba nedůvodná a odvolací soud proto vypočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 840 Kč Lhůtu k plnění nákladů řízení stanovil odvolací soud dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč za dva úkony nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud rovněž dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení částky 50.000 Kč (výrok I.), žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 2.100 Kč do tří dnů od právní moci výroku II. rozsudku (výrok II.) a rozhodl, že žalobci bude po právní moci výroku III. rozsudku vrácena poměrná část soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (výrok III.).\n2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce se žalobou podanou u soudu dne 20.4.2021 domáhal zaplacení 85.211 Kč s tím, že jde o náhradu nákladů obhajoby a dále o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím [stát. instituce], [státní instituce] [územní celek], [číslo jednací] ze dne 11.6.2019 a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení, zejména Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích v souvislosti s vydáním usnesení č.j. [číslo jednací]. Přitom tvrdil, že usnesením [stát. instituce] bylo zahájeno trestní stíhání proti němu pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 8.2.2019 v 10:23 hodin řídil osobní automobil značky Peugeot, přestože byl ovlivněn jinou návykovou látkou než alkoholem, což bylo zjištěno po jeho zastavení hlídkou [stát. instituce] a následnou zkouškou provedenou přístrojem Drug Wipe 5S v 10:25 hodin, jímž byla zjištěna přítomnost látky kokain a následnou toxikologickou analýzou byla v jeho krvi prokázána přítomnost látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml (hlavní aktivní metabolit kokainu výrazně nad limitem daným nařízením vlády č. 41/2014 Sb.), v důsledku čehož nebyl schopen uvedené motorové vozidlo bezpečně ovládat; dne 8.2.2019 byl také žalobci zadržen řidičský průkaz. Následně okresní soud dne 23.9.2019 vydal trestní příkaz č.j. [číslo jednací], kterým uznal žalobce vinným z uvedeného přečinu a odsoudil jej k peněžitému trestu ve výši 40.000 Kč a trestu zákazu činnosti – řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Po podání odporu proti trestnímu příkazu okresní soud při hlavním líčení věc podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupil Magistrátu města Pardubic s tím, že skutek by mohl být posouzen jako přestupek, k čemuž dospěl na základě znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] z oboru psychiatrie, který při výslechu před okresním soudem uvedl, že benzoylecgonin přítomný v těle žalobce je hlavním metabolitem kokainu a sám o sobě však nemá psychoaktivní účinky a nemohl proto ovlivnit řidičské schopnosti žalobce, přičemž kokain se v těle velmi rychle odbourává a množství kokainu v krvi žalobce by k vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo muselo překročit hranici 500 ng/ml; znalec přítomnost samotného kokainu v krvi dovozoval z lékařského vyšetření žalobce při odběru krve, ve kterém byla uvedena porucha reakce zornic, nebyl však schopen odpovědět, zda množství kokainu v krvi překročilo hranici 500 ng/ml. Proti usnesení o postoupení věci k projednání jako přestupek podal státní zástupce stížnost, o níž Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl usnesením č.j. [číslo jednací] tak, že usnesení okresního soudu zrušil a uložil mu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, když považoval za nezbytné doplnit dokazování o znalecký posudek z oboru zdravotnictví týkající se postupu metabolizace kokainu v těle žalobce. A protože závěr posudku zpracovaného znalkyní [titul] [jméno] [příjmení], [titul], [titul], byly obdobné jako závěry posudku [titul] [příjmení], okresní soud opětovně věc postoupil [stát. instituce] a za uvedený přestupek byla žalobci uložena pokuta ve výši 20.000 Kč a zákaz činnosti - řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců; po započtení doby zadržení řidičského průkazu byl řidičský průkaz žalobci dne 22.7.2020 vrácen. Žalovaný po podání žaloby zaplatil žalobci náklady obhajoby ve výši 35.211 Kč a žalobce vzal z tohoto důvodu žalobu co do této částky při jednání okresního soudu dne 12.7.2021 zpět a okresní soud řízení v této části dle ust. § 96 o.s.ř. zastavil. Předmětem řízení před okresním soudem zůstal požadavek žalobce na úhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím policie a nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení ve výši 50.000 Kč. Žalobce měl za to, že odvolací soud prodloužil nepřiměřeně trestní řízení pokynem k vyhotovení dalšího nadbytečného posudku, a jelikož lze podle zákona č. 361/2000 Sb. zákaz činnosti uložit nejvýše na dobu 12 měsíců, řidičský průkaz byl žalobci déle než 5 měsíců nezákonně zadržován až do dne 22.7.2020, a navíc měl žalobce za to, že kdyby byla věc od počátku projednávána jako přestupek, mohl požádat o upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti již v srpnu 2019. Z tohoto důvodu tedy požadoval nemajetkovou újmu ve výši 50.000 Kč, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 763/2009 a 30 Cdo 1209/2009 s tím, že se nelze spokojit s pouhým konstatováním práva či omluvou, když ostatně žalovaný se žalobci nikdy neomluvil. Poukázal na to, že samotné trestní řízení zasahuje do osobního života trestně stíhaného, do jeho cti a dobré pověsti, tím spíše jedná-li se o obvinění liché, kdy skutek nebyl trestným činem a odkázal k tomu na nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 428/05; žalobce žil v nejistotě a stresu a standard jeho života byl snížen, když byl zvyklý dopravovat se automobilem, ať už do zaměstnání či jinam, navíc v době pandemie onemocnění covid-19 byl v hromadné dopravě vystaven většímu nebezpečí nákazy, nemohl se sám dopravit k lékaři či na test na koronavirus. V důsledku koronavirové pandemie také žalobci hrozila ztráta zaměstnání a obával se, že záznam v rejstříku trestů mu znemožní najít si nově odpovídající zaměstnání a obával se i difamujících účinků trestního stíhání, neboť nikdy dříve nebyl trestně stíhán. Pokud pak žalovaný namítal, že žalobce svým jednáním ke své vlastní újmě přispěl, žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu – pobočky v Pardubicích č.j. 18 Co 79/2019-71 a rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 539/2002. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, potvrdil, že u něho žalobce uplatnil nárok dne 19.10.2020 a uvedl, že není sporu o tom, že usnesení [stát. instituce] bylo nezákonným rozhodnutím. Měl však za to, že žalobce byl uznán vinným spácháním přestupku, a tudíž mu právo na poskytnutí nemajetkové újmy nevzniklo, neboť smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb. je, že poškozený se nedopustil protiprávního jednání a odkázal k tomu na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, podle něhož forma výše přiměřeného zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a slušnosti, přičemž při stanovení přiměřeného zadostiučinění je třeba vycházet z povahy trestní věci, délky trestního řízení a dopadu trestního stíhání do osobní sféry poškozeného. Pokud pak jde o rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č.j. [číslo jednací], pak měl žalovaný za to, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo a žalobce ke své újmě svým jednáním přispěl, když průtahy v trestním řízení žalovaný nespatřuje a postup orgánů činných v trestním řízení shledal jako plynulý a v logickém sledu. Okresní soud v rozsudku uvedl, že mezi účastníky byl nesporný průběh trestního řízení včetně provedených znaleckých posudků a skutečnosti, že v krvi žalobce byla zjištěna přítomnost látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml, když nesporný byl mezi účastníky také průběh následného přestupkového řízení a skutečnost, že řidičský průkaz byl žalobci zadržen při kontrole dne 8.2.2019 a vrácen dne 22.7.2020. Za nesporné měl okresní soud i to, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil včas u žalovaného, předtím než podal žalobu. Okresní soud zopakoval průběh trestního resp. později přestupkového řízení, tedy že 8.2.2019 byl žalobci zadržen při kontrole řidičský průkaz, dne 18.2.2019 [stát. instituce] věc předala jako podezření ze spáchání přestupku [instituce], ten dne 14.5.2019 věc předal [instituce] [instituce] [instituce] v [obec] s tím, že měl důvodné podezření, že jednáním žalobce byly naplněny znaky přečinu podle § 274 trestního zákoníku. Dne 10.9.2019 podala státní zástupkyně k Okresnímu soudu v Pardubicích obžalobu, dne 23.9.2019 vydal okresní soud trestní příkaz, proti němuž podal žalobce dne 4.10.2019 odpor, dne 6.11.2019 se konalo hlavní líčení, další hlavní líčení s výslechem znalce se konalo 13.11.2019 a při něm okresní soud rozhodl o postoupení věci [instituce]. Proti tomuto rozhodnutí podala státní zástupkyně stížnost a Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích dne 15.1.2020 usnesení okresního soudu zrušil a věc byla vrácena okresnímu soudu, který dne 12.2.2020 přibral opatřením znalkyni [titul] [příjmení], která vypracovala znalecký posudek a doručila ho okresnímu soudu dne 29.4.2020. Dne 17.6.2020 se konalo u okresního soudu hlavní líčení, při němž věc okresní soud znovu postoupil [instituce], který o přestupku žalobce rozhodl příkazem ze dne 9.7.2020, proti němuž podal žalobce odpor, dne 19.8.2020 se konalo ústní jednání, dne 1.9.2020 vydal [instituce] rozhodnutí o vině žalobce a uložil mu správní trest; odvolání proti tomuto rozhodnutí [instituce] [instituce] [územní celek] dne 13.1.2021 zamítl a rozhodnutí potvrdil. Okresní soud z výpovědi žalobce zjistil, že večer před předmětnou jízdou autem experimentoval u známých s kokainem, počítal s tím, že druhý den bude mít volno, ale ráno mu vypadla plomba, při jízdě autem se cítil v pořádku, zastavila jej policie a byl proveden orientační test na návykové látky s pozitivním výsledkem. V té době pracoval v [obec], cesta veřejnou dopravou tam a zpět trvala vždy dvě hodiny, a protože mu bylo jasné, že si jen těžko udrží práci v [obec], začal trpět nespavostí, jako dosud netrestaný se těžko smiřoval s označením trestně stíhaného člověka. Přitom pracoval v oboru automotive, takže bylo důležité, aby byl schopen řídit auto, cesta vlakem z [obec] do zaměstnání v [obec] probíhala tak, že ve čtyři hodiny ráno sedl do vlaku a v sedm hodin večer se vrátil domů, musel třikrát přestupovat a někdy měly vlaky zpoždění. V [obec] pracoval do května 2019 a poté si domluvil přestup ke stejnému zaměstnavateli do [obec], avšak na nižší pozici. V červnu 2020 dostal ze zaměstnání výpověď z organizačních důvodů, avšak je přesvědčen, že kdyby zůstal v [obec] na prestižnější pozici, výpověď by se ho nedotkla, měl za sebou 10 let práce a budování kariéry. Uvedl, že pokutu v přestupkovém řízení si zasloužil. Po skončení přestupkového řízení mu byl znovu odebrán řidičský průkaz, dostal jej zpět až se značným zpožděním, protože z důvodu pandemie covid nebylo možné podstoupit dopravně psychologické vyšetření. Okresní soud na danou věc aplikoval ust. § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a uzavřel, že žaloba žalobce na úhradu nemajetkové újmy není důvodná. Vysvětlil, že aby žalobci náleželo přiměřené zadostiučinění v penězích (vedle náhrady majetkové újmy – obhajoby) ve smyslu ust. § 31a zákona o odpovědnosti státu, bylo by nutné prokázat, že usnesení [stát. instituce] bylo nezákonné v takové intenzitě, že žalobci byla způsobena nemajetková újma, která nemůže být odčiněna jinak než v penězích nebo že v trestním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, tedy k průtahům či jinému vadnému postupu, který by žalobce musel konkretizovat. Žalobce přitom tvrdil nesprávný úřední postup, zejména odvolacího trestního soudu a odkazoval na rozsudky Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 763/2009 a 30 Cdo 1209/2009, avšak okresní soud měl za to, že se skutková situace v uvedených řízeních od dané věci značně liší, když v prvním případě trvalo soudní řízení v obchodní věci v prvním stupni čtyři a půl roku, přičemž téměř dva a půl roku byl krajský soud zcela nečinný a ve druhém případě trvalo trestní řízení čtyři a půl roku, přičemž mezi hlavními líčeními byly prodlevy někdy až šest měsíců. Okresní soud dále vysvětlil, že při posuzování přiměřenosti délky řízení dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ust. § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 31a zákona o odpovědnosti státu je třeba přihlížet a) ke složitosti případu, b) k chování poškozeného, c) k postupu příslušných orgánů a d) k významu předmětu řízení pro poškozeného. Okresní soud uzavřel, že vzhledem k vysokému obsahu látky benzoylecgonin byla řešena otázka, zda přítomnost této látky vylučovala schopnost žalobce řídit motorové vozidlo, a jednalo se tudíž o složitou odbornou i právní otázku - to vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300 2020 řešící trestní odpovědnost řidiče motorového vozidla ovlivněného jinou návykovou látkou než alkoholem za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákona, uveřejněného pod č. 2/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a z jehož bodu 128 vyplývá, že otázka přítomnosti benzoylecgoninu nebyla ani citovaným stanoviskem definitivně vyřešena. Okresní soud měl tudíž za to, že s ohledem na složitost případu nelze v postupu orgánů činných v trestním řízení spatřovat jakékoliv průtahy, zejména pak za průtah v řízení nelze považovat odlišný právní názor odvolacího soudu v neustálené odborné a právní otázce. Uvedl, že orgány činné v trestním řízení nebyly nečinné, k věci přistupovaly aktivně a nečinily žádné nadbytečné úkony, význam předmětu řízení pro žalobce taktéž není natolik mimořádný, aby měl za následek jeho nemajetkovou újmu, obžaloba byla podána pro méně závažný trestní čin, jako dříve netrestanému mu nehrozil trest odnětí svobody (žalobce byl po celé řízení zastoupen obhájcem, a proto nelze uvažovat, že by se pro svou nezkušenost důvodně obával vězení), nebyl stíhán vazebně, bylo mu zakázáno sice řídit motorová vozidla, což jistě zvýšilo jeho nepohodlí při cestě do zaměstnání, ale již v květnu 2019 žalobce přešel k zaměstnavateli do [obec]; přitom v případě standartního průběhu přestupkového řízení by mu zákaz řízení motorových vozidel byl uložen do února 2020 a žalobce nijak neodůvodnil, jaký zvýšený dopad na jeho osobní či pracovní život měla skutečnost, že řidičský průkaz mu byl vrácen až v červenci 2020 namísto v únoru 2020, když změnu pracovního místa učinil již v květnu 2019. Pokud pak žalobce tvrdil, že v případě regulérního průběhu přestupkového řízení mohl po uplynutí poloviny doby zákazu činnosti (6 měsíců) od zadržení řidičského průkazu požádat o upuštění od zbytku správního trestu a hypoteticky mu mohlo být vyhověno, měl okresní soud za to, že žalobce pomíjí, že mu byl správní trest uložen na samé horní hranici podle § 125c odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) a odst. 6 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb. a pomíjí také to, že sice nebyla vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo podle norem trestního práva, avšak byl návykovou látkou ovlivněn a to více než 20x nad limitní hodnotu (měl v krvi obsah látky benzoylecgonin v koncentraci 564,5 ng/ml a limitní hodnota činí 25 ng/ml), a tudíž nelze presumovat, že by byl žalobci řidičský průkaz po 6 měsících zákazu činnosti bez dalšího vrácen. Okresní soud dodal, že popsané dojíždění do a ze zaměstnání bylo pro žalobce velmi náročné a soud nemá ani důvod pochybovat o psychických problémech a nespavosti žalobce, z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by se jeho osobní a pracovní život podstatně lišil v případě, že by trestní řízení neproběhlo a byl pouze uznán vinným ze spáchání přestupku, když vzhledem k uloženým správním trestům byla závažnost přestupku poměrně vysoká. Okresní soud dále uvedl, že při posuzování požadavku žalobce na nemajetkovou újmu vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, podle něhož je třeba posuzovat zejména povahu trestní věci, délku trestního stíhání a především dopad trestního stíhání do osobní sféry poškozené osoby, přičemž přiznání zadostiučinění nad rámec konstatování porušení práva je podle uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Dle okresního soudu však povaha trestní věci v daném případě nebyla natolik závažná, aby případný trest výrazně převyšoval správní trest uložený v přestupkovém řízení, délka trestního řízení byla přiměřená její složitosti, intenzita dopadu trestního stíhání do osobností sféry žalobce taktéž výrazně nepřevyšovala dopady, jaké měly na život žalobce správní tresty uložené v přestupkovém řízení, a tudíž podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu shledal, že dostatečnou satisfakcí za nezákonné usnesení je jednak náhrada způsobené škody již žalovanou poskytnutá (úhrada nákladů obhajoby), a také konstatování porušení práva, ale přiměřené zadostiučinění v penězích žalobci nenáleží. O nákladech řízení pak okresní soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za 7 úkonů po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. okresní soud vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, neboť řízení co do částky 35.211 Kč bylo zastaveno před prvním jednáním ve věci.\n3. Proti rozsudku, a to podle jeho obsahu vyjma proti výroku III., podal včas odvolání žalobce. Okresnímu soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Namítal, že se nedomáhal nemajetkové újmy jenom proto, že mu byl nezákonně zadržován řidičský průkaz po dobu 5 měsíců, ale i proto, že v důsledku trestního stíhání začal trpět nespavostí, byl ve stresu, cítil se bezmocně a frustrovaně a jako pro dosud netrestaného člověka pro něho bylo jen těžké unést to, že byl označen jako trestně stíhaný člověk. Poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn . ÚS 554/04, podle něhož každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného, a již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem a trestní stíhání je tak způsobilé vyvolat vznik nemajetkové újmy (nález sp.zn. IV. ÚS 428/05). Žalobce namítal, že samotné trestní stíhání představuje citelný zásah do života jednotlivce, do jeho soukromého a osobního života, do jeho cti a dobré pověsti a uvedl, že je nabíledni, že pohled společnosti na jednotlivce je diametrálně odlišný v případě, kdy je jednotlivec obviněný z přestupku, a kdy z trestného činu, a takový zásah představuje nemajetkovou újmu, kterou je třeba odškodnit. Tyto okolnosti však okresní soud nezohlednil, přestože na ně žalobce opakovaně poukazoval. Namítal rovněž, že i když byl v řízení zastoupen, neznamená to, že on a jeho obhájce se stali jednou osobou se stejným smýšlením a se stejnými zkušenostmi, byť porada s obhájcem může zmírnit stres obviněného, ale pro člověka, který se s orgány činnými v trestním řízení setkává poprvé, je vyloučeno, aby jeho obavy vymizely úplně, a poukázal na to, že ve věci vedené Okresním soudem v Pardubicích pod sp.zn. [spisová značka] byl obžalovanému, který byl netrestanou osobou, uložen za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 6 měsíců. Okresní soud dle žalobce také opomněl zohlednit obavu žalobce z délky uložení trestu zákazu činnosti, když v přestupkovém řízení mohl být žalobci uložen trest zákazu činnosti maximálně v délce 12 měsíců, v trestním řízení je možné za tento trest uložit až 10 let. Odkázal na nález Ústavního soudu II. ÚS 417/21 o odpovědnosti státu za postup orgánů činných v trestním řízení, jakož i na rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 2551/13. Uvedl, že sice nebyl omezen na svobodě, neboť nebyl stíhán vazebně, zato však byl nejméně po dobu 5 měsíců v rozporu se zákonem prakticky nucen vykonávat trest zákazu činnosti, neboť mu byl v období od února 2020 do července 2020 stále zadržován řidičský průkaz, což bezpochyby představuje zásah do života jednotlivce, žalobce nemohl usilovat zpět o svou pozici v zaměstnání v [obec], kterou byl nucen opustit a samozřejmě došlo ke snížení jeho životní úrovně a komfortu, neboť nemohl užívat svůj automobil. Odkázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 763/2009 o tom, že přiměřené zadostiučinění v případě nemateriální újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem se poskytuje zásadně v penězích a výjimka musí být odůvodněna. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 50.000 Kč a uložil žalovanému také povinnost nahradit mu náklady řízení.\n4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a rozsudek okresního soudu měl za správný. Namítal, že peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné rozhodnutí nelze přiznat, neboť by to bylo v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011. Odkázal i na zásady přiznání nemajetkové újmy vyjádřené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 4771/2015. Žalovaný měl také za to, že vzniklou nemajetkovou újmu žalobce nijak neprokázal a ani neodůvodnil, jaký zvýšený dopad na jeho osobní či pracovní život měla skutečnost, že řidičský průkaz mu byl vrácen namísto v únoru 2020 až v červenci 2020. Uvedl, že žalobce naprosto neadekvátně srovnává vzniklou újmu v případě, kdy je člověk omezen na svobodě 17 měsíců místo 12 měsíců, když nemožnost dojíždět do zaměstnání autem a nepohodlí při dojíždění hromadnou dopravou nelze považovat za tak závažný zásah do práv žalobce jako je např. vazba, aby ho bylo třeba odškodnit v penězích. Navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání práva na náhradu nákladů odvolacího řízení.\n5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení, které jeho vyhlášení předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.\n6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu, proto na ně odkazuje a pouze s ohledem na námitky žalobce uvedené v odvolání dodává následující.\n7. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.\n8. Dle § 8 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.\n9. Dle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.\n10. Dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.\n11. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23.2.1990, sp.zn. 1 Cz 6/90, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 35/1991, ten, proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno, nebo ten, jenž byl zproštěn obžaloby, má podle ustanovení § 1 až § 4 zákona č. 58/1969 Sb. (dnes § 5 písm. a/, § 7 a § 8 zákona č. 82/1998 Sb.) zásadně právo na náhradu škody způsobené usnesením o vznesení obvinění. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění sám zavinil, a ten, kdo byl obžaloby zproštěn, nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo, že trestný čin byl amnestován.\n12. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 28.8.2007, sp.zn. IV. ÚS 642/05, ústavně právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby (nebo jiným než odsuzujícím rozhodnutím) je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, tedy v principech materiálního právního státu, který musí nést odpovědnost za nezákonné jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže nejenom jako nezákonný, a takto je jinými orgány veřejné moci v jiném řízení deklarovaný, ale též v případě, kdy je trestní řízení samo zastaveno anebo byl-li obžalovaný obžaloby zproštěn. Jak již Ústavní soud v minulosti judikoval, každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (nález sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem. Trestní stíhání je způsobilé vyvolat dokonce vznik nemateriální újmy (nález sp. zn. IV. ÚS 428/05). Tím spíše je stát povinen reparovat materiální škodu, která v souvislosti s trestním stíháním jednotlivce vznikla. Z hlediska výše uvedeného nelze akceptovat názor, podle něhož je dána odpovědnost státu za škodu pouze v případě zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost, nikoliv v případě zastavení trestního stíhání či zproštění obžaloby. Takový výklad je výkladem formalistickým, příliš restriktivním a ústavně nekonformním, neboť upřednostňuje formu vyslovení„ nezákonnosti“ trestního stíhání a nebere v potaz, že z hlediska výše uvedených zásahů do osobní a soukromé sféry jednotlivce jsou tyto formy vyslovení„ nezákonnosti“ trestního stíhání zcela irelevantní. Je chybou zákonodárce, pokud závěry vyplývající z judikatury nezohlednil v novele zákona č. 82/1998 Sb. (srov. k tomu též [příjmení], P.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář, 2. vydání. C. H. Beck, Praha 2007, str. 66).\n13. Z citované judikatury jednoznačně vyplývá, že škoda a nemajetková újma vzniklá zahájením trestního stíhání, které skončilo jinak než odsuzujícím rozsudkem, je škodou způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, a to i tehdy, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo k stížnosti obviněného zrušeno, a dokonce i tehdy, kdy obviněný proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost nepodal (nález Ústavního soudu sp.zn. IV. ÚS 3193/10).\n14. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody ve výši 35.211 Kč (náklady obhajoby) a nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy ve výši 50.000 Kč. Žalovaný v průběhu řízení – před prvním jednáním ve věci zaplatil žalobci náhradu škody ve výši 35.211 Kč a řízení bylo v této části zastaveno. Nárok žalobce na nemajetkovou újmu žalovaný však sporoval. Okresní soud tedy napadeným rozsudkem rozhodoval o požadavku žalobce na zadostiučinění nemajetkové újmy a tento nárok žalobce se stal i předmětem odvolacího řízení.\n15. Dle § 31a odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.\n16. Dle ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.\n17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.6.2012, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011, se zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.\n18. Skutek řízení osobního automobilu žalobcem pod vlivem návykové látky byl prokázán. Tento skutek nebyl nakonec kvalifikován jako trestný čin s ohledem na závěry znaleckých posudků, kdy znalci nebyli zcela jistě schopni odpovědět, zda množství kokainu v krvi překročilo hranici 500 ng/ml s ohledem na postup metabolizace kokainu v těle žalobce ve smyslu hodnocení důkazu dle zásady in dubio pro reo. Zadání znaleckých posudků bylo tudíž ku prospěchu žalobce. Trestní řízení trvalo rok a čtyři měsíce (od 18.2.2019 do 17.6.2020). Vzhledem k tomu, že za tuto dobu proběhlo jak přípravné řízení, tak řízení před soudem prvního a druhého stupně, nejedná se o nepřiměřenou délku řízení.\n19. Po zvážení všech okolností dospěl i odvolací soud k závěru, že konstatování porušení práva se jeví v dané věci jako dostačující. Peněžité zadostiučinění nemajetkové újmy žalobce by odvolací soud ve shodě s okresním soudem a v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2813/2011 považoval za rozporuplné s obecně sdílenou představou spravedlnosti.\n20. Pokud pak žalobce v dané věci odkazoval na podporu svého požadavku na rozsudek Krajského soudu – pobočky v Pardubicích č.j. 18 Co 79/2019-71, tedy stejného senátu odvolacího soudu, kterým je rozhodována tato věc, tak k tomu odvolací soud uvádí, že žalobci v tam uvedené věci se domáhali pouze náhrady majetkové újmy, a tuto náhradu odvolací soud žalobcům přiznal. V rozsudku však zdůraznil, že pokud by rozhodoval o nemajetkové újmě, bylo by posuzování složitější, a odkázal na závěr dosažený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011, dle nějž v případě náhrady nemajetkové újmy se s ohledem na její rozdílný charakter v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody ve směru nemožnosti zohlednit jednání poškozeného, pro které byl stíhán, neuplatní. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil a tím pádem k vyloučení odpovědnosti státu za poškozenému trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti státu“. V intencích citované judikatury o náhradě nemajetkové újmy již odvolací soud rozhoduje a odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích sp.zn. 18 Co 287/2014, kterým tamějšímu žalobci v postavení podobném žalobcům ve věci 18 Co 79/2019 (a i žalobci v dané věci) nebyl přiznán nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích, a tamějším žalobcem posléze podané dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 310/2015.\n21. Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).\n22. Odvolací soud však musel změnit (§ 220 o.s.ř.) rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení, neboť okresní soud opomněl zohlednit při rozhodování o náhradě nákladů řízení skutečnost, že žalovaný uhradil část nároku ve výši 35.211 Kč až po zahájení řízení, a tudíž v této části ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. byla žaloba podána důvodně a byla vzata zpět pro chování žalovaného. Co do částky 50.000 Kč byla žaloba nedůvodná a odvolací soud proto vypočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši 840 Kč Lhůtu k plnění nákladů řízení stanovil odvolací soud dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.\n23. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přiznal proti neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč za dva úkony nezastoupeného účastníka dle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud rovněž dle ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSHKPA:2022:18.Co.38.2022 .1","publishedAt":"2022-07-11","decisionAt":"2022-06-01","caseNumber":{"senate":18,"registry":"CO","index":38,"year":2022,"pageNumber":133},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Alena","lastName":"Pokorná","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSHKPA","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":15,"registry":"C","index":118,"year":2021,"pageNumber":1},"affectedDate":"2021-10-19","courtCode":"OSPU","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEMAJETKOVA_UJMA","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","PENEZITE_PLNENI","RIDICSKY_PRUKAZ","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}