{"uuid":"6bbe8bef-444d-433e-a387-7fa6061a86ba","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát, organizační složka státu","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"jednající ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název státní instituce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 100 000 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 28 681 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", zástupce žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 100 000 Kč od , datum,  do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 100 000 Kč od , datum,  do , datum, , zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 28 681 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta, , zástupce žalobce.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku plnění poskytnutého na základě nezákonného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce uvedl, že mu rozsudkem Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“) ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla dle § 228 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody České republice – Finančnímu úřadu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“) ve výši 1 243 369 Kč včetně úroků z prodlení. Jednalo se o rozhodnutí v adhezním řízení v rámci řízení trestního, kterým byl žalobce zavázán k úhradě tvrzené škody způsobené krácením daně. Uložením povinnosti k náhradě škody vznikla žalobci povinnost k plnění vůči státu. Jelikož se žalobce s výrokem soudu o náhradě škody neztotožňoval, podal proti předmětnému výroku dovolání, ve kterém namítal, že předmětná pohledávka FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" již v době rozhodování KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" právně neexistovala. Usnesením Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl totiž zjištěn úpadek žalobce jakožto dlužníka, přičemž insolvenční řízení ve věci žalobce bylo zahájeno ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" svou pohledávku během stanovené dvouměsíční lhůty nepřihlásil, nebyla tak zahrnuta do reorganizačního plánu a v důsledku nepřihlášení zanikla možnost jejího dalšího uplatnění. Žalobce tedy namítal, že KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" přiznal náhradu škody na základě pohledávky, která po skončení insolvenčního řízení nemohla být již po něm legitimně požadována. Nejvyšší soud (dále jen „NS“) rozsudkem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", dovolání žalobce vyhověl a výrok rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" o uložení povinnosti k náhradě škody zrušil. V odůvodnění uvedl, že pohledávka FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" na náhradu škody způsobené žalobcem v důsledku krácení daně zanikla v důsledku insolvenčního řízení, neboť nebyla včas přihlášena, a po skončení insolvenčního řízení ji nelze dodatečně vymáhat, ani jinou formou uplatnit. NS konstatoval, že adhezní výrok nemohl obstát, neboť postrádal hmotněprávní podklad. Rozsudek NS tedy představuje autoritativní zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a rozsudek KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl ve výroku o uložení povinnosti žalobci k náhradě škody od počátku nezákonný, když žalobci stanovil povinnost uhradit již hmotněprávně zaniklou pohledávku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobce v dobré víře a s ohledem na povinnost plynoucí z pravomocného rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" uhradil před vydáním zrušujícího rozsudku NS k rukám FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve splátkách částku 100 000 Kč. Žalobce přitom uvedenou částku uhradil nikoliv proto, že by uznával oprávněnost nároku FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (naopak, žalobce od počátku namítal zánik pohledávky v insolvenčním řízení), nýbrž proto, že byl k tomu zavázán pravomocným rozsudkem. Plnění tak proběhlo na základě nezákonného rozhodnutí, které bylo později zrušeno. Tím žalobci vznikla škoda, kterou požadoval nahradit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Nárok na náhradu uvedené škody žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalovaná však ve stanovisku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" shledala tento nárok v celém rozsahu neoprávněným. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" předmětný nárok, žalovaná však jeho žádosti nevyhověla ani z části, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". K věci samé žalovaná uvedla, že s ohledem na skutečnosti uvedené žalobcem v žádosti o odškodnění a poskytnutých dokumentů v rámci mimosoudního projednání dospěla k názoru, že v této věci platí zásada, že za nezákonné rozhodnutí stát odpovídá jako „poslední dlužník“. Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen. Pokud se žalobce domnívá, že na straně FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" došlo k bezdůvodnému obohacení, měl by se svého nároku domáhat u předmětného finančního úřadu. Z přiložených dokumentů k žádosti o odškodnění však vyplývá, že FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" se s požadavkem žalobce na vydání bezdůvodného obohacení neztotožňuje. Z obsahu samotné žádosti o odškodnění je tedy patrné, že žalobce nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva, jako je podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Navíc má žalovaná za to, že žalobci ani škoda nevznikla, neboť ze sdělení FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" k žádosti o vrácení plateb ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyplývá, že v podstatě došlo k započtení bezdůvodného obohacení s povinností žalobce uhradit DPH. Přičemž zrušení pravomocného výroku o povinnosti nahradit škodu v trestním řízení nemělo vliv na pravomocné rozhodnutí o stanovení daně, což nezaložilo automatickou povinnost k vrácení přijaté platby ze strany finančního úřadu, která však byla zaúčtována proti daňové povinnosti žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobce k obraně žalované namítl, že odpovědnost žalované se v projednávané věci opírá o § 5 písm. a) a § 7 odst. 1 zákona o č. 82/1998 Sb. a má povahu odpovědnosti objektivní a přímé. Stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím svého orgánu bez ohledu na zavinění a bez ohledu na existenci jiných právních vztahů, v jejichž rámci by mohl poškozený teoreticky uplatňovat další nároky. V projednávané věci tak nelze na stát pohlížet jako na jakéhosi „posledního dlužníka“, který nastupuje až subsidiárně po neúspěšném uplatnění nároků vůči jiným subjektům. Odkaz žalované na princip subsidiarity odpovědnosti státu je v daném kontextu nepřípadný. Rozlišení mezi subsidiární a přímou odpovědností státu vyslovil NS např. v rozsudku ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1329/2019, kde dovodil, že odpovědnost státu je subsidiární pouze tehdy, pokud pochybení státního orgánu spočívá v tom, že poškozenému bylo znemožněno uspokojit pohledávku, která vůči třetí osobě existovala již před tímto pochybením. Naproti tomu tam, kde škoda vzniká přímo rozhodnutím státního orgánu – tedy kdy samotné protiprávní rozhodnutí je příčinou odlivu prostředků z majetkové sféry poškozeného – je odpovědnost státu přímá a primární, bez podmínky předchozího vymáhání na jiných subjektech. Právě o tento případ se vdané věci jedná. Majetková škoda žalobci vznikla výlučně v důsledku nezákonného rozhodnutí soudu, kterým mu byla uložena povinnost k náhradě škody ve prospěch FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. Žalobce by jinak žádnou daňovou povinnost hradit nemusel, neboť tato zanikla v důsledku insolvenčního řízení. Na tento stav navazující případný nárok žalobce vůči FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" z titulu bezdůvodného obohacení proto nevznikl samostatně ani nezávisle, ale až jako přímý následek tohoto nezákonného rozhodnutí. Stát tedy nezasáhl do možnosti žalobce domoci se již existujícího práva (kde by bylo možné subsidiaritu státu dovozovat), ale svým rozhodnutím sám způsobil vznik majetkové újmy. Za této situace je odpovědnost státu přímá a nelze ji podmiňovat předchozím uplatněním nároku vůči třetí osobě. Zákon č. 82/1998 Sb. takovou podmínku nestanoví a její dovozování by bylo v rozporu s jeho smyslem i účelem, jakož i judikaturou obsaženou v odkazovaném rozsudku NS a tam citovaných rozhodnutích. Argumentace žalované, že žalobce měl nad rámec dovolání podat ještě žalobu na vydání bezdůvodného obohacení vůči FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako procesního prostředku ochrany svých práv ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., je právně nepřípadná. Předmětné § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se vztahuje výhradně na procesní prostředky směřující k nápravě samotného nezákonného rozhodnutí, tedy na prostředky v rámci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení vůči FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" tento charakter zjevně nesplňuje, když není prostředkem k nápravě nezákonného výroku soudu, ale samostatným civilním nárokem proti jinému subjektu. Výklad žalované, podle něhož by poškozený musel před uplatněním nároku na náhradu škody vůči státu vymáhat plnění na každém možném subjektu, který by mohl být povinen plnit, je zjevně nepřípustný. Takový požadavek zákon nestanoví, odporuje jeho účelu a ve svém důsledku by umožňoval státu vyhýbat se jakékoli odpovědnosti s odkazem na nutnost vymáhání u třetích osob. Výklad § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. navrhovaný žalovanou, by byl v přímém rozporu se zákazem zneužití práva ve smyslu § 8 zákona o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Argument žalované, že žalobci ani žádná škoda nemohla vzniknout, neboť FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" přijatou částku 100 000 Kč zaúčtoval na daňovou povinnost žalobce uhradit DPH, neobstojí, neboť zcela pomíjí rozhodující skutkový i právní závěr NS, na jehož základě byl nezákonný výrok zrušen, jakož i okolnosti, které jakékoli započtení zcela vylučují. NS ve svém rozsudku zrušil výrok o povinnosti žalobce k náhradě škody právě proto, že tvrzená pohledávka FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vůči osobě žalobce již v době rozhodování neexistovala. Tato údajná pohledávka vůči žalobci, kterou měl FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" z titulu neplnění daňové povinnosti původně vůči společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., a za kterou mohl odpovídat žalobce z titulu ručitelského závazku jako člen představenstva, totiž prokazatelně zanikla účinností reorganizačního plánu vydaného v insolvenčním řízení ve věci žalobce dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", neboť FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" se do tohoto insolvenčního řízení nepřihlásil, ač pohledávka již existovala, a tím se sám připravil o možnost vůči žalobci uvedenou pohledávku vymáhat. Jinými slovy, v okamžiku, kdy žalobce na základě nezákonného výroku z rozsudku plnil, sám neměl žádnou nesplněnou daňovou povinnost, ani žádný ručitelský závazek za nesplněnou daňovou povinnost společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., na který by bylo možné plnění započíst či jinak navázat. Nebyl zde tedy žádný právní titul, který by umožňoval správci daně s poskytnutým plněním jakkoli nakládat ve vztahu k daňové povinnosti jiného subjektu. Za této situace je tvrzení žalované o „zaúčtování“ plnění právně irelevantní. Prostá (a zjevně nesprávná) účetní operace finančního úřadu nemůže založit, ani nahradit neexistující hmotněprávní titul. Pokud pohledávka neexistuje, nemůže dojít ani k jejímu započtení. Podle § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pouze pohledávky, u nichž existuje právo požadovat uspokojení a které lze uplatnit před soudem. Pohledávka, která již zanikla, tyto podmínky zjevně nesplňuje – nelze ji vymáhat, a tudíž ani započíst. Žalobce v době poskytnutí předmětného plnění ve výši 100 000 Kč neměl vůči správci daně žádnou vlastní daňovou povinnost, ani nevystupoval jako ručitel za daňovou povinnost společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Plnění ve výši 100 000 Kč žalobce poskytl výlučně za sebe, a to na základě nezákonného rozhodnutí, nikoli na úhradu závazku třetí osoby. Za této situace nemohl finanční úřad takto poskytnuté prostředky bez dalšího použít na úhradu daňové povinnosti odlišného subjektu. Takový postup postrádá jakýkoli zákonný podklad a je zjevně nesprávný. Nešlo proto o zánik existujícího dluhu, ale o přijetí plnění bez právního důvodu. Tato skutečnost tak žalovanou nezprošťuje z povinnosti k náhradě škody, která byla žalobci způsobena v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Nad rámec uvedeného je dle žalobce třeba zdůraznit, že škoda žalobci vznikla již samotným okamžikem, kdy na základě nezákonného rozhodnutí poskytl plnění ve výši 100 000 Kč. V tento moment došlo k faktickému a nevratnému odlivu prostředků z jeho majetkové sféry. Skutečnost, že žalobci případně vznikl paralelní nárok vůči FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" z titulu bezdůvodného obohacení, je z hlediska odpovědnosti státu irelevantní. Tento nárok má odlišný právní základ a nijak neeliminuje, ani nesnižuje škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalovaná přitom v rámci svého vyjádření zaměňuje dva odlišné právní vztahy. Na straně jedné stojí případný nárok žalobce vůči FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., jenž vznikl v důsledku přijetí plnění bez právního důvodu. Na straně druhé stojí samostatný nárok žalobce vůči žalované z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. Tyto nároky se liší ve všech rozhodných znacích – mají odlišný právní titul, vznikají za odlišných podmínek a směřují vůči odlišným subjektům. Již z této povahy věci plyne, že tyto nároky nelze vzájemně zaměňovat, podmiňovat ani proti sobě automaticky započítávat. Judikatura NS přitom dlouhodobě dovozuje, že v obdobných případech dochází k tzv. nepravé (falešné) dlužnické solidaritě. NS k dané problematice zaujal stanovisko v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, v němž dovodil, že jsou-li splněny předpoklady vzniku obou nároků (bezdůvodného obohacení i náhrady škody), je poškozený oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, případně i od obou, samozřejmě s tím, že se mu celkově může dostat pouze té částky, o kterou přišel. V rozsahu plnění jednoho povinného subjektu tedy zaniká nárok oprávněného (věřitele) i vůči druhému povinnému. Právo volby, vůči komu svůj nárok uplatní, tak náleží výlučně poškozenému. Žalovaná nemůže poškozeného nutit, aby si vybral a uplatnil jiný nárok, než který si zvolil. Žalobce se v projednávané věci rozhodl uplatnit svůj nárok právě vůči žalované, tedy vůči subjektu, který odpovídá za vydání nezákonného rozhodnutí a který za vzniklou škodu nese přímou odpovědnost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „OS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“) ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku účinného od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let a peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Poškozený FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného trestného činu se žalobce dopustil jako předseda představenstva společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve stručnosti tím, že do přiznání k DPH této společnosti za 1. čtvrtletí roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" nechal zahrnout přijatá plnění z fiktivních faktur, čímž došlo k uplatnění odpočtu v neoprávněné výši a zkrácení odvodu DPH o 1 243 369 Kč. K odvolání FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl rozsudkem KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" výrok o náhradě škody z rozsudku OS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" na náhradě škody částku 1 243 369 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, se zbytkem nároku na náhradu škody byl FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" takto rozhodl na podkladě zjištění, že dodatečný platební výměr na DPH ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", pravomocný ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zavazující společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". k úhradě dovyměřené daně ve výši 1 243 393 Kč, je pro nemajetnost povinné obchodní společnosti, která je aktuálně v likvidaci, nevykonatelný. Povinnost žalobce k úhradě uvedené částky pak vychází z jeho ručitelského závazku za splnění daňových povinností společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Odvolání žalobce proti rozsudku OS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo tímto rozsudkem KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zamítnuto (zjištěno z rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. K dovolání žalobce byl rozsudkem NS ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozsudek KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve shora uvedené části, ve které byl částečně zrušen rozsudek OS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a znovu rozhodnuto o náhradě škody, zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že se odvolání FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti rozsudku OS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zamítá. NS takto rozhodl s odůvodněním, že FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" svou pohledávku za žalobcem (z titulu jeho ručení za daňové povinnosti společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". z pozice předsedy představenstva této společnosti), která mu vznikla již dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (lhůta pro zaplacení správné výše DPH za 1. čtvrtletí roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"), nepřihlásil do insolvenčního řízení žalobce, ve kterém byl dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zjištěn úpadek žalobce, ve stanovené lhůtě dvou měsíců, tedy do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". V souladu s ustanovením § 356 odst. 1 I. Z. pak účinností reorganizačního plánu (dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") tato pohledávka zanikla, jelikož ani reorganizační plán nestanovil jinak. Pokud tedy došlo k zániku předmětné pohledávky již ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" účinností usnesení o povolení reorganizace dlužníka/žalobce ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", nebylo ji možné přiznat ani v rámci trestního řízení (zjištěno z rozsudku NS č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Platbami ze dnů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce uhradil na účet FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" celkem částku 100 000 Kč (10x 10 000 Kč) (zjištěno z dokladů o vkladech na účet v jiné bance, potvrzení o platbách).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v přípisu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým reagoval na žádost žalobce ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" o vrácení prostředků uhrazených na základě zrušeného rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", uvedl, že na podkladě předmětného rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla z jeho strany dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" schválena dohoda o úhradě škody č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozložená do pravidelných měsíčních splátek. FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" potvrdil, že do dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy obdržel shora uvedený rozsudek NS, byla ze strany žalobce uhrazena částka celkem 100 000 Kč. Tato částka byla přede dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zaúčtována proti doměřené daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" daňového subjektu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". v likvidaci na základě dodatečného platebního výměru FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", který nabyl právní moci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a kterým byla daňovému subjektu doměřena předmětná daň ve výši 1 243 393 Kč. Zrušení pravomocného výroku o povinnosti nahradit škodu v trestním řízem nemá dle FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vliv na pravomocné rozhodnutí o stanovení daně, a tedy nezakládá automatickou povinnost FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vrátit přijatou platbu, která již byla zaúčtována proti zmiňované daňové povinnosti (zjištěno ze sdělení k žádosti o vrácení plateb č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žádostí ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady škody. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněný nárok odmítla (zjištěno ze žádosti, stanoviska).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění třech předpokladů","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) vznik škody","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"c) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud jde o odpovědností titul, žalobce tvrdil existenci nezákonného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pravomocný rozsudek KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl v dotčené části týkající se náhrady škody zrušen pro nezákonnost, tj. pro nesprávné právní posouzení povinnosti žalobce nahradit FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vzniklou škodu, resp. povinnosti žalobce splnit jako ručitel daňovou povinnost za společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., která již dříve zanikla. V případě rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" se tedy jedná o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, což nebylo mezi účastníky ani sporné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Dle § 2952 odst. 1 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce zaplatil částku 100 000 Kč, která tak na jeho straně představuje skutečnou škodu (hodnotu, o kterou se jeho majetek snížil).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětná škoda žalobci vznikla v příčinné souvislosti s vydáním uvedeného nezákonného rozhodnutí, tj. nebýt rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", který žalobci uložil povinnost nahradit škodu, žalobce by prostředky FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" neposkytl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Soud tedy uzavřel, že všechny podmínky pro odpovědnost státu za škodu byly v daném případě naplněny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Vedle nároku na náhradu škody pak žalobci vznikl též nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle § 2991 a násl. o. z., a to z důvodu poskytnutí plnění z právního důvodu, který odpadl, když právním důvodem plnění žalobce ve prospěch FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl následně zrušený rozsudek KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak nemohl žalobcem poskytnuté plnění započíst na splnění povinnosti žalobce vůči státu, když povinnost žalobce plnit jako ručitel za daňové povinnosti společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., resp. pohledávka státu z tohoto titulu za žalobcem, zanikla již ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jiná (vlastní) nesplněná daňová povinnost žalobce nebyla ani tvrzena. Žalobcem poskytnuté plnění nemohl FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" započíst ani na splnění (zřejmě stále existující) daňové povinnosti společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". dle dodatečného platebního výměru FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", když žalobce své plnění neposkytl v úmyslu/s cílem plnit daňovou povinnost společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ale plnil (nezákonně donucen rozsudkem KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") na svou (neexitující) povinnost z titulu ručení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Jádrem sporu mezi účastníky pak bylo, zda se v daném případě uplatní zásada státu jako tzv. posledního dlužníka, tj. zda by se žalobce mohl vůči žalované domáhat náhrady škody až v případě, že by se nemohl úspěšně domoci vydání bezdůvodného obohacení od FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Judikatura NS je v tomto směru poněkud rozpolcená. Dle rozsudku NS sp. zn. 28 Cdo 1512/2011: „I u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku.“ Obdobné závěry pak byly přijaty v celé řadě dalších rozhodnutí NS, příkladmo lze citovat z rozsudku sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, dle kterého: „Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dále připomíná, že dle jeho ustálené rozhodovací praxe odpovědnost státu za škodu zapříčiněnou výkonem veřejné moci nastupuje subsidiárně až v případě, kdy poškozený nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, jenž je mu povinen plnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 454/2013), a že nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí mající za následek nabytí bezdůvodného obohacení třetí osobou lze proti státu úspěšně uplatnit pouze tehdy, nedosáhne-li poškozený uspokojení své pohledávky na vydání majetkového prospěchu vůči tomu, kdo jej získal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 693/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4004/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4418/2013).“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Oproti tomu např. v žalobcem odkazovaném rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1329/2019 NS uvedl: „Nejvyšší soud ve svých rozsudcích ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 82/2013, a ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 509/2013, uvedl, že nelze vyloučit odpovědnost státu pouhým poukazem na odpovědnost jiného subjektu, který nadto není účastníkem posuzovaného řízení. Při škodě způsobené více subjekty dává občanský zákoník přednost pravidlu společné a nerozdílné (tzv. solidární) odpovědnosti vůči poškozenému. Uplatnění nároku vůči státu jako jednomu ze škůdců je tak dispozitivním projevem realizace této možnosti vyplývající z ustanovení § 438 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 82/2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5272/2008) a je zde třeba zjišťovat, zda jimi vybraný žalovaný škůdce splňuje předpoklady odpovědnosti za škodu vzniklou jeho nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci. Jde tu o skutkové předpoklady odlišné od těch, které zakládají odpovědnost případných jiných škůdců, a které musí být v případě jejich prokázání posuzovány ve vztahu k žalovanému státu samostatně. Jinými slovy řečeno, podíl dalších škůdců na vzniku škody je významný jen v jejich vzájemném vnitřním poměru, nikoliv pro posouzení, zda stát je jedním z nich. Tyto situace je přitom třeba odlišit od těch situací, kdy stát odpovídá za škodu pouze subsidiárně, neboť (až) v důsledku jeho pochybení došlo toliko pouze ke ztrátě již existující pohledávky poškozeného za jeho přímým dlužníkem. Jen v takových případech je podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem vznik škody spočívající v tom, že žalobci nemohou úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči svému přímému dlužníkovi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ Obdobně NS rozhodl i dříve např. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4067/2014.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Ve vztazích „mimo oblast odpovědnosti státu“ byla otázka vztahu nároků na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení sjednocena rozsudkem velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, dle kterého: „Okolnost, že je tu více osob, kterým podle různých ustanovení zákona vznikla či mohla vzniknout současně závazková povinnost, není důvodem, který by vylučoval povinnost škůdce nahradit škodu, tj. újmu v majetkové sféře poškozeného. Případná existence nároku poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Ústavní soud pak v nálezu sp. zn. I. ÚS 1393/24, vydaném ve věci, ve které se řešil vztah náhrady škody a bezdůvodného obohacení a postavení státu jako posledního dlužníka, uvedl: „Ve věci stěžovatelů došlo k tomu, že v důsledku rozsudku krajského soudu č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13. května 2010 stěžovatelé přišli o nemovitost, neboť tímto rozsudkem bylo určeno, že jejich vlastníkem je původní vlastnice, ač do té doby byli jako vlastníci v katastru nemovitostí zapsáni oni. Původní vlastnice pak jako nezákonným rozhodnutím určený vlastník nemovitost převedla na vnučku a ta pak na poslední vlastníky. V důsledku nezákonného rozhodnutí tedy nedošlo ke ztrátě pohledávky, jak tvrdil Nejvyšší soud v napadeném usnesení i ve vyjádření k ústavní stížnosti, nýbrž škoda spočívající ve ztrátě vlastnického práva k nemovitosti vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí bezprostředně. Na tomto právním názoru je založen i rozsudek okresního soudu. Věc stěžovatelů je tedy podobná té, jež byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4067/2014, na který odkazovali stěžovatelé v dovolání, a nikoliv věcem, jež byly řešeny rozhodnutími, na něž odkázal Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí. V nich šlo o to, že v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení či liknavého vedení insolvenčního řízení se věřiteli radikálně sníží šance, že se domůže splacení své pohledávky na svém dlužníkovi. Rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR sp. zn. 4 Cz 110/84 ze dne 16. dubna 1985 vychází z právního názoru, že byl-li v důsledku později zrušeného rozsudku někdo povinen plnit jinému účastníkovi řízení, má přednostně vymáhat vydání bezdůvodného obohacení na tom, komu plnil, a až subsidiárně může požadovat náhradu škody od státu. Právní názor ohledně vztahu bezdůvodného obohacení a náhrady škody však byl překonán rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 ze dne 9. prosince 2015, a není důvod jej neaplikovat i na stát. To, že vedle odpovědnosti státu za ztrátu nemovitosti v důsledku nezákonného rozhodnutí, případně stát může odpovídat i za způsobenou nedobytnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení za prodávající, je zde proto vedlejší.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. S ohledem na citované judikatorní závěry, zejména pak posledně uvedený nález Ústavního soudu, shledal soud podanou žalobu co do uplatňované jistiny důvodnou. V daném případě nedošlo v důsledku vadného postupu státu ke ztrátě vymahatelnosti již dříve existující pohledávky žalobce za jeho dlužníkem, ale žalobci vznikla škoda v podobě odčerpaných finančních prostředků jako přímý důsledek vydání nezákonného rozsudku KS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Zásada státu jako posledního dlužníka se tak v daném případě neuplatní a žalobce se může přímo domáhat náhrady vzniklé škody na žalované, aniž by se před tím bez úspěchu domáhal vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně FÚ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a lhůta 6 měsíců skončila dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", od kterého žalobci právo na zaplacení tohoto úroku přiznal, a ve zbytku žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Při hodnocení úspěchu/neúspěchu ve věci je přitom nutno přihlédnout nejen k jistině uplatněného nároku, ale rovněž k jeho příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce nebyl úspěšný v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení, tj. v porovnání se zbytkem předmětu řízení, do které byl žalobce úspěšný, ve zcela nepatrné části v předmětu řízení, soud tak postupoval dle citovaného ustanovení o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, tedy soud přiznal náhradu nákladů v celkové výši 28 681 Kč, která je tvořena","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- 4x odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" – dle plné moci, sepis žaloby ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sepis vyjádření ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", účast na jednání soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 20 400 Kč (4x 5 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu vzata požadovaná jistina ve výši 100 000 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve výši 300 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby vykonané od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- DPH (21%) z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 4 631 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované soud žalobci nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum,  domáhal na žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé v důsledku plnění poskytnutého na základě nezákonného rozhodnutí.2. Žalobce uvedl, že mu rozsudkem Krajského soudu v , adresa,  (dále jen „KS , adresa, “) ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , byla dle § 228 tr. ř. uložena povinnost k náhradě škody České republice – Finančnímu úřadu , adresa,  (dále jen „FÚ , adresa, “) ve výši 1 243 369 Kč včetně úroků z prodlení. Jednalo se o rozhodnutí v adhezním řízení v rámci řízení trestního, kterým byl žalobce zavázán k úhradě tvrzené škody způsobené krácením daně. Uložením povinnosti k náhradě škody vznikla žalobci povinnost k plnění vůči státu. Jelikož se žalobce s výrokem soudu o náhradě škody neztotožňoval, podal proti předmětnému výroku dovolání, ve kterém namítal, že předmětná pohledávka FÚ , adresa,  již v době rozhodování KS , adresa,  právně neexistovala. Usnesením Krajského soudu v , adresa,  ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , byl totiž zjištěn úpadek žalobce jakožto dlužníka, přičemž insolvenční řízení ve věci žalobce bylo zahájeno ke dni , datum, . FÚ , adresa,  svou pohledávku během stanovené dvouměsíční lhůty nepřihlásil, nebyla tak zahrnuta do reorganizačního plánu a v důsledku nepřihlášení zanikla možnost jejího dalšího uplatnění. Žalobce tedy namítal, že KS , adresa,  přiznal náhradu škody na základě pohledávky, která po skončení insolvenčního řízení nemohla být již po něm legitimně požadována. Nejvyšší soud (dále jen „NS“) rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , dovolání žalobce vyhověl a výrok rozsudku KS , adresa,  o uložení povinnosti k náhradě škody zrušil. V odůvodnění uvedl, že pohledávka FÚ , adresa,  na náhradu škody způsobené žalobcem v důsledku krácení daně zanikla v důsledku insolvenčního řízení, neboť nebyla včas přihlášena, a po skončení insolvenčního řízení ji nelze dodatečně vymáhat, ani jinou formou uplatnit. NS konstatoval, že adhezní výrok nemohl obstát, neboť postrádal hmotněprávní podklad. Rozsudek NS tedy představuje autoritativní zrušení pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. a rozsudek KS , adresa,  byl ve výroku o uložení povinnosti žalobci k náhradě škody od počátku nezákonný, když žalobci stanovil povinnost uhradit již hmotněprávně zaniklou pohledávku.3. Žalobce v dobré víře a s ohledem na povinnost plynoucí z pravomocného rozsudku KS , adresa,  uhradil před vydáním zrušujícího rozsudku NS k rukám FÚ , adresa,  ve splátkách částku 100 000 Kč. Žalobce přitom uvedenou částku uhradil nikoliv proto, že by uznával oprávněnost nároku FÚ , adresa,  (naopak, žalobce od počátku namítal zánik pohledávky v insolvenčním řízení), nýbrž proto, že byl k tomu zavázán pravomocným rozsudkem. Plnění tak proběhlo na základě nezákonného rozhodnutí, které bylo později zrušeno. Tím žalobci vznikla škoda, kterou požadoval nahradit.4. Nárok na náhradu uvedené škody žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne , datum, , žalovaná však ve stanovisku ze dne , datum,  shledala tento nárok v celém rozsahu neoprávněným. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum,  do zaplacení.5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne , datum,  předmětný nárok, žalovaná však jeho žádosti nevyhověla ani z části, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne , datum, . K věci samé žalovaná uvedla, že s ohledem na skutečnosti uvedené žalobcem v žádosti o odškodnění a poskytnutých dokumentů v rámci mimosoudního projednání dospěla k názoru, že v této věci platí zásada, že za nezákonné rozhodnutí stát odpovídá jako „poslední dlužník“. Nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen. Pokud se žalobce domnívá, že na straně FÚ , adresa,  došlo k bezdůvodnému obohacení, měl by se svého nároku domáhat u předmětného finančního úřadu. Z přiložených dokumentů k žádosti o odškodnění však vyplývá, že FÚ , adresa,  se s požadavkem žalobce na vydání bezdůvodného obohacení neztotožňuje. Z obsahu samotné žádosti o odškodnění je tedy patrné, že žalobce nevyužil všech procesních prostředků k ochraně svého práva, jako je podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Navíc má žalovaná za to, že žalobci ani škoda nevznikla, neboť ze sdělení FÚ , adresa,  k žádosti o vrácení plateb ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , vyplývá, že v podstatě došlo k započtení bezdůvodného obohacení s povinností žalobce uhradit DPH. Přičemž zrušení pravomocného výroku o povinnosti nahradit škodu v trestním řízení nemělo vliv na pravomocné rozhodnutí o stanovení daně, což nezaložilo automatickou povinnost k vrácení přijaté platby ze strany finančního úřadu, která však byla zaúčtována proti daňové povinnosti žalobce.6. Žalobce k obraně žalované namítl, že odpovědnost žalované se v projednávané věci opírá o § 5 písm. a) a § 7 odst. 1 zákona o č. 82/1998 Sb. a má povahu odpovědnosti objektivní a přímé. Stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím svého orgánu bez ohledu na zavinění a bez ohledu na existenci jiných právních vztahů, v jejichž rámci by mohl poškozený teoreticky uplatňovat další nároky. V projednávané věci tak nelze na stát pohlížet jako na jakéhosi „posledního dlužníka“, který nastupuje až subsidiárně po neúspěšném uplatnění nároků vůči jiným subjektům. Odkaz žalované na princip subsidiarity odpovědnosti státu je v daném kontextu nepřípadný. Rozlišení mezi subsidiární a přímou odpovědností státu vyslovil NS např. v rozsudku ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1329/2019, kde dovodil, že odpovědnost státu je subsidiární pouze tehdy, pokud pochybení státního orgánu spočívá v tom, že poškozenému bylo znemožněno uspokojit pohledávku, která vůči třetí osobě existovala již před tímto pochybením. Naproti tomu tam, kde škoda vzniká přímo rozhodnutím státního orgánu – tedy kdy samotné protiprávní rozhodnutí je příčinou odlivu prostředků z majetkové sféry poškozeného – je odpovědnost státu přímá a primární, bez podmínky předchozího vymáhání na jiných subjektech. Právě o tento případ se vdané věci jedná. Majetková škoda žalobci vznikla výlučně v důsledku nezákonného rozhodnutí soudu, kterým mu byla uložena povinnost k náhradě škody ve prospěch FÚ , adresa, , aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky. Žalobce by jinak žádnou daňovou povinnost hradit nemusel, neboť tato zanikla v důsledku insolvenčního řízení. Na tento stav navazující případný nárok žalobce vůči FÚ , adresa,  z titulu bezdůvodného obohacení proto nevznikl samostatně ani nezávisle, ale až jako přímý následek tohoto nezákonného rozhodnutí. Stát tedy nezasáhl do možnosti žalobce domoci se již existujícího práva (kde by bylo možné subsidiaritu státu dovozovat), ale svým rozhodnutím sám způsobil vznik majetkové újmy. Za této situace je odpovědnost státu přímá a nelze ji podmiňovat předchozím uplatněním nároku vůči třetí osobě. Zákon č. 82/1998 Sb. takovou podmínku nestanoví a její dovozování by bylo v rozporu s jeho smyslem i účelem, jakož i judikaturou obsaženou v odkazovaném rozsudku NS a tam citovaných rozhodnutích. Argumentace žalované, že žalobce měl nad rámec dovolání podat ještě žalobu na vydání bezdůvodného obohacení vůči FÚ , adresa,  jako procesního prostředku ochrany svých práv ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., je právně nepřípadná. Předmětné § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se vztahuje výhradně na procesní prostředky směřující k nápravě samotného nezákonného rozhodnutí, tedy na prostředky v rámci řízení, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Žaloba na vydání bezdůvodného obohacení vůči FÚ , adresa,  tento charakter zjevně nesplňuje, když není prostředkem k nápravě nezákonného výroku soudu, ale samostatným civilním nárokem proti jinému subjektu. Výklad žalované, podle něhož by poškozený musel před uplatněním nároku na náhradu škody vůči státu vymáhat plnění na každém možném subjektu, který by mohl být povinen plnit, je zjevně nepřípustný. Takový požadavek zákon nestanoví, odporuje jeho účelu a ve svém důsledku by umožňoval státu vyhýbat se jakékoli odpovědnosti s odkazem na nutnost vymáhání u třetích osob. Výklad § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. navrhovaný žalovanou, by byl v přímém rozporu se zákazem zneužití práva ve smyslu § 8 zákona o. z.7. Argument žalované, že žalobci ani žádná škoda nemohla vzniknout, neboť FÚ , adresa,  přijatou částku 100 000 Kč zaúčtoval na daňovou povinnost žalobce uhradit DPH, neobstojí, neboť zcela pomíjí rozhodující skutkový i právní závěr NS, na jehož základě byl nezákonný výrok zrušen, jakož i okolnosti, které jakékoli započtení zcela vylučují. NS ve svém rozsudku zrušil výrok o povinnosti žalobce k náhradě škody právě proto, že tvrzená pohledávka FÚ , adresa,  vůči osobě žalobce již v době rozhodování neexistovala. Tato údajná pohledávka vůči žalobci, kterou měl FÚ , adresa,  z titulu neplnění daňové povinnosti původně vůči společnosti , právnická osoba, ., a za kterou mohl odpovídat žalobce z titulu ručitelského závazku jako člen představenstva, totiž prokazatelně zanikla účinností reorganizačního plánu vydaného v insolvenčním řízení ve věci žalobce dne , datum, , neboť FÚ , adresa,  se do tohoto insolvenčního řízení nepřihlásil, ač pohledávka již existovala, a tím se sám připravil o možnost vůči žalobci uvedenou pohledávku vymáhat. Jinými slovy, v okamžiku, kdy žalobce na základě nezákonného výroku z rozsudku plnil, sám neměl žádnou nesplněnou daňovou povinnost, ani žádný ručitelský závazek za nesplněnou daňovou povinnost společnosti , právnická osoba, ., na který by bylo možné plnění započíst či jinak navázat. Nebyl zde tedy žádný právní titul, který by umožňoval správci daně s poskytnutým plněním jakkoli nakládat ve vztahu k daňové povinnosti jiného subjektu. Za této situace je tvrzení žalované o „zaúčtování“ plnění právně irelevantní. Prostá (a zjevně nesprávná) účetní operace finančního úřadu nemůže založit, ani nahradit neexistující hmotněprávní titul. Pokud pohledávka neexistuje, nemůže dojít ani k jejímu započtení. Podle § 1982 odst. 1 a § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pouze pohledávky, u nichž existuje právo požadovat uspokojení a které lze uplatnit před soudem. Pohledávka, která již zanikla, tyto podmínky zjevně nesplňuje – nelze ji vymáhat, a tudíž ani započíst. Žalobce v době poskytnutí předmětného plnění ve výši 100 000 Kč neměl vůči správci daně žádnou vlastní daňovou povinnost, ani nevystupoval jako ručitel za daňovou povinnost společnosti , právnická osoba, . Plnění ve výši 100 000 Kč žalobce poskytl výlučně za sebe, a to na základě nezákonného rozhodnutí, nikoli na úhradu závazku třetí osoby. Za této situace nemohl finanční úřad takto poskytnuté prostředky bez dalšího použít na úhradu daňové povinnosti odlišného subjektu. Takový postup postrádá jakýkoli zákonný podklad a je zjevně nesprávný. Nešlo proto o zánik existujícího dluhu, ale o přijetí plnění bez právního důvodu. Tato skutečnost tak žalovanou nezprošťuje z povinnosti k náhradě škody, která byla žalobci způsobena v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí.8. Nad rámec uvedeného je dle žalobce třeba zdůraznit, že škoda žalobci vznikla již samotným okamžikem, kdy na základě nezákonného rozhodnutí poskytl plnění ve výši 100 000 Kč. V tento moment došlo k faktickému a nevratnému odlivu prostředků z jeho majetkové sféry. Skutečnost, že žalobci případně vznikl paralelní nárok vůči FÚ , adresa,  z titulu bezdůvodného obohacení, je z hlediska odpovědnosti státu irelevantní. Tento nárok má odlišný právní základ a nijak neeliminuje, ani nesnižuje škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Žalovaná přitom v rámci svého vyjádření zaměňuje dva odlišné právní vztahy. Na straně jedné stojí případný nárok žalobce vůči FÚ , adresa,  z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., jenž vznikl v důsledku přijetí plnění bez právního důvodu. Na straně druhé stojí samostatný nárok žalobce vůči žalované z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle zákona č. 82/1998 Sb. Tyto nároky se liší ve všech rozhodných znacích – mají odlišný právní titul, vznikají za odlišných podmínek a směřují vůči odlišným subjektům. Již z této povahy věci plyne, že tyto nároky nelze vzájemně zaměňovat, podmiňovat ani proti sobě automaticky započítávat. Judikatura NS přitom dlouhodobě dovozuje, že v obdobných případech dochází k tzv. nepravé (falešné) dlužnické solidaritě. NS k dané problematice zaujal stanovisko v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, v němž dovodil, že jsou-li splněny předpoklady vzniku obou nároků (bezdůvodného obohacení i náhrady škody), je poškozený oprávněn vyžadovat plnění od kteréhokoliv subjektu, případně i od obou, samozřejmě s tím, že se mu celkově může dostat pouze té částky, o kterou přišel. V rozsahu plnění jednoho povinného subjektu tedy zaniká nárok oprávněného (věřitele) i vůči druhému povinnému. Právo volby, vůči komu svůj nárok uplatní, tak náleží výlučně poškozenému. Žalovaná nemůže poškozeného nutit, aby si vybral a uplatnil jiný nárok, než který si zvolil. Žalobce se v projednávané věci rozhodl uplatnit svůj nárok právě vůči žalované, tedy vůči subjektu, který odpovídá za vydání nezákonného rozhodnutí a který za vzniklou škodu nese přímou odpovědnost.9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:10. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  (dále jen „OS , adresa, “) ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku účinného od , datum,  a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let a peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Poškozený FÚ , adresa,  byl s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeného trestného činu se žalobce dopustil jako předseda představenstva společnosti , právnická osoba,  ve stručnosti tím, že do přiznání k DPH této společnosti za 1. čtvrtletí roku , rok,  nechal zahrnout přijatá plnění z fiktivních faktur, čímž došlo k uplatnění odpočtu v neoprávněné výši a zkrácení odvodu DPH o 1 243 369 Kč. K odvolání FÚ , adresa,  byl rozsudkem KS , adresa,  ze dne , datum,  výrok o náhradě škody z rozsudku OS , adresa,  zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že žalobce je povinen zaplatit FÚ , adresa,  na náhradě škody částku 1 243 369 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, se zbytkem nároku na náhradu škody byl FÚ , adresa,  odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. KS , adresa,  takto rozhodl na podkladě zjištění, že dodatečný platební výměr na DPH ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , pravomocný ke dni , datum, , zavazující společnost , právnická osoba, . k úhradě dovyměřené daně ve výši 1 243 393 Kč, je pro nemajetnost povinné obchodní společnosti, která je aktuálně v likvidaci, nevykonatelný. Povinnost žalobce k úhradě uvedené částky pak vychází z jeho ručitelského závazku za splnění daňových povinností společnosti , právnická osoba, . Odvolání žalobce proti rozsudku OS , adresa,  bylo tímto rozsudkem KS , adresa,  zamítnuto (zjištěno z rozsudku KS , adresa,  č. j. , číslo jednací, ).11. K dovolání žalobce byl rozsudkem NS ze dne , datum,  rozsudek KS , adresa,  ve shora uvedené části, ve které byl částečně zrušen rozsudek OS , adresa,  a znovu rozhodnuto o náhradě škody, zrušen a znovu bylo rozhodnuto tak, že se odvolání FÚ , adresa,  proti rozsudku OS , adresa,  zamítá. NS takto rozhodl s odůvodněním, že FÚ , adresa,  svou pohledávku za žalobcem (z titulu jeho ručení za daňové povinnosti společnosti , právnická osoba, . z pozice předsedy představenstva této společnosti), která mu vznikla již dne , datum,  (lhůta pro zaplacení správné výše DPH za 1. čtvrtletí roku , rok,  byla do , datum, ), nepřihlásil do insolvenčního řízení žalobce, ve kterém byl dne , datum,  zjištěn úpadek žalobce, ve stanovené lhůtě dvou měsíců, tedy do , datum, . V souladu s ustanovením § 356 odst. 1 I. Z. pak účinností reorganizačního plánu (dne , datum, ) tato pohledávka zanikla, jelikož ani reorganizační plán nestanovil jinak. Pokud tedy došlo k zániku předmětné pohledávky již ke dni , datum,  účinností usnesení o povolení reorganizace dlužníka/žalobce ze dne , datum, , nebylo ji možné přiznat ani v rámci trestního řízení (zjištěno z rozsudku NS č. j. , číslo jednací, ).12. Platbami ze dnů , datum, ., , datum, ., , datum, ., , datum, ., , datum, ., , datum, ., , datum, ., , datum, ., , datum, . a , datum,  žalobce uhradil na účet FÚ , adresa,  celkem částku 100 000 Kč (10x 10 000 Kč) (zjištěno z dokladů o vkladech na účet v jiné bance, potvrzení o platbách).13. FÚ , adresa,  v přípisu ze dne , datum, , kterým reagoval na žádost žalobce ze dne , datum,  o vrácení prostředků uhrazených na základě zrušeného rozsudku KS , adresa, , uvedl, že na podkladě předmětného rozsudku KS , adresa,  byla z jeho strany dne , datum,  schválena dohoda o úhradě škody č. j. , číslo jednací,  rozložená do pravidelných měsíčních splátek. FÚ , adresa,  potvrdil, že do dne , datum, , kdy obdržel shora uvedený rozsudek NS, byla ze strany žalobce uhrazena částka celkem 100 000 Kč. Tato částka byla přede dnem , datum,  zaúčtována proti doměřené daňové povinnosti na DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí , datum,  daňového subjektu , právnická osoba, . v likvidaci na základě dodatečného platebního výměru FÚ , adresa,  č. j. , číslo jednací, , který nabyl právní moci dne , datum,  a kterým byla daňovému subjektu doměřena předmětná daň ve výši 1 243 393 Kč. Zrušení pravomocného výroku o povinnosti nahradit škodu v trestním řízem nemá dle FÚ , adresa,  vliv na pravomocné rozhodnutí o stanovení daně, a tedy nezakládá automatickou povinnost FÚ , adresa,  vrátit přijatou platbu, která již byla zaúčtována proti zmiňované daňové povinnosti (zjištěno ze sdělení k žádosti o vrácení plateb č. j. , číslo jednací, ).14. Žádostí ze dne , datum, , došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 100 000 Kč jako náhrady škody. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne , datum, , kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě uplatněný nárok odmítla (zjištěno ze žádosti, stanoviska).15. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:16. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.17. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.18. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.19. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění třech předpokladůa) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupub) vznik škodyc) příčinná souvislost mezi předpoklady a) a b).20. Pokud jde o odpovědností titul, žalobce tvrdil existenci nezákonného rozhodnutí.21. Dle § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.22. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.23. Z provedeného dokazování vyplynulo, že pravomocný rozsudek KS , adresa,  byl v dotčené části týkající se náhrady škody zrušen pro nezákonnost, tj. pro nesprávné právní posouzení povinnosti žalobce nahradit FÚ , adresa,  vzniklou škodu, resp. povinnosti žalobce splnit jako ručitel daňovou povinnost za společnost , právnická osoba, ., která již dříve zanikla. V případě rozsudku KS , adresa,  se tedy jedná o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, což nebylo mezi účastníky ani sporné.24. Dle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem, tj. o. z.25. Dle § 2952 odst. 1 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.26. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce zaplatil částku 100 000 Kč, která tak na jeho straně představuje skutečnou škodu (hodnotu, o kterou se jeho majetek snížil).27. Dále z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětná škoda žalobci vznikla v příčinné souvislosti s vydáním uvedeného nezákonného rozhodnutí, tj. nebýt rozsudku KS , adresa, , který žalobci uložil povinnost nahradit škodu, žalobce by prostředky FÚ , adresa,  neposkytl.28. Soud tedy uzavřel, že všechny podmínky pro odpovědnost státu za škodu byly v daném případě naplněny.29. Vedle nároku na náhradu škody pak žalobci vznikl též nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči FÚ , adresa,  dle § 2991 a násl. o. z., a to z důvodu poskytnutí plnění z právního důvodu, který odpadl, když právním důvodem plnění žalobce ve prospěch FÚ , adresa,  byl následně zrušený rozsudek KS , adresa, . FÚ , adresa,  pak nemohl žalobcem poskytnuté plnění započíst na splnění povinnosti žalobce vůči státu, když povinnost žalobce plnit jako ručitel za daňové povinnosti společnosti , právnická osoba, ., resp. pohledávka státu z tohoto titulu za žalobcem, zanikla již ke dni , datum,  a jiná (vlastní) nesplněná daňová povinnost žalobce nebyla ani tvrzena. Žalobcem poskytnuté plnění nemohl FÚ , adresa,  započíst ani na splnění (zřejmě stále existující) daňové povinnosti společnosti , právnická osoba, . dle dodatečného platebního výměru FÚ , adresa,  č. j. , číslo jednací, , když žalobce své plnění neposkytl v úmyslu/s cílem plnit daňovou povinnost společnosti , právnická osoba, ., ale plnil (nezákonně donucen rozsudkem KS , adresa, ) na svou (neexitující) povinnost z titulu ručení.30. Jádrem sporu mezi účastníky pak bylo, zda se v daném případě uplatní zásada státu jako tzv. posledního dlužníka, tj. zda by se žalobce mohl vůči žalované domáhat náhrady škody až v případě, že by se nemohl úspěšně domoci vydání bezdůvodného obohacení od FÚ , adresa, .31. Judikatura NS je v tomto směru poněkud rozpolcená. Dle rozsudku NS sp. zn. 28 Cdo 1512/2011: „I u objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci je nezbytnou podmínkou vznik škody na straně poškozeného. O takový případ nejde tam, kde v souvislosti s výkonem veřejné moci sice došlo k odčerpání peněžních prostředků poškozeného, avšak poškozenému současně jako věřiteli vzniklo právo vůči jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, resp. uspokojit. Nastala-li v důsledku výkonu veřejné moci taková situace, že mezi poškozeným a jinou osobou existují práva a povinnosti, která nejsou plněna, vzniká újma odškodnitelná podle zákona č. 82/1998 Sb. až tehdy, jestliže v právním vztahu těchto osob není možno dosáhnout plnění. Pouze v případě, že pohledávku poškozeného (oprávněného) nelze jako přímý nárok uspokojit, vzniká oprávněnému majetková újma (škoda) spočívající ve ztrátě majetku.“ Obdobné závěry pak byly přijaty v celé řadě dalších rozhodnutí NS, příkladmo lze citovat z rozsudku sp. zn. 30 Cdo 5134/2017, dle kterého: „Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dále připomíná, že dle jeho ustálené rozhodovací praxe odpovědnost státu za škodu zapříčiněnou výkonem veřejné moci nastupuje subsidiárně až v případě, kdy poškozený nemůže úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, jenž je mu povinen plnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 454/2013), a že nárok na náhradu škody vzniklé v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí mající za následek nabytí bezdůvodného obohacení třetí osobou lze proti státu úspěšně uplatnit pouze tehdy, nedosáhne-li poškozený uspokojení své pohledávky na vydání majetkového prospěchu vůči tomu, kdo jej získal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 693/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4004/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 4418/2013).“32. Oproti tomu např. v žalobcem odkazovaném rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1329/2019 NS uvedl: „Nejvyšší soud ve svých rozsudcích ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 82/2013, a ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 509/2013, uvedl, že nelze vyloučit odpovědnost státu pouhým poukazem na odpovědnost jiného subjektu, který nadto není účastníkem posuzovaného řízení. Při škodě způsobené více subjekty dává občanský zákoník přednost pravidlu společné a nerozdílné (tzv. solidární) odpovědnosti vůči poškozenému. Uplatnění nároku vůči státu jako jednomu ze škůdců je tak dispozitivním projevem realizace této možnosti vyplývající z ustanovení § 438 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 82/2013, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5272/2008) a je zde třeba zjišťovat, zda jimi vybraný žalovaný škůdce splňuje předpoklady odpovědnosti za škodu vzniklou jeho nesprávným úředním postupem při výkonu veřejné moci. Jde tu o skutkové předpoklady odlišné od těch, které zakládají odpovědnost případných jiných škůdců, a které musí být v případě jejich prokázání posuzovány ve vztahu k žalovanému státu samostatně. Jinými slovy řečeno, podíl dalších škůdců na vzniku škody je významný jen v jejich vzájemném vnitřním poměru, nikoliv pro posouzení, zda stát je jedním z nich. Tyto situace je přitom třeba odlišit od těch situací, kdy stát odpovídá za škodu pouze subsidiárně, neboť (až) v důsledku jeho pochybení došlo toliko pouze ke ztrátě již existující pohledávky poškozeného za jeho přímým dlužníkem. Jen v takových případech je podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem vznik škody spočívající v tom, že žalobci nemohou úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči svému přímému dlužníkovi (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011, uveřejněný pod číslem 7/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).“ Obdobně NS rozhodl i dříve např. v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 4067/2014.33. Ve vztazích „mimo oblast odpovědnosti státu“ byla otázka vztahu nároků na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení sjednocena rozsudkem velkého senátu NS sp. zn. 31 Cdo 2307/2013, dle kterého: „Okolnost, že je tu více osob, kterým podle různých ustanovení zákona vznikla či mohla vzniknout současně závazková povinnost, není důvodem, který by vylučoval povinnost škůdce nahradit škodu, tj. újmu v majetkové sféře poškozeného. Případná existence nároku poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo jej získal, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu, způsobenou odčerpáním peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení.“34. Ústavní soud pak v nálezu sp. zn. I. ÚS 1393/24, vydaném ve věci, ve které se řešil vztah náhrady škody a bezdůvodného obohacení a postavení státu jako posledního dlužníka, uvedl: „Ve věci stěžovatelů došlo k tomu, že v důsledku rozsudku krajského soudu č. j. 14 Co 378/2009-282 ze dne 13. května 2010 stěžovatelé přišli o nemovitost, neboť tímto rozsudkem bylo určeno, že jejich vlastníkem je původní vlastnice, ač do té doby byli jako vlastníci v katastru nemovitostí zapsáni oni. Původní vlastnice pak jako nezákonným rozhodnutím určený vlastník nemovitost převedla na vnučku a ta pak na poslední vlastníky. V důsledku nezákonného rozhodnutí tedy nedošlo ke ztrátě pohledávky, jak tvrdil Nejvyšší soud v napadeném usnesení i ve vyjádření k ústavní stížnosti, nýbrž škoda spočívající ve ztrátě vlastnického práva k nemovitosti vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí bezprostředně. Na tomto právním názoru je založen i rozsudek okresního soudu. Věc stěžovatelů je tedy podobná té, jež byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4067/2014, na který odkazovali stěžovatelé v dovolání, a nikoliv věcem, jež byly řešeny rozhodnutími, na něž odkázal Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí. V nich šlo o to, že v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení či liknavého vedení insolvenčního řízení se věřiteli radikálně sníží šance, že se domůže splacení své pohledávky na svém dlužníkovi. Rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu SR sp. zn. 4 Cz 110/84 ze dne 16. dubna 1985 vychází z právního názoru, že byl-li v důsledku později zrušeného rozsudku někdo povinen plnit jinému účastníkovi řízení, má přednostně vymáhat vydání bezdůvodného obohacení na tom, komu plnil, a až subsidiárně může požadovat náhradu škody od státu. Právní názor ohledně vztahu bezdůvodného obohacení a náhrady škody však byl překonán rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 2307/2013 ze dne 9. prosince 2015, a není důvod jej neaplikovat i na stát. To, že vedle odpovědnosti státu za ztrátu nemovitosti v důsledku nezákonného rozhodnutí, případně stát může odpovídat i za způsobenou nedobytnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení za prodávající, je zde proto vedlejší.“35. S ohledem na citované judikatorní závěry, zejména pak posledně uvedený nález Ústavního soudu, shledal soud podanou žalobu co do uplatňované jistiny důvodnou. V daném případě nedošlo v důsledku vadného postupu státu ke ztrátě vymahatelnosti již dříve existující pohledávky žalobce za jeho dlužníkem, ale žalobci vznikla škoda v podobě odčerpaných finančních prostředků jako přímý důsledek vydání nezákonného rozsudku KS , adresa, . Zásada státu jako posledního dlužníka se tak v daném případě neuplatní a žalobce se může přímo domáhat náhrady vzniklé škody na žalované, aniž by se před tím bez úspěchu domáhal vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně FÚ , adresa, .36. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura (viz stanovisko NS sp. zn. Cpjn 206/2010 a tam odkazovaná judikatura) na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, kdy uplatněním je okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobce byla doručena žalované dne , datum,  a lhůta 6 měsíců skončila dne , datum, . Soud tak považoval požadavek na zaplacení úroku z prodlení za důvodný až ode dne , datum, , od kterého žalobci právo na zaplacení tohoto úroku přiznal, a ve zbytku žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.37. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Při hodnocení úspěchu/neúspěchu ve věci je přitom nutno přihlédnout nejen k jistině uplatněného nároku, ale rovněž k jeho příslušenství (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce nebyl úspěšný v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení, tj. v porovnání se zbytkem předmětu řízení, do které byl žalobce úspěšný, ve zcela nepatrné části v předmětu řízení, soud tak postupoval dle citovaného ustanovení o. s. ř. a žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení.38. Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, tedy soud přiznal náhradu nákladů v celkové výši 28 681 Kč, která je tvořena- zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,- 4x odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení dne , datum,  – dle plné moci, sepis žaloby ze dne , datum, , sepis vyjádření ze dne , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, ) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 20 400 Kč (4x 5 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu vzata požadovaná jistina ve výši 100 000 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 1 úkon právní služby vykonaný do , datum,  dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do , datum, , ve výši 300 Kč,- paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za 3 úkony právní služby vykonané od , datum,  dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od , datum, , v celkové výši 1 350 Kč (3x 450 Kč),- DPH (21%) z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 4 631 Kč.39. Požadovanou náhradu odměny a náhradu hotových výdajů právního zástupce za úkon uplatnění nároku na náhradu újmy u žalované soud žalobci nepřiznal, když taková náhrada je výslovně vyloučena ustanovením § 31 odst. 4 OdpŠk.40. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu, která v řízení za žalovaného jedná, řídí.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo provedení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2026:11.C.8.2026.1","publishedAt":"2026-11-10","decisionAt":"2026-05-13","caseNumber":{"senate":11,"registry":"C","index":8,"year":2026,"pageNumber":32},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Martin","lastName":"Trepka","titlesAfter":"","function":"soudce"},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"228","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"5","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"15","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"356","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","REORGANIZACE","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI","ZAVINENI","ODVOLANI","USLY_ZISK","NAKLADY_RIZENI","MAJETKOVA_UJMA","RUCENI","MAJETEK","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}