{"uuid":"6c93b743-3360-418a-bca4-df15752697f6","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 35 098,43 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 35 098,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 575,60 Kč, s 15 % úrokem z prodlení z částky 35 098,43 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 32 472,65 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 35 098,43 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 575,60 Kč, s 15 % úrokem z prodlení z částky 35 098,43 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 32 472,65 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou podanou dne 9. 11. 2023 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 098,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a žalovanou byla dne 9. 11. 2019 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě se banka zavázala vydat žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem. Žalovaná měla možnost čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr v měsíčních minimálních splátkách upravovaných v ceníku ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky, splátky však nehradila řádně a včas, banka proto využila svého oprávnění a s účinností ke dni 27. 10. 2022 prohlásila všechny závazky za okamžitě splatné a vyzvala žalovanou k úhradě. Dlužná částka ve výši 37 674,03 Kč nebyla ze strany žalované uhrazena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 31. 3. 2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Podáním ze dne 17. 4. 2024 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně, jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Podáním ze dne 26. 7. 2024 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalovaná uhradila na kreditní kartě částku 72 386,65 Kč, celkem čerpala na kreditní kartě částku 56 914,50 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednáním nařízeným ve věci se bez omluvy nedostavila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 21. 10. 2020 a z akceptace návrhu ze dne 23. 10. 2019 zjistil soud tyto skutečnosti. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". se zavázala poskytnout žalované kartu s úvěrovým limitem 35 000 Kč, výše splátky byla sjednána 3,2 % z celkové dlužné splátky, min. 200 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 23,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" podmínky, Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Ceník.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru vycházel z těchto údajů o žalované: průměrné příjmy žalované na běžném účtu činí 11 896 Kč, žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku, nebyl zjištěn neplatný doklad v databázi neplatných dokladů, interní black list je bez záznamu a rovněž externí úvěrové registry BRKI/NRKI a SOLUS jsou bez záznamu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z mimořádného výpisu z účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedeného na jméno žalované u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". bylo zjištěno, že v období předcházejícím uzavření smlouvy byly na účet žalované připsány následující platby: v září 2019: dne 3. 9. 2019 výživné 3 413 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", dne 6. 9. 2019 od G4S Cash Solutions částka 16 046 Kč, dne 11. 9. 2019 výživné od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 3 000 Kč, další převod od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 13. 9. 2019 ve výši 460 Kč, v srpnu 2019: výživné 3 413 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 5. 8. 2019, dne 7. 8. 2019 částka 15 458 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", dne 15. 8. 2019 výživné 3 000 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", dne 15. 8. 2019 další převod od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 419 Kč, v červenci 2019: dne 1. 7. 2019 výživné od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 3 413 Kč, dne 8. 7. 2019 částka 10 990 Kč od G4S Cash Solutions, dne 15. 7. 2019 výživné od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 3 073 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Dopisem ze dne 27. 10. 2022 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". vyzvala žalovanou k okamžitému jednorázovému splacení všech závazků vůči bance v celkové výši 37 674,03 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 ve spojení s přílohou č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ke smlouvě byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení byla žalovaná vyrozuměna přípisem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". ze dne 14. 4. 2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 9. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 10. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 35 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 23,99 % ročně, žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách ve výši 3,2 % z čerpané částky, minimálně 200 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 56 914,50 Kč, uhradila celkem částku 72 386,65 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s placením sjednaných splátek a úvěr byl zesplatněn, což bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 27. 10. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vycházel z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že „Spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet“. Dále uvedl, že: „nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), ve kterém Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.“ Ústavní soud v citovaném nálezu déle uvedl: „Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl: „Nejvyšší správní soud samozřejmě souhlasí se stěžovatelkou v tom, že by dlužníci neměli být a priori považováni za lháře a že by měli i oni sami nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv. Proto také zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli povinnost poskytnout spotřebiteli včasné a úplné informace o úvěru tak, aby byl schopen posoudit, zda nabídka odpovídá jeho potřebám a aktuální situaci (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Je však třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele-zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokazovala, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalované, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Právní předchůdce žalobkyně vyšel při posuzování úvěruschopnosti žalované jen z toho, že znal průměrné příjmy žalované na jejím běžném účtu, které činily 11 896 Kč a zjistil, že žalovaná nemá záznamy v úvěrových registrech. Pokud jde o příjem, pak z předložených výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaná měla v období před uzavřením smlouvy příjem jednak od G4S Cash Solutions a jednak v podobě pravidelně placeného výživného od obou rodičů. Pokud bylo žalované placeno výživné, je zjevné, že nebyla osobou schopnou se sama živit a příjem od G4S Cash Solutions tak byl příjmem zřejmě z brigády. Právní předchůdce žalobkyně nijak nezjišťoval zdroj tohoto příjmu, nezabýval se tím, jaká je smlouva, na jejímž základě je příjem žalované vyplácen a zda lze mít za to, že jde o příjem garantovaný i do budoucna. Žádné další informace právní předchůdce žalobce od žalované nevyžadoval, nezajímal se o to, jak žalovaná bydlí, jaké má výdaje na bydlení, na živobytí, na případné další závazky a nijak neporovnával, jaké jsou příjmy a výdaje žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobkyně porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr zaplatila více, než čerpala, soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a protože procesně zcela úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou podanou dne 9. 11. 2023 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 098,43 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 9. 11. 2019 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty , Anonymizováno,  č. , hodnota, , na jejímž základě se banka zavázala vydat žalované kreditní kartu s úvěrovým limitem. Žalovaná měla možnost čerpat peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 23,99 % ročně. Žalovaná byla povinna splácet poskytnutý úvěr v měsíčních minimálních splátkách upravovaných v ceníku ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč. Žalovaná průběžně čerpala peněžní prostředky, splátky však nehradila řádně a včas, banka proto využila svého oprávnění a s účinností ke dni 27. 10. 2022 prohlásila všechny závazky za okamžitě splatné a vyzvala žalovanou k úhradě. Dlužná částka ve výši 37 674,03 Kč nebyla ze strany žalované uhrazena. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, a to s účinností ke dni 31. 3. 2023.2. Podáním ze dne 17. 4. 2024 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy a nahlédnutím do veřejných registrů, jak vyplývá z interních systémových záznamů a současně, jak je deklarováno v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Podáním ze dne 26. 7. 2024 žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalovaná uhradila na kreditní kartě částku 72 386,65 Kč, celkem čerpala na kreditní kartě částku 56 914,50 Kč.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednáním nařízeným ve věci se bez omluvy nedostavila.4. Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota,  ze dne 21. 10. 2020 a z akceptace návrhu ze dne 23. 10. 2019 zjistil soud tyto skutečnosti. , právnická osoba, . se zavázala poskytnout žalované kartu s úvěrovým limitem 35 000 Kč, výše splátky byla sjednána 3,2 % z celkové dlužné splátky, min. 200 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 23,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly , právnická osoba,  podmínky, Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet a Ceník.5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že poskytovatel úvěru vycházel z těchto údajů o žalované: průměrné příjmy žalované na běžném účtu činí 11 896 Kč, žalovaná nemá záznam v insolvenčním rejstříku, nebyl zjištěn neplatný doklad v databázi neplatných dokladů, interní black list je bez záznamu a rovněž externí úvěrové registry BRKI/NRKI a SOLUS jsou bez záznamu.6. Z mimořádného výpisu z účtu č. , hodnota,  vedeného na jméno žalované u , právnická osoba, . bylo zjištěno, že v období předcházejícím uzavření smlouvy byly na účet žalované připsány následující platby: v září 2019: dne 3. 9. 2019 výživné 3 413 Kč od , jméno FO, , dne 6. 9. 2019 od G4S Cash Solutions částka 16 046 Kč, dne 11. 9. 2019 výživné od , jméno FO,  ve výši 3 000 Kč, další převod od , jméno FO,  dne 13. 9. 2019 ve výši 460 Kč, v srpnu 2019: výživné 3 413 Kč od , jméno FO,  dne 5. 8. 2019, dne 7. 8. 2019 částka 15 458 Kč od , Anonymizováno, , dne 15. 8. 2019 výživné 3 000 Kč od , jméno FO, , dne 15. 8. 2019 další převod od , jméno FO,  ve výši 419 Kč, v červenci 2019: dne 1. 7. 2019 výživné od , jméno FO,  ve výši 3 413 Kč, dne 8. 7. 2019 částka 10 990 Kč od G4S Cash Solutions, dne 15. 7. 2019 výživné od , jméno FO,  ve výši 3 073 Kč.7. Dopisem ze dne 27. 10. 2022 , právnická osoba, . vyzvala žalovanou k okamžitému jednorázovému splacení všech závazků vůči bance v celkové výši 37 674,03 Kč.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 3. 2023 ve spojení s přílohou č. , hodnota,  ke smlouvě byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. O postoupení byla žalovaná vyrozuměna přípisem , právnická osoba, . ze dne 14. 4. 2023.9. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 9. 2023 byla žalované zaslána předžalobní výzva.10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 23. 10. 2019 uzavřena úvěrová smlouva, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované úvěrový limit ve výši 35 000 Kč, byl sjednán úrok ve výši 23,99 % ročně, žalovaná se zavázala úvěr splácet ve splátkách ve výši 3,2 % z čerpané částky, minimálně 200 Kč. Žalovaná čerpala celkem částku 56 914,50 Kč, uhradila celkem částku 72 386,65 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s placením sjednaných splátek a úvěr byl zesplatněn, což bylo žalované oznámeno dopisem právního předchůdce žalobkyně ze dne 27. 10. 2022.11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném k datu uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).14. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vycházel z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že „vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že „články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá právní závěr o tom, že soud k neplatnosti předmětné smlouvy z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného přihlédne i bez výslovné námitky žalovaného. Tento závěr je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).15. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byla smlouva platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Tato povinnost je ukládána pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.16. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 Nejvyšší soud uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.17. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že „Spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet“. Dále uvedl, že: „nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), ve kterém Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.“ Ústavní soud v citovaném nálezu déle uvedl: „Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.18. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl: „Nejvyšší správní soud samozřejmě souhlasí se stěžovatelkou v tom, že by dlužníci neměli být a priori považováni za lháře a že by měli i oni sami nést určitou odpovědnost za plnění svých závazků plynoucích z uzavřených úvěrových smluv. Proto také zákon o spotřebitelském úvěru ukládá věřiteli povinnost poskytnout spotřebiteli včasné a úplné informace o úvěru tak, aby byl schopen posoudit, zda nabídka odpovídá jeho potřebám a aktuální situaci (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Je však třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele-zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“19. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu se žalovanou jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná byla schopna poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokazovala, že při posouzení úvěruschopnosti žalované postupoval právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalované, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaná má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru.20. Právní předchůdce žalobkyně vyšel při posuzování úvěruschopnosti žalované jen z toho, že znal průměrné příjmy žalované na jejím běžném účtu, které činily 11 896 Kč a zjistil, že žalovaná nemá záznamy v úvěrových registrech. Pokud jde o příjem, pak z předložených výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaná měla v období před uzavřením smlouvy příjem jednak od G4S Cash Solutions a jednak v podobě pravidelně placeného výživného od obou rodičů. Pokud bylo žalované placeno výživné, je zjevné, že nebyla osobou schopnou se sama živit a příjem od G4S Cash Solutions tak byl příjmem zřejmě z brigády. Právní předchůdce žalobkyně nijak nezjišťoval zdroj tohoto příjmu, nezabýval se tím, jaká je smlouva, na jejímž základě je příjem žalované vyplácen a zda lze mít za to, že jde o příjem garantovaný i do budoucna. Žádné další informace právní předchůdce žalobce od žalované nevyžadoval, nezajímal se o to, jak žalovaná bydlí, jaké má výdaje na bydlení, na živobytí, na případné další závazky a nijak neporovnával, jaké jsou příjmy a výdaje žalované.21. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobkyně porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupoval v souladu s tímto ustanovením. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná na úvěr zaplatila více, než čerpala, soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby.22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a protože procesně zcela úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":19,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSBI:2024:33.C.69.2024.1","publishedAt":"2024-09-26","decisionAt":"2024-07-29","caseNumber":{"senate":33,"registry":"C","index":69,"year":2024,"pageNumber":192},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Eva","lastName":"Lišková","titlesAfter":"","function":"soudkyně"},"courtCode":"OSBI","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 35 098,43 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU","VYZIVNE"]},"styles":[{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":true},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":true},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":true},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":19,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}