{"uuid":"6cc8c915-1993-41df-8f2e-d24a1a411782","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 43 687 Kč s příslušenstvím – úvěr","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28.820 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se co do částky 14.867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43.687 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 23.865,03 Kč a co do úroku ve výši 81,69 % ročně z částky 35.251,45 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28.820 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba se co do částky 14.867 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43.687 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, co do částky 23.865,03 Kč a co do úroku ve výši 81,69 % ročně z částky 35.251,45 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.\nIII. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43.687 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 23.865,03 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 19. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě, které byl žalovanému dne 23. 7. 2019 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 120,41 % ročně splácet prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně splatných do každého 21. dne v měsíci počínaje srpnem 2019. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, na základě výstupů z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a i na základě jiných zdrojů. Žalovaný splátkám úvěru nedostál a dostal se do prodlení s jejich úhradou. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazena pouze dne 7. 8. 2019 částka 22.050 Kč a dne 18. 10. 2019 částka 4.130 Kč. Žalobkyni před zesplatněním úvěru vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru ke dni 26. 12. 2019. Žalovaný žalobkyni k tomuto dni dlužil na jistině úvěru částku 42.089,66 Kč. Žalovaný ani po zesplatnění úvěru žalobkyni dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 42.089,66 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 23.865,03 Kč a úrok z prodlení ve výši 81,69 % ročně z částky 35.251,45 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 7. 12. 2022 stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného v doplnění žaloby ze dne 20. 12. 2022 sdělila, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z dokladů o jeho příjmech, z výpisů z databází, z hodnocení klienta a z prohlášení dlužníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný se nezúčastnil jednání nařízeného na den 10. 7. 2023 ve 13.00 hod. Z jednání se neomluvil ani nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a věc rozhodl bez přítomnosti žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud u nařízeného jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil tento skutkový stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2019 vyplývá, že mezi účastníky řízení byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 55.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 148.680 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 120,41 % ročně s tím, že tato úroková sazba je vyjádřena jako roční efektivní úroková míra. Žalobkyně jej pak byla oprávněna požadovat až do výše 178.416 Kč. Žalovaný se současně v případě svého prodlení zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Z předsmluvního formuláře ze dne 19. 7. 2019 a z prohlášení klientů z téhož dne vyplývají podmínky poskytnutého úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 55.000 Kč zaplatit prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně splatných vždy do každého 21. dne v měsíci. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 148.680 Kč a současně i uhradit v případě svého prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se současně zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 120,41 % ročně. Dopisem ze dne 24. 7. 2019 zaslaným žalovanému téhož dne doporučeně na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalobkyně žalovanému oznámila akceptaci úvěrové smlouvy. Současně mu zaslala i splátkový kalendář ke smlouvě, ze kterého je zřejmý režim splácení čerpaného úvěru. Úvěr ve výši 55.000 Kč byl žalovanému dne 23. 7. 2019 poukázán na bankovní účet č. účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" (viz doklad). Žalovaný byl v době od 8. 11. 2013 do 8. 11. 2014 zaměstnán jako sanitář ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována čtyři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" (viz pracovní smlouva ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 7. 11. 2013). Tato pracovní smlouva na dobu určitou byla následně dodatkem ze dne 6. 11. 2014 prodloužena na neurčito (viz dodatek ze dne 6. 11. 2014). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného vyplývá výše mzdy žalovaného poukazovaná mu jeho zaměstnavatelem na jeho bankovní účet. Z výplatního lístku za měsíc květen 2019 a červen 2019 vyplývá, že žalovanému byla v květnu 2019 vyplacena mzda ve výši 15.281 Kč a v měsíci červnu 2019 pak mzda ve výši 25.126 Kč. Z hodnocení klienta ze dne 19. 7. 2019 pak vyplývá, že žalovaný měl příjem ve výši 24.000 Kč měsíčně a výdaje v podobě životního minima ve výši 3.410 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 2.600 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 300 Kč měsíčně. Žalovaný byl dne 18. 7. 2019 lustrován v registru SOLUS s negativním výsledkem (viz výpis). Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 18. 7. 2019 lustrován v tomto registru a bylo mu přiřazeno skóre CBS 244. Z vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2018 vyplývá přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu. Z karty klienta pak vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze dvě splátky, celkem pak částku 26.180 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné do 21. 10. 2019. Žalovaný byl výzvou ze dne 21. 11. 2019 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné splátky č. 3 a č. 4 splatné dne 21. 10. 2019 a dne 21. 11. 2019 s tím, že byl žalobkyní výslovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dlužné splátky žalobkyni neuhradil, dostal se do prodlení i s úhradou splátky č. 5 splatné dne 21. 12. 2019 (viz výzva ze dne 23. 12. 2019). Dopisem ze dne 26. 12 2019 bylo žalovanému oznámeno, že došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a současně jej žalobkyně vyzvala k neprodlené úhradě částky 43.687 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byť k tomu byl vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 18. 6. 2020 zaslané mu dne 19. 6. 2020 doporučeně na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud u jednání žalobkyni poučil a vyzval dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazů k prokázání svého skutkového tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Současně soud žalobkyni poučil o případných následcích nevyhovění výzvě soudu spočívajících v tom, že žalobkyně stran tohoto svého skutkového tvrzení neunese břemeno důkazní. Žalobkyně po tomto poučení soudem neoznačila žádné další důkazy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Po provedeném dokazování a po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 28.820 Kč, a proto jí soud částečně ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 55.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Z hodnocení klienta ze dne 19. 7. 2019 je zřejmé, že žalovaný uvedl své příjmy a výdaje; z výpisů z jednotlivých registrů je pak zřejmé, že žalovaný byl lustrován ve veřejných nebankovních registrech. Žalovaný stran svých příjmů žalobkyni předložil pracovní smlouvu a její dodatek, dva výplatní lístky a výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že mu na něj byla jeho zaměstnavatelem poukazována pravidelně mzda v tam uvedené výši. Stran svých výdajů žalovaný ničeho žalobkyni nepředložil, pouze do hodnocení klienta uvedl své pravidelné měsíční výdaje. Výdaje žalovaného nebyly nijak doloženy; s reálnými výdaji žalovaného nebylo vůbec kalkulováno, když tyto nebyly žalobkyní ani nikterak zjišťovány (krom dotazu na žalovaného), natož důsledně ověřovány. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně se výdajovou stránkou žalovaného vůbec nezabývala; tvrzení o příjmech si pak od žalovaného nijak nenechala doložit. Žalobkyně se navíc nijak nezabývala např. typem bydlení žalovaného a stran jeho výdajů vycházela jen z informací jím sdělených, popř. ze statistik (viz výdaje žalovaného v podobě životního minima), které v tom, kterém případě mohou být na„ hony vzdáleny“ realitě každého z žadatelů o úvěr. Navíc měsíční výdaje uvedené žalovaným na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2.600 Kč měsíčně v roce 2019 považuje soud bez ohledu na např. typ bydlení jako nereálně nízké. Lze tak uzavřít, že žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy žalovaného, stran jeho nákladů ničeho ani reálně nezjišťovala (když, jak uvedla u jednání, vycházela jen z čestného prohlášení žalovaného), natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalovaného zjistila pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně zcela nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, které žalovaný nikterak nedoložil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Není pravdou, že žalobkyně neměla možnost žalovaným sdělené informace o jeho příjmech a výdajích v kartě klienta ověřit. Zcela jistě si mohla (a dokonce i měla) od žalovaného vyžádat alespoň základní informace o typu jeho bydlení a doklady vztahující se k jeho bydlení a nákladům na něj (např. nájemní smlouvu, inkaso apod.). Žalobkyně před poskytnutím úvěru k ničemu takovému ale evidentně nepřistoupila, z čehož lze jednoznačně vyvodit, že žalobkyně svým zákonným povinnostem v tomto směru nedostála. Této zákonné povinnosti se žalobkyně nemůže ani nikterak zprostit např. poukazem na prohlášení žalovaného apod. Povinnost dostát jí má pouze a jen žalobkyně a jakékoliv prohlášení žalovaného např. o pravosti údajů v jeho hodnocení či kartě na tom nic nemění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpal od žalobkyně prokazatelně dne 23. 7. 2019 částku 55.000 Kč, která mu téhož dne byla poukázána na jeho bankovní účet, a tuto částku měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 26.180 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě jistiny ve výši 28.820 Kč představující rozdíl mezi těmito dvěma částkami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě dosud nevrácené jistiny úvěru ve výši 28.820 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku). Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobkyni nepřiznal úroky z úvěru a smluvní pokutu, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. S ohledem na shora uvedené pak soud žalobkyni nepřiznal ani právo na úroky z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 43.687 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 23.865,03 Kč. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 28.820 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí procesní úspěch a procesní neúspěch žalobkyně. Žalobkyně se v řízení po žalovaném (ke dni rozhodnutí soudu) domáhala vč. kapitalizovaného příslušenství částky 184.858,33 Kč (100 %) a procesně úspěšná byla co do částky 28.820 Kč (15,6 %). Při porovnání těchto dvou částek je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že mu žádné náklady řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43.687 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 23.865,03 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi účastníky byla dne 19. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě, které byl žalovanému dne 23. 7. 2019 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 55.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 120,41 % ročně splácet prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně splatných do každého 21. dne v měsíci počínaje srpnem 2019. Schopnost žalovaného hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, na základě výstupů z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, a i na základě jiných zdrojů. Žalovaný splátkám úvěru nedostál a dostal se do prodlení s jejich úhradou. Do data zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazena pouze dne 7. 8. 2019 částka 22.050 Kč a dne 18. 10. 2019 částka 4.130 Kč. Žalobkyni před zesplatněním úvěru vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a na náhradu nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru ke dni 26. 12. 2019. Žalovaný žalobkyni k tomuto dni dlužil na jistině úvěru částku 42.089,66 Kč. Žalovaný ani po zesplatnění úvěru žalobkyni dlužnou částku neuhradil, a proto mu vznikla i povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině úvěru částku 42.089,66 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 23.865,03 Kč a úrok z prodlení ve výši 81,69 % ročně z částky 35.251,45 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení.\n2. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 7. 12. 2022 stran zjišťování úvěruschopnosti žalovaného v doplnění žaloby ze dne 20. 12. 2022 sdělila, že při prověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z dokladů o jeho příjmech, z výpisů z databází, z hodnocení klienta a z prohlášení dlužníka.\n3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Žalovaný se nezúčastnil jednání nařízeného na den 10. 7. 2023 ve 13.00 hod. Z jednání se neomluvil ani nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a věc rozhodl bez přítomnosti žalovaného.\n4. Soud u nařízeného jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil tento skutkový stav.\n5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 19. 7. 2019 vyplývá, že mezi účastníky řízení byla téhož dne uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 55.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně. Celkem se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 148.680 Kč. Současně se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 120,41 % ročně s tím, že tato úroková sazba je vyjádřena jako roční efektivní úroková míra. Žalobkyně jej pak byla oprávněna požadovat až do výše 178.416 Kč. Žalovaný se současně v případě svého prodlení zavázal uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Z předsmluvního formuláře ze dne 19. 7. 2019 a z prohlášení klientů z téhož dne vyplývají podmínky poskytnutého úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr ve výši 55.000 Kč zaplatit prostřednictvím 36 splátek po 4.130 Kč měsíčně splatných vždy do každého 21. dne v měsíci. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 148.680 Kč a současně i uhradit v případě svého prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se současně zavázal uhradit žalobkyni úrok ve výši 120,41 % ročně. Dopisem ze dne 24. 7. 2019 zaslaným žalovanému téhož dne doporučeně na adresu [adresa žalovaného], žalobkyně žalovanému oznámila akceptaci úvěrové smlouvy. Současně mu zaslala i splátkový kalendář ke smlouvě, ze kterého je zřejmý režim splácení čerpaného úvěru. Úvěr ve výši 55.000 Kč byl žalovanému dne 23. 7. 2019 poukázán na bankovní účet č. účtu [] [bankovní účet] (viz doklad). Žalovaný byl v době od 8. 11. 2013 do 8. 11. 2014 zaměstnán jako sanitář ve [anonymizována čtyři slova]. [jméno] [anonymizováno] [obec] (viz pracovní smlouva [číslo] ze dne 7. 11. 2013). Tato pracovní smlouva na dobu určitou byla následně dodatkem ze dne 6. 11. 2014 prodloužena na neurčito (viz dodatek ze dne 6. 11. 2014). Z výpisu z bankovního účtu žalovaného vyplývá výše mzdy žalovaného poukazovaná mu jeho zaměstnavatelem na jeho bankovní účet. Z výplatního lístku za měsíc květen 2019 a červen 2019 vyplývá, že žalovanému byla v květnu 2019 vyplacena mzda ve výši 15.281 Kč a v měsíci červnu 2019 pak mzda ve výši 25.126 Kč. Z hodnocení klienta ze dne 19. 7. 2019 pak vyplývá, že žalovaný měl příjem ve výši 24.000 Kč měsíčně a výdaje v podobě životního minima ve výši 3.410 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 2.600 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 300 Kč měsíčně. Žalovaný byl dne 18. 7. 2019 lustrován v registru SOLUS s negativním výsledkem (viz výpis). Z výpisu z NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl dne 18. 7. 2019 lustrován v tomto registru a bylo mu přiřazeno skóre CBS 244. Z vyjádření znalce ze dne 25. 10. 2018 vyplývá přepočet efektivní úrokové sazby na nominální úrokovou sazbu. Z karty klienta pak vyplývá, že žalovaný uhradil žalobkyni pouze dvě splátky, celkem pak částku 26.180 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky splatné do 21. 10. 2019. Žalovaný byl výzvou ze dne 21. 11. 2019 žalobkyní vyzván k úhradě dlužné splátky č. 3 a č. 4 splatné dne 21. 10. 2019 a dne 21. 11. 2019 s tím, že byl žalobkyní výslovně upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný dlužné splátky žalobkyni neuhradil, dostal se do prodlení i s úhradou splátky č. 5 splatné dne 21. 12. 2019 (viz výzva ze dne 23. 12. 2019). Dopisem ze dne 26. 12 2019 bylo žalovanému oznámeno, že došlo k okamžitému zesplatnění úvěru a současně jej žalobkyně vyzvala k neprodlené úhradě částky 43.687 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byť k tomu byl vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 18. 6. 2020 zaslané mu dne 19. 6. 2020 doporučeně na adresu [adresa žalovaného].\n6. Soud u jednání žalobkyni poučil a vyzval dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazů k prokázání svého skutkového tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Současně soud žalobkyni poučil o případných následcích nevyhovění výzvě soudu spočívajících v tom, že žalobkyně stran tohoto svého skutkového tvrzení neunese břemeno důkazní. Žalobkyně po tomto poučení soudem neoznačila žádné další důkazy.\n7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.\n<i>8. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i>\n<i>9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i>\n<i>10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>\n<i>11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i>\n<i>12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i>\n<i>13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i>\n<i>14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i>\n15. Po provedeném dokazování a po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 28.820 Kč, a proto jí soud částečně ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.\n16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 55.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.\n17. Z hodnocení klienta ze dne 19. 7. 2019 je zřejmé, že žalovaný uvedl své příjmy a výdaje; z výpisů z jednotlivých registrů je pak zřejmé, že žalovaný byl lustrován ve veřejných nebankovních registrech. Žalovaný stran svých příjmů žalobkyni předložil pracovní smlouvu a její dodatek, dva výplatní lístky a výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že mu na něj byla jeho zaměstnavatelem poukazována pravidelně mzda v tam uvedené výši. Stran svých výdajů žalovaný ničeho žalobkyni nepředložil, pouze do hodnocení klienta uvedl své pravidelné měsíční výdaje. Výdaje žalovaného nebyly nijak doloženy; s reálnými výdaji žalovaného nebylo vůbec kalkulováno, když tyto nebyly žalobkyní ani nikterak zjišťovány (krom dotazu na žalovaného), natož důsledně ověřovány. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně se výdajovou stránkou žalovaného vůbec nezabývala; tvrzení o příjmech si pak od žalovaného nijak nenechala doložit. Žalobkyně se navíc nijak nezabývala např. typem bydlení žalovaného a stran jeho výdajů vycházela jen z informací jím sdělených, popř. ze statistik (viz výdaje žalovaného v podobě životního minima), které v tom, kterém případě mohou být na„ hony vzdáleny“ realitě každého z žadatelů o úvěr. Navíc měsíční výdaje uvedené žalovaným na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 2.600 Kč měsíčně v roce 2019 považuje soud bez ohledu na např. typ bydlení jako nereálně nízké. Lze tak uzavřít, že žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy žalovaného, stran jeho nákladů ničeho ani reálně nezjišťovala (když, jak uvedla u jednání, vycházela jen z čestného prohlášení žalovaného), natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalovaného zjistila pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně zcela nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, které žalovaný nikterak nedoložil, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Není pravdou, že žalobkyně neměla možnost žalovaným sdělené informace o jeho příjmech a výdajích v kartě klienta ověřit. Zcela jistě si mohla (a dokonce i měla) od žalovaného vyžádat alespoň základní informace o typu jeho bydlení a doklady vztahující se k jeho bydlení a nákladům na něj (např. nájemní smlouvu, inkaso apod.). Žalobkyně před poskytnutím úvěru k ničemu takovému ale evidentně nepřistoupila, z čehož lze jednoznačně vyvodit, že žalobkyně svým zákonným povinnostem v tomto směru nedostála. Této zákonné povinnosti se žalobkyně nemůže ani nikterak zprostit např. poukazem na prohlášení žalovaného apod. Povinnost dostát jí má pouze a jen žalobkyně a jakékoliv prohlášení žalovaného např. o pravosti údajů v jeho hodnocení či kartě na tom nic nemění.\n18. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).\n19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.\n20. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru čerpal od žalobkyně prokazatelně dne 23. 7. 2019 částku 55.000 Kč, která mu téhož dne byla poukázána na jeho bankovní účet, a tuto částku měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 26.180 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k úhradě jistiny ve výši 28.820 Kč představující rozdíl mezi těmito dvěma částkami.\n21. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě dosud nevrácené jistiny úvěru ve výši 28.820 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku). Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy soud žalobkyni nepřiznal úroky z úvěru a smluvní pokutu, neboť podklad pro jejich přiznání byla absolutně neplatná úvěrová smlouva. S ohledem na shora uvedené pak soud žalobkyni nepřiznal ani právo na úroky z prodlení.\n22. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 43.687 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 23.865,03 Kč. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná co do částky 28.820 Kč a procesně neúspěšná v rozsahu uvedeném ve výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí procesní úspěch a procesní neúspěch žalobkyně. Žalobkyně se v řízení po žalovaném (ke dni rozhodnutí soudu) domáhala vč. kapitalizovaného příslušenství částky 184.858,33 Kč (100 %) a procesně úspěšná byla co do částky 28.820 Kč (15,6 %). Při porovnání těchto dvou částek je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že mu žádné náklady řízení nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:248.C.26.2022.1","publishedAt":"2023-10-02","decisionAt":"2023-07-10","caseNumber":{"senate":248,"registry":"C","index":26,"year":2022,"pageNumber":129},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Martina","lastName":"Beránková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 43 687 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1813","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU","SMLUVNI_POKUTA"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":true}]}