{"uuid":"6d18b66b-259f-464e-8574-8974a4c1f28d","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 11 394 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 366,13 Kč, úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 523 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 366,13 Kč, úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 523 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 394 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a žalovaným byla dne 24. 4. 2024 uzavřena smlouva o půjčce č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 39,90 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 814 Kč. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným (rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy, deklarované výdaje) a dále z údajů zjištěných z registrů a databází (SOLUS, bankovních registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVCR). Žalobkyně pak také v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud dospěl k závěru, že nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a pokud byl úvěr dlouhodobě řádně splácen, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaný svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušil, když ve splátkách neuhradil ničeho. Proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 10. 2024. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Ani žalobkyni žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak po žalovaném žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za období od 24. 5. 2024 do 10. 10. 2024 ve výši 1 778,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 31. 5. 2024 do 30. 9. 2024 ve výši 193,79 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 394 Kč (6 x ve výši 66 Kč za pojištění a 2 x ve výši 499 Kč za zaslané výzvy k úhradě dluhu), úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 15. 1. 2025 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a žalovaný uzavřeli dne 12. 6. 2023 smlouvu o zřízení služeb přímého bankovnictví. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby přímého bankovnictví. Účastníci smlouvy se zde dohodli, že pro přístup ke službám přímého bankovnictví budou využívány následující zde uvedené elektronické identifikační prostředky, jejichž uživatelem bude žalovaný, a to klientské číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným pak byla dne 24. 4. 2024 uzavřena elektronicky smlouva o půjčce č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (Návrh na uzavření smlouvy o půjčce, Akceptace návrhu smlouvy o půjčce). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho účet uvedený ve smlouvě finanční částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 39,90 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 814 Kč (tj. včetně ujednaného poplatku za pojištění ve výši 66 Kč měsíčně) se splatností vždy k 25. dni v měsíci. Nedílnou součástí této smlouvy byly Produktové podmínky pro osobní úvěry, Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě bylo dále sjednáno že v případě prodlení žalovaného s platbou mu právní předchůdkyně žalobkyně zašle bezplatné upozornění, pokud ani poté nebude splátka uhrazena, může mu předchůdkyně žalobkyně odeslat písemnou upomínku a účtovat za to poplatek ve výši 499 Kč (v souladu s ceníkem). V případě prodlení žalovaného s platební povinností dále byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné a od smlouvy odstoupit. Žalobkyně doložila i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a osobní údaje klienta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V žádosti o uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je důchodce s příjmem 14 500 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů, výdaje na bydlení měly činit 2 000 Kč a výdaje na živobytí 3 000 Kč, jiné výdaje žalovaný neuvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně započetla výdaje na bydlení ve výši 2 460 Kč, životní náklady ve výši 4 860 Kč a rodinné výdaje a ostatní ve výši 550 Kč a dále počítala se splátkovým zatížením žalovaného 1 056 Kč; výsledná platební kapacita žalovaného tak činila 5 574 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, kdy žalovaný prohlásil že tyto jsou pravdivé a úplné; sdělené údaje byly nezávisle zhodnoceny a ověřeny. Deklarovaný příjem 14 500 Kč byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti byly deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšeny; zohledněny byly tedy výdaje ve výši 8 926 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 1 056 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěru ve výši 2 460 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 860 Kč a ostatní výdaje ve výši 550 Kč. Podle tohoto vyhodnocení žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývalo celkem 5 574 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala aktuální dluhy žalovaného, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; dále čerpala informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS); zohlednila příjmy žalovaného ověřené statistickým modelem a jeho pravidelné výdaje. Nákladové složky předchůdkyně žalobkyně stanovila portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů se zohledněním struktury rodiny/domácnosti, způsobu bydlení a místa bydliště, tyto porovnala s výdaji deklarovanými žalovaným, přičemž do výpočtu použila vyšší z obou částek. Dále předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila rizika na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.). Celkový skóring žalovaného byl proveden na základě aplikačního skóre (primárně sociodemografický profil) a tzv. BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů) a na úroku. Předchůdkyně žalobkyně provedla dále kontrolu insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrolu databáze neplatných dokladů (doklad nenalezený v databázi MV), kontrolu interního Black listu (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů - BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, tj. jen pozitivní úvěrová historie), v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z transakční historie (výpis z účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" ) vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 4. 2024 vyplatila částku 10 000 Kč na účet žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedený ve smlouvě. Dále je z tohoto dokumentu patrné, že žalovaný úvěr nesplácel, když nezaplatil ničeho; rovněž je zřejmé jaké mu byly účtovány poplatky, úroky a úroky z prodlení a jaké částky tak zůstaly nesplacené. Totéž lze zjistit i z výpisu Minutové půjčky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dopisem ze dne 31. 5. 2024 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné splátky 814 Kč. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že je mu za tuto výzvu účtován poplatek 499 Kč (tj. dluh žalovaného celkem činil 1 313 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dopisem ze dne 1. 7. 2024 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k neprodlené úhradě dlužné částky 2 131,32 Kč. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že je mu za tuto výzvu účtován poplatek 499 Kč (tj. dluh žalovaného celkem činil 2 630,32 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dopisem ze dne 14. 10. 2024 prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh okamžitě splatným a žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky. Dopis byl odeslán 14. 10. 2024, což bylo doloženo přehledem podacích čísel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dopisem ze dne 27. 11. 2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému změnu čísla účtu pro splácení úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". na žalobkyni, jak vyplynulo z předložených smluv včetně příloh, a to za úplatu, jak je patrné z doloženého potvrzení. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem z 21. 2. 2025, který byl odeslán téhož dne, což bylo doloženo přehledem podacích čísel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. K úhradě dlužné částky do sedmi dnů od odeslání předžalobní upomínky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 11. 3. 2025, jejíž odeslání následujícího dne žalobkyně prokázala seznamem odeslaných předžalobních výzev.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně (i její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Pro předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný a nahlédla do příslušných registrů a databází. Žalobkyně pak také v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud dospěl k závěru, že nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a pokud byl úvěr dlouhodobě řádně splácen, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Z doložených listin pak vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala její právní předchůdkyně na základě žalovaným poskytnutých informací, nahlédnutím do příslušných registrů a na základě aktuálních statistických dat státních úřadů. Při zkoumání příjmové a výdajové stránky se tak předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s údaji získanými od žalovaného a se statistickými daty, které dále nijak neověřovala, přičemž především výdaje žalovaného na bydlení byly objektivně zjistitelné (např. z dokladů o platbách za energie apod.). K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Rovněž postup, kdy poskytovatel úvěru vychází bez dalšího ze statistických dat je zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Co se týče rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na něž žalobkyně poukazovala, soud se domnívá, že jeho závěry byly překonány rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 4. 2024 ve věci C-755/22 Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a.s. V tomto rozhodnutí Soudní dvůr Evropské unie uzavřel, že „Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Soudní dvůr v rozhodnutí dovodil, že „porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy.“ K závaznosti citovaného rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie odkazuje soud na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 255/19: „Rozsudky o předběžných otázkách SDEU jsou totiž zcela obecným nástrojem výkladu unijního práva, který jsou povinny respektovat všechny soudy členských států tam, kde dopadá na otázky před nimi řešené.“ Při výkladu vnitrostátního práva jsou tedy obecné soudy povinny respektovat právo unijní, a to včetně jeho interpretace provedené k tomu kompetentními orgány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně finanční situaci žalovaného důkladně neprověřila, a tedy řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Z listin doložených žalobkyní vyplynulo, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil, tudíž soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu je z úřední činnosti známo pouze to, že jsou proti žalovanému u zdejšího soudu vedeny dvě exekuční řízení a jedno nalézací řízení, přičemž předmětem těchto řízení jsou částky do 10 000 Kč. S ohledem na tyto existující závazky žalovaného a s ohledem na výši dlužné částky se soud domnívá, že za přiměřenou dobu pro vrácení poskytnuté jistiny lze považovat dva měsíce od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Soud tedy žalobu zamítl ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 778,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 193,79 Kč, poplatků ve výši 1 394 Kč, úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, neboť žalobkyni na tyto položky nevznikl nárok, když smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 16 697,80 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 10 000 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 29. 1. 2026). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 60 % a z 40 % neúspěšná (z 40 % byl úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 20 % náhrady nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v daném případě zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" či sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") a je tak třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 400 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 615 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 523 Kč (20 % z 2 615 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 11 394 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 24. 4. 2024 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, , na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 39,90 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 814 Kč. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným (rodinný stav, typ bydlení, zaměstnání a příjmy, deklarované výdaje) a dále z údajů zjištěných z registrů a databází (SOLUS, bankovních registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVCR). Žalobkyně pak také v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud dospěl k závěru, že nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a pokud byl úvěr dlouhodobě řádně splácen, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaný svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušil, když ve splátkách neuhradil ničeho. Proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 10. 2024. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Ani žalobkyni žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak po žalovaném žalobou domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za období od 24. 5. 2024 do 10. 10. 2024 ve výši 1 778,34 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od 31. 5. 2024 do 30. 9. 2024 ve výši 193,79 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 394 Kč (6 x ve výši 66 Kč za pojištění a 2 x ve výši 499 Kč za zaslané výzvy k úhradě dluhu), úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč za období od 15. 1. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 12. 6. 2023 smlouvu o zřízení služeb přímého bankovnictví. Dle této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby přímého bankovnictví. Účastníci smlouvy se zde dohodli, že pro přístup ke službám přímého bankovnictví budou využívány následující zde uvedené elektronické identifikační prostředky, jejichž uživatelem bude žalovaný, a to klientské číslo , hodnota,  a , Anonymizováno, .4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným pak byla dne 24. 4. 2024 uzavřena elektronicky smlouva o půjčce č. , hodnota,  (Návrh na uzavření smlouvy o půjčce, Akceptace návrhu smlouvy o půjčce). Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho účet uvedený ve smlouvě finanční částku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 39,90 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 814 Kč (tj. včetně ujednaného poplatku za pojištění ve výši 66 Kč měsíčně) se splatností vždy k 25. dni v měsíci. Nedílnou součástí této smlouvy byly Produktové podmínky pro osobní úvěry, Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby a Všeobecné obchodní podmínky. Ve smlouvě bylo dále sjednáno že v případě prodlení žalovaného s platbou mu právní předchůdkyně žalobkyně zašle bezplatné upozornění, pokud ani poté nebude splátka uhrazena, může mu předchůdkyně žalobkyně odeslat písemnou upomínku a účtovat za to poplatek ve výši 499 Kč (v souladu s ceníkem). V případě prodlení žalovaného s platební povinností dále byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné a od smlouvy odstoupit. Žalobkyně doložila i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a osobní údaje klienta.5. V žádosti o uzavření smlouvy žalovaný uvedl, že je důchodce s příjmem 14 500 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je svobodný a bydlí u rodičů, výdaje na bydlení měly činit 2 000 Kč a výdaje na živobytí 3 000 Kč, jiné výdaje žalovaný neuvedl. Právní předchůdkyně žalobkyně započetla výdaje na bydlení ve výši 2 460 Kč, životní náklady ve výši 4 860 Kč a rodinné výdaje a ostatní ve výši 550 Kč a dále počítala se splátkovým zatížením žalovaného 1 056 Kč; výsledná platební kapacita žalovaného tak činila 5 574 Kč.6. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, kdy žalovaný prohlásil že tyto jsou pravdivé a úplné; sdělené údaje byly nezávisle zhodnoceny a ověřeny. Deklarovaný příjem 14 500 Kč byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Z důvodu obezřetnosti byly deklarované výdaje oproti údajům uvedeným na žádosti navýšeny; zohledněny byly tedy výdaje ve výši 8 926 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 1 056 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a st. úvěru ve výši 2 460 Kč, výdaje na živobytí ve výši 4 860 Kč a ostatní výdaje ve výši 550 Kč. Podle tohoto vyhodnocení žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývalo celkem 5 574 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala aktuální dluhy žalovaného, negativní záznamy na black listech, neplatné doklady, existující exekuce; dále čerpala informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS); zohlednila příjmy žalovaného ověřené statistickým modelem a jeho pravidelné výdaje. Nákladové složky předchůdkyně žalobkyně stanovila portfoliovým způsobem na základě aktuálních statistických dat státních úřadů se zohledněním struktury rodiny/domácnosti, způsobu bydlení a místa bydliště, tyto porovnala s výdaji deklarovanými žalovaným, přičemž do výpočtu použila vyšší z obou částek. Dále předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila rizika na základě identifikace unikátního přístupového (IP adresa) a autorizačního (tel. číslo mobilního telefonu) zařízení s cílem eliminovat podvod a kontrolou podezřelých rozdílů mezi žádostmi žadatele (opakované žádosti apod.). Celkový skóring žalovaného byl proveden na základě aplikačního skóre (primárně sociodemografický profil) a tzv. BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů) a na úroku. Předchůdkyně žalobkyně provedla dále kontrolu insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrolu databáze neplatných dokladů (doklad nenalezený v databázi MV), kontrolu interního Black listu (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů - BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, tj. jen pozitivní úvěrová historie), v registru SOLUS nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti.7. Z transakční historie (výpis z účtu , č. účtu,  ) vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 24. 4. 2024 vyplatila částku 10 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu,  uvedený ve smlouvě. Dále je z tohoto dokumentu patrné, že žalovaný úvěr nesplácel, když nezaplatil ničeho; rovněž je zřejmé jaké mu byly účtovány poplatky, úroky a úroky z prodlení a jaké částky tak zůstaly nesplacené. Totéž lze zjistit i z výpisu Minutové půjčky.8. Dopisem ze dne 31. 5. 2024 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné splátky 814 Kč. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že je mu za tuto výzvu účtován poplatek 499 Kč (tj. dluh žalovaného celkem činil 1 313 Kč).9. Dopisem ze dne 1. 7. 2024 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k neprodlené úhradě dlužné částky 2 131,32 Kč. Zároveň byl žalovaný upozorněn, že je mu za tuto výzvu účtován poplatek 499 Kč (tj. dluh žalovaného celkem činil 2 630,32 Kč).10. Dopisem ze dne 14. 10. 2024 prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně celý dluh okamžitě splatným a žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dlužné částky. Dopis byl odeslán 14. 10. 2024, což bylo doloženo přehledem podacích čísel.11. Dopisem ze dne 27. 11. 2024 oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému změnu čísla účtu pro splácení úvěru.12. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. , Anonymizováno,  ze dne , datum,  a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum,  byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni, jak vyplynulo z předložených smluv včetně příloh, a to za úplatu, jak je patrné z doloženého potvrzení. O tomto postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem z 21. 2. 2025, který byl odeslán téhož dne, což bylo doloženo přehledem podacích čísel.13. K úhradě dlužné částky do sedmi dnů od odeslání předžalobní upomínky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 11. 3. 2025, jejíž odeslání následujícího dne žalobkyně prokázala seznamem odeslaných předžalobních výzev.14. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“15. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně (i její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.16. Pro předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“17. Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit, je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“18. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“19. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“20. I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).21. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“22. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy o úvěru posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí poskytl žalovaný a nahlédla do příslušných registrů a databází. Žalobkyně pak také v této souvislosti odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud dospěl k závěru, že nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a pokud byl úvěr dlouhodobě řádně splácen, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy.23. Z doložených listin pak vyplynulo, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala její právní předchůdkyně na základě žalovaným poskytnutých informací, nahlédnutím do příslušných registrů a na základě aktuálních statistických dat státních úřadů. Při zkoumání příjmové a výdajové stránky se tak předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze s údaji získanými od žalovaného a se statistickými daty, které dále nijak neověřovala, přičemž především výdaje žalovaného na bydlení byly objektivně zjistitelné (např. z dokladů o platbách za energie apod.). K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Rovněž postup, kdy poskytovatel úvěru vychází bez dalšího ze statistických dat je zcela nepostačující, neboť náklady na bydlení i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Co se týče rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, na něž žalobkyně poukazovala, soud se domnívá, že jeho závěry byly překonány rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 4. 2024 ve věci C-755/22 Nárokuj s.r.o. proti EC Financial Services, a.s. V tomto rozhodnutí Soudní dvůr Evropské unie uzavřel, že „Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách a spotřebitelském úvěru, musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Soudní dvůr v rozhodnutí dovodil, že „porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy.“ K závaznosti citovaného rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie odkazuje soud na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne 10. 12. 2020, sp. zn. II. ÚS 255/19: „Rozsudky o předběžných otázkách SDEU jsou totiž zcela obecným nástrojem výkladu unijního práva, který jsou povinny respektovat všechny soudy členských států tam, kde dopadá na otázky před nimi řešené.“ Při výkladu vnitrostátního práva jsou tedy obecné soudy povinny respektovat právo unijní, a to včetně jeho interpretace provedené k tomu kompetentními orgány.24. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně finanční situaci žalovaného důkladně neprověřila, a tedy řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.25. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“26. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 10 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. Z listin doložených žalobkyní vyplynulo, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ničeho neuhradil, tudíž soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč.27. Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl v řízení pasivní a soudu je z úřední činnosti známo pouze to, že jsou proti žalovanému u zdejšího soudu vedeny dvě exekuční řízení a jedno nalézací řízení, přičemž předmětem těchto řízení jsou částky do 10 000 Kč. S ohledem na tyto existující závazky žalovaného a s ohledem na výši dlužné částky se soud domnívá, že za přiměřenou dobu pro vrácení poskytnuté jistiny lze považovat dva měsíce od právní moci rozsudku.28. Soud tedy žalobu zamítl ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 1 778,34 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 193,79 Kč, poplatků ve výši 1 394 Kč, úroku ve výši 39,90 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 15. 1. 2025 do zaplacení, neboť žalobkyni na tyto položky nevznikl nárok, když smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou.29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 16 697,80 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 10 000 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 29. 1. 2026). Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 60 % a z 40 % neúspěšná (z 40 % byl úspěšný žalovaný). Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení 20 % náhrady nákladů řízení.30. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v daném případě zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. , spisová značka,  či sp. zn. , spisová značka, ) a je tak třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 400 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 615 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 523 Kč (20 % z 2 615 Kč).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSHO:2026:13.C.235.2025.1","publishedAt":"2026-04-28","decisionAt":"2026-01-29","caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":235,"year":2025,"pageNumber":31},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Helena","lastName":"Podveská","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSHO","caseResultType":["ZAMITNUTI","VYHOVENI"],"caseSubject":"zaplacení 11 394 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1879","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_PUJCCE","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_O_UVERU","PODVOD","NEPLATNOST_SMLOUVY","PODNIKATEL","NAKLADY_RIZENI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}