{"uuid":"6deb7a32-3efa-4c8c-9877-61fe770895cf","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 26 078 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 286,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 15 286,29 Kč od 28. 5. 2019 do 23. 6. 2020, z částky 15 029,96 Kč od 24. 6. 2020 do 20. 7. 2020, z částky 15 086,29 Kč od 21. 7. 2020 do 25. 8. 2020, z částky 15 154,51 Kč od 26. 8. 2020 do 22. 9. 2020, z částky 15 169,42 Kč od 23. 9. 2020 do 21. 10. 2020, z částky 15 122,48 Kč od 22. 10. 2020 do 24. 9. 2021, z částky 15 249,44 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2022, z částky 14 758,74 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni dalších 9 358 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od 28. 5. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 6 885,72 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 4 628,72 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne 94 464 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Řízení se co do částky 1 433,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 256,33 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, z částky 200,52 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, z částky 131,78 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, z částky 116,87 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, z částky 163,81 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, z částky 36,85 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení a z částky 527,55 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení a co do úroku z úvěru ve výši 60,95 % p. a. z částky 4 628,72 Kč od 23. 8. 2018, zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 286,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 15 286,29 Kč od 28. 5. 2019 do 23. 6. 2020, z částky 15 029,96 Kč od 24. 6. 2020 do 20. 7. 2020, z částky 15 086,29 Kč od 21. 7. 2020 do 25. 8. 2020, z částky 15 154,51 Kč od 26. 8. 2020 do 22. 9. 2020, z částky 15 169,42 Kč od 23. 9. 2020 do 21. 10. 2020, z částky 15 122,48 Kč od 22. 10. 2020 do 24. 9. 2021, z částky 15 249,44 Kč od 25. 9. 2021 do 18. 10. 2022, z částky 14 758,74 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni dalších 9 358 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. od 28. 5. 2019 do zaplacení, pohledávku ve výši 6 885,72 Kč, úrok ve výši 35 % p. a. z částky 4 628,72 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne 94 464 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.\nIII. Řízení se co do částky 1 433,71 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % p. a. z částky 256,33 Kč od 24. 6. 2020 do zaplacení, z částky 200,52 Kč od 21. 7. 2020 do zaplacení, z částky 131,78 Kč od 26. 8. 2020 do zaplacení, z částky 116,87 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení, z částky 163,81 Kč od 22. 10. 2020 do zaplacení, z částky 36,85 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení a z částky 527,55 Kč od 19. 10. 2022 do zaplacení a co do úroku z úvěru ve výši 60,95 % p. a. z částky 4 628,72 Kč od 23. 8. 2018, zastavuje.\nIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, v níž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí původně částku 26 078 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p. a. od 28. 5. 2019 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 6 885,72 Kč a úrok ve výši 95,95 % p. a. z částky 19 915,01 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen smlouva) uzavřené mezi účastníky dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž k jeho vyplacení došlo dne 6. 3. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % p. a., splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem dubnem 2018, a to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Zatímco žalobkyně si své smluvní povinnosti splnila řádně, neboť žalované poskytla finanční prostředky představující úvěr dne 6. 3. 2018, žalovaná své povinnosti neplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením čl. 6 smluvních ujednání vzniklo právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky č. 3, 4 o délce 30 dnů, přičemž smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni zároveň vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to dle čl. 6 smlouvy s úhradou splátky číslo 3 a 4 o délce 15 dnů, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tj. v celkové výši 400 Kč. Tato náhrada nákladů je dle smluvních ujednání v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Následně v důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to k datu 21. 8. 2018. Podle bodu 6.4 smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí tzv. nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši 24 680,30 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala po žalované smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje od 23. 8. 2018 až do jejího úplného zaplacení. Uvedené částky však žalovaná neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 5. 2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Za účelem zjištění skutkového stavu bylo ve věci nařízeno na den ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ústní jednání, k němuž byli účastníci s časovým předstihem řádně a včas předvoláni, na jednání se však dostavila toliko právní zástupkyně žalobkyně, žalovaná se na jednání nedostavila, z jednání se neomluvila, ani nepožádala z důležitého důvodu o jeho odročení, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno vyvěšením na úřední desce soudu 24. 8. 2023. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Smlouvou o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", oznámením o schválení úvěru k této smlouvě ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", splátkovým kalendářem ke smlouvě, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, včetně dokladu o příjmu žalované, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS bez negativního příznaku, ověřením v registru NRKI, jakož i doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalované, dále kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřena smlouva o úvěru výše uvedeného čísla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na jí uvedenou adresu pro doručování. Poté, co byl úvěr žalované schválen, byly jí prostředky zaslány na účet uvedený ve smlouvě. Jednalo se o částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet, včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 151,7 % p. a. s tím, že při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1 v části B smlouvy, činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 53,30 Kč a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN) byla mezi stranami sjednána ve výši 151,7 %. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 1 640 Kč s tím, že ze smluvních ujednání zároveň vyplývá i celková výše úvěru, kterou má klient zaplatit, a to 78 720 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele (žalované) oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.5 smluvních ujednání, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Listinou o hodnocení klienta ke smlouvě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve spojení s doklady o příjmech žalované je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalované. Z oznámení o schválení úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne 6. 3. 2018 byla na účet sdělený žalovanou vyplacena částka 20 000 Kč. Kartou klienta má soud za prokázané, že žalovaná na úhradu poskytnutého úvěru zaplatila pouze dvě splátky po 1 640 Kč, a to dne 19. 4. 2018 a 21. 5. 2018. V průběhu řízení pak sdělila žalobkyně soudu, že v rámci insolvenčního řízení zaplatila žalovaná částky, tvořící v součtu 1 433,71 Kč O splácení byla žalovaná upomínána, a to upomínkami ze dne 18. 7. a 17. 8. 2018. V obou byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 21. 8. 2018 oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 5. 2019 ve spojení s dokladem o odeslání této upomínky, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ještě před podáním žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 - 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 - 67, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Jak již bylo uvedeno výše, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 151,62 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) za období březen 2018 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,47 % ročně. Dohodnutá výše úroků 151,62 % ročně tedy podstatně převyšuje (téměř 18 x) obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy o ujednání absolutně neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace žalobkyně, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků v důsledku pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přitom nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; přičemž právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně ode dne 23. 8. 2018 do zaplacení požaduje úrok toliko v nominální úrokové sazbě 95,95 % p. a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy smlouvu o úvěru uzavřenou dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a nikoli nyní žalobou uplatňovaný úrok. Toto na závěrech soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy nemůže změnit nic ani částečné zpětvzetí žaloby, pokud vzala žalobkyně zpět svůj žalobní návrh co do úroku ve výši 60,95 % p. a. z částky 19 915,01 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, neboť smlouva se posuzuje jako celek, včetně všech ujednání a nikoli separátně toliko úrok z úvěru. Zde se jedná o shodný právní závěr jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Součástí ujednání o výši úroků z úvěru je dle názoru soudu i ujednání o maximální možné souhrnné výši požadovaných úroků z úvěru, která činí částku 94 464 Kč, tj. s odkazem na výše uvedené, soud i toto ujednání považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané smluvními stranami dle odst. 6.1, 6.2 a 6.5 smlouvy, tyto nejsou samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění navyšování dluhu (úročeného 151,62 % ročně) jednorázovými smluvními pokutami ve výši 499 Kč a 200 Kč a 0,0 % denně za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, resp. za prodlení po zesplatnění dluhu již jsou citelným zásahem do majetkové sféry dlužníka. Takto sjednaná výše smluvních pokut jen dále účelně navyšuje již uvedenou nemravnou výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), podle nějž je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, žalovaná na úvěr zaplatila částky 2x 1 640 Kč (do zesplatnění úvěru) a následně v rámci insolvenčního řízení byla žalobkyni uhrazena v součtu částka 1 433,71 Kč Celkem tedy žalovaná na úhradu dluhu zaplatila částku 4 713,71 Kč a zbývá tedy doplatit na bezdůvodném obohacení částku 15 286,29 Kč, kterou soud uložil žalované k zaplacení žalobkyni. Žalobkyně pak byla úspěšná i pokud jde o zákonný úrok z prodlení, který činil v době počátku prodlení 9 % p. a., což odpovídá výši úroku dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nárokované částky byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. V rozhodnutí soud zároveň zohlednil částečné zpětvzetí úroku z úvěru ve výši 60,95 % p. a. učiněné podáním žalobkyně dne 26. 6. 2019 (čl. 59 – 62 spisu) a částečné zpětvzetí co do částky 1 433,71 Kč učiněné žalobkyní dne 23. 8. 2023 (čl. 99 – 100) v důsledku úhrady v insolvenčním řízení, přičemž soud postupoval dle ustn. § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., v situaci, kdy úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, neboť žalobkyně ke dni rozhodování soudu požadovala na nové jistině a nákladech spojených s prodlením žalované celkem částku 32 964 Kč, přiznáno jí však bylo toliko 15 286,29 Kč a žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 46 %, žalovaná však v rozsahu 54 %. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, v níž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí původně částku 26 078 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p. a. od 28. 5. 2019 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 6 885,72 Kč a úrok ve výši 95,95 % p. a. z částky 19 915,01 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 94 464 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku z titulu nesplněných povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o úvěru [číslo] (dále jen smlouva) uzavřené mezi účastníky dne [datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž k jeho vyplacení došlo dne 6. 3. 2018. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % p. a., splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 640 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem dubnem 2018, a to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Zatímco žalobkyně si své smluvní povinnosti splnila řádně, neboť žalované poskytla finanční prostředky představující úvěr dne 6. 3. 2018, žalovaná své povinnosti neplnila řádně a včas a ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením čl. 6 smluvních ujednání vzniklo právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky č. 3, 4 o délce 30 dnů, přičemž smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni zároveň vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, a to dle čl. 6 smlouvy s úhradou splátky číslo 3 a 4 o délce 15 dnů, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů, tj. v celkové výši 400 Kč. Tato náhrada nákladů je dle smluvních ujednání v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Následně v důsledku prodlení žalované došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to k datu 21. 8. 2018. Podle bodu 6.4 smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí tzv. nové jistiny. Tuto novou jistinu ve výši 24 680,30 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala po žalované smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje od 23. 8. 2018 až do jejího úplného zaplacení. Uvedené částky však žalovaná neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 9. 5. 2019.\n2. Za účelem zjištění skutkového stavu bylo ve věci nařízeno na den [datum] ústní jednání, k němuž byli účastníci s časovým předstihem řádně a včas předvoláni, na jednání se však dostavila toliko právní zástupkyně žalobkyně, žalovaná se na jednání nedostavila, z jednání se neomluvila, ani nepožádala z důležitého důvodu o jeho odročení, ačkoliv jí bylo předvolání doručeno vyvěšením na úřední desce soudu 24. 8. 2023. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o. s. ř.\n3. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum], oznámením o schválení úvěru k této smlouvě ze dne [datum], splátkovým kalendářem ke smlouvě, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, včetně dokladu o příjmu žalované, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověření v registru SOLUS bez negativního příznaku, ověřením v registru NRKI, jakož i doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalované, dále kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum] a oznámením o zesplatnění úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru výše uvedeného čísla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na jí uvedenou adresu pro doručování. Poté, co byl úvěr žalované schválen, byly jí prostředky zaslány na účet uvedený ve smlouvě. Jednalo se o částku 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splácet, včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 151,7 % p. a. s tím, že při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1 v části B smlouvy, činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 53,30 Kč a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN) byla mezi stranami sjednána ve výši 151,7 %. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 1 640 Kč s tím, že ze smluvních ujednání zároveň vyplývá i celková výše úvěru, kterou má klient zaplatit, a to 78 720 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele (žalované) oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2 smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.5 smluvních ujednání, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Listinou o hodnocení klienta ke smlouvě [číslo] ve spojení s doklady o příjmech žalované je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalované. Z oznámení o schválení úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne 6. 3. 2018 byla na účet sdělený žalovanou vyplacena částka 20 000 Kč. Kartou klienta má soud za prokázané, že žalovaná na úhradu poskytnutého úvěru zaplatila pouze dvě splátky po 1 640 Kč, a to dne 19. 4. 2018 a 21. 5. 2018. V průběhu řízení pak sdělila žalobkyně soudu, že v rámci insolvenčního řízení zaplatila žalovaná částky, tvořící v součtu 1 433,71 Kč O splácení byla žalovaná upomínána, a to upomínkami ze dne 18. 7. a 17. 8. 2018. V obou byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 21. 8. 2018 oznámila žalobkyně žalované, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 5. 2019 ve spojení s dokladem o odeslání této upomínky, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ještě před podáním žaloby.\n4. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.\n5. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 - 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 - 67, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).\n6. Jak již bylo uvedeno výše, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne [datum] byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 151,62 % ročně. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) za období březen 2018 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,47 % ročně. Dohodnutá výše úroků 151,62 % ročně tedy podstatně převyšuje (téměř 18 x) obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy o ujednání absolutně neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace žalobkyně, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků v důsledku pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přitom nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; přičemž právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně ode dne 23. 8. 2018 do zaplacení požaduje úrok toliko v nominální úrokové sazbě 95,95 % p. a., která odpovídá efektivní úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy smlouvu o úvěru uzavřenou dne [datum], a nikoli nyní žalobou uplatňovaný úrok. Toto na závěrech soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy nemůže změnit nic ani částečné zpětvzetí žaloby, pokud vzala žalobkyně zpět svůj žalobní návrh co do úroku ve výši 60,95 % p. a. z částky 19 915,01 Kč od 23. 8. 2018 do zaplacení, neboť smlouva se posuzuje jako celek, včetně všech ujednání a nikoli separátně toliko úrok z úvěru. Zde se jedná o shodný právní závěr jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Součástí ujednání o výši úroků z úvěru je dle názoru soudu i ujednání o maximální možné souhrnné výši požadovaných úroků z úvěru, která činí částku 94 464 Kč, tj. s odkazem na výše uvedené, soud i toto ujednání považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané smluvními stranami dle odst. 6.1, 6.2 a 6.5 smlouvy, tyto nejsou samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění navyšování dluhu (úročeného 151,62 % ročně) jednorázovými smluvními pokutami ve výši 499 Kč a 200 Kč a 0,0 % denně za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, resp. za prodlení po zesplatnění dluhu již jsou citelným zásahem do majetkové sféry dlužníka. Takto sjednaná výše smluvních pokut jen dále účelně navyšuje již uvedenou nemravnou výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), podle nějž je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.\n7. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.\n8. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, žalovaná na úvěr zaplatila částky 2x 1 640 Kč (do zesplatnění úvěru) a následně v rámci insolvenčního řízení byla žalobkyni uhrazena v součtu částka 1 433,71 Kč Celkem tedy žalovaná na úhradu dluhu zaplatila částku 4 713,71 Kč a zbývá tedy doplatit na bezdůvodném obohacení částku 15 286,29 Kč, kterou soud uložil žalované k zaplacení žalobkyni. Žalobkyně pak byla úspěšná i pokud jde o zákonný úrok z prodlení, který činil v době počátku prodlení 9 % p. a., což odpovídá výši úroku dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nárokované částky byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta. V rozhodnutí soud zároveň zohlednil částečné zpětvzetí úroku z úvěru ve výši 60,95 % p. a. učiněné podáním žalobkyně dne 26. 6. 2019 (čl. 59 – 62 spisu) a částečné zpětvzetí co do částky 1 433,71 Kč učiněné žalobkyní dne 23. 8. 2023 (čl. 99 – 100) v důsledku úhrady v insolvenčním řízení, přičemž soud postupoval dle ustn. § 96 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.\n9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., v situaci, kdy úspěšnějším účastníkem řízení byla žalovaná, neboť žalobkyně ke dni rozhodování soudu požadovala na nové jistině a nákladech spojených s prodlením žalované celkem částku 32 964 Kč, přiznáno jí však bylo toliko 15 286,29 Kč a žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 46 %, žalovaná však v rozsahu 54 %. Proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSTA:2023:24.C.206.2019.1","publishedAt":"2023-11-08","decisionAt":"2023-09-01","caseNumber":{"senate":24,"registry":"C","index":206,"year":2019,"pageNumber":113},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Michaela","lastName":"Bílá","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSTA","caseResultType":["ZASTAVENI","VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 26 078,00 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ODSTOUPENI_OD_SMLOUVY","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}