{"uuid":"6e9ec45c-2f67-43bd-8595-805df2db066d","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 24 100 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 301 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 26. 3. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 5. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 415 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 145 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 799 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 301 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 26. 3. 2024, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 5. 1. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 415 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 145 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 24 100 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 20. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tím způsobem, že finanční prostředky ve výši 27 500 Kč byly dne 26. 1. 2023 převedeny na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize. Žalovaný se na základě výše uvedené smlouvy zavázal splatit žalobkyni poskytnutou jistinu společně se sjednaným úrokem, přičemž celkově se tak zavázal uhradit částku 40 000 Kč, a to v 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že údaje o příjmech žalovaného ze zaměstnání ověřovala prostřednictvím dvou výplatních pásek, výpisu z účtu a telefonického hovoru. Dále žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalovaného o jeho závazcích a výdajích a z prohlášení spoluuživatele nájemního bytu. Při posuzování nákladů na bydlení zohlednila také výši normativních nákladů pro nájemní bydlení a ohledně dalších nákladů vycházela žalobkyně rovněž z výše existenčního a životního minima ke dni uzavření smlouvy. Dále přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu za rok 2016 a časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností v letech 2016 až 2021. Konečně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v Registru platebních informací. Po tomto posouzení dospěla k závěru, že žalovanému zbývají dostatečné finanční prostředky ke splácení úvěru. Žalovaný však nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, a dostal se do prodlení delšího než dva měsíce. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 26. 12. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 22 214 Kč a částku 1 586 Kč na úrocích. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž zaplacení úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 26. 3. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, a s ohledem na prodlení žalovaného požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za období od 27. 12. 2023 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný k žalobě uvedl pouze, že vše uhradí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 20. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy se jednalo o standardní neúčelový úvěr nepřímý. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 28,17 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 2. 2023. Celkově se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 40 000 Kč. Ve smlouvě bylo též dohodnuto, že částka ve výši 2 500 Kč bude převedena na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize za zprostředkování a ve zbývající části budou finanční prostředky převedeny na účet žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dle článku IV. bodu 1. písm. d) smlouvy se úvěr stane automaticky splatným v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Okamžik zesplatnění je vázán na den, kdy žalobkyně odešle žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. V článku IV. bodě 4. písm. b) bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném poplatek ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku z důvodu nesplácení splátek. Ve smlouvě byly rovněž uvedeny informace o žalovaném, konkrétně je zde uveden měsíční příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč, příjem domácnosti 20 000 Kč, dále výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně, dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a nesplácí jiné úvěry. Smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby na účet žalobkyně v souladu s článkem XII. bodem 1. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky (Příloha č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":") a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (Příloha č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Automaticky vygenerovaným emailem sdělila žalobkyně žalovanému, že po podepsání smlouvy je nutno pro vyplacení úvěru zaslat na účet žalobkyně č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku ve výši 1 Kč z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě pod variabilním symbolem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"var. symbol","anonStyle":"ANON"},{"text":"; tímto bude úvěrová smlouva uzavřena a následně proplacen úvěr. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného bankou vyplývá, že žalovaný dne 25. 1. 2023 zaslal ze svého účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" na účet žalobkyně č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod variabilním symbolem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"var. symbol","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku ve výši 1 Kč. Z dalšího potvrzení o provedení transakce vystaveného bankou vyplývá, že žalobkyně dne 26. 1. 2023 zaslala žalovanému na jeho účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku ve výši 27 500 Kč, a dále z dalšího potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že téhož dne zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z doložené tabulky umoření je patrné, jakým způsobem byly splátky započítávány na jistinu a na úrok. Z dokumentu s názvem „Bonita smlouvy“ soud zjistil, jak žalovaný splátky hradil a celkem, že žalobkyni na splátkách uhradil 12 701 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobkyně dále doložila výplatní pásku žalovaného za měsíc říjen 2022, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalovaného 18 110 Kč (+1 988 Kč stravenky) a po připočtení doplatku (který je však vyčíslen na samostatném listu papíru označeném pouze „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ měl celkem příjem činit 25 368 Kč; a dále doložila žalobkyně výplatní pásku za měsíc listopad 2022, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalovaného 18 110 Kč (+1 988 Kč stravenky) a po připočtení doplatku a dopravy vlastním vozem (který je rovněž vyčíslen na samostatném listu papíru označeném „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ měl celkem příjem činit 26 416 Kč. V dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ je uvedeno, že žalovaný nemá exekuce, není v insolvenci, nemá jiné úvěry ani záznamy v registru REPI, dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjem ze zaměstnání 20 000 Kč, příjem domácnosti činí 20 000 Kč, žalovaný bydlí v nájmu a jeho náklady na bydlení činí 4 000 Kč. Je zde doplněno „10 500 Kč - nájem – výpis“ a „5 000 Kč – prohlášení“; a „výpis + prohlášení 5 500 Kč“. Dále se zde uvádí, že žalovaný nemá žádný úvěr, nevyživuje žádnou osobu, obec, v níž žije má 24 582 obyvatel, normativní náklady na bydlení činí 13 737 Kč, životní minimum žalovaného činí 4 860 Kč a nezabavitelná částka je 12 398 Kč. Hodnocení (skoring) žalovaného tak vychází jako A (ANO). Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 12. 2022 do 12. 12. 2022 soud zjistil, že žalovanému dne 12. 12. 2022 došla od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" částka 20 098 Kč a téhož dne žalovaný poukázal na nájem částku 10 500 Kč. Z výpisu je také patrné, že suma výdajů činila za daný měsíc více než suma příjmů (rozdíl činil 82,90 Kč) a zůstatek na účtu činil 83,85 Kč (zůstatek za předchozí měsíc činil 166,75 Kč). Z prohlášení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rodné přijmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" 8. 5. 2002, vyplývá, že tato jako spoluuživatel nájemního bytu na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", se podílí na nájemném v částce 5 000 Kč měsíčně, které hradí pravidelně k rukám žalovaného. V čestném prohlášení o závazcích žalovaný uvedl, že proti němu není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení a není v úpadku ani hrozícím úpadku. V čestném prohlášení o výdajích a příjmech žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, jiné výdaje neuvedl. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a v domácnosti bydlí sám a výše jeho měsíčního příjmu činí 20 000 Kč. Z výpisu z registru platebních informací je zřejmé, že o žalovaném zde nejsou žádné záznamy, dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebylo proti žalovanému vedeno insolvenční řízení a dle výpisu z Centrální evidence exekucí ani exekuční řízení. Nadto doložila žalobkyně také tabulku statistiky rodinných účtů (Domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů) pro rok 2016, dále tabulku zachycující výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2023, tabulku životního minima od 1. 7. 2023 a existenčního minima 2023 a tabulku výdajů na konečnou spotřebu domácností sestavenou na základě dat Českého statistického úřadu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaný byl k úhradě dlužných splátek úvěru vyzván upomínkami ze dne 25. 10. 2023 a 25. 11. 2023, které mu byly odeslány, což soud zjistil z čestných prohlášení z týchž dnů, seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 26. 12. 2023, jehož odeslání téhož dne žalobkyně doložila podacím lístkem, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván k úhradě všech dlužných částek z titulu smlouvy o úvěru do 10 dnů ode dne odeslání této výzvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Co se týče příjmů žalovaného, ty byly ze strany žalobkyně ověřeny prostřednictvím výplatních pásek za měsíce říjen 2022 a listopad 2022 a dále částečným výpisem z účtu za období od 1. 12. 2022 do 12. 12. 2022, z něhož byl prokazatelně zjištěn příjem žalovaného ve výši 20 098 Kč. Co se týče výdajové stránky, zde žalobkyně vycházela z pravidelných měsíčních výdajů žalovaného v částce 5 500 Kč jako nákladů na bydlení (vycházela z výpisu z účtu, dle něhož žalovaný dne 12. 12. 2022 poukázal částku 10 500 Kč označenou jako nájemné, přičemž žalobkyně odečetla z této částky 5 000 Kč jako příspěvek spolubydlící na toto nájemné na základě jejího písemného prohlášení) a dále v částce 4 860 Kč jako životního minima. Soud má zato, že na základě jediné platby označené v jediném, a to pouze částečném, výpisu z účtu (tj. nikoli za celý měsíc) jako nájem nelze usuzovat o pravidelnosti plateb nájemného v uvedené výši bez doložení dalších podkladů (tj. výpisů z účtu minimálně za další dva měsíce, nájemní smlouvy), když ani není zřejmé, zda se jednalo o nájemné na bydlení. Nelze totiž přehlédnout zjevné rozpory v údajích, které žalovaný žalobkyni poskytl a které měly žalobkyni vést k větší obezřetnosti při zkoumání výdajové stránky žalovaného. Jde konkrétně o to, že v záhlaví smlouvy o úvěru se uvádí, že žalovaný bydlí u rodičů. Zároveň však bylo předloženo prohlášení údajné spolubydlící o tom, že žalovanému na nájemné přispívá 5 000 Kč měsíčně, navíc žalovaný v čestném prohlášení uvedl, že v domácnosti bydlí sám (což nekoresponduje ani s tvrzením, že bydlí u rodičů ani s tvrzením o spolubydlící přispívající na nájem). Z doložených listin tudíž není vůbec zřejmé, zda žalovaný bydlí v nájmu (sám či se spolubydlící) či zda bydlí u rodičů (tedy s rodiči) a zda platba nájmu z účtu se netýká třeba zcela jiného předmětu nájmu než objektu k bydlení. K čestným prohlášením a obecně k prohlášením dlužníků (motivovaných snahou úvěr získat) a osob jim blízkých bez požadavku na doložení dalších podkladů soud podotýká, že prosté spoléhání se na taková prohlášení nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Navíc sám žalovaný jako svůj jediný pravidelný měsíční výdaj uvedl výdaj na bydlení v částce lišící se od výše uvedeného, tedy ve výši 4 000 Kč. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. V té souvislosti soud poukazuje na to, že sám žalovaný dále uvedl, že nemá žádné jiné výdaje ani úvěry. Pokud tedy žalobkyně ověřovala úvěrovou historii a dosavadní úvěrové zatížení žalovaného prostřednictvím Registru platebních informací, pak ani toto ověření nepovažuje soud za zcela dostačující, neboť členy tohoto registru je pouze omezený počet (aktuálně 30) společností poskytujících nějaký druh služby založené na splátkách, zejména však jeho členy nejsou žádné banky ani řada jiných nebankovních institucí poskytujících spotřebitelské úvěry. Dosavadní úvěrovou historii a dosavadní dluhové zatížení žalovaného si tak žalobkyně mohla a měla řádně ověřit prostřednictvím příslušných registrů bankovních a nebankovních úvěrových produktů jako Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací, případně si vyžádat za tímto účelem výpisy z bankovního účtu žalovaného za delší období, než bylo doloženo. Ani postup, kdy žalobkyně při posuzování výdajů žalovaného vycházela dále ze statistických dat (životní minimum) není postačující, neboť nejen náklady na bydlení, ale i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny, a to tím spíše v případě, kdy sám žalovaný své náklady na bydlení vyčíslil pravděpodobně nepravdivou částkou (nekorespondující s položkou označenou jako nájem v doložené části výpisu z účtu, případně ani s částkou po odečtení příspěvku údajné spolubydlící) či uvedl některé jiné údaje nepravdivě (způsob bydlení) a zejména neuvedl žádné své další výdaje. Při existenci popsaných zjevných rozporů ohledně tak zásadní výdajové položky jako jsou výdaje na bydlení, bylo povinností žalobkyně, trvat na tom, aby žalovaný tyto rozpory odstranil a situaci objasnil, a to tím spíše v situaci, kdy dle předloženého výpisu z účtu žalovaný v měsíci prosinci a obdobně též v měsíci listopadu 2022 hospodařil s peněžními prostředky na účtu tak, že zůstatek na účtu činil přibližně 100 Kč. Na základě popsaných úvah dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 27 500 Kč (nikoliv 30 000 Kč, neboť 2 500 Kč bylo zasláno na účet zprostředkovatele a žalovaný tuto částku neobdržel), a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil 12 701 Kč, přiznal soud žalobkyni neuhrazenou část jistiny ve výši 14 799 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 26. 12. 2023, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Jelikož byla žalovanému pro úhradu určena lhůta 10 dnů od odeslání výzvy, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl povinen provést úhradu do 5. 1. 2024 a ode dne následujícího, tj. ode dne 6. 1. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši ke dni 6. 1. 2024, tj. ve výši 14,75 % ročně, z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud žalobu zamítl co do požadované části jistiny ve výši 7 415 Kč, neboť částka 4 915 Kč byla již uhrazena a částka 2 500 Kč nebyla plněna žalovanému, a žalovaný se o ni neobohatil. Dále soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 1 586 Kč, nákladů za zaslání upomínek ve výši 300 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 26. 3. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni tak na tyto položky nevznikl nárok. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaný se dostal do prodlení až dne 6. 1. 2024, a to pouze s částkou 14 799 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 5. 1. 2024, na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 415 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl, proto soud žalobu i v této části zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Žalobkyně požadovala 32 194,24 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 17 167,24 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 4. 2. 2025). Žalobkyně byla z 53 % úspěšná a z 47 % neúspěšná (z 47 % byl úspěšný žalovaný) a má tak vůči žalovanému právo na zaplacení 6 % náhrady nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 964 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil tři úkony dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). V projednávané věci jde jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. 6 C 259/2023, sp. zn. 13 C 86/2023 či sp. zn. 20 C 134/2024) a je třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále advokátu podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 416 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 145 Kč (6 % z 2 416 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 24 100 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 20. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tím způsobem, že finanční prostředky ve výši 27 500 Kč byly dne 26. 1. 2023 převedeny na účet žalovaného a částka 2 500 Kč byla zaslána na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize. Žalovaný se na základě výše uvedené smlouvy zavázal splatit žalobkyni poskytnutou jistinu společně se sjednaným úrokem, přičemž celkově se tak zavázal uhradit částku 40 000 Kč, a to v 25měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce s tím, že první splátka byla splatná dne 20. 2. 2023. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že údaje o příjmech žalovaného ze zaměstnání ověřovala prostřednictvím dvou výplatních pásek, výpisu z účtu a telefonického hovoru. Dále žalobkyně vycházela z čestného prohlášení žalovaného o jeho závazcích a výdajích a z prohlášení spoluuživatele nájemního bytu. Při posuzování nákladů na bydlení zohlednila také výši normativních nákladů pro nájemní bydlení a ohledně dalších nákladů vycházela žalobkyně rovněž z výše existenčního a životního minima ke dni uzavření smlouvy. Dále přihlédla k průměrným výdajům obyvatelstva dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu za rok 2016 a časových řad výdajů na konečnou spotřebu domácností v letech 2016 až 2021. Konečně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v Registru platebních informací. Po tomto posouzení dospěla k závěru, že žalovanému zbývají dostatečné finanční prostředky ke splácení úvěru. Žalovaný však nesplácel dohodnuté splátky řádně a včas, a dostal se do prodlení delšího než dva měsíce. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 26. 12. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 22 214 Kč a částku 1 586 Kč na úrocích. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž zaplacení úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 26. 3. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, a s ohledem na prodlení žalovaného požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za období od 27. 12. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný k žalobě uvedl pouze, že vše uhradí.3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 20. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy se jednalo o standardní neúčelový úvěr nepřímý. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem ve výši 28,17 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 2. 2023. Celkově se žalovaný zavázal žalobkyni uhradit 40 000 Kč. Ve smlouvě bylo též dohodnuto, že částka ve výši 2 500 Kč bude převedena na účet zprostředkovatele úvěru jakožto provize za zprostředkování a ve zbývající části budou finanční prostředky převedeny na účet žalovaného č. , č. účtu, . Dle článku IV. bodu 1. písm. d) smlouvy se úvěr stane automaticky splatným v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší než dva měsíce. Okamžik zesplatnění je vázán na den, kdy žalobkyně odešle žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru. V článku IV. bodě 4. písm. b) bylo sjednáno oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném poplatek ve výši 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku z důvodu nesplácení splátek. Ve smlouvě byly rovněž uvedeny informace o žalovaném, konkrétně je zde uveden měsíční příjem žalovaného ve výši 20 000 Kč, příjem domácnosti 20 000 Kč, dále výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč měsíčně, dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí u rodičů, je svobodný a nesplácí jiné úvěry. Smlouva byla podepsána elektronicky prostřednictvím tzv. verifikační platby na účet žalobkyně v souladu s článkem XII. bodem 1. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky (Příloha č. , hodnota, ) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (Příloha č. , hodnota, ). Automaticky vygenerovaným emailem sdělila žalobkyně žalovanému, že po podepsání smlouvy je nutno pro vyplacení úvěru zaslat na účet žalobkyně č. , č. účtu,  částku ve výši 1 Kč z účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě pod variabilním symbolem , var. symbol, ; tímto bude úvěrová smlouva uzavřena a následně proplacen úvěr. Z potvrzení o provedení transakce vystaveného bankou vyplývá, že žalovaný dne 25. 1. 2023 zaslal ze svého účtu č. , č. účtu,  na účet žalobkyně č. , č. účtu,  pod variabilním symbolem , var. symbol,  částku ve výši 1 Kč. Z dalšího potvrzení o provedení transakce vystaveného bankou vyplývá, že žalobkyně dne 26. 1. 2023 zaslala žalovanému na jeho účet č. , č. účtu,  částku ve výši 27 500 Kč, a dále z dalšího potvrzení o provedení transakce je zřejmé, že téhož dne zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru č. , č. účtu, . Z doložené tabulky umoření je patrné, jakým způsobem byly splátky započítávány na jistinu a na úrok. Z dokumentu s názvem „Bonita smlouvy“ soud zjistil, jak žalovaný splátky hradil a celkem, že žalobkyni na splátkách uhradil 12 701 Kč.5. Žalobkyně dále doložila výplatní pásku žalovaného za měsíc říjen 2022, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalovaného 18 110 Kč (+1 988 Kč stravenky) a po připočtení doplatku (který je však vyčíslen na samostatném listu papíru označeném pouze „, Anonymizováno, “ měl celkem příjem činit 25 368 Kč; a dále doložila žalobkyně výplatní pásku za měsíc listopad 2022, z níž je patrné, že za tento měsíc činila čistá mzda žalovaného 18 110 Kč (+1 988 Kč stravenky) a po připočtení doplatku a dopravy vlastním vozem (který je rovněž vyčíslen na samostatném listu papíru označeném „, Anonymizováno, “ měl celkem příjem činit 26 416 Kč. V dokumentu „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ je uvedeno, že žalovaný nemá exekuce, není v insolvenci, nemá jiné úvěry ani záznamy v registru REPI, dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjem ze zaměstnání 20 000 Kč, příjem domácnosti činí 20 000 Kč, žalovaný bydlí v nájmu a jeho náklady na bydlení činí 4 000 Kč. Je zde doplněno „10 500 Kč - nájem – výpis“ a „5 000 Kč – prohlášení“; a „výpis + prohlášení 5 500 Kč“. Dále se zde uvádí, že žalovaný nemá žádný úvěr, nevyživuje žádnou osobu, obec, v níž žije má 24 582 obyvatel, normativní náklady na bydlení činí 13 737 Kč, životní minimum žalovaného činí 4 860 Kč a nezabavitelná částka je 12 398 Kč. Hodnocení (skoring) žalovaného tak vychází jako A (ANO). Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 12. 2022 do 12. 12. 2022 soud zjistil, že žalovanému dne 12. 12. 2022 došla od společnosti , právnická osoba,  částka 20 098 Kč a téhož dne žalovaný poukázal na nájem částku 10 500 Kč. Z výpisu je také patrné, že suma výdajů činila za daný měsíc více než suma příjmů (rozdíl činil 82,90 Kč) a zůstatek na účtu činil 83,85 Kč (zůstatek za předchozí měsíc činil 166,75 Kč). Z prohlášení , jméno FO, , narozené , rodné přijmení,  8. 5. 2002, vyplývá, že tato jako spoluuživatel nájemního bytu na adrese , adresa, , se podílí na nájemném v částce 5 000 Kč měsíčně, které hradí pravidelně k rukám žalovaného. V čestném prohlášení o závazcích žalovaný uvedl, že proti němu není zahájeno ani vedeno žádné exekuční řízení, není žalovanou stranou v žádném soudním, rozhodčím, správním či jiném obdobném řízení a není v úpadku ani hrozícím úpadku. V čestném prohlášení o výdajích a příjmech žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí 4 000 Kč, jiné výdaje neuvedl. Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný a v domácnosti bydlí sám a výše jeho měsíčního příjmu činí 20 000 Kč. Z výpisu z registru platebních informací je zřejmé, že o žalovaném zde nejsou žádné záznamy, dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebylo proti žalovanému vedeno insolvenční řízení a dle výpisu z Centrální evidence exekucí ani exekuční řízení. Nadto doložila žalobkyně také tabulku statistiky rodinných účtů (Domácnosti bez vyživovaných dětí podle počtu členů) pro rok 2016, dále tabulku zachycující výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2023, tabulku životního minima od 1. 7. 2023 a existenčního minima 2023 a tabulku výdajů na konečnou spotřebu domácností sestavenou na základě dat Českého statistického úřadu.6. Žalovaný byl k úhradě dlužných splátek úvěru vyzván upomínkami ze dne 25. 10. 2023 a 25. 11. 2023, které mu byly odeslány, což soud zjistil z čestných prohlášení z týchž dnů, seznamu odeslaných upomínek a přehledu odeslaných dávek. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 26. 12. 2023, jehož odeslání téhož dne žalobkyně doložila podacím lístkem, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a zároveň byl vyzván k úhradě všech dlužných částek z titulu smlouvy o úvěru do 10 dnů ode dne odeslání této výzvy.7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“8. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.9. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“10. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“11. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“12. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“ I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).13. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.14. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.15. Co se týče příjmů žalovaného, ty byly ze strany žalobkyně ověřeny prostřednictvím výplatních pásek za měsíce říjen 2022 a listopad 2022 a dále částečným výpisem z účtu za období od 1. 12. 2022 do 12. 12. 2022, z něhož byl prokazatelně zjištěn příjem žalovaného ve výši 20 098 Kč. Co se týče výdajové stránky, zde žalobkyně vycházela z pravidelných měsíčních výdajů žalovaného v částce 5 500 Kč jako nákladů na bydlení (vycházela z výpisu z účtu, dle něhož žalovaný dne 12. 12. 2022 poukázal částku 10 500 Kč označenou jako nájemné, přičemž žalobkyně odečetla z této částky 5 000 Kč jako příspěvek spolubydlící na toto nájemné na základě jejího písemného prohlášení) a dále v částce 4 860 Kč jako životního minima. Soud má zato, že na základě jediné platby označené v jediném, a to pouze částečném, výpisu z účtu (tj. nikoli za celý měsíc) jako nájem nelze usuzovat o pravidelnosti plateb nájemného v uvedené výši bez doložení dalších podkladů (tj. výpisů z účtu minimálně za další dva měsíce, nájemní smlouvy), když ani není zřejmé, zda se jednalo o nájemné na bydlení. Nelze totiž přehlédnout zjevné rozpory v údajích, které žalovaný žalobkyni poskytl a které měly žalobkyni vést k větší obezřetnosti při zkoumání výdajové stránky žalovaného. Jde konkrétně o to, že v záhlaví smlouvy o úvěru se uvádí, že žalovaný bydlí u rodičů. Zároveň však bylo předloženo prohlášení údajné spolubydlící o tom, že žalovanému na nájemné přispívá 5 000 Kč měsíčně, navíc žalovaný v čestném prohlášení uvedl, že v domácnosti bydlí sám (což nekoresponduje ani s tvrzením, že bydlí u rodičů ani s tvrzením o spolubydlící přispívající na nájem). Z doložených listin tudíž není vůbec zřejmé, zda žalovaný bydlí v nájmu (sám či se spolubydlící) či zda bydlí u rodičů (tedy s rodiči) a zda platba nájmu z účtu se netýká třeba zcela jiného předmětu nájmu než objektu k bydlení. K čestným prohlášením a obecně k prohlášením dlužníků (motivovaných snahou úvěr získat) a osob jim blízkých bez požadavku na doložení dalších podkladů soud podotýká, že prosté spoléhání se na taková prohlášení nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Navíc sám žalovaný jako svůj jediný pravidelný měsíční výdaj uvedl výdaj na bydlení v částce lišící se od výše uvedeného, tedy ve výši 4 000 Kč. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. V té souvislosti soud poukazuje na to, že sám žalovaný dále uvedl, že nemá žádné jiné výdaje ani úvěry. Pokud tedy žalobkyně ověřovala úvěrovou historii a dosavadní úvěrové zatížení žalovaného prostřednictvím Registru platebních informací, pak ani toto ověření nepovažuje soud za zcela dostačující, neboť členy tohoto registru je pouze omezený počet (aktuálně 30) společností poskytujících nějaký druh služby založené na splátkách, zejména však jeho členy nejsou žádné banky ani řada jiných nebankovních institucí poskytujících spotřebitelské úvěry. Dosavadní úvěrovou historii a dosavadní dluhové zatížení žalovaného si tak žalobkyně mohla a měla řádně ověřit prostřednictvím příslušných registrů bankovních a nebankovních úvěrových produktů jako Bankovní registr klientských informací a Nebankovní registr klientských informací, případně si vyžádat za tímto účelem výpisy z bankovního účtu žalovaného za delší období, než bylo doloženo. Ani postup, kdy žalobkyně při posuzování výdajů žalovaného vycházela dále ze statistických dat (životní minimum) není postačující, neboť nejen náklady na bydlení, ale i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Je vždy nezbytné, aby vstupní údaje, jež mají být v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti vyhodnocovány, byly řádně ověřeny, a to tím spíše v případě, kdy sám žalovaný své náklady na bydlení vyčíslil pravděpodobně nepravdivou částkou (nekorespondující s položkou označenou jako nájem v doložené části výpisu z účtu, případně ani s částkou po odečtení příspěvku údajné spolubydlící) či uvedl některé jiné údaje nepravdivě (způsob bydlení) a zejména neuvedl žádné své další výdaje. Při existenci popsaných zjevných rozporů ohledně tak zásadní výdajové položky jako jsou výdaje na bydlení, bylo povinností žalobkyně, trvat na tom, aby žalovaný tyto rozpory odstranil a situaci objasnil, a to tím spíše v situaci, kdy dle předloženého výpisu z účtu žalovaný v měsíci prosinci a obdobně též v měsíci listopadu 2022 hospodařil s peněžními prostředky na účtu tak, že zůstatek na účtu činil přibližně 100 Kč. Na základě popsaných úvah dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.16. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“17. Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 27 500 Kč (nikoliv 30 000 Kč, neboť 2 500 Kč bylo zasláno na účet zprostředkovatele a žalovaný tuto částku neobdržel), a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“18. Vzhledem k tomu, že žalovaný již uhradil 12 701 Kč, přiznal soud žalobkyni neuhrazenou část jistiny ve výši 14 799 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud vázal počátek prodlení žalovaného na zaslanou předžalobní výzvu ze dne 26. 12. 2023, jejíž odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. Jelikož byla žalovanému pro úhradu určena lhůta 10 dnů od odeslání výzvy, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byl povinen provést úhradu do 5. 1. 2024 a ode dne následujícího, tj. ode dne 6. 1. 2024, vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši ke dni 6. 1. 2024, tj. ve výši 14,75 % ročně, z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení.19. Soud žalobu zamítl co do požadované části jistiny ve výši 7 415 Kč, neboť částka 4 915 Kč byla již uhrazena a částka 2 500 Kč nebyla plněna žalovanému, a žalovaný se o ni neobohatil. Dále soud žalobu zamítl co do úroku ve výši 1 586 Kč, nákladů za zaslání upomínek ve výši 300 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 26. 3. 2024 a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 3. 2024 do zaplacení, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou a žalobkyni tak na tyto položky nevznikl nárok. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaný se dostal do prodlení až dne 6. 1. 2024, a to pouze s částkou 14 799 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 214 Kč od 27. 12. 2023 do 5. 1. 2024, na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 415 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení a na úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 14 799 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl, proto soud žalobu i v této části zamítl.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Žalobkyně požadovala 32 194,24 Kč, přičemž jí bylo přiznáno 17 167,24 Kč (úrok a úrok z prodlení soud kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 4. 2. 2025). Žalobkyně byla z 53 % úspěšná a z 47 % neúspěšná (z 47 % byl úspěšný žalovaný) a má tak vůči žalovanému právo na zaplacení 6 % náhrady nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 964 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát učinil tři úkony dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). V projednávané věci jde jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. 6 C 259/2023, sp. zn. 13 C 86/2023 či sp. zn. 20 C 134/2024) a je třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 300 Kč a dále advokátu podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z úkonů. Celkem náklady žalobkyně (včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 416 Kč. Soud tak žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 145 Kč (6 % z 2 416 Kč).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSHO:2025:13.C.203.2024.1","publishedAt":"2025-03-20","decisionAt":"2025-02-04","caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":203,"year":2024,"pageNumber":39},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Helena","lastName":"Podveská","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSHO","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 24 100 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU","BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_NAJEMNI","INSOLVENCE"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}