{"uuid":"6fb127df-ec47-4817-926d-156cea2d3619","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl JUDr. Tomášem Holčapkem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":", Vienna Insurance Group, IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 1 543 669,50 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" náhradu nákladů řízení státu ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka,  s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od , datum,  do zaplacení.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro , adresa,  náhradu nákladů řízení státu ve výši , částka, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobkyně domáhala zaplacení částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" došlo k dopravní nehodě autobusu tovární značky Solaris Urbino, registrační značky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":", provozovaného společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu sjednáno u žalované. K nehodě došlo tak, že řidič autobusu chtěl zabránit nehodě prudkým brzděním, v důsledku čehož žalobkyně spadla ze sedačky na hlavu a záda. Po nehodě měla velké bolesti, byla odvezena do nemocnice, z ní propuštěna s doporučeným klidovým režimem, avšak její silné bolesti neustupovaly. Žalobkyni vznikly újmy v podobě ztráty na výdělku, nákladů léčení, bolestného, ztížení společenského uplatnění a nákladů na znalecký posudek ve výši v souhrnu převyšující tři miliony korun, žalovaná jí však uhradila pouze ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". V tomto řízení žalobkyně požadovala zaplacení náhrady mzdy po dobu pracovní neschopnosti ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", nákladů léčení ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bolestného ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", celkem tedy částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a dále požadovala náhradu nákladů na znalecký posudek (tedy ve své podstatě nákladů důkazu coby součásti nákladů řízení) ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že k nehodě došlo tak, že nezjištěný řidič v křižovatce nerespektoval přednost v jízdě, čímž donutil řidiče autobusu k prudkému brzdění, v jehož důsledku žalobkyně ve vozidle upadla. Podle žalované lze sice akceptovat, že újma vzniklá cestujícímu v souvislosti s náhlým brzděním při provozu dopravy je újmou vyvolanou zvláštní povahou provozu, takže ve věci je namístě aplikovat ustanovení § 2927 o. z., nicméně v tomto případě se uplatní též zproštění odpovědnosti provozovatele dopravy (a v důsledku toho i zproštění žalované coby pojistitele odpovědnosti povinnosti plnit), neboť nešlo o okolnost mající původ uvnitř provozu (typu selhání brzd či řidiče), nýbrž o působení vnějšího vlivu, který nebylo možno konkrétně očekávat a na který řidič autobusu reagoval zcela správně a zabránil hrozící srážce. Žalovaná dále označila za sporný rozsah zranění i následků žalobkyně. Namítla, že žalobkyně při samotné nehodě utrpěla relativně málo závažné zranění (v podstatě odpovídající podvrtnutí a natažení hrudní páteře) a jak délka pracovní neschopnosti žalobkyně po nehodě, tak i žalobkyní tvrzené poškození jejího psychického zdraví (z něhož bylo žalobkyní odvozeno ztížení jejího společenského uplatnění) nebyly v příčinné souvislosti s předmětnou nehodou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Na základě shodných tvrzení stran vzal soud za své skutkové zjištění, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" došlo k pádu žalobkyně jako cestující v autobusu provozovaném společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., přičemž pojištění odpovědnosti za újmu z provozu uvedeného autobusu bylo sjednáno u žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud pokládal za prokázané, že k pádu žalobkyně došlo v důsledku prudkého brzdění autobusu a že toto prudké brzdění bylo jedinou možností, jak odvrátit střet autobusu s neidentifikovaným vozidlem, jehož řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal řidiči autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty; žádný jiný faktor příčinou prudkého brzdění autobusu nebyl. Tento nehodový děj vyplýval shodně z listinných důkazů i dvou svědeckých výpovědí k tomu se vztahujících, přičemž všechny tyto důkazy si vzájemně nijak neodporovaly, a naopak byly v souladu a podporovaly se. V tomto skutkovém zjištění se tedy soud opíral současně a shodně o potvrzení o účasti na dopravní nehodě (č. l. 42), detail dopravní nehody včetně fotodokumentace (č. l. 60 až 65), protokol o nehodě v silničním provozu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (č. l. 9 až 10 připojeného spisu Policie ČR sp. zn. KRPS-149086/PŘ-2021-011506-DN), plánek místa nehody vypracovaný ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (č. l. 11 téhož policejního spisu), náčrtek místa dopravní nehody ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (č. l. 17 téhož policejního spisu), úřední záznam o podaném vysvětlení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (č. l. 2 téhož policejního spisu) a úřední záznam o podaném vysvětlení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (č. l. 6 téhož policejního spisu). Posledně dva jmenované soud vyslechl i jako svědky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve své výpovědi uvedl, že událost, při níž došlo k pádu žalobkyně, nastala tak, že řídil kloubový autobus na lince ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a při jízdě v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" z vedlejší ulice zprava vyjelo auto, aniž by mu dalo přednost v jízdě. K nehodě došlo asi v půl sedmé ráno, bylo světlo, počasí bylo příznivé, nebyl déšť, vozovka byla suchá a čistá. Těsně před událostí je rychlostí méně než 40 km/h, spíše jel 30 km/h; v místě to ani jinak nejde. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nehody vypadá tak, že hlavní silnice, po které svědek jel, se stáčí doleva, po pravé straně se nachází roh domu. Zpoza rohu tohoto domu vjelo autobusu do cesty vozidlo. Přes roh domu ho nemohl dříve vidět. Zřejmě ani řidič uvedeného vozidla autobus přes roh domu neviděl. Podle svědka šlo o menší světlé auto. Toto vozidlo vyjíždělo spíše od levého okraje vedlejší ulice, jízdu křižovatkou si tedy krátilo. Svědek reagoval tak, že prudce šlápl na brzdu, řízení nikam nestrhával, vpravo byl chodník, vlevo bylo uvedené vozidlo. Kdyby nebrzdil, došlo by ke střetu. Vozidlo minulo autobus ve vzdálenosti menší než metr od levého předního rohu autobusu. Asi tři osoby v autobusu spadly. Řidič vozidla, které vjelo do cesty, ujel. Svědek řídí autobusy asi 15 let, nic takového se mu nikdy nestalo, ani jako řidič autobusu neměl žádnou dopravní nehodu. K nehodě došlo asi dvě hodiny po začátku jeho pracovní směny, byl v normálním zdravotním i fyzickém stavu, odpočinutý. Pracovní směnu po vyšetření nehody policií normálně dokončil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve své výpovědi uvedl, že jel v autobusu jako cestující do školy, v obci za ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze zatáčky vyjelo před autobus auto a autobus prudce zastavil. Pár lidí popadalo. Potom přijela na místo policie, která věc šetřila. Ulice, po které s autobusem jeli, se v daném místě stáčí vlevo. Autobusu vjelo do cesty vozidlo zprava zpoza rohu domu. Svědek měl sluchátka a nevěnoval pozornost situaci až do okamžiku, kdy začal řidič brzdit. V tu chvíli se svědek začal dívat, co se děje. Seděl v autobusu úplně vpředu na pravé straně, takže viděl skrz čelní sklo autobusu. Vozidlo, které vjelo autobusu do cesty, bylo menší stříbrné či šedé. V okamžiku, kdy ho svědek poprvé uviděl, mohlo být méně než 5 metrů před autobusem. Podle svědka vozidlo autobus zcela neminulo a došlo k malému střetu s autobusem. To, že došlo ke kontaktu autobusu s vozidlem, svědek vyvodil z toho, že měl pocit, že autobus cukl a slyšel malou ránu; žádná poškození svědek neviděl. Poté vozidlo autobus objelo a odjelo směrem dozadu, do směru, ze kterého s autobusem přijeli. Řidiče uvedeného vozidla neviděl. Vozidlo, které vjelo před autobus, jelo spíše pomaleji, ale když jeho řidič uviděl autobus, tak podle mínění svědka zrychlil. Rychlost autobusu před nehodou odhadoval na 30 km/h nebo o trochu více. K dotazu, co udělal řidič autobusu, když mu vozidlo vjelo do cesty, svědek uvedl, že začal prudce brzdit, možná mírně změnil směr, ale v místě není moc kam, z pohledu svědka hlavně brzdil. Řidič autobusu dobrzdil do zastavení, poté vstal ze svého místa a šel kontrolovat cestující. Svědek v autobusu setrval až do příjezdu policie, se kterou hovořil. V místě bylo světlo, slunečno a teplo, určitě nepršelo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. K výpovědím obou svědků soud dodává, že je shledal zcela věrohodnými, oba svědci vypovídali ve shodě s listinnými důkazy týkajícími se nehodového děje uvedenými výše, včetně toho, co bylo zaznamenáno bezprostředně po nehodě policií v úředních záznamech o jimi podaných vysvětleních. Oba svědci u soudu vypovídali v podstatě stejně, spontánně a odpovídali na všechny dotazy. Jediný rozpor lze spatřovat v tom, že svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že podle něho došlo ke kontaktu vozidla s autobusem. Podle mínění soudu byl tento dojem svědka mylný, neboť neodpovídal žádným jiným důkazům (o poškození autobusu nic neplynulo ani z policejního šetření včetně fotodokumentace). Tento omyl v detailu však podle mínění soudu zároveň jinak nezpochybňoval obecnou věrohodnost svědka. Uvedený dojem svědka naopak umocňoval, jak blízko k autobusu se muselo vozidlo při těsném vyhnutí se střetu nacházet, aby takový dojem mohl vzniknout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud dále dodává, že ze shora uvedených důkazů týkajících se nehodového děje zároveň nevyplynula žádná indicie o tom, že by příčinou prudkého brzdění bylo cokoli jiného než reakce řidiče autobusu na vozidlo, které mu vjelo do cesty, anebo že by měl řidič autobusu možnost odvrátit hrozící střet s druhým vozidlem jakkoli jinak než prudkým brzděním. Stejně tak nevyplynula žádná byť jen indicie, že by na nehodu měl jakýkoli vliv technický stav autobusu či nějaká jeho technická vada, případně zdravotní stav či způsob jízdy řidiče autobusu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud dále pokládal za prokázané, že žalovaná sdělila žalobkyni, že jí poskytne pojistné plnění v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou v částce celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", z toho bolestné ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zjištěno ze sdělení výše pojistného plnění ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"); mezi stranami nebylo sporu o tom, že k vyplacení uvedené částky došlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce v únoru 2023 jednak společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., jednak žalovanou k uhrazení částek odškodnění jejich jednotlivých tvrzených nároků přesahujících v souhrnu tři miliony korun (zjištěno z dopisů oběma uvedeným subjektům s podacími lístky ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dokazování prováděné k existenci a rozsahu újmy žalobkyně bylo pouze částečné; vzhledem k negativnímu závěru soudu ohledně základu nároku v něm soud dále nepokračoval a z důkazů k tomu mezitím již provedených (písemný znalecký posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyúčtování znaleckého posudku, platové výměry na č. l. 25, potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, stvrzenky na č. l. 27 a 86, účet za ošetření na č. l. 28, příjmový pokladní doklad na č. l. 30, posudek o invaliditě žalobkyně) nevyvozoval skutkové závěry. Soud dále neučinil žádné skutkové závěry z e-mailové korespondence z února 2023 (č. l. 31 až 33), neboť se týkala zasílání znaleckého posudku a dalších dokladů, což pro výsledek posouzení věci soudem nemělo významu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Další důkazy soud neprováděl, neboť ve vztahu k základu nároku nebyly navrhovány, ani nevyplynuly z obsahu spisu, a ve vztahu k výši nároku by byly nadbytečné (v posledně uvedeném směru by šlo zejména o znalecký posudek ohledně újem žalobkyně a jejich souvislosti s předmětnou nehodou).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Zjištěný skutkový stav lze ve vztahu k nehodovému ději, který soud pokládal z níže uvedených důvodů za určující pro rozhodnutí ve věci, stručně shrnout tak, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" došlo k pádu žalobkyně jako cestující v autobusu provozovaném společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu uvedeného autobusu sjednáno u žalované, že k pádu žalobkyně došlo v důsledku prudkého brzdění autobusu a že toto prudké brzdění bylo jedinou možností, jak mohl řidič autobusu odvrátit střet s blíže neidentifikovaným vozidlem, jehož řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal řidiči autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty. Popsaná nehoda nebyla vyvolána žádným jiným činitelem, zejména ne technickým stavem či jakoukoli závadou autobusu, zdravotním stavem, způsobem jízdy či selháním řidiče autobusu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. K posouzení projednávané věci je významné, co lze pokládat za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu a co za okolnost mající původ v provozu, přičemž nejde o totožné kategorie. Jelikož jejich vymezení je podobné jako v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., lze do určité míry čerpat i ze starší judikatury. Takto uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", že „ve smyslu § 428 obč. zák. se provozovatel odpovědnosti zprostí (pokud nejde o škodu způsobenou okolnostmi, které mají svůj původ v provozu), prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Pojem ‚okolnosti, které mají svůj původ v provozu‘ (§ 428 obč. zák.) je užší nežli pojem ‚škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu‘ (§ 427 obč. zák.). Za okolnost mající původ v provozu je považováno např. selhání brzd, vada materiálu, nedostatky na straně řidiče, tedy okolnosti ‚uvnitř‘ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podrobný výklad problematiky v kontextu nynějšího občanského zákoníku podal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", z něhož je namístě pro jeho názornost obsáhleji citovat: „Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku je založena na tom, že jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu nevyžaduje porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce, jak předvídá obecné ustanovení § 2895 o. z. (též tzv. odpovědnost za výsledek). ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" (provozovatel) se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu (§ 2927 odst. 2 o. z.). Zákon tím poskytuje zvýšenou ochranu poškozenému a reflektuje skutečnost, že dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s čímž jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, vozidla se pohybují zpravidla vyšší rychlostí, a vykazují proto zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby či pro okolí. Objektivní odpovědnost se spojuje právě s těmito projevy typickými pro provoz zařízení, zejména s jeho působením na okolí či dovnitř způsobem, který je výsledkem vlastností dopravního prostředku, schopného přemisťovat se z místa na místo a přepravovat přitom osoby či věci. (…)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Liberační důvod je definován v § 2927 odst. 2 větě druhé o. z. požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti. Jeho použití je však omezeno podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. Pod poněkud nejasný pojem okolností majících původ v provozu (které liberaci vylučují) zahrnuje dosavadní judikatura příkladmo selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (…), nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté (…), technický stav dopravního prostředku (...). Naopak za okolnosti nemající původ v provozu (a tedy umožňující liberaci) jsou pokládány ‚vnější‘ vlivy (…).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Z povahy věci je zřejmé, že okolnosti mající původ v provozu mohou tvořit pouze podmnožinu případů, v nichž byla škoda vyvolána zvláštními vlastnostmi provozu dopravy či vozidla; jinak by vymezení, kdy lze liberovat a kdy nikoliv, postrádalo rozlišovací schopnost (…). Rozlišení okolností vylučujících liberaci na vlivy působící zevnitř vozidla a zvenčí k vysvětlení pojmů nepřispívá, protože dosavadní judikatura popisuje některé jevy, které lze podřadit každé z těchto složek. Je tedy zřejmé, že není významné, odkud tyto okolnosti působí, nýbrž jakým způsobem a s jakým výsledkem se projevily vůči dopravnímu prostředku (též jeho obsluze, technice či organizačním opatřením) tak, že vyvolaly škodlivé působení zvláštních vlastností provozu. (…) Pojem okolností, které nemají původ v provozu, tak naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. (…) V poměrech objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravy či dopravního prostředku to znamená, že negativní účinek pohybu vozidel a organizace či řízení jejich provozu byl ‚nastartován‘ vnější okolností (míněno pojmově nikoliv prostorově) natolik silnou, že převládla nad vlastnostmi provozu a převažujícím způsobem zapříčinila negativní dopad zvláštních vlastností spojených s dopravní činností. Při vědomí jisté nedokonalosti příkladmých výčtů považuje dovolací soud za vhodné označit za ně zejména živelní události či extrémní povětrnostní vlivy nezvladatelně zasahující do pohybu vozidla, jejich důsledky působící vůči provozu vozidla (pád stromu či kamení na vozidlo, sesuv půdy), nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem). Pouze v případě takových a jim podobných okolností může se provozovatel dopravy či dopravního prostředku odpovědnosti zprostit, prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, tedy že okolnostem, jež vyvolaly škodlivý účinek, nemohl předejít a eliminovat jejich působení na provoz vozidla.“ (zvýraznění doplněno)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Nutno podotknout, že v případě řešeném posledně citovaným rozhodnutím šlo o pád cestující v důsledku rozjezdu tramvaje bez působení jakéhokoli vnějšího faktoru. V nyní projednávané věci je situace odlišná, neboť prudké brzdění autobusu bylo vyvoláno reakcí řidiče autobusu na náhlé a nesprávné počínání jiného účastníka silničního provozu (řidiče vozidla, který nedal přednost a náhle vjel autobusu do cesty). Uvedenou reakci řidiče autobusu pokládal soud ve skutkových okolnostech případu za zcela správnou, přiměřenou a nejvhodnější v dané situaci. Je zřejmé, že pokud by řidič autobusu nebrzdil a došlo ke střetu (který byl, jak plyne ze skutkových zjištění, odvrácen jen velmi těsně a jen díky brzdění), následky by byly minimálně srovnatelné, ale pravděpodobně horší. I při střetu obou vozidel by došlo k prudkému zpomalení autobusu, a tedy možnému pádu cestujících, přičemž by bylo možné rozumně očekávat i škody další a rozsáhlejší. Podle mínění soudu nelze hodnotit způsobem nepříznivějším pro provozovatele dopravy případ, kdy řidič rychlou a správnou reakcí na náhle vzniklou situaci odvrátí střet s jiným vozidlem, oproti případu, kdy by takto nereagoval a došlo ke srážce (stále ovšem zapříčiněné výlučně počínáním řidiče druhého vozidla, který nedal přednost v jízdě). Právo by mělo takové chování provozovatele (zahrnující i počínání jeho pracovníka, které se mu přičítá) aprobovat jako správné a žádoucí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V kontextu citované judikatury je zřejmé, že příčina předmětné události netkvěla ani v selhání nebo nedostatku činnosti osob použitých v provozu, ani v nedostatku nebo vadách materiálu, ani v technickém stavu dopravního prostředku, jakož ani v žádné jiné okolnosti mající původ v provozu předmětného autobusu. Soud naopak za tuto příčinu pokládal uvedený vnější vliv, tedy počínání řidiče druhého vozidla. Věc je nutno hodnotit v konkrétních skutkových okolnostech, kdy soud dospěl k závěru, že vliv počínání řidiče druhého vozidla byl náhlý, neočekávatelný a neodvratitelný jinak než prudkým brzděním, a tedy natolik zásadní, že zcela převládl nad běžnými vlastnostmi provozu autobusu. Po provozovateli autobusu nebylo možno žádat činit cokoli jiného, než učinil, a zároveň zcela stejně neodvratná by byla předmětná událost pro jakéhokoli jiného provozovatele na jeho místě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Je evidentní, že zde nebyl dán žádný činitel typu živelní události (povodeň či zemětřesení), extrémních povětrnostních vlivů, pádu stromu či kamení nebo sesuvu půdy, na což poukazovala žalobkyně. Podle soudu by však z pohledu řešení odpovědnosti provozovatele dopravy nemělo být rozdílu mezi situací, kdy ke zranění cestujícího dojde pádem stromu na autobus (příklad ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu), při kterém samozřejmě dojde též k náhlému zpomalení či zastavení, a situací, kdy ke zranění cestujícího dojde v důsledku prudkého brzdění, které je jedinou možností odvrácení nárazu do stromu, který padl těsně před autobus. Bylo by zcela nelogické a nespravedlivé, aby v první situaci provozovatel neodpovídal (zprostil se odpovědnosti) a ve druhé ano (odpovědnosti se nezprostil). A stejně tak je podle mínění soudu z pohledu řešení odpovědnosti provozovatele rovnocenné, zda řidič autobusu prudce brzdil, aby odvrátil náraz do stromu, který padl těsně před autobus, nebo zda prudce brzdil, aby odvrátil náraz do vozidla, které mu při nerespektování přednosti v jízdě náhle vjelo do cesty. Všechny tyto varianty jsou stále „vnějším vlivem“ nikoli ve smyslu prostorovém, ale v tom smyslu, že nemají původ v samotném provozu (tedy v samotném autobusu včetně jeho technického stavu, stavu a počínání osádky, organizace dopravy atd.). Bylo by ostatně absurdní například tvrdit, že při hrozícím nárazu do stromu, kamení či sesuté půdy má řidič brzdit, ale při hrozícím nárazu do jiného vozidla ne. I obecná předvídatelnost těchto situací je srovnatelná: obecně si lze představit, a tedy i předvídat jak to, že na autobus či před něj spadne ztrouchnivělý strom ze stromořadí vedle silnice, tak i to, že do autobusu narazí nebo mu do cesty vjede jiné vozidlo, jehož řidič mu nedá přednost. Nicméně předvídatelnost i odvratitelnost nehody by měly být posuzovány konkrétně, tedy v okolnostech daného děje v daném čase a místě, ne abstraktně ve smyslu, co všechno se může na silnici hypoteticky stát a co by mohl provozovatel dopravy s jistotou zcela odvrátit snad jen tím, že by žádnou dopravu neprovozoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Žalobkyně na podporu své argumentace odkazovala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž uvedený soud odmítl možnost liberace provozovatele tím, že autobus musel prudce brzdit k odvrácení střetu s chodcem, který vstoupil do jeho jízdní dráhy. Tento právní názor však zdejší soud pokládal v rámci výkladu provedeného shora citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu za příliš absolutní a neaplikovatelný ve skutkových okolnostech projednávaného případu. Šlo ostatně o rozhodnutí vydané za zcela jiných společenských poměrů, kdy byli „občané“ vůči „organizacím“ přinejmenším nominálně výrazně chráněni, přičemž soud měl za to, že v současných společenských poměrech je nutno právní normy vykládat a používat tak, aby bylo skutečně respektováno vymezení odpovědnosti provedené zákonodárcem. A jestliže zákonodárce připustil pro některé případy možnost liberace provozovatele, byť třeba relativně úzkou, neměla by tato možnost být výkladem dále vyprazdňována až nakonec zcela popřena. Soud se proto řídil shora vyslovenými právními úvahami založenými na soudobé judikatuře Nejvyššího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. S ohledem na řečené dospěl soud k závěru, že žalovaná prokázala, že byl dán důvod pro zproštění provozovatele povinnosti nahradit škodu resp. újmu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že povinnost žalované plnit je zde s ohledem na § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, závislá na existenci povinnosti provozovatele nahradit újmu, žalobkyni právo na plnění od žalované nevzniklo již co do jeho základu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Soud proto žalobu shledal nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl, aniž by se dále zabýval výší jednotlivých dílčích nároků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Soud nepřehlédl, že žalovaná žalobkyni částečně plnila, byť v relativně malém zlomku oproti nynější žalobou požadovaným částkám, nicméně nespatřoval v tom okolnost, která by na posouzení věci měla mít jakýkoli vliv. Lze si ostatně představit, že žalovaná mohla být jako pojistitel, který likviduje značné množství pojistných událostí, relativně benevolentní (a jít nad rámec své právní povinnosti) ve vztahu k poměrně malé částce vyplaceného pojistného plnění, aniž by si tím zapověděla možnost bránit se diametrálně odlišnému nároku uplatněnému v tomto řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by náhrada nákladů řízení měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch, což byla žalovaná. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení žalobkyni, která byla ve věci zcela neúspěšná, přičemž při vyhlášení rozhodl pouze o základu, neurčil její výši a odkázal na písemné vyhotovení rozsudku. Náklady dokazování činily ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a sestávaly z přiznaného svědečného v téže výši, přičemž ovšem v této výši byly zcela pokryty zálohou složenou žalovanou v částce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Zálohou nekrytá výše je tedy nulová. Soud, vázán vyhlášeným zněním rozsudku, proto rozhodl tak, že výše, kterou má žalobkyně státu zaplatit, je rovněž nulová. O vrácení zbytku zálohy bude rozhodnuto samostatně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum,  se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka,  s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od , datum,  do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tak, že dne , datum,  došlo k dopravní nehodě autobusu tovární značky Solaris Urbino, registrační značky , SPZ, , provozovaného společností , právnická osoba, ., ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu sjednáno u žalované. K nehodě došlo tak, že řidič autobusu chtěl zabránit nehodě prudkým brzděním, v důsledku čehož žalobkyně spadla ze sedačky na hlavu a záda. Po nehodě měla velké bolesti, byla odvezena do nemocnice, z ní propuštěna s doporučeným klidovým režimem, avšak její silné bolesti neustupovaly. Žalobkyni vznikly újmy v podobě ztráty na výdělku, nákladů léčení, bolestného, ztížení společenského uplatnění a nákladů na znalecký posudek ve výši v souhrnu převyšující tři miliony korun, žalovaná jí však uhradila pouze , částka, . V tomto řízení žalobkyně požadovala zaplacení náhrady mzdy po dobu pracovní neschopnosti ve výši , částka, , nákladů léčení ve výši , částka, , bolestného ve výši , částka,  a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši , částka, , celkem tedy částku , částka, , a dále požadovala náhradu nákladů na znalecký posudek (tedy ve své podstatě nákladů důkazu coby součásti nákladů řízení) ve výši , částka, .2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že k nehodě došlo tak, že nezjištěný řidič v křižovatce nerespektoval přednost v jízdě, čímž donutil řidiče autobusu k prudkému brzdění, v jehož důsledku žalobkyně ve vozidle upadla. Podle žalované lze sice akceptovat, že újma vzniklá cestujícímu v souvislosti s náhlým brzděním při provozu dopravy je újmou vyvolanou zvláštní povahou provozu, takže ve věci je namístě aplikovat ustanovení § 2927 o. z., nicméně v tomto případě se uplatní též zproštění odpovědnosti provozovatele dopravy (a v důsledku toho i zproštění žalované coby pojistitele odpovědnosti povinnosti plnit), neboť nešlo o okolnost mající původ uvnitř provozu (typu selhání brzd či řidiče), nýbrž o působení vnějšího vlivu, který nebylo možno konkrétně očekávat a na který řidič autobusu reagoval zcela správně a zabránil hrozící srážce. Žalovaná dále označila za sporný rozsah zranění i následků žalobkyně. Namítla, že žalobkyně při samotné nehodě utrpěla relativně málo závažné zranění (v podstatě odpovídající podvrtnutí a natažení hrudní páteře) a jak délka pracovní neschopnosti žalobkyně po nehodě, tak i žalobkyní tvrzené poškození jejího psychického zdraví (z něhož bylo žalobkyní odvozeno ztížení jejího společenského uplatnění) nebyly v příčinné souvislosti s předmětnou nehodou.3. Na základě shodných tvrzení stran vzal soud za své skutkové zjištění, že dne , datum,  došlo k pádu žalobkyně jako cestující v autobusu provozovaném společností , právnická osoba, ., přičemž pojištění odpovědnosti za újmu z provozu uvedeného autobusu bylo sjednáno u žalované.4. Z provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.5. Soud pokládal za prokázané, že k pádu žalobkyně došlo v důsledku prudkého brzdění autobusu a že toto prudké brzdění bylo jedinou možností, jak odvrátit střet autobusu s neidentifikovaným vozidlem, jehož řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal řidiči autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty; žádný jiný faktor příčinou prudkého brzdění autobusu nebyl. Tento nehodový děj vyplýval shodně z listinných důkazů i dvou svědeckých výpovědí k tomu se vztahujících, přičemž všechny tyto důkazy si vzájemně nijak neodporovaly, a naopak byly v souladu a podporovaly se. V tomto skutkovém zjištění se tedy soud opíral současně a shodně o potvrzení o účasti na dopravní nehodě (č. l. 42), detail dopravní nehody včetně fotodokumentace (č. l. 60 až 65), protokol o nehodě v silničním provozu ze dne , datum,  (č. l. 9 až 10 připojeného spisu Policie ČR sp. zn. KRPS-149086/PŘ-2021-011506-DN), plánek místa nehody vypracovaný , datum,  (č. l. 11 téhož policejního spisu), náčrtek místa dopravní nehody ze dne , datum,  (č. l. 17 téhož policejního spisu), úřední záznam o podaném vysvětlení , jméno FO,  dne , datum,  (č. l. 2 téhož policejního spisu) a úřední záznam o podaném vysvětlení , jméno FO,  dne , datum,  (č. l. 6 téhož policejního spisu). Posledně dva jmenované soud vyslechl i jako svědky.6. Svědek , jméno FO,  ve své výpovědi uvedl, že událost, při níž došlo k pádu žalobkyně, nastala tak, že řídil kloubový autobus na lince , jméno FO,  – , právnická osoba,  a při jízdě v obci , adresa,  z vedlejší ulice zprava vyjelo auto, aniž by mu dalo přednost v jízdě. K nehodě došlo asi v půl sedmé ráno, bylo světlo, počasí bylo příznivé, nebyl déšť, vozovka byla suchá a čistá. Těsně před událostí je rychlostí méně než 40 km/h, spíše jel 30 km/h; v místě to ani jinak nejde. , adresa,  nehody vypadá tak, že hlavní silnice, po které svědek jel, se stáčí doleva, po pravé straně se nachází roh domu. Zpoza rohu tohoto domu vjelo autobusu do cesty vozidlo. Přes roh domu ho nemohl dříve vidět. Zřejmě ani řidič uvedeného vozidla autobus přes roh domu neviděl. Podle svědka šlo o menší světlé auto. Toto vozidlo vyjíždělo spíše od levého okraje vedlejší ulice, jízdu křižovatkou si tedy krátilo. Svědek reagoval tak, že prudce šlápl na brzdu, řízení nikam nestrhával, vpravo byl chodník, vlevo bylo uvedené vozidlo. Kdyby nebrzdil, došlo by ke střetu. Vozidlo minulo autobus ve vzdálenosti menší než metr od levého předního rohu autobusu. Asi tři osoby v autobusu spadly. Řidič vozidla, které vjelo do cesty, ujel. Svědek řídí autobusy asi 15 let, nic takového se mu nikdy nestalo, ani jako řidič autobusu neměl žádnou dopravní nehodu. K nehodě došlo asi dvě hodiny po začátku jeho pracovní směny, byl v normálním zdravotním i fyzickém stavu, odpočinutý. Pracovní směnu po vyšetření nehody policií normálně dokončil.7. Svědek , jméno FO,  ve své výpovědi uvedl, že jel v autobusu jako cestující do školy, v obci za , adresa,  ze zatáčky vyjelo před autobus auto a autobus prudce zastavil. Pár lidí popadalo. Potom přijela na místo policie, která věc šetřila. Ulice, po které s autobusem jeli, se v daném místě stáčí vlevo. Autobusu vjelo do cesty vozidlo zprava zpoza rohu domu. Svědek měl sluchátka a nevěnoval pozornost situaci až do okamžiku, kdy začal řidič brzdit. V tu chvíli se svědek začal dívat, co se děje. Seděl v autobusu úplně vpředu na pravé straně, takže viděl skrz čelní sklo autobusu. Vozidlo, které vjelo autobusu do cesty, bylo menší stříbrné či šedé. V okamžiku, kdy ho svědek poprvé uviděl, mohlo být méně než 5 metrů před autobusem. Podle svědka vozidlo autobus zcela neminulo a došlo k malému střetu s autobusem. To, že došlo ke kontaktu autobusu s vozidlem, svědek vyvodil z toho, že měl pocit, že autobus cukl a slyšel malou ránu; žádná poškození svědek neviděl. Poté vozidlo autobus objelo a odjelo směrem dozadu, do směru, ze kterého s autobusem přijeli. Řidiče uvedeného vozidla neviděl. Vozidlo, které vjelo před autobus, jelo spíše pomaleji, ale když jeho řidič uviděl autobus, tak podle mínění svědka zrychlil. Rychlost autobusu před nehodou odhadoval na 30 km/h nebo o trochu více. K dotazu, co udělal řidič autobusu, když mu vozidlo vjelo do cesty, svědek uvedl, že začal prudce brzdit, možná mírně změnil směr, ale v místě není moc kam, z pohledu svědka hlavně brzdil. Řidič autobusu dobrzdil do zastavení, poté vstal ze svého místa a šel kontrolovat cestující. Svědek v autobusu setrval až do příjezdu policie, se kterou hovořil. V místě bylo světlo, slunečno a teplo, určitě nepršelo.8. K výpovědím obou svědků soud dodává, že je shledal zcela věrohodnými, oba svědci vypovídali ve shodě s listinnými důkazy týkajícími se nehodového děje uvedenými výše, včetně toho, co bylo zaznamenáno bezprostředně po nehodě policií v úředních záznamech o jimi podaných vysvětleních. Oba svědci u soudu vypovídali v podstatě stejně, spontánně a odpovídali na všechny dotazy. Jediný rozpor lze spatřovat v tom, že svědek , jméno FO,  uvedl, že podle něho došlo ke kontaktu vozidla s autobusem. Podle mínění soudu byl tento dojem svědka mylný, neboť neodpovídal žádným jiným důkazům (o poškození autobusu nic neplynulo ani z policejního šetření včetně fotodokumentace). Tento omyl v detailu však podle mínění soudu zároveň jinak nezpochybňoval obecnou věrohodnost svědka. Uvedený dojem svědka naopak umocňoval, jak blízko k autobusu se muselo vozidlo při těsném vyhnutí se střetu nacházet, aby takový dojem mohl vzniknout.9. Soud dále dodává, že ze shora uvedených důkazů týkajících se nehodového děje zároveň nevyplynula žádná indicie o tom, že by příčinou prudkého brzdění bylo cokoli jiného než reakce řidiče autobusu na vozidlo, které mu vjelo do cesty, anebo že by měl řidič autobusu možnost odvrátit hrozící střet s druhým vozidlem jakkoli jinak než prudkým brzděním. Stejně tak nevyplynula žádná byť jen indicie, že by na nehodu měl jakýkoli vliv technický stav autobusu či nějaká jeho technická vada, případně zdravotní stav či způsob jízdy řidiče autobusu.10. Soud dále pokládal za prokázané, že žalovaná sdělila žalobkyni, že jí poskytne pojistné plnění v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou v částce celkem , částka, , z toho bolestné ve výši , částka,  a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši , částka,  (zjištěno ze sdělení výše pojistného plnění ze dne , datum, ); mezi stranami nebylo sporu o tom, že k vyplacení uvedené částky došlo.11. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce v únoru 2023 jednak společnost , právnická osoba, ., jednak žalovanou k uhrazení částek odškodnění jejich jednotlivých tvrzených nároků přesahujících v souhrnu tři miliony korun (zjištěno z dopisů oběma uvedeným subjektům s podacími lístky ze dne , datum, ).12. Dokazování prováděné k existenci a rozsahu újmy žalobkyně bylo pouze částečné; vzhledem k negativnímu závěru soudu ohledně základu nároku v něm soud dále nepokračoval a z důkazů k tomu mezitím již provedených (písemný znalecký posudek , tituly před jménem,  , jméno FO,  ze dne , datum, , vyúčtování znaleckého posudku, platové výměry na č. l. 25, potvrzení o vyplacených dávkách nemocenského pojištění, stvrzenky na č. l. 27 a 86, účet za ošetření na č. l. 28, příjmový pokladní doklad na č. l. 30, posudek o invaliditě žalobkyně) nevyvozoval skutkové závěry. Soud dále neučinil žádné skutkové závěry z e-mailové korespondence z února 2023 (č. l. 31 až 33), neboť se týkala zasílání znaleckého posudku a dalších dokladů, což pro výsledek posouzení věci soudem nemělo významu.13. Další důkazy soud neprováděl, neboť ve vztahu k základu nároku nebyly navrhovány, ani nevyplynuly z obsahu spisu, a ve vztahu k výši nároku by byly nadbytečné (v posledně uvedeném směru by šlo zejména o znalecký posudek ohledně újem žalobkyně a jejich souvislosti s předmětnou nehodou).14. Zjištěný skutkový stav lze ve vztahu k nehodovému ději, který soud pokládal z níže uvedených důvodů za určující pro rozhodnutí ve věci, stručně shrnout tak, že dne , datum,  došlo k pádu žalobkyně jako cestující v autobusu provozovaném společností , právnická osoba, ., ohledně něhož bylo pojištění odpovědnosti za újmu z provozu uvedeného autobusu sjednáno u žalované, že k pádu žalobkyně došlo v důsledku prudkého brzdění autobusu a že toto prudké brzdění bylo jedinou možností, jak mohl řidič autobusu odvrátit střet s blíže neidentifikovaným vozidlem, jehož řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal řidiči autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty. Popsaná nehoda nebyla vyvolána žádným jiným činitelem, zejména ne technickým stavem či jakoukoli závadou autobusu, zdravotním stavem, způsobem jízdy či selháním řidiče autobusu.15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.16. Podle § 2927 odst. 1 o. z., kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.17. Podle § 2927 odst. 2 o. z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.18. K posouzení projednávané věci je významné, co lze pokládat za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu a co za okolnost mající původ v provozu, přičemž nejde o totožné kategorie. Jelikož jejich vymezení je podobné jako v občanském zákoníku č. 40/1964 Sb., lze do určité míry čerpat i ze starší judikatury. Takto uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „ve smyslu § 428 obč. zák. se provozovatel odpovědnosti zprostí (pokud nejde o škodu způsobenou okolnostmi, které mají svůj původ v provozu), prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Pojem ‚okolnosti, které mají svůj původ v provozu‘ (§ 428 obč. zák.) je užší nežli pojem ‚škoda vyvolaná zvláštní povahou provozu‘ (§ 427 obč. zák.). Za okolnost mající původ v provozu je považováno např. selhání brzd, vada materiálu, nedostatky na straně řidiče, tedy okolnosti ‚uvnitř‘ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu.“19. Podrobný výklad problematiky v kontextu nynějšího občanského zákoníku podal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z něhož je namístě pro jeho názornost obsáhleji citovat: „Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku je založena na tom, že jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu nevyžaduje porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce, jak předvídá obecné ustanovení § 2895 o. z. (též tzv. odpovědnost za výsledek). , právnická osoba,  (provozovatel) se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu (§ 2927 odst. 2 o. z.). Zákon tím poskytuje zvýšenou ochranu poškozenému a reflektuje skutečnost, že dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s čímž jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, vozidla se pohybují zpravidla vyšší rychlostí, a vykazují proto zvýšené riziko vzniku škod pro přepravované osoby či pro okolí. Objektivní odpovědnost se spojuje právě s těmito projevy typickými pro provoz zařízení, zejména s jeho působením na okolí či dovnitř způsobem, který je výsledkem vlastností dopravního prostředku, schopného přemisťovat se z místa na místo a přepravovat přitom osoby či věci. (…)20. Liberační důvod je definován v § 2927 odst. 2 větě druhé o. z. požadavkem na vynaložení veškerého úsilí, které lze po provozovateli požadovat, aby zabránil vzniku škody při své dopravní činnosti. Jeho použití je však omezeno podmínkou věty první tohoto ustanovení jen na případy, kdy újma byla způsobena okolností nemající původ v provozu dopravy či vozidla. Pod poněkud nejasný pojem okolností majících původ v provozu (které liberaci vylučují) zahrnuje dosavadní judikatura příkladmo selhání nebo nedostatek činnosti osob použitých v provozu (…), nedostatky nebo vady materiálu, a to i skryté (…), technický stav dopravního prostředku (...). Naopak za okolnosti nemající původ v provozu (a tedy umožňující liberaci) jsou pokládány ‚vnější‘ vlivy (…).21. Z povahy věci je zřejmé, že okolnosti mající původ v provozu mohou tvořit pouze podmnožinu případů, v nichž byla škoda vyvolána zvláštními vlastnostmi provozu dopravy či vozidla; jinak by vymezení, kdy lze liberovat a kdy nikoliv, postrádalo rozlišovací schopnost (…). Rozlišení okolností vylučujících liberaci na vlivy působící zevnitř vozidla a zvenčí k vysvětlení pojmů nepřispívá, protože dosavadní judikatura popisuje některé jevy, které lze podřadit každé z těchto složek. Je tedy zřejmé, že není významné, odkud tyto okolnosti působí, nýbrž jakým způsobem a s jakým výsledkem se projevily vůči dopravnímu prostředku (též jeho obsluze, technice či organizačním opatřením) tak, že vyvolaly škodlivé působení zvláštních vlastností provozu. (…) Pojem okolností, které nemají původ v provozu, tak naplňují pouze ti činitelé, kteří ať zevnitř či zvenčí působí takovou silou či způsobem, že dokáží vyvolat negativní projevy zvláštní povahy dopravního provozu, k nimž by jinak (nebýt těchto specifických okolností) nedošlo. (…) V poměrech objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou zvláštní povahou provozu dopravy či dopravního prostředku to znamená, že negativní účinek pohybu vozidel a organizace či řízení jejich provozu byl ‚nastartován‘ vnější okolností (míněno pojmově nikoliv prostorově) natolik silnou, že převládla nad vlastnostmi provozu a převažujícím způsobem zapříčinila negativní dopad zvláštních vlastností spojených s dopravní činností. Při vědomí jisté nedokonalosti příkladmých výčtů považuje dovolací soud za vhodné označit za ně zejména živelní události či extrémní povětrnostní vlivy nezvladatelně zasahující do pohybu vozidla, jejich důsledky působící vůči provozu vozidla (pád stromu či kamení na vozidlo, sesuv půdy), nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem). Pouze v případě takových a jim podobných okolností může se provozovatel dopravy či dopravního prostředku odpovědnosti zprostit, prokáže-li zároveň, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm požadovat, tedy že okolnostem, jež vyvolaly škodlivý účinek, nemohl předejít a eliminovat jejich působení na provoz vozidla.“ (zvýraznění doplněno)22. Nutno podotknout, že v případě řešeném posledně citovaným rozhodnutím šlo o pád cestující v důsledku rozjezdu tramvaje bez působení jakéhokoli vnějšího faktoru. V nyní projednávané věci je situace odlišná, neboť prudké brzdění autobusu bylo vyvoláno reakcí řidiče autobusu na náhlé a nesprávné počínání jiného účastníka silničního provozu (řidiče vozidla, který nedal přednost a náhle vjel autobusu do cesty). Uvedenou reakci řidiče autobusu pokládal soud ve skutkových okolnostech případu za zcela správnou, přiměřenou a nejvhodnější v dané situaci. Je zřejmé, že pokud by řidič autobusu nebrzdil a došlo ke střetu (který byl, jak plyne ze skutkových zjištění, odvrácen jen velmi těsně a jen díky brzdění), následky by byly minimálně srovnatelné, ale pravděpodobně horší. I při střetu obou vozidel by došlo k prudkému zpomalení autobusu, a tedy možnému pádu cestujících, přičemž by bylo možné rozumně očekávat i škody další a rozsáhlejší. Podle mínění soudu nelze hodnotit způsobem nepříznivějším pro provozovatele dopravy případ, kdy řidič rychlou a správnou reakcí na náhle vzniklou situaci odvrátí střet s jiným vozidlem, oproti případu, kdy by takto nereagoval a došlo ke srážce (stále ovšem zapříčiněné výlučně počínáním řidiče druhého vozidla, který nedal přednost v jízdě). Právo by mělo takové chování provozovatele (zahrnující i počínání jeho pracovníka, které se mu přičítá) aprobovat jako správné a žádoucí.23. V kontextu citované judikatury je zřejmé, že příčina předmětné události netkvěla ani v selhání nebo nedostatku činnosti osob použitých v provozu, ani v nedostatku nebo vadách materiálu, ani v technickém stavu dopravního prostředku, jakož ani v žádné jiné okolnosti mající původ v provozu předmětného autobusu. Soud naopak za tuto příčinu pokládal uvedený vnější vliv, tedy počínání řidiče druhého vozidla. Věc je nutno hodnotit v konkrétních skutkových okolnostech, kdy soud dospěl k závěru, že vliv počínání řidiče druhého vozidla byl náhlý, neočekávatelný a neodvratitelný jinak než prudkým brzděním, a tedy natolik zásadní, že zcela převládl nad běžnými vlastnostmi provozu autobusu. Po provozovateli autobusu nebylo možno žádat činit cokoli jiného, než učinil, a zároveň zcela stejně neodvratná by byla předmětná událost pro jakéhokoli jiného provozovatele na jeho místě.24. Je evidentní, že zde nebyl dán žádný činitel typu živelní události (povodeň či zemětřesení), extrémních povětrnostních vlivů, pádu stromu či kamení nebo sesuvu půdy, na což poukazovala žalobkyně. Podle soudu by však z pohledu řešení odpovědnosti provozovatele dopravy nemělo být rozdílu mezi situací, kdy ke zranění cestujícího dojde pádem stromu na autobus (příklad ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu), při kterém samozřejmě dojde též k náhlému zpomalení či zastavení, a situací, kdy ke zranění cestujícího dojde v důsledku prudkého brzdění, které je jedinou možností odvrácení nárazu do stromu, který padl těsně před autobus. Bylo by zcela nelogické a nespravedlivé, aby v první situaci provozovatel neodpovídal (zprostil se odpovědnosti) a ve druhé ano (odpovědnosti se nezprostil). A stejně tak je podle mínění soudu z pohledu řešení odpovědnosti provozovatele rovnocenné, zda řidič autobusu prudce brzdil, aby odvrátil náraz do stromu, který padl těsně před autobus, nebo zda prudce brzdil, aby odvrátil náraz do vozidla, které mu při nerespektování přednosti v jízdě náhle vjelo do cesty. Všechny tyto varianty jsou stále „vnějším vlivem“ nikoli ve smyslu prostorovém, ale v tom smyslu, že nemají původ v samotném provozu (tedy v samotném autobusu včetně jeho technického stavu, stavu a počínání osádky, organizace dopravy atd.). Bylo by ostatně absurdní například tvrdit, že při hrozícím nárazu do stromu, kamení či sesuté půdy má řidič brzdit, ale při hrozícím nárazu do jiného vozidla ne. I obecná předvídatelnost těchto situací je srovnatelná: obecně si lze představit, a tedy i předvídat jak to, že na autobus či před něj spadne ztrouchnivělý strom ze stromořadí vedle silnice, tak i to, že do autobusu narazí nebo mu do cesty vjede jiné vozidlo, jehož řidič mu nedá přednost. Nicméně předvídatelnost i odvratitelnost nehody by měly být posuzovány konkrétně, tedy v okolnostech daného děje v daném čase a místě, ne abstraktně ve smyslu, co všechno se může na silnici hypoteticky stát a co by mohl provozovatel dopravy s jistotou zcela odvrátit snad jen tím, že by žádnou dopravu neprovozoval.25. Žalobkyně na podporu své argumentace odkazovala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v němž uvedený soud odmítl možnost liberace provozovatele tím, že autobus musel prudce brzdit k odvrácení střetu s chodcem, který vstoupil do jeho jízdní dráhy. Tento právní názor však zdejší soud pokládal v rámci výkladu provedeného shora citovanými rozhodnutími Nejvyššího soudu za příliš absolutní a neaplikovatelný ve skutkových okolnostech projednávaného případu. Šlo ostatně o rozhodnutí vydané za zcela jiných společenských poměrů, kdy byli „občané“ vůči „organizacím“ přinejmenším nominálně výrazně chráněni, přičemž soud měl za to, že v současných společenských poměrech je nutno právní normy vykládat a používat tak, aby bylo skutečně respektováno vymezení odpovědnosti provedené zákonodárcem. A jestliže zákonodárce připustil pro některé případy možnost liberace provozovatele, byť třeba relativně úzkou, neměla by tato možnost být výkladem dále vyprazdňována až nakonec zcela popřena. Soud se proto řídil shora vyslovenými právními úvahami založenými na soudobé judikatuře Nejvyššího soudu.26. S ohledem na řečené dospěl soud k závěru, že žalovaná prokázala, že byl dán důvod pro zproštění provozovatele povinnosti nahradit škodu resp. újmu žalobkyně. Vzhledem k tomu, že povinnost žalované plnit je zde s ohledem na § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů, závislá na existenci povinnosti provozovatele nahradit újmu, žalobkyni právo na plnění od žalované nevzniklo již co do jeho základu.27. Soud proto žalobu shledal nedůvodnou a v celém rozsahu ji zamítl, aniž by se dále zabýval výší jednotlivých dílčích nároků.28. Soud nepřehlédl, že žalovaná žalobkyni částečně plnila, byť v relativně malém zlomku oproti nynější žalobou požadovaným částkám, nicméně nespatřoval v tom okolnost, která by na posouzení věci měla mít jakýkoli vliv. Lze si ostatně představit, že žalovaná mohla být jako pojistitel, který likviduje značné množství pojistných událostí, relativně benevolentní (a jít nad rámec své právní povinnosti) ve vztahu k poměrně malé částce vyplaceného pojistného plnění, aniž by si tím zapověděla možnost bránit se diametrálně odlišnému nároku uplatněnému v tomto řízení.29. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. by náhrada nákladů řízení měla být přiznána účastníku, který měl ve věci plný úspěch, což byla žalovaná. Žalovaná se však náhrady nákladů řízení výslovně vzdala. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.30. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil povinnost k jejímu zaplacení žalobkyni, která byla ve věci zcela neúspěšná, přičemž při vyhlášení rozhodl pouze o základu, neurčil její výši a odkázal na písemné vyhotovení rozsudku. Náklady dokazování činily , částka,  a sestávaly z přiznaného svědečného v téže výši, přičemž ovšem v této výši byly zcela pokryty zálohou složenou žalovanou v částce , částka, . Zálohou nekrytá výše je tedy nulová. Soud, vázán vyhlášeným zněním rozsudku, proto rozhodl tak, že výše, kterou má žalobkyně státu zaplatit, je rovněž nulová. O vrácení zbytku zálohy bude rozhodnuto samostatně.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Obvodního soudu pro Prahu 8 a rozhoduje o něm Městský soud v Praze. Není-li odvolání podáno elektronicky, je třeba podat je ve dvou vyhotoveních.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna, lze se splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":null,"publishedAt":"2024-05-17","decisionAt":"2023-10-30","caseNumber":{"senate":33,"registry":"c","index":225,"year":2023,"pageNumber":null},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Holčapek","titlesAfter":"Ph.D.","function":"samosoudce"},"courtCode":"NONE","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 1 543 669,50 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2927","lexNumber":null,"lexYear":null,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"428","lexNumber":null,"lexYear":null,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"427","lexNumber":null,"lexYear":null,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2895","lexNumber":null,"lexYear":null,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":168,"lexYear":1999,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":null,"lexYear":null,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":null,"lexYear":null,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":true},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}