{"uuid":"71cbc2a4-2297-4b4f-89de-767927bbb769","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro 18 511,96 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 225,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 286,89 Kč s úrokem v částce 1 477,09 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 354,82 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 18 511,96 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 511,96 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 225,07 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 286,89 Kč s úrokem v částce 1 477,09 Kč, s úrokem z prodlení v částce 1 354,82 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 18 511,96 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 18 511,96 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 573 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku 18511,96 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1477,09 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1354,82 Kč, dále úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 18511,96 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 25. 3. 2026 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne 11. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem 15000 Kč. Žalovaný se podle tvrzení žalobkyně zavázal hradit čerpanou část úvěru spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, údajů získaných z úvěrových registrů, informací o pohybech na bankovním účtu žalovaného a výsledku interního statistického modelu. Při tomto posouzení měla vycházet z deklarovaného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 26410 Kč a z modelově stanovených měsíčních výdajů ve výši 15133 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, představující podle žalobkyně platební kapacitu žalovaného, činil 11277 Kč. Žalobkyně porovnala takto stanovenou platební kapacitu s předpokládanou minimální měsíční splátkou úvěru ve výši 750 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen své závazky ze smlouvy splácet. Podle žalobkyně odpovídal poměr dluhové služby k příjmu žalovaného hodnotě 8 % a výsledné úvěrové riziko bylo interním systémem vyhodnoceno jako velmi nízké. Žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného nebyl dokládán samostatnými listinami, neboť při posouzení jeho úvěruschopnosti byl použit interní statistický postup, v jehož rámci byl deklarovaný příjem vyhodnocován na základě dalších dostupných údajů. Současně tvrdila, že žalovaného prověřila v úvěrových registrech CBCB a CRIF, přičemž nebyly zjištěny negativní informace, které by bránily poskytnutí úvěru. Na základě výsledku tohoto posouzení žalobkyně uzavřela, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení se splácením úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 25. 5. 2025, o čemž měla žalovaného informovat oznámením o zesplatnění úvěru. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, svůj závazek podle tvrzení žalobkyně nesplnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 10. 2. 2022, ze smlouvy o vydání karty z téhož dne a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ke kreditní kartě až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 19,90 % a ujednanými poplatky ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně 500 Kč, přičemž k čerpání úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému platební kartu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalovaný byl informován o parametrech úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z výstupu úvěrového registru (Credit Bureau) soud zjistil, že žalovaný měl rovněž osobní úvěr s nesplacenou jistinou 7 411 Kč a měsíční splátkou 1 496 Kč. Tento úvěr byl v době provedení kontroly splácen bez evidovaného prodlení. Z výstupu úvěrového registru soud dále zjistil, že dne 17. 8. 2021 byla odmítnuta žádost žalovaného o osobní úvěr ve výši 21 000 Kč, dne 31. 8. 2021 žádost o osobní úvěr ve výši 20 000 Kč, dne 26. 11. 2021 žádost o kontokorentní úvěr ve výši 21 000 Kč a dne 15. 12. 2021 žádost o kreditní kartu s limitem 14 000 Kč. V období přibližně šesti měsíců před uzavřením posuzované smlouvy tak byly zamítnuty nejméně čtyři žádosti žalovaného o další úvěrové produkty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z interního výstupu žalobkyně obsahující záznam o žádosti o úvěr soud zjistil, že žádost byla posuzována dne 9. 2. 2022. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 26 410 Kč a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 8 000 Kč. Dále uvedl, že žije v tříčlenné domácnosti, jedna osoba v domácnosti nemá příjem a rodina bydlí v nájemním bytě. Soud dále zjistil, že žalobkyně stanovila měsíční platební kapacitu žalovaného na částku 11 277 Kč. Ukazatel DTI byl uveden v hodnotě 0,07 a ukazatel DSTI v hodnotě 8,50. Žalovaný byl interním systémem zařazen do rizikové kategorie „VL“, tedy do kategorie velmi nízkého rizika. Žalobkyně současně vyhodnotila, že samostatné doložení příjmu není potřebné. Soud dále z této písemnosti zjistil, že žalovaný měl u žalobce od 20. 1. 2022 povoleno přečerpání běžného účtu s úvěrovým limitem 22 000 Kč. Ke dni posouzení nyní projednávané žádosti, tedy ke dni 9. 2. 2022, činila vyčerpaná částka 20 114,08 Kč. Žalovaný tudíž během přibližně tří týdnů od poskytnutí kontokorentního úvěru vyčerpal více než 91 % přiznaného úvěrového limitu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovanému byla dne 11. 11. 2021 připsána od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" částka 26 410 Kč, dne 9. 12. 2021 částka 29 636 Kč a dne 11. 1. 2022 částka 25 749 Kč. Na účet žalovaného byly dále v lednu 2022 připsány nemocenské dávky ve výši 1 176 Kč a 5 582 Kč. Soud proto vzal za prokázané, že žalovaný měl v období bezprostředně předcházejícím podání žádosti pravidelný pracovní příjem přibližně odpovídající částce uvedené v žádosti. Z téhož výpisu však soud rovněž zjistil, že na účet žalovaného byly vedle příjmů ze zaměstnání opakovaně připisovány platby od poskytovatelů úvěrů. Dne 11. 11. 2021 byla žalovanému připsána částka 6 000 Kč, dne 13. 12. 2021 částka 6 500 Kč, dne 17. 12. 2021 částka 24 000 Kč, dne 12. 1. 2022 částka 6 500 Kč. V období přibližně tří měsíců před podáním posuzované žádosti tak byly na účet žalovaného vedle jeho běžných příjmů připsány úvěrové prostředky v celkové výši nejméně 43 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z výpisů k úvěrovému účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zjistil, že žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím platební karty opakovanými platbami u obchodníků, výběry hotovosti a převody na svůj běžný účet. Jednotlivé transakce jsou v historii účtu označeny datem, částkou, druhem transakce a identifikačními údaji obchodníka, bankomatu nebo cílového účtu. Soud proto vzal za prokázané, že platební karta byla žalovanému vydána a že žalovaný úvěrové prostředky fakticky čerpal. Soud dále zjistil, že dne 7. 10. 2024 byla na úvěrový účet připsána částka 15 110 Kč, po jejímž zaúčtování činil zůstatek úvěrového účtu 0 Kč. Dřívější čerpání úvěru tak bylo ke dni této platby zcela vyrovnáno. Žalovaný následně dne 7. 10. 2024 vybral prostřednictvím kreditní karty z bankomatu částku 15 000 Kč. Transakce byla na úvěrovém účtu zaúčtována dne 9. 10. 2024, přičemž historie účtu obsahuje údaj o místu výběru, použitém bankomatu, autorizačním kódu a výši vybrané částky. Soud proto vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Po tomto čerpání byla dne 6. 12. 2024 na úvěrový účet připsána platba 774,93 Kč, která byla v historii účtu označena jako splátka kreditní karty a o níž byl evidovaný zůstatek snížen. Další platbu na úhradu poskytnutých peněžních prostředků soud z provedených důkazů nezjistil. Zbývající pohyby na úvěrovém účtu po posledním čerpání představovaly zejména poplatky, kapitalizované smluvní úroky a úroky z prodlení. Nešlo o peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, nýbrž o účetní navýšení částky evidované žalobcem jako pohledávka. Soud proto konečný účetní zůstatek ve výši 18 511,96 Kč nepovažoval za důkaz výše peněžních prostředků, které žalovaný od žalobce skutečně obdržel a dosud nevrátil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z nedatované upomínky soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že ke dni 6. 1. 2025 nebylo na účtu dost peněz a by byla uhrazena splátka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z nedatované upomínky soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že ke dni 15. 1. 2025 stále trvá prodlení se splátkou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z výzvy ze dne 7. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky s pohrůžkou zesplatnění dluhu. Z dodejky soud zjistil, že zásilka obsahující uvedenou výzvu byla žalovanému dne 11. 2. 2025 uložena na poště.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Přípisem ze dne 27. 5. 2025 žalobkyně z důvodu neplacení zesplatnila poskytnutý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 18 843,47 Kč. Z dodejky soud zjistil, že zásilka obsahující uvedenou výzvu byla žalovanému dne 2. 6. 205 uložena na poště.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 468,06 Kč pod pohrůžkou podání žaloby. Výzva byla odeslána dne 16. 4. 2026, jak soud zjistil z potvrzení podání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Účastníci se dne 10. 2. 2022 dohodli na poskytnutí úvěru ke kreditní kartě s úvěrovým limitem 15 000 Kč. Žalovanému byla vydána platební karta, jejímž prostřednictvím úvěrové prostředky opakovaně čerpal. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila pravidelný pracovní příjem žalovaného, který přibližně odpovídal jím uvedené částce 26 410 Kč měsíčně. Současně však měla k dispozici informace, že žalovaný splácí osobní úvěr, téměř zcela vyčerpal nedávno poskytnutý kontokorent s limitem 22000 Kč, opakovaně přijímal úvěrové prostředky od dalších poskytovatelů a v předchozích šesti měsících mu byly zamítnuty čtyři žádosti o další úvěrové produkty. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy objasnila úplný rozsah těchto závazků a souvisejících splátek ani že by je odpovídajícím způsobem promítla do výpočtu platební kapacity žalovaného. Dne 7. 10. 2024 byla na úvěrový účet připsána částka 15 110 Kč, kterou bylo vyrovnáno veškeré předchozí čerpání. Žalovaný následně vyčerpal částku 15 000 Kč a dne 6. 12. 2024 na její úhradu zaplatil 774,93 Kč. Dosud nevrácená část poskytnutých peněžních prostředků tak činí 14 225,07 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalovanou částkou 18 511,96 Kč byl tvořen úroky, poplatky, sankcemi nebo jinými účetními položkami. Po vzniku prodlení žalobkyně žalovaného upomínala, následně úvěr zesplatnila a před podáním žaloby jej vyzvala k úhradě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. V dané věci soud zjistil, že žalobkyně dostatečně zkoumala příjmovou situaci žalovaného, údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr odpovídají pohybům na jeho běžném účtu. V období tří měsíců bezprostředně předcházejících posouzení žádosti byly na účet žalovaného poukazovány od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" částky 26410 Kč, 29636 Kč a 25749 Kč. Soud proto považoval za prokázané, že žalovaný měl pravidelný pracovní příjem přibližně odpovídající částce 26 410 Kč, kterou uvedl v žádosti. Skutečnost, že žalobkyně nevyžadovala samostatné potvrzení zaměstnavatele o příjmu, proto sama o sobě nezpůsobovala nedostatečnost posouzení úvěruschopnosti, neboť výši a pravidelnost pracovního příjmu bylo možné ověřit prostřednictvím historie běžného účtu žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Jinak tomu bylo u výdajů a celkové dluhové zátěže žalovaného. Žalovaný deklaroval pravidelné výdaje bez splátek úvěrů ve výši 8 000 Kč, přestože žil v nájemním bytě, v tříčlenné domácnosti a jedna z osob v domácnosti neměla příjem. Z předložených listin není patrné, které konkrétní výdaje žalovaný do této částky zahrnul ani jakým způsobem žalobkyně ověřila, zda deklarovaná částka odpovídá skutečným nákladům na bydlení a zajištění potřeb celé domácnosti. Ačkoli interní výstup žalobce uvádí pro účely výpočtu měsíční platební kapacitu ve výši 11 277 Kč, z tohoto výstupu ani z dalších provedených důkazů není zřejmé, z jakých jednotlivých položek byla tato částka sestavena. Především není zřejmé, zda obsahovala měsíční splátku osobního úvěru ve výši 1 496 Kč a jakým způsobem byla ve výpočtu zohledněna povinnost žalovaného splatit částku 20 114,08 Kč vyčerpanou z kontokorentního úvěru. Výpočet ukazatele DSTI v hodnotě 8,50 nasvědčuje tomu, že žalobce porovnal s příjmem žalovaného pouze součet splátky existujícího osobního úvěru a minimální splátky nově poskytovaného úvěru. Součet částky 1 496 Kč a minimální splátky ve výši 750 Kč činí 2 246 Kč, což odpovídá přibližně 8,50 % z příjmu 26 410 Kč. Takový výpočet však nezachycuje faktickou finanční zátěž plynoucí z téměř zcela vyčerpaného kontokorentního úvěru s limitem 22 000 Kč. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by při výpočtu platební kapacity počítal s reálnou potřebou tento dluh splatit. Soud nepovažoval absenci prodlení žalovaného za důkaz, který by sám o sobě potvrzoval jeho schopnost bez obtíží převzít další úvěrový závazek. Řádné splácení dosavadního úvěru prokazuje způsob plnění tohoto konkrétního dluhu, nevypovídá však samo o sobě o tom, z jakých zdrojů žalovaný splátky hradil ani zda je schopen současně splácet další závazek bez použití dalších úvěrových prostředků. V této souvislosti soud dále přihlédl k tomu, že na účet žalovaného byly v krátkém období před uzavřením smlouvy opakovaně připisovány prostředky od dalších poskytovatelů úvěrů. Celková výše takto zjištěných plateb činila nejméně 43 000 Kč. Žalobkyně měla jako banka vedoucí účet žalovaného tyto transakce k dispozici a ve svých tvrzeních sama uvedla, že analyzovala kreditní a debetní obraty na účtu. Z předloženého posouzení však nevyplývá, že by žalobkyně zjišťovala důvod těchto plateb, trvání příslušných závazků, výši jejich splátek nebo účel, pro který žalovaný další úvěrové prostředky čerpal. Opakované přijetí úvěrových prostředků nelze bez dalších zjištění považovat za běžný příjem zvyšující schopnost spotřebitele splácet další úvěr. Jde naopak o prostředky spojené s povinností jejich vrácení. Jestliže žalovaný v období tří měsíců před podáním žádosti opakovaně čerpal úvěry od různých poskytovatelů, šlo o okolnost způsobilou vyvolat pochybnost, zda své běžné výdaje nebo dosavadní závazky nehradí prostřednictvím dalších půjček. Za významnou soud považoval také časovou souvislost mezi jednotlivými úvěrovými operacemi. Žalovanému byl dne 20. 1. 2022 poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 22 000 Kč. Již ke dni 9. 2. 2022 z něj bylo vyčerpáno 20 114,08 Kč. Přesto žalovaný téhož dne žádal žalobce o další revolvingový úvěr s limitem 15 000 Kč. Takto rychlé vyčerpání téměř celého kontokorentního limitu bezprostředně následované žádostí o další úvěrový produkt představovalo okolnost, která vyžadovala podrobnější ověření skutečných příčin a rozsahu úvěrových potřeb žalovaného. Ani zamítnuté žádosti o úvěr samy o sobě neprokazují, že žalovaný nebyl schopen další úvěr splácet. V souhrnu s opakovaným přijímáním úvěrových prostředků, existujícím osobním úvěrem a téměř úplným vyčerpáním čerstvě poskytnutého kontokorentu však dokreslují, že žalovaný v období před uzavřením smlouvy soustavně usiloval o získání dalších úvěrových zdrojů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Výsledek interního scoringu, podle něhož žalovaný představoval velmi nízké riziko, soud nepovažoval za samostatný důkaz řádného posouzení jeho úvěruschopnosti. Interní riziková kategorie je pouze výsledkem zpracování vstupních údajů. Její vypovídací hodnota proto závisí na tom, zda byly do posouzení zahrnuty všechny podstatné informace a zda byly správně vyhodnoceny. V projednávané věci interní výsledek neodpovídá souhrnu informací, které měl žalobce k dispozici, zejména rozsahu a četnosti dalšího úvěrového financování žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně sice ověřila pravidelný pracovní příjem žalovaného, prověřila jej v úvěrových registrech a měla přístup k historii jeho běžného účtu, získané informace však nevyhodnotila důkladně a ve vzájemných souvislostech. Z předloženého interního výstupu není patrné, že by do stanovené platební kapacity promítla téměř zcela vyčerpaný kontokorent, splátku osobního úvěru a závazky související s opakovanými platbami od dalších poskytovatelů. Žalobkyně zejména neobjasnila, jak mohl být žalovaný při uvedeném souhrnu okolností zařazen do kategorie velmi nízkého rizika. Rovněž neprokázala, že před poskytnutím dalšího revolvingového úvěru zjistila skutečný rozsah jeho závazků a pravidelných výdajů. Výsledek automatizovaného scoringu proto soud nepovažoval za přesvědčivý důkaz, že z provedeného posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného nový úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, soud uzavírá, že žalobkyně shromáždila řadu relevantních údajů a ověřila pravidelný příjem žalovaného. Z těchto údajů však vyvodila závěr, který neodpovídal jejich obsahu. Rozhodující pochybení žalobkyně spočívalo v tom, že nezahrnula do svého hodnocení všechny zjištěné závazky a varovné ukazatele, neobjasnila původ a podmínky dalších úvěrových plateb a nezohlednila téměř úplné vyčerpání čerstvě poskytnutého kontokorentu. Obsah informací, které měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici, zakládal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného další úvěr splácet. Přesto žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž tyto pochybnosti odstranila dalším ověřením jeho finanční situace. Soud proto uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný po určitou dobu své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně plnil. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 11. 1. 2024 ve věci Nárokuj, C-755/22, dovodil, že porušení povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele nemůže být zhojeno ani úplným splněním úvěrové smlouvy, přičemž je nerozhodné, že spotřebitel v průběhu splácení proti smlouvě nic nenamítal. Povinnost posoudit úvěruschopnost má předsmluvní povahu a jejím účelem je předcházet již samotnému riziku nadměrného zadlužení nebo platební neschopnosti a současně zajišťovat odpovědné jednání věřitelů. Tyto cíle jsou nezávislé na následném chování konkrétního spotřebitele a nejsou naplněny samotným splacením úvěru. Jestliže tedy ani úplné splnění smlouvy nezhojuje předchozí porušení povinnosti věřitele, nemůže takový účinek mít ani okolnost, že spotřebitel úvěr po určitou dobu řádně splácel. Následný průběh splácení proto nemění nic na posouzení, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala v souladu s § 86 z. s. ú., ani nebrání závěru o neplatnosti smlouvy, byly-li splněny zákonné předpoklady tohoto následku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, přičemž se nezúčastnil žádného z nařízených jednání, soud proto žalovaného nemohl poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, proto soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (15 000 Kč) a zaplacenými částkami (774,93 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 573 Kč, přičemž tato částka představuje 21,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,05 %, příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 511,96 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku 18511,96 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1477,09 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1354,82 Kč, dále úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 18511,96 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z téže částky od 25. 3. 2026 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že mezi účastníky byla dne 11. 2. 2022 uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým limitem 15000 Kč. Žalovaný se podle tvrzení žalobkyně zavázal hradit čerpanou část úvěru spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, údajů získaných z úvěrových registrů, informací o pohybech na bankovním účtu žalovaného a výsledku interního statistického modelu. Při tomto posouzení měla vycházet z deklarovaného měsíčního příjmu žalovaného ve výši 26410 Kč a z modelově stanovených měsíčních výdajů ve výši 15133 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami, představující podle žalobkyně platební kapacitu žalovaného, činil 11277 Kč. Žalobkyně porovnala takto stanovenou platební kapacitu s předpokládanou minimální měsíční splátkou úvěru ve výši 750 Kč a dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen své závazky ze smlouvy splácet. Podle žalobkyně odpovídal poměr dluhové služby k příjmu žalovaného hodnotě 8 % a výsledné úvěrové riziko bylo interním systémem vyhodnoceno jako velmi nízké. Žalobkyně uvedla, že příjem žalovaného nebyl dokládán samostatnými listinami, neboť při posouzení jeho úvěruschopnosti byl použit interní statistický postup, v jehož rámci byl deklarovaný příjem vyhodnocován na základě dalších dostupných údajů. Současně tvrdila, že žalovaného prověřila v úvěrových registrech CBCB a CRIF, přičemž nebyly zjištěny negativní informace, které by bránily poskytnutí úvěru. Na základě výsledku tohoto posouzení žalobkyně uzavřela, že nejsou dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení se splácením úvěru. Z tohoto důvodu žalobkyně prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 25. 5. 2025, o čemž měla žalovaného informovat oznámením o zesplatnění úvěru. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, svůj závazek podle tvrzení žalobkyně nesplnil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 10. 2. 2022, ze smlouvy o vydání karty z téhož dne a obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ke kreditní kartě až do výše 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 19,90 % a ujednanými poplatky ve výši 5 % z vyčerpané částky, nejméně 500 Kč, přičemž k čerpání úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému platební kartu.4. Z předsmluvních informací soud zjistil, že žalovaný byl informován o parametrech úvěru.5. Z výstupu úvěrového registru (Credit Bureau) soud zjistil, že žalovaný měl rovněž osobní úvěr s nesplacenou jistinou 7 411 Kč a měsíční splátkou 1 496 Kč. Tento úvěr byl v době provedení kontroly splácen bez evidovaného prodlení. Z výstupu úvěrového registru soud dále zjistil, že dne 17. 8. 2021 byla odmítnuta žádost žalovaného o osobní úvěr ve výši 21 000 Kč, dne 31. 8. 2021 žádost o osobní úvěr ve výši 20 000 Kč, dne 26. 11. 2021 žádost o kontokorentní úvěr ve výši 21 000 Kč a dne 15. 12. 2021 žádost o kreditní kartu s limitem 14 000 Kč. V období přibližně šesti měsíců před uzavřením posuzované smlouvy tak byly zamítnuty nejméně čtyři žádosti žalovaného o další úvěrové produkty.6. Z interního výstupu žalobkyně obsahující záznam o žádosti o úvěr soud zjistil, že žádost byla posuzována dne 9. 2. 2022. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 26 410 Kč a pravidelné měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 8 000 Kč. Dále uvedl, že žije v tříčlenné domácnosti, jedna osoba v domácnosti nemá příjem a rodina bydlí v nájemním bytě. Soud dále zjistil, že žalobkyně stanovila měsíční platební kapacitu žalovaného na částku 11 277 Kč. Ukazatel DTI byl uveden v hodnotě 0,07 a ukazatel DSTI v hodnotě 8,50. Žalovaný byl interním systémem zařazen do rizikové kategorie „VL“, tedy do kategorie velmi nízkého rizika. Žalobkyně současně vyhodnotila, že samostatné doložení příjmu není potřebné. Soud dále z této písemnosti zjistil, že žalovaný měl u žalobce od 20. 1. 2022 povoleno přečerpání běžného účtu s úvěrovým limitem 22 000 Kč. Ke dni posouzení nyní projednávané žádosti, tedy ke dni 9. 2. 2022, činila vyčerpaná částka 20 114,08 Kč. Žalovaný tudíž během přibližně tří týdnů od poskytnutí kontokorentního úvěru vyčerpal více než 91 % přiznaného úvěrového limitu.7. Z výpisu z běžného účtu soud zjistil, že žalovanému byla dne 11. 11. 2021 připsána od společnosti , právnická osoba,  částka 26 410 Kč, dne 9. 12. 2021 částka 29 636 Kč a dne 11. 1. 2022 částka 25 749 Kč. Na účet žalovaného byly dále v lednu 2022 připsány nemocenské dávky ve výši 1 176 Kč a 5 582 Kč. Soud proto vzal za prokázané, že žalovaný měl v období bezprostředně předcházejícím podání žádosti pravidelný pracovní příjem přibližně odpovídající částce uvedené v žádosti. Z téhož výpisu však soud rovněž zjistil, že na účet žalovaného byly vedle příjmů ze zaměstnání opakovaně připisovány platby od poskytovatelů úvěrů. Dne 11. 11. 2021 byla žalovanému připsána částka 6 000 Kč, dne 13. 12. 2021 částka 6 500 Kč, dne 17. 12. 2021 částka 24 000 Kč, dne 12. 1. 2022 částka 6 500 Kč. V období přibližně tří měsíců před podáním posuzované žádosti tak byly na účet žalovaného vedle jeho běžných příjmů připsány úvěrové prostředky v celkové výši nejméně 43 000 Kč.8. Z výpisů k úvěrovému účtu č. , hodnota,  soud zjistil, že žalovaný čerpal peněžní prostředky prostřednictvím platební karty opakovanými platbami u obchodníků, výběry hotovosti a převody na svůj běžný účet. Jednotlivé transakce jsou v historii účtu označeny datem, částkou, druhem transakce a identifikačními údaji obchodníka, bankomatu nebo cílového účtu. Soud proto vzal za prokázané, že platební karta byla žalovanému vydána a že žalovaný úvěrové prostředky fakticky čerpal. Soud dále zjistil, že dne 7. 10. 2024 byla na úvěrový účet připsána částka 15 110 Kč, po jejímž zaúčtování činil zůstatek úvěrového účtu 0 Kč. Dřívější čerpání úvěru tak bylo ke dni této platby zcela vyrovnáno. Žalovaný následně dne 7. 10. 2024 vybral prostřednictvím kreditní karty z bankomatu částku 15 000 Kč. Transakce byla na úvěrovém účtu zaúčtována dne 9. 10. 2024, přičemž historie účtu obsahuje údaj o místu výběru, použitém bankomatu, autorizačním kódu a výši vybrané částky. Soud proto vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Po tomto čerpání byla dne 6. 12. 2024 na úvěrový účet připsána platba 774,93 Kč, která byla v historii účtu označena jako splátka kreditní karty a o níž byl evidovaný zůstatek snížen. Další platbu na úhradu poskytnutých peněžních prostředků soud z provedených důkazů nezjistil. Zbývající pohyby na úvěrovém účtu po posledním čerpání představovaly zejména poplatky, kapitalizované smluvní úroky a úroky z prodlení. Nešlo o peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, nýbrž o účetní navýšení částky evidované žalobcem jako pohledávka. Soud proto konečný účetní zůstatek ve výši 18 511,96 Kč nepovažoval za důkaz výše peněžních prostředků, které žalovaný od žalobce skutečně obdržel a dosud nevrátil.9. Z nedatované upomínky soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že ke dni 6. 1. 2025 nebylo na účtu dost peněz a by byla uhrazena splátka.10. Z nedatované upomínky soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o tom, že ke dni 15. 1. 2025 stále trvá prodlení se splátkou.11. Z výzvy ze dne 7. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky s pohrůžkou zesplatnění dluhu. Z dodejky soud zjistil, že zásilka obsahující uvedenou výzvu byla žalovanému dne 11. 2. 2025 uložena na poště.12. Přípisem ze dne 27. 5. 2025 žalobkyně z důvodu neplacení zesplatnila poskytnutý úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 18 843,47 Kč. Z dodejky soud zjistil, že zásilka obsahující uvedenou výzvu byla žalovanému dne 2. 6. 205 uložena na poště.13. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 4. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 468,06 Kč pod pohrůžkou podání žaloby. Výzva byla odeslána dne 16. 4. 2026, jak soud zjistil z potvrzení podání.14. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:15. Účastníci se dne 10. 2. 2022 dohodli na poskytnutí úvěru ke kreditní kartě s úvěrovým limitem 15 000 Kč. Žalovanému byla vydána platební karta, jejímž prostřednictvím úvěrové prostředky opakovaně čerpal. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila pravidelný pracovní příjem žalovaného, který přibližně odpovídal jím uvedené částce 26 410 Kč měsíčně. Současně však měla k dispozici informace, že žalovaný splácí osobní úvěr, téměř zcela vyčerpal nedávno poskytnutý kontokorent s limitem 22000 Kč, opakovaně přijímal úvěrové prostředky od dalších poskytovatelů a v předchozích šesti měsících mu byly zamítnuty čtyři žádosti o další úvěrové produkty. Nebylo zjištěno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy objasnila úplný rozsah těchto závazků a souvisejících splátek ani že by je odpovídajícím způsobem promítla do výpočtu platební kapacity žalovaného. Dne 7. 10. 2024 byla na úvěrový účet připsána částka 15 110 Kč, kterou bylo vyrovnáno veškeré předchozí čerpání. Žalovaný následně vyčerpal částku 15 000 Kč a dne 6. 12. 2024 na její úhradu zaplatil 774,93 Kč. Dosud nevrácená část poskytnutých peněžních prostředků tak činí 14 225,07 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalovanou částkou 18 511,96 Kč byl tvořen úroky, poplatky, sankcemi nebo jinými účetními položkami. Po vzniku prodlení žalobkyně žalovaného upomínala, následně úvěr zesplatnila a před podáním žaloby jej vyzvala k úhradě.16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:17. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.19. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.20. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.21. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018-80, č.j. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020- 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.22. V dané věci soud zjistil, že žalobkyně dostatečně zkoumala příjmovou situaci žalovaného, údaje uvedené žalovaným v žádosti o úvěr odpovídají pohybům na jeho běžném účtu. V období tří měsíců bezprostředně předcházejících posouzení žádosti byly na účet žalovaného poukazovány od společnosti , právnická osoba,  částky 26410 Kč, 29636 Kč a 25749 Kč. Soud proto považoval za prokázané, že žalovaný měl pravidelný pracovní příjem přibližně odpovídající částce 26 410 Kč, kterou uvedl v žádosti. Skutečnost, že žalobkyně nevyžadovala samostatné potvrzení zaměstnavatele o příjmu, proto sama o sobě nezpůsobovala nedostatečnost posouzení úvěruschopnosti, neboť výši a pravidelnost pracovního příjmu bylo možné ověřit prostřednictvím historie běžného účtu žalovaného.23. Jinak tomu bylo u výdajů a celkové dluhové zátěže žalovaného. Žalovaný deklaroval pravidelné výdaje bez splátek úvěrů ve výši 8 000 Kč, přestože žil v nájemním bytě, v tříčlenné domácnosti a jedna z osob v domácnosti neměla příjem. Z předložených listin není patrné, které konkrétní výdaje žalovaný do této částky zahrnul ani jakým způsobem žalobkyně ověřila, zda deklarovaná částka odpovídá skutečným nákladům na bydlení a zajištění potřeb celé domácnosti. Ačkoli interní výstup žalobce uvádí pro účely výpočtu měsíční platební kapacitu ve výši 11 277 Kč, z tohoto výstupu ani z dalších provedených důkazů není zřejmé, z jakých jednotlivých položek byla tato částka sestavena. Především není zřejmé, zda obsahovala měsíční splátku osobního úvěru ve výši 1 496 Kč a jakým způsobem byla ve výpočtu zohledněna povinnost žalovaného splatit částku 20 114,08 Kč vyčerpanou z kontokorentního úvěru. Výpočet ukazatele DSTI v hodnotě 8,50 nasvědčuje tomu, že žalobce porovnal s příjmem žalovaného pouze součet splátky existujícího osobního úvěru a minimální splátky nově poskytovaného úvěru. Součet částky 1 496 Kč a minimální splátky ve výši 750 Kč činí 2 246 Kč, což odpovídá přibližně 8,50 % z příjmu 26 410 Kč. Takový výpočet však nezachycuje faktickou finanční zátěž plynoucí z téměř zcela vyčerpaného kontokorentního úvěru s limitem 22 000 Kč. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by při výpočtu platební kapacity počítal s reálnou potřebou tento dluh splatit. Soud nepovažoval absenci prodlení žalovaného za důkaz, který by sám o sobě potvrzoval jeho schopnost bez obtíží převzít další úvěrový závazek. Řádné splácení dosavadního úvěru prokazuje způsob plnění tohoto konkrétního dluhu, nevypovídá však samo o sobě o tom, z jakých zdrojů žalovaný splátky hradil ani zda je schopen současně splácet další závazek bez použití dalších úvěrových prostředků. V této souvislosti soud dále přihlédl k tomu, že na účet žalovaného byly v krátkém období před uzavřením smlouvy opakovaně připisovány prostředky od dalších poskytovatelů úvěrů. Celková výše takto zjištěných plateb činila nejméně 43 000 Kč. Žalobkyně měla jako banka vedoucí účet žalovaného tyto transakce k dispozici a ve svých tvrzeních sama uvedla, že analyzovala kreditní a debetní obraty na účtu. Z předloženého posouzení však nevyplývá, že by žalobkyně zjišťovala důvod těchto plateb, trvání příslušných závazků, výši jejich splátek nebo účel, pro který žalovaný další úvěrové prostředky čerpal. Opakované přijetí úvěrových prostředků nelze bez dalších zjištění považovat za běžný příjem zvyšující schopnost spotřebitele splácet další úvěr. Jde naopak o prostředky spojené s povinností jejich vrácení. Jestliže žalovaný v období tří měsíců před podáním žádosti opakovaně čerpal úvěry od různých poskytovatelů, šlo o okolnost způsobilou vyvolat pochybnost, zda své běžné výdaje nebo dosavadní závazky nehradí prostřednictvím dalších půjček. Za významnou soud považoval také časovou souvislost mezi jednotlivými úvěrovými operacemi. Žalovanému byl dne 20. 1. 2022 poskytnut kontokorentní úvěr s limitem 22 000 Kč. Již ke dni 9. 2. 2022 z něj bylo vyčerpáno 20 114,08 Kč. Přesto žalovaný téhož dne žádal žalobce o další revolvingový úvěr s limitem 15 000 Kč. Takto rychlé vyčerpání téměř celého kontokorentního limitu bezprostředně následované žádostí o další úvěrový produkt představovalo okolnost, která vyžadovala podrobnější ověření skutečných příčin a rozsahu úvěrových potřeb žalovaného. Ani zamítnuté žádosti o úvěr samy o sobě neprokazují, že žalovaný nebyl schopen další úvěr splácet. V souhrnu s opakovaným přijímáním úvěrových prostředků, existujícím osobním úvěrem a téměř úplným vyčerpáním čerstvě poskytnutého kontokorentu však dokreslují, že žalovaný v období před uzavřením smlouvy soustavně usiloval o získání dalších úvěrových zdrojů.24. Výsledek interního scoringu, podle něhož žalovaný představoval velmi nízké riziko, soud nepovažoval za samostatný důkaz řádného posouzení jeho úvěruschopnosti. Interní riziková kategorie je pouze výsledkem zpracování vstupních údajů. Její vypovídací hodnota proto závisí na tom, zda byly do posouzení zahrnuty všechny podstatné informace a zda byly správně vyhodnoceny. V projednávané věci interní výsledek neodpovídá souhrnu informací, které měl žalobce k dispozici, zejména rozsahu a četnosti dalšího úvěrového financování žalovaného.25. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně sice ověřila pravidelný pracovní příjem žalovaného, prověřila jej v úvěrových registrech a měla přístup k historii jeho běžného účtu, získané informace však nevyhodnotila důkladně a ve vzájemných souvislostech. Z předloženého interního výstupu není patrné, že by do stanovené platební kapacity promítla téměř zcela vyčerpaný kontokorent, splátku osobního úvěru a závazky související s opakovanými platbami od dalších poskytovatelů. Žalobkyně zejména neobjasnila, jak mohl být žalovaný při uvedeném souhrnu okolností zařazen do kategorie velmi nízkého rizika. Rovněž neprokázala, že před poskytnutím dalšího revolvingového úvěru zjistila skutečný rozsah jeho závazků a pravidelných výdajů. Výsledek automatizovaného scoringu proto soud nepovažoval za přesvědčivý důkaz, že z provedeného posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného nový úvěr splácet.26. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti, soud uzavírá, že žalobkyně shromáždila řadu relevantních údajů a ověřila pravidelný příjem žalovaného. Z těchto údajů však vyvodila závěr, který neodpovídal jejich obsahu. Rozhodující pochybení žalobkyně spočívalo v tom, že nezahrnula do svého hodnocení všechny zjištěné závazky a varovné ukazatele, neobjasnila původ a podmínky dalších úvěrových plateb a nezohlednila téměř úplné vyčerpání čerstvě poskytnutého kontokorentu. Obsah informací, které měla žalobkyně před uzavřením smlouvy k dispozici, zakládal důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného další úvěr splácet. Přesto žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, aniž tyto pochybnosti odstranila dalším ověřením jeho finanční situace. Soud proto uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná.27. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný po určitou dobu své povinnosti z úvěrové smlouvy řádně plnil. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 11. 1. 2024 ve věci Nárokuj, C-755/22, dovodil, že porušení povinnosti věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele nemůže být zhojeno ani úplným splněním úvěrové smlouvy, přičemž je nerozhodné, že spotřebitel v průběhu splácení proti smlouvě nic nenamítal. Povinnost posoudit úvěruschopnost má předsmluvní povahu a jejím účelem je předcházet již samotnému riziku nadměrného zadlužení nebo platební neschopnosti a současně zajišťovat odpovědné jednání věřitelů. Tyto cíle jsou nezávislé na následném chování konkrétního spotřebitele a nejsou naplněny samotným splacením úvěru. Jestliže tedy ani úplné splnění smlouvy nezhojuje předchozí porušení povinnosti věřitele, nemůže takový účinek mít ani okolnost, že spotřebitel úvěr po určitou dobu řádně splácel. Následný průběh splácení proto nemění nic na posouzení, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy postupovala v souladu s § 86 z. s. ú., ani nebrání závěru o neplatnosti smlouvy, byly-li splněny zákonné předpoklady tohoto následku.28. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.29. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.30. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, přičemž se nezúčastnil žádného z nařízených jednání, soud proto žalovaného nemohl poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, proto soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.31. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (15 000 Kč) a zaplacenými částkami (774,93 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 573 Kč, přičemž tato částka představuje 21,9 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,95 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,05 %, příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 511,96 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi u Okresního soudu v Děčíně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí u místně příslušného soudu anebo exekučním návrhem u soudního exekutora.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSDC:2026:32.C.106.2026.1","publishedAt":"2026-11-13","decisionAt":"2026-10-06","caseNumber":{"senate":32,"registry":"C","index":106,"year":2026,"pageNumber":23},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"David","lastName":"Kapitán","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSDC","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 18 511,96 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","NEMOCENSKE_DAVKY"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}