{"uuid":"73efbb83-9bfa-4031-9e68-af9ab7e79799","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Vyletové a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Timma Šmehlíka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"titul","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne 30. 01. 1997","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 46 429,48 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně do rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 7. 12. 2020, č. j. 34 C 185/2020-75","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části napadeného výroku II, ve které byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 20 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení, a ve výroku III, potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části napadeného výroku II, ve které byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 3 500 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 20 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 12. 2018 do zaplacení, a ve výroku III, potvrzuje.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 26 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 883,13 Kč (výrok III). Ve zbývající části, to je v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 929,48 Kč s úrokem 75,95 % ročně z částky 30 000 Kč do doby, než úrok dosáhne částky 115 430 Kč, a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 6 574,52 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla 25. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Ten se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč, takže celkem měl zaplatit 96 102 Kč. Efektivní úroková sazba byla 108,84 % ročně. Žalovaný svoji povinnost neplnil a vrátil žalobkyni pouze částku 3 500 Kč. Soud prvního stupně dovodil, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 občanského zákoníku, ve které žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Podle návrhu smlouvy vznikla žalovanému povinnost v případě prodlení zaplatit náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek o délce 15 dnů za každou splátku 200 Kč a při prodlení delším 65 dnů mělo dojít k zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru byla sjednána smluvní pokuta pro žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Dne 26. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celého úvěru a vyčíslila novou jistinu úvěru. Soud dovodil, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Zjistil, že v době uzavření adhezní smlouvy, kdy žalovaný musel akceptovat formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, činila roční procentní sazba nákladů na úročené úvěry z kreditních karet, tedy nejdražší na bankovním trhu poskytované, 18,87 % ročně. Podle obsahu smlouvy činila roční úroková sazba 75,95 % ročně (109,84 % efektivní), což je ujednání, které umocňuje nerovnováhu smluvních stran i tím, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se zajišťuje úročení úroku úrokem z prodlení. I s přihlédnutím ke sjednaným sankcích považoval smlouvu za neplatnou jako celek. Nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení. Protože žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný vrátil 3 500 Kč, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 26 500 Kč spolu s úrokem z prodlení a ve zbývající části žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze tu část zamítavého výroku pod bodem II, ve kterém soud nepřiznal žalobkyni právo na úrok ve výši 20 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a nepřiznal částku odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru vyčíslenou ke dni zesplatnění úvěru ve výši 30 000 Kč a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení ve výši 26 500 Kč, tedy 3 500 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení. Odvolání obsahuje obecnou právní argumentaci k posuzovaným právním otázkám, bez uvedení skutkových okolností daných v přezkoumávané věci. Žalobkyně považuje nárokovaný úrok za sjednaný v „ zákonných limitech“, a proto nebyl důvod jej ani částečně nepřiznat. Poukázala na zásadu smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů a na povinnost upřednostňovat výklad právních jednání, který bude respektovat jejich platnost. Mezi účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru považuje za platnou v celém rozsahu, a to včetně ujednání o výši úroku. Na ujednání o výši úroku nelze aplikovat ustanovení § 1813 občanského zákoníku a tedy ani ustanovení § 1815 o. z. Pokud soud dovodil, že dohodnutá sazba úroku je nepřiměřenou, mohlo by se jednat o neúměrné zkrácení, kterého by se žalovaný musel dovolat, což se nestalo. Případně by se mohlo jednat o nezákonné určení množstevního rozsahu nezpůsobující neplatnost celé smlouvy a soud měl, pokud dovodil, že je sjednání úroku vzhledem k jeho výši neplatné, uložit žalovanému povinnost zaplatit úrok ve výši, kterou by shledal odpovídající ustanovení § 1802 o. z., a neměl požadavek na úrok zcela zamítnout. Navrhovala změnu odvoláním napadené části rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a ani se nezúčastnil odvolacího jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadené části věcně správné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a odvolací soud z něho vycházel. Posuzovanou smlouvou o úvěru se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 108,84 % ročně. Protože získal prostředky ve výši 30 000 Kč, měl za 4 roky vrátit žalobkyni 96 192 Kč. Výše úroku byla sjednána transparentně a žalobkyně splnila v té souvislosti i informační povinnost vůči žalovanému, která jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plyne. Oproti žalobkyni má odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dohodnutou výši úroku za nepřiměřenou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005, ze kterého vycházel i soud prvního stupně, hodnotil jako nepřiměřený úrok zpravidla ten, který byl sjednán ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček. Úrok ve výši 108,84 % ročně a rovněž žalobou požadovaný úrok 75,94 % ročně je nutné hodnotit jako úrok v rozporu s dobrými mravy, protože jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak správně uvedl soud prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. I za účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, lze aplikovat judikatorní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Odvolací soud proto souhlasí se stanoviskem žalobkyně, že neplatné sjednání výše úroku neznamená, že úvěrovaný nemá povinnost platit žádné úroky., protože by se nejednalo o úvěr a bylo by to zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Dospěli-li však odvolací soud i přes shora uvedené shodně se soudem prvního stupně k závěru, že zkoumaná smlouva o úvěru je neplatná jako celek, je tomu tak proto, že ujednání o výši úroku je třeba posuzovat v souvislostech s dalším obsahem smlouvy, jak správně učinil soud prvního stupně. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem. Podle jejího ustanovení čl. 2 a 6.4. o„ přirůstání úroku běžícího do zaplacení“ a konstrukce„ nové jistiny“, která však žádnou jistinou úvěru není, protože obsahuje nejen nesplacenou část žalobkyní poskytnutých peněz, ale zahrnuje i její odměnu, spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného, vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Tato ujednání nesplňují požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 1811 o. z. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti určené v § 132 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základní principy, na kterých je soukromé právo postaveno. Ani respekt k těmto zásadám ale nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práva povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko jejich vrácení jako bezdůvodného obohacení, protože jde o plnění provedené bez právního důvodu. Má proto právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků a úrok z prodlení ve výši určené právní úpravou, protože žalovaný byl k jejich vrácení vyzván a se splněním své povinnosti je v prodlení. V tomto rozsahu soud prvního stupně již pravomocným výrokem I. přezkoumávaného rozsudku žalobě vyhověl. Pokud byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta, je toto rozhodnutí věcně správné a odvolací soud ji včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Tento závěr soudu nemůže změnit ani argumentace žalobkyně odkazující na ustanovení § 3002 o. z. Toto ustanovení nelze aplikovat na vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. Navíc jde o samostatný nárok plynoucí z titulu bezdůvodného bohacení, který v řízení žalobkyně neuplatnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení žalovanému žádné náklady nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 26 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení (výrok I) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 883,13 Kč (výrok III). Ve zbývající části, to je v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 929,48 Kč s úrokem 75,95 % ročně z částky 30 000 Kč do doby, než úrok dosáhne částky 115 430 Kč, a s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 6 574,52 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, žalobu zamítl. Vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla 25. 9. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč. Ten se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 004 Kč, takže celkem měl zaplatit 96 102 Kč. Efektivní úroková sazba byla 108,84 % ročně. Žalovaný svoji povinnost neplnil a vrátil žalobkyni pouze částku 3 500 Kč. Soud prvního stupně dovodil, že projevy vůle účastníků směřovaly k uzavření úvěrové smlouvy podle § 2395 občanského zákoníku, ve které žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Podle návrhu smlouvy vznikla žalovanému povinnost v případě prodlení zaplatit náklady, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného s úhradou splátek o délce 15 dnů za každou splátku 200 Kč a při prodlení delším 65 dnů mělo dojít k zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny úvěru byla sjednána smluvní pokuta pro žalovaného ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Dne 26. 12. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celého úvěru a vyčíslila novou jistinu úvěru. Soud dovodil, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Zjistil, že v době uzavření adhezní smlouvy, kdy žalovaný musel akceptovat formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, činila roční procentní sazba nákladů na úročené úvěry z kreditních karet, tedy nejdražší na bankovním trhu poskytované, 18,87 % ročně. Podle obsahu smlouvy činila roční úroková sazba 75,95 % ročně (109,84 % efektivní), což je ujednání, které umocňuje nerovnováhu smluvních stran i tím, že nezaplacené úroky přirostou k jistině úvěru splatné v náhradní lhůtě při zesplatnění úvěru, čímž se zajišťuje úročení úroku úrokem z prodlení. I s přihlédnutím ke sjednaným sankcích považoval smlouvu za neplatnou jako celek. Nárok žalobkyně posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení. Protože žalobkyně poskytla žalovanému 30 000 Kč a žalovaný vrátil 3 500 Kč, uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 26 500 Kč spolu s úrokem z prodlení a ve zbývající části žalobu zamítl.\n2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně. Napadala pouze tu část zamítavého výroku pod bodem II, ve kterém soud nepřiznal žalobkyni právo na úrok ve výši 20 % ročně z částky 30 000 Kč od 28. 12. 2020 do zaplacení a nepřiznal částku odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru vyčíslenou ke dni zesplatnění úvěru ve výši 30 000 Kč a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení ve výši 26 500 Kč, tedy 3 500 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně od 28. 1. 2020 do zaplacení. Odvolání obsahuje obecnou právní argumentaci k posuzovaným právním otázkám, bez uvedení skutkových okolností daných v přezkoumávané věci. Žalobkyně považuje nárokovaný úrok za sjednaný v „ zákonných limitech“, a proto nebyl důvod jej ani částečně nepřiznat. Poukázala na zásadu smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů a na povinnost upřednostňovat výklad právních jednání, který bude respektovat jejich platnost. Mezi účastníky uzavřenou smlouvu o úvěru považuje za platnou v celém rozsahu, a to včetně ujednání o výši úroku. Na ujednání o výši úroku nelze aplikovat ustanovení § 1813 občanského zákoníku a tedy ani ustanovení § 1815 o. z. Pokud soud dovodil, že dohodnutá sazba úroku je nepřiměřenou, mohlo by se jednat o neúměrné zkrácení, kterého by se žalovaný musel dovolat, což se nestalo. Případně by se mohlo jednat o nezákonné určení množstevního rozsahu nezpůsobující neplatnost celé smlouvy a soud měl, pokud dovodil, že je sjednání úroku vzhledem k jeho výši neplatné, uložit žalovanému povinnost zaplatit úrok ve výši, kterou by shledal odpovídající ustanovení § 1802 o. z., a neměl požadavek na úrok zcela zamítnout. Navrhovala změnu odvoláním napadené části rozsudku soudu prvního stupně tak, aby bylo žalobě vyhověno.\n3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil a ani se nezúčastnil odvolacího jednání.\n4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v části odvoláním napadené, včetně předcházejícího řízení, přihlédl k důvodům uvedeným odvolání žalobkyně a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je v napadené části věcně správné.\n5. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změny ani v odvolacím řízení, a odvolací soud z něho vycházel. Posuzovanou smlouvou o úvěru se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 108,84 % ročně. Protože získal prostředky ve výši 30 000 Kč, měl za 4 roky vrátit žalobkyni 96 192 Kč. Výše úroku byla sjednána transparentně a žalobkyně splnila v té souvislosti i informační povinnost vůči žalovanému, která jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plyne. Oproti žalobkyni má odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dohodnutou výši úroku za nepřiměřenou. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005, ze kterého vycházel i soud prvního stupně, hodnotil jako nepřiměřený úrok zpravidla ten, který byl sjednán ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček. Úrok ve výši 108,84 % ročně a rovněž žalobou požadovaný úrok 75,94 % ročně je nutné hodnotit jako úrok v rozporu s dobrými mravy, protože jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy, jak správně uvedl soud prvního stupně.\n6. I za účinnosti nového občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, lze aplikovat judikatorní závěry, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výše) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (viz rozhodnutí nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Odvolací soud proto souhlasí se stanoviskem žalobkyně, že neplatné sjednání výše úroku neznamená, že úvěrovaný nemá povinnost platit žádné úroky., protože by se nejednalo o úvěr a bylo by to zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Dospěli-li však odvolací soud i přes shora uvedené shodně se soudem prvního stupně k závěru, že zkoumaná smlouva o úvěru je neplatná jako celek, je tomu tak proto, že ujednání o výši úroku je třeba posuzovat v souvislostech s dalším obsahem smlouvy, jak správně učinil soud prvního stupně. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem. Podle jejího ustanovení čl. 2 a 6.4. o„ přirůstání úroku běžícího do zaplacení“ a konstrukce„ nové jistiny“, která však žádnou jistinou úvěru není, protože obsahuje nejen nesplacenou část žalobkyní poskytnutých peněz, ale zahrnuje i její odměnu, spolu s ujednáním o právu žalobkyně požadovat předčasné splacení celého úvěru v důsledku kvalifikovaného prodlení žalovaného, vytváří významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele. Tato ujednání nesplňují požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 1811 o. z. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně přihlédl i k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti určené v § 132 zákona o spotřebitelském úvěru.\n7. Zhodnotil-li uvedené okolnosti odvolací soud v jejich souhrnu, dospěl stejně jako soud prvního stupně k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům zjevně příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základní principy, na kterých je soukromé právo postaveno. Ani respekt k těmto zásadám ale nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práva povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou.\n8. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko jejich vrácení jako bezdůvodného obohacení, protože jde o plnění provedené bez právního důvodu. Má proto právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků a úrok z prodlení ve výši určené právní úpravou, protože žalovaný byl k jejich vrácení vyzván a se splněním své povinnosti je v prodlení. V tomto rozsahu soud prvního stupně již pravomocným výrokem I. přezkoumávaného rozsudku žalobě vyhověl. Pokud byla žaloba ve zbývajícím rozsahu zamítnuta, je toto rozhodnutí věcně správné a odvolací soud ji včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Tento závěr soudu nemůže změnit ani argumentace žalobkyně odkazující na ustanovení § 3002 o. z. Toto ustanovení nelze aplikovat na vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. Navíc jde o samostatný nárok plynoucí z titulu bezdůvodného bohacení, který v řízení žalobkyně neuplatnila.\n9. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve vztahu k § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v odvolacím řízení žalovanému žádné náklady nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze za splnění podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. podat dovolání do 2 měsíců od doručení rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město k Nejvyššímu soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2021:64.CO.76.2021.1","publishedAt":"2021-05-20","decisionAt":"2021-04-20","caseNumber":{"senate":64,"registry":"CO","index":76,"year":2021,"pageNumber":102},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jana","lastName":"Vyletová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"O zaplacení 46 429,48 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1813","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1815","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1802","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1811","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3002","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}