{"uuid":"749c20e5-d3d7-4c1b-aed6-a51be8be06dc","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr. Otílií Hrehovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno 5 slov","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 43 500 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 43 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 26. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 43 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od 26. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.\nII. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 7. 2021 domáhal poskytnutí nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 25 C 101/2015, které trvalo 5 let a 4 měsíce. Žalobou tak požadoval částku 102 000 Kč. Uvedl k tomu, že v řízení docházelo po celou jeho dobu ke značným průtahům. Právní zástupce poškozeného zasílal soudu opakovaně žádosti o nařízení jednání, neboť soud byl nečinný. Většina těchto žádostí však zůstala bez odezvy. Délka 5 let trvajícího řízení je evidentně zcela nepřiměřená k projednání věci, kde žalobce nebyl schopen předložit jediný důkaz pro prokázání své tvrzené nesvéprávnosti. Délka řízení tak neodpovídá složitosti ani skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a jelikož délka tohoto řízení je způsobena postupem na straně soudu, jedná se v takovém případě dle Nejvyššího soudu o nesprávný úřední postup. Žalobce spatřuje průtahy mimo jiné i v tom, že • mezi jednotlivými jednáními uběhla v jednom případě doba i 7 měsíců (a to nepočítaje dobu, kdy byla vedena řízení o opravných prostředcích) - na jednání dne 3. 3. 2016 soud odmítl návrh ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", aby bylo řízení přerušeno (s argumentací, že JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" je v řízení právně zastoupena, a tak není důvod, aby se dále v řízení nepokračovalo), a odročil řízení na neurčito, přičemž další řízení bylo nařízeno až po čtyřech opakovaných výzvách k nařízení jednání ze strany poškozeného, a to na 14. 12. 2016; • na jednání 14. 12. 2016, přičemž celé jednání trvalo pouze zhruba 25 minut, kdy soudkyně v průběhu jednání přerušila líčení na 5 minut za účelem zvážení dalšího procesního postupu a následně opět odročila na neurčito - nutno podotknout, že žádná strana nepředkládala žádné nové důkazy pouze soudkyně velmi důkladně a opakovaně poučovala právního zástupce JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" o jeho právech, zejména pak o právu požádat o zproštění povinnosti hradit zálohu na znalecký posudek, kterou mu ona sama předtím uložila; • soudkyně prvoinstančního soudu odkládala rozhodnutí ve věci, přestože na jednání 14. 12. 2016 právní zástupce JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" (opatrovník určený z řad advokátů) explicitně uvedl, že není třeba provádět znalecký posudek, neboť informace o duševním stavu JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyplývají ze spisu, krom toho JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla opakovaně Obvodním soudem pro Prahu 2 shledána zcela svéprávnou (i v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 vedeného pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" svědčily závěry znaleckého posudku zpracovaného MUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a předtím i MUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve prospěch plné svéprávnosti JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", která se zcela účelově opakovaně hájila tvrzenou psychickou poruchou); • Obvodní soud pro Prahu 2 dne 22. 12. 2016 rozhodl o přerušení řízení do doby skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to navzdory tomu, že na předešlém jednání soudkyně přerušení řízení jako neodůvodněné zamítla, proti čemuž se žalovaný prostřednictvím svého zástupce odvolal; • celkem proběhlo 9 ústních jednání (včetně jednání u odvolacího soudu), což odpovídá zhruba jednomu a půl jednání za rok; • proti prvoinstančnímu rozsudku podala JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" odvolání dne 16. 2. 2018, poškozený o této skutečnosti byl však vyrozuměn až 14. 8. 2018; • přestože účastníci (včetně poškozeného) podali dne 8. 6. 2020 návrh na schválení soudního smíru, nebyl ani do dvou měsíců soudem schválen, načež účastníci vzali tento návrh zpět a dědic ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" z pozice žalobce vzal žalobu zpět. Řízení narušovalo právní jistotu poškozeného ohledně výsledku, působilo mu psychickou zátěž. Po celou dobu řízení byl v nejistotě, zda na konci řízení bude či nebude vlastníkem nemovitých věcí s hodnotou v řádu desítek milionů korun. Taková částka pro poškozeného představuje extrémní zásah do jeho majetkové sféry a řízení tak mělo pro žalobce význam zcela zásadní. On sám k průtahům nepřispěl a požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 102 000 Kč vypočítanou dle metodiky vypracované Kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práv, dle které za řízení o délce 7 let náleží částka 60 000 Kč, přičemž tato částka se zvyšuje o 50 %, jelikož věc měla pro poškozeného velký význam a o dalších 20 % jelikož postupu poškozeného nelze nic vytknout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce dne 25. 1. 2021 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno ve lhůtě, a to stanoviskem ze dne 29. 6. 2021 a žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 58 500 Kč. Žaloba byla podána 27. 7. 2021. Žalobce v ní nepravdivě uvádí, že mu nic nebylo uhrazeno a vůbec nereflektuje stanovisko, které mu již v té době bylo doručeno a odškodnění vyplaceno. V předmětném řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudu 1. stupně. Žalovaným č. 2 byly u procesního soudu podány stížnost na průtahy (všechny byly shledány jako nedůvodné), návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podán nebyl (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od června 2015 do října 2020. Celková doba řízení činila 5 let a 4 měsíce. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění pak žalovaná v souladu s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění vycházela zejména z délky předmětného řízení a významu předmětu řízení pro žalobce. Zároveň zohlednila i relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě Evropský soud pro lidská práva stěžovateli přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella, § 95). Takto poskytnuté zadostiučinění považuje žalovaná za přiměřené. Odkázala např. na rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28. ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto průtah v jedné fázi řízení může být tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003). Posuzované řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že požadovaná částka ve výši 102 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 58 500 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 65 000 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 10%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 10% z důvodu složitosti řízení. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V průběhu řízení žalobce vzal částečně žalobu zpět o částku 58 500 Kč, neboť žalovaná žalobci poskytla v tomto rozsahu zadostiučinění a setrval pak na zbytku uplatněné částky ve výši 43 500 Kč. Řízení tak bylo co do částky 58 500 Kč částečně zastaveno. Nadále bylo vedeno pro částku 43 500 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Strany učinily nesporným, že nárok u žalované byl uplatněn 25. 1. 2021. Z dokumentu žalované o úhradě částky 58 500 Kč žalobci vyplývá, že žalovaná tak učinila dne 1. 7. 2021. Sporným mezi stranami bylo, zda poskytnutá částka žalovanou je přiměřená k odškodnění žalobce za nepřiměřenou délku řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Účastníci nesporovali a tudíž skutkovým zjištěním soudu je, že namítané řízení pod č.j. 25 C 101/2015 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo zahájeno v červnu 2015 a ve věci bylo soudem rozhodnuto v prosinci 2017 zamítavým rozsudkem. V únoru 2018 se odvolala žalobkyně a v listopadu 2018 odvolací Městský soud v Praze zrušil rozsudek soudu I. stupně, přičemž věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 11. 11. 2018 žalobkyně zemřela. V březnu 2020 bylo řízení přerušeno do pravomocného rozhodnutí skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 32 D 32/2019. V květnu 2020 bylo rozhodnuto o pokračování řízení a o procesním nástupnictví, kdy na místo žalobkyně bude jednáno s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" V červnu 2020 bylo soudu navrženo schválení soudního smíru, v srpnu 2020 došlo ke zpětvzetí návrhu na schválení soudního smíru a také ke zpětvzetí žaloby. V říjnu 2020 pak soud řízení zastavil a usnesení nabylo právní moci dne 20. 10. 2020, kdy věc pravomocně skončila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně se v posuzované věci podanou žalobou domáhala určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí. V žalobě uvedla, že jako dárkyně uzavřela s žalovaným č. 1 jako obdarovaným darovací smlouvu, kdy ten následně s žalovaným č. 2 uzavřel zástavní smlouvu, když v jeho prospěch bylo zřízeno zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu. Též s ním uzavřel smlouvu o zřízení věcného předkupního práva a následně spolu uzavřeli kupní smlouvu. Žalobkyně namítala, že v době projevu vůle jednala ve stavu duševní poruchy a že šlo o absolutně neplatný právní úkon a žalovaného č. 1 vyzvala (neúspěšně) k vrácení daru pro opakované porušení dobrých mravů hrubým způsobem. Ve věci byli vyslechnuti svědci, provedeny listinné důkazy, soudem bylo stanoveno vypracování znaleckého posudku, neboť bylo nezbytné posoudit, zda paranoidní schizofrenie diagnostikována žalobkyni je duševní poruchou, zda přechodnou či trvalou a zda jí trpěla v době uzavření smlouvy, a též zda a do jaké míry ovlivnila její schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout jej.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem (\"o.z.\").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále \"EÚLP\"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudů. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Výší přiznaného přiměřeného zadostiučinění se zabýval NS ČR ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2011 pod č. 58. V souladu s citovaným stanoviskem soud I. stupně vycházel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech a měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud tak uzavírá, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž žalovanou poskytnuté zadostiučinění je plně adekvátní způsobené újmě. Řízení trvalo 5 let a 4 měsíce. Šlo o řízení týkající se určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 5 let a 4 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. V předmětném řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Žalobce požaduje poskytnout zadostiučinění dle algoritmu navýšení základního odškodnění o 50% a to z hlediska toho, že věc měla pro žalobce, jako poškozeného, velký význam s čímž se však soud neztotožňuje. Význam řízení pro žalobce – žadatele o odškodnění byl shledán jako běžný. Soud považuje výpočet žalované za adekvátní, neboť předmětné řízení sice trvalo nepřiměřenou dobu 5 let a 4 měsíce, nicméně nešlo o výrazně dlouhou dobu, aby bylo třeba odškodnění v rozpětí od 15 000 do 20 000 Kč dle Cpjn 206/2010 Nejvyššího soudu, jakkoliv navyšovat a nelze tak žalované vytknout, že přiznala základní odškodnění 15 000 Kč za 1 rok řízení. Rovněž její přístup v tom směru, že snížila zadostiučinění o 10% pro složitost je namístě, neboť věc vykazovala dávku procesní složitosti. Pokud jde o názor žalobce, že z hlediska významu by mělo být navýšeno odškodnění o 50%, pak nelze tomuto přitakat, neboť význam řízení dle judikatury se přisuzuje řízením opatrovnickým, trestním, pracovněprávním či osobnostním, přičemž tato kauza, která se týkala, resp. šlo v ní o řízení týkající se určení, že žalobce v posuzovaném řízení je výlučným vlastníkem nemovitosti, není ani jednou z těchto upřednostňovaných řízení. Žaloba byla proto zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, pak v tomto směru soud uložil povinnost žalobci, aby zaplatil žalované náklady řízení, neboť žaloba byla podána dříve než žalovaná žalobci plnila a to v zákonné lhůtě podle § 15 odškodňovacího zákona, v níž žalovaná žalobci plnění řádně poskytla. Žalovaná tedy v šestiměsíční lhůtě nárok žalobce projednala, přiznala mu částku na náhradě nemajetkové újmy ve výši 58 500 Kč a tuto také žalobci zaplatila, a to před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila v zákonné šestiměsíční lhůtě dané jí zákonem 82/98 Sb. k předběžnému projednání nároku, žaloba byla v tomto případě podána předčasně a částečné zastavení z důvodu zpětvzetí žaloby také bylo zaviněno ze strany žalobce nikoliv žalované, ve zbytku potom byla žaloba zamítnuta a žalobce tak byl v celé věci neúspěšný. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení úspěšné žalované, a to dle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. v souladu s Vyhl.č. 177/1996 Sb. a Vyhl.č. 254/2015 Sb. ve výši 3 režijních paušálů, a to za vyjádření k žalobě, 2 x jednání u soudu. Celkem 900 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 7. 2021 domáhal poskytnutí nemajetkové újmy v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 25 C 101/2015, které trvalo 5 let a 4 měsíce. Žalobou tak požadoval částku 102 000 Kč. Uvedl k tomu, že v řízení docházelo po celou jeho dobu ke značným průtahům. Právní zástupce poškozeného zasílal soudu opakovaně žádosti o nařízení jednání, neboť soud byl nečinný. Většina těchto žádostí však zůstala bez odezvy. Délka 5 let trvajícího řízení je evidentně zcela nepřiměřená k projednání věci, kde žalobce nebyl schopen předložit jediný důkaz pro prokázání své tvrzené nesvéprávnosti. Délka řízení tak neodpovídá složitosti ani skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a jelikož délka tohoto řízení je způsobena postupem na straně soudu, jedná se v takovém případě dle Nejvyššího soudu o nesprávný úřední postup. Žalobce spatřuje průtahy mimo jiné i v tom, že • mezi jednotlivými jednáními uběhla v jednom případě doba i 7 měsíců (a to nepočítaje dobu, kdy byla vedena řízení o opravných prostředcích) - na jednání dne 3. 3. 2016 soud odmítl návrh [anonymizováno] [příjmení], aby bylo řízení přerušeno (s argumentací, že JUDr. [příjmení] je v řízení právně zastoupena, a tak není důvod, aby se dále v řízení nepokračovalo), a odročil řízení na neurčito, přičemž další řízení bylo nařízeno až po čtyřech opakovaných výzvách k nařízení jednání ze strany poškozeného, a to na 14. 12. 2016; • na jednání 14. 12. 2016, přičemž celé jednání trvalo pouze zhruba 25 minut, kdy soudkyně v průběhu jednání přerušila líčení na 5 minut za účelem zvážení dalšího procesního postupu a následně opět odročila na neurčito - nutno podotknout, že žádná strana nepředkládala žádné nové důkazy pouze soudkyně velmi důkladně a opakovaně poučovala právního zástupce JUDr. [příjmení] o jeho právech, zejména pak o právu požádat o zproštění povinnosti hradit zálohu na znalecký posudek, kterou mu ona sama předtím uložila; • soudkyně prvoinstančního soudu odkládala rozhodnutí ve věci, přestože na jednání 14. 12. 2016 právní zástupce JUDr. [příjmení] (opatrovník určený z řad advokátů) explicitně uvedl, že není třeba provádět znalecký posudek, neboť informace o duševním stavu JUDr. [příjmení] vyplývají ze spisu, krom toho JUDr. [příjmení] byla opakovaně Obvodním soudem pro Prahu 2 shledána zcela svéprávnou (i v řízení u Obvodního soudu pro Prahu 2 vedeného pod sp. zn. [spisová značka] svědčily závěry znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [příjmení] a předtím i MUDr. [příjmení] ve prospěch plné svéprávnosti JUDr. [příjmení], která se zcela účelově opakovaně hájila tvrzenou psychickou poruchou); • Obvodní soud pro Prahu 2 dne 22. 12. 2016 rozhodl o přerušení řízení do doby skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], a to navzdory tomu, že na předešlém jednání soudkyně přerušení řízení jako neodůvodněné zamítla, proti čemuž se žalovaný prostřednictvím svého zástupce odvolal; • celkem proběhlo 9 ústních jednání (včetně jednání u odvolacího soudu), což odpovídá zhruba jednomu a půl jednání za rok; • proti prvoinstančnímu rozsudku podala JUDr. [příjmení] odvolání dne 16. 2. 2018, poškozený o této skutečnosti byl však vyrozuměn až 14. 8. 2018; • přestože účastníci (včetně poškozeného) podali dne 8. 6. 2020 návrh na schválení soudního smíru, nebyl ani do dvou měsíců soudem schválen, načež účastníci vzali tento návrh zpět a dědic [příjmení] [příjmení] z pozice žalobce vzal žalobu zpět. Řízení narušovalo právní jistotu poškozeného ohledně výsledku, působilo mu psychickou zátěž. Po celou dobu řízení byl v nejistotě, zda na konci řízení bude či nebude vlastníkem nemovitých věcí s hodnotou v řádu desítek milionů korun. Taková částka pro poškozeného představuje extrémní zásah do jeho majetkové sféry a řízení tak mělo pro žalobce význam zcela zásadní. On sám k průtahům nepřispěl a požaduje náhradu nemajetkové újmy ve výši 102 000 Kč vypočítanou dle metodiky vypracované Kanceláří vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práv, dle které za řízení o délce 7 let náleží částka 60 000 Kč, přičemž tato částka se zvyšuje o 50 %, jelikož věc měla pro poškozeného velký význam a o dalších 20 % jelikož postupu poškozeného nelze nic vytknout.\n2. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce dne 25. 1. 2021 uplatnil u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění. Žádosti žalobce bylo částečně vyhověno ve lhůtě, a to stanoviskem ze dne 29. 6. 2021 a žalovaná žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 58 500 Kč. Žaloba byla podána 27. 7. 2021. Žalobce v ní nepravdivě uvádí, že mu nic nebylo uhrazeno a vůbec nereflektuje stanovisko, které mu již v té době bylo doručeno a odškodnění vyplaceno. V předmětném řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudu 1. stupně. Žalovaným č. 2 byly u procesního soudu podány stížnost na průtahy (všechny byly shledány jako nedůvodné), návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podán nebyl (§ 174a zák. č. 6/2002 Sb.). Řízení ve věci trvalo od června 2015 do října 2020. Celková doba řízení činila 5 let a 4 měsíce. Žalovaná při mimosoudním projednání uplatněného nároku dospěla k závěru, že délku předmětného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a žalobci tak vznikla nemajetková újma. Při stanovení výše zadostiučinění pak žalovaná v souladu s § 31a zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění vycházela zejména z délky předmětného řízení a významu předmětu řízení pro žalobce. Zároveň zohlednila i relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, a to tak, aby stanovená částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, které by v podobném případě Evropský soud pro lidská práva stěžovateli přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění ve smyslu článku 41 Úmluvy (srov. např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Apicella, § 95). Takto poskytnuté zadostiučinění považuje žalovaná za přiměřené. Odkázala např. na rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28. ESLP se snaží o globální pohled na řízení, proto průtah v jedné fázi řízení může být tolerován (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. července 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců trvající období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a čtyři měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. března 2003). Posuzované řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná na základě aplikace výše uvedených zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že požadovaná částka ve výši 102 000 Kč je nepřiměřeně vysoká a že odpovídající výše zadostiučinění v penězích by v předmětné věci měla činit 58 500 Kč. Samotná výše přiměřeného zadostiučinění byla stanovena dle algoritmu uvedeného ve sjednocujícím stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 Částku 65 000 Kč, k níž se dospělo součinem sazby 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc řízení (modifikované za prvý rok řízení částkou o 15 000 Kč nižší) a celkové délky řízení, je nutné ponížit celkem o 10%, přičemž byly zvažovány důvody pro snížení a pro zvýšení základní částky. Došlo k těmto snížením a zvýšením základní částky: ke snížení o 10% z důvodu složitosti řízení. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění je rovněž třeba zohlednit ekonomickou situaci v dané zemi. Výše částky by měla mimo jiné korespondovat s životní úrovní v dané zemi. Žalovaná je toho názoru, že výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce požaduje, není přiměřená jak z hlediska zákonných kritérií, tak z hlediska rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva.\n3. V průběhu řízení žalobce vzal částečně žalobu zpět o částku 58 500 Kč, neboť žalovaná žalobci poskytla v tomto rozsahu zadostiučinění a setrval pak na zbytku uplatněné částky ve výši 43 500 Kč. Řízení tak bylo co do částky 58 500 Kč částečně zastaveno. Nadále bylo vedeno pro částku 43 500 Kč.\n4. Strany učinily nesporným, že nárok u žalované byl uplatněn 25. 1. 2021. Z dokumentu žalované o úhradě částky 58 500 Kč žalobci vyplývá, že žalovaná tak učinila dne 1. 7. 2021. Sporným mezi stranami bylo, zda poskytnutá částka žalovanou je přiměřená k odškodnění žalobce za nepřiměřenou délku řízení.\n5. Účastníci nesporovali a tudíž skutkovým zjištěním soudu je, že namítané řízení pod č.j. 25 C 101/2015 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 bylo zahájeno v červnu 2015 a ve věci bylo soudem rozhodnuto v prosinci 2017 zamítavým rozsudkem. V únoru 2018 se odvolala žalobkyně a v listopadu 2018 odvolací Městský soud v Praze zrušil rozsudek soudu I. stupně, přičemž věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Dne 11. 11. 2018 žalobkyně zemřela. V březnu 2020 bylo řízení přerušeno do pravomocného rozhodnutí skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 32 D 32/2019. V květnu 2020 bylo rozhodnuto o pokračování řízení a o procesním nástupnictví, kdy na místo žalobkyně bude jednáno s [právnická osoba] V červnu 2020 bylo soudu navrženo schválení soudního smíru, v srpnu 2020 došlo ke zpětvzetí návrhu na schválení soudního smíru a také ke zpětvzetí žaloby. V říjnu 2020 pak soud řízení zastavil a usnesení nabylo právní moci dne 20. 10. 2020, kdy věc pravomocně skončila.\n6. Žalobkyně se v posuzované věci podanou žalobou domáhala určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí. V žalobě uvedla, že jako dárkyně uzavřela s žalovaným č. 1 jako obdarovaným darovací smlouvu, kdy ten následně s žalovaným č. 2 uzavřel zástavní smlouvu, když v jeho prospěch bylo zřízeno zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu. Též s ním uzavřel smlouvu o zřízení věcného předkupního práva a následně spolu uzavřeli kupní smlouvu. Žalobkyně namítala, že v době projevu vůle jednala ve stavu duševní poruchy a že šlo o absolutně neplatný právní úkon a žalovaného č. 1 vyzvala (neúspěšně) k vrácení daru pro opakované porušení dobrých mravů hrubým způsobem. Ve věci byli vyslechnuti svědci, provedeny listinné důkazy, soudem bylo stanoveno vypracování znaleckého posudku, neboť bylo nezbytné posoudit, zda paranoidní schizofrenie diagnostikována žalobkyni je duševní poruchou, zda přechodnou či trvalou a zda jí trpěla v době uzavření smlouvy, a též zda a do jaké míry ovlivnila její schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout jej.\n7. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.\n8. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem (\"o.z.\").\n9. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.\n10. Otázku přiměřenosti délky řízení v předmětné věci je třeba posoudit v souladu zejména s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen příslušnou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“). Z ní kromě jiného plyne, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle okolností případu a s ohledem zejména na složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz např. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. července 2003, § 73). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Otázky přiměřenosti délky řízení je nutno vždy zkoumat ve světle konkrétních okolností daného případu a pouze průtahy přičitatelné státu mohou vést ke konstatování překročení přiměřené lhůty\n11. Nelze učinit obecný závěr o tom, že řízení trvající určitou dobu představuje porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Doba, po kterou řízení trvá, je totiž sama o sobě jen jedním z faktorů, které jsou pro závěr o přiměřenosti délky řízení určující. Teprve posouzení délky konkrétního řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31 a odst. 3 zákona umožňuje vyřešit otázku, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na projednání v přiměřené lhůtě, zda tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv.\n12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále \"EÚLP\"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z Evropského soudu pro lidská práva se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Zdejší soud je tak toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou soudů. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení. Průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Pretto proti Itálii ze dne 8. prosince 1983, § 37). Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz např. rozsudek ESLP ve věci Papachelas proti Řecku ze dne 25. března 1999, § 40). Chování stěžovatele představuje objektivní faktor, který není přičitatelný žalovanému státu a je třeba ho vzít v úvahu při rozhodování o překročení přiměřené lhůty (viz např. rozsudek ESLP ve věci Versini proti Francii ze dne 10. července 2001, § 28). Přiměřenost délky řízení je jen jedním z aspektů práva na spravedlivý proces, který nelze uplatňovat na úkor aspektů dalších, jimiž je zejména zájem na řádném zjištění skutkového stavu věci, který je cílem každého procesu. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv žadatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Dle judikatury Nejvyššího soudu ČR, dle které stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků řízení a jsou vyvolány okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.\n13. Výší přiznaného přiměřeného zadostiučinění se zabýval NS ČR ve svém stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2011 pod č. 58. V souladu s citovaným stanoviskem soud I. stupně vycházel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech a měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona.\n14. Soud tak uzavírá, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž žalovanou poskytnuté zadostiučinění je plně adekvátní způsobené újmě. Řízení trvalo 5 let a 4 měsíce. Šlo o řízení týkající se určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí. Řízení bylo vedeno před dvěma stupni soudů v celkové délce 5 let a 4 měsíce. Ve věci rozhodoval soud I. stupně dvakrát a soud II. stupně jedenkrát. Řízení bylo po stránce skutkové i stránce právní složité. V předmětném řízení lze konstatovat nekoncentrovaný postup soudu I. stupně. Žalobce požaduje poskytnout zadostiučinění dle algoritmu navýšení základního odškodnění o 50% a to z hlediska toho, že věc měla pro žalobce, jako poškozeného, velký význam s čímž se však soud neztotožňuje. Význam řízení pro žalobce – žadatele o odškodnění byl shledán jako běžný. Soud považuje výpočet žalované za adekvátní, neboť předmětné řízení sice trvalo nepřiměřenou dobu 5 let a 4 měsíce, nicméně nešlo o výrazně dlouhou dobu, aby bylo třeba odškodnění v rozpětí od 15 000 do 20 000 Kč dle Cpjn 206/2010 Nejvyššího soudu, jakkoliv navyšovat a nelze tak žalované vytknout, že přiznala základní odškodnění 15 000 Kč za 1 rok řízení. Rovněž její přístup v tom směru, že snížila zadostiučinění o 10% pro složitost je namístě, neboť věc vykazovala dávku procesní složitosti. Pokud jde o názor žalobce, že z hlediska významu by mělo být navýšeno odškodnění o 50%, pak nelze tomuto přitakat, neboť význam řízení dle judikatury se přisuzuje řízením opatrovnickým, trestním, pracovněprávním či osobnostním, přičemž tato kauza, která se týkala, resp. šlo v ní o řízení týkající se určení, že žalobce v posuzovaném řízení je výlučným vlastníkem nemovitosti, není ani jednou z těchto upřednostňovaných řízení. Žaloba byla proto zamítnuta.\n15. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, pak v tomto směru soud uložil povinnost žalobci, aby zaplatil žalované náklady řízení, neboť žaloba byla podána dříve než žalovaná žalobci plnila a to v zákonné lhůtě podle § 15 odškodňovacího zákona, v níž žalovaná žalobci plnění řádně poskytla. Žalovaná tedy v šestiměsíční lhůtě nárok žalobce projednala, přiznala mu částku na náhradě nemajetkové újmy ve výši 58 500 Kč a tuto také žalobci zaplatila, a to před podáním žaloby. Vzhledem k tomu, že žalovaná plnila v zákonné šestiměsíční lhůtě dané jí zákonem 82/98 Sb. k předběžnému projednání nároku, žaloba byla v tomto případě podána předčasně a částečné zastavení z důvodu zpětvzetí žaloby také bylo zaviněno ze strany žalobce nikoliv žalované, ve zbytku potom byla žaloba zamítnuta a žalobce tak byl v celé věci neúspěšný. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení úspěšné žalované, a to dle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. v souladu s Vyhl.č. 177/1996 Sb. a Vyhl.č. 254/2015 Sb. ve výši 3 režijních paušálů, a to za vyjádření k žalobě, 2 x jednání u soudu. Celkem 900 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2022:14.C.165.2021.5","publishedAt":"2022-10-10","decisionAt":"2022-07-13","caseNumber":{"senate":14,"registry":"C","index":165,"year":2021,"pageNumber":56},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Otília","lastName":"Hrehová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 43 500 s příslušenstvím (původně o zaplacení 102 000 Kč s příslušenstvím)","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"","lexNumber":209,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":160,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":82,"lexYear":98,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"174a","lexNumber":6,"lexYear":2002,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","NEMAJETKOVA_UJMA","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_KUPNI","SMLOUVA_ZASTAVNI","VRACENI_DARU","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}