{"uuid":"756309e2-0e57-44b4-babe-816709e40eb3","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaný: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení vlastnického práva","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Benešově č.j. 5 C 434/2025-109 ze dne 7. 4. 2026","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši 34 112 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku za žalobu a za odvolání ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši 34 112 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově doplatek soudního poplatku za žalobu a za odvolání ve výši 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově č.j. 5 C 434/2025-109 ze dne 7. 4. 2026 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaného na listu vlastnictví č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", a dále pozemků parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaných na listu vlastnictví č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (výrok I.). Žalobci byla současně uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 59 179 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný je podle zápisu v katastru nemovitostí výlučným vlastníkem sporných pozemků, zatímco na žalobce přešlo s účinností od 1. 10. 2001 vlastnické právo k silnicím II. a III. třídy nacházejícím se na těchto pozemcích. Za nesporné vzal rovněž to, že žalovaný vede u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 234/2025 řízení o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 928 840 Kč za užívání stejných pozemků a že toto řízení bylo přerušeno do skončení projednávané věci. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. shledal, neboť jinak žalobce nemůže dosáhnout zápisu tvrzeného vlastnického práva do katastru nemovitostí a výsledek řízení současně vytváří právní rámec pro vztahy účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z provedených listin soud prvního stupně dále zjistil, že Středočeský kraj přijal dne 31. 3. 2025 metodiku pro majetkoprávní vypořádání historických zátěží pod silniční sítí, obsahující postup pro úplatné i bezúplatné nabývání pozemků a vzory kupních smluv a dohod o narovnání. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva ze dne 20. 1. 2025 zjistil projednávání převodů a nabývání pozemků a z kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2025 zjistil, že žalobce koupil od fyzické osoby pozemky pod silnicemi II/111 a II/113 o výměře 2 454 m² za 613 500 Kč. Návrhy na dokazování zápisem ze zasedání zastupitelstva ze dne 30. 3. 2026 a výslechem starosty žalovaného považoval za nadbytečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že žalobce konkretizoval tvrzený způsob nakládání se spornými pozemky (držbu) tak, že udržoval povrch silnic a pozemků pod nimi, udržoval zeleň v silničním ochranném pásmu přibližně do šíře jednoho metru, zajišťoval stabilizaci proti erozi a odvodnění a že výslovně uvedl, že tím vyčerpal rozsah tvrzeného užívání a nakládání s pozemky. Žádosti žalobce o třicetidenní lhůtu k dalšímu doplnění tvrzení a důkazních návrhů soud prvního stupně nevyhověl, neboť i při pravdivosti takto vymezených činností šlo podle právního názoru soudu prvního stupně o správu silnic a plnění veřejnoprávních povinností vlastníka komunikace, nikoli o výkon soukromoprávní držby pozemků; další dokazování k rozsahu těchto činností proto nemohlo změnit výsledek řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Po právní stránce soud prvního stupně rozlišil vlastnictví stavby silnice od vlastnictví pozemku pod ní podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Vyložil, že vlastník silnice je podle § 9 odst. 3 téhož zákona povinen vykonávat její správu, zejména prohlídky, údržbu a opravy, a že tato správa a údržba vlastní silnice, jejího příslušenství a bezprostředního okolí není sama o sobě výkonem soukromoprávního oprávnění k cizímu pozemku. Obecné užívání komunikace neurčitým okruhem osob je pak rovněž veřejnoprávním oprávněním uživatelů, nikoli projevem držby žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně uzavřel, že mimořádné vydržení podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, sice nevyžaduje prokázání právního důvodu držby ani dobrou víru v rozsahu požadovaném pro řádné vydržení, vždy však předpokládá existenci držby vlastnického práva. Podle § 987 a § 989 občanského zákoníku drží vlastnické právo ten, kdo vykonává právo pro sebe a kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Totéž platilo pro řádné vydržení podle předchozí právní úpravy účinné do 31.12.2013. Žalobcem popsané činnosti tento základní předpoklad skutečné držby nenaplňují, neboť se veškeré jeho jednání odvíjelo od vlastnictví a zákonné správy silnic, nikoli od samostatného faktického panství nad pozemky. Proto se soud prvního stupně již nemusel zabývat délkou držby ani nedostatkem nepoctivého úmyslu a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle plného úspěchu žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, a to proti oběma jeho výrokům. Namítal vady řízení, neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění i nesprávné právní posouzení. Tvrdil, že soud prvního stupně mu neposkytl dostatečný procesní prostor k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, ačkoli právě neprokázáním soukromoprávní držby následně odůvodnil zamítnutí žaloby. Podle žalobce byl takový postup překvapivý a vnitřně rozporný, neboť soud nemohl odmítnout další dokazování pro nadbytečnost a současně žalobci vytknout, že rozhodné skutečnosti neprokázal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobce dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně ztotožnil všechny jeho zásahy do pozemků s běžnou správou komunikací. Zdůraznil dlouhodobost, rozsah a investiční povahu oprav vozovek, mostů, propustek, krajnic, svahů, příkopů, odvodnění a zeleně, které financoval a organizoval vlastním jménem prostřednictvím správce komunikací. Odkázal zejména na stavební akce z let 2007 až 2016 týkající se mostů v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", opravy silnice II/125 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rekonstrukce silnice II/113 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podle jeho názoru mohl souhrn těchto činností představovat faktické panství nad pozemky přesahující pouhé plnění veřejnoprávní povinnosti. Navrhované listiny považoval za přípustné novoty podle § 205a o.s.ř. a požadoval jejich provedení odvolacím soudem, popřípadě zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. K právnímu posouzení žalobce namítal, že rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 612/2019 a 22 Cdo 1687/2024 nevylučují držbu pozemku pod komunikací absolutně, nýbrž vyžadují odlišení pouhého plnění veřejnoprávní povinnosti od dalších projevů právního panství. Dovolával se též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1196/2025, podle něhož může souhrn konkrétních okolností, včetně údržby celého pozemku, stavebních zásahů, evidence vlastnictví a zřizování věcných břemen, svědčit o držbě. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalovaný ve svém vyjádření naopak navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že otázku rozdílu mezi správou silnice a držbou pozemku otevřel již ve vyjádření k žalobě, takže žalobce musel být na její projednání připraven. Soud prvního stupně mu při jednání umožnil tvrzené projevy držby konkretizovat a žalobce tak učinil. Dodatečná lhůta by neměla sloužit jen k hledání nové skutkové verze. Veškeré žalobcem tvrzené i nově dokládané činnosti se podle žalovaného týkají staveb silnic a jejich zákonných součástí, nikoli samostatného soukromoprávního nakládání s celými pozemky. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by celé pozemky užíval nezávisle na existenci silnic nebo k nim zřizoval práva třetích osob. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" považoval za nepřípustné podle § 205a o.s.ř. a současně za věcně nevýznamné. Skutkový stav v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1196/2025 označil za podstatně odlišný, neboť tam držitel nabyl pozemek na základě hospodářské smlouvy, byl evidován jako vlastník, udržoval celý pozemek a zřizoval k němu věcná břemena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na dokazování provedené před soudem prvního stupně a na jeho jednotlivá skutková zjištění, aniž by je v plném rozsahu opakoval; takový postup je přípustný, jestliže se odvolací soud se skutkovými závěry ztotožní a vypořádá odvolací námitky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Správný byl rovněž procesní postup, který k vydání napadeného rozsudku vedl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací námitka, podle níž soud prvního stupně odmítl doplnění dokazování a poté žalobci (nesprávně) vytkl neunesení důkazního břemene, nevystihuje skutečné důvody napadeného rozhodnutí. Rozsudek nestojí na závěru, že žalobce tvrzené údržbové a další stavební činnosti neprokázal (viz též § 118a odst. 3 o.s.ř.). Stojí na závěru, že i kdyby se všechny jím popsané činnosti uskutečnily, nejde po právní stránce o držbu pozemků pro sebe v soukromoprávním smyslu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. K tomu odvolací soud poznamenává, že procesní postup soudu prvního stupně byl správný. Dokazování skutečností, které nejsou způsobilé ovlivnit právní posouzení věci, je nadbytečné. Neprovedení takových důkazů proto nemůže založit vadu řízení ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jak žalobce tvrdí, a nepředstavuje ani nesprávně (nedostatečně) zjištěný skutkový stav. Proto ani odvolací soud listiny připojené k odvolání neprovedl, neboť nové konkrétní údaje o jednotlivých investičních akcích ve shora uvedeném období, včetně případného prokázání tvrzeného rozsahu a ceny prací, nemohou založit soukromoprávní držbu pozemků. Navíc tyto konkrétní údaje měly a mohly být uplatněny již před soudem prvního stupně a jejich uplatnění až v odvolacím řízení neodůvodňuje žádná z výjimek podle § 205a o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 205a o. s. ř. lze v odvolání proti rozsudku uplatnit nové skutečnosti a důkazy jen v taxativně stanovených případech. Žalobce znal od počátku jak skutkový základ svého nároku, tak obranu žalovaného a mohl tvrdit a dokládat před skončením prvního jednání i konkrétní investiční akce, popř. je popsat alespoň obecně a označit k nim důkazy. Opačný výklad by jen aproboval nedostatečnou či žádnou přípravu žalobce na jednání soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobci byl ve skutečnosti před soudem prvního stupně poskytnut dostatečný prostor k doplnění rozhodných tvrzení. Již tehdy žalovaný namítal, že správa a údržba komunikace držbu pozemků nezakládá. Při jednání soud prvního stupně žalobce v tomto směru výslovně vyzval, aby uvedl, jakým konkrétním způsobem s pozemky (a nikoli jen s komunikacemi) nakládal (jak je držel). Žalobce označil údržbu povrchů, zeleně, stabilizaci proti erozi a odvodnění, jak shora uvedeno, a prohlásil, že tím rozsah svého užívání pozemků vyčerpal. Žádost o další lhůtu nebyla spojena s konkrétním tvrzením, které žalobce objektivně nemohl uvést nebo je nemohl uvést přesně. Lze tedy souhlasit se žalovaným, že pravým důvodem požadavku na dodatečnou lhůtu byl jen pokus žalobce rozšířit své žalobní důvody ještě o něco dalšího a že k tomu dodatečná lhůta sloužit nemá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud na tomto místě navíc považuje za nutné vypíchnout, že podle žalobních tvrzení spojoval žalobce svou držbu předmětných pozemků od počátku jen s umístěním pozemních komunikací na těchto pozemcích, přičemž tyto komunikace měly přejít do vlastnictví žalobce od 1.10.2001. Výslovně uvedl, že „od tohoto okamžiku pozemky nepřetržitě užívá a nakládá s nimi obvyklým způsobem.“ O jakékoli nadstandardní údržbě, navíc až od roku 2007 dále, jak nyní v odvolání tvrdí, nebyla vůbec řeč. Tato snaha žalobce překroutit podstatu žalobního žádání dokonce až v odvolání je více než zřejmá. Za této situace nebylo poskytnutí další lhůty podle § 55, § 118a a § 118b odst. 1 o.s.ř. potřebné, takže soud prvního stupně procesně nijak nepochybil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Při právním posouzení věci vychází odvolací soud stejně jako soud prvního stupně z toho, že správa stavby silnice a držba pozemku pod ní jsou rozdílnými právními skutečnostmi. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích není stavba dálnice, silnice a místní komunikace součástí pozemku. Právní řád tak výslovně připouští dlouhodobou dualitu vlastnictví komunikace a podkladového pozemku. Samotné umístění stavby ve vlastnictví žalobce na cizím pozemku proto nemůže znamenat, že žalobce drží cizí stavební pozemek. Opačný výklad by zákonem předpokládané oddělené vlastnictví staveb a pozemků v podstatě popřel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích je vlastník silnice povinen vykonávat její správu zahrnující zejména pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 12 téhož zákona jsou součástmi komunikace mimo jiné mostní objekty, propustky, příkopy a povrchová odvodňovací zařízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Rovněž oprava vozovky, obnova mostu, stabilizace svahu, úprava krajnice, čištění příkopu, zajištění odvodnění a péče o bezprostředně související zeleň proto představují typické činnosti při správě vlastní komunikace. Na jejich právní povaze nic nemění, jsou-li technicky rozsáhlé, finančně nákladné, dlouhodobé nebo prováděné prostřednictvím správce, jak žalobce tvrdí. Intenzivní (řádné či přímo „nadstandardní“) plnění veřejnoprávní povinnosti zůstává plněním téže povinnosti a samo o sobě se nemění ve výkon domnělého vlastnického práva k pozemku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. U pozemků v silničním ochranném pásmu § 34 zákona o pozemních komunikacích přímo počítá s oprávněním vlastníka nebo správce komunikace vstupovat v nezbytné míře a na nezbytnou dobu na cizí pozemky mimo jiné za účelem údržby nebo opravy komunikace. Takové zákonné oprávnění vysvětluje faktickou přítomnost žalobce i zásahy mimo asfaltový povrch, aniž z nich lze dovodit vůli ujmout se cizího pozemku jako jeho vlastník. Pro držbu by musely přistoupit samostatné projevy soukromoprávního panství nad konkrétním pozemkem, nezávislé na vlastnictví a správě silnice, což žalobce objektivně vůbec netvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Tomu odpovídá judikatura Nejvyššího soudu. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 612/2019 byl formulován závěr, že pouhá realizace veřejnoprávní povinnosti vůči pozemku nemůže založit oprávněnou držbu a že správa a údržba komunikace není bez dalšího výkonem soukromoprávního vlastnického oprávnění k pozemku. Rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1687/2024 pak zdůrazňuje, že nakládáním s věcí jako vlastní je realizace oprávnění, které tvoří složku vlastnického práva jako práva soukromého, a že obecné užívání pozemku jako komunikace držbu způsobilou k vydržení nezakládá, byť pozemek jako takový obecně předmětem vydržení být může. Tyto závěry na projednávanou věc přímo dopadají.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odlišný výsledek věci řešené usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1196/2025 žalobci rovněž neprospívá. V tamní věci se držitel pozemku chopil na základě hospodářské smlouvy pro sebe, byl jako vlastník evidován, udržoval celý pozemek, nahradil panelovou komunikaci živičným povrchem a vlastním jménem k pozemku zřizoval i věcná břemena. Rozhodující byl souhrn projevů soukromoprávní dispozice s celým pozemkem, nikoli samotná intenzita údržby komunikace, jak žalobce akcentuje. V nynější věci ale žalobce žádný titul k pozemkům netvrdil, jako jejich vlastník nikdy evidován nebyl, práva třetích osob k nim nezřizoval a ani netvrdil samostatné hospodaření s celými pozemky. Jeho jednání se bez výjimky odvíjelo od vlastnictví silnic a od správy a údržby jednotlivých prvků komunikace a okolí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Držba je přitom samostatným a nezbytným předpokladem jak řádného, tak mimořádného vydržení, ať už podle předchozí právní úpravy (viz § 129 a násl. obč. zák. ve znění do 31.12.2013), nebo podle nové právní úpravy občanského zákoníku účinné od 1.1.2014.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Podle § 987 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe, a podle § 989 odst. 1 vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Mimořádné vydržení podle § 1095 občanského zákoníku zmírňuje požadavek na právní důvod držby a při uplynutí dvojnásobné vydržecí doby vylučuje nabytí jen při prokázaném nepoctivém úmyslu; neodstraňuje však požadavek, aby držitel pozemek skutečně držel v domnění, že mu patří. Není-li prokázáno uchopení držby pozemků, je vskutku bez významu, zda uplynula dvacetiletá doba a zda žalobci byl či nebyl prokázán nepoctivý úmysl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalobce odvozoval počátek držby od 1. 10. 2001, tedy přímo od okamžiku, kdy na něj přešlo vlastnictví samotných silnic II. a III. třídy. Tato právní skutečnost však založila pouze vlastnictví staveb komunikací a veřejnoprávní povinnosti s jejich správou a údržbou spojené. Nemohla bez dalšího založit faktické panství nad odlišnými pozemky, jejichž vlastníkem je žalovaný. Ani skutečnost, že žalovaný po dlouhou dobu nepožadoval peněžité plnění za užívání pozemků, sama o sobě neprokazuje uchopení držby pozemků žalobcem. Pasivita vlastníka může být významná až tehdy, existuje-li na druhé straně jednání objektivně odpovídající držbě, což zde chybí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Námitka žalobce, že jím popisované činnosti měly být posuzovány samostatně ke každému pozemku, je správná, ale jen v obecné rovině. Držba se podle § 990 odst. 1 občanského zákoníku nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Žalobce však neuvedl žádné projevy samostatného panství ani ve vztahu k jednotlivým částem pozemků, natož k celým parcelám požadovaným žalobou. Dílčí zásahy do svahů, příkopů, krajnic, odvodnění nebo mostních objektů byly funkčně spojeny se správou silnice a nemohou být bez dalšího rozšířeny na držbu, jak shora uvedeno, natož na držbu celé výměry každého sporného pozemku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Metodika žalobce pro majetkoprávní vypořádání cizích pozemků pod silnicemi a jím uskutečněné výkupy nejsou samy o sobě rozhodné pro vznik či neexistenci držby sporných pozemků v minulosti. Podporují však správnost východiska, že žalobce běžně rozlišuje vlastnictví komunikací od vlastnictví pozemků pod nimi a že je mu ve skutečnosti dobře známo, že samotná správa silnice mu žádný soukromoprávní titul k podkladovému pozemku neposkytuje. S ohledem na konkrétní okolnosti věci lze spíše uzavřít, že cílem žaloby je pokus žalobce odvrátit určovací žalobou platební povinnost, kterou žalovaný dovozuje v jiném řízení (kde sám vystupuje v pozici žalobce). Tato metoda je ale lichá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobce nesplnil základní předpoklad řádného i mimořádného vydržení, totiž držbu sporných pozemků. Rozsudek byl proto ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Správný je i výrok II. o náhradě nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobce proti jejich konkrétnímu vyčíslení neuplatnil žádnou samostatnou námitku, výpočet soudu prvního stupně odpovídá obsahu spisu a není k tomu co dodat. Také v tomto rozsahu byl rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle stejných výpočetních postupů. Odměna advokáta náleží za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 10 300 Kč a 2x režijní paušál po 450 Kč. K tomu náleží jízdné ze sídla advokáta k soudu a zpět v ceně 4 892 Kč (za 562 km celkem při průměrné spotřebě 6,3l nafty/100km a ceně nafty dle vyhlášky 44,50Kč/l a náhradě za amortizaci 5,90 Kč/km) a náhrada za ztrátu času na cestě 12x 150 Kč podle § 14 advokátního tarifu. Celkem tak náklady žalovaného v odvolacím řízení činily 34 112 Kč (2x 10 300 Kč + 2x 450 Kč + 4 892 Kč + 1 800 Kč + DPH). O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Dále odvolací soud rozhodl o dodatečném výběru části soudního poplatku. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitým věcem evidovaným ve dvou samostatných katastrálních územích a na dvou listech vlastnictví. Pro účely soudního poplatku jde tedy o dva samostatně zpoplatněné předměty určení, za každý v sazbě 5 000 Kč podle § 6a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 4 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona. Protože soud prvního stupně nevybral odpovídající poplatek za žalobu a následně ani za odvolání v plné výši, byla žalobci podle § 3 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) a § 9 zákona o soudních poplatcích uložena povinnost zaplatit České republice prostřednictvím soudu prvního stupně doplatek v celkové výši 10 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově č.j. 5 C 434/2025-109 ze dne 7. 4. 2026 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa, , zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, , a dále pozemků parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno,  katastrálním území , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota,  (výrok I.). Žalobci byla současně uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 59 179 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný je podle zápisu v katastru nemovitostí výlučným vlastníkem sporných pozemků, zatímco na žalobce přešlo s účinností od 1. 10. 2001 vlastnické právo k silnicím II. a III. třídy nacházejícím se na těchto pozemcích. Za nesporné vzal rovněž to, že žalovaný vede u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 234/2025 řízení o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 5 928 840 Kč za užívání stejných pozemků a že toto řízení bylo přerušeno do skončení projednávané věci. Naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř. shledal, neboť jinak žalobce nemůže dosáhnout zápisu tvrzeného vlastnického práva do katastru nemovitostí a výsledek řízení současně vytváří právní rámec pro vztahy účastníků.3. Z provedených listin soud prvního stupně dále zjistil, že Středočeský kraj přijal dne 31. 3. 2025 metodiku pro majetkoprávní vypořádání historických zátěží pod silniční sítí, obsahující postup pro úplatné i bezúplatné nabývání pozemků a vzory kupních smluv a dohod o narovnání. Ze zápisu ze zasedání zastupitelstva ze dne 20. 1. 2025 zjistil projednávání převodů a nabývání pozemků a z kupní smlouvy ze dne 7. 11. 2025 zjistil, že žalobce koupil od fyzické osoby pozemky pod silnicemi II/111 a II/113 o výměře 2 454 m² za 613 500 Kč. Návrhy na dokazování zápisem ze zasedání zastupitelstva ze dne 30. 3. 2026 a výslechem starosty žalovaného považoval za nadbytečné.4. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že žalobce konkretizoval tvrzený způsob nakládání se spornými pozemky (držbu) tak, že udržoval povrch silnic a pozemků pod nimi, udržoval zeleň v silničním ochranném pásmu přibližně do šíře jednoho metru, zajišťoval stabilizaci proti erozi a odvodnění a že výslovně uvedl, že tím vyčerpal rozsah tvrzeného užívání a nakládání s pozemky. Žádosti žalobce o třicetidenní lhůtu k dalšímu doplnění tvrzení a důkazních návrhů soud prvního stupně nevyhověl, neboť i při pravdivosti takto vymezených činností šlo podle právního názoru soudu prvního stupně o správu silnic a plnění veřejnoprávních povinností vlastníka komunikace, nikoli o výkon soukromoprávní držby pozemků; další dokazování k rozsahu těchto činností proto nemohlo změnit výsledek řízení.5. Po právní stránce soud prvního stupně rozlišil vlastnictví stavby silnice od vlastnictví pozemku pod ní podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Vyložil, že vlastník silnice je podle § 9 odst. 3 téhož zákona povinen vykonávat její správu, zejména prohlídky, údržbu a opravy, a že tato správa a údržba vlastní silnice, jejího příslušenství a bezprostředního okolí není sama o sobě výkonem soukromoprávního oprávnění k cizímu pozemku. Obecné užívání komunikace neurčitým okruhem osob je pak rovněž veřejnoprávním oprávněním uživatelů, nikoli projevem držby žalobce.6. Soud prvního stupně uzavřel, že mimořádné vydržení podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, sice nevyžaduje prokázání právního důvodu držby ani dobrou víru v rozsahu požadovaném pro řádné vydržení, vždy však předpokládá existenci držby vlastnického práva. Podle § 987 a § 989 občanského zákoníku drží vlastnické právo ten, kdo vykonává právo pro sebe a kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Totéž platilo pro řádné vydržení podle předchozí právní úpravy účinné do 31.12.2013. Žalobcem popsané činnosti tento základní předpoklad skutečné držby nenaplňují, neboť se veškeré jeho jednání odvíjelo od vlastnictví a zákonné správy silnic, nikoli od samostatného faktického panství nad pozemky. Proto se soud prvního stupně již nemusel zabývat délkou držby ani nedostatkem nepoctivého úmyslu a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle plného úspěchu žalovaného.7. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, a to proti oběma jeho výrokům. Namítal vady řízení, neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění i nesprávné právní posouzení. Tvrdil, že soud prvního stupně mu neposkytl dostatečný procesní prostor k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, ačkoli právě neprokázáním soukromoprávní držby následně odůvodnil zamítnutí žaloby. Podle žalobce byl takový postup překvapivý a vnitřně rozporný, neboť soud nemohl odmítnout další dokazování pro nadbytečnost a současně žalobci vytknout, že rozhodné skutečnosti neprokázal.8. Žalobce dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně ztotožnil všechny jeho zásahy do pozemků s běžnou správou komunikací. Zdůraznil dlouhodobost, rozsah a investiční povahu oprav vozovek, mostů, propustek, krajnic, svahů, příkopů, odvodnění a zeleně, které financoval a organizoval vlastním jménem prostřednictvím správce komunikací. Odkázal zejména na stavební akce z let 2007 až 2016 týkající se mostů v , Anonymizováno, , opravy silnice II/125 , adresa,  a rekonstrukce silnice II/113 , adresa, . Podle jeho názoru mohl souhrn těchto činností představovat faktické panství nad pozemky přesahující pouhé plnění veřejnoprávní povinnosti. Navrhované listiny považoval za přípustné novoty podle § 205a o.s.ř. a požadoval jejich provedení odvolacím soudem, popřípadě zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně.9. K právnímu posouzení žalobce namítal, že rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 612/2019 a 22 Cdo 1687/2024 nevylučují držbu pozemku pod komunikací absolutně, nýbrž vyžadují odlišení pouhého plnění veřejnoprávní povinnosti od dalších projevů právního panství. Dovolával se též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1196/2025, podle něhož může souhrn konkrétních okolností, včetně údržby celého pozemku, stavebních zásahů, evidence vlastnictví a zřizování věcných břemen, svědčit o držbě. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.10. Žalovaný ve svém vyjádření naopak navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl, že otázku rozdílu mezi správou silnice a držbou pozemku otevřel již ve vyjádření k žalobě, takže žalobce musel být na její projednání připraven. Soud prvního stupně mu při jednání umožnil tvrzené projevy držby konkretizovat a žalobce tak učinil. Dodatečná lhůta by neměla sloužit jen k hledání nové skutkové verze. Veškeré žalobcem tvrzené i nově dokládané činnosti se podle žalovaného týkají staveb silnic a jejich zákonných součástí, nikoli samostatného soukromoprávního nakládání s celými pozemky. Žalobce netvrdil ani neprokázal, že by celé pozemky užíval nezávisle na existenci silnic nebo k nim zřizoval práva třetích osob. , právnická osoba,  považoval za nepřípustné podle § 205a o.s.ř. a současně za věcně nevýznamné. Skutkový stav v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1196/2025 označil za podstatně odlišný, neboť tam držitel nabyl pozemek na základě hospodářské smlouvy, byl evidován jako vlastník, udržoval celý pozemek a zřizoval k němu věcná břemena.11. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.12. Rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje na dokazování provedené před soudem prvního stupně a na jeho jednotlivá skutková zjištění, aniž by je v plném rozsahu opakoval; takový postup je přípustný, jestliže se odvolací soud se skutkovými závěry ztotožní a vypořádá odvolací námitky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Správný byl rovněž procesní postup, který k vydání napadeného rozsudku vedl.13. Odvolací námitka, podle níž soud prvního stupně odmítl doplnění dokazování a poté žalobci (nesprávně) vytkl neunesení důkazního břemene, nevystihuje skutečné důvody napadeného rozhodnutí. Rozsudek nestojí na závěru, že žalobce tvrzené údržbové a další stavební činnosti neprokázal (viz též § 118a odst. 3 o.s.ř.). Stojí na závěru, že i kdyby se všechny jím popsané činnosti uskutečnily, nejde po právní stránce o držbu pozemků pro sebe v soukromoprávním smyslu.14. K tomu odvolací soud poznamenává, že procesní postup soudu prvního stupně byl správný. Dokazování skutečností, které nejsou způsobilé ovlivnit právní posouzení věci, je nadbytečné. Neprovedení takových důkazů proto nemůže založit vadu řízení ani nepřezkoumatelnost rozhodnutí, jak žalobce tvrdí, a nepředstavuje ani nesprávně (nedostatečně) zjištěný skutkový stav. Proto ani odvolací soud listiny připojené k odvolání neprovedl, neboť nové konkrétní údaje o jednotlivých investičních akcích ve shora uvedeném období, včetně případného prokázání tvrzeného rozsahu a ceny prací, nemohou založit soukromoprávní držbu pozemků. Navíc tyto konkrétní údaje měly a mohly být uplatněny již před soudem prvního stupně a jejich uplatnění až v odvolacím řízení neodůvodňuje žádná z výjimek podle § 205a o.s.ř.15. Podle § 205a o. s. ř. lze v odvolání proti rozsudku uplatnit nové skutečnosti a důkazy jen v taxativně stanovených případech. Žalobce znal od počátku jak skutkový základ svého nároku, tak obranu žalovaného a mohl tvrdit a dokládat před skončením prvního jednání i konkrétní investiční akce, popř. je popsat alespoň obecně a označit k nim důkazy. Opačný výklad by jen aproboval nedostatečnou či žádnou přípravu žalobce na jednání soudu.16. Žalobci byl ve skutečnosti před soudem prvního stupně poskytnut dostatečný prostor k doplnění rozhodných tvrzení. Již tehdy žalovaný namítal, že správa a údržba komunikace držbu pozemků nezakládá. Při jednání soud prvního stupně žalobce v tomto směru výslovně vyzval, aby uvedl, jakým konkrétním způsobem s pozemky (a nikoli jen s komunikacemi) nakládal (jak je držel). Žalobce označil údržbu povrchů, zeleně, stabilizaci proti erozi a odvodnění, jak shora uvedeno, a prohlásil, že tím rozsah svého užívání pozemků vyčerpal. Žádost o další lhůtu nebyla spojena s konkrétním tvrzením, které žalobce objektivně nemohl uvést nebo je nemohl uvést přesně. Lze tedy souhlasit se žalovaným, že pravým důvodem požadavku na dodatečnou lhůtu byl jen pokus žalobce rozšířit své žalobní důvody ještě o něco dalšího a že k tomu dodatečná lhůta sloužit nemá.17. Odvolací soud na tomto místě navíc považuje za nutné vypíchnout, že podle žalobních tvrzení spojoval žalobce svou držbu předmětných pozemků od počátku jen s umístěním pozemních komunikací na těchto pozemcích, přičemž tyto komunikace měly přejít do vlastnictví žalobce od 1.10.2001. Výslovně uvedl, že „od tohoto okamžiku pozemky nepřetržitě užívá a nakládá s nimi obvyklým způsobem.“ O jakékoli nadstandardní údržbě, navíc až od roku 2007 dále, jak nyní v odvolání tvrdí, nebyla vůbec řeč. Tato snaha žalobce překroutit podstatu žalobního žádání dokonce až v odvolání je více než zřejmá. Za této situace nebylo poskytnutí další lhůty podle § 55, § 118a a § 118b odst. 1 o.s.ř. potřebné, takže soud prvního stupně procesně nijak nepochybil.18. Při právním posouzení věci vychází odvolací soud stejně jako soud prvního stupně z toho, že správa stavby silnice a držba pozemku pod ní jsou rozdílnými právními skutečnostmi. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích není stavba dálnice, silnice a místní komunikace součástí pozemku. Právní řád tak výslovně připouští dlouhodobou dualitu vlastnictví komunikace a podkladového pozemku. Samotné umístění stavby ve vlastnictví žalobce na cizím pozemku proto nemůže znamenat, že žalobce drží cizí stavební pozemek. Opačný výklad by zákonem předpokládané oddělené vlastnictví staveb a pozemků v podstatě popřel.19. Podle § 9 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích je vlastník silnice povinen vykonávat její správu zahrnující zejména pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy.20. Podle § 12 téhož zákona jsou součástmi komunikace mimo jiné mostní objekty, propustky, příkopy a povrchová odvodňovací zařízení.21. Rovněž oprava vozovky, obnova mostu, stabilizace svahu, úprava krajnice, čištění příkopu, zajištění odvodnění a péče o bezprostředně související zeleň proto představují typické činnosti při správě vlastní komunikace. Na jejich právní povaze nic nemění, jsou-li technicky rozsáhlé, finančně nákladné, dlouhodobé nebo prováděné prostřednictvím správce, jak žalobce tvrdí. Intenzivní (řádné či přímo „nadstandardní“) plnění veřejnoprávní povinnosti zůstává plněním téže povinnosti a samo o sobě se nemění ve výkon domnělého vlastnického práva k pozemku.22. U pozemků v silničním ochranném pásmu § 34 zákona o pozemních komunikacích přímo počítá s oprávněním vlastníka nebo správce komunikace vstupovat v nezbytné míře a na nezbytnou dobu na cizí pozemky mimo jiné za účelem údržby nebo opravy komunikace. Takové zákonné oprávnění vysvětluje faktickou přítomnost žalobce i zásahy mimo asfaltový povrch, aniž z nich lze dovodit vůli ujmout se cizího pozemku jako jeho vlastník. Pro držbu by musely přistoupit samostatné projevy soukromoprávního panství nad konkrétním pozemkem, nezávislé na vlastnictví a správě silnice, což žalobce objektivně vůbec netvrdil.23. Tomu odpovídá judikatura Nejvyššího soudu. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 612/2019 byl formulován závěr, že pouhá realizace veřejnoprávní povinnosti vůči pozemku nemůže založit oprávněnou držbu a že správa a údržba komunikace není bez dalšího výkonem soukromoprávního vlastnického oprávnění k pozemku. Rozsudek sp. zn. 22 Cdo 1687/2024 pak zdůrazňuje, že nakládáním s věcí jako vlastní je realizace oprávnění, které tvoří složku vlastnického práva jako práva soukromého, a že obecné užívání pozemku jako komunikace držbu způsobilou k vydržení nezakládá, byť pozemek jako takový obecně předmětem vydržení být může. Tyto závěry na projednávanou věc přímo dopadají.24. Odlišný výsledek věci řešené usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1196/2025 žalobci rovněž neprospívá. V tamní věci se držitel pozemku chopil na základě hospodářské smlouvy pro sebe, byl jako vlastník evidován, udržoval celý pozemek, nahradil panelovou komunikaci živičným povrchem a vlastním jménem k pozemku zřizoval i věcná břemena. Rozhodující byl souhrn projevů soukromoprávní dispozice s celým pozemkem, nikoli samotná intenzita údržby komunikace, jak žalobce akcentuje. V nynější věci ale žalobce žádný titul k pozemkům netvrdil, jako jejich vlastník nikdy evidován nebyl, práva třetích osob k nim nezřizoval a ani netvrdil samostatné hospodaření s celými pozemky. Jeho jednání se bez výjimky odvíjelo od vlastnictví silnic a od správy a údržby jednotlivých prvků komunikace a okolí.25. Držba je přitom samostatným a nezbytným předpokladem jak řádného, tak mimořádného vydržení, ať už podle předchozí právní úpravy (viz § 129 a násl. obč. zák. ve znění do 31.12.2013), nebo podle nové právní úpravy občanského zákoníku účinné od 1.1.2014.26. Podle § 987 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo vykonává právo pro sebe, a podle § 989 odst. 1 vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Mimořádné vydržení podle § 1095 občanského zákoníku zmírňuje požadavek na právní důvod držby a při uplynutí dvojnásobné vydržecí doby vylučuje nabytí jen při prokázaném nepoctivém úmyslu; neodstraňuje však požadavek, aby držitel pozemek skutečně držel v domnění, že mu patří. Není-li prokázáno uchopení držby pozemků, je vskutku bez významu, zda uplynula dvacetiletá doba a zda žalobci byl či nebyl prokázán nepoctivý úmysl.27. Žalobce odvozoval počátek držby od 1. 10. 2001, tedy přímo od okamžiku, kdy na něj přešlo vlastnictví samotných silnic II. a III. třídy. Tato právní skutečnost však založila pouze vlastnictví staveb komunikací a veřejnoprávní povinnosti s jejich správou a údržbou spojené. Nemohla bez dalšího založit faktické panství nad odlišnými pozemky, jejichž vlastníkem je žalovaný. Ani skutečnost, že žalovaný po dlouhou dobu nepožadoval peněžité plnění za užívání pozemků, sama o sobě neprokazuje uchopení držby pozemků žalobcem. Pasivita vlastníka může být významná až tehdy, existuje-li na druhé straně jednání objektivně odpovídající držbě, což zde chybí.28. Námitka žalobce, že jím popisované činnosti měly být posuzovány samostatně ke každému pozemku, je správná, ale jen v obecné rovině. Držba se podle § 990 odst. 1 občanského zákoníku nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Žalobce však neuvedl žádné projevy samostatného panství ani ve vztahu k jednotlivým částem pozemků, natož k celým parcelám požadovaným žalobou. Dílčí zásahy do svahů, příkopů, krajnic, odvodnění nebo mostních objektů byly funkčně spojeny se správou silnice a nemohou být bez dalšího rozšířeny na držbu, jak shora uvedeno, natož na držbu celé výměry každého sporného pozemku.29. Metodika žalobce pro majetkoprávní vypořádání cizích pozemků pod silnicemi a jím uskutečněné výkupy nejsou samy o sobě rozhodné pro vznik či neexistenci držby sporných pozemků v minulosti. Podporují však správnost východiska, že žalobce běžně rozlišuje vlastnictví komunikací od vlastnictví pozemků pod nimi a že je mu ve skutečnosti dobře známo, že samotná správa silnice mu žádný soukromoprávní titul k podkladovému pozemku neposkytuje. S ohledem na konkrétní okolnosti věci lze spíše uzavřít, že cílem žaloby je pokus žalobce odvrátit určovací žalobou platební povinnost, kterou žalovaný dovozuje v jiném řízení (kde sám vystupuje v pozici žalobce). Tato metoda je ale lichá.30. Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobce nesplnil základní předpoklad řádného i mimořádného vydržení, totiž držbu sporných pozemků. Rozsudek byl proto ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.31. Správný je i výrok II. o náhradě nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a náleží mu proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobce proti jejich konkrétnímu vyčíslení neuplatnil žádnou samostatnou námitku, výpočet soudu prvního stupně odpovídá obsahu spisu a není k tomu co dodat. Také v tomto rozsahu byl rozsudek podle § 219 o.s.ř. potvrzen.32. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle stejných výpočetních postupů. Odměna advokáta náleží za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 10 300 Kč a 2x režijní paušál po 450 Kč. K tomu náleží jízdné ze sídla advokáta k soudu a zpět v ceně 4 892 Kč (za 562 km celkem při průměrné spotřebě 6,3l nafty/100km a ceně nafty dle vyhlášky 44,50Kč/l a náhradě za amortizaci 5,90 Kč/km) a náhrada za ztrátu času na cestě 12x 150 Kč podle § 14 advokátního tarifu. Celkem tak náklady žalovaného v odvolacím řízení činily 34 112 Kč (2x 10 300 Kč + 2x 450 Kč + 4 892 Kč + 1 800 Kč + DPH). O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř. Žádný důvod k odepření náhrady nákladů odvolacího řízení podle § 150 o.s.ř. odvolací soud neshledal.33. Dále odvolací soud rozhodl o dodatečném výběru části soudního poplatku. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k nemovitým věcem evidovaným ve dvou samostatných katastrálních územích a na dvou listech vlastnictví. Pro účely soudního poplatku jde tedy o dva samostatně zpoplatněné předměty určení, za každý v sazbě 5 000 Kč podle § 6a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položky 4 bodu 1 písm. a) sazebníku poplatků, který je přílohou zákona. Protože soud prvního stupně nevybral odpovídající poplatek za žalobu a následně ani za odvolání v plné výši, byla žalobci podle § 3 odst. 3 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. j) a § 9 zákona o soudních poplatcích uložena povinnost zaplatit České republice prostřednictvím soudu prvního stupně doplatek v celkové výši 10 000 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či návrhem na exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:27.Co.113.2026.1","publishedAt":"2026-11-02","decisionAt":"2026-09-17","caseNumber":{"senate":27,"registry":"Co","index":113,"year":2026,"pageNumber":266},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Roman","lastName":"Fremr","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o určení vlastnického práva","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":5,"registry":"C","index":434,"year":2025,"pageNumber":109},"affectedDate":"2026-04-07","courtCode":"OSBN","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"55","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"80","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118b","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6a","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":549,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":13,"lexYear":1997,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"987","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"989","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"990","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1095","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","VECNA_BREMENA","LHUTY","NAROVNANI","DOKAZOVANI","VADY_RIZENI","NAHRADA_NAKLADU","DRZBA","SMLOUVA_KUPNI","VYDRZENI","MIMORADNE_VYDRZENI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}