{"uuid":"766202fc-7cbe-4368-8352-a38d633a01a3","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D. a soudců JUDr. Viktora Vaške a Mgr. Jany Boškové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátkou JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"územní celek","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupené advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 1 236 538 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 8 C 655/2020-109","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Chebu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 15 328 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 35 180,20 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I a II potvrzuje.\nII. Ve výroku III se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Chebu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 15 328 Kč.\nIII. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 35 180,20 Kč.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1 236 538 Kč s příslušenstvím z titulu zisku, který žalobci v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 ušel v důsledku nemožnosti provozovat areál ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"země","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ areál“), způsobené neplatností smlouvy ze dne 3. 11. 2014, jíž mu byl areál pronajat (dále jen„ nájemní smlouva“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v porušení zákona o obcích při výběru nájemce a škodou v podobě ušlého zisku není příčinná souvislost, neboť kdyby žalovaný zákon neporušil a nájemce vybral řádně, žalobce by se nájemcem nikdy nestal a žádný zisk by mu neušel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce se proti rozsudku odvolal s tím, že příčinná souvislost mezi porušením zákona při výběru nájemce a škodou dána je. Soud prvního stupně se v rozporu s ustanovením § 13 o. z. odklonil od svého rozsudku ze dne 25. 11. 2019, č. j. 8 C 215/2016-346, a rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. 8. 2020, č. j. 56 Co 62/2020-381, jež ve sporu mezi týmiž účastníky o ušlý zisk za předchozí období příčinnou souvislost shledaly, aniž tento odklon racionálně a přesvědčivě odůvodnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V dané věci se žalobce domáhá náhrady škody spočívající v zisku, který mu ušel z důvodu, že ve sledovaném období vzhledem k neplatnosti nájemní smlouvy nemohl jako podnikatel provozovat areál a dosahovat tak zisku. Uplatňuje tedy nárok na náhradu škody způsobené neplatností právního jednání, který soud prvního stupně správně posoudil podle § 579 odst. 2 o. z. Odpovědnost žalovaného za škodu při výkonu veřejné správy v samostatné působnosti podle § 19 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nepřichází v úvahu, neboť nakládání s obecním majetkem není výkonem veřejné správy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1961/2005, nebo ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 532/2007).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež nebyly odvoláním zpochybněny, a odvolací soud z nich proto vychází, vyplývá, že po zveřejnění záměru pronajmout areál předložily žalovanému nabídky na uzavření smlouvy též ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", že jejich nabídky byly pro žalovaného ekonomicky výhodnější a že kritériem výběru byla právě ekonomická výhodnost. Při řádném běhu věcí, tedy kdyby žalovaný uzavřel smlouvu se zájemcem, který předložil nejvýhodnější nabídku, by se tedy žalovaný nájemcem vůbec nestal a zisku by dosáhnout nemohl. Za těchto okolností je tedy závěr soudu prvního stupně, že mezi vznikem škody v podobě ušlého zisku na straně jedné a porušením zákona při výběru nájemce na straně druhé není příčinná souvislost, správný. Na rozdíl od jiných případů náhrady škody způsobené neplatností smlouvy zde totiž nejde o to, že kdyby jedna smluvní strana nepochybila, byla by uzavřena platná smlouva a na jejím základě by druhá strana dosáhla zisku, nýbrž o to, že kdyby jedna strana nepochybila, nebyla by smlouva uzavřena vůbec a druhá strana by žádného zisku dosáhnout nemohla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Za rozporný s ustanovením § 13 o. z. odvolací soud napadený rozsudek nepovažuje. Z odvoláním nezpochybněných skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že v řízení o náhradě ušlého zisku za předchozí období žalovaný existenci příčinné souvislosti nezpochybnil; soud prvního stupně se jí proto podrobněji nezabýval. V tomto řízení ji však zpochybnil, a proto bylo nutné se jí zabývat hlouběji. Soudní praxe přitom dospěla k závěru, že důvodné očekávání obdobného rozhodnutí ve smyslu § 13 o. z. nemůže vzniknout, jestliže se pozdější řízení o obdobném skutkovém stavu odvíjí od předchozího řízení odlišně kupříkladu proto, že účastník v pozdějším řízení – i vzhledem k odlišné procesní aktivitě druhé strany – odlišným způsobem plní svoji povinnost tvrzení a důkazní povinnost a v důsledku toho nese odlišným způsobem i břemeno tvrzení a důkazní břemeno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1071/2015). Uvedené ustanovení nezakládá právo na stejné rozhodnutí, ale jen právo na řádné odůvodnění rozhodnutí odchylného, a toto právo soud prvního stupně respektoval (viz též Holčapek, T., Šustek, P. Očekávání jednoty v soudním rozhodování? K § 13 občanského zákoníku AUC Iuridica 2/2022, str. 15-25).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Jen pro úplnost – a již nad rámec odůvodnění tohoto rozsudku – odvolací soud poukazuje na pochybnosti o tom, zda lze při neplatnosti smlouvy podle § 579 odst. 2 o. z. odškodnit nejen skutečnou škodu, ale i ušlý zisk. Odborná literatura se k odškodnění ušlého zisku staví převážně záporně s tím, že kompenzace má být – stejně jako u předsmluvní odpovědnosti podle § 1729 odst. 2 o. z. – omezena pouze na tzv. negativní interes, spočívající v nákladech vynaložených na uzavření smlouvy a na přípravu jejího plnění. Opírá se přitom o stejnou úpravu v zahraničních právních řádech a také v evropských unifikačních projektech, zejména v ustanovení čl. 4:117 Principů evropského smluvního práva (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 303-654). Komentář. 2. vydání. C. H. Beck Praha 2022, str. 1847, nebo Melzer, F., Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III, § 419-654. Leges Praha 2014, str. 717-718). V oblasti nakládání s obecním majetkem hovoří pro správnost tohoto výkladu i skutečnost, že § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), chránící hospodaření s majetkem obce, by nemělo reálný význam, kdyby obec byla přesto povinna nahradit nájemci zisk, kterého by na základě nehospodárné, a tudíž neplatné smlouvy dosáhl, ačkoli právě tomu má uvedené ustanovení zabránit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, a to včetně správného a zvlášť nezpochybněného výroku o nákladech řízení účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Výrok o nákladech státu se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobce neměl ve věci úspěch; je proto povinen nahradit státu náklady, které v řízení platil. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o základu práva státu vůči žalobci na náhradu nákladů řízení. Po vydání napadeného rozsudku bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2022, č. j. 8 C 655/2020-116, znalecké kanceláři ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" za dostavení se k jednání dne 24. 3. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci, a za výslech jejího pověřence při jednání dne 27. 4. 2022 přiznáno znalečné v celkové výši 15 328 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 7. 2022 a dne 28. 7. 2022 bylo znalečné vyplaceno (viz poukaz na č. l. 126 spisu). Nyní je tedy již možné náhradu nákladů státu vyčíslit, a proto odvolací soud výrok III napadeného rozsudku změnil tak, že přiznal státu vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 328 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalovaný má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v odměně advokáta za zastoupení při dvou úkonech právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 13 260 Kč = 26 520 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 300 Kč = 600 Kč, ve výdajích na cestu advokáta osobním automobilem k jednání před odvolacím soudem na trase ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět ve výši 1 354,60 Kč, v náhradě za čas promeškaný advokátem cestou k jednání před odvolacím soudem a zpět ve výši 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty, již je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), ve výši 6 105,60 Kč Náklady žalovaného v odvolacím řízení celkem činí 35 180,20 Kč a je třeba je zaplatit k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil žalobci podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 1 236 538 Kč s příslušenstvím z titulu zisku, který žalobci v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019 ušel v důsledku nemožnosti provozovat areál [anonymizováno] [země] ve [obec] (dále jen„ areál“), způsobené neplatností smlouvy ze dne 3. 11. 2014, jíž mu byl areál pronajat (dále jen„ nájemní smlouva“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v porušení zákona o obcích při výběru nájemce a škodou v podobě ušlého zisku není příčinná souvislost, neboť kdyby žalovaný zákon neporušil a nájemce vybral řádně, žalobce by se nájemcem nikdy nestal a žádný zisk by mu neušel.\n2. Žalobce se proti rozsudku odvolal s tím, že příčinná souvislost mezi porušením zákona při výběru nájemce a škodou dána je. Soud prvního stupně se v rozporu s ustanovením § 13 o. z. odklonil od svého rozsudku ze dne 25. 11. 2019, č. j. 8 C 215/2016-346, a rozsudku odvolacího soudu ze dne 25. 8. 2020, č. j. 56 Co 62/2020-381, jež ve sporu mezi týmiž účastníky o ušlý zisk za předchozí období příčinnou souvislost shledaly, aniž tento odklon racionálně a přesvědčivě odůvodnil.\n3. Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.\n4. Odvolání není důvodné.\n5. V dané věci se žalobce domáhá náhrady škody spočívající v zisku, který mu ušel z důvodu, že ve sledovaném období vzhledem k neplatnosti nájemní smlouvy nemohl jako podnikatel provozovat areál a dosahovat tak zisku. Uplatňuje tedy nárok na náhradu škody způsobené neplatností právního jednání, který soud prvního stupně správně posoudil podle § 579 odst. 2 o. z. Odpovědnost žalovaného za škodu při výkonu veřejné správy v samostatné působnosti podle § 19 a násl. zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nepřichází v úvahu, neboť nakládání s obecním majetkem není výkonem veřejné správy (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1961/2005, nebo ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 532/2007).\n6. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež nebyly odvoláním zpochybněny, a odvolací soud z nich proto vychází, vyplývá, že po zveřejnění záměru pronajmout areál předložily žalovanému nabídky na uzavření smlouvy též [právnická osoba], [anonymizováno] a [právnická osoba], že jejich nabídky byly pro žalovaného ekonomicky výhodnější a že kritériem výběru byla právě ekonomická výhodnost. Při řádném běhu věcí, tedy kdyby žalovaný uzavřel smlouvu se zájemcem, který předložil nejvýhodnější nabídku, by se tedy žalovaný nájemcem vůbec nestal a zisku by dosáhnout nemohl. Za těchto okolností je tedy závěr soudu prvního stupně, že mezi vznikem škody v podobě ušlého zisku na straně jedné a porušením zákona při výběru nájemce na straně druhé není příčinná souvislost, správný. Na rozdíl od jiných případů náhrady škody způsobené neplatností smlouvy zde totiž nejde o to, že kdyby jedna smluvní strana nepochybila, byla by uzavřena platná smlouva a na jejím základě by druhá strana dosáhla zisku, nýbrž o to, že kdyby jedna strana nepochybila, nebyla by smlouva uzavřena vůbec a druhá strana by žádného zisku dosáhnout nemohla.\n7. Za rozporný s ustanovením § 13 o. z. odvolací soud napadený rozsudek nepovažuje. Z odvoláním nezpochybněných skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že v řízení o náhradě ušlého zisku za předchozí období žalovaný existenci příčinné souvislosti nezpochybnil; soud prvního stupně se jí proto podrobněji nezabýval. V tomto řízení ji však zpochybnil, a proto bylo nutné se jí zabývat hlouběji. Soudní praxe přitom dospěla k závěru, že důvodné očekávání obdobného rozhodnutí ve smyslu § 13 o. z. nemůže vzniknout, jestliže se pozdější řízení o obdobném skutkovém stavu odvíjí od předchozího řízení odlišně kupříkladu proto, že účastník v pozdějším řízení – i vzhledem k odlišné procesní aktivitě druhé strany – odlišným způsobem plní svoji povinnost tvrzení a důkazní povinnost a v důsledku toho nese odlišným způsobem i břemeno tvrzení a důkazní břemeno (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1071/2015). Uvedené ustanovení nezakládá právo na stejné rozhodnutí, ale jen právo na řádné odůvodnění rozhodnutí odchylného, a toto právo soud prvního stupně respektoval (viz též Holčapek, T., Šustek, P. Očekávání jednoty v soudním rozhodování? K § 13 občanského zákoníku AUC Iuridica 2/2022, str. 15-25).\n8. Jen pro úplnost – a již nad rámec odůvodnění tohoto rozsudku – odvolací soud poukazuje na pochybnosti o tom, zda lze při neplatnosti smlouvy podle § 579 odst. 2 o. z. odškodnit nejen skutečnou škodu, ale i ušlý zisk. Odborná literatura se k odškodnění ušlého zisku staví převážně záporně s tím, že kompenzace má být – stejně jako u předsmluvní odpovědnosti podle § 1729 odst. 2 o. z. – omezena pouze na tzv. negativní interes, spočívající v nákladech vynaložených na uzavření smlouvy a na přípravu jejího plnění. Opírá se přitom o stejnou úpravu v zahraničních právních řádech a také v evropských unifikačních projektech, zejména v ustanovení čl. 4:117 Principů evropského smluvního práva (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 303-654). Komentář. 2. vydání. C. H. Beck Praha 2022, str. 1847, nebo Melzer, F., Tégl, P. a kol.: Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III, § 419-654. Leges Praha 2014, str. 717-718). V oblasti nakládání s obecním majetkem hovoří pro správnost tohoto výkladu i skutečnost, že § 38 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), chránící hospodaření s majetkem obce, by nemělo reálný význam, kdyby obec byla přesto povinna nahradit nájemci zisk, kterého by na základě nehospodárné, a tudíž neplatné smlouvy dosáhl, ačkoli právě tomu má uvedené ustanovení zabránit.\n9. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, a to včetně správného a zvlášť nezpochybněného výroku o nákladech řízení účastníků.\n10. Výrok o nákladech státu se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobce neměl ve věci úspěch; je proto povinen nahradit státu náklady, které v řízení platil. Soud prvního stupně proto správně rozhodl o základu práva státu vůči žalobci na náhradu nákladů řízení. Po vydání napadeného rozsudku bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 6. 2022, č. j. 8 C 655/2020-116, znalecké kanceláři [právnická osoba] za dostavení se k jednání dne 24. 3. 2022, které bylo odročeno bez projednání věci, a za výslech jejího pověřence při jednání dne 27. 4. 2022 přiznáno znalečné v celkové výši 15 328 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 7. 2022 a dne 28. 7. 2022 bylo znalečné vyplaceno (viz poukaz na č. l. 126 spisu). Nyní je tedy již možné náhradu nákladů státu vyčíslit, a proto odvolací soud výrok III napadeného rozsudku změnil tak, že přiznal státu vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 328 Kč.\n11. Žalovaný má podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež spočívají v odměně advokáta za zastoupení při dvou úkonech právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 13 260 Kč = 26 520 Kč, v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 x 300 Kč = 600 Kč, ve výdajích na cestu advokáta osobním automobilem k jednání před odvolacím soudem na trase [obec] – [obec] a zpět ve výši 1 354,60 Kč, v náhradě za čas promeškaný advokátem cestou k jednání před odvolacím soudem a zpět ve výši 600 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a v náhradě za 21 % daň z přidané hodnoty, již je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.), ve výši 6 105,60 Kč Náklady žalovaného v odvolacím řízení celkem činí 35 180,20 Kč a je třeba je zaplatit k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).\n12. Lhůtu k plnění odvolací soud stanovil žalobci podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek neshledal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, závisí-li rozsudek na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je třeba podat u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2022:14.Co.181.2022 .1","publishedAt":"2022-11-04","decisionAt":"2022-10-11","caseNumber":{"senate":14,"registry":"CO","index":181,"year":2022,"pageNumber":146},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Zdeněk","lastName":"Pulkrábek","titlesAfter":"Ph.D.","function":""},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 5. 2022, č. j. 8 C 655/2020-109","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":655,"year":2020,"pageNumber":1},"affectedDate":"2022-05-25","courtCode":"OSCH","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1729","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"579","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"38","lexNumber":128,"lexYear":2000,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"19","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_NAJEMNI","USLY_ZISK"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}