{"uuid":"77d7c2eb-0569-4b59-91e2-fb7cbce5e014","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rudolfové a soudců JUDr. Marie Korbelové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 40 917,25 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2026, č. j. 2 C 22/2026-37,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v II. a III. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku v II. a III. potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"Žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila u Okresního soudu v Prachaticích nárok na zaplacení částky 40 917,25 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru, která byla uzavřena žalovaným s právní předchůdkyní žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":". dne 15. 3. 2023. Na základě této smlouvy o úvěru - expres půjčky byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr s příslušenstvím v 60 měsíčních splátkách po 1 063,47 Kč. Žalovaný svou platební povinnost podle uzavřené smlouvy neplnil, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 18. 2. 2025. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 40 917,25 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nevypořádané pohledávky podle uvedeného smluvního vztahu, které jí byly postoupeny na základě smlouvy ze dne 18. 9. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 3. 2026, č. j. 2 C 22/2026-37 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 959,79 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), že se žaloba v části týkající se zaplacení částky 17 957,46 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným zamítá (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalovaný uzavřel 15. 3. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách po 1 063,47 Kč. Na tento dluh žalovaný uhradil pouze částku 22 040,21 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru 18. 2. 2025. Na upomínky k zaplacení žalovaný nereagoval. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni převedena 18. 9. 2025, o tom byl žalovaný informován. Soud prvního stupně posoudil úvěrovou smlouvu z hlediska ustanovení § 86 a § 87 a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně odkázal na ustanovení § 2395 o. z. a § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Z úřední povinnosti zkoumal proces ověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru. Bylo zjištěno, že žalovaný jako žadatel o úvěr uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 24 067 Kč, což bylo ověřeno z potvrzení jeho zaměstnavatele. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze sdělení žalovaného o celkových příjmech domácnosti ve výši 65 000 Kč, které nijak neověřovala. Ohledně výdajů žalovaného vycházela z jeho tvrzení o výši nákladů v částce 500 Kč, které nebyly nijak ověřeny, ačkoliv žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a výdaje na bydlení 500 Kč nemohou odpovídat realitě. Žalobkyně sama vypočetla výdaje žalovaného na základě ekonomického modelu a dospěla k výdajům v částce 12 608,50 Kč, přičemž reálnými výdaji žalovaného se nezabývala. Lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně nebyly ani na výzvu soudu doloženy. Byla předložena lustrace RNRKI a BRKI. Vzhledem k uvedeným skutečnostem podle soudu prvního stupně nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Danou úvěrovou smlouvu proto posoudil jako absolutně neplatnou podle uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že žalobkyně má právo pouze na vrácení dosud neuhrazené části jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 22 959,79 Kč. Ve zbývající části, ohledně částky 17 957,46 Kč s příslušenstvím, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Protože splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby a proti výroku v odstavci III., o nákladech řízení, podala žalobkyně odvolání. Poukazuje na to, že při uzavření úvěrové smlouvy byl ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání v částce 24 067 Kč. Banka se tedy nespokojila s pouhým prohlášením žalovaného, ale jeho příjem ověřila z doloženého dokumentu podepsaného jeho zaměstnavatelem. Soud prvního stupně se dopustil logického omylu, když v odstavci 15. napadeného rozsudku konstatoval, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":" se dostatečně nezaobírala výdaji žalovaného a tento závěr opřel o skutečnost, že žalovaným deklarované výdaje na bydlení 500 Kč nebyly nijak ověřeny. Tento závěr podporuje obsahu spisu. Z něho jednoznačně vyplývá, že banka při výpočtu výdajů žalovaného z jím deklarované částky 500 Kč nevycházela. Naopak v souladu s principem obezřetného úvěrování výdaje žalovaného sama stanovila na základě normativního ekonomického modelu zahrnujícího životní minimum klienta, normativní náklady na bydlení a výši měsíčních splátek stávajících závazků tak, jak vyplývala z veřejných databází (žádné platební povinnosti nebyly zjištěny). Normativní hodnota výdajů žalovaného činila 12 608,50 Kč, tedy výrazně více než žalovaný sám deklaroval. Žalobkyně namítá, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":" se tedy nespokojila s deklarovanou částkou výdajů ze strany žalovaného 500 Kč, ale nahradila ji normativní kalkulací, což podle judikatury, a to rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc - ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 16 C 247/2019, pro řádné ověření úvěru schopnosti postačuje. Jestliže jsou zákonným kritériem pro odepření spotřebitelského úvěru důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což vyplývá z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pak takové pochybnosti v posuzovaném případě z výsledku posouzení nevyplývaly. Čistý měsíční příjem žalovaného byl doložen v částce 24 067 Kč, po odečtení normativních životních nákladů 12 608,50 Kč dosahoval hodnoty 11 458,50 Kč. Požadovaná splátka 1 063,47 Kč představuje 9,3 % tohoto disponibilního příjmu. Poměr měsíční splátky nového úvěru k čistému příjmu žalovaného činí pouze 4,42 %. Tato hodnota nevyvolává pochybnosti o platební schopnosti žalovaného a je plně v souladu s doporučením ČNB. Poměr celkové výše úvěru k ročnímu čistému příjmu žalovaného dosahuje hodnoty 0,16 a i tato hodnota je hluboko pod doporučenými limity. Žádné další závazky žalovaného z výpisu VRKI/NRKI nevyplývaly. Poskytnuté výši úvěru 45 000 Kč bylo uvedené prověření úvěruschopnosti žalovaného přiměřené. Soud prvního stupně vytknul žalobkyni, že lustraci v centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku a interní databázi žalobkyně nedoložila ani na výzvu soudu. K tomuto závěru žalobkyně namítá, že z doplnění žaloby výslovně plyne, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":" před poskytnutím úvěru provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací a databázi MV ČR. Výsledky tohoto prověření nejsou k dispozici a požadavek soudu na jejich předložení je výsledkem formalistického přístupu. Výpis z VRKI/NRKI potvrzuje absenci úvěrového zatížení žalovaného u jiných věřitelů. K ověření příjmů domácnosti žalovaného v deklarované výši 65 000 Kč žalobkyně uvádí, že pro výpočet úvěruschopnosti pracovala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":" s ověřeným individuálním příjmem žalovaného, nikoliv s příjmem domácnosti. Příjem domácnosti byl uveden nad rámec jako doplňující informace. Žalobkyně je přesvědčena, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":" provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Příjem byl ověřen listinným dokladem, výdaje byly stanoveny normativním modelem konzervativněji, než sám žalovaný deklaroval, registrové kontroly byly provedeny a jejich výsledky úvěr nevylučovaly. Rovněž ukazatele velkými písmeny MMS, DSTI a DTI byly příznivé a nevedly k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaný se k věci ani k odvolání žalobkyně nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací. (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o. s. ř.) bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201, o. s. ř.), a to v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. v části dotčené podaným odvoláním, tj. ve výroku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby a výroku III., o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně. Podstatné je zjištění, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru - express půjčka, získal od právní předchůdkyně žalobkyně celkovou částku 45 000 Kč a v rámci tohoto smluvního vztahu zaplatil úvěrující bance částku 22 040,21 Kč. Dosud nevrácená část jistiny činí 22 959,79 Kč. Současně bylo zjištěno, že v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy byl ověřen příjem žalovaného plynoucí z pracovního poměru v částce 24 067 Kč, což bylo doloženo potvrzením zaměstnavatele. Žalovaným deklarovaný příjem domácnosti ve výši 65 000 Kč ověřován nebyl. A pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela úvěrující banka při ověřování úvěruschopnosti žalovaného z částky 12 608,50 Kč (oproti žalovaným deklarovaným nákladům na bydlení 500 Kč měsíčně), k níž dospěla bez součinnosti se žalovaným na základě normativního ekonomického modelu zahrnujícího životní minimum klienta, normativní náklady na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995, tj. ze statistických údajů, s přihlédnutím k tomu, že jiné závazky žalovaného z veřejných databází nevyplývaly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že úvěrující banka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":" nevynaložila řádnou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v době poskytnutí úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V posuzovaném případě není pochyb o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (banka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel, zde banka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":", je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru tehdy, nepostupuje-li s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V rámci ověření schopnosti dlužníka úvěr splácet, je na místě využít i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V posuzovaném případě úvěrující banka ověřila tvrzený příjem žalovaného uvedený v jeho žádosti o úvěr a v částce 24 000 Kč, a to z potvrzení zaměstnavatele žalovaného. Pokud jde o výdaje, je v žádosti o úvěr uveden jako druh bydlení pronajatý dům/byt s datem nastěhování 1. 1. 2001 (žalovaný se narodil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum narození","anonStyle":"ANON"},{"text":"), jako ostatní nezbytné měsíční je v žádosti o úvěr uvedena částka 500 Kč, která odpovídá měsíčním nákladům na bydlení. Pokud jde o výdaje žalovaného, jejichž výše je pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet klíčová, má samotná žádost žalovaného z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, zejména ve vztahu k výdajům nízkou relevanci, resp. údaje z ní nemohl poskytovatel úvěru považovat automaticky za pravdivé. Další informace o výdajích žalovaného si však úvěrující banka od žadatele o úvěr neopatřila a jejich výši stanovila sama na základě výpočtu ze statistických údajů s přihlédnutím k částce životního minima. Je zjevné, že tyto podklady pro závěr o životních nákladech žalovaného mohou mít ve vztahu ke konkrétní osobě jen omezenou vypovídací schopnost o skutečných poměrech žadatele o úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Podle přesvědčení odvolacího soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru s odbornou péčí náležitě neověřila schopnost žalovaného úvěr splácet ve sjednaných splátkách v situaci, kdy sice zjistila jeho příjmy, avšak neověřila jeho pravidelné měsíční výdaje. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá totiž ověřit údaje, které věřitel získal od dlužníka. S výjimkou sdělení žadatele o úvěr o výši nezbytných měsíčních nákladů v částce 500 Kč, které se rovnají nákladům na bydlení, neměla právní předchůdkyně žalobkyně od žalované žádné relevantní údaje o jeho výdajích a za té situace nebylo co ověřovat. Například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 byl přijat závěr, že odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Významná je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). Tyto je však třeba porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Za situace, kdy úvěrující banka neměla od žalovaného žádné relevantní informace o jeho pravidelných měsíčních výdajích, mohla jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za té situace je na místě závěr soudu prvního stupně o nedostatečném ověření úvěruschopnosti žalovaného a o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Bylo tak na místě uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny, což se promítlo do výroku v odstavci I. napadeného rozsudku, jímž byla stanovena splatnost v tomto výroku uvedené částky, přičemž toto rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo napadeno odvoláním a nabylo samostatně právní moci. Současně z uvedených závěrů vyplývá, že ve zbývající části uplatněného nároku je žaloba nedůvodná, což vede k jejímu částečnému zamítnutí výrokem v odst. II. napadeného rozsudku. Toto rozhodnutí považuje odvolací soud za správné, proto jej potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které odpovídá zásadě úspěchu ve věci vyplývající z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nesprávně zamítl nárok na zákonný úrok z prodlení v celém rozsahu, a to bez věcného zohlednění budoucích situací, v nichž by žalovaný přestal hradit výrokem I. napadeného rozsudku stanovené splátky. Poukazuje na to, že výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně stanovil dobu splatnosti zbývající části jistiny ve formě měsíčních splátek po 1000 Kč, pokud žalovaný přestane řádně splácet soudem určené splátky a uvede se tím do prodlení s vrácením zbývající části listiny, vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané dlužné jistiny. Výrok II. napadeného rozsudku nepřiměřeně eliminuje nárok žalobkyně i pro budoucí období, v nichž prodlení žalovaného skutečně nastane. Takovýto výrok je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Odvolací soud má za to, že tato argumentace žalobkyně není důvodná. Soud prvního stupně výrokem napadeného rozsudku vyčerpal zcela předmět řízení tak, jak jej vymezila žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Rozhodl podle stavu v době, kdy napadený rozsudek vyhlásil (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), což platí i pro rozhodování odvolacího soudu (§ 211 o. s. ř.). Rozhodnutí soudu prvního stupně napadeným rozsudkem ve výroku v odstavci II. nepřekáží uplatnění případného budoucího nároku žalobkyně na úrok z prodlení, pokud by nebyla platební povinnost, respektive splatnost dlužné částky žalovaným respektována. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok na takové úroky z prodlení nebyl (ani nemohl být) v projednávané věci uplatněn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch a žalovanému žádné náklady tohoto řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"Žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila u Okresního soudu v Prachaticích nárok na zaplacení částky 40 917,25 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru, která byla uzavřena žalovaným s právní předchůdkyní žalobkyně , název banky, . dne 15. 3. 2023. Na základě této smlouvy o úvěru - expres půjčky byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr s příslušenstvím v 60 měsíčních splátkách po 1 063,47 Kč. Žalovaný svou platební povinnost podle uzavřené smlouvy neplnil, proto právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za okamžitě splatné ke dni 18. 2. 2025. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 40 917,25 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o nevypořádané pohledávky podle uvedeného smluvního vztahu, které jí byly postoupeny na základě smlouvy ze dne 18. 9. 2025.Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 3. 2026, č. j. 2 C 22/2026-37 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 959,79 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), že se žaloba v části týkající se zaplacení částky 17 957,46 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným zamítá (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalovaný uzavřel 15. 3. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách po 1 063,47 Kč. Na tento dluh žalovaný uhradil pouze částku 22 040,21 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru 18. 2. 2025. Na upomínky k zaplacení žalovaný nereagoval. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni převedena 18. 9. 2025, o tom byl žalovaný informován. Soud prvního stupně posoudil úvěrovou smlouvu z hlediska ustanovení § 86 a § 87 a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Současně odkázal na ustanovení § 2395 o. z. a § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Z úřední povinnosti zkoumal proces ověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru. Bylo zjištěno, že žalovaný jako žadatel o úvěr uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 24 067 Kč, což bylo ověřeno z potvrzení jeho zaměstnavatele. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze sdělení žalovaného o celkových příjmech domácnosti ve výši 65 000 Kč, které nijak neověřovala. Ohledně výdajů žalovaného vycházela z jeho tvrzení o výši nákladů v částce 500 Kč, které nebyly nijak ověřeny, ačkoliv žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu a výdaje na bydlení 500 Kč nemohou odpovídat realitě. Žalobkyně sama vypočetla výdaje žalovaného na základě ekonomického modelu a dospěla k výdajům v částce 12 608,50 Kč, přičemž reálnými výdaji žalovaného se nezabývala. Lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku a interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně nebyly ani na výzvu soudu doloženy. Byla předložena lustrace RNRKI a BRKI. Vzhledem k uvedeným skutečnostem podle soudu prvního stupně nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Danou úvěrovou smlouvu proto posoudil jako absolutně neplatnou podle uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru s tím, že žalobkyně má právo pouze na vrácení dosud neuhrazené části jistiny poskytnutého úvěru, tj. částky 22 959,79 Kč. Ve zbývající části, ohledně částky 17 957,46 Kč s příslušenstvím, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Protože splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení.Proti tomuto rozsudku, a to proti výroku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby a proti výroku v odstavci III., o nákladech řízení, podala žalobkyně odvolání. Poukazuje na to, že při uzavření úvěrové smlouvy byl ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání v částce 24 067 Kč. Banka se tedy nespokojila s pouhým prohlášením žalovaného, ale jeho příjem ověřila z doloženého dokumentu podepsaného jeho zaměstnavatelem. Soud prvního stupně se dopustil logického omylu, když v odstavci 15. napadeného rozsudku konstatoval, že , název banky,  se dostatečně nezaobírala výdaji žalovaného a tento závěr opřel o skutečnost, že žalovaným deklarované výdaje na bydlení 500 Kč nebyly nijak ověřeny. Tento závěr podporuje obsahu spisu. Z něho jednoznačně vyplývá, že banka při výpočtu výdajů žalovaného z jím deklarované částky 500 Kč nevycházela. Naopak v souladu s principem obezřetného úvěrování výdaje žalovaného sama stanovila na základě normativního ekonomického modelu zahrnujícího životní minimum klienta, normativní náklady na bydlení a výši měsíčních splátek stávajících závazků tak, jak vyplývala z veřejných databází (žádné platební povinnosti nebyly zjištěny). Normativní hodnota výdajů žalovaného činila 12 608,50 Kč, tedy výrazně více než žalovaný sám deklaroval. Žalobkyně namítá, že , název banky,  se tedy nespokojila s deklarovanou částkou výdajů ze strany žalovaného 500 Kč, ale nahradila ji normativní kalkulací, což podle judikatury, a to rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc - ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 16 C 247/2019, pro řádné ověření úvěru schopnosti postačuje. Jestliže jsou zákonným kritériem pro odepření spotřebitelského úvěru důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, což vyplývá z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, pak takové pochybnosti v posuzovaném případě z výsledku posouzení nevyplývaly. Čistý měsíční příjem žalovaného byl doložen v částce 24 067 Kč, po odečtení normativních životních nákladů 12 608,50 Kč dosahoval hodnoty 11 458,50 Kč. Požadovaná splátka 1 063,47 Kč představuje 9,3 % tohoto disponibilního příjmu. Poměr měsíční splátky nového úvěru k čistému příjmu žalovaného činí pouze 4,42 %. Tato hodnota nevyvolává pochybnosti o platební schopnosti žalovaného a je plně v souladu s doporučením ČNB. Poměr celkové výše úvěru k ročnímu čistému příjmu žalovaného dosahuje hodnoty 0,16 a i tato hodnota je hluboko pod doporučenými limity. Žádné další závazky žalovaného z výpisu VRKI/NRKI nevyplývaly. Poskytnuté výši úvěru 45 000 Kč bylo uvedené prověření úvěruschopnosti žalovaného přiměřené. Soud prvního stupně vytknul žalobkyni, že lustraci v centrální evidence exekucí, insolvenčním rejstříku a interní databázi žalobkyně nedoložila ani na výzvu soudu. K tomuto závěru žalobkyně namítá, že z doplnění žaloby výslovně plyne, že , název banky,  před poskytnutím úvěru provedla kontrolu insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací a databázi MV ČR. Výsledky tohoto prověření nejsou k dispozici a požadavek soudu na jejich předložení je výsledkem formalistického přístupu. Výpis z VRKI/NRKI potvrzuje absenci úvěrového zatížení žalovaného u jiných věřitelů. K ověření příjmů domácnosti žalovaného v deklarované výši 65 000 Kč žalobkyně uvádí, že pro výpočet úvěruschopnosti pracovala , název banky,  s ověřeným individuálním příjmem žalovaného, nikoliv s příjmem domácnosti. Příjem domácnosti byl uveden nad rámec jako doplňující informace. Žalobkyně je přesvědčena, že , název banky,  provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Příjem byl ověřen listinným dokladem, výdaje byly stanoveny normativním modelem konzervativněji, než sám žalovaný deklaroval, registrové kontroly byly provedeny a jejich výsledky úvěr nevylučovaly. Rovněž ukazatele velkými písmeny MMS, DSTI a DTI byly příznivé a nevedly k důvodným pochybnostem o schopnosti žalovaného splácet.Žalovaný se k věci ani k odvolání žalobkyně nevyjádřil.Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací. (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o. s. ř.) bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201, o. s. ř.), a to v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o. s. ř. v části dotčené podaným odvoláním, tj. ve výroku v odstavci II., o částečném zamítnutí žaloby a výroku III., o nákladech řízení, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně. Podstatné je zjištění, že žalovaný na základě smlouvy o úvěru - express půjčka, získal od právní předchůdkyně žalobkyně celkovou částku 45 000 Kč a v rámci tohoto smluvního vztahu zaplatil úvěrující bance částku 22 040,21 Kč. Dosud nevrácená část jistiny činí 22 959,79 Kč. Současně bylo zjištěno, že v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy byl ověřen příjem žalovaného plynoucí z pracovního poměru v částce 24 067 Kč, což bylo doloženo potvrzením zaměstnavatele. Žalovaným deklarovaný příjem domácnosti ve výši 65 000 Kč ověřován nebyl. A pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela úvěrující banka při ověřování úvěruschopnosti žalovaného z částky 12 608,50 Kč (oproti žalovaným deklarovaným nákladům na bydlení 500 Kč měsíčně), k níž dospěla bez součinnosti se žalovaným na základě normativního ekonomického modelu zahrnujícího životní minimum klienta, normativní náklady na bydlení podle § 26 zákona č. 117/1995, tj. ze statistických údajů, s přihlédnutím k tomu, že jiné závazky žalovaného z veřejných databází nevyplývaly.Podstatou odvolání žalobkyně je nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že úvěrující banka , název banky,  nevynaložila řádnou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v době poskytnutí úvěru.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzovaném případě není pochyb o tom, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (banka , název banky, ) a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 45 000 Kč. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel, zde banka , název banky, , je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru tehdy, nepostupuje-li s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V rámci ověření schopnosti dlužníka úvěr splácet, je na místě využít i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).V posuzovaném případě úvěrující banka ověřila tvrzený příjem žalovaného uvedený v jeho žádosti o úvěr a v částce 24 000 Kč, a to z potvrzení zaměstnavatele žalovaného. Pokud jde o výdaje, je v žádosti o úvěr uveden jako druh bydlení pronajatý dům/byt s datem nastěhování 1. 1. 2001 (žalovaný se narodil , datum narození, ), jako ostatní nezbytné měsíční je v žádosti o úvěr uvedena částka 500 Kč, která odpovídá měsíčním nákladům na bydlení. Pokud jde o výdaje žalovaného, jejichž výše je pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet klíčová, má samotná žádost žalovaného z hlediska zkoumání úvěruschopnosti, zejména ve vztahu k výdajům nízkou relevanci, resp. údaje z ní nemohl poskytovatel úvěru považovat automaticky za pravdivé. Další informace o výdajích žalovaného si však úvěrující banka od žadatele o úvěr neopatřila a jejich výši stanovila sama na základě výpočtu ze statistických údajů s přihlédnutím k částce životního minima. Je zjevné, že tyto podklady pro závěr o životních nákladech žalovaného mohou mít ve vztahu ke konkrétní osobě jen omezenou vypovídací schopnost o skutečných poměrech žadatele o úvěr.Podle přesvědčení odvolacího soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru s odbornou péčí náležitě neověřila schopnost žalovaného úvěr splácet ve sjednaných splátkách v situaci, kdy sice zjistila jeho příjmy, avšak neověřila jeho pravidelné měsíční výdaje. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá totiž ověřit údaje, které věřitel získal od dlužníka. S výjimkou sdělení žadatele o úvěr o výši nezbytných měsíčních nákladů v částce 500 Kč, které se rovnají nákladům na bydlení, neměla právní předchůdkyně žalobkyně od žalované žádné relevantní údaje o jeho výdajích a za té situace nebylo co ověřovat. Například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 byl přijat závěr, že odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Významná je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). Tyto je však třeba porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Za situace, kdy úvěrující banka neměla od žalovaného žádné relevantní informace o jeho pravidelných měsíčních výdajích, mohla jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Za té situace je na místě závěr soudu prvního stupně o nedostatečném ověření úvěruschopnosti žalovaného a o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Bylo tak na místě uložit žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud nesplacenou část jistiny, což se promítlo do výroku v odstavci I. napadeného rozsudku, jímž byla stanovena splatnost v tomto výroku uvedené částky, přičemž toto rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo napadeno odvoláním a nabylo samostatně právní moci. Současně z uvedených závěrů vyplývá, že ve zbývající části uplatněného nároku je žaloba nedůvodná, což vede k jejímu částečnému zamítnutí výrokem v odst. II. napadeného rozsudku. Toto rozhodnutí považuje odvolací soud za správné, proto jej potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které odpovídá zásadě úspěchu ve věci vyplývající z ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř.Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně nesprávně zamítl nárok na zákonný úrok z prodlení v celém rozsahu, a to bez věcného zohlednění budoucích situací, v nichž by žalovaný přestal hradit výrokem I. napadeného rozsudku stanovené splátky. Poukazuje na to, že výrokem I. napadeného rozsudku soud prvního stupně stanovil dobu splatnosti zbývající části jistiny ve formě měsíčních splátek po 1000 Kč, pokud žalovaný přestane řádně splácet soudem určené splátky a uvede se tím do prodlení s vrácením zbývající části listiny, vznikne nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznané dlužné jistiny. Výrok II. napadeného rozsudku nepřiměřeně eliminuje nárok žalobkyně i pro budoucí období, v nichž prodlení žalovaného skutečně nastane. Takovýto výrok je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.Odvolací soud má za to, že tato argumentace žalobkyně není důvodná. Soud prvního stupně výrokem napadeného rozsudku vyčerpal zcela předmět řízení tak, jak jej vymezila žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu. Rozhodl podle stavu v době, kdy napadený rozsudek vyhlásil (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), což platí i pro rozhodování odvolacího soudu (§ 211 o. s. ř.). Rozhodnutí soudu prvního stupně napadeným rozsudkem ve výroku v odstavci II. nepřekáží uplatnění případného budoucího nároku žalobkyně na úrok z prodlení, pokud by nebyla platební povinnost, respektive splatnost dlužné částky žalovaným respektována. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Nárok na takové úroky z prodlení nebyl (ani nemohl být) v projednávané věci uplatněn.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně neměla v odvolacím řízení úspěch a žalovanému žádné náklady tohoto řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. přípustné dovolání, které je možné podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR u Okresního soudu v Prachaticích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:7.Co.760.2026.1","publishedAt":"2026-11-04","decisionAt":"2026-09-16","caseNumber":{"senate":7,"registry":"Co","index":760,"year":2026,"pageNumber":62},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Marie","lastName":"Rudolfová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 40 917,25 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 3. 2026, č. j. 2 C 22/2026-37,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":2,"registry":"C","index":22,"year":2026,"pageNumber":37},"affectedDate":"2026-03-31","courtCode":"OSPT","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"10","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"154","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"201","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"202","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"26","lexNumber":117,"lexYear":1995,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}