{"uuid":"78ffac5f-d416-450d-b9c8-6fb75316ffde","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Timma Šmehlíka a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně A","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", státní příslušník ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 24 240 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 26. 11. 2025, č. j. 3 C 267/2025-101","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se výrocích II. a III. potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se výrocích II. a III. potvrzuje. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 8 850 Kč s úrokem z prodlení jdoucím z tohoto základu ve výši 12,75 % p. a. od 3. 7. 2024 do zaplacení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobu zamítl ve zbývajícím rozsahu, tj. o zaplacení 15 390 Kč s příslušenstvím (výrok III). Podle odůvodnění rozhodnutí ke skutkovému stavu věci zjistil, že účastníci uzavřeli 28. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které, se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout, a také poskytla částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem 8 190 Kč s tím, že celková částka k úhradě činila 21 638 Kč. Žalovaný zaplatil 11 150 Kč. Z vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že „maximální částka k poskytnutí úvěru pro žalovaného činila 30 000 Kč“, úvěr byl poskytnut ve výši 20 000 Kč. Smlouvu po právní stránce soud prvního stupně posoudil podle ust. § 2395 o. z., jako smlouvu o úvěru a shledal ji neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 obč. zák. (o. z.) Žalobkyni tak náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a tím, co žalovaný splatil. Právo na úrok z prodlení žalobkyni náleží dle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku včasné odvolání, kterým napadla výroky III a implicite i II. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých při posouzení, zda se sjednaná sazba úroku z prodlení příčí dobrým mravům, nelze vyjít pouze z úrokové sazby, ale je třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu, včetně rizikovosti poskytovaného úvěru. V posuzované věci byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč s poplatkem ve výši 1 638 Kč, který měl být vrácen za 28 dní. Při poskytování úvěru v relativně nízkých částkách – tzv. mikroúvěry s krátkodobou splatností slouží poplatek za poskytnutí úvěru k pokrytí veškerých nákladů spojených s administrací a poskytnutím úvěru. Tento poplatek musí také žalobkyni jako podnikatelskému subjektu zajistit přiměřený zisk. U takového poplatku nelze jeho přiměřenost posuzovat podle úrokových sazeb, které jsou standardně vyžadovány u spotřebitelských úvěrů poskytovaných řádově ve vyšších částkách. Poukázala také na to, že celá řada subjektů poskytuje úvěry za obdobných podmínek jako žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu vymezeném v odvolání žalobkyně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř., k čemuž se souhlasem účastníků nemusel nařizovat jednání. Odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V přezkoumávané věci se žalobkyně domáhala proti žalovanému v součtu zaplacení 24 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského – 12,75 % p.a., a to z částky 20 000 Kč za dobu od 3. 7. do 23. 9. 2024 a od 24. 9. 2024 do zaplacení ze základu 18 700 Kč. Právním titulem žalovaných nároků je smlouva o úvěru ze dne 28. 5. 2024. Vedle úhrady nesplacené jistiny za poskytnutí úvěru ve výši 8 190 Kč (tedy nikoliv ve výši 1 638 Kč uvedených v odvolání) uvádí jako další právní základ svého nároku smluvní pokutu podle čl. IX.1.a smlouvy ve výši 5 540 Kč za prodlení žalovaného se splácením úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 28. 5. 2023 plyne, že účastníci ji uzavřeli s odkazem na ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a také s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru, přičemž úvěrovaným spotřebitelem je žalovaný. Žalobkyně se jí zavázala poskytnout žalovanému jako úvěr 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve lhůtě 28 dnů, a to s poplatkem, jehož výše je ve smlouvě vymezena neurčitě. V rubrice „Poplatek za poskytnutí úvěru v plné výši“ na čtvrté straně smlouvy (tabulka tvořící její článek II) je uvedena částka 8 190 Kč. V dalším řádku tabulky, rubrikovaném jako „Slevový kód“ a „Výše poplatku za poskytnutí úvěru po uplatnění slevového kódu (při splnění podmínek jeho uplatnění)“ jsou uvedeny údaje „80%(KÓD)“ a částka 1638 Kč. Roční úroková sazba je uvedena ve výši 0% a celková částka, kterou má „Úvěrující“ zaplatit (přičemž jako úvěrující je ve smlouvě označena v jejím záhlaví žalobkyně) 21 638 Kč. Nárokovaná smluvní pokuta má oporu v článku IX. odst. 1 písm. a) smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud prvního stupně předloženou smlouvu ve shodě s jejími účastníky posuzoval podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., o smlouvě o úvěru. Správně také dovodil, že jde o vztah mezi podnikatelem, který peněžní prostředky poskytl žalované v rámci výkonu svého podnikání a spotřebitelem a že je jednotlivá ujednání smlouvy třeba posuzovat i podle právních norem zajišťujících ochranu spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že úrok dohodnutý účastníky v posuzované smlouvě je úrokem přiměřeným. Žalobkyní předložená smlouva o úvěru byla uzavřena na formuláři předchůdce žalobkyně a odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že tento poskytovatel úvěru obsahově shodný formulář smlouvy používá při poskytování spotřebitelských úvěrů opakovaně. Žalovaný jako spotřebitel tak fakticky neměl reálnou možnost její obsah ovlivnit. Uzavírání smluv se spotřebiteli adhezním způsobem není samo o sobě nepřípustné, naopak jde o celkem častou praxi u tzv. „retailových obchodů“, jakým je i posuzovaná smlouva. Žalovaný je „běžným“ spotřebitelem a z obsahu smlouvy nelze seznat žádné individuální odchylky, jimiž by se lišila od jiných úvěrů žalobkyní na trhu nabízených a poskytovaných. Zmíněný způsob uzavření spotřebitelské smlouvy je na druhou stranu důvodem, aby přiměřenost a mravnost ujednání v takové smlouvě, fakticky jednostranně určených silnější smluvní stranou, byla zkoumána pečlivěji, než je-li obsah smlouvy výsledkem skutečného vyjednávání stran. Ujednání smlouvy je přitom nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na skutečný (nikoliv jen formálně deklarovaný) obsah práv účastníků, která jsou jimi založena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ust. § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1813 odst. 1 o.z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Jak správně připomněl soud prvního stupně, smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplata, kterou je úvěrovaný spotřebitel povinen platit za to, že má po určitou dobu k dispozici poskytnuté finanční prostředky, je úrokem ve smyslu ust. § 1802 a násl. o.z. V posuzované věci je proto úrokem jakékoliv plnění, které je ve smlouvě označeno jako „poplatek za poskytnutí úvěru“ a údaj o výši úroku „0%“ je evidentně klamavý. Přitom právě údaj o výši úrokové sazby je zpravidla jedním z rozhodujících ukazatelů, který spotřebitelé při rozhodnutí o volbě tohoto kterého spotřebitelského úvěru zvažují a této skutečnosti si profesionální poskytovatel úvěru nemůže nebýt vědom. Proto hodnocené právní jednání - smlouva, v níž žalobkyně předstírá, že výše úroku je nulová, ve skutečnosti ale za poskytnutí jistiny požaduje plnění, které odpovídá nominální úrokové sazbě 533 % p.a., nárokuje-li „poplatek“ 8 190 Kč za poskytnutí částky 20 000 Kč na dobu 28 dnů, dobrým mravům odporuje. Stejně tak odporuje požadavku srozumitelnosti a jasnosti výše zmíněné vymezení tohoto „poplatku“ neboť běžnému spotřebiteli je stěží srozumitelné, zda za poskytnutí úvěru zaplatí 1 638 Kč či 8 190 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami je přitom pětinásobný. Proto ačkoliv na ujednání o výši úroku ustanovení § 1813 o.z. s následky stanoveným v ust. § 1815 o.z. zásadně nedopadá, neboť ujednání o úroku z úvěru je ujednáním o hlavním předmětu závazku, u posuzované smlouvy tomu tak není, neboť neplatí, že by údaj o výši úroku byl spotřebiteli poskytnu jasným a srozumitelným způsobem. Jelikož není pochyb, že ujednání o povinnosti uhradit za poskytnutí částky 20 000 Kč na dobu 28 dnů je ujednáním, které v rozporu s požadavkem poctivosti zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, jde o zneužívající ujednání ve smyslu ust. 1813 o.z., k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží a i z tohoto důvodu žalovanému povinnost k úhradě nárokovaného poplatku za poskytnutí úvěru, ve skutečnosti nepřiměřeně vysokého úroku, nevznikla, a to ani z části.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ani respekt k těmto zásadám ale nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. To vše navíc způsobem, který zneužívá objektivně menší schopnosti spotřebitele zorientovat se v objektivně složitém textu sjednané uvěrové smlouvy (v rozsahu 17 stran) v níž jsou údaje, které jsou pro posouzení obsahu jeho závazků rozhodující, uvedeny výše popsaným způsobem nejednoznačně až klamavě. Smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou dle § 588 o.z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně tak má z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které jí soud přisoudil již pravomocným výrok I jeho rozsudku. Zamítl-li žalobu ve zbývajícím rozsahu, je jeho rozhodnutí věcně správné, proto je odvolací soud v souladu s ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. O nákladech odvolacího řízení, v němž žalobkyně nebyla ani zčásti úspěšná a žalovanému v něm žádné náklady nevznikly, odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Označeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 8 850 Kč s úrokem z prodlení jdoucím z tohoto základu ve výši 12,75 % p. a. od 3. 7. 2024 do zaplacení (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalobu zamítl ve zbývajícím rozsahu, tj. o zaplacení 15 390 Kč s příslušenstvím (výrok III). Podle odůvodnění rozhodnutí ke skutkovému stavu věci zjistil, že účastníci uzavřeli 28. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které, se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout, a také poskytla částku 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit s poplatkem 8 190 Kč s tím, že celková částka k úhradě činila 21 638 Kč. Žalovaný zaplatil 11 150 Kč. Z vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyplynulo, že „maximální částka k poskytnutí úvěru pro žalovaného činila 30 000 Kč“, úvěr byl poskytnut ve výši 20 000 Kč. Smlouvu po právní stránce soud prvního stupně posoudil podle ust. § 2395 o. z., jako smlouvu o úvěru a shledal ji neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ust. § 580 obč. zák. (o. z.) Žalobkyni tak náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a tím, co žalovaný splatil. Právo na úrok z prodlení žalobkyni náleží dle § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.2. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku včasné odvolání, kterým napadla výroky III a implicite i II. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterých při posouzení, zda se sjednaná sazba úroku z prodlení příčí dobrým mravům, nelze vyjít pouze z úrokové sazby, ale je třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti konkrétního případu, včetně rizikovosti poskytovaného úvěru. V posuzované věci byl žalovanému poskytnut úvěr 20 000 Kč s poplatkem ve výši 1 638 Kč, který měl být vrácen za 28 dní. Při poskytování úvěru v relativně nízkých částkách – tzv. mikroúvěry s krátkodobou splatností slouží poplatek za poskytnutí úvěru k pokrytí veškerých nákladů spojených s administrací a poskytnutím úvěru. Tento poplatek musí také žalobkyni jako podnikatelskému subjektu zajistit přiměřený zisk. U takového poplatku nelze jeho přiměřenost posuzovat podle úrokových sazeb, které jsou standardně vyžadovány u spotřebitelských úvěrů poskytovaných řádově ve vyšších částkách. Poukázala také na to, že celá řada subjektů poskytuje úvěry za obdobných podmínek jako žalobkyně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu vymezeném v odvolání žalobkyně podle ust. § 212, § 212a o. s. ř., k čemuž se souhlasem účastníků nemusel nařizovat jednání. Odvolání žalobkyně neshledal opodstatněným.5. V přezkoumávané věci se žalobkyně domáhala proti žalovanému v součtu zaplacení 24 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského – 12,75 % p.a., a to z částky 20 000 Kč za dobu od 3. 7. do 23. 9. 2024 a od 24. 9. 2024 do zaplacení ze základu 18 700 Kč. Právním titulem žalovaných nároků je smlouva o úvěru ze dne 28. 5. 2024. Vedle úhrady nesplacené jistiny za poskytnutí úvěru ve výši 8 190 Kč (tedy nikoliv ve výši 1 638 Kč uvedených v odvolání) uvádí jako další právní základ svého nároku smluvní pokutu podle čl. IX.1.a smlouvy ve výši 5 540 Kč za prodlení žalovaného se splácením úvěru.6. Z obsahu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  z 28. 5. 2023 plyne, že účastníci ji uzavřeli s odkazem na ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku a také s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru, přičemž úvěrovaným spotřebitelem je žalovaný. Žalobkyně se jí zavázala poskytnout žalovanému jako úvěr 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve lhůtě 28 dnů, a to s poplatkem, jehož výše je ve smlouvě vymezena neurčitě. V rubrice „Poplatek za poskytnutí úvěru v plné výši“ na čtvrté straně smlouvy (tabulka tvořící její článek II) je uvedena částka 8 190 Kč. V dalším řádku tabulky, rubrikovaném jako „Slevový kód“ a „Výše poplatku za poskytnutí úvěru po uplatnění slevového kódu (při splnění podmínek jeho uplatnění)“ jsou uvedeny údaje „80%(KÓD)“ a částka 1638 Kč. Roční úroková sazba je uvedena ve výši 0% a celková částka, kterou má „Úvěrující“ zaplatit (přičemž jako úvěrující je ve smlouvě označena v jejím záhlaví žalobkyně) 21 638 Kč. Nárokovaná smluvní pokuta má oporu v článku IX. odst. 1 písm. a) smlouvy.7. Soud prvního stupně předloženou smlouvu ve shodě s jejími účastníky posuzoval podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., o smlouvě o úvěru. Správně také dovodil, že jde o vztah mezi podnikatelem, který peněžní prostředky poskytl žalované v rámci výkonu svého podnikání a spotřebitelem a že je jednotlivá ujednání smlouvy třeba posuzovat i podle právních norem zajišťujících ochranu spotřebitele.8. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že úrok dohodnutý účastníky v posuzované smlouvě je úrokem přiměřeným. Žalobkyní předložená smlouva o úvěru byla uzavřena na formuláři předchůdce žalobkyně a odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že tento poskytovatel úvěru obsahově shodný formulář smlouvy používá při poskytování spotřebitelských úvěrů opakovaně. Žalovaný jako spotřebitel tak fakticky neměl reálnou možnost její obsah ovlivnit. Uzavírání smluv se spotřebiteli adhezním způsobem není samo o sobě nepřípustné, naopak jde o celkem častou praxi u tzv. „retailových obchodů“, jakým je i posuzovaná smlouva. Žalovaný je „běžným“ spotřebitelem a z obsahu smlouvy nelze seznat žádné individuální odchylky, jimiž by se lišila od jiných úvěrů žalobkyní na trhu nabízených a poskytovaných. Zmíněný způsob uzavření spotřebitelské smlouvy je na druhou stranu důvodem, aby přiměřenost a mravnost ujednání v takové smlouvě, fakticky jednostranně určených silnější smluvní stranou, byla zkoumána pečlivěji, než je-li obsah smlouvy výsledkem skutečného vyjednávání stran. Ujednání smlouvy je přitom nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na skutečný (nikoliv jen formálně deklarovaný) obsah práv účastníků, která jsou jimi založena.9. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle ust. § 1811 odst. 1 o.z. veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně v jazyce, ve kterém se uzavírá smlouva. Podle ust. § 1813 odst. 1 o.z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.11. Jak správně připomněl soud prvního stupně, smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplata, kterou je úvěrovaný spotřebitel povinen platit za to, že má po určitou dobu k dispozici poskytnuté finanční prostředky, je úrokem ve smyslu ust. § 1802 a násl. o.z. V posuzované věci je proto úrokem jakékoliv plnění, které je ve smlouvě označeno jako „poplatek za poskytnutí úvěru“ a údaj o výši úroku „0%“ je evidentně klamavý. Přitom právě údaj o výši úrokové sazby je zpravidla jedním z rozhodujících ukazatelů, který spotřebitelé při rozhodnutí o volbě tohoto kterého spotřebitelského úvěru zvažují a této skutečnosti si profesionální poskytovatel úvěru nemůže nebýt vědom. Proto hodnocené právní jednání - smlouva, v níž žalobkyně předstírá, že výše úroku je nulová, ve skutečnosti ale za poskytnutí jistiny požaduje plnění, které odpovídá nominální úrokové sazbě 533 % p.a., nárokuje-li „poplatek“ 8 190 Kč za poskytnutí částky 20 000 Kč na dobu 28 dnů, dobrým mravům odporuje. Stejně tak odporuje požadavku srozumitelnosti a jasnosti výše zmíněné vymezení tohoto „poplatku“ neboť běžnému spotřebiteli je stěží srozumitelné, zda za poskytnutí úvěru zaplatí 1 638 Kč či 8 190 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami je přitom pětinásobný. Proto ačkoliv na ujednání o výši úroku ustanovení § 1813 o.z. s následky stanoveným v ust. § 1815 o.z. zásadně nedopadá, neboť ujednání o úroku z úvěru je ujednáním o hlavním předmětu závazku, u posuzované smlouvy tomu tak není, neboť neplatí, že by údaj o výši úroku byl spotřebiteli poskytnu jasným a srozumitelným způsobem. Jelikož není pochyb, že ujednání o povinnosti uhradit za poskytnutí částky 20 000 Kč na dobu 28 dnů je ujednáním, které v rozporu s požadavkem poctivosti zakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, jde o zneužívající ujednání ve smyslu ust. 1813 o.z., k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží a i z tohoto důvodu žalovanému povinnost k úhradě nárokovaného poplatku za poskytnutí úvěru, ve skutečnosti nepřiměřeně vysokého úroku, nevznikla, a to ani z části.12. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ani respekt k těmto zásadám ale nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. To vše navíc způsobem, který zneužívá objektivně menší schopnosti spotřebitele zorientovat se v objektivně složitém textu sjednané uvěrové smlouvy (v rozsahu 17 stran) v níž jsou údaje, které jsou pro posouzení obsahu jeho závazků rozhodující, uvedeny výše popsaným způsobem nejednoznačně až klamavě. Smlouvu s takovým obsahem je nutno považovat za absolutně neplatnou dle § 588 o.z.13. Žalobkyně tak má z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení, které jí soud přisoudil již pravomocným výrok I jeho rozsudku. Zamítl-li žalobu ve zbývajícím rozsahu, je jeho rozhodnutí věcně správné, proto je odvolací soud v souladu s ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.14. O nákladech odvolacího řízení, v němž žalobkyně nebyla ani zčásti úspěšná a žalovanému v něm žádné náklady nevznikly, odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. O přípustnosti dovolání je oprávněn rozhodovat pouze dovolací soud. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu, prostřednictvím soudu prvního stupně, do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":{"tableId":3,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:64.Co.61.2026.1","publishedAt":"2026-09-04","decisionAt":"2026-04-28","caseNumber":{"senate":64,"registry":"Co","index":61,"year":2026,"pageNumber":131},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Timm","lastName":"Šmehlík","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 24 240 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":3,"registry":"C","index":267,"year":2025,"pageNumber":101},"affectedDate":"2025-11-26","courtCode":"OSTC","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"580","lexNumber":0,"lexYear":0,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1813","lexNumber":0,"lexYear":0,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","VZAJEMNE_PLNENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","PODNIKATEL","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}