{"uuid":"7f5b4219-85df-4208-a11e-82b7b2df01bf","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jany Knotkové a soudců Mgr. Zdeňka Váni a Mgr. Miloše Žitného ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: Česká republika – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"jednající ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno jednajícího","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa jednajícího","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 168.072 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. dubna 2026 č. j. 48 C 255/2025-87","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 9.625 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); žalobu ohledně zaplacení částky 158.447 Kč s příslušenstvím z částky 168.072 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 11.438 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne 26. 11. 2025, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 168.072 Kč s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce v tomto řízení vystupoval jako poškozený uplatňující v řízení nárok na náhradu škody a právo na náhradu odměny poškozeného za právní zastoupení v řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobci již poskytla finanční zadostiučinění 83.875 Kč, což považovala za dostačující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku nejprve vzal za svá tvrzení, která byla mezi účastníky nesporná. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 20. 1. 2025 ve výši 200.000 Kč a že žalovaná nárok předběžně projednala a částečně jej shledala důvodným co do částky 31.928 Kč, což sdělila stanoviskem ze dne 9. 6. 2025. V posuzovaném řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušeno, a to z důvodu zmatečného konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Při druhém rozhodování bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, kdy poté rozhodoval na základě podaného dovolání Nejvyšší soud, který Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť nebylo jasné, jaký druh zadostiučinění byl žalobci, coby poškozenému, přiznán. Touto otázkou se trestní soudy nezabývaly a Nejvyšší soud tak dal pokyn, aby byl vypracován znalecký posudek. Poté bylo rozhodováno potřetí na soudu prvního stupně, kdy toto bylo potvrzeno soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o náhradě škody, poté následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který v meritu samém dovolání odmítl, v části adhezního řízení rozhodnutí soudu nižších instancí ve výroku o náhradě škody změnil a žalobci, co by poškozenému, žádnou náhradu škody nepřiznal. Proti tomuto dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, se kterou byl úspěšný a poté, co byla Ústavním soudem rozhodnuta část rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, v části o náhradě škody, tak poté Nejvyšší soud rozhodoval znovu a v dalším rozhodování Nejvyšší soud odmítl dovolání odsouzené ve výroku o náhradě škody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Dále soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že žalobce se již na žalovanou s žádostí o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti se shodným řízení obrátil, a to podáním z 25. 7. 2022. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne 16. 2. 2023 a přiznala 40.000 Kč. Obvodní soud pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dospěl v řízení pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" k závěru o celkové výši zadostiučinění 47.500 Kč, následně odvolací soud dospěl k výši 51.947 Kč. Tato částka, resp. rozdíl oproti žalované poskytnuté částce 40.000 Kč, byla žalobci pravomocně přiznána, když jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo zamítnuto.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Dále obvodní soud detailně popsal průběh posuzovaného řízení tak, že usnesením ze dne 6. 5. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 14. 5. 2019 byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" doručen přípis právního zástupce žalobce ve věci uplatnění nároku na náhradu škody vůči obviněné ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 20. 11. 2019 se před obvodním soudem konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen (v pořadí první) rozsudek, kterým byla obžalovaná uznána vinnou, byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a současně jí byla uložena povinnost nahradit poškozenému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 327.000 Kč. Dne 18. 2. 2020 se konalo neveřejné zasedání odvolacího městského soudu, během něhož byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. U hlavního líčení konaném před obvodním soudem dne 9. 12. 2020 byl vyhlášen (v pořadí druhý) rozsudek, kterým byla obžalovaná uznána vinnou, a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Rovněž jí byla uložena povinnost nahradit žalobci částku 327.000 Kč. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 17. 2. 2021 byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a výroku o přiznání nemajetkové újmy a bylo znovu rozhodnuto tak, že se obžalovaná při nezměněném výroku o vině přečinu křivého obvinění, přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Zároveň byla obžalované uložena povinnost zaplatit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč. Se zbytkem nároku byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne 18. 5. 2021 Obvodní soud pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vydal usnesení, kterým uložil odsouzené nahradit žalobci náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení; toto usnesení bylo následně zrušeno odvolacím soudem. Dne 15. 7. 2021 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Usnesením dovolacího soudu ze dne 25. 8. 2021 byl zrušen rozsudek Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 17. 2. 2021 a rozsudek Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 9. 12. 2020. U hlavního líčení konaném před obvodním soudem dne 24. 1. 2022 byl vyhlášen (v pořadí třetí) rozsudek, kterým byla obžalovaná uznána vinnou, byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání proti tomuto rozsudku bylo rozhodováno Městským soudem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jeho rozsudkem ze dne 13. 4. 2022 byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a bylo znovu rozhodnuto tak, že obžalovaná byla uznána vinnou, byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Obžalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200.000 Kč. Se zbytkem svého nároku byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením obvodního soudu ze dne 21. 6. 2022 byla odsouzené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uložena povinnost nahradit žalobci náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení částku 132.374 Kč. Dne 28. 2. 2023 proběhlo neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl částečně zrušen rozsudek Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 13. 4. 2022, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k žalobci. Usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024 byla odmítnuta ústavní stížnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 bylo k stížnosti žalobce rozhodnuto, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023 bylo v části, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, porušeno žalobcovo základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v této části bylo usnesení Nejvyššího soudu zrušeno. Dne 19. 3. 2025 proběhlo neveřejné zasedání Nejvyššího soudu, kde bylo vyhlášeno usnesení o odmítnutí dovolání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti rozsudku Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 13. 4. 2022 i v části směřující proti výroku o náhradě nemajetkové újmy žalobce. Usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2026 byla ústavní stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 24. 7. 2025 a Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 10. 6. 2025 (ve věci uložení povinnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" k náhradě nákladů vzniklých žalobci přibráním zmocněnce) odmítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud prvního stupně dospěl k takovému závěru o skutkovém stavu, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 14. 5. 2019, kdy žalobce uplatnil v posuzovaném řízení nárok na náhradu škody a skončilo dnem 7. 1. 2026, kdy Ústavní soud odmítl stížnost žalobce. Řízení tedy trvalo 6 let a 8 měsíců. Žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 51.947 Kč a 31.928 Kč, které vyplatila před podáním žaloby, celkem 83.875 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci činící 6 let a 8 měsíců hodnotil jako nepřiměřenou, v posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zabýval se proto tím, jaká satisfakce odpovídá nemajetkové újmě žalobce, jejíž vznik se presumuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Základní částku zadostiučinění stanovil obvodní soud na 85.000 Kč v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (publikované pod R 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to částkou odškodnění ve výši 15.000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy základní částku redukoval na polovinu. Tutu základní částku pak modifikoval za použití jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Posuzované řízení bylo složitější po skutkové, procesní i hmotněprávní stránce. Po stránce skutkové soud prvního stupně posoudil věc jako složitější, neboť v řízení byly vyhotoveny dva znalecké posudky, k nimž byli vyslýcháni znalci, z čehož lze usuzovat skutkovou složitost věci. Po stránce procesní věc posoudil jako složitější, neboť soudy v rámci řízení vydaly větší množství procesních rozhodnutí zejména o povinnosti odsouzené zaplatit žalobci náhradu nákladů zmocněnce, která byla opakovaně rušena a bylo znovu o nich rozhodováno, kdy o tomto bylo rozhodováno i Ústavním soudem, který ústavní stížnost odmítl. Po stránce hmotněprávní soud věc posoudil jako běžně složitou. V rámci kritéria složitosti se zohledňuje i počet soudních instancí, na kterých byla věc projednávána. Věc se vedla na třech stupních soudní soustavy a rovněž před Ústavním soudem. Počet instancí jako objektivní skutečnost se však nezohledňuje v situaci, kdy dochází k tzv. kvalifikované kasaci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3673/2021). V posuzovaném řízení však byl první rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušen z důvodu zmatečného konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Při druhém rozhodování bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, kdy poté Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť nebylo jasné, jaký druh zadostiučinění byl žalobci coby poškozenému přiznán. Třetí meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o náhradě škody, poté následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který v meritu samém dovolání odmítl, v části adhezního řízení rozhodnutí soudu nižších instancí ve výroku o náhradě škody změnil a žalobci coby poškozenému, žádnou náhradu škody nepřiznal. Proti dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, se kterou byl úspěšný, poté Nejvyšší soud rozhodoval znovu a v dalším rozhodování Nejvyšší soud dovolání odsouzené ve výroku o náhradě škody odmítl. Dobu, po kterou byly vyřizovány opravné prostředky, které splňují definiční znak kvalifikované kasace proto nelze v rámci kritéria počtu instancí zohlednit. Ve zbylém rozsahu je však na místě počet soudních instancí zohlednit, což je také důvod, že i přes velké množství opravných prostředků a soudních instancí soud prvního stupně základní částku snižoval pouze o 5 %. V rámci kritéria složitosti řízení proto soud prvního stupně přistoupil ke snížení základní částky celkově o 20 % (15 % za složitost věci, 5 % za instančnost). Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V případě kritéria postupu orgánů veřejné moci obvodní soud neshledal ve fázi přípravného řízení ani v řízení před soudem žádné průtahy. Obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz Simon, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. C.H. Beck, 2019. str. 286). Jediným obdobím nečinnosti lze shledat v období od ledna 2024 do září 2024, toto lze však odůvodnit tím, že spis byl buď u Ústavního soudu k posouzení ústavní stížnosti nebo se spis nacházel u obvodního soudu, kde probíhalo řízení o nároku žalobce na přiznání zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud prvního stupně v tomto ohledu průtahy neshledal. Jiná období, která by mohla být označena jako nedůvodná nečinnost, prvostupňový soud v řízení neshledal a nebyla ani tvrzena. Přípravné řízení bylo ukončeno přibližně 4 měsících, kdy byla podána obžaloba, s ohledem na délku přípravného řízení v řádu měsíců soud délku přípravného řízení shledal za přiměřenou. Řízení před soudy (všech stupňů) pak trvalo od 23. 8. 2019 (den podání obžaloby) do 7. 1. 2026 (rozhodnutí o ústavní stížnosti žalobce), tedy 6 let a 4 měsíce. Celková délka řízení tak představovala 6 let a 8 měsíců, což do značné míry bylo způsobeno tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně, případně i druhého stupně a v jenom případě i Nejvyššího soudu byla rušena z tzv. kvalifikovaných důvodů a tím byla celková délka negativně ovlivněna. Obvodní soudu proto přistoupil k navýšení základní částky o 30 %, takové navýšení plně zohledňuje zjištěné kvalifikované kasace. Současně bylo zjištění o kvalifikovaných kasacích náležitě zohledněno i v rámci kritéria složitosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně zhodnotil jako standardní, neboť se jednalo o adhezní řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 30 Cdo 2715/2019), u něhož se neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Nalézací soud tedy shrnul, že základní částku 85.000 Kč je třeba zvýšit o 10 % na částku 93.500 Kč. Zároveň prvostupňový soud vyšel z toho, že žalovanou již bylo žalobci celkem poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 83.875 Kč, proto mu přiznal pouze zbývající částku 9.625 Kč a ve zbývajícím požadovaném nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 158.447 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Pokud jde o požadavek na úroky z prodlení, žalobce svůj nárok na náhradu škody podle OdpŠk uplatnil dne 20. 1. 2025 a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne 20. 7. 2025. Žalovaná o nároku žalobce rozhodla dne 9. 6. 2025. Žalobce požadoval příslušenství od 11. 6. 2025. V tomto případě však soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná postupovala správně, kdy se nalézací soud zcela ztotožnil se způsobem modifikace základní částky. K žádnému prodlení na straně žalované tak nedošlo. Žalovaná měla možnost žalobci poskytnout zbývající zadostiučinění za období, které uplynulo od okamžiku projednání nároku, a to počínaje dnem 8. 1. 2026, kdy jí byla doručena žaloba. Tímto dnem počala běžet žalované šestiměsíční lhůta k případnému doprojednání nároku žalobce ve vztahu ke zbývajícímu období. Až do 8. 7. 2026 se tak žalovaná do prodlení dostat nemohla. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši z přisouzené částky nepřiznal, neboť částka 9.625 Kč představuje částku, kterou by za situace, kdy by řízení bylo skončeno již v době předběžného projednání, zcela zjevně přiznala i sama žalovaná, nelze zde dovodit prodlení žalované. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním v rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta v meritu věci a v rozsahu výroku o nákladech řízení. Namítal, že obvodní soud věc nesprávně právně posoudil otázku přiměřenosti poskytovaného zadostiučinění. Soud prvního stupně nezohlednil v rámci rozhodování otázku průtahů, které nastaly při rozhodování o ústavní stížnosti ve věci vedení u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1551/23. Ústavní stížnost byla podána dne 9. 6. 2023, repliky k ústavní stížnosti shromáždil Ústavní soud do konce srpna 2023, repliky k ústavní stížnosti zaslal Ústavní soud žalobci k vyjádření dne 29. 9. 2023. Ústavní soud byl opakovaně žádán o vrácení spisu, přičemž sám sděloval obecnému soudu, že věc bude řešena velmi rychle (nález měl být připraven na vydání na leden 2024). Nález však byl vyhlášen až dne 25. 1. 2025, tedy až jeden rok poté, co bylo avizováno. Nezohlednění průtahu v řízení v rozsahu jednoho roku je pak vadou rozhodnutí, která negativně ovlivňuje výši přiznaného nároku. V této souvislosti žalobce odkazoval na řadu rozhodnutí dovolacího soudu týkajících se průtahů v řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle žalobce pak kauza nevykazovala žádnou složitost, a to ani procesní a ani skutkovou. Procení složitost je dána tam, kde si řízení vyžaduje, aby bylo rozhodováno o různých procesních otázkách, kdy takové rozhodování má vliv na celkovou délku řízení. V trestním řízení však nebylo ničeho procesně složitého, kdy soudy nerozhodovaly procesní otázky, které by zatěžovaly řízení jednak samotným rozhodnutím o procesní otázce či o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí. Takovýto postup nenastal v řízení ani v jednom případě. Soud prvního stupně zaměnil procesní složitost s instančností řízení, přičemž toto jsou dvě různé kategorie a jedná se o zaměňování příčiny a následku. Instančnost byla způsobena rozhodováním soudů (opakované rušení rozhodnutí), kdy žalobce byl úspěšným uplatňovatelem práva (tedy mu nelze přičítat tuto instančnost, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3628/2010). Soud prvního stupně pak zcela nelogicky tuto instančnost posoudil opětovně jako procesní složitost. Tedy soud jednu a tutéž skutečnost hodnotil dvakrát, a to naprosto rozdílným způsobem. Závěr o skutkové složitosti věci nemá oporu v provedeném dokazování. Věc byla ze skutkového hlediska naprosto jednoduchá, kdy se jedná o trestný čin, jehož dokazování bylo založeno na existenci veřejných listin, a to protokolů o výslechu obžalované a protokolu z hlavního líčení a protokolu z veřejného zasedání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Navýšení o 5 % za instačnost řízení je podle žalobce v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1303/21, kdy z tohoto nálezu vyplývá, že opakované rušení rozhodnutí a vyvolání potřeby nových rozhodnutí je soudním ping-pongem a k instančnosti se v takovém případě vůbec nemá přihlížet, neboť je systémovým selháním rozhodujících orgánů. Soud prvního stupně vadně interpretoval závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1303/21, kdy za soudní ping – pong považoval jen a pouze kvalifikované rušení rozhodnutí. Tak tomu však není a Ústavní soud nerozlišuje ve svém závěru o soudním ping-pongu mezi kvalifikovaným či nekvalifikovaným kasačním rozhodnutím. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a přiznal žalobci další odškodnění v peněžité formě a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalovaná podala včasné odvolání proti výroku III. rozsudku o nákladech řízení. Tento výrok považovala žalovaná za nesprávný, jelikož se nejedná o účelně vynaložené náklady. K přiznání dalšího zadostiučinění dle napadeného rozsudku došlo až v důsledku plynutí času. Odškodnění za další délku řízení nebylo u žalované podle § 14 OdpŠk uplatněno. Tímto postupem žalobce znemožnil žalované případně mimosoudně uhradit požadované odškodnění za další období. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudky Městského soudu v Praze v obdobných věcech (sp. zn. 70 Co 292/2023 a sp. zn. 16 Co 286/2022). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok III. rozsudku tak, že se žalobci ukládá povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobce a žalovaná se následně písemně vyjádřili k vzájemným odvoláním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud z podnětu včas podaných odvolání a v mezích jimi vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání. Poté dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Rozsudek soudu prvního stupně, který je velmi pečlivě odůvodněn, a to včetně správné aplikace relevantní judikatury, tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Odvolací soud proto v této věci vychází již ze zjištění a navazujících právních úvah učiněných soudem prvního stupně, na něž pro jejich naprostou správnost v zájmu přehlednosti vlastního rozhodnutí odkazuje s následujícím upřesněním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Lze rekapitulovat, že žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, kdy se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení. Žalobce v tomto řízení vystupoval jako poškozený uplatňující nárok na náhradu škody a právo na náhradu odměny poškozeného za právní zastoupení v řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Nauka trestního práva vychází z toho, že adhezní řízení, ve kterém se projednává nárok poškozeného na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích nebo nárok poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení, je součástí trestního řízení (§ 12 odst. 10 trestního řádu) a splývá s ním, zejména pokud jde o dokazování; netvoří tedy žádnou samostatnou část, jež by byla formálně, popř. časově, oddělena (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 519). Nesamostatná povaha adhezního řízení vylučuje, aby přiměřenost jeho délky byla posuzována odděleně od délky trestního stíhání, jehož je součástí. Tento závěr má za následek, že i v případě, kdy se zadostiučinění za nemajetkovou újmu domáhá osoba, jež měla v trestním řízení postavení poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích (§ 43 odst. 3 trestního řádu), je třeba důvodnost jejího kompenzačního nároku odvíjet vždy od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 987/2015). Tento závěr nijak nezpochybňuje právo osoby, která jako poškozená v trestním řízení vznesla nárok na náhradu újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3 trestního řádu), s úspěchem se domáhat zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení; na poškozeného, který uplatňuje svůj občanskoprávní nárok v rámci trestního řízení, se vztahují záruky vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Perezová proti Francii ze dne 12. 2. 2004 č. 47287/99, k české právní úpravě srov. rozsudek ESLP ve věci Pfleger proti České republice ze dne 27. 7. 2004, č. 58116/00, § 39–40). Vyplývá z něj pouze, že nárok poškozeného na přiměřené zadostiučinění nelze posuzovat izolovaně bez ohledu na přiměřenost délky trestního stíhání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud prvního stupně postupoval naprosto správně při vymezení délky posuzovaného řízení, kdy ve vztahu k poškozenému v rámci trestního řízení se zohledňuje až doba od uplatnění požadavku na náhradu újmy, jak bylo vysvětleno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2025 sp. zn. 31 Cdo 1434/2025. Celkovou délku trvání posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci v trvání 6 let a 8 měsíců lze hodnotit jako nepřiměřenou, tedy jako nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Proto byly splněny předpoklady pro odškodnění tvrzeného nesprávného úředního postupu, jak správně uzavřel i soud prvního stupně, a jak ostatně hodnotila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 9. 6. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Při stanovení konkrétní výše odškodnění žalobce soud prvního stupně respektoval názor vyjádřený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, podle kterého při stanovení výše zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou dobou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění. Tu je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. s přihlédnutím ke složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při výpočtu základní částky pro posouzení výše zadostiučinění postupoval soud prvního stupně souladně se Stanoviskem, vyšel z částky 15.000 Kč za jeden rok řízení při redukci za první dva roky řízení. Základní částka tak představuje 85.000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem jednotlivých hledisek v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť považuje otázku významu výše zmíněných jednotlivých kritérií za stěžejní při utváření závěru o výši imateriální újmy žalobce. Ostatně žalobcem uplatněné odvolací námitky se týkají právě těchto kritérií. V této souvislosti lze upozornit např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 35/2012, podle něhož na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení. Z tohoto úhlu pohledu odvolací soud znovu přezkoumal jednotlivá kritéria.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy důvody skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013 sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV. písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 1328/2009 dovodil, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v situaci, kdy soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu, který mu byl z jeho úřední činnosti znám (nebo byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. 30 Cdo 3763/2017). K problematice tzv. kvalifikované kasace Nejvyšší soud ve své judikatuře vysvětlil, že ve zrušovacím rozhodnutí přitom musí být ale zřetelně uvedeno, že rozhodnutí orgánu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru orgánu vyššího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí orgánu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady orgánu nižšího stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2755/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 30 Cdo 1916/2010).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. V poměrech posuzované věci soud prvního stupně pojal problematiku tzv. kvalifikované kasace zcela správně a reflektoval, že důvodem pro zrušení prvního rozsudku nalézacího soudu bylo zmatečné konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Tato vada byla založena rozsudkem soudu prvního stupně z 20. 11. 2019 a byla napravena usnesením odvolacího soudu z 18. 2. 2020 (první případ kvalifikované kasace). Usnesením dovolacího soudu ze dne 25. 8. 2021 byl zrušen rozsudek Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 17. 2. 2021 a rozsudek Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 9. 12. 2020, důvodem kasačního usnesení byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí (druhý případ kvalifikované kasace). Nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 ke stížnosti žalobce bylo rozhodnuto, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023 bylo v části, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, porušeno žalobcovo základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v této části bylo usnesení Nejvyššího soudu zrušeno (třetí případ kvalifikované kasace). Tato jednotlivá období v délce 3 měsíců, 9 měsíců a 23 měsíců, tj. celkem 35 měsíců (doba negativně ovlivňující délku posuzovaného řízení z důvodu rušení rozhodnutí z tzv. kvalifikovaných důvodů) z celkové doby řízení 80 měsíců, je nutno zohlednit v neprospěch státu ve stejném poměru, v jakém se podílelo na celkové délce řízení. Odvolací soud proto považuje za přiměřené, aby se tato okolnost promítla v neprospěch státu v kritériu postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), a to navýšením základní částky o 30 %, jak správně uvažoval soud prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Ve vztahu k řešení otázky kritéria složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) je možno i nadále vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že složitost řízení je jedním z klíčových hledisek pro určení přiměřenosti jeho délky, jakož i formy a výše případného zadostiučinění, přičemž posuzována je primárně podle počtu instancí, v nichž posuzované řízení probíhalo. Tento závěr vychází ze skutečnosti, že řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Soud tak má při posuzování tohoto kritéria přistoupit ke snížení zadostiučinění bez ohledu na to, zda byly opravné prostředky podávány důvodně či nikoliv (srov. např. již zmiňované Stanovisko nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 a ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. 30 Cdo 3720/2021).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud při posuzování složitosti věci jako objektivního kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk vzal v úvahu též počet stupňů, na kterých byla věc rozhodována. Reflektoval tak předpoklad, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Posuzovaná věc byla opakovaně řešena na třech stupních soudní soustavy, dále byla opakovaně řešena před Ústavním soudem a byla skončena právě až usnesením Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta žalobcova ústavní stížnost. I pokud bude odhlédnuto od doby, po kterou byly vyřizovány opravné prostředky splňující definiční znak kvalifikované kasace, které nelze v rámci kritéria počtu instancí zohlednit, ve zbylém rozsahu je správné a nutné počet soudních instancí zohlednit. Platí zde totiž obecné pravidlo, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Soud prvního stupně toto pravidlo ctil a z hlediska kritéria složitosti věci (s ohledem na počet všech dalších instancí, v nichž byla věc řešena) se rovněž odvolacímu soudu jeví jako adekvátní redukce základní částky o 5 %. Takový závěr není ani v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1303/21, jak se snaží argumentovat žalobce v podaném odvolání. Rovněž závěry soudu prvního stupně ohledně procesní a skutkové složitosti řízení, jak byly odůvodněny pod bodem 27 napadeného rozsudku, lze aprobovat jako správné a pro stručnost na ně lze odkázat. Soud prvního stupně neposuzoval instančnost řízení opětovně jako procesní složitost, tyto kategorie rozlišil a řádně vysvětlil, na čem svá skutková zjištění ohledně těchto kategorií založil. Soud prvního stupně tedy nezaměnil otázku procesní složitosti s instančností řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Pokud jde o ústavní stížnost žalobce ze dne 9. 6. 2023, o které bylo rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1551/23, pak podle odvolacího soudu nelze v poměrech posuzované věci v postupu Ústavního soudu spatřovat průtahy, jak argumentoval žalobce v podaném odvolání. Ústavní soud zde jednal v přiměřené době odpovídající jeho postavení a agendě, kterou projednává. Navíc nárok poškozeného na přiměřené zadostiučinění nelze posuzovat izolovaně bez ohledu na přiměřenost délky trestního stíhání. Trestní stíhání v době po podání ústavní stížnosti kontinuálně probíhalo, kdy Ústavní soud k žádosti obvodního soudu vrátil zapůjčený spis 20. 9. 2024, obvodní soud žádal opis rejstříku trestů obviněné, následně žádal státního zástupce o souhlas k postupu podle § 330 odst. 3 trestního řádu vedoucí k vydání usnesení ze dne 27. 9. 2024 o podmíněném osvědčení. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud v rámci kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) nezohlednil tyto žalobcem v odvolání namítané průtahy v rozhodování Ústavního soudu, neboť se o průtahy nejednalo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Po takto přezkoumané aplikaci shora uvedených kritérií je nutno zvýšit základní částku 85.000 Kč o 10 %, jak zcela správně uzavřel soud prvního stupně. Přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu činí 93.500 Kč, žalobci již bylo na její náhradě zaplaceno 83.875 Kč, proto žalobci náleží další finanční zadostiučinění ve výši 9.625 Kč, jak správně zhodnotil prvostupňový soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Odvolací soud přezkoumal rovněž akcesorický výrok III. o nákladech řízení. V této souvislosti je nutno uvést, že s účinností od 1. 1. 2025 byl novelizován advokátní tarif. Podle ustanovení § 9a odst. 2 advokátního tarifu nově platí, že ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje a) výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500.000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích, b) částka 30.000 Kč v ostatních případech. Soud prvního stupně tuto novou právní úpravu reflektoval a náklady řízení žalobce správně kvantifikoval. K odvolací námitce žalované je nutno uvést, že žalované rozhodně ničeho nebránilo, aby před vyhlášením napadeného rozsudku doodškodnila žalobce za další uplatněné období. Žalobce byl v posuzované věci procesně plně úspěšný a náklady vynaložené na jeho zastoupení advokátem nelze označit za neúčelně vynaložené.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. potvrdil jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl stejný, když žádný z účastníků nebyl úspěšný se svým odvoláním. Ostatně takový způsob rozhodnutí o nákladech řízení v obdobné věci nevyloučil ani Ústavní soud (usnesení ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Odvoláním nedotčený výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 9.625 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.); žalobu ohledně zaplacení částky 158.447 Kč s příslušenstvím z částky 168.072 Kč od 11. 6. 2025 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 11.438 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě podané k soudu dne 26. 11. 2025, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 168.072 Kč s příslušenstvím za vzniklou nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka,  (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce v tomto řízení vystupoval jako poškozený uplatňující v řízení nárok na náhradu škody a právo na náhradu odměny poškozeného za právní zastoupení v řízení.3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť žalobci již poskytla finanční zadostiučinění 83.875 Kč, což považovala za dostačující.4. Soud prvního stupně v napadaném rozsudku nejprve vzal za svá tvrzení, která byla mezi účastníky nesporná. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne 20. 1. 2025 ve výši 200.000 Kč a že žalovaná nárok předběžně projednala a částečně jej shledala důvodným co do částky 31.928 Kč, což sdělila stanoviskem ze dne 9. 6. 2025. V posuzovaném řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušeno, a to z důvodu zmatečného konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Při druhém rozhodování bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, kdy poté rozhodoval na základě podaného dovolání Nejvyšší soud, který Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť nebylo jasné, jaký druh zadostiučinění byl žalobci, coby poškozenému, přiznán. Touto otázkou se trestní soudy nezabývaly a Nejvyšší soud tak dal pokyn, aby byl vypracován znalecký posudek. Poté bylo rozhodováno potřetí na soudu prvního stupně, kdy toto bylo potvrzeno soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o náhradě škody, poté následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který v meritu samém dovolání odmítl, v části adhezního řízení rozhodnutí soudu nižších instancí ve výroku o náhradě škody změnil a žalobci, co by poškozenému, žádnou náhradu škody nepřiznal. Proti tomuto dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, se kterou byl úspěšný a poté, co byla Ústavním soudem rozhodnuta část rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, v části o náhradě škody, tak poté Nejvyšší soud rozhodoval znovu a v dalším rozhodování Nejvyšší soud odmítl dovolání odsouzené ve výroku o náhradě škody.5. Dále soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že žalobce se již na žalovanou s žádostí o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti se shodným řízení obrátil, a to podáním z 25. 7. 2022. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne 16. 2. 2023 a přiznala 40.000 Kč. Obvodní soud pro , adresa,  dospěl v řízení pod sp. zn. , spisová značka,  k závěru o celkové výši zadostiučinění 47.500 Kč, následně odvolací soud dospěl k výši 51.947 Kč. Tato částka, resp. rozdíl oproti žalované poskytnuté částce 40.000 Kč, byla žalobci pravomocně přiznána, když jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo zamítnuto.6. Dále obvodní soud detailně popsal průběh posuzovaného řízení tak, že usnesením ze dne 6. 5. 2019 bylo zahájeno trestní stíhání , jméno FO, . Dne 14. 5. 2019 byl , právnická osoba,  doručen přípis právního zástupce žalobce ve věci uplatnění nároku na náhradu škody vůči obviněné , jméno FO, . Dne 20. 11. 2019 se před obvodním soudem konalo hlavní líčení, na kterém byl vyhlášen (v pořadí první) rozsudek, kterým byla obžalovaná uznána vinnou, byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a současně jí byla uložena povinnost nahradit poškozenému , jméno FO,  částku 327.000 Kč. Dne 18. 2. 2020 se konalo neveřejné zasedání odvolacího městského soudu, během něhož byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. U hlavního líčení konaném před obvodním soudem dne 9. 12. 2020 byl vyhlášen (v pořadí druhý) rozsudek, kterým byla obžalovaná uznána vinnou, a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Rovněž jí byla uložena povinnost nahradit žalobci částku 327.000 Kč. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 17. 2. 2021 byl napadený rozsudek zrušen ve výroku o trestu a výroku o přiznání nemajetkové újmy a bylo znovu rozhodnuto tak, že se obžalovaná při nezměněném výroku o vině přečinu křivého obvinění, přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku odsuzuje k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Zároveň byla obžalované uložena povinnost zaplatit žalobci nemajetkovou újmu ve výši 200.000 Kč. Se zbytkem nároku byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne 18. 5. 2021 Obvodní soud pro , adresa,  vydal usnesení, kterým uložil odsouzené nahradit žalobci náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení; toto usnesení bylo následně zrušeno odvolacím soudem. Dne 15. 7. 2021 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Usnesením dovolacího soudu ze dne 25. 8. 2021 byl zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa,  ze dne 17. 2. 2021 a rozsudek Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 9. 12. 2020. U hlavního líčení konaném před obvodním soudem dne 24. 1. 2022 byl vyhlášen (v pořadí třetí) rozsudek, kterým byla obžalovaná uznána vinnou, byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. O odvolání proti tomuto rozsudku bylo rozhodováno Městským soudem v , adresa, , jeho rozsudkem ze dne 13. 4. 2022 byl napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a bylo znovu rozhodnuto tak, že obžalovaná byla uznána vinnou, byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Obžalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 200.000 Kč. Se zbytkem svého nároku byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Usnesením obvodního soudu ze dne 21. 6. 2022 byla odsouzené , jméno FO,  uložena povinnost nahradit žalobci náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení částku 132.374 Kč. Dne 28. 2. 2023 proběhlo neveřejné zasedání u Nejvyššího soudu, na kterém bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl částečně zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa,  ze dne 13. 4. 2022, a to ve výroku o náhradě škody ve vztahu k žalobci. Usnesením Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024 byla odmítnuta ústavní stížnost , jméno FO, . Nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 bylo k stížnosti žalobce rozhodnuto, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023 bylo v části, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, porušeno žalobcovo základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v této části bylo usnesení Nejvyššího soudu zrušeno. Dne 19. 3. 2025 proběhlo neveřejné zasedání Nejvyššího soudu, kde bylo vyhlášeno usnesení o odmítnutí dovolání , jméno FO,  proti rozsudku Městského soudu v , adresa,  ze dne 13. 4. 2022 i v části směřující proti výroku o náhradě nemajetkové újmy žalobce. Usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2026 byla ústavní stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v , adresa,  ze dne 24. 7. 2025 a Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 10. 6. 2025 (ve věci uložení povinnosti , jméno FO,  k náhradě nákladů vzniklých žalobci přibráním zmocněnce) odmítnuta.7. Soud prvního stupně dospěl k takovému závěru o skutkovém stavu, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 14. 5. 2019, kdy žalobce uplatnil v posuzovaném řízení nárok na náhradu škody a skončilo dnem 7. 1. 2026, kdy Ústavní soud odmítl stížnost žalobce. Řízení tedy trvalo 6 let a 8 měsíců. Žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 51.947 Kč a 31.928 Kč, které vyplatila před podáním žaloby, celkem 83.875 Kč.8. Soud prvního stupně pak věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“). Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci činící 6 let a 8 měsíců hodnotil jako nepřiměřenou, v posuzovaném řízení tak došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zabýval se proto tím, jaká satisfakce odpovídá nemajetkové újmě žalobce, jejíž vznik se presumuje.9. Základní částku zadostiučinění stanovil obvodní soud na 85.000 Kč v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 (publikované pod R 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to částkou odškodnění ve výši 15.000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy základní částku redukoval na polovinu. Tutu základní částku pak modifikoval za použití jednotlivých kritérií ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk.10. Posuzované řízení bylo složitější po skutkové, procesní i hmotněprávní stránce. Po stránce skutkové soud prvního stupně posoudil věc jako složitější, neboť v řízení byly vyhotoveny dva znalecké posudky, k nimž byli vyslýcháni znalci, z čehož lze usuzovat skutkovou složitost věci. Po stránce procesní věc posoudil jako složitější, neboť soudy v rámci řízení vydaly větší množství procesních rozhodnutí zejména o povinnosti odsouzené zaplatit žalobci náhradu nákladů zmocněnce, která byla opakovaně rušena a bylo znovu o nich rozhodováno, kdy o tomto bylo rozhodováno i Ústavním soudem, který ústavní stížnost odmítl. Po stránce hmotněprávní soud věc posoudil jako běžně složitou. V rámci kritéria složitosti se zohledňuje i počet soudních instancí, na kterých byla věc projednávána. Věc se vedla na třech stupních soudní soustavy a rovněž před Ústavním soudem. Počet instancí jako objektivní skutečnost se však nezohledňuje v situaci, kdy dochází k tzv. kvalifikované kasaci (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3673/2021). V posuzovaném řízení však byl první rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušen z důvodu zmatečného konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Při druhém rozhodování bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno odvolacím soudem, kdy poté Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť nebylo jasné, jaký druh zadostiučinění byl žalobci coby poškozenému přiznán. Třetí meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno soudem odvolacím, bylo rozhodnuto o náhradě škody, poté následovalo dovolání k Nejvyššímu soudu, který v meritu samém dovolání odmítl, v části adhezního řízení rozhodnutí soudu nižších instancí ve výroku o náhradě škody změnil a žalobci coby poškozenému, žádnou náhradu škody nepřiznal. Proti dovolacímu rozhodnutí podal žalobce ústavní stížnost, se kterou byl úspěšný, poté Nejvyšší soud rozhodoval znovu a v dalším rozhodování Nejvyšší soud dovolání odsouzené ve výroku o náhradě škody odmítl. Dobu, po kterou byly vyřizovány opravné prostředky, které splňují definiční znak kvalifikované kasace proto nelze v rámci kritéria počtu instancí zohlednit. Ve zbylém rozsahu je však na místě počet soudních instancí zohlednit, což je také důvod, že i přes velké množství opravných prostředků a soudních instancí soud prvního stupně základní částku snižoval pouze o 5 %. V rámci kritéria složitosti řízení proto soud prvního stupně přistoupil ke snížení základní částky celkově o 20 % (15 % za složitost věci, 5 % za instančnost). Žalobce se na délce řízení svým chováním nepodílel.11. V případě kritéria postupu orgánů veřejné moci obvodní soud neshledal ve fázi přípravného řízení ani v řízení před soudem žádné průtahy. Obecně se za přiměřenou lhůtu k učinění úkonu soudu považují 3 měsíce. Jen u soudů vyšších stupňů, jako je Nejvyšší soud a Ústavní soud, je tomu jinak. Tyto soudy zpravidla nečiní ve věci jiné úkony než samotné rozhodnutí, aniž by bylo namístě dobu od předložení jim spisu do rozhodnutí považovat za nedůvodnou nečinnost, neboť soud zvažuje, jak ve věci rozhodne. Zpravidla nelze označit za průtah dobu jednoho roku od zahájení řízení před těmito soudy (viz Simon, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. C.H. Beck, 2019. str. 286). Jediným obdobím nečinnosti lze shledat v období od ledna 2024 do září 2024, toto lze však odůvodnit tím, že spis byl buď u Ústavního soudu k posouzení ústavní stížnosti nebo se spis nacházel u obvodního soudu, kde probíhalo řízení o nároku žalobce na přiznání zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud prvního stupně v tomto ohledu průtahy neshledal. Jiná období, která by mohla být označena jako nedůvodná nečinnost, prvostupňový soud v řízení neshledal a nebyla ani tvrzena. Přípravné řízení bylo ukončeno přibližně 4 měsících, kdy byla podána obžaloba, s ohledem na délku přípravného řízení v řádu měsíců soud délku přípravného řízení shledal za přiměřenou. Řízení před soudy (všech stupňů) pak trvalo od 23. 8. 2019 (den podání obžaloby) do 7. 1. 2026 (rozhodnutí o ústavní stížnosti žalobce), tedy 6 let a 4 měsíce. Celková délka řízení tak představovala 6 let a 8 měsíců, což do značné míry bylo způsobeno tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně, případně i druhého stupně a v jenom případě i Nejvyššího soudu byla rušena z tzv. kvalifikovaných důvodů a tím byla celková délka negativně ovlivněna. Obvodní soudu proto přistoupil k navýšení základní částky o 30 %, takové navýšení plně zohledňuje zjištěné kvalifikované kasace. Současně bylo zjištění o kvalifikovaných kasacích náležitě zohledněno i v rámci kritéria složitosti.12. Význam řízení pro žalobce soud prvního stupně zhodnotil jako standardní, neboť se jednalo o adhezní řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 30 Cdo 2715/2019), u něhož se neprosadí předpoklad typově zvýšeného významu předmětu řízení.13. Nalézací soud tedy shrnul, že základní částku 85.000 Kč je třeba zvýšit o 10 % na částku 93.500 Kč. Zároveň prvostupňový soud vyšel z toho, že žalovanou již bylo žalobci celkem poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši 83.875 Kč, proto mu přiznal pouze zbývající částku 9.625 Kč a ve zbývajícím požadovaném nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši 158.447 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Pokud jde o požadavek na úroky z prodlení, žalobce svůj nárok na náhradu škody podle OdpŠk uplatnil dne 20. 1. 2025 a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne 20. 7. 2025. Žalovaná o nároku žalobce rozhodla dne 9. 6. 2025. Žalobce požadoval příslušenství od 11. 6. 2025. V tomto případě však soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná postupovala správně, kdy se nalézací soud zcela ztotožnil se způsobem modifikace základní částky. K žádnému prodlení na straně žalované tak nedošlo. Žalovaná měla možnost žalobci poskytnout zbývající zadostiučinění za období, které uplynulo od okamžiku projednání nároku, a to počínaje dnem 8. 1. 2026, kdy jí byla doručena žaloba. Tímto dnem počala běžet žalované šestiměsíční lhůta k případnému doprojednání nároku žalobce ve vztahu ke zbývajícímu období. Až do 8. 7. 2026 se tak žalovaná do prodlení dostat nemohla. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši z přisouzené částky nepřiznal, neboť částka 9.625 Kč představuje částku, kterou by za situace, kdy by řízení bylo skončeno již v době předběžného projednání, zcela zjevně přiznala i sama žalovaná, nelze zde dovodit prodlení žalované. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř.14. Žalobce napadl rozsudek včasným odvoláním v rozsahu, ve kterém byla žaloba zamítnuta v meritu věci a v rozsahu výroku o nákladech řízení. Namítal, že obvodní soud věc nesprávně právně posoudil otázku přiměřenosti poskytovaného zadostiučinění. Soud prvního stupně nezohlednil v rámci rozhodování otázku průtahů, které nastaly při rozhodování o ústavní stížnosti ve věci vedení u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1551/23. Ústavní stížnost byla podána dne 9. 6. 2023, repliky k ústavní stížnosti shromáždil Ústavní soud do konce srpna 2023, repliky k ústavní stížnosti zaslal Ústavní soud žalobci k vyjádření dne 29. 9. 2023. Ústavní soud byl opakovaně žádán o vrácení spisu, přičemž sám sděloval obecnému soudu, že věc bude řešena velmi rychle (nález měl být připraven na vydání na leden 2024). Nález však byl vyhlášen až dne 25. 1. 2025, tedy až jeden rok poté, co bylo avizováno. Nezohlednění průtahu v řízení v rozsahu jednoho roku je pak vadou rozhodnutí, která negativně ovlivňuje výši přiznaného nároku. V této souvislosti žalobce odkazoval na řadu rozhodnutí dovolacího soudu týkajících se průtahů v řízení.15. Podle žalobce pak kauza nevykazovala žádnou složitost, a to ani procesní a ani skutkovou. Procení složitost je dána tam, kde si řízení vyžaduje, aby bylo rozhodováno o různých procesních otázkách, kdy takové rozhodování má vliv na celkovou délku řízení. V trestním řízení však nebylo ničeho procesně složitého, kdy soudy nerozhodovaly procesní otázky, které by zatěžovaly řízení jednak samotným rozhodnutím o procesní otázce či o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí. Takovýto postup nenastal v řízení ani v jednom případě. Soud prvního stupně zaměnil procesní složitost s instančností řízení, přičemž toto jsou dvě různé kategorie a jedná se o zaměňování příčiny a následku. Instančnost byla způsobena rozhodováním soudů (opakované rušení rozhodnutí), kdy žalobce byl úspěšným uplatňovatelem práva (tedy mu nelze přičítat tuto instančnost, viz např. rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 3628/2010). Soud prvního stupně pak zcela nelogicky tuto instančnost posoudil opětovně jako procesní složitost. Tedy soud jednu a tutéž skutečnost hodnotil dvakrát, a to naprosto rozdílným způsobem. Závěr o skutkové složitosti věci nemá oporu v provedeném dokazování. Věc byla ze skutkového hlediska naprosto jednoduchá, kdy se jedná o trestný čin, jehož dokazování bylo založeno na existenci veřejných listin, a to protokolů o výslechu obžalované a protokolu z hlavního líčení a protokolu z veřejného zasedání.16. Navýšení o 5 % za instačnost řízení je podle žalobce v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1303/21, kdy z tohoto nálezu vyplývá, že opakované rušení rozhodnutí a vyvolání potřeby nových rozhodnutí je soudním ping-pongem a k instančnosti se v takovém případě vůbec nemá přihlížet, neboť je systémovým selháním rozhodujících orgánů. Soud prvního stupně vadně interpretoval závěry vyslovené v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1303/21, kdy za soudní ping – pong považoval jen a pouze kvalifikované rušení rozhodnutí. Tak tomu však není a Ústavní soud nerozlišuje ve svém závěru o soudním ping-pongu mezi kvalifikovaným či nekvalifikovaným kasačním rozhodnutím. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a přiznal žalobci další odškodnění v peněžité formě a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.17. Žalovaná podala včasné odvolání proti výroku III. rozsudku o nákladech řízení. Tento výrok považovala žalovaná za nesprávný, jelikož se nejedná o účelně vynaložené náklady. K přiznání dalšího zadostiučinění dle napadeného rozsudku došlo až v důsledku plynutí času. Odškodnění za další délku řízení nebylo u žalované podle § 14 OdpŠk uplatněno. Tímto postupem žalobce znemožnil žalované případně mimosoudně uhradit požadované odškodnění za další období. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozsudky Městského soudu v Praze v obdobných věcech (sp. zn. 70 Co 292/2023 a sp. zn. 16 Co 286/2022). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil výrok III. rozsudku tak, že se žalobci ukládá povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.18. Žalobce a žalovaná se následně písemně vyjádřili k vzájemným odvoláním.19. Odvolací soud z podnětu včas podaných odvolání a v mezích jimi vytčených podle § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal při nařízeném jednání napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání. Poté dospěl k závěru, že odvolání účastníků nejsou důvodná.20. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Rozsudek soudu prvního stupně, který je velmi pečlivě odůvodněn, a to včetně správné aplikace relevantní judikatury, tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci. Odvolací soud proto v této věci vychází již ze zjištění a navazujících právních úvah učiněných soudem prvního stupně, na něž pro jejich naprostou správnost v zájmu přehlednosti vlastního rozhodnutí odkazuje s následujícím upřesněním.21. Lze rekapitulovat, že žalobce v řízení uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, kdy se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení. Žalobce v tomto řízení vystupoval jako poškozený uplatňující nárok na náhradu škody a právo na náhradu odměny poškozeného za právní zastoupení v řízení.22. Nauka trestního práva vychází z toho, že adhezní řízení, ve kterém se projednává nárok poškozeného na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích nebo nárok poškozeného na vydání bezdůvodného obohacení, je součástí trestního řízení (§ 12 odst. 10 trestního řádu) a splývá s ním, zejména pokud jde o dokazování; netvoří tedy žádnou samostatnou část, jež by byla formálně, popř. časově, oddělena (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 519). Nesamostatná povaha adhezního řízení vylučuje, aby přiměřenost jeho délky byla posuzována odděleně od délky trestního stíhání, jehož je součástí. Tento závěr má za následek, že i v případě, kdy se zadostiučinění za nemajetkovou újmu domáhá osoba, jež měla v trestním řízení postavení poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy v penězích (§ 43 odst. 3 trestního řádu), je třeba důvodnost jejího kompenzačního nároku odvíjet vždy od závěru o nepřiměřenosti délky trestního stíhání (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2016 sp. zn. 30 Cdo 987/2015). Tento závěr nijak nezpochybňuje právo osoby, která jako poškozená v trestním řízení vznesla nárok na náhradu újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 43 odst. 3 trestního řádu), s úspěchem se domáhat zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nepřiměřené délky trestního řízení; na poškozeného, který uplatňuje svůj občanskoprávní nárok v rámci trestního řízení, se vztahují záruky vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Perezová proti Francii ze dne 12. 2. 2004 č. 47287/99, k české právní úpravě srov. rozsudek ESLP ve věci Pfleger proti České republice ze dne 27. 7. 2004, č. 58116/00, § 39–40). Vyplývá z něj pouze, že nárok poškozeného na přiměřené zadostiučinění nelze posuzovat izolovaně bez ohledu na přiměřenost délky trestního stíhání.23. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež je vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je dle § 13 odst. 1 OdpŠk také porušení povinnosti učinit úkon anebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.24. Soud prvního stupně postupoval naprosto správně při vymezení délky posuzovaného řízení, kdy ve vztahu k poškozenému v rámci trestního řízení se zohledňuje až doba od uplatnění požadavku na náhradu újmy, jak bylo vysvětleno v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2025 sp. zn. 31 Cdo 1434/2025. Celkovou délku trvání posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci v trvání 6 let a 8 měsíců lze hodnotit jako nepřiměřenou, tedy jako nesprávný úřední postup v podobě porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Proto byly splněny předpoklady pro odškodnění tvrzeného nesprávného úředního postupu, jak správně uzavřel i soud prvního stupně, a jak ostatně hodnotila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 9. 6. 2025.25. Při stanovení konkrétní výše odškodnění žalobce soud prvního stupně respektoval názor vyjádřený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, podle kterého při stanovení výše zadostiučinění podle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba vyjít z určité částky za jeden rok trvání řízení, ve kterém došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, jež znásobena celkovou dobou trvání řízení umožní stanovit základní výši odškodnění. Tu je následně třeba upravit s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. s přihlédnutím ke složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Při výpočtu základní částky pro posouzení výše zadostiučinění postupoval soud prvního stupně souladně se Stanoviskem, vyšel z částky 15.000 Kč za jeden rok řízení při redukci za první dva roky řízení. Základní částka tak představuje 85.000 Kč.26. Odvolací soud se dále zabýval přezkumem jednotlivých hledisek v souladu s § 31a odst. 3 OdpŠk, neboť považuje otázku významu výše zmíněných jednotlivých kritérií za stěžejní při utváření závěru o výši imateriální újmy žalobce. Ostatně žalobcem uplatněné odvolací námitky se týkají právě těchto kritérií. V této souvislosti lze upozornit např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 35/2012, podle něhož na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení. Z tohoto úhlu pohledu odvolací soud znovu přezkoumal jednotlivá kritéria.27. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, jednak složitost věci samé o sobě, tedy důvody skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2013 sp. zn. 30 Cdo 675/2013, nebo ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Soudy by proto při posuzování kritéria složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) měly řádně odůvodnit, zda částku přiměřeného zadostiučinění snižují z důvodu složitosti skutkové, právní či procesní, nebo z důvodu, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy. Posledně uvedené hledisko vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná [srov. bod IV. písm. a) Stanoviska], zároveň je však třeba přihlédnout k tomu, z jakého důvodu byla věc na více stupních soudní soustavy projednávána. Zda z důvodu složitosti řízení, nebo z důvodu procesních pochybení soudů nižších stupňů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1112/2011). Je tedy zřejmé, že při zvažování významu kritéria složitosti věci není možno odhlédnout od skutečnosti, jak se na délce řízení projevil postup samotných soudů (kritérium postupu orgánů veřejné moci). Platí totiž, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení.28. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 5. 10. 2010 sp. zn. 30 Cdo 1328/2009 dovodil, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v situaci, kdy soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu, který mu byl z jeho úřední činnosti znám (nebo byl publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. 30 Cdo 3763/2017). K problematice tzv. kvalifikované kasace Nejvyšší soud ve své judikatuře vysvětlil, že ve zrušovacím rozhodnutí přitom musí být ale zřetelně uvedeno, že rozhodnutí orgánu nižšího stupně je zrušováno právě z důvodu nerespektování právního názoru orgánu vyššího stupně. Neodpovídalo by totiž zásadě promptnosti kompenzačního řízení, jestliže by v jeho průběhu muselo být samostatně právně posuzováno, z jakého důvodu bylo dané rozhodnutí zrušeno. Podobným případem je i situace, kdy rozhodnutí orgánu nižšího stupně bylo zrušeno výlučně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti nebo procesní vady orgánu nižšího stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2755/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 30 Cdo 1916/2010).29. V poměrech posuzované věci soud prvního stupně pojal problematiku tzv. kvalifikované kasace zcela správně a reflektoval, že důvodem pro zrušení prvního rozsudku nalézacího soudu bylo zmatečné konání hlavního líčení, které se nekonalo podle předepsaných procesních pravidel. Tato vada byla založena rozsudkem soudu prvního stupně z 20. 11. 2019 a byla napravena usnesením odvolacího soudu z 18. 2. 2020 (první případ kvalifikované kasace). Usnesením dovolacího soudu ze dne 25. 8. 2021 byl zrušen rozsudek Městského soudu v , adresa,  ze dne 17. 2. 2021 a rozsudek Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 9. 12. 2020, důvodem kasačního usnesení byla nepřezkoumatelnost rozhodnutí (druhý případ kvalifikované kasace). Nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 ke stížnosti žalobce bylo rozhodnuto, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2023 bylo v části, jímž bylo rozhodnuto o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy, porušeno žalobcovo základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v této části bylo usnesení Nejvyššího soudu zrušeno (třetí případ kvalifikované kasace). Tato jednotlivá období v délce 3 měsíců, 9 měsíců a 23 měsíců, tj. celkem 35 měsíců (doba negativně ovlivňující délku posuzovaného řízení z důvodu rušení rozhodnutí z tzv. kvalifikovaných důvodů) z celkové doby řízení 80 měsíců, je nutno zohlednit v neprospěch státu ve stejném poměru, v jakém se podílelo na celkové délce řízení. Odvolací soud proto považuje za přiměřené, aby se tato okolnost promítla v neprospěch státu v kritériu postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk), a to navýšením základní částky o 30 %, jak správně uvažoval soud prvního stupně.30. Ve vztahu k řešení otázky kritéria složitosti věci (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) je možno i nadále vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, který ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že složitost řízení je jedním z klíčových hledisek pro určení přiměřenosti jeho délky, jakož i formy a výše případného zadostiučinění, přičemž posuzována je primárně podle počtu instancí, v nichž posuzované řízení probíhalo. Tento závěr vychází ze skutečnosti, že řízení ve více stupních objektivně vyžaduje dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí. Soud tak má při posuzování tohoto kritéria přistoupit ke snížení zadostiučinění bez ohledu na to, zda byly opravné prostředky podávány důvodně či nikoliv (srov. např. již zmiňované Stanovisko nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2011 sp. zn. 30 Cdo 3628/2010 a ze dne 7. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 679/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022 sp. zn. 30 Cdo 3720/2021).31. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud při posuzování složitosti věci jako objektivního kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk vzal v úvahu též počet stupňů, na kterých byla věc rozhodována. Reflektoval tak předpoklad, že s rostoucím počtem soudních instancí, které se do řešení věci zapojují, přirozeně narůstá délka řízení. Posuzovaná věc byla opakovaně řešena na třech stupních soudní soustavy, dále byla opakovaně řešena před Ústavním soudem a byla skončena právě až usnesením Ústavního soudu, jímž byla odmítnuta žalobcova ústavní stížnost. I pokud bude odhlédnuto od doby, po kterou byly vyřizovány opravné prostředky splňující definiční znak kvalifikované kasace, které nelze v rámci kritéria počtu instancí zohlednit, ve zbylém rozsahu je správné a nutné počet soudních instancí zohlednit. Platí zde totiž obecné pravidlo, že okolnosti, které lze přičíst výlučně k tíži státu z důvodu nesprávného postupu orgánů veřejné moci nemohou být současně zohledněny v neprospěch poškozeného v rámci posuzování kritéria složitosti řízení. Soud prvního stupně toto pravidlo ctil a z hlediska kritéria složitosti věci (s ohledem na počet všech dalších instancí, v nichž byla věc řešena) se rovněž odvolacímu soudu jeví jako adekvátní redukce základní částky o 5 %. Takový závěr není ani v rozporu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1303/21, jak se snaží argumentovat žalobce v podaném odvolání. Rovněž závěry soudu prvního stupně ohledně procesní a skutkové složitosti řízení, jak byly odůvodněny pod bodem 27 napadeného rozsudku, lze aprobovat jako správné a pro stručnost na ně lze odkázat. Soud prvního stupně neposuzoval instančnost řízení opětovně jako procesní složitost, tyto kategorie rozlišil a řádně vysvětlil, na čem svá skutková zjištění ohledně těchto kategorií založil. Soud prvního stupně tedy nezaměnil otázku procesní složitosti s instančností řízení.32. Pokud jde o ústavní stížnost žalobce ze dne 9. 6. 2023, o které bylo rozhodnuto nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1551/23, pak podle odvolacího soudu nelze v poměrech posuzované věci v postupu Ústavního soudu spatřovat průtahy, jak argumentoval žalobce v podaném odvolání. Ústavní soud zde jednal v přiměřené době odpovídající jeho postavení a agendě, kterou projednává. Navíc nárok poškozeného na přiměřené zadostiučinění nelze posuzovat izolovaně bez ohledu na přiměřenost délky trestního stíhání. Trestní stíhání v době po podání ústavní stížnosti kontinuálně probíhalo, kdy Ústavní soud k žádosti obvodního soudu vrátil zapůjčený spis 20. 9. 2024, obvodní soud žádal opis rejstříku trestů obviněné, následně žádal státního zástupce o souhlas k postupu podle § 330 odst. 3 trestního řádu vedoucí k vydání usnesení ze dne 27. 9. 2024 o podmíněném osvědčení. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud v rámci kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) nezohlednil tyto žalobcem v odvolání namítané průtahy v rozhodování Ústavního soudu, neboť se o průtahy nejednalo.33. Po takto přezkoumané aplikaci shora uvedených kritérií je nutno zvýšit základní částku 85.000 Kč o 10 %, jak zcela správně uzavřel soud prvního stupně. Přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu činí 93.500 Kč, žalobci již bylo na její náhradě zaplaceno 83.875 Kč, proto žalobci náleží další finanční zadostiučinění ve výši 9.625 Kč, jak správně zhodnotil prvostupňový soud.34. Odvolací soud přezkoumal rovněž akcesorický výrok III. o nákladech řízení. V této souvislosti je nutno uvést, že s účinností od 1. 1. 2025 byl novelizován advokátní tarif. Podle ustanovení § 9a odst. 2 advokátního tarifu nově platí, že ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje a) výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500.000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích, b) částka 30.000 Kč v ostatních případech. Soud prvního stupně tuto novou právní úpravu reflektoval a náklady řízení žalobce správně kvantifikoval. K odvolací námitce žalované je nutno uvést, že žalované rozhodně ničeho nebránilo, aby před vyhlášením napadeného rozsudku doodškodnila žalobce za další uplatněné období. Žalobce byl v posuzované věci procesně plně úspěšný a náklady vynaložené na jeho zastoupení advokátem nelze označit za neúčelně vynaložené.35. S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. potvrdil jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř.36. O nákladech odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl stejný, když žádný z účastníků nebyl úspěšný se svým odvoláním. Ostatně takový způsob rozhodnutí o nákladech řízení v obdobné věci nevyloučil ani Ústavní soud (usnesení ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24).37. Odvoláním nedotčený výrok I. rozsudku nabyl samostatně právní moci podle § 206 odst. 2 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání zkoumá dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:30.Co.168.2026.109","publishedAt":"2026-10-09","decisionAt":"2026-06-23","caseNumber":{"senate":30,"registry":"Co","index":168,"year":2026,"pageNumber":109},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jana","lastName":"Knotková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 168.072 Kč s příslušenstvím","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":48,"registry":"C","index":255,"year":2025,"pageNumber":87},"affectedDate":"2026-04-28","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"9a","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"39","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"12","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"43","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"330","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"239","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"5","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VADY_ROZHODNUTI","HLAVNI_LICENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","VEREJNA_LISTINA","LHUTY","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","VEREJNE_ZASEDANI","DOVOLANI","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","ADVOKATNI_TARIF","NEMAJETKOVA_UJMA","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}