{"uuid":"80ea71a3-5570-4f80-acd3-7c068080d083","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní JUDr. Šárkou Henzlovou v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátkou Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa ","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba o zaplacení částky 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 11. 2020 do zaplacení se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba o zaplacení částky 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 21. 11. 2020 do zaplacení se zamítá.\nII. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou a doručenou soudu dne 19. 3. 2021 domáhá na žalované úhrady částky 300 000 Kč přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 P 112/2017, a to konkrétně od 2. 5. 2017 do 20. 1. 2020, přičemž šlo o řízení o úpravu výchovy a výživy k nezletilému dítěti, kde je dle žalobce vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jednoznačnou prioritou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce uvádí, že předmětné řízení bylo zahájeno podáním matky nezletilého dne 2. 5. 2017, přičemž první jednání bylo nařízeno až na dne 25. 9. 2017. Při tomto jednání bylo vyslechnuti rodiče, provedeny listinné důkazy a jednání odročeno na neurčito. Současně byla rodičům nařízena rodinná terapie, ukončená bez výsledku, v důsledku čehož se řízení prodloužilo o dalších pět měsíců. Žalobce připouští, že další jednání, původně nařízení na 5. 2. 2018, bylo odročeno z důvodů na straně jeho právního zástupce, nicméně neúměrně až na den 9. 5. 2018. Následně došlo k ustanovení znalce z oboru psychologie, ač s tím žalobce nesouhlasil, ovšem až v srpnu 2018. Průtahy v řízení žalobce tvrdí, pokud jde o proces ustanovení znalce z oboru ekonomie, neboť trvalo šest měsíců, než byl ustanoven jiný znalec poté, co původně ustanovený znalec požádal o zproštění z důvodu nemožnosti znalecký posudek podat. Znalecký posudek je poté zadán jako spěšný, což zbytečně zvýšilo náklady řízení. Žalobci rovněž není jasné, proč soud neustanovil oba znalce současně a místo toho vyčkával nejprve vyhotovení jednoho znaleckého posudku a teprve poté zadal druhý.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Na délku předmětného řízení upozorňoval několikrát i Městský soud v Praze jako soud odvolací, např. v usnesení ze dne 12. 11. 2018, č. j. 55 Co 364/2018. V této souvislosti žalobce poukazuje rovněž na to, že závěr znaleckého posudku z oboru psychologie potvrdil výchovnou způsobilost obou rodičů, přičemž ani OSPOD ani matka výhrady k péči ze strany otce neměla. Rovněž znalecký posudek z oboru ekonomie se jevil nadbytečným za situace, kdy žalobce své poměry, na rozdíl od matky, řádně soudu doložil. Další jednání bylo ve věci nařízeno na 5. 6. 2019, které bylo poté odročeno na 12. 6. 2019 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Prvostupňový rozsudek byl žalobci doručen dne 2. 8. 2019, tedy nebyla dodržena obecná 30denní lhůta pro jedno vyhotovení. Spis byl odvolacímu soudu předložen až po uplynutí čtyř měsíců, konkrétně dne 4. 10. 2019. Žalobce tvrdí, že byl zkrácen na právu pečovat o své dítě, v důsledku čehož došlo i k porušení práva dítěte na rodičovskou péči. Průtahy v předmětném řízení považuje žalobce za nepřiměřené právě vzhledem k ohrožení zájmu nezletilého dítěte. Dále žalobce tvrdí, že v důsledku dva roky trvajícího řízení mu vyvstaly zdravotní problémy, které vyústily v onkologické onemocnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Celkovou dobu předmětného řízení 2 roky a 8 měsíců hodnotí žalobce jako značně dlouhou, přesahující v případě, kdy jde o nezletilé dítě, slušnou míru trvání sporu. Žalobce tvrdí, že se po tuto dobu nacházel rovněž ve stavu nejistoty, neboť matka mu v mezidobí opakovaně nezletilého syna nevydávala a ve styku s ním mu bránila. Žalobce uvedl, že je mu známo, že podle judikatury Nejvyššího soudu se za obvyklou částku odškodnění za jeden rok řízení považuje 15 až 20 tisíc Kč za každý tok trvání řízení. Částku, kterou žalobce požaduje, stanovil na základě významu řízení, a to nejen pro něj, ale i pro nezletilého syna. Ke složitost žalobce uvádí, že nešlo o nijak skutkové ani právně složitou věc, řízení se prodloužilo i vzhledem k ustanovení znalců ze strany soudu, ač to dle žalobce nebylo potřeba. Ze znaleckého posudku z oboru psychologie vyplynulo to, co nikdo nečinil sporným, tedy, že oba rodiče jsou výchovně způsobilí a ze znaleckého posudku z oboru ekonomie, žalobce uvádí, že své majetkové poměry nezastíral a nic nového znalecký posudek nepřinesl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobce je toho názoru, že sám k průtahům nijak nepřispěl, neboť se zadáním znaleckých posudků nesouhlasil, na průtahy podal dvakrát stížnost k předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 9, přičemž na průtahy poukázal i odvolací soud. Žalobce znovu zopakoval význam předmětu řízení, neboť byl v důsledku vleklého řízení zkrácen na právu pečovat o své dítě. Poukázal rovněž na napjaté vztahy mezi oběma rodiči, neboť ve věci nebylo více než dva roky rozhodnuto. Žalobce připustil, že řízení se mohlo protáhnout i kvůli rozhodování o návrzích na předběžná opatření, avšak tyto návrhy žalobce podával proto, že ve věci stále nebylo rozhodnuto. Žalobce poukázal i na řadu procesních pochybení v předmětném řízení před soudem I. stupně. Závěrem žalobce uvádí, že nárok uplatnil u žalované, která do podání žaloby nárok nepřiznala ani jej nevyrozuměla o vyřízení žádosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaná ve svém vyjádření po rekapitulaci předmětného řízení, za jehož délku se žalobce domáhá odškodnění, navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně dne 20. 5. 2020 uplatnil nárok na náhradu újmy. Žádosti žalobce žalovaná nevyhověla, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 16. 12. 2020. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce vzhledem k tom, že předmětné řízení bylo pravomocně skončeno již dne 17. 12. 2019. Dnem následujícím počala běžet šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku u žalované, k čemuž došlo dne 20. 5. 2020. Posledním dnem pro podání žaloby byl vhledem k běhu promlčení doby a jejímu stavení den 17. 12. 2020. Žaloba však byla podána až dne 19. 3. 2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud o žalobě rozhodl bez jednání podle § 115a, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů a žalobce k výzvě soudu po poučení podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nesdělil, že s takovým postupem nesouhlasí a žalovaná výslovně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve vyjádření k žalobě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud má za osvědčený následující skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dne 22. 5. 2017 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 9 doručen návrh na úpravu poměrů k nezletilému dítěti matkou nezletilého. Žalobce v řízení vystupoval jako otec nezletilého. Usnesením ze dne 24. 5. 2017 byl nezletilému jmenován kolizní opatrovník. Následně bylo rozhodováno o návrzích obou rodičů na vydání předběžného opatření, a to jak soudem I. stupně, tak odvolacím soudem. Dne 25. 9. 2017 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem realizace rodičovské terapie. V dalším období bylo opět rozhodováno o návrzích rodičů na vydání předběžných opatření. Další jednání bylo nařízeno na den 5. 2. 2018, přičemž bylo odročeno na žádost právní zástupkyně žalobce. Jednání nařízené na den 25. 4. 2018 bylo odročeno na žádost právní zástupkyně matky na den 9. 5. 2018. Toto jednání proběhlo a bylo odročeno na neurčito za účelem vyhotovení vyhlášeného usnesení a ustanovení znalce z oborů psychologie na oba rodiče a ekonomie k ocenění majetku žalobce. Poté bylo rozhodováno o dalším návrhu matky na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 23. 8. 2018 byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, usnesením ze dne 27. 8. 2018 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, v obou případech bylo podání znaleckého posudku žádáno jako spěšné. Žalobci byla lhůta k předložení otázek pro znalce soudem na jeho žádost prodloužena do 21. 9. 2018. Žalobce poté podal několik návrhů na vydání předběžného opatření, dva návrhy podala také matka nezletilého. Dne 1. 2. 2019 byl soudu doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Usnesením ze dne 11. 2. 2019 byl ustanoven nový znalec z oboru ekonomika. Spis nebyl znalci zaslán, neboť po dohodě se soudem si znalec spis prostudoval a pořídil potřebné kopie tak, aby řízení nebylo prodlužováno. Dne 30. 5. 2019 byl soudu doručen znalecký posudek z oboru ekonomika. Termín jednání byl se znalcem domluven na den 5. 6. 2019. Jednání v uvedený den proběhlo a dne 12. 6. 2019 byl vyhlášen rozsudek, který byl vyhotoven v prodloužené lhůtě a doručen účastníkům dne 2. 8. 2019. Dne 18. 7. 2019 bylo vydáno rozhodnutí o nákladech řízení. Matka, žalobce a také kolizní opatrovník podali proti rozsudku odvolání. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne 4. 10. 2019, přičemž v mezidobí bylo rozhodováno o návrhu matky na vydání předběžného opatření. Odvolací soud ve věci rozhodl dne 20. 11. 2019, jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 12. 2019. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesení ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 243/2020, které nabylo právní moci dne 13. 2. 2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalobce předběžně uplatnil (dne 20. 5. 2020) nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč u žalované, která shledala nárok nedůvodným, neboť k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení nedošlo (zjištěno z žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 20. 5. 2020 a stanoviska žalované ze dne 16. 12. 2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dne 22. 5. 2017 bylo zahájeno řízení ve věci návrhu na úpravu poměrů k nezletilému dítěti, jehož je žalobce otcem. Ve věci bylo pravomocně rozhodnuto dne 17. 12. 2019 (skutečnost, že rozhodnutí o nákladech řízení nabylo samostatně právní moci dne 20. 8. 2019, není pro posouzení věci podstatná). Okamžik skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, je však třeba vztáhnout k okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Tímto rozhodnutím je v tomto případě usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 243/2020, které nabylo právní moci dne 13. 2. 2020, přičemž není podstatné, že žalobce s ústavní stížností neuspěl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4501/2011). Žalobce předběžně uplatnil dne 20. 5. 2020 svůj nárok u žalované, která jej shledala nedůvodným. Žalobu, kterým žalobce uplatnil svůj nárok u soudu, podal dne 19. 3. 2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 5 písm. a) a b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 35 odst. 1 zák. o OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Žalobce řádně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zák. o OdpŠk (§ 14 odst. 3 zák. o OdpŠk), přičemž žalovaná shledala tento nárok nedůvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Předmětné řízení ve věci péče o nezletilého (včetně řízení o ústavní stížnosti) bylo pravomocně skončeno dne 13. 2. 2020, pročež ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011), která by bez stavení uplynula dnem 13. 8. 2020 (§ 32 odst. 3 zák. o OdpŠk). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 20. 5. 2020, přičemž doba předběžného projednání nároku žalovanou (maximálně šest měsíců) se do běhu lhůty nezapočítává. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nárok žalobce neprojednala, je třeba konec promlčecí lhůty posunout právě o šest měsíců (§ 35 odst. 1 zák. o OdpŠk). Promlčecí lhůta tedy skončila dnem 13. 2. 2021. Žaloba přitom byla podána až dne 19. 3. 2021. Nárok žalobce je tudíž promlčen, přičemž žalovaná námitku promlčení nároku vznesla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Byť je žalobce nucen v případě nároku podle zák. o OdpŠk tento svůj nárok nejprve uplatnit u žalované, není nikde stanoveno, že je rovněž nucen vyčkat rozhodnutí žalované. Naopak, není-li mu do šesti měsíců od uplatnění nároku vyhověno, může podat žalobu k soudu, přičemž právě těchto šest měsíců se do běhu promlčecí lhůty nezapočítává. Žalobce neuvedl žádnou skutečnost, z níž by bylo možné zjistit, proč podal žalobu až několik měsíců po uplynutí promlčecí doby. Žalobce je současně zastoupen advokátem, o němž se jako o právním profesionálovi předpokládá, že procesní právo zná. Shora uvedený způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V kontextu zák. o OdpŠk by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 2330/2016).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl po celou dobu řízení, včetně řízení o ústavní stížnosti, kde je ostatně takové zastoupení povinné, zastoupen advokátem, který jako právní profesionál věděl, že řízení před obecnými soudy bylo pravomocně skončeno dne 17. 12. 2019. Posunutí počátku běhu promlčecí doby až na okamžik skončení řízení o mimořádném opravném prostředku, resp. ústavní stížnosti, je nadto ve prospěch žalobce. Nemajetková újma v případě průtahu vychází výlučně z nejistoty o výsledku řízení a tato nejistota končí právě právní mocí posledního rozhodnutí ve věci, čemuž došlo dne 13. 2. 2020. Žalobci v této době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu a žalobce tak svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění měl u žalovaného uplatnit dříve, případně neotálet s podáním žaloby řadu měsíců poté, co uplynula šestiměsíční lhůta, po jejímž uplynutí pokračuje plynutí promlčecí doby bez ohledu na to, zda žalovaný stanovisko k žalobcovu nároku vydal či nikoli. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť si žalobce svým přístupem v podstatě sám zavinil její uplynutí. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dnem 13. 2. 2021 a žalobce podal žalobu dne 19. 3. 2021, je jeho nárok promlčen, a proto soud žalobu zamítl (výrok I.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalobce ve sporu úspěch neměl a náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů ve výši jedné paušální náhrady ve výši 300 Kč za jeden úkon (písemné podání ve věci samé) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem II proto soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou a doručenou soudu dne 19. 3. 2021 domáhá na žalované úhrady částky 300 000 Kč přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 P 112/2017, a to konkrétně od 2. 5. 2017 do 20. 1. 2020, přičemž šlo o řízení o úpravu výchovy a výživy k nezletilému dítěti, kde je dle žalobce vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě jednoznačnou prioritou.\n2. Žalobce uvádí, že předmětné řízení bylo zahájeno podáním matky nezletilého dne 2. 5. 2017, přičemž první jednání bylo nařízeno až na dne 25. 9. 2017. Při tomto jednání bylo vyslechnuti rodiče, provedeny listinné důkazy a jednání odročeno na neurčito. Současně byla rodičům nařízena rodinná terapie, ukončená bez výsledku, v důsledku čehož se řízení prodloužilo o dalších pět měsíců. Žalobce připouští, že další jednání, původně nařízení na 5. 2. 2018, bylo odročeno z důvodů na straně jeho právního zástupce, nicméně neúměrně až na den 9. 5. 2018. Následně došlo k ustanovení znalce z oboru psychologie, ač s tím žalobce nesouhlasil, ovšem až v srpnu 2018. Průtahy v řízení žalobce tvrdí, pokud jde o proces ustanovení znalce z oboru ekonomie, neboť trvalo šest měsíců, než byl ustanoven jiný znalec poté, co původně ustanovený znalec požádal o zproštění z důvodu nemožnosti znalecký posudek podat. Znalecký posudek je poté zadán jako spěšný, což zbytečně zvýšilo náklady řízení. Žalobci rovněž není jasné, proč soud neustanovil oba znalce současně a místo toho vyčkával nejprve vyhotovení jednoho znaleckého posudku a teprve poté zadal druhý.\n3. Na délku předmětného řízení upozorňoval několikrát i Městský soud v Praze jako soud odvolací, např. v usnesení ze dne 12. 11. 2018, č. j. 55 Co 364/2018. V této souvislosti žalobce poukazuje rovněž na to, že závěr znaleckého posudku z oboru psychologie potvrdil výchovnou způsobilost obou rodičů, přičemž ani OSPOD ani matka výhrady k péči ze strany otce neměla. Rovněž znalecký posudek z oboru ekonomie se jevil nadbytečným za situace, kdy žalobce své poměry, na rozdíl od matky, řádně soudu doložil. Další jednání bylo ve věci nařízeno na 5. 6. 2019, které bylo poté odročeno na 12. 6. 2019 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Prvostupňový rozsudek byl žalobci doručen dne 2. 8. 2019, tedy nebyla dodržena obecná 30denní lhůta pro jedno vyhotovení. Spis byl odvolacímu soudu předložen až po uplynutí čtyř měsíců, konkrétně dne 4. 10. 2019. Žalobce tvrdí, že byl zkrácen na právu pečovat o své dítě, v důsledku čehož došlo i k porušení práva dítěte na rodičovskou péči. Průtahy v předmětném řízení považuje žalobce za nepřiměřené právě vzhledem k ohrožení zájmu nezletilého dítěte. Dále žalobce tvrdí, že v důsledku dva roky trvajícího řízení mu vyvstaly zdravotní problémy, které vyústily v onkologické onemocnění.\n4. Celkovou dobu předmětného řízení 2 roky a 8 měsíců hodnotí žalobce jako značně dlouhou, přesahující v případě, kdy jde o nezletilé dítě, slušnou míru trvání sporu. Žalobce tvrdí, že se po tuto dobu nacházel rovněž ve stavu nejistoty, neboť matka mu v mezidobí opakovaně nezletilého syna nevydávala a ve styku s ním mu bránila. Žalobce uvedl, že je mu známo, že podle judikatury Nejvyššího soudu se za obvyklou částku odškodnění za jeden rok řízení považuje 15 až 20 tisíc Kč za každý tok trvání řízení. Částku, kterou žalobce požaduje, stanovil na základě významu řízení, a to nejen pro něj, ale i pro nezletilého syna. Ke složitost žalobce uvádí, že nešlo o nijak skutkové ani právně složitou věc, řízení se prodloužilo i vzhledem k ustanovení znalců ze strany soudu, ač to dle žalobce nebylo potřeba. Ze znaleckého posudku z oboru psychologie vyplynulo to, co nikdo nečinil sporným, tedy, že oba rodiče jsou výchovně způsobilí a ze znaleckého posudku z oboru ekonomie, žalobce uvádí, že své majetkové poměry nezastíral a nic nového znalecký posudek nepřinesl.\n5. Žalobce je toho názoru, že sám k průtahům nijak nepřispěl, neboť se zadáním znaleckých posudků nesouhlasil, na průtahy podal dvakrát stížnost k předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 9, přičemž na průtahy poukázal i odvolací soud. Žalobce znovu zopakoval význam předmětu řízení, neboť byl v důsledku vleklého řízení zkrácen na právu pečovat o své dítě. Poukázal rovněž na napjaté vztahy mezi oběma rodiči, neboť ve věci nebylo více než dva roky rozhodnuto. Žalobce připustil, že řízení se mohlo protáhnout i kvůli rozhodování o návrzích na předběžná opatření, avšak tyto návrhy žalobce podával proto, že ve věci stále nebylo rozhodnuto. Žalobce poukázal i na řadu procesních pochybení v předmětném řízení před soudem I. stupně. Závěrem žalobce uvádí, že nárok uplatnil u žalované, která do podání žaloby nárok nepřiznala ani jej nevyrozuměla o vyřízení žádosti.\n6. Žalovaná ve svém vyjádření po rekapitulaci předmětného řízení, za jehož délku se žalobce domáhá odškodnění, navrhla zamítnutí žaloby s tím, že u ní žalobce skutečně dne 20. 5. 2020 uplatnil nárok na náhradu újmy. Žádosti žalobce žalovaná nevyhověla, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 16. 12. 2020. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároku žalobce vzhledem k tom, že předmětné řízení bylo pravomocně skončeno již dne 17. 12. 2019. Dnem následujícím počala běžet šestiměsíční promlčecí doba pro uplatnění nároku u žalované, k čemuž došlo dne 20. 5. 2020. Posledním dnem pro podání žaloby byl vhledem k běhu promlčení doby a jejímu stavení den 17. 12. 2020. Žaloba však byla podána až dne 19. 3. 2021.\n7. Soud o žalobě rozhodl bez jednání podle § 115a, neboť ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů a žalobce k výzvě soudu po poučení podle § 101 odst. 4 o. s. ř. nesdělil, že s takovým postupem nesouhlasí a žalovaná výslovně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve vyjádření k žalobě.\n8. Soud má za osvědčený následující skutkový stav:\n9. Dne 22. 5. 2017 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 9 doručen návrh na úpravu poměrů k nezletilému dítěti matkou nezletilého. Žalobce v řízení vystupoval jako otec nezletilého. Usnesením ze dne 24. 5. 2017 byl nezletilému jmenován kolizní opatrovník. Následně bylo rozhodováno o návrzích obou rodičů na vydání předběžného opatření, a to jak soudem I. stupně, tak odvolacím soudem. Dne 25. 9. 2017 se konalo jednání, které bylo odročeno na neurčito za účelem realizace rodičovské terapie. V dalším období bylo opět rozhodováno o návrzích rodičů na vydání předběžných opatření. Další jednání bylo nařízeno na den 5. 2. 2018, přičemž bylo odročeno na žádost právní zástupkyně žalobce. Jednání nařízené na den 25. 4. 2018 bylo odročeno na žádost právní zástupkyně matky na den 9. 5. 2018. Toto jednání proběhlo a bylo odročeno na neurčito za účelem vyhotovení vyhlášeného usnesení a ustanovení znalce z oborů psychologie na oba rodiče a ekonomie k ocenění majetku žalobce. Poté bylo rozhodováno o dalším návrhu matky na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 23. 8. 2018 byl ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, usnesením ze dne 27. 8. 2018 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, v obou případech bylo podání znaleckého posudku žádáno jako spěšné. Žalobci byla lhůta k předložení otázek pro znalce soudem na jeho žádost prodloužena do 21. 9. 2018. Žalobce poté podal několik návrhů na vydání předběžného opatření, dva návrhy podala také matka nezletilého. Dne 1. 2. 2019 byl soudu doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví. Usnesením ze dne 11. 2. 2019 byl ustanoven nový znalec z oboru ekonomika. Spis nebyl znalci zaslán, neboť po dohodě se soudem si znalec spis prostudoval a pořídil potřebné kopie tak, aby řízení nebylo prodlužováno. Dne 30. 5. 2019 byl soudu doručen znalecký posudek z oboru ekonomika. Termín jednání byl se znalcem domluven na den 5. 6. 2019. Jednání v uvedený den proběhlo a dne 12. 6. 2019 byl vyhlášen rozsudek, který byl vyhotoven v prodloužené lhůtě a doručen účastníkům dne 2. 8. 2019. Dne 18. 7. 2019 bylo vydáno rozhodnutí o nákladech řízení. Matka, žalobce a také kolizní opatrovník podali proti rozsudku odvolání. Spis byl předložen Městskému soudu v Praze dne 4. 10. 2019, přičemž v mezidobí bylo rozhodováno o návrhu matky na vydání předběžného opatření. Odvolací soud ve věci rozhodl dne 20. 11. 2019, jeho rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 12. 2019. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesení ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 243/2020, které nabylo právní moci dne 13. 2. 2020.\n10. Žalobce předběžně uplatnil (dne 20. 5. 2020) nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč u žalované, která shledala nárok nedůvodným, neboť k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení nedošlo (zjištěno z žádosti žalobce o náhradu nemajetkové újmy ze dne 20. 5. 2020 a stanoviska žalované ze dne 16. 12. 2020).\n11. Následně soud učinil tento závěr o skutkovém stavu v rozsahu potřebném pro rozhodnutí věci.\n12. Dne 22. 5. 2017 bylo zahájeno řízení ve věci návrhu na úpravu poměrů k nezletilému dítěti, jehož je žalobce otcem. Ve věci bylo pravomocně rozhodnuto dne 17. 12. 2019 (skutečnost, že rozhodnutí o nákladech řízení nabylo samostatně právní moci dne 20. 8. 2019, není pro posouzení věci podstatná). Okamžik skončení řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk, je však třeba vztáhnout k okamžiku nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Tímto rozhodnutím je v tomto případě usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 243/2020, které nabylo právní moci dne 13. 2. 2020, přičemž není podstatné, že žalobce s ústavní stížností neuspěl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4501/2011). Žalobce předběžně uplatnil dne 20. 5. 2020 svůj nárok u žalované, která jej shledala nedůvodným. Žalobu, kterým žalobce uplatnil svůj nárok u soudu, podal dne 19. 3. 2021.\n13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:\n14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zák. o OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.\n15. Podle § 5 písm. a) a b) zák. o OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena\na) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním,\nb) nesprávným úředním postupem.\n16. Podle § 14 odst. 3 zák. o OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.\n17. Podle § 15 odst. 2 zák. o OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.\n18. Podle § 31a odst. 1 zák. o OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.\n19. Podle § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.\n20. Podle § 35 odst. 1 zák. o OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.\n21. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.\n22. Žalobce řádně uplatnil svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zák. o OdpŠk (§ 14 odst. 3 zák. o OdpŠk), přičemž žalovaná shledala tento nárok nedůvodným.\n23. Soud dospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou je důvodná.\n24. Předmětné řízení ve věci péče o nezletilého (včetně řízení o ústavní stížnosti) bylo pravomocně skončeno dne 13. 2. 2020, pročež ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4554/2011), která by bez stavení uplynula dnem 13. 8. 2020 (§ 32 odst. 3 zák. o OdpŠk). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 20. 5. 2020, přičemž doba předběžného projednání nároku žalovanou (maximálně šest měsíců) se do běhu lhůty nezapočítává. Vzhledem k tomu, že žalovaná ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nárok žalobce neprojednala, je třeba konec promlčecí lhůty posunout právě o šest měsíců (§ 35 odst. 1 zák. o OdpŠk). Promlčecí lhůta tedy skončila dnem 13. 2. 2021. Žaloba přitom byla podána až dne 19. 3. 2021. Nárok žalobce je tudíž promlčen, přičemž žalovaná námitku promlčení nároku vznesla.\n25. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Byť je žalobce nucen v případě nároku podle zák. o OdpŠk tento svůj nárok nejprve uplatnit u žalované, není nikde stanoveno, že je rovněž nucen vyčkat rozhodnutí žalované. Naopak, není-li mu do šesti měsíců od uplatnění nároku vyhověno, může podat žalobu k soudu, přičemž právě těchto šest měsíců se do běhu promlčecí lhůty nezapočítává. Žalobce neuvedl žádnou skutečnost, z níž by bylo možné zjistit, proč podal žalobu až několik měsíců po uplynutí promlčecí doby. Žalobce je současně zastoupen advokátem, o němž se jako o právním profesionálovi předpokládá, že procesní právo zná. Shora uvedený způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci nebyla či neměla být známa.\n26. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 zák. o OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V kontextu zák. o OdpŠk by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I ÚS 2330/2016).\n27. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl po celou dobu řízení, včetně řízení o ústavní stížnosti, kde je ostatně takové zastoupení povinné, zastoupen advokátem, který jako právní profesionál věděl, že řízení před obecnými soudy bylo pravomocně skončeno dne 17. 12. 2019. Posunutí počátku běhu promlčecí doby až na okamžik skončení řízení o mimořádném opravném prostředku, resp. ústavní stížnosti, je nadto ve prospěch žalobce. Nemajetková újma v případě průtahu vychází výlučně z nejistoty o výsledku řízení a tato nejistota končí právě právní mocí posledního rozhodnutí ve věci, čemuž došlo dne 13. 2. 2020. Žalobci v této době nic nebránilo v uplatnění jeho nároku vůči státu a žalobce tak svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění měl u žalovaného uplatnit dříve, případně neotálet s podáním žaloby řadu měsíců poté, co uplynula šestiměsíční lhůta, po jejímž uplynutí pokračuje plynutí promlčecí doby bez ohledu na to, zda žalovaný stanovisko k žalobcovu nároku vydal či nikoli. Soud proto dospěl k závěru, že za této situace nelze považovat vznesenou námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, neboť si žalobce svým přístupem v podstatě sám zavinil její uplynutí. Jelikož tedy promlčecí lhůta uplynula dnem 13. 2. 2021 a žalobce podal žalobu dne 19. 3. 2021, je jeho nárok promlčen, a proto soud žalobu zamítl (výrok I.).\n28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. Žalobce ve sporu úspěch neměl a náhrada nákladů řízení mu proto nenáleží. Žalovaná měla ve sporu plný úspěch a náleží jí náhrada nákladů ve výši jedné paušální náhrady ve výši 300 Kč za jeden úkon (písemné podání ve věci samé) podle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Výrokem II proto soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení určil soud jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, má oprávněný právo domáhat se plnění uložené povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2021:17.C.66.2021.4","publishedAt":"2022-04-14","decisionAt":"2021-11-16","caseNumber":{"senate":17,"registry":"C","index":66,"year":2021,"pageNumber":50},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Pelišová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"89a","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","NEMAJETKOVA_UJMA","PENEZITE_PLNENI","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","ZNALECKY_POSUDEK"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}