{"uuid":"82186dc0-5688-47c4-a8b8-e6d0d904cab9","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D., ve věci žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastoupeného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokátem se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", proti žalovanému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", bytem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", PSČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" o zaplacení částky 87 676,40 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 246,64 Kč, a to ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 26 429,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 709,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 350,99 Kč, roční úrok ve výši 14,75 % z částky 84 741,72 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení a roční úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 87 676,40 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 246,64 Kč, a to ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 26 429,76 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 709,61 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 350,99 Kč, roční úrok ve výši 14,75 % z částky 84 741,72 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení a roční úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky 87 676,40 Kč za dobu od 20. 12. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 12. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 87 676,40 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla 18. 11. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Úvěr činil částku 22 000,- Kč, následně byl limit navýšen na částku 85 000,- Kč. Načerpáno bylo celkem 92 090,87 Kč, uhrazeno bylo 30 844,23 Kč. Předmětem řízení kromě jistiny 84 741,72 Kč jsou i poplatky za pojištění ve výši 678,68 Kč, poplatky ve výši 156,- Kč, náklady vymáhání ve výši 600,- Kč a smluvní pokuty ve výši 1500,- Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla18. 11. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat částku 22 000,- Kč s tím, že splátka bude činit 4 % čerpané jistiny, s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Byly sjednány náklady na vymáhání ve výši 300,- Kč/měsíc, pokuta za prodlení s platbou ve výši 500,- Kč a pojištění ve výši 5,9 % splátky jistiny. Následně byl limit úvěru navýšen na částku 85 000,- Kč (č. l. 25 a 26). Čerpáno bylo na základě smlouvy celkem 92 090,87 Kč (výpis účtu), přičemž uhrazena byla částka 30 844,23 Kč. Z výpisu splátkového kalendáře plynuly dluhy na jednotlivých částkách tak, jak je tvrdil žalobce v žalobě, tedy pojištění, náklady vymáhání i smluvní pokuty. Dluh byl pro nepravidelné hrazení sesplatněn dopisem z 19. 9. 2024, přičemž znovu byl žalovaný k úhradě vyzván dopisem z 10. 10. 2024. Z úvěrových podmínek plynulo oprávnění žalobce požadovat celý dluh zpět v případě, že dojde o porušení platební povinnosti žalovaného. Ze sdělení úřadu práce plynulo, že žalovaný byl poživatelem rodičovského příspěvku ve výši 13 000,- Kč. To byl příjem, s nímž bylo počítáno žalobcem pro účely prověření úvěryschopnosti, když k tomu byl zohledněn i další příjem domácnosti ve výši 80 000,- Kč. Žalovaný měl bydlet s rodiči a výdaje měly činit celkem částku 15 000,- Kč. Z výpisu NRKI neplynulo, že by žalovaný byl úvěrově zatížen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 85 000,- Kč, kterou mu tento měl vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze část ve výši 30 844,23 Kč. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V projednávané věci byla předkládána karta klienta s informací od žalovaného o výdělku cca 13 000,- Kč v podobě rodičovského příspěvku a dále s byly kalkulovány příjmy domácnosti ve výši 80 000,- Kč. Výdaje byly kalkulovány v částce 15 000,- Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 87 odst. 1 zákona „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. S ohledem na formulaci ustanovení, jež v dřívější podobě mohla svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní, je následkem porušení povinnosti neplatnost smlouvy absolutní (s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Nechrání totiž pouze spotřebitele, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit tedy z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobce dokládal příjem žalovaného potvrzený úřadem práce, ve zbytku se nicméně spokojil s tvrzením žalovaného o dalším příjmu domácnosti ve výši 80 000,- Kč, který nebyl nijak doložen. Je v zásadě zřejmé, že žalobce nemá jiné možnosti zjistit další příjmy domácnosti jinak, než ze sdělení žadatele o úvěr. K tomu, aby však dostál řádnému plnění své zákonné povinnosti, se nemůže spokojit s pouhým tvrzením, ale měl by po žadateli požadovat i další doklady (výpisy z účtu např.). Jakkoli ostatním členům domácnosti neplyne vůči žalobci žádná povinnost a on sám nic vyžadovat po dotčených osobách nemůže, mohl by chtít tyto doklady po žadateli o úvěr. Ten by ve svém zájmu měl spolupracovat a hodnověrným způsobem prokázat takto násobný další příjem domácnosti. Soudu je jasné, že i žadatelé se mohou obrátit na jiného poskytovatele úvěru, který po nich chce co nejméně a dělá co nejmenší obstrukce při poskytnutí prostředků, čímž bude trpět do určité míry podnikatelský záměr poskytovatele řádného, jedná se však o plnění zákonné povinnosti, na němž je třeba trvat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobce vůči žalovanému nebyl dostatečně tvrdý, nic jiného než tvrzení žalovaného, nepožadoval, pročež nadále kalkuloval s výdaji ve výši 15 000,- Kč, aniž by i ty byly jakýmkoli řádným způsobem prověřeny. Přestože žalovaný uváděl bydlení u rodičů, ani zde nebránilo nic žalobci požadovat alespoň nájemní smlouvu, z níž by se podávaly minimálně výdaje na nájemné ze strany rodičů a částečná validace údajů na výdajové straně. Při nedoložení dalších příjmů a absenci jakéhokoli dokladu o výdajích, které v kalkulované výši přesahovaly jinak prokazovaný příjem žalovaného, nebylo dle názoru soudu možné dospět k řádnému závěru o úvěryschopnosti žalovaného, a to ani ve vztahu k původní výši úvěru na koupi movité věci, když teprve následně se z daného vztahu stal úvěr revolvingový s limitem 85 000,- Kč. Žalobce byl i při jednání poučen podle § 118a odst. 1 a 3 OSŘ o povinnosti dotvrdit a prokázat prověření i uvedených dalších okolností rozhodných pro účely posouzení úvěryschopnosti, žádné další informace však nad rámec těch sdělených neměl. Neunesl tak břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že úvěryschopnost žalovaného prověřil dostatečně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Na posouzení finanční situace žalovaného nelze hledět jako na provedené s odbornou péčí. V situaci, kdy věřitel nesplní svoje povinnosti odpovídajícím způsobem (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se pak do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000,- Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně-trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V projednávané věci pak při neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku, kdy se žalovaný obohatil na žalobci o poskytnutou částku jistiny „úvěru“, kterou je povinen vrátit. Vrátit je jí však povinen pouze samotnou, bez jakýchkoli doprovodných sjednaných plateb, jež byly sjednány neplatně. K uhrazení dlužné částky soud žalovanému stanovil lhůtu k plnění podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže výše dlužné částky činí cca 62 000,- Kč, měl by žalovaný být schopen ji uhradit ve lhůtě tří let, která odpovídá cca 1 700,- Kč/měsíc. Přestože soud nemá v tuto chvíli doklady o výdělkových poměrech žalovaného, má za to, že když i při pobírání rodičovského příspěvku byl po určitou dobu schopen hradit splátky v rozsahu cca 20 % příjmu (splátky okolo 2 700,- Kč), neměl by mu činit problém hradit splátku o něco nižší po uplynutí podpůrčí doby rodičovského příspěvku, kdy není známo, zda vůbec nějaký příjem má, když by však takový příjem mít měl (buď z další mateřské, rodičovské, podpory v nezaměstnanosti nebo jiného příspěvku státní sociální podpory, nebo z řádného zaměstnání), při současném zohlednění toho, že náklady na dítě s věkem rostou, neboť se mění a rozšiřují i jeho potřeby. Žalovaný byl v projednávané věci pro soud nekontaktní, žalobce objektivně žádné informace o žalovaném neměl, pročež soud dobu plnění určil zmíněným způsobem volnou úvahou s přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v tomto odstavci. V každém případě bylo vyloučeno, aby lhůta k plnění odpovídala žalobnímu požadavku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud poukazuje na to, že při nižší výši poskytnutého úvěru je na místě prověření úvěryschopnosti v relativně menším rozsahu, resp. na nižší částku úvěru zpravidla dosáhne větší množství lidí s relativně nižším příjmem. Zde však se jednalo o úvěr ve výši 85 000,- Kč poskytnutý osobě s prokázaným příjmem 13 000,- Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobce sice formálně uspěl, stalo se tak však v zanedbatelném rozsahu při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, pročež soud dospěl k závěru, že náklady nepřizná žádnému z účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 19. 12. 2024 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 87 676,40 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla 18. 11. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Úvěr činil částku 22 000,- Kč, následně byl limit navýšen na částku 85 000,- Kč. Načerpáno bylo celkem 92 090,87 Kč, uhrazeno bylo 30 844,23 Kč. Předmětem řízení kromě jistiny 84 741,72 Kč jsou i poplatky za pojištění ve výši 678,68 Kč, poplatky ve výši 156,- Kč, náklady vymáhání ve výši 600,- Kč a smluvní pokuty ve výši 1500,- Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Mezi účastníky byla18. 11. 2022 uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat částku 22 000,- Kč s tím, že splátka bude činit 4 % čerpané jistiny, s úrokem ve výši 26,28 % ročně. Byly sjednány náklady na vymáhání ve výši 300,- Kč/měsíc, pokuta za prodlení s platbou ve výši 500,- Kč a pojištění ve výši 5,9 % splátky jistiny. Následně byl limit úvěru navýšen na částku 85 000,- Kč (č. l. 25 a 26). Čerpáno bylo na základě smlouvy celkem 92 090,87 Kč (výpis účtu), přičemž uhrazena byla částka 30 844,23 Kč. Z výpisu splátkového kalendáře plynuly dluhy na jednotlivých částkách tak, jak je tvrdil žalobce v žalobě, tedy pojištění, náklady vymáhání i smluvní pokuty. Dluh byl pro nepravidelné hrazení sesplatněn dopisem z 19. 9. 2024, přičemž znovu byl žalovaný k úhradě vyzván dopisem z 10. 10. 2024. Z úvěrových podmínek plynulo oprávnění žalobce požadovat celý dluh zpět v případě, že dojde o porušení platební povinnosti žalovaného. Ze sdělení úřadu práce plynulo, že žalovaný byl poživatelem rodičovského příspěvku ve výši 13 000,- Kč. To byl příjem, s nímž bylo počítáno žalobcem pro účely prověření úvěryschopnosti, když k tomu byl zohledněn i další příjem domácnosti ve výši 80 000,- Kč. Žalovaný měl bydlet s rodiči a výdaje měly činit celkem částku 15 000,- Kč. Z výpisu NRKI neplynulo, že by žalovaný byl úvěrově zatížen.4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 85 000,- Kč, kterou mu tento měl vrátit v pravidelných splátkách. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze část ve výši 30 844,23 Kč. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, případně jiného zdroje příjmů, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci.5. V projednávané věci byla předkládána karta klienta s informací od žalovaného o výdělku cca 13 000,- Kč v podobě rodičovského příspěvku a dále s byly kalkulovány příjmy domácnosti ve výši 80 000,- Kč. Výdaje byly kalkulovány v částce 15 000,- Kč.6. Podle § 87 odst. 1 zákona „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. S ohledem na formulaci ustanovení, jež v dřívější podobě mohla svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní, je následkem porušení povinnosti neplatnost smlouvy absolutní (s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Nechrání totiž pouze spotřebitele, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit tedy z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.7. Žalobce dokládal příjem žalovaného potvrzený úřadem práce, ve zbytku se nicméně spokojil s tvrzením žalovaného o dalším příjmu domácnosti ve výši 80 000,- Kč, který nebyl nijak doložen. Je v zásadě zřejmé, že žalobce nemá jiné možnosti zjistit další příjmy domácnosti jinak, než ze sdělení žadatele o úvěr. K tomu, aby však dostál řádnému plnění své zákonné povinnosti, se nemůže spokojit s pouhým tvrzením, ale měl by po žadateli požadovat i další doklady (výpisy z účtu např.). Jakkoli ostatním členům domácnosti neplyne vůči žalobci žádná povinnost a on sám nic vyžadovat po dotčených osobách nemůže, mohl by chtít tyto doklady po žadateli o úvěr. Ten by ve svém zájmu měl spolupracovat a hodnověrným způsobem prokázat takto násobný další příjem domácnosti. Soudu je jasné, že i žadatelé se mohou obrátit na jiného poskytovatele úvěru, který po nich chce co nejméně a dělá co nejmenší obstrukce při poskytnutí prostředků, čímž bude trpět do určité míry podnikatelský záměr poskytovatele řádného, jedná se však o plnění zákonné povinnosti, na němž je třeba trvat.8. Žalobce vůči žalovanému nebyl dostatečně tvrdý, nic jiného než tvrzení žalovaného, nepožadoval, pročež nadále kalkuloval s výdaji ve výši 15 000,- Kč, aniž by i ty byly jakýmkoli řádným způsobem prověřeny. Přestože žalovaný uváděl bydlení u rodičů, ani zde nebránilo nic žalobci požadovat alespoň nájemní smlouvu, z níž by se podávaly minimálně výdaje na nájemné ze strany rodičů a částečná validace údajů na výdajové straně. Při nedoložení dalších příjmů a absenci jakéhokoli dokladu o výdajích, které v kalkulované výši přesahovaly jinak prokazovaný příjem žalovaného, nebylo dle názoru soudu možné dospět k řádnému závěru o úvěryschopnosti žalovaného, a to ani ve vztahu k původní výši úvěru na koupi movité věci, když teprve následně se z daného vztahu stal úvěr revolvingový s limitem 85 000,- Kč. Žalobce byl i při jednání poučen podle § 118a odst. 1 a 3 OSŘ o povinnosti dotvrdit a prokázat prověření i uvedených dalších okolností rozhodných pro účely posouzení úvěryschopnosti, žádné další informace však nad rámec těch sdělených neměl. Neunesl tak břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že úvěryschopnost žalovaného prověřil dostatečně.9. Na posouzení finanční situace žalovaného nelze hledět jako na provedené s odbornou péčí. V situaci, kdy věřitel nesplní svoje povinnosti odpovídajícím způsobem (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se pak do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000,- Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně-trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná.10. V projednávané věci pak při neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku, kdy se žalovaný obohatil na žalobci o poskytnutou částku jistiny „úvěru“, kterou je povinen vrátit. Vrátit je jí však povinen pouze samotnou, bez jakýchkoli doprovodných sjednaných plateb, jež byly sjednány neplatně. K uhrazení dlužné částky soud žalovanému stanovil lhůtu k plnění podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže výše dlužné částky činí cca 62 000,- Kč, měl by žalovaný být schopen ji uhradit ve lhůtě tří let, která odpovídá cca 1 700,- Kč/měsíc. Přestože soud nemá v tuto chvíli doklady o výdělkových poměrech žalovaného, má za to, že když i při pobírání rodičovského příspěvku byl po určitou dobu schopen hradit splátky v rozsahu cca 20 % příjmu (splátky okolo 2 700,- Kč), neměl by mu činit problém hradit splátku o něco nižší po uplynutí podpůrčí doby rodičovského příspěvku, kdy není známo, zda vůbec nějaký příjem má, když by však takový příjem mít měl (buď z další mateřské, rodičovské, podpory v nezaměstnanosti nebo jiného příspěvku státní sociální podpory, nebo z řádného zaměstnání), při současném zohlednění toho, že náklady na dítě s věkem rostou, neboť se mění a rozšiřují i jeho potřeby. Žalovaný byl v projednávané věci pro soud nekontaktní, žalobce objektivně žádné informace o žalovaném neměl, pročež soud dobu plnění určil zmíněným způsobem volnou úvahou s přihlédnutím ke skutečnostem uvedeným v tomto odstavci. V každém případě bylo vyloučeno, aby lhůta k plnění odpovídala žalobnímu požadavku.11. Soud poukazuje na to, že při nižší výši poskytnutého úvěru je na místě prověření úvěryschopnosti v relativně menším rozsahu, resp. na nižší částku úvěru zpravidla dosáhne větší množství lidí s relativně nižším příjmem. Zde však se jednalo o úvěr ve výši 85 000,- Kč poskytnutý osobě s prokázaným příjmem 13 000,- Kč.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, když žalobce sice formálně uspěl, stalo se tak však v zanedbatelném rozsahu při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, pročež soud dospěl k závěru, že náklady nepřizná žádnému z účastníků.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2025:112.C.41.2025.1","publishedAt":"2025-08-19","decisionAt":"2025-06-02","caseNumber":{"senate":112,"registry":"C","index":41,"year":2025,"pageNumber":34},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ondřej","lastName":"Sekvard","titlesAfter":"Ph.D.","function":"samosoudce"},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"87 676,40 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}