{"uuid":"822f0fc8-a304-43bc-be6b-3d8bab601178","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 51 732,98 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba na zaplacení částky 50 632,20 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 23 492,40 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částky 1 109,78 Kč se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba na zaplacení částky 50 632,20 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 23 492,40 Kč od 18. 11. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně a částky 1 109,78 Kč se zamítá.II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 51 732,98 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „Smlouva“), jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 28 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".cz, žalovaná poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně zjistila u žalované počet členů domácnosti, počet členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy. Žalobkyně ověřila, že žalovaná neprochází centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříkem, registrem neplatných dokladů, registrem hledaných osob ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", sankčními registry ani interním registrem historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené Českou národní bankou v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, konkrétně do databází NRKI a BRKI, do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí a dospěla k závěru, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet a nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím licence AISP, případně vycházela ze žalovanou předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Žalované byla dne 2. 6. 2025 vyplacena na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" částka 23 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 186,71 Kč a informační SMS servis za poplatek 49,01 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 18. 11. 2025. Žalobkyně uvedla, že částky zaplacené žalovanou byly dle č.l. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny 23 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 446,20 Kč, smluvního úroku ve výši 27 130,80 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 36,60 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 9,60 Kč a úroku z prodlení. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 1 109,78 Kč z důvodu prodlení žalované s úhradou dlužné částky, a to ve výši 0,1 % denně ze zůstatku dlužné jistiny od 18. 8. 2025 do 16. 11. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení k tomu, jak žalovaná poskytnutý úvěr splácela, kolik celkem uhradila a jak žalobkyně plnění žalované zužitkovala. Žalobkyně skutková tvrzení k výzvě soudu nedoplnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po provedeném dokazovaní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelskému úvěru „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ ze dne 2. 6. 2025 č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zjistil, že účastníci uzavřeli elektronicky smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 28 400 Kč formou postupného čerpání na účet žalované, žalovaná se zavázala částku vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny; RPSN činilo 1 721,56 %. Skutečnost, že žalovaná vyčerpala částku 23 000 Kč, vyplývá z výpisu z účtu žalované č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedeného u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", a.s. Z tohoto výpisu je zřejmé, že žalovaná úvěr splácela. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. K posouzení úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně listinu nazvanou identifikované příjmy, která obsahuje prohlášení žalobkyně, že příjem žalované byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, výše ověřeného příjmu dosahovala 25 427 Kč. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované je uvedeno, že její ověřený čistý měsíční příjem činí 25 427 Kč, výše pravidelných splátek na půjčky činí 4 200 Kč, výdaje na bydlení dosahují částky 7 200 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, v domácnosti je jeden nepracující. Rezerva pro výdaje byla určena částkou 600 Kč. Žalobkyně dále předložila obecnou vnitřní metodiku posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, z ní nelze učinit žádný skutkový závěr o posuzování úvěruschopnosti v případě žalovaného v této konkrétní věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně zcela nesplnila svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti a neprokázala, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že provedla lustraci ve veřejně přístupných rejstřících, k tomu neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Dále uvedla, že ověřila příjmy žalované prostřednictvím licence AISP, popřípadě z účtu žalované. K tomuto tvrzení neoznačila žádné důkazy. Tato tvrzení jsou nedostatečná, neboť žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem zjišťovala a posuzovala výdaje žalované. Ohledně příjmů uvedla, že je zjišťovala, ale neoznačila k tomuto tvrzení žádné důkazy, vyjma listiny nazvané identifikované příjmy. Výdaje žalované nebyly ověřovány žádným způsobem. Žalobkyně neověřovala výši běžných výdajů žalované na bydlení a další nezbytné životní potřeby. Žalobkyně informace žalované o příjmech a výdajích, či příjmech dalších osob v domácnosti nijak neověřila. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalobkyně tvrdila, že částky zaplacené žalovanou byly dle č.l. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Přes výzvu soudu nedoplnila skutková tvrzení, jak konkrétně žalovaná plnila, kolik na základě Smlouvy uhradila, a jak tato plnění žalobkyně započetla. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 6. 2025 do 30. 11. 2025, který soud k žádosti žalobkyně vyžádal, je přitom nepochybné, že žalovaná úvěr hradila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, proto je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalobkyně však přes písemnou výzvu soudu konkrétně netvrdila, jakou částku žalovaná uhradila a jaká část z jistiny úvěru tedy zůstala neuhrazena. Skutková tvrzení žalobkyně zůstala jen v obecné rovině, že plnění žalované žalobkyně započetla dle smluvních ujednání. Absentující skutková tvrzení nelze nahrazovat důkazy, žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl žalobkyni soud s ohledem na její nepřítomnost poskytnout. Za této situace, kdy není tvrzena a tedy ani prokázána výše neuhrazené jistiny úvěru, když je zároveň tvrzeno, že hrazena byla, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Žalovaná byla ve věci úspěšná, žádné náklady řízení jí však v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 51 732,98 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota,  (dále jen „Smlouva“), jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 28 400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz, žalovaná poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně zjistila u žalované počet členů domácnosti, počet členů domácnosti mající příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy. Žalobkyně ověřila, že žalovaná neprochází centrální evidencí exekucí, insolvenčním rejstříkem, registrem neplatných dokladů, registrem hledaných osob , právnická osoba, , sankčními registry ani interním registrem historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené Českou národní bankou v souladu se zákonnými požadavky. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, konkrétně do databází NRKI a BRKI, do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí a dospěla k závěru, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet a nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných prostřednictvím licence AISP, případně vycházela ze žalovanou předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Žalované byla dne 2. 6. 2025 vyplacena na účet č. , č. účtu,  částka 23 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 186,71 Kč a informační SMS servis za poplatek 49,01 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 18. 11. 2025. Žalobkyně uvedla, že částky zaplacené žalovanou byly dle č.l. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Žalobkyně se domáhá úhrady jistiny 23 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 446,20 Kč, smluvního úroku ve výši 27 130,80 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 36,60 Kč, poplatku za informační SMS servis ve výši 9,60 Kč a úroku z prodlení. Dále žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty ve výši 1 109,78 Kč z důvodu prodlení žalované s úhradou dlužné částky, a to ve výši 0,1 % denně ze zůstatku dlužné jistiny od 18. 8. 2025 do 16. 11. 2025.2. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení k tomu, jak žalovaná poskytnutý úvěr splácela, kolik celkem uhradila a jak žalobkyně plnění žalované zužitkovala. Žalobkyně skutková tvrzení k výzvě soudu nedoplnila.3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.4. Po provedeném dokazovaní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno,  , Anonymizováno, “ ze dne 2. 6. 2025 č. , hodnota,  soud zjistil, že účastníci uzavřeli elektronicky smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 28 400 Kč formou postupného čerpání na účet žalované, žalovaná se zavázala částku vrátit v pravidelných denních splátkách spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvním úrokem ve výši 0,983 % denně z nesplacené části jistiny; RPSN činilo 1 721,56 %. Skutečnost, že žalovaná vyčerpala částku 23 000 Kč, vyplývá z výpisu z účtu žalované č. , č. účtu,  vedeného u , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  , Anonymizováno, , a.s. Z tohoto výpisu je zřejmé, že žalovaná úvěr splácela. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.5. K posouzení úvěruschopnosti žalované předložila žalobkyně listinu nazvanou identifikované příjmy, která obsahuje prohlášení žalobkyně, že příjem žalované byl ověřen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce, výše ověřeného příjmu dosahovala 25 427 Kč. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované je uvedeno, že její ověřený čistý měsíční příjem činí 25 427 Kč, výše pravidelných splátek na půjčky činí 4 200 Kč, výdaje na bydlení dosahují částky 7 200 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 5 000 Kč, v domácnosti je jeden nepracující. Rezerva pro výdaje byla určena částkou 600 Kč. Žalobkyně dále předložila obecnou vnitřní metodiku posuzování úvěruschopnosti žadatelů o úvěr, z ní nelze učinit žádný skutkový závěr o posuzování úvěruschopnosti v případě žalovaného v této konkrétní věci.6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Aktivní procesní legitimace žalobkyně je dána § 1879 o.z.7. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.9. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně zcela nesplnila svou povinnost tvrdit rozhodné skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti a neprokázala, že řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze obecně tvrdila, že provedla lustraci ve veřejně přístupných rejstřících, k tomu neoznačila ani nepředložila žádné důkazy. Dále uvedla, že ověřila příjmy žalované prostřednictvím licence AISP, popřípadě z účtu žalované. K tomuto tvrzení neoznačila žádné důkazy. Tato tvrzení jsou nedostatečná, neboť žalobkyně neuvedla, zda a jakým způsobem zjišťovala a posuzovala výdaje žalované. Ohledně příjmů uvedla, že je zjišťovala, ale neoznačila k tomuto tvrzení žádné důkazy, vyjma listiny nazvané identifikované příjmy. Výdaje žalované nebyly ověřovány žádným způsobem. Žalobkyně neověřovala výši běžných výdajů žalované na bydlení a další nezbytné životní potřeby. Žalobkyně informace žalované o příjmech a výdajích, či příjmech dalších osob v domácnosti nijak neověřila. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná.10. Žalobkyně tvrdila, že částky zaplacené žalovanou byly dle č.l. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. Přes výzvu soudu nedoplnila skutková tvrzení, jak konkrétně žalovaná plnila, kolik na základě Smlouvy uhradila, a jak tato plnění žalobkyně započetla. Z výpisu z účtu žalované za období od 1. 6. 2025 do 30. 11. 2025, který soud k žádosti žalobkyně vyžádal, je přitom nepochybné, že žalovaná úvěr hradila.11. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, proto je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalobkyně však přes písemnou výzvu soudu konkrétně netvrdila, jakou částku žalovaná uhradila a jaká část z jistiny úvěru tedy zůstala neuhrazena. Skutková tvrzení žalobkyně zůstala jen v obecné rovině, že plnění žalované žalobkyně započetla dle smluvních ujednání. Absentující skutková tvrzení nelze nahrazovat důkazy, žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení. Pro úplnost soud uvádí, že poučovací povinnost dle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ohledně břemene tvrzení a důkazního břemene se vztahuje jen na poučování v rámci jednání soudu, poučení nemohl žalobkyni soud s ohledem na její nepřítomnost poskytnout. Za této situace, kdy není tvrzena a tedy ani prokázána výše neuhrazené jistiny úvěru, když je zároveň tvrzeno, že hrazena byla, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario. Žalovaná byla ve věci úspěšná, žádné náklady řízení jí však v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSST:2026:1.C.172.2026.1","publishedAt":"2026-11-10","decisionAt":"2026-10-01","caseNumber":{"senate":1,"registry":"C","index":172,"year":2026,"pageNumber":37},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Lenka","lastName":"Bártová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSST","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o 51 732,98 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}