{"uuid":"8479fa47-e721-4cf5-a6cd-e65bc7a2c13e","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupeného advokátem: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"trvale bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 47 150,19 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 35 773,67 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 21.7.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se ohledně zaplacení 11 376,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 637,55 Kč, úroku ve výši 4 808,53 Kč, úroku ve výši 16 % ročně z částky 45 650,19 Kč od 19.1.2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 47 150,19 Kč za dobu od 25.6.2022 do 20.7.2022 a úroku z prodlení z částky 11 376,52 Kč za dobu od 21.7.2022 až do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 198 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 35 773,67 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 21.7.2022 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba se ohledně zaplacení 11 376,52 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 637,55 Kč, úroku ve výši 4 808,53 Kč, úroku ve výši 16 % ročně z částky 45 650,19 Kč od 19.1.2022 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 47 150,19 Kč za dobu od 25.6.2022 do 20.7.2022 a úroku z prodlení z částky 11 376,52 Kč za dobu od 21.7.2022 až do zaplacení, zamítá.\nIII. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 198 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 47 150,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 637,55 Kč, úrokem ve výši 16 % ročně z částky 45 650,19 Kč od 25.6.2022 do zaplacení, úrokem ve výši 4 808,53 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 150,19 Kč od 25.6.2022 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", dne 3.2.2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému z úvěrového účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" poskytnuto celkem 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se dostal opakovaně do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 18.1.2022, zároveň také uplatnil právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po zesplatnění. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dlužná jistina představuje částku 45 650,19 Kč, částku 1 500 Kč činí poplatky a smluvní pokuty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, uvedl, že žalovaný deklaroval svůj příjem ve výši 27 377 Kč měsíčně a dále uvedl, že příjmy domácnosti činí 50 000 Kč, a že nemá vyživovací povinnosti. Dále právní předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v dostupných veřejných registrech a v registrech interních, dále také porovnal příjem a výdaje žalovaného se statistickými daty z ČSÚ, výpočtem pak dospěl k disponibilnímu zůstatku žalovaného, dále bylo z interního registru právního předchůdce zjištěno, že žalovaný již splácí tomuto subjektu 106,08 Kč měsíčně a externě pak 10 986 Kč. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaným dne 3.2.2020 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 1 084,59 Kč měsíčně. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její nedílnou součást a sazebník poplatků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu k předmětnému úvěru vyplynulo, že žalovanému bylo poskytnuto v dané souvislosti 50 000 Kč, žalovaný takto uhradil právnímu předchůdci žalobce 14 226,33 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec právního předchůdce žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce. Dále je zde uvedeno, že byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 27 377 Kč, a to ověřením z jeho běžného účtu. Dále, že je žalovaný svobodný a žije u rodičů, dosud měsíčně splácí 10 986 Kč a 160,08 Kč. V kolonce ostatní výdaje je uvedeno 0 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z dopisu ze dne 20.1.2022 vyplynulo, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" oznámila žalovanému, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 18.1.2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z oznámení ze dne 29.6.2022 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 14.7.2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 3.11.2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.6.2022 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 14 226,33 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když zjistil výši splátek žalovaného v době poskytnutí úvěru, opatřil si prohlášení o jeho příjmech, jak je shora specifikováno. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tato jsou zcela nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalobce svým šetřením získal pouze dvě informace (soud zde pak skutečně pomíjí, že příjem byl ověřen pouze prohlášením žalovaného, resp. ověření bylo avizováno pouze právní předchůdcem žalobce), a to o výši příjmů žalovaného v době poskytnutí úvěru, a to v poměrně solidní, avšak zároveň v nijak závratné, výši kolem 27 000 Kč měsíčně. Druhou jsou pak stávající výdaje na splátky úvěrů ve výši přes 11 000 Kč měsíčně. Základním kamenem zkoumání schopnosti splácet úvěr je individuální přístup ke každému spotřebiteli. Soud nemá k dispozici rozhodnutí Městského soudu v Praze, na nějž žalobce odkazuje, nicméně pokud by zde prezentované závěry nebyly vytrženy ze širšího rozhodnutí, jednalo by se o svého druhu judikatorní exces. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací ke zdejšímu soudu zastává stanovisko opačné, srov. např. rozsudek č.j. 12 Co 293/2020 – 76 ze dne 5.11.2021. Především pak ale je daný závěr v rozporu s judikaturou vyšších soudů. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Užití určitých ekonomických modelů do jisté míry či v určitých případech samozřejmě nelze vyloučit, nicméně v daném případě nedošlo k žádnému deklarování výdajů, tím méně k jejich doložení. Není zřejmé, jak byly doloženy příjmy domácnosti a z jakého důvodu by měly být zohledňovány při posouzení poměrů či platební bilance žalovaného. Ve specifikaci poměrů žalovaného je uveden zcela nepravděpodobný údaj, že žalovaný žádné výdaje kromě splátek úvěrů nemá. Pokud by žalovaný žádné výdaje neměl, což je jen stěží představitelné, tak se pak nabízí otázka, proč si tedy půjčuje peníze. Žalovaný se uzavřením předmětné smlouvy v kombinaci s již stávajícími závazky zavázal hradit měsíčně částku přesahující 12 000 Kč měsíčně, tedy částku představující bezmála 50 % jeho příjmů, a to příjmů sice nikoli minimálních, ale také nijak závratně vysokých. Je tedy zřejmé, že žalovaný byl jednoznačně rizikovým klientem a jeho majetkové poměry měly být o to více podrobeny kvalifikovanému zkoumání, především co se týče výdajů. Již z povahy žalobce např. zjevně nic nebránilo opatřit si výpisy z bankovního účtu žalovaného a zjistit jeho platební bilanci za několik měsíců nazpět. Žalobce takové důkazy nedoložil a ani nedeklaroval, zda a jaké závěry z těchto případně vyvodil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. žalobce tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 a 87 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 50 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 14 226,33 Kč, zbývá tedy uhradit 35 773,67 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 14.7.2022. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.7.2022, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše přiznaných úroků odpovídá míře požadované v žalobě, ač je míra zákonných úroků k datu prodlení vyšší, když soud nemůže překročit žalobní návrh. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 358 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast u jednání soudu, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu, náleží odměna ve výši 3 020 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 1 075 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 8 553 Kč (2 358 + 3 x 500 + 3 x 100 + 3 020 + 300 + 1 075). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 35 773,67 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 39 263,07 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 11 376,52 Kč s příslušenstvím zmíněném ve výroku č. II tohoto rozsudku, jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 29 052,29 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 68 315,36 Kč tak představuje úspěch žalobce 57 %, úspěch žalovaného 43 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 14 % svých nákladů, z částky 8 553 Kč tedy ve výši 1 198 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 47 150,19 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 637,55 Kč, úrokem ve výši 16 % ročně z částky 45 650,19 Kč od 25.6.2022 do zaplacení, úrokem ve výši 4 808,53 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 47 150,19 Kč od 25.6.2022 do zaplacení. Dále uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], dne 3.2.2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému z úvěrového účtu č. [bankovní účet] poskytnuto celkem 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu se sjednaným úrokem a poplatky formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se dostal opakovaně do prodlení se splácením úvěru, proto právní předchůdce žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásil za splatný ke dni 18.1.2022, zároveň také uplatnil právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po zesplatnění. Předmětná pohledávka byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.6.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dlužná jistina představuje částku 45 650,19 Kč, částku 1 500 Kč činí poplatky a smluvní pokuty.\n2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr, uvedl, že žalovaný deklaroval svůj příjem ve výši 27 377 Kč měsíčně a dále uvedl, že příjmy domácnosti činí 50 000 Kč, a že nemá vyživovací povinnosti. Dále právní předchůdce žalobce provedl lustraci žalovaného v dostupných veřejných registrech a v registrech interních, dále také porovnal příjem a výdaje žalovaného se statistickými daty z ČSÚ, výpočtem pak dospěl k disponibilnímu zůstatku žalovaného, dále bylo z interního registru právního předchůdce zjištěno, že žalovaný již splácí tomuto subjektu 106,08 Kč měsíčně a externě pak 10 986 Kč. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kde bylo shledáno, že pro posouzení úvěruschopnosti klienta není rozhodné, zda má poskytovatel dané osvědčující listiny fyzicky k dispozici, ale postačuje postup, kdy tyto listiny byly prověřeny v rámci uzavírání smlouvy, což následně obě smluvní strany stvrdily svým podpisem. Dle rozhodnutí Městského soudu v Praze č.j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9.3.2021 pokud nejsou uvedeny výdaje spotřebitele, lze užít ekonomického modelu.\n3. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu po seznámení s názorem soudu, že i přes doplnění žaloby je třeba mít otázku dostatečného zkoumání úvěruschopnosti za neprokázanou, žádné další důkazy nenavrhl, tvrzení nedoplnil. Závěrem navrhl žalobě v plném rozsahu vyhovět a přiznat žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.\n4. Ze smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 3.2.2020 vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 50 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet po 1 084,59 Kč měsíčně. Ke smlouvě žalobce rovněž doložil obchodní podmínky sjednané jako její nedílnou součást a sazebník poplatků.\n5. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu k předmětnému úvěru vyplynulo, že žalovanému bylo poskytnuto v dané souvislosti 50 000 Kč, žalovaný takto uhradil právnímu předchůdci žalobce 14 226,33 Kč.\n6. Z listiny označené jako Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti vyplynulo, že zde zaměstnanec právního předchůdce žalobce popsal proces zkoumání úvěruschopnosti obdobným způsobem, jako je uvedeno ve vyjádření žalobce. Dále je zde uvedeno, že byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 27 377 Kč, a to ověřením z jeho běžného účtu. Dále, že je žalovaný svobodný a žije u rodičů, dosud měsíčně splácí 10 986 Kč a 160,08 Kč. V kolonce ostatní výdaje je uvedeno 0 Kč.\n7. Z dopisu ze dne 20.1.2022 vyplynulo, že [právnická osoba] oznámila žalovanému, že prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 18.1.2022.\n8. Z oznámení ze dne 29.6.2022 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 14.7.2022.\n9. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 3.11.2022 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána před podáním žaloby.\n10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14.6.2022 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným.\n11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Žalovaný v dané souvislosti uhradil celkem 14 226,33 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smlouvy zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, když zjistil výši splátek žalovaného v době poskytnutí úvěru, opatřil si prohlášení o jeho příjmech, jak je shora specifikováno. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, žalovanému byla také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.\n12. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n14. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.\n15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.\n16. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.\n17. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n18. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.\n19. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval, tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Právní předchůdce žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil, resp. tato jsou zcela nedostatečná. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.\n20. Žalobce svým šetřením získal pouze dvě informace (soud zde pak skutečně pomíjí, že příjem byl ověřen pouze prohlášením žalovaného, resp. ověření bylo avizováno pouze právní předchůdcem žalobce), a to o výši příjmů žalovaného v době poskytnutí úvěru, a to v poměrně solidní, avšak zároveň v nijak závratné, výši kolem 27 000 Kč měsíčně. Druhou jsou pak stávající výdaje na splátky úvěrů ve výši přes 11 000 Kč měsíčně. Základním kamenem zkoumání schopnosti splácet úvěr je individuální přístup ke každému spotřebiteli. Soud nemá k dispozici rozhodnutí Městského soudu v Praze, na nějž žalobce odkazuje, nicméně pokud by zde prezentované závěry nebyly vytrženy ze širšího rozhodnutí, jednalo by se o svého druhu judikatorní exces. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací ke zdejšímu soudu zastává stanovisko opačné, srov. např. rozsudek č.j. 12 Co 293/2020 – 76 ze dne 5.11.2021. Především pak ale je daný závěr v rozporu s judikaturou vyšších soudů. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Užití určitých ekonomických modelů do jisté míry či v určitých případech samozřejmě nelze vyloučit, nicméně v daném případě nedošlo k žádnému deklarování výdajů, tím méně k jejich doložení. Není zřejmé, jak byly doloženy příjmy domácnosti a z jakého důvodu by měly být zohledňovány při posouzení poměrů či platební bilance žalovaného. Ve specifikaci poměrů žalovaného je uveden zcela nepravděpodobný údaj, že žalovaný žádné výdaje kromě splátek úvěrů nemá. Pokud by žalovaný žádné výdaje neměl, což je jen stěží představitelné, tak se pak nabízí otázka, proč si tedy půjčuje peníze. Žalovaný se uzavřením předmětné smlouvy v kombinaci s již stávajícími závazky zavázal hradit měsíčně částku přesahující 12 000 Kč měsíčně, tedy částku představující bezmála 50 % jeho příjmů, a to příjmů sice nikoli minimálních, ale také nijak závratně vysokých. Je tedy zřejmé, že žalovaný byl jednoznačně rizikovým klientem a jeho majetkové poměry měly být o to více podrobeny kvalifikovanému zkoumání, především co se týče výdajů. Již z povahy žalobce např. zjevně nic nebránilo opatřit si výpisy z bankovního účtu žalovaného a zjistit jeho platební bilanci za několik měsíců nazpět. Žalobce takové důkazy nedoložil a ani nedeklaroval, zda a jaké závěry z těchto případně vyvodil.\n21. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. žalobce tuto skutečnost i přes poučení soudem neprokázal, shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 a 87 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 50 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvu uhradil 14 226,33 Kč, zbývá tedy uhradit 35 773,67 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 14.7.2022. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručené třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.7.2022, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše přiznaných úroků odpovídá míře požadované v žalobě, ač je míra zákonných úroků k datu prodlení vyšší, když soud nemůže překročit žalobní návrh. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.\n22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 2 358 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Dalším úkonem právní služby byla účast u jednání soudu, na níž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 5 tarifu, náleží odměna ve výši 3 020 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 1 075 Kč, když soud ověřil, že advokát žalobce je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 8 553 Kč (2 358 + 3 x 500 + 3 x 100 + 3 020 + 300 + 1 075). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 35 773,67 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 39 263,07 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 11 376,52 Kč s příslušenstvím zmíněném ve výroku č. II tohoto rozsudku, jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 29 052,29 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 68 315,36 Kč tak představuje úspěch žalobce 57 %, úspěch žalovaného 43 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 14 % svých nákladů, z částky 8 553 Kč tedy ve výši 1 198 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSCV:2023:8.C.64.2023.1","publishedAt":"2023-07-18","decisionAt":"2023-05-19","caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":64,"year":2023,"pageNumber":73},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Petr","lastName":"Karásek","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSCV","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 47 150,19 Kč s příslušenstvím ","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}