{"uuid":"84e0e577-3b92-49d9-8be7-bcba3f9b5461","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 29 117,94 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 269,94 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se co do částky 4 051 Kč, úroku 21,05 % ročně z částky 27 320,94 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 320,94 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 300 Kč a částky ve výši 1 497 Kč, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 269,94 Kč, a to ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 4 051 Kč, úroku 21,05 % ročně z částky 27 320,94 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27 320,94 Kč od 27. 11. 2020 do zaplacení, částky ve výši 300 Kč a částky ve výši 1 497 Kč, zamítá.III. Žádný účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 29 117,94 Kč s příslušenstvím představující dlužnou jistinu v částce 27 320,94 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 8. 2020. Žalobkyně tvrdí, že na základě shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal úvěr v celkové částce 42 000 Kč uhradit žalobkyni v pravidelných čtyřiceti měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2020. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru dne 26. 11. 2020. Žalobkyně odeslala žalované 3 upomínky, za každou odeslanou upomínku požaduje přiznat účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla že žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výplatních pásek za měsíce březen a červen 2020 u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 16 000 Kč. Náklady žalobkyně posuzovala dle normativních nákladů na bydlení podle nařízení vlády č. 507/2021 Sb., podle které byly normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dány částkou 5 374 Kč, a dále žalobkyně vycházela z výše životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., podle něhož ke dni uzavření smlouvy o úvěru činila výše životního minima částku 3 860 Kč a výše existenčního minima 2 490 Kč. Žalobkyně došla k závěru, že žalovaný je schopen splácet měsíčně částku 1 050 Kč, když mu měsíčně zbude částka 5 590 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 8. 2020 č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „Smlouva“), ve spojení s potvrzeními ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". o provedených transakcích soud zjistil, že žalovanému byla dne 13. 8. 2020 převedena žalobkyní na účet uvedený ve Smlouvě částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný uhradil celkem částku 4 230,06 Kč, jak vyplývá z listiny nazvané Bonita smlouvy zobrazující historii splácení ze strany žalovaného. Dopisem ze dne 26. 11. 2020 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a byl jím vyzván k úhradě částky 31 551 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy. Dále byl žalovaný upomínán k úhradě dopisy ze dne 25. 9. 2020 a 26.10. 2020, jak vyplývá z jednotlivých písemných upomínek, odeslání je potvrzováno čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a seznamy odeslaných upomínek z 25. 9. 2020 a 26. 10. 2020. Navrhovaný výslech svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zamítl pro nadbytečnost, když odeslání upomínky je prokazováno jeho čestným prohlášením a nadto skutečnost, zda upomínky byly odeslány, není pro rozhodnutí ve věci významné, když stěžejní je posouzení platnosti Smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením Smlouvy soud z čestného prohlášení žalovaného ze dne 10. 8. 2020 zjistil, že žalovaný uvedl, že u něj nejsou dány podmínky úpadku či hrozícího úpadku a že jeho výdaje na bydlení a související výdaje dosahují částky 5 500 Kč. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 13.8 2020 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného a celé domácnosti ve výši 16 000 Kč měsíčně, ze skutečnosti, že žalovaný má tři vyživovací povinnosti, z normativních nákladů na bydlení ve výši 5 374 Kč, životního minima včetně vyživovaných osob ve výši 8 360 Kč a z nezabavitelné částky ve výši 10 248 Kč. Žalobkyně měla k dispozici dvě výplatní pásky žalovaného za měsíce březen 2020 s čistou mzdou 16 885 Kč a červen 2020 s čistou mzdou 16 185 Kč. Žalovaný předložil výpis z účtu za měsíc červenec 2020 omezený na výplatu mzdy. Z vlastní Smlouvy pak vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného a zároveň domácnosti ve výši 16 000 Kč měsíčně a z výdajů na bydlení 5 000 Kč, z toho, že žalovaný bydlí v podnájmu a nemá žádné vyživovací povinnosti a ze splátek dalších úvěrů ve výši 0 Kč. Žalobkyně provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v centrálním rejstříků exekucí s negativním výsledkem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud se zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a centrálním registru exekucí, ověřila příjem žalovaného dvěma výplatními páskami za období předcházející uzavření Smlouvy a rovněž výpisem z účtu žalovaného omezeným právě jen na mzdu. Příjem žalovaného jako žadatele o úvěr žalobkyně ověřila dostatečně, avšak žalobkyně nijak neověřovala výdaje žalovaného, který uváděl měsíční výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a další výdaje ve výši 0 Kč, jak vyplývá z čestného prohlášení žalovaného. Žalobkyně faktické výdaje žalovaného neověřovala žádným způsobem, náklady na bydlení a živobytí posoudila pouze dle právních předpisů upravující životní a existenční minimum a stanovující normativní náklady na bydlení. Výdaje na bydlení a živobytí ve výši 5 500 Kč měsíčně zjevně nemohou odpovídat skutečnosti, tato částka nereflektuje současnou výši cen nájmů a podnájmů, energií, potravin apod. Žalobkyně, přestože že žalovaný uváděl, že jsou na něj výživou odkázány 3 osoby, ve Smlouvě vycházela z toho, že žalovaný nemá vyživovací povinnost. Za situace, kdy žalobkyně nijak neověřovala výši tvrzených výdajů žalovaného, ačkoliv tak udělat mohla, např. formou vyžádání si (po žalovaném) výpisu z běžného účtu (když je zřejmé, že vyžadovala jen omezený výpis z účtu dokládající výplatu mzdy), vyžádáním si dokladů za platby za energie apod., dospěl soud k závěru, že řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy. Zohlednění normativních výší životního a existenčního minima nemůže nahradit konkrétní posouzení příjmů a výdajů daného žadatele. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené. Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 27 500 Kč, částku vyplacenou jako provizi nelze považovat za vyplacenou jistinu. Žalovaný uhradil 4 230,06 Kč, a je proto povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 23 269,94 Kč jakožto dlužnou jistinu žalobkyni. Soud proto žalobě ohledně částky 23 269,94 Kč jako důvodné vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu ohledně částky 4 051 Kč jako rozdíl mezi žalovanou částkou a dlužnou jistinou, dále ohledně částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu a 300 Kč představující náklady na vymáhání, neboť se nejedná o dlužnou jistinu úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je v produktivním věku, když nebyly provedeny žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že žalovaný není schopen pracovat, odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod podmínkou ztráty výhody splátek. V případě, že se žalovaný zpozdí s úhradou byť jediné splátky, může věřitel vůči žalovanému uplatnit zesplatnění celého plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 poslední věty o. s. ř. Soud vychází ze specifické povahy řízení úpravy poměrů dle § 86 a 87 o spotřebitelském úvěru, kdy v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či její části","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"podle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace s ohledem na specifika řízení nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka nelze vůbec uvažovat (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se svou žalobou domáhá zaplacení částky 29 117,94 Kč s příslušenstvím představující dlužnou jistinu v částce 27 320,94 Kč, náklady na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 497 Kč dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 10. 8. 2020. Žalobkyně tvrdí, že na základě shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částka 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka 2 500 Kč na účet zprostředkovatele jako provize. Žalovaný se zavázal úvěr v celkové částce 42 000 Kč uhradit žalobkyni v pravidelných čtyřiceti měsíčních splátkách po 1 050 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem 20. 9. 2020. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru dne 26. 11. 2020. Žalobkyně odeslala žalované 3 upomínky, za každou odeslanou upomínku požaduje přiznat účelně vynaložené náklady ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně uvedla že žalobkyně ověřila příjem žalovaného z výplatních pásek za měsíce březen a červen 2020 u společnosti , právnická osoba, . Dále žalobkyně lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 16 000 Kč. Náklady žalobkyně posuzovala dle normativních nákladů na bydlení podle nařízení vlády č. 507/2021 Sb., podle které byly normativní náklady na nájemní bydlení jedné osoby v obci , adresa,  dány částkou 5 374 Kč, a dále žalobkyně vycházela z výše životního minima dle zákona č. 110/2006 Sb., podle něhož ke dni uzavření smlouvy o úvěru činila výše životního minima částku 3 860 Kč a výše existenčního minima 2 490 Kč. Žalobkyně došla k závěru, že žalovaný je schopen splácet měsíčně částku 1 050 Kč, když mu měsíčně zbude částka 5 590 Kč.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 8. 2020 č. , hodnota,  (dále jen „Smlouva“), ve spojení s potvrzeními , právnická osoba, . o provedených transakcích soud zjistil, že žalovanému byla dne 13. 8. 2020 převedena žalobkyní na účet uvedený ve Smlouvě částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele , jméno FO, . Žalovaný uhradil celkem částku 4 230,06 Kč, jak vyplývá z listiny nazvané Bonita smlouvy zobrazující historii splácení ze strany žalovaného. Dopisem ze dne 26. 11. 2020 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a byl jím vyzván k úhradě částky 31 551 Kč do 10 dnů od odeslání výzvy. Dále byl žalovaný upomínán k úhradě dopisy ze dne 25. 9. 2020 a 26.10. 2020, jak vyplývá z jednotlivých písemných upomínek, odeslání je potvrzováno čestným prohlášením zaměstnance žalobkyně , jméno FO,  a seznamy odeslaných upomínek z 25. 9. 2020 a 26. 10. 2020. Navrhovaný výslech svědka , jméno FO,  soud zamítl pro nadbytečnost, když odeslání upomínky je prokazováno jeho čestným prohlášením a nadto skutečnost, zda upomínky byly odeslány, není pro rozhodnutí ve věci významné, když stěžejní je posouzení platnosti Smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy.5. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením Smlouvy soud z čestného prohlášení žalovaného ze dne 10. 8. 2020 zjistil, že žalovaný uvedl, že u něj nejsou dány podmínky úpadku či hrozícího úpadku a že jeho výdaje na bydlení a související výdaje dosahují částky 5 500 Kč. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 13.8 2020 soud zjistil, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného a celé domácnosti ve výši 16 000 Kč měsíčně, ze skutečnosti, že žalovaný má tři vyživovací povinnosti, z normativních nákladů na bydlení ve výši 5 374 Kč, životního minima včetně vyživovaných osob ve výši 8 360 Kč a z nezabavitelné částky ve výši 10 248 Kč. Žalobkyně měla k dispozici dvě výplatní pásky žalovaného za měsíce březen 2020 s čistou mzdou 16 885 Kč a červen 2020 s čistou mzdou 16 185 Kč. Žalovaný předložil výpis z účtu za měsíc červenec 2020 omezený na výplatu mzdy. Z vlastní Smlouvy pak vyplývá, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného a zároveň domácnosti ve výši 16 000 Kč měsíčně a z výdajů na bydlení 5 000 Kč, z toho, že žalovaný bydlí v podnájmu a nemá žádné vyživovací povinnosti a ze splátek dalších úvěrů ve výši 0 Kč. Žalobkyně provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v centrálním rejstříků exekucí s negativním výsledkem.6. V právní rovině dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní společností a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.7. Soud se zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.9. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou jí zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalovaného. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a centrálním registru exekucí, ověřila příjem žalovaného dvěma výplatními páskami za období předcházející uzavření Smlouvy a rovněž výpisem z účtu žalovaného omezeným právě jen na mzdu. Příjem žalovaného jako žadatele o úvěr žalobkyně ověřila dostatečně, avšak žalobkyně nijak neověřovala výdaje žalovaného, který uváděl měsíční výdaje na bydlení ve výši 5 500 Kč a další výdaje ve výši 0 Kč, jak vyplývá z čestného prohlášení žalovaného. Žalobkyně faktické výdaje žalovaného neověřovala žádným způsobem, náklady na bydlení a živobytí posoudila pouze dle právních předpisů upravující životní a existenční minimum a stanovující normativní náklady na bydlení. Výdaje na bydlení a živobytí ve výši 5 500 Kč měsíčně zjevně nemohou odpovídat skutečnosti, tato částka nereflektuje současnou výši cen nájmů a podnájmů, energií, potravin apod. Žalobkyně, přestože že žalovaný uváděl, že jsou na něj výživou odkázány 3 osoby, ve Smlouvě vycházela z toho, že žalovaný nemá vyživovací povinnost. Za situace, kdy žalobkyně nijak neověřovala výši tvrzených výdajů žalovaného, ačkoliv tak udělat mohla, např. formou vyžádání si (po žalovaném) výpisu z běžného účtu (když je zřejmé, že vyžadovala jen omezený výpis z účtu dokládající výplatu mzdy), vyžádáním si dokladů za platby za energie apod., dospěl soud k závěru, že řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr dle Smlouvy. Zohlednění normativních výší životního a existenčního minima nemůže nahradit konkrétní posouzení příjmů a výdajů daného žadatele. Žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná.10. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené. Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).11. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoli na úroky, poplatky, či smluvní pokutu apod. Žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 27 500 Kč, částku vyplacenou jako provizi nelze považovat za vyplacenou jistinu. Žalovaný uhradil 4 230,06 Kč, a je proto povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 23 269,94 Kč jakožto dlužnou jistinu žalobkyni. Soud proto žalobě ohledně částky 23 269,94 Kč jako důvodné vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu ohledně částky 4 051 Kč jako rozdíl mezi žalovanou částkou a dlužnou jistinou, dále ohledně částky 1 497 Kč představující smluvní pokutu a 300 Kč představující náklady na vymáhání, neboť se nejedná o dlužnou jistinu úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.12. Soud dospěl k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny a vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je v produktivním věku, když nebyly provedeny žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že žalovaný není schopen pracovat, odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod podmínkou ztráty výhody splátek. V případě, že se žalovaný zpozdí s úhradou byť jediné splátky, může věřitel vůči žalovanému uplatnit zesplatnění celého plnění.13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 poslední věty o. s. ř. Soud vychází ze specifické povahy řízení úpravy poměrů dle § 86 a 87 o spotřebitelském úvěru, kdy v případě závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je soudem stanovena doba pro vrácení poskytnuté jistiny či její částipodle možností spotřebitele. Jedná se o rozhodnutí ve věci samé, nikoli o lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Za této situace s ohledem na specifika řízení nelze určit poměr úspěchu a neúspěchu účastníka ve věci ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., o poměru úspěchu a neúspěchu toho kterého účastníka nelze vůbec uvažovat (viz usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 11. 2024 č.j. 8 Co 1519/2024-141). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSST:2025:1.C.307.2024.1","publishedAt":"2025-04-25","decisionAt":"2025-02-18","caseNumber":{"senate":1,"registry":"C","index":307,"year":2024,"pageNumber":30},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Lenka","lastName":"Bártová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSST","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 29 117,94 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}