{"uuid":"8642ad1e-c0a1-436c-96b6-8054b3b0e80a","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Pavly Polednové a soudkyň JUDr. Zuzany Sváčkové a JUDr. Barbory Holé ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená obecným zmocněncem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zmocněnce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zmocněnce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení neplatnosti a neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. dubna 2026, č. j. 37 C 178/2025-149","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z nájmu bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" v domě nacházejícím se na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", daná žalovaným žalobcům dopisem ze dne 23. 6. 2025 je neplatná a neoprávněná (výrok I) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 8 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobci odůvodnili tvrzením, že výpověď z nájmu bytu daná jim dopisem žalovaného ze dne 23. 6. 2025 nebyla žalobci řádně doručena, a tudíž ji považují za neplatnou. Dále žalobci zpochybnili opodstatněnost výpovědního důvodu, spočívajícího v existenci naléhavé bytové potřeby dcery žalovaného. A konečně namítli i to, že předmětná výpověď je v rozporu s dobrými mravy, protože jednak následovala krátce poté, kdy žalobci reklamovali nesprávné účtování služeb spojených s nájmem bytu, a nadto žalovaný, který vlastní v témže domě více bytů s režimem krátkodobých pronájmů, mohl proto uspokojit bytovou potřebu své dcery bez zásahu do osmnáctiletého nájemního vztahu žalobců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že výpověď z nájmu bytu byla doručena oběma žalobcům, kteří žijí ve společné domácnosti, a tudíž měli objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit. Dále uvedl, že dceři ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která je od akademického roku 2025/2026 studentkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" také pracuje, nemohl poskytnout žádný jiný byt k užívání, který v témž domě vlastní, protože žádný z těchto bytů nebyl ke dni výpovědi právně ani fakticky volný. Uvedl rovněž, že k předmětnému bytu má on sám i jeho dcera osobní vztah, když v minulosti v tomto bytě bydlel a několik let zde bydlel i s dcerou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobci užívají byt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (původně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":") o dispozici 3+1 nacházející se na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 15. 9. 2008 s právní předchůdkyní žalovaného na dobu neurčitou. Povinnosti nájemců žalobci dlouhodobě řádně plnili. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že dcera žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla pro akademický rok 2025/2026 přijata ke studiu na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" také pracovala. Ve své svědecké výpovědi pak uvedla, že v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" studuje od nástupu na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Škola","anonStyle":"ANON"},{"text":". Doposud bydlela se žalovaným a jeho partnerkou v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a někdy přespávala v bytě tety nacházejícím se v témže domě jako je byt užívaný žalobci. Již delší dobu proto uvažovala o přestěhování do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž k definitivnímu rozhodnutí dospěla v souvislosti se zahájením vysokoškolského studia. K bytu užívaného žalobci pak uvedla jen to, že si na detaily vážící se k tomuto bytu nepamatuje, protože se z něj odstěhovala v době, kdy jí byly ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy asi před dvaceti lety. Žalovaný vlastní v témže domě celkem sedm bytů, přičemž čtyři z nich, a to byty č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", pronajímá na dobu určitou, a nájem dalších tří bytů, a to č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", je sjednán na dobu neurčitou. Nájmy uzavřené na dobu určitou jsou prodlužovány dodatky uzavíranými většinou na dobu jednoho roku. Takto postupoval žalovaný i dne 30. 5. 2025, kdy dodatkem č. 5 uzavřeným s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" k nájemní smlouvě týkající se bytu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" o velikosti 87,3 m² a sestávající ze 3+1 a původně sjednané na dobu ode dne 1. 6. 2020 do dne 31. 5. 2021 a následně prodlužované dodatky vždy na jeden rok, souhlasil s prodloužením nájmu na další rok, tedy do dne 31. 5. 2026. Dne 23. 6. 2025 pak žalovaný s odkazem na § 2288 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vypověděl nájem bytu užívaný žalobci s odůvodněním, že tento byt potřebuje pro svou dceru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 2. 7. 2025 žalovaný vhodil tuto výpověď do domovní schránky žalobkyně a dne 30. 7. 2025 ji doručil žalobci do jeho datové schránky zřízené pro jeho podnikání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 580 odst. 1, § 2286 odst. 1 a § 2288 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Předně shrnul, že žalobci užívají předmětný byt na základě nájemní smlouvy sjednané v roce 2008 na dobu neurčitou a své povinnosti nájemců si vždy řádně plnili. Dcera žalovaného byla pro školní rok 2025/2026 přijata ke studiu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde také pracovala, a proto zde chce začít i bydlet. Žalovaný, který vlastní v témže domě více bytových jednotek pronajímaných pouze na dobu určitou, však vypověděl dne 23. 6. 2025 nájem bytu žalobcům. Tuto výpověď soud prvního stupně posoudil jako doručenou oběma žalobcům, protože se dostala do dispozice každého z nich. Za zvlášť významné však soud prvního stupně považoval to, že žalovaný v době bezprostředně předcházející výpovědi dané žalobcům, nevyužil možnost poskytnout dceři k užívání byt č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", který je prakticky stejný byt jako užívají žalobci a jehož nájem sjednaný na dobu určitou dne 31. 5. 2025 skončil, a namísto toho prodloužil jeho nájem panu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na dobu dalšího roku. Dále soud prvního stupně vzal za vyvrácené tvrzení žalovaného, že jeho dcera měla k bytu užívanému žalobci silnou citovou vazbu. Z její svědecké výpovědi totiž vyplynulo, že se z bytu odstěhovala asi ve svých ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":", tj. před dvaceti lety, a prakticky si na něj vůbec nepamatuje. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že tvrzená bytová potřeba dcery žalovaného sice nebyla zcela vyloučena, nicméně ji bylo možno řešit jiným způsobem než výpovědí dlouhodobého nájmu k bytu užívaného žalobci. Na tomto podkladě a s odkazem na soudní judikaturu Nejvyššího soudu (například rozsudek ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, a dále ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3543/2008, a ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1672/99) soud prvního stupně dovodil, že výpovědní důvod daný § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. formálně naplněn byl, nicméně uplatněn byl v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3296/2022). Soud prvního stupně proto určil, že předmětná výpověď je neoprávněná a neplatná, přičemž své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm předně poukázal na to, že v prvostupňovém řízení bylo prokázáno, že jeho dcera potřebuje bydlet v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde začala studovat vysokou školu a současně pracuje a tento výpovědní důvod byl k datu předmětné výpovědi naplněn. Dále vyplynulo i to, že bytovou potřebu dcery nemohl uspokojit jinak než výpovědí nájmu bytu užívaného žalobci, protože v době vyhotovení předmětné výpovědi byly všechny jím vlastněné byty obsazené. Žalovaný se tudíž nenacházel v situaci, která byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016. Nadto i kdyby bylo prokázáno, že měl k dispozici i jiný byt, na bytovou potřebu jeho dcery by to nemělo žádný vliv (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4118/2008). Dále žalovaný soudu prvního stupně vytkl, že v odůvodnění napadeného rozsudku použil selektivní výběr rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterými se pak řídil, a nadto závěry vyslovené v těchto rozhodnutích nesprávně aplikoval. Oproti tomu pominul, a to navzdory upozornění žalovaného, závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2297/2004. V něm bylo řečeno, že pronajímateli má být umožněno bydlení ve vlastním domě a tím realizace jeho vlastnického práva k tomuto domu. Neexistenci bytové potřeby pronajímatele přitom nelze spatřovat v situaci, kdy má ve svém domě jiný právně volný byt, protože je jeho právem zvolit si ve svém domě k vlastnímu bydlení byt. Dospěl-li pak soud prvního stupně k závěru, že žalovaný měl namísto vypovězení nájmu žalobcům ukončit, eventuálně neprodloužit, což je fakticky totéž, nájem jinému z nájemců některého z bytů, jichž je vlastníkem, zcela přitom pominul, že se jedná o nájemce s podstatně nižšími příjmy než jakými disponují žalobci a současně se nacházející v obtížnější životní situaci než žalobci. Byt č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" totiž užívají ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kteří jsou v důchodovém věku, byt č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" užívá ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" s partnerkou a dítětem, které navštěvuje nedalekou základní školu a byt č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" užívá ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který pečuje o dvě nezletilé děti. Vzhledem k tomu, že žalobce je advokátem a žalobkyně je soudkyní, tj. osobami s nadstandardními příjmy, a jejich děti jsou již zletilé, vyhodnocení bytové potřeby žalobců a ostatních nájemců v domě, které soud prvního stupně učinil, není podle žalovaného správné. Soudem prvního stupně zvolený výklad dobrých mravů pak žalovaný považuje za nepřípustně extenzivní a současně zasahující do jeho vlastnického práva, protože mu znemožňuje poskytnout své dceři bydlení ve vlastním domě. Dále žalovaný uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo pro něj překvapivé a konečně zopakoval i to, že k vypovězení nájmu bytu užívaného žalobci nepotřeboval souhlas spoluvlastnice domu. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobci, kteří se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnili, navrhli, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolacím námitkám žalovaného poukázali na své dosavadní argumenty, jimiž se výpovědi z nájmu bytu bránili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu věci a provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (§ 132 o. s. ř.). Na základě správně zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně učinil i přiléhavá skutková zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto neshledal důvod se od těchto skutkových závěrů odchýlit a v plném rozsahu z nich vychází. Správné jsou pak i právní závěry, k nimž soudu prvního stupně na podkladě provedeného dokazování v dané věci dospěl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. K odvolací argumentaci žalovaného odvolací soud nejprve stručně shrnuje, že žalovaný je vlastníkem bytu užívaného žalobci a jeho dcera, která byla přijata ke studiu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", si přeje bydlet v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud prvního stupně dále s odkazem na soudní judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, a ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3670/2020) vysvětlil, že samotná existence výpovědního důvodu daného podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. bez dalšího neznamená, že by výkon tohoto práva nemohl být přezkoumán z hlediska jeho souladu s dobrými mravy. Pokud pak žalovaný v odvolání zdůrazňuje právo na ochranu svého vlastnického práva s tvrzením, že napadený rozsudek vytváří pro žalobce fakticky „nájem na věčnost“, tak tato námitka není důvodná. Soud prvního stupně totiž na základě zjištění, v jaké situaci se žalovaný jako vlastník dalších bytů v domě nacházel, pouze dovodil, že posuzovaná výpověď představovala za popsaných skutkových okolností výkon práva odporující obecně sdíleným morálním pravidlům a přesahující tak meze ochrany poskytované pronajímateli soukromým právem. Napadené rozhodnutí tudíž nijak nepopírá oprávnění žalovaného disponovat se svým majetkem a ani nevylučuje možnost ukončení nájmu žalovaným vlastněného bytu v budoucnu. Tvrzení žalovaného, že soud prvního stupně založil žalobcům trvalý nebo neukončitelný nájemní vztah, proto nelze přisvědčit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dále odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že soud prvního stupně použil korektiv dobrých mravů excesivně. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že žalobci užívají byt nepřetržitě téměř osmnáct let k uspokojování bytové potřeby své rodiny, za tuto dobu se byt stal důležitou součástí jejich osobních a rodinných poměrů. Za této situace a s ohledem na skutečnost, že po celou dobu trvání nájemního vztahu sjednaného na dobu neurčitou plnili řádně své povinnosti nájemců, žalobci oprávněně předpokládali relativní stabilitu svého bydlení. Současně bylo zjištěno, že žalovaný vlastní v témže domě další byty, pronajímané nikoliv na dobu neurčitou, a možnost zajištění bydlení pro jeho dceru tak nebyla objektivně omezena výlučně na předmětný byt. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu odůvodňují závěr, že dopad předmětné výpovědi představuje pro žalobce mimořádně nepříznivý zásah do stability jejich rodinných poměrů, zatímco žalovaným sledovaný zájem mohl být uspokojen jiným, z hlediska oprávněných zájmů nájemců méně zatěžujícím způsobem. Právě tato disproporce byla podkladem úvah soudu prvního stupně o tom, že předmětná výpověď je v rozporu s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalovaný dále namítal, že soud prvního stupně mu nepřípustně vnucoval způsob nakládání s jeho majetkem a opomněl individuální situaci ostatních nájemců. Ani tato námitka však neobstojí. Odvolací soud souhlasí se žalovaným, že vlastník bytu není obecně povinen volit variantu, kterou soud pokládá za nejvhodnější řešení vzniklé situace, nicméně současně platí, že pronajímatelem zvolené řešení je v případě nesouhlasu vypovídaného nájemce podrobeno přezkumu soudem. Pakliže se žalobci jako vypovídaní nájemci domáhali soudního přezkumu opodstatněnosti a platnosti výpovědi z nájmu jimi užívaného bytu, soud prvního stupně postupoval správně, pokud se zabýval jak otázkou existence výpovědního důvodu, tak přiměřeností výkonu práva žalovaným a v souvislosti s tím i otázkou, zda mohl vyřešit bytovou situaci své dcery způsobem méně zatěžujícím práva žalobců. Soudem prvního stupně zvolený postup proto nepředstavuje popření vlastnického práva žalovaného, ale pouze součást testu proporcionality vyplývajícího z dobrých mravů. Ostatně i soudní judikatura, kterou žalovaný ve svém odvolání cituje, připouští význam konkrétních okolností případu při posuzování, zda výkon práva nepřekračuje meze stanovené § 2 odst. 3 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Za nepřípadnou pak odvolací soud považuje také námitku žalovaného, že soud prvního stupně žalovanému „vnutil“ jiný způsob řešení bytové potřeby jeho dcery. Smyslem úvah soudu prvního stupně nebylo určovat žalovanému, jak má se svým majetkem nakládat, ale pouze hodnotit, zda žalovaným zvolený způsob výkonu práva byl za daných okolností v souladu s požadavkem dobrých mravů. Při takovém posouzení je legitimní přihlédnout i k tomu, zda sledovaného účelu nebylo možno dosáhnout způsobem méně zatěžujícím právní postavení druhé strany.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Nadto skutkové okolnosti zjištěné v projednávané věci jsou velmi podobné situaci řešené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud nejprve připomněl, že již za předcházející právní úpravy se soudní praxe ustálila v názoru, že ani v případě, kdy je dán výpovědní důvod spočívající v potřebě vlastníka užívat byt pro své blízké příbuzné, nemusí soud mimořádně návrhu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vyhovět, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro jeho použití, je přitom nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje nájemce dané jeho rodinnými a sociálními poměry, délkou doby, po kterou v bytě bydlí a popřípadě i dalšími okolnostmi, tak také všechny rozhodné okolnosti pronajímatele, ke kterým patří, mimo jiné, i míra naléhavosti bytové potřeby osoby, v jejíž prospěch je nájem bytu vypovídán. Soudní judikatura dále dovodila, že uvedené závěry jsou přiměřeně použitelné i za účinnosti současné právní úpravy. Kromě toho Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí dále dovodil, že soudy se mají zabývat i otázkou, zda, respektive z jakých důvodů, nemohla dcera pronajímatele, jejíž bytovou potřebou byla výpověď z nájmu odůvodněna, uspokojit svou bytovou potřebu v jiném bytě v předmětném domě, a v tomto smyslu posoudit jak dostupnost jiných možných řešení její bytové situace, tak míru naléhavosti potřeby bydlení právě v bytě užívaném vypovídanými nájemci. Za v tomto smyslu podstatnou okolnost byla shledána jednak dlouhodobost užívání předmětného bytu nájemkyní, tak další okolnosti, které ve srovnávaném případě spočívaly ve vyšším věku nájemkyně a jejím nepříznivém zdravotním stavu, které také hovořily ve prospěch zachování stávajícího stavu a nezasahování do jejích práv na bydlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Byť čistě z formálního hlediska v době sepisu předmětné výpovědi, tj. ke dni 23. 6. 2025, se v předmětném domě nenacházel žádný právně volný byt, při posuzování rozporu výpovědi s dobrými mravy nelze opomíjet širší, blízce časově související okolnosti jednání žalovaného, zejména skutečnost, že nájemní vztah sjednaný k bytu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na dobu určitou měl skončit ke dni 31. 5. 2025. Bylo tudíž pouze na uvážení žalovaného, zda smlouvu o nájmu bytu uzavřenou na dobu určitou prodlouží nebo zda skončí uplynutím sjednané doby nájmu a dojde tak k uvolnění tohoto bytu. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně navíc vyplynulo, že tento byt je dispozičně totožný s bytem užívaným žalobci. Pokud pak žalovaný tvrdil, že dcera žádala pro uspokojení své bytové potřeby právě byt žalobců, protože k němu měla mít silný citový vztah, tak taková skutečnost z její výpovědi nevyplynula. Dcera žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" totiž ve své svědecké výpovědi uvedla, že se na předmětný byt nepamatuje, protože jej opustila ve svých ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":", tj. před dvaceti lety. Z provedeného dokazování proto nevyplynulo, že bytová potřeba dcery žalovaného byla natolik specifická, aby mohla být uspokojena pouze bytem užívaným žalobci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. K tvrzení žalovaného o svém silném citovém vztahu k bytu užívaném žalobci a ani k jeho popisu bytových a sociálních poměrů ostatních nájemců domu odvolací soud nemohl přihlížel, protože žalovaný uvedl tyto skutečnosti až v odvolacím řízení. Odvolací řízení však není pokračováním dokazování v tom smyslu, že by účastník mohl bez procesních důsledků v podobě účinků koncentrace řízení ponechat podstatnou část své skutkové a právní obrany až do stadia po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, o čemž byl žalovaný poučen (§ 118b odst. 1, § 119a a § 205a o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdí a ani ze spisu nevyplývá, že by jím nově uváděné skutečnosti spadaly pod některou ze zákonných výjimek uvedených v § 205a o. s. ř. a současně nejde o skutečnosti nastalé po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, a ani o skutečnosti, které by žalovaný bez své viny nemohl uplatnit již před soudem prvního stupně, odvolací soud vyšel z principu neúplné apelace, to znamená, že k těmto novým skutkovým tvrzením a důkazním návrhům nepřihlížel a přezkum věcné správnosti napadeného rozsudku provedl ze skutkového stavu, který byl předmětem řízení před soudem prvního stupně a který byl podkladem jeho rozhodnutí. I kdyby však bylo k žalovaným nově akcentovaným okolnostem přihlédnuto, nemohly by vést k jinému rozhodnutí, než učinil soud prvního stupně. Tvrzený citový vztah žalovaného k bytu užívaném žalobci, který měl před dvaceti lety vzniknout z jeho osobních a rodinných vazeb k nemovitosti, totiž není okolností, která by mohla bez dalšího převážit nad ostatními rozhodnými skutečnostmi zjištěnými soudem prvního stupně a takovými skutečnostmi pak nejsou ani sociální poměry nájemců dalších bytů v domě. Odvolací soud tedy uzavírá, že ani námitky nově formulované až v odvolání nejsou způsobilé zpochybnit správnost skutkových ani právních závěrů soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Ani výhrady žalovaného směřující k procesnímu postupu soudu prvního stupně nejsou důvodné. Otázka možností zajištění bydlení pro dceru žalovaného prostřednictvím jiného bytu, než je byt žalobců, totiž byla po celé prvostupňové řízení jedním z ústředních témat dokazování a nemohla proto být pro žalovaného překvapivá. Rozhodnutí soudu prvního stupně z uvedených důvodů nelze pokládat za nepředvídatelné a ani za založené na skutkových okolnostech, k nimž by se žalovaný nemohl vyjádřit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud tedy uzavírá, že odvolací námitky žalovaného jsou polemikou s hodnocením významu jednotlivých okolností případu, nikoli argumentací, která by odůvodňovala změnu nebo zrušení napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně správně vyhodnotil všechny relevantní okolnosti případu a na tomto podkladě přiléhavě dovodil, že posuzovaná výpověď z nájmu bytu představovala výkon práva odporující dobrým mravům, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla předmětná výpověď posouzena za neoprávněnou a neplatnou, proto jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Vzhledem k tomu, že žalobci byli procesně úspěšní i v odvolacím řízení, náleží jim náhrada nákladů nezastoupených účastníků řízení. Odvolací soud proto podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s přiznal žalobcům paušální náhradu hotových výdajů za přípravu na odvolací jednání konané dne 2. 9. 2026 a za účast na tomto jednání, tj. dvakrát po 450 Kč, a to podle § 2 odst. 3 písm. a), b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s analogickou aplikací § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z nájmu bytu , číslo,  v domě nacházejícím se na adrese , adresa, , daná žalovaným žalobcům dopisem ze dne 23. 6. 2025 je neplatná a neoprávněná (výrok I) a dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 8 150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobci odůvodnili tvrzením, že výpověď z nájmu bytu daná jim dopisem žalovaného ze dne 23. 6. 2025 nebyla žalobci řádně doručena, a tudíž ji považují za neplatnou. Dále žalobci zpochybnili opodstatněnost výpovědního důvodu, spočívajícího v existenci naléhavé bytové potřeby dcery žalovaného. A konečně namítli i to, že předmětná výpověď je v rozporu s dobrými mravy, protože jednak následovala krátce poté, kdy žalobci reklamovali nesprávné účtování služeb spojených s nájmem bytu, a nadto žalovaný, který vlastní v témže domě více bytů s režimem krátkodobých pronájmů, mohl proto uspokojit bytovou potřebu své dcery bez zásahu do osmnáctiletého nájemního vztahu žalobců.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že výpověď z nájmu bytu byla doručena oběma žalobcům, kteří žijí ve společné domácnosti, a tudíž měli objektivní možnost se s jejím obsahem seznámit. Dále uvedl, že dceři , jméno FO, , která je od akademického roku 2025/2026 studentkou , právnická osoba,  a v , adresa,  také pracuje, nemohl poskytnout žádný jiný byt k užívání, který v témž domě vlastní, protože žádný z těchto bytů nebyl ke dni výpovědi právně ani fakticky volný. Uvedl rovněž, že k předmětnému bytu má on sám i jeho dcera osobní vztah, když v minulosti v tomto bytě bydlel a několik let zde bydlel i s dcerou.4. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobci užívají byt , číslo,  (původně , číslo, ) o dispozici 3+1 nacházející se na adrese , adresa, , na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 15. 9. 2008 s právní předchůdkyní žalovaného na dobu neurčitou. Povinnosti nájemců žalobci dlouhodobě řádně plnili. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že dcera žalovaného , jméno FO,  byla pro akademický rok 2025/2026 přijata ke studiu na , právnická osoba,  a v , adresa,  také pracovala. Ve své svědecké výpovědi pak uvedla, že v , adresa,  studuje od nástupu na , Škola, . Doposud bydlela se žalovaným a jeho partnerkou v , adresa,  a někdy přespávala v bytě tety nacházejícím se v témže domě jako je byt užívaný žalobci. Již delší dobu proto uvažovala o přestěhování do , adresa, , přičemž k definitivnímu rozhodnutí dospěla v souvislosti se zahájením vysokoškolského studia. K bytu užívaného žalobci pak uvedla jen to, že si na detaily vážící se k tomuto bytu nepamatuje, protože se z něj odstěhovala v době, kdy jí byly , věk, , tedy asi před dvaceti lety. Žalovaný vlastní v témže domě celkem sedm bytů, přičemž čtyři z nich, a to byty č. , číslo, , , číslo, , , číslo,  a , číslo, , pronajímá na dobu určitou, a nájem dalších tří bytů, a to č. , číslo, , č. , číslo,  a , číslo, , je sjednán na dobu neurčitou. Nájmy uzavřené na dobu určitou jsou prodlužovány dodatky uzavíranými většinou na dobu jednoho roku. Takto postupoval žalovaný i dne 30. 5. 2025, kdy dodatkem č. 5 uzavřeným s , jméno FO,  k nájemní smlouvě týkající se bytu , číslo,  o velikosti 87,3 m² a sestávající ze 3+1 a původně sjednané na dobu ode dne 1. 6. 2020 do dne 31. 5. 2021 a následně prodlužované dodatky vždy na jeden rok, souhlasil s prodloužením nájmu na další rok, tedy do dne 31. 5. 2026. Dne 23. 6. 2025 pak žalovaný s odkazem na § 2288 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vypověděl nájem bytu užívaný žalobci s odůvodněním, že tento byt potřebuje pro svou dceru , jméno FO, . Dne 2. 7. 2025 žalovaný vhodil tuto výpověď do domovní schránky žalobkyně a dne 30. 7. 2025 ji doručil žalobci do jeho datové schránky zřízené pro jeho podnikání.5. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 580 odst. 1, § 2286 odst. 1 a § 2288 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Předně shrnul, že žalobci užívají předmětný byt na základě nájemní smlouvy sjednané v roce 2008 na dobu neurčitou a své povinnosti nájemců si vždy řádně plnili. Dcera žalovaného byla pro školní rok 2025/2026 přijata ke studiu v , adresa, , kde také pracovala, a proto zde chce začít i bydlet. Žalovaný, který vlastní v témže domě více bytových jednotek pronajímaných pouze na dobu určitou, však vypověděl dne 23. 6. 2025 nájem bytu žalobcům. Tuto výpověď soud prvního stupně posoudil jako doručenou oběma žalobcům, protože se dostala do dispozice každého z nich. Za zvlášť významné však soud prvního stupně považoval to, že žalovaný v době bezprostředně předcházející výpovědi dané žalobcům, nevyužil možnost poskytnout dceři k užívání byt č. , číslo, , který je prakticky stejný byt jako užívají žalobci a jehož nájem sjednaný na dobu určitou dne 31. 5. 2025 skončil, a namísto toho prodloužil jeho nájem panu , jméno FO,  na dobu dalšího roku. Dále soud prvního stupně vzal za vyvrácené tvrzení žalovaného, že jeho dcera měla k bytu užívanému žalobci silnou citovou vazbu. Z její svědecké výpovědi totiž vyplynulo, že se z bytu odstěhovala asi ve svých , věk, , tj. před dvaceti lety, a prakticky si na něj vůbec nepamatuje. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že tvrzená bytová potřeba dcery žalovaného sice nebyla zcela vyloučena, nicméně ji bylo možno řešit jiným způsobem než výpovědí dlouhodobého nájmu k bytu užívaného žalobci. Na tomto podkladě a s odkazem na soudní judikaturu Nejvyššího soudu (například rozsudek ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, a dále ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 26 Cdo 3543/2008, a ze dne 7. 9. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1672/99) soud prvního stupně dovodil, že výpovědní důvod daný § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. formálně naplněn byl, nicméně uplatněn byl v rozporu s dobrými mravy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3296/2022). Soud prvního stupně proto určil, že předmětná výpověď je neoprávněná a neplatná, přičemž své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm předně poukázal na to, že v prvostupňovém řízení bylo prokázáno, že jeho dcera potřebuje bydlet v , adresa, , kde začala studovat vysokou školu a současně pracuje a tento výpovědní důvod byl k datu předmětné výpovědi naplněn. Dále vyplynulo i to, že bytovou potřebu dcery nemohl uspokojit jinak než výpovědí nájmu bytu užívaného žalobci, protože v době vyhotovení předmětné výpovědi byly všechny jím vlastněné byty obsazené. Žalovaný se tudíž nenacházel v situaci, která byla řešena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016. Nadto i kdyby bylo prokázáno, že měl k dispozici i jiný byt, na bytovou potřebu jeho dcery by to nemělo žádný vliv (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4118/2008). Dále žalovaný soudu prvního stupně vytkl, že v odůvodnění napadeného rozsudku použil selektivní výběr rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterými se pak řídil, a nadto závěry vyslovené v těchto rozhodnutích nesprávně aplikoval. Oproti tomu pominul, a to navzdory upozornění žalovaného, závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2297/2004. V něm bylo řečeno, že pronajímateli má být umožněno bydlení ve vlastním domě a tím realizace jeho vlastnického práva k tomuto domu. Neexistenci bytové potřeby pronajímatele přitom nelze spatřovat v situaci, kdy má ve svém domě jiný právně volný byt, protože je jeho právem zvolit si ve svém domě k vlastnímu bydlení byt. Dospěl-li pak soud prvního stupně k závěru, že žalovaný měl namísto vypovězení nájmu žalobcům ukončit, eventuálně neprodloužit, což je fakticky totéž, nájem jinému z nájemců některého z bytů, jichž je vlastníkem, zcela přitom pominul, že se jedná o nájemce s podstatně nižšími příjmy než jakými disponují žalobci a současně se nacházející v obtížnější životní situaci než žalobci. Byt č. , číslo,  totiž užívají , jméno FO,  a , jméno FO, , kteří jsou v důchodovém věku, byt č. , číslo,  užívá , jméno FO,  s partnerkou a dítětem, které navštěvuje nedalekou základní školu a byt č. , číslo,  užívá , jméno FO, , který pečuje o dvě nezletilé děti. Vzhledem k tomu, že žalobce je advokátem a žalobkyně je soudkyní, tj. osobami s nadstandardními příjmy, a jejich děti jsou již zletilé, vyhodnocení bytové potřeby žalobců a ostatních nájemců v domě, které soud prvního stupně učinil, není podle žalovaného správné. Soudem prvního stupně zvolený výklad dobrých mravů pak žalovaný považuje za nepřípustně extenzivní a současně zasahující do jeho vlastnického práva, protože mu znemožňuje poskytnout své dceři bydlení ve vlastním domě. Dále žalovaný uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo pro něj překvapivé a konečně zopakoval i to, že k vypovězení nájmu bytu užívaného žalobci nepotřeboval souhlas spoluvlastnice domu. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.7. Žalobci, kteří se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnili, navrhli, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolacím námitkám žalovaného poukázali na své dosavadní argumenty, jimiž se výpovědi z nájmu bytu bránili.8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.9. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro zjištění skutkového stavu věci a provedené důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (§ 132 o. s. ř.). Na základě správně zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně učinil i přiléhavá skutková zjištění, která mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud proto neshledal důvod se od těchto skutkových závěrů odchýlit a v plném rozsahu z nich vychází. Správné jsou pak i právní závěry, k nimž soudu prvního stupně na podkladě provedeného dokazování v dané věci dospěl.10. K odvolací argumentaci žalovaného odvolací soud nejprve stručně shrnuje, že žalovaný je vlastníkem bytu užívaného žalobci a jeho dcera, která byla přijata ke studiu v , adresa, , si přeje bydlet v , adresa, . Soud prvního stupně dále s odkazem na soudní judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1454/2016, a ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 26 Cdo 3670/2020) vysvětlil, že samotná existence výpovědního důvodu daného podle § 2288 odst. 2 písm. b) o. z. bez dalšího neznamená, že by výkon tohoto práva nemohl být přezkoumán z hlediska jeho souladu s dobrými mravy. Pokud pak žalovaný v odvolání zdůrazňuje právo na ochranu svého vlastnického práva s tvrzením, že napadený rozsudek vytváří pro žalobce fakticky „nájem na věčnost“, tak tato námitka není důvodná. Soud prvního stupně totiž na základě zjištění, v jaké situaci se žalovaný jako vlastník dalších bytů v domě nacházel, pouze dovodil, že posuzovaná výpověď představovala za popsaných skutkových okolností výkon práva odporující obecně sdíleným morálním pravidlům a přesahující tak meze ochrany poskytované pronajímateli soukromým právem. Napadené rozhodnutí tudíž nijak nepopírá oprávnění žalovaného disponovat se svým majetkem a ani nevylučuje možnost ukončení nájmu žalovaným vlastněného bytu v budoucnu. Tvrzení žalovaného, že soud prvního stupně založil žalobcům trvalý nebo neukončitelný nájemní vztah, proto nelze přisvědčit.11. Dále odvolací soud nesdílí názor žalovaného, že soud prvního stupně použil korektiv dobrých mravů excesivně. Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně vyplývá, že žalobci užívají byt nepřetržitě téměř osmnáct let k uspokojování bytové potřeby své rodiny, za tuto dobu se byt stal důležitou součástí jejich osobních a rodinných poměrů. Za této situace a s ohledem na skutečnost, že po celou dobu trvání nájemního vztahu sjednaného na dobu neurčitou plnili řádně své povinnosti nájemců, žalobci oprávněně předpokládali relativní stabilitu svého bydlení. Současně bylo zjištěno, že žalovaný vlastní v témže domě další byty, pronajímané nikoliv na dobu neurčitou, a možnost zajištění bydlení pro jeho dceru tak nebyla objektivně omezena výlučně na předmětný byt. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu odůvodňují závěr, že dopad předmětné výpovědi představuje pro žalobce mimořádně nepříznivý zásah do stability jejich rodinných poměrů, zatímco žalovaným sledovaný zájem mohl být uspokojen jiným, z hlediska oprávněných zájmů nájemců méně zatěžujícím způsobem. Právě tato disproporce byla podkladem úvah soudu prvního stupně o tom, že předmětná výpověď je v rozporu s dobrými mravy.12. Žalovaný dále namítal, že soud prvního stupně mu nepřípustně vnucoval způsob nakládání s jeho majetkem a opomněl individuální situaci ostatních nájemců. Ani tato námitka však neobstojí. Odvolací soud souhlasí se žalovaným, že vlastník bytu není obecně povinen volit variantu, kterou soud pokládá za nejvhodnější řešení vzniklé situace, nicméně současně platí, že pronajímatelem zvolené řešení je v případě nesouhlasu vypovídaného nájemce podrobeno přezkumu soudem. Pakliže se žalobci jako vypovídaní nájemci domáhali soudního přezkumu opodstatněnosti a platnosti výpovědi z nájmu jimi užívaného bytu, soud prvního stupně postupoval správně, pokud se zabýval jak otázkou existence výpovědního důvodu, tak přiměřeností výkonu práva žalovaným a v souvislosti s tím i otázkou, zda mohl vyřešit bytovou situaci své dcery způsobem méně zatěžujícím práva žalobců. Soudem prvního stupně zvolený postup proto nepředstavuje popření vlastnického práva žalovaného, ale pouze součást testu proporcionality vyplývajícího z dobrých mravů. Ostatně i soudní judikatura, kterou žalovaný ve svém odvolání cituje, připouští význam konkrétních okolností případu při posuzování, zda výkon práva nepřekračuje meze stanovené § 2 odst. 3 o. z.13. Za nepřípadnou pak odvolací soud považuje také námitku žalovaného, že soud prvního stupně žalovanému „vnutil“ jiný způsob řešení bytové potřeby jeho dcery. Smyslem úvah soudu prvního stupně nebylo určovat žalovanému, jak má se svým majetkem nakládat, ale pouze hodnotit, zda žalovaným zvolený způsob výkonu práva byl za daných okolností v souladu s požadavkem dobrých mravů. Při takovém posouzení je legitimní přihlédnout i k tomu, zda sledovaného účelu nebylo možno dosáhnout způsobem méně zatěžujícím právní postavení druhé strany.14. Nadto skutkové okolnosti zjištěné v projednávané věci jsou velmi podobné situaci řešené rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud nejprve připomněl, že již za předcházející právní úpravy se soudní praxe ustálila v názoru, že ani v případě, kdy je dán výpovědní důvod spočívající v potřebě vlastníka užívat byt pro své blízké příbuzné, nemusí soud mimořádně návrhu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu vyhovět, a to pro rozpor s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro jeho použití, je přitom nutno učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy jak důvody, pro něž se použití citovaného ustanovení dožaduje nájemce dané jeho rodinnými a sociálními poměry, délkou doby, po kterou v bytě bydlí a popřípadě i dalšími okolnostmi, tak také všechny rozhodné okolnosti pronajímatele, ke kterým patří, mimo jiné, i míra naléhavosti bytové potřeby osoby, v jejíž prospěch je nájem bytu vypovídán. Soudní judikatura dále dovodila, že uvedené závěry jsou přiměřeně použitelné i za účinnosti současné právní úpravy. Kromě toho Nejvyšší soud ve zmíněném rozhodnutí dále dovodil, že soudy se mají zabývat i otázkou, zda, respektive z jakých důvodů, nemohla dcera pronajímatele, jejíž bytovou potřebou byla výpověď z nájmu odůvodněna, uspokojit svou bytovou potřebu v jiném bytě v předmětném domě, a v tomto smyslu posoudit jak dostupnost jiných možných řešení její bytové situace, tak míru naléhavosti potřeby bydlení právě v bytě užívaném vypovídanými nájemci. Za v tomto smyslu podstatnou okolnost byla shledána jednak dlouhodobost užívání předmětného bytu nájemkyní, tak další okolnosti, které ve srovnávaném případě spočívaly ve vyšším věku nájemkyně a jejím nepříznivém zdravotním stavu, které také hovořily ve prospěch zachování stávajícího stavu a nezasahování do jejích práv na bydlení.15. Byť čistě z formálního hlediska v době sepisu předmětné výpovědi, tj. ke dni 23. 6. 2025, se v předmětném domě nenacházel žádný právně volný byt, při posuzování rozporu výpovědi s dobrými mravy nelze opomíjet širší, blízce časově související okolnosti jednání žalovaného, zejména skutečnost, že nájemní vztah sjednaný k bytu č. , číslo,  na dobu určitou měl skončit ke dni 31. 5. 2025. Bylo tudíž pouze na uvážení žalovaného, zda smlouvu o nájmu bytu uzavřenou na dobu určitou prodlouží nebo zda skončí uplynutím sjednané doby nájmu a dojde tak k uvolnění tohoto bytu. Z dokazování provedeného soudem prvního stupně navíc vyplynulo, že tento byt je dispozičně totožný s bytem užívaným žalobci. Pokud pak žalovaný tvrdil, že dcera žádala pro uspokojení své bytové potřeby právě byt žalobců, protože k němu měla mít silný citový vztah, tak taková skutečnost z její výpovědi nevyplynula. Dcera žalovaného , jméno FO,  totiž ve své svědecké výpovědi uvedla, že se na předmětný byt nepamatuje, protože jej opustila ve svých , věk, , tj. před dvaceti lety. Z provedeného dokazování proto nevyplynulo, že bytová potřeba dcery žalovaného byla natolik specifická, aby mohla být uspokojena pouze bytem užívaným žalobci.16. K tvrzení žalovaného o svém silném citovém vztahu k bytu užívaném žalobci a ani k jeho popisu bytových a sociálních poměrů ostatních nájemců domu odvolací soud nemohl přihlížel, protože žalovaný uvedl tyto skutečnosti až v odvolacím řízení. Odvolací řízení však není pokračováním dokazování v tom smyslu, že by účastník mohl bez procesních důsledků v podobě účinků koncentrace řízení ponechat podstatnou část své skutkové a právní obrany až do stadia po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, o čemž byl žalovaný poučen (§ 118b odst. 1, § 119a a § 205a o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný netvrdí a ani ze spisu nevyplývá, že by jím nově uváděné skutečnosti spadaly pod některou ze zákonných výjimek uvedených v § 205a o. s. ř. a současně nejde o skutečnosti nastalé po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, a ani o skutečnosti, které by žalovaný bez své viny nemohl uplatnit již před soudem prvního stupně, odvolací soud vyšel z principu neúplné apelace, to znamená, že k těmto novým skutkovým tvrzením a důkazním návrhům nepřihlížel a přezkum věcné správnosti napadeného rozsudku provedl ze skutkového stavu, který byl předmětem řízení před soudem prvního stupně a který byl podkladem jeho rozhodnutí. I kdyby však bylo k žalovaným nově akcentovaným okolnostem přihlédnuto, nemohly by vést k jinému rozhodnutí, než učinil soud prvního stupně. Tvrzený citový vztah žalovaného k bytu užívaném žalobci, který měl před dvaceti lety vzniknout z jeho osobních a rodinných vazeb k nemovitosti, totiž není okolností, která by mohla bez dalšího převážit nad ostatními rozhodnými skutečnostmi zjištěnými soudem prvního stupně a takovými skutečnostmi pak nejsou ani sociální poměry nájemců dalších bytů v domě. Odvolací soud tedy uzavírá, že ani námitky nově formulované až v odvolání nejsou způsobilé zpochybnit správnost skutkových ani právních závěrů soudu prvního stupně.17. Ani výhrady žalovaného směřující k procesnímu postupu soudu prvního stupně nejsou důvodné. Otázka možností zajištění bydlení pro dceru žalovaného prostřednictvím jiného bytu, než je byt žalobců, totiž byla po celé prvostupňové řízení jedním z ústředních témat dokazování a nemohla proto být pro žalovaného překvapivá. Rozhodnutí soudu prvního stupně z uvedených důvodů nelze pokládat za nepředvídatelné a ani za založené na skutkových okolnostech, k nimž by se žalovaný nemohl vyjádřit.18. Odvolací soud tedy uzavírá, že odvolací námitky žalovaného jsou polemikou s hodnocením významu jednotlivých okolností případu, nikoli argumentací, která by odůvodňovala změnu nebo zrušení napadeného rozsudku.19. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně správně vyhodnotil všechny relevantní okolnosti případu a na tomto podkladě přiléhavě dovodil, že posuzovaná výpověď z nájmu bytu představovala výkon práva odporující dobrým mravům, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla předmětná výpověď posouzena za neoprávněnou a neplatnou, proto jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).20. Vzhledem k tomu, že žalobci byli procesně úspěšní i v odvolacím řízení, náleží jim náhrada nákladů nezastoupených účastníků řízení. Odvolací soud proto podle § 142 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. s přiznal žalobcům paušální náhradu hotových výdajů za přípravu na odvolací jednání konané dne 2. 9. 2026 a za účast na tomto jednání, tj. dvakrát po 450 Kč, a to podle § 2 odst. 3 písm. a), b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s analogickou aplikací § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř. ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení. Přípustnost dovolání přezkoumá dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":19,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:72.Co.171.2026.176","publishedAt":"2026-10-26","decisionAt":"2026-09-02","caseNumber":{"senate":72,"registry":"Co","index":171,"year":2026,"pageNumber":176},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Pavla","lastName":"Polednová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o určení neplatnosti a neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":37,"registry":"C","index":178,"year":2025,"pageNumber":149},"affectedDate":"2026-04-22","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"118b","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"119a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2286","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2288","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","VYPOVED_Z_NAJMU","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_NAJEMNI","NAJEM_BYTU","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":19,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}