{"uuid":"87ac7365-291a-4be1-9aa2-68d7947bcf9e","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců Mgr. Ivana Šindlera a Mgr. Aleny Chaloupkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 5 327 682,03 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 8. 1. 2026, č. j. 10 C 47/2023-371","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 69 858,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. Žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení částku 69 858,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce advokáta , Jméno advokáta B, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 100 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 26. 10. 2023 do zaplacení a co do částky 5 227 682,03 Kč a zbývajícího příslušenství žalobu zamítl (výroky I a II). Výrokem III pak uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 349 642,32 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozsudek odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce sice prokázal poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 12 018 156 Kč, přes poučení soudu však neunesl důkazní břemeno o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které měly být peníze poskytovány a na základě které by se se žalovaná zavázala tyto prostředky s úrokem 10 % ročně žalobci vrátit. Soud prvního stupně proto prokázaný skutkový stav hodnotil jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. S ohledem na žalovanou namítnuté promlčení dospěl však soud prvního stupně k závěru, že u částek označených v žalobě pod body 1 a 2 uplynula ke dni podání žaloby promlčecí doba tří let od předání peněz žalované (ust. § 609 a § 610 odst. 1 občanského zákoníku) a u částek v žalobě uvedených pod body 4, 6, 7, 8 bylo prokázáno jejich vrácení žalobci. Proto byla žaloba do výše uvedené ve výroku II zamítnuta. Ohledně částky pod bodem 5 žaloby soud prvního stupně uvedl, že bylo prokázáno zaslání částky 2 200 000 Kč žalované a bylo rovněž prokázáno vrácení částky 2 100 000 Kč žalobci, rozdíl 100 000 Kč, který nebyl vrácen, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je povinna žalobci vrátit. Částka byla připsána na účet žalobce 3. 8. 2020 a žaloba podána 26. 4. 2023, pohledávka proto není promlčena. Soud prvního stupně dále aplikoval ust. §§ 1958, 1968 a 1970 občanského zákoníku, vyšel z okamžiku doručení žaloby žalované dne 18. 10. 2023, neboť doručení dřívější výzvy žalované nebylo prokázáno, a dovodil, že lhůta sedmi dní pro zaplacení uplynula 25. 10. 2023. Od 26. 10. 2023 je pak žalovaná v prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1. V podrobnostech soud prvního stupně uvedl, že bylo výpisy z účtů účastníků prokázáno zaslání následujících částek žalobcem na účet žalované a jejich vrácení žalovanou na účet žalobce: (1) 18. 3. 2020 částka 1 118 156 Kč, která nebyla vrácena, (2) 24. 3. 2020 částka 4 000 000 Kč, která nebyla vrácena, (4) 4. 6. 2020 částka 500 000 Kč, která byla vrácena 24. 8. 2020, (5) 3. 8. 2020 částka 2 200 000 Kč, z níž bylo vráceno 2 000 000 Kč dne 31. 5. 2020 a 100 000 Kč dne 22. 10. 2020, (6) 21. 8. 2020 částka 1 000 000 Kč, která byla vrácena 22. 10. 2020, (7) 23. 4. 2021 částka 1 500 000 Kč, z níž bylo vráceno 750 000 Kč dne 25. 5. 2021, 410 000 Kč dne 28. 5. 2021 a 340 000 Kč dne 29. 9. 2021, (8) 7. 5. 2021 částka 1 700 000 Kč, z níž bylo vráceno 360 000 dne 9. 6. 2021 a 1 340 000 dne 24. 9. 2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobce do žaloby (bod 3) zahrnul i další pohledávku, která byla současně předmětem řízení vedeného u téhož nalézacího soudu (sp. zn. 10 C 37/2023), v petitu však její zaplacení nepožadoval a před přípravným jednáním bylo vyjasněno, že předmětem řízení tuto pohledávku nečiní, proto je v číslování plateb přeskočena platba uvedená v žalobě pod č. 3.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně dále při shrnutí skutkového stavu dále uvedl, že většina plateb žalobce byla spojena s poznámkou „půjčka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, některé platby zasílané žalovanou zpět žalobci byly označeny poznámkou „vratka půjčky“ a datem. Soud prvního stupně vyslechl žalobce a účastníky navržené svědky a z těchto výpovědí zjistil následující skutečnosti. Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zadávala dle pokynu žalobce příkazy do banky, nebyla však přítomna žádnému ujednání účastníků. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (prokurista žalované) věděl o tom, že v průběhu roku 2020 žalobce zasílal žalované platby, považoval je však za platby směřované na financování díla „Archanpark“. Uvedl také, že žalobce v minulosti poskytl žalované půjčku, která byla zajištěna směnkami a byla vrácena. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" o smlouvách o zápůjčce ani zaslaných platbách nic nevěděl, poprvé se setkal se žalobcem až v březnu 2022, nebyl přítomen žádného jednání účastníků o půjčce, věděl jen to, že žalovaná spolupracovala se společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (syn žalobce) u uzavírání smluv nebyl, věděl vše jen od žalobce nebo z výpisů z účtů. Byl ale přítomen schůzce v březnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" za přítomnosti paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a pánů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na schůzce měla žalovaná žádat o půjčky, měl být sjednán úrok 10 %, za jeho přítomnosti nebyla uzavřena žádná smlouva, pouze probíhala jednání o možnosti poskytnutí peněz. Přítomen uzavření konkrétní smlouvy a poskytnutí půjčky nebyl. Žalobce v účastnickém výslechu uvedl, že obvyklá zavedená praxe mezi účastníky byla taková, že poskytoval žalované zápůjčky za 10% roční úrok se splatností bezodkladně, dále uvedl, že za přítomnosti paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a pánů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" měla být uzavřena rámcová smlouva o zápůjčce na provoz žalované, podle které měly být poskytovány žalobcem peníze na zavolání žalované. K žalobcem předloženému uznání dluhu uvedl soud prvního stupně, že se vztahuje k jiným, předchozím právním jednáním a právním vztahům, a nelze z něj dovodit žádné skutečnosti a právní povinnosti ve vztahu k předmětu tohoto řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Dále soud prvního stupně odůvodnil, proč neprovedl účastníky navržené důkazy. U důkazních návrhů žalované (zjišťovací protokoly k dílu „Archanpark“, čestná prohlášení, soupisy stavebních prací, zápisy z kontrolních dní, dodatky k smlouvám o dílo a výslechem svědka) uvedl, že k jejich provedení by přistoupil jen tehdy, pokud by uvažoval o vyhovění žalobě. V případě žalobcem navrženého výslechu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že její výslech považoval za nadbytečný, neboť z provedených důkazů plyne, že svědkyně nebyla přítomna uzavírání smluv o zápůjčce, měla sice dispoziční oprávnění k účtu žalované, ale sama nemohla o platbách rozhodovat, mohla sice připojovat poznámku k platbě, taková poznámka ale není sama o sobě důkazem, ze kterého lze dovodit uzavření smlouvy o zápůjčce ani o výši úroku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Přiznané náklady řízení odůvodnil soud prvního stupně poměrem úspěchu žalované v řízení, který vyčíslil na 96,24 % z jejich celkové výše, a podrobně popsal jednotlivé úkony, za které odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu přiznal (z tarifní hodnoty 5 327 682,03 Kč odpovídající odměně za úkon právní služby 29 620 Kč a ½ úkonu 14 810 Kč), stejně jako pět paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále daň z přidané hodnoty 21 % z částky 300 250 Kč (63 052,50 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti výrokům pod body II a III rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který soudu vytýkal nesprávné skutkové závěry i nesprávné právní posouzení. Podle žalobce bylo uzavření smluv o zápůjčce prokázáno bankovními výpisy. Je nesporné, že peníze byly na účet žalované připsány s poznámkou „zápůjčka“. Dále bylo prokázáno, že některé částky vrátila žalovaná s komentářem „vratka půjčky ze dne …“ (platby z 24. 8. 2020, 23. 9. 2020, 22. 10. 2020 a rok 2021), u jedné z plateb žalobce pak byla i poznámka o úroku 10 %. Žalovaná tedy prováděla párování na jednoznačně popsané platby poskytované jako zápůjčka. Žalobce namítal, že pojmům vratka půjčky a půjčka soud prvního stupně nepřiznal žádný význam, byť je zjistil z provedených důkazů a v odůvodnění rozsudku je též popsal. Dále žalobce namítal, že uznání dluhu datované 20. 12. 2019 se sice vztahovalo k jiným závazkovým vztahům, potvrzovalo však současně dlouhodobou praxi účastníků včetně výše sjednaného úroku. To ve svém svědeckém výslechu potvrdil i syn žalobce. Účastnickým výslechem žalobce bylo prokázáno obecné ujednání z března nebo února 2020, že žalované bude poskytnuta zápůjčka podle jejích potřeb s úrokem 10 % ročně s tím, že konkrétní požadavky pak byly domlouvány telefonicky. Upozornil, že ke vzniku smluvního vztahu ze zápůjčky není třeba písemné formy a tvrzení žalované, že platby souvisely se stavebními pracemi, se v řízení neprokázalo. Pokud by byly hodnoceny provedené důkazy v celém kontextu, pak výpisy z účtu prokazují provedené platby a účel zaslání, uznání dluhu potvrzuje předchozí praxi a poznámka žalované „vratka půjčky“ prokazuje i účel. Ve vzájemné souvislosti je tak řada nepřímých důkazů jednoznačně nasvědčujících uzavření smluv o zápůjčkách. Soud prvního stupně řádně nevysvětlil, proč některé provedené důkazy nehodnotil a proč skutková zjištění z nich nedovodil. Žalobce proto navrhl opakování provedených důkazů. S odkazem na ust. § 2390 a § 1725 občanského zákoníku při použití závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3291/2023 a sp. zn. 33 Cdo 1216/2019 žalobce uvedl, že postačí prokázat přenechání peněz, neboť smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, přenechání peněz to pak jen dokazuje. Odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 112/2019, podle kterého zapůjčitel nese břemeno tvrzení a důkazní o uzavření smlouvy a předání peněz, vydlužitel pak musí tvrdit a prokazovat zánik dluhu. Zdůraznil, že podle ust. § 556 občanského zákoníku se projev vůle vykládá podle úmyslu jednajícího, pokud byl druhé straně znám, jinak podle objektivního významu. Pokud pak je prokázána existence smluvního vztahu ze smlouvy o zápůjčce, nemůže obstát argumentace žalované o promlčení. Splatnost zápůjčky byla sjednána k 31. 5. 2020, žaloba byla podána 26. 4. 2023, tedy včas, a pohledávka není promlčena. Pokud by soud nepovažoval takto tvrzenou splatnost za prokázanou, jednalo by se o zápůjčku na dobu neurčitou a vrácení zápůjčky by bylo závislé na výpovědi s šestitýdenní výpovědní lhůtou. Právo vypovědět zápůjčku se přitom nepromlčuje. Žalobce zaslal výzvu k vrácení zápůjčky 12. 4. 2023, nejpozději však jako součást žaloby, což je dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 652/2021 možné, neboť požadavek na vrácení zápůjčky může podle obsahu a okolností představovat i implicitní výpověď. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3263/2024 u smlouvy na dobu neurčitou je tříletá promlčecí doba odvozována ode dne, kdy po skutečné výpovědi uplyne výpovědní lhůta a zapůjčitel se dozví nebo dozvědět má a může o splatnosti. Žalobce se z uvedených důvodů domáhal změny napadených výroků a vyhovění žalobě v celém rozsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti výroku pod bodem I podala včasné odvolání též žalovaná, která uvedla, že uplatňovala procesní obranu ve vztahu k celé žalované částce, tedy i co do částky 100 000 Kč, ohledně které bylo žalobě vyhověno. Soud prvního stupně však zamítl jí navrhované důkazy k prokázání jejích tvrzení, že platby žalobce souvisely s financováním zakázky „Archanpark“, kterou pro žalobce žalovaná prováděla. Jí navrhované důkazy tak měly být provedeny bez ohledu na to, že ve zbytku považoval soud prvního stupně žalobu za neoprávněnou a s ohledem na promlčení žalobu zamítal. Jednalo se o nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který vedl k nesprávným skutkovým závěrům a nesprávnému právnímu hodnocení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila a navrhla potvrzení rozsudku ve výrocích II a III, které považuje za věcně správné. Uvedla, že žalobcem poskytnuté částky nikdy nepovažovala za zápůjčku, ale za zálohy na stavební práce a materiál s ohledem na prováděné dílo s názvem „Archanpark“, které mělo v součtu hodnotu 138 000 000 Kč a žalovaná byla hlavním subdodavatelem společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., která je společností žalobce. Uzavření smluv o zápůjčce nebylo dle žalované prokázáno, k prokázání takové smlouvy totiž nepostačuje zaslání peněz s poznámkou, která nic nevypovídá o vůli obou stran. Upozornila i na rozporná tvrzení žalobce, kdy původní tvrzení v žalobě pracovala se zápůjčkou na dobu určitou s konkrétní splatností a následně v odvolání se argumentace žalobce posunula na zápůjčku poskytnutou na dobu neurčitou s možností výpovědi. Dále žalovaná doplnila, že žalobce na ni podal několik žalob s cílem ji poškodit, jednalo se o žaloby na zaplacení částek 28 421 384 Kč a 43 674 394 Kč, které byly pro nedostatek skutkových tvrzení odmítnuty. Žalovaná dále uvedla, že předchozí zápůjčky, ke kterým se vztahovalo uznání dluhu datované 20. 12. 2019, byly poskytovány na základě písemných smluv a byly dokonce zajištěny ručitelským prohlášeními a směnkami. Z toho dovozovala, že obvyklou praxí nebylo poskytování zápůjček bez písemné dohody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalobce i žalované, přihlédl k obsahu spisu a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný a odvolání žalobce ani žalované není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které tvoří též základ jeho skutkových zjištění a na ně navazující právní úvahy. Žalobce opírá žalobu podanou 26. 4. 2023 o tvrzení, že poskytl jako žalované společnosti zápůjčku v celkové výši 12 018 156 Kč a žalovaná mu vrátila 6 800 000 Kč, k vrácení tak zbývá 5 218 156 Kč. Dále tvrdil, že mezi účastníky byl sjednán úrok 10 % ročně a splatnost ke dni 31. 5. 2020. S ohledem na pozdní vrácení tak vyčíslil žalobce úrok z vrácených částek na 109 526,03 Kč. Soud prvního stupně správně zjistil a v odůvodnění rozsudku popsal, kdy byly jednotlivé částky připsány na účet žalované a kdy byly vráceny na účet žalobce. Odvolací soud na tyto skutečnosti shrnuté v bodech 1 až 3 tohoto rozhodnutí a dále v bodech 8 a 9 odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje a nebude je již opakovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Smlouvou o zápůjčce podle ust. § 2390 občanského zákoníku (dále jen OZ) přenechává zapůjčitel vydlužiteli věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má skutečně reálnou povahu, vznik zápůjčky totiž předpokládá jak existenci konkrétní dohody účastníků o okolnostech a podstatných náležitostech smlouvy, tak skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání peněz i bezhotovostním převodem na účet vydlužitele, dokonce i na účet třetí osoby. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení zapůjčených peněz, musí v řízení unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní nejen o tom, že dlužníkovi peníze přenechal (třeba bezhotovostně), ale i o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel konkrétní smlouvu o zápůjčce peněz obsahující konkrétní a určitá ujednání o tom, kolik peněz poskytuje za účelem zápůjčky, na jak dlouho, a za jakých podmínek by měl dlužník peníze v takto dohodnuté době vrátit včetně případných úroků. Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že zapůjčitel musí prokázat: 1) že byla uzavřena konkrétní a určitá smlouva o zápůjčce, 2) jaký byl její konkrétní a určitý obsah, 3) že peníze byly vydlužiteli skutečně předány a nebyly dosud vráceny. Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" výslovně uvedl, že důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy a předání peněz nese žalobce. Žalobce jako pán sporu je tedy tím, kdo musí tvrdit a také prokazovat, že oba účastníci v konkrétní okamžik navenek projevili svoji shodnou vůli směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce, podle které je žalobce povinen zaslat žalované konkrétní plnění a žalovaná je pak povinna tuto částku zvýšenou případně o dohodnutý úrok v dohodnuté době žalobci vrátit. Žalobce tedy musí tvrdit a prokázat, že a kdy se účastníci shodli na takto tvrzených obsahových náležitostech konkrétní, tedy každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce. Žalobce musí tvrdit konkrétní okolnosti týkající se právního jednání každého z účastníků smlouvy a též veškeré konkrétní obsahové náležitosti jím takto tvrzeného právního jednání vedoucího k uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Současně musí též veškeré takto tvrzené okolnosti prokázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V řízení před soudem prvního stupně se konalo 18. 3. 2024 přípravné jednání, při kterém bylo žalobci poskytnuto soudem prvního stupně poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že musí svá tvrzení o uzavření smluv o zápůjčkách prokázat s poučením o možném neúspěchu ve věci, pokud se mu to nepodaří. V té době žalobce tvrdil, že zápůjčky byly poskytovány žalované na základě obecného ujednání o úroku ve výši 10 %, o povinnosti vrátit zápůjčku do 31. 5. 2020 a o tom, že částka a konkrétní okamžik poskytnutí bude dohodnut telefonicky podle potřeb žalované. Současně žalobce navrhl důkazy na podporu svých tvrzení, a to svědecké a účastnické výslechy, bankovní výpisy o provedených platbách a uznání předchozího dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Poučení bylo soudem prvního stupně poskytnuto též ve vztahu ke koncentraci řízení dle ust. § 114c odst. 5 o. s. ř. s tím, že účastníci měli lhůtu 30 dní k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Tato lhůta uplynula 18. 4. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Uzavření písemné smlouvy o zápůjčce žalobce netvrdil, netvrdil ani uzavření konkrétních ústních smluv ve vztahu k jednotlivým platbám. Jeho tvrzení nebyla ve vztahu k jednotlivým smlouvám nikterak konkrétní a určitá, zahrnovala jen tvrzení o samotném poskytnutí peněz, jejich částečném vrácení a dále pak tvrzení o obecném ujednání, které mělo zastřešovat mechanismus uzavírání konkrétních jednotlivých smluv o poskytovaných penězích a dále ujednání o úroku. Ani toto obecné ujednání však nebylo dostatečně konkrétní a nebylo navíc podpořeno žádným jiným důkazem než výpovědí samotného žalobce jako účastníka řízení, podpůrně a z doslechu pak synem žalobce. Pokud žalobce odkazoval na uznání dluhu datované 20. 12. 2019 jako na obvyklou praxi, jednalo se o písemné uznání dluhu s odkazem na ust. § 2053 občanského zákoníku vztahující se k zápůjčce poskytované žalobcem žalované v předchozím období ve třech platbách zaslaných od 6. 12. 2019 do 18. 12. 2019 v celkové výši 8 000 000 Kč s úrokem 10 % ročně a splatností do 31. 5. 2020. Takto písemně stvrzená zápůjčka byla zajištěná ručitelským prohlášením a blankosměnkou podepsanou ručiteli. Dokument se vztahuje na jednoznačně a časově omezené a vymezené právní jednání s konkrétními popsanými okolnostmi, právy a povinnostmi. Z tohoto důkazu nelze dovodit žádnou obecnou obvyklou a dlouhodobou praxi zavedenou mezi účastníky, není z něj zřejmé jakékoliv opakování ujednání, dlouhodobé a opakované nastavení obecných práv a povinností. Naopak lze dojít spíše k závěru, že žalobce byl velmi důsledný v tom, jak byla práva a povinnosti ve vztahu k částce poskytnuté v předchozí době (8 000 000 Kč) a považované oběma stranami za zápůjčku, písemně podchycena, podpisy byly úředně ověřeny a současně byl závazek zajištěn směnkou a ručitelem. Pro předmět tohoto řízení a pro platby tvrzené v žalobě nelze dovodit z této listiny žádné důsledky, nelze z ní dovodit ani obecnou praxi a pokud by soud mohl učinit nějaký závěr, tak spíše v tom smyslu, že žalobce nepostupoval ohledně poskytovaných částek v prosinci 2019 nijak lehkomyslně na rozdíl od částek, které jsou předmětem tohoto řízení, a zasílal je cca o pouhé tři měsíce poté. Úmysl stran považovat žalobcem požadované plnění za zápůjčku však z této listiny dovodit nelze.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně i v tom závěru, že poznámka žalobce u zasílaných plateb nemůže sama o sobě prokazovat uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť se jedná o jednostranný projev vůle žalobce (resp. spíše osoby, která platby skutečně prováděla). Ani poznámka „vratka …“ u plateb žalované obsažená u plateb ze dne 24. 8. 2020, 23. 9. 2020, 22. 10. 2020, 23. 9. 2020, 24. 5. 2020 a 27. 5. 2020, 9. 6. 2021 a 23. 9. 2021 sama o sobě není důkazem o uzavření smlouvy o zápůjčce. I tato poznámka je jednostranným právním jednáním, u něhož není ani zřejmé, která osoba je učinila, zda se jedná o osobu, jejíž jednání lze vůbec přičítat v rovině právního jednání směřujícího k uzavření smlouvy žalované, neboť není známo, zda by byla za žalovanou oprávněna uzavírat smlouvy. Navíc se jedná o projevenou vůli se značným časovým odstupem od poskytnutí peněz a je otázkou, zda by taková doba postačovala ke včasnému přijetí návrhu smlouvy. Z připojených poznámek ani v kontextu s uznáním dluhu ze dne 20. 12. 2019 nelze dovodit existenci uzavřených smluv o zápůjčce s konkrétním obsahem, neboť uznání dluhu žádné dopady do následného poskytování peněz nelze dovodit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. K tvrzení žalobce o uzavření ústní smlouvy či smluv o zápůjčce soud prvního stupně dále provedl výslechy žalobcem navržených svědků a účastnický výslech žalobce. Statutární zástupce žalované nedal se svým účastnickým výslechem souhlas. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně i v tom závěru, že ani z těchto provedených důkazů nelze uzavření konkrétních ústních smluv o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku dovodit, neboť žádný ze svědků u takového ujednání přítomen nebyl a ani sám žalobce kromě svého vyjádření o obecném ujednání, na které měly navazovat konkrétní požadavky žalované na poskytnutí peněz, nic konkrétního ve svém výslechu neuvedl. Syn žalobce sice hovořil o tom, že byl přítomen obecného ujednání o úrocích, ale uzavření konkrétní smlouvy nepotvrdil a vše ostatní měl jen z doslechu od otce. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal uzavření konkrétních smluv o půjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, je tedy správný, neboť z provedeného dokazování uzavření žádné takové smlouvy (resp. smluv) s konkrétním obsahem odpovídajícím tvrzením žalobce nevyplynulo. K tomu je potřeba ještě dodat, že změna tvrzení žalobce spočívající v tom, že smlouvy o zápůjčce měly být uzavřeny na dobu neurčitou s možností jejich výpovědi, bylo doplněno až v samotném závěru řízení před soudem prvního stupně (v závěrečném návrhu), tedy až po koncentraci řízení. Původní tvrzení žalobce, která se však odráží i do odvolacího řízení, zahrnují ujednání o povinnosti žalované vrátit žalobci zapůjčenou částku do 31. 5. 2020, což v kontextu s daty zaslání plateb v červnu, srpnu 2020 a v roce 2021 není ani reálné. Toto tvrzení navíc nebylo podpořeno žádným žalobcem navrženým důkazem. Tvrzení žalobce, že konkrétní den splatnosti nebyl ujednán, je tedy již pouhou alternativou pro případ, že by předchozí tvrzení nebylo považováno soudem za prokázané.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobce tedy sice prokázal předání peněz, neprokázal však právní důvod jejich předání spočívající v uzavřené smlouvě o zápůjčce, a to ani v ústní podobě, a dokonce ani konkludentně. Pokud nebylo prokázáno uzavření konkrétní smlouvy či smluv o zápůjčkách, tedy ani smlouvy uzavřené v ústní formě, nelze tento nedostatek překlenout ani výkladem, neboť není prokázán vznik žádného smluvního ujednání, které by mělo být (byť třeba alternativně) vyloženo. Na tom nic nemění ani změna judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu k počátku běhu promlčecí lhůty u zápůjček bez sjednaného data splatnosti, která se promítla do rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3263/2024, neboť toto rozhodnutí vychází z prokázaného (v daném řízení i nesporného) uzavření smlouvy o zápůjčce bez sjednaného data splatnosti za současného uplatnění námitky relativní neplatnosti opomenutého manžela při použití prostředků ze společného jmění manželů. Citované rozhodnutí pak sice posouvá náhled na počátek běhu promlčecí doby u prokázaných uzavřených smluv o zápůjčce, na řešený případ jej však nelze použít.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud opětovně k důkazu provedl bankovní výpisy, uznání dluhu a zvukové záznamy či protokoly o výsleších svědků, a to k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce. Odvolací soud nepovažoval za nutné tyto důkazy opakovat, neboť po seznámení se s nimi dospěl k závěru, že skutkové závěry, které z nich byly učiněny po jejich provedení soudem prvního stupně, jsou správné. Odvolací soud má současně za to, že soud prvního stupně se vypořádal s provedenými důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a neshledal ani v tomto smyslu žádná pochybení či opomenutí soudu prvního stupně či nepřezkoumatelnost jím vydaného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Pokud pak prokázaný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, byla jeho úvaha a závěry taktéž správné. V režimu bezdůvodného obohacení je rozloženo břemeno tvrzení a břemeno důkazní tak, že osoba, na jejíž úkor se jiný bezdůvodně obohatil, je povinna tvrdit a prokazovat, že ve prospěch jiného plnila, a je pak na obohaceném, aby tvrdil a prokazoval právní titul plnění. Žalobce prokázal, že celkové plnění ve výši 12 018 156 Kč žalované poskytl a současně unesl i břemeno tvrzení a důkazní, že mu bylo vráceno 6 800 000 Kč a že se tedy žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila o částku 5 218 156 Kč. Tuto částku by tedy žalovaná měla žalobci vrátit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalovaná však již ve svém vyjádření 11. 4. 2024 namítla promlčení, tedy včasné neuplatnění práva žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 609 občanského zákoníku ve lhůtě tří let dle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce podal žalobu u soudu prvního stupně až dne 26. 4. 2023. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodná znalost skutkových okolností, nikoli právní kvalifikace vztahu. Oprávněný nemusí vědět, že jde právně o bezdůvodné obohacení; postačí, že ví o převodu hodnoty a o osobě příjemce (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 355/2005, 33 Odo 877/2001, 28 Cdo 2039/2016). Současně, byť konstantní judikatura vyšších soudů upravuje splatnost bezdůvodného obohacení na výzvu věřitele, věřitel nemůže běh promlčecí doby libovolně odkládat tím, že s výzvou čeká, ale musí ji učinit co nejdříve (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 846/2006, 31 Cdo 5241/2007, 28 Cdo 2039/25016, 33 Odo 355/2005, 33 Odo 877/2001, 31 Cdo 5241/2007, 29 ICdo 112/2019 či 33 Cdo 4413/2017). Žalobci byl znám den, kdy peněžní prostředky odešly z jeho účtu, bylo mu také známo, že je posílá ve prospěch žalované. U jednotlivých žalovanou nevrácených plateb mu tyto okolnosti byly známy ode dne 18. 3. 2020 (1 118 156 Kč), 24. 3. 2020 (4 000 000 Kč), 3. 8. 2020 (2 200 000 Kč). Promlčecí doba tak začala plynout postupně dne 19. 3. 2020, 25. 3. 2020 a 4. 8. 2020 a její konec nastal uplynutím tří let. Právo žalobce na vrácení prvních dvou plateb v celkové výši 5 118 156 Kč tak bylo ke dni podání žaloby promlčeno, neboť bylo uplatněno po uplynutí promlčecí doby. Žaloba byla ohledně dvou prvních plateb správně zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Pokud jde o úrok ze zápůjčky ve výši 10 %, byla i v tom s odkazem na výše uvedené úvaha soudu prvního stupně správná, neboť neunesl-li žalobce důkazní břemeno ve vztahu k titulu předání peněz, neunesl jej ani ve vztahu k úroku z případné zápůjčky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že rozhodnutí soudu prvního stupně ani nebylo překvapivé, neboť při jednání 13. 10. 2025 účastníky seznámil se svými předběžnými skutkovými i právními závěry ohledně neprokázání tvrzení o uzavření smluv o zápůjčce a o částečném promlčení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. V případě posledního plnění ze dne 3. 8. 2020 byla vrácena částka 2 100 000 Kč, k vrácení tedy zbývá částka 100 000 Kč. Žalovaná v odvolání namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl jí navržené důkazy vztahující se k její obraně, že veškeré peněžité plnění souviselo s dílem, které žalovaná pro společnost žalobce prováděla. Odvolací soud po důkladném seznámení s argumentací žalované musí konstatovat, že její tvrzení o tom, za jakým konkrétním účelem měla být poskytována jednotlivá plnění a jak konkrétně měla plnění žalobce souviset s prováděním díla žalovanou pro zcela jiný subjekt, nebyla v řízení dostatečně konkrétní a určitá. Nejen žalobce, ale i žalovaná byla poučena při přípravném jednání dne 18. 3. 2024, jak má svá tvrzení doplnit a byla jí poskytnuta lhůta v trvání třiceti dní. Toto poučení bylo opakováno i při prvním jednání dne 26. 9. 2024 a byla poskytnuta opětovná lhůta k doplnění konkrétních tvrzení o uzavření smlouvy o dílo a zálohovém plnění. Tvrzení byla částečně žalovanou doplněna a byly navrženy i důkazy, z nichž však dovodit dopady na vztah, který je předmětem řízení a týká se žalované a žalobce, nelze. Předně je třeba upozornit na odlišnost účastníků od smluvních stran žalovanou popisovaného kontraktu (těmi byly společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a žalovaná). Žalovaná dále uváděla, že nedošlo k uzavření písemných smluv a odkazovala na výslechy svědků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z žádných provedených důkazů včetně výslechů svědků souvislost plnění, které je předmětem tohoto řízení, se žalovanou uváděným smluvním vztahem nevyplynula. Důkazy, které byly navrženy na podporu provádění díla a jeho dokončení a předání, tak bylo nadbytečné provádět. Je sice správná úvaha žalované, že byť bylo žalobě vyhověno poměrově ve velmi malé části, mělo být dokazování zaměřeno i na procesní obranu žalované, nelze ale odhlédnout od toho, na podporu jakých tvrzení měly být žalovanou navržené a neprovedené důkazy provedeny a co jimi mělo být prokázáno. Odvolací soud nepochybuje o tom, že žalovaná pro společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". na žalovanou uváděném díle investora společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". nějaké práce prováděla, žalovanou navrhované a soudem prvního stupně neprovedené důkazy však směřovaly nikoliv k samotnému základu a podstatě zasílaných plateb či způsobu financování, ale ke konkrétním pracím prováděného díla či jeho vadám. Tato detailní a konkrétní tvrzení však nejsou v tomto řízení pro obranu žalované podstatná. Podstatné je prokázat, že existuje souvislost mezi dílem a zasílanými platbami a vysvětlit, proč platby, které zasílal žalobce jako fyzická osoba žalované, měly s dílem souviset. To se však v tvrzeních žalované neobjevilo. Ani jednatel investora ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebyl žalovanou navržen k prokázání financování, resp. zasílání plateb žalobcem, ale až k samotnému provádění díla a jeho vadám. Soud prvního stupně v rozsudku uvedl, že důvodem jeho procesního postupu je skutečnost, že žalovaná nevznesla vzájemný návrh. Toto odůvodnění není s ohledem na částečné vyhovění žalobě dostatečné, odvolací soud to však nepovažuje za natolik zásadní pochybení, které by ve svém důsledku vedlo k nesprávnému rozhodnutí ze shora popsaných důvodů, proto ani nepromítl toto nedostatečné zdůvodnění do svého rozhodnutí, neboť z ostatních okolností je zřejmé, že ve svém důsledku je postup správný. Za nedůvodné proto považuje odvolací soud i odvolání žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Rovněž v otázce prodlení se odvolací soud shoduje s hodnocením soudu prvního stupně. Nebylo prokázáno, že žalobce žalovanou vyzval předžalobní upomínkou; za výzvu tak soud prvního stupně správně považoval až samotnou žalobu a od jejího doručení žalované odvodil přiměřenou sedmidenní lhůtu k plnění, a tedy i první den prodlení, kterým byl 26. 10. 2023. Výše úroku z prodlení odvozená od § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je rovněž správná. Lhůta k zaplacení odvozená od § 160 odst. 1 o. s. ř. je také v souladu se zákonem; důvody pro odchylku od tohoto ustanovení nebyly žalovanou tvrzeny ani prokázány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Odvolací soud tak postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek, který považuje za věcně správný, ze shora uvedených důvodů potvrdil, a to včetně nákladů řízení před soudem prvního stupně. V podrobnostech odkazuje na bod 37 odůvodnění napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Částečný úspěch žalované byl odvozen od předmětu odvolacího řízení (neúspěch žalované v rozsahu 100 000 Kč a neúspěch žalobce v rozsahu 5 227 682,03 Kč). Pokud jde o úkony, které odvolací soud považuje v odvolacím řízení za účelné, jedná se o účast na jednání u odvolacího soudu dne 8. 9. 2026 a sepis jednoho vyjádření k odvolání žalobce. Odvolací soud si je vědom toho, že žalovaná požadovala též odměnu za poradu s klientem konanou dne 11. 3. 2026 a za sepis druhého vyjádření k odvolání žalobce ze dne 2. 9. 2026, nicméně s ohledem na ustálený skutkový stav i právní závěry považuje tyto úkony za nadbytečné a neúčelné. Odvolací soud tedy žalované přiznal odměnu za dva hlavní úkony po 29 620 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč, celkem 60 140 Kč; z této částky činí 96 % částku 57 734,40 Kč a 21 % DPH 12 124,20 Kč, celkem tedy 69 858,60 Kč. Povinnost k zaplacení uložil odvolací soud žalobci v pariční lhůtě podle § 160 o. s. ř. k rukám zástupce žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 100 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 26. 10. 2023 do zaplacení a co do částky 5 227 682,03 Kč a zbývajícího příslušenství žalobu zamítl (výroky I a II). Výrokem III pak uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 349 642,32 Kč.2. Rozsudek odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce sice prokázal poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 12 018 156 Kč, přes poučení soudu však neunesl důkazní břemeno o tom, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které měly být peníze poskytovány a na základě které by se se žalovaná zavázala tyto prostředky s úrokem 10 % ročně žalobci vrátit. Soud prvního stupně proto prokázaný skutkový stav hodnotil jako bezdůvodné obohacení dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. S ohledem na žalovanou namítnuté promlčení dospěl však soud prvního stupně k závěru, že u částek označených v žalobě pod body 1 a 2 uplynula ke dni podání žaloby promlčecí doba tří let od předání peněz žalované (ust. § 609 a § 610 odst. 1 občanského zákoníku) a u částek v žalobě uvedených pod body 4, 6, 7, 8 bylo prokázáno jejich vrácení žalobci. Proto byla žaloba do výše uvedené ve výroku II zamítnuta. Ohledně částky pod bodem 5 žaloby soud prvního stupně uvedl, že bylo prokázáno zaslání částky 2 200 000 Kč žalované a bylo rovněž prokázáno vrácení částky 2 100 000 Kč žalobci, rozdíl 100 000 Kč, který nebyl vrácen, představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které je povinna žalobci vrátit. Částka byla připsána na účet žalobce 3. 8. 2020 a žaloba podána 26. 4. 2023, pohledávka proto není promlčena. Soud prvního stupně dále aplikoval ust. §§ 1958, 1968 a 1970 občanského zákoníku, vyšel z okamžiku doručení žaloby žalované dne 18. 10. 2023, neboť doručení dřívější výzvy žalované nebylo prokázáno, a dovodil, že lhůta sedmi dní pro zaplacení uplynula 25. 10. 2023. Od 26. 10. 2023 je pak žalovaná v prodlení.1. V podrobnostech soud prvního stupně uvedl, že bylo výpisy z účtů účastníků prokázáno zaslání následujících částek žalobcem na účet žalované a jejich vrácení žalovanou na účet žalobce: (1) 18. 3. 2020 částka 1 118 156 Kč, která nebyla vrácena, (2) 24. 3. 2020 částka 4 000 000 Kč, která nebyla vrácena, (4) 4. 6. 2020 částka 500 000 Kč, která byla vrácena 24. 8. 2020, (5) 3. 8. 2020 částka 2 200 000 Kč, z níž bylo vráceno 2 000 000 Kč dne 31. 5. 2020 a 100 000 Kč dne 22. 10. 2020, (6) 21. 8. 2020 částka 1 000 000 Kč, která byla vrácena 22. 10. 2020, (7) 23. 4. 2021 částka 1 500 000 Kč, z níž bylo vráceno 750 000 Kč dne 25. 5. 2021, 410 000 Kč dne 28. 5. 2021 a 340 000 Kč dne 29. 9. 2021, (8) 7. 5. 2021 částka 1 700 000 Kč, z níž bylo vráceno 360 000 dne 9. 6. 2021 a 1 340 000 dne 24. 9. 2021.Žalobce do žaloby (bod 3) zahrnul i další pohledávku, která byla současně předmětem řízení vedeného u téhož nalézacího soudu (sp. zn. 10 C 37/2023), v petitu však její zaplacení nepožadoval a před přípravným jednáním bylo vyjasněno, že předmětem řízení tuto pohledávku nečiní, proto je v číslování plateb přeskočena platba uvedená v žalobě pod č. 3.2. Soud prvního stupně dále při shrnutí skutkového stavu dále uvedl, že většina plateb žalobce byla spojena s poznámkou „půjčka , tituly před jménem,  , jméno FO, “, některé platby zasílané žalovanou zpět žalobci byly označeny poznámkou „vratka půjčky“ a datem. Soud prvního stupně vyslechl žalobce a účastníky navržené svědky a z těchto výpovědí zjistil následující skutečnosti. Svědkyně , Anonymizováno,  zadávala dle pokynu žalobce příkazy do banky, nebyla však přítomna žádnému ujednání účastníků. Svědek , Anonymizováno,  (prokurista žalované) věděl o tom, že v průběhu roku 2020 žalobce zasílal žalované platby, považoval je však za platby směřované na financování díla „Archanpark“. Uvedl také, že žalobce v minulosti poskytl žalované půjčku, která byla zajištěna směnkami a byla vrácena. Svědek , tituly před jménem,  , jméno FO,  o smlouvách o zápůjčce ani zaslaných platbách nic nevěděl, poprvé se setkal se žalobcem až v březnu 2022, nebyl přítomen žádného jednání účastníků o půjčce, věděl jen to, že žalovaná spolupracovala se společností , právnická osoba, . Svědek , jméno FO,  (syn žalobce) u uzavírání smluv nebyl, věděl vše jen od žalobce nebo z výpisů z účtů. Byl ale přítomen schůzce v březnu , adresa,  , Anonymizováno,  za přítomnosti paní , jméno FO,  a pánů , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  a , jméno FO, . Na schůzce měla žalovaná žádat o půjčky, měl být sjednán úrok 10 %, za jeho přítomnosti nebyla uzavřena žádná smlouva, pouze probíhala jednání o možnosti poskytnutí peněz. Přítomen uzavření konkrétní smlouvy a poskytnutí půjčky nebyl. Žalobce v účastnickém výslechu uvedl, že obvyklá zavedená praxe mezi účastníky byla taková, že poskytoval žalované zápůjčky za 10% roční úrok se splatností bezodkladně, dále uvedl, že za přítomnosti paní , jméno FO,  a pánů , Anonymizováno,  a , Anonymizováno,  měla být uzavřena rámcová smlouva o zápůjčce na provoz žalované, podle které měly být poskytovány žalobcem peníze na zavolání žalované. K žalobcem předloženému uznání dluhu uvedl soud prvního stupně, že se vztahuje k jiným, předchozím právním jednáním a právním vztahům, a nelze z něj dovodit žádné skutečnosti a právní povinnosti ve vztahu k předmětu tohoto řízení.3. Dále soud prvního stupně odůvodnil, proč neprovedl účastníky navržené důkazy. U důkazních návrhů žalované (zjišťovací protokoly k dílu „Archanpark“, čestná prohlášení, soupisy stavebních prací, zápisy z kontrolních dní, dodatky k smlouvám o dílo a výslechem svědka) uvedl, že k jejich provedení by přistoupil jen tehdy, pokud by uvažoval o vyhovění žalobě. V případě žalobcem navrženého výslechu , jméno FO,  uvedl, že její výslech považoval za nadbytečný, neboť z provedených důkazů plyne, že svědkyně nebyla přítomna uzavírání smluv o zápůjčce, měla sice dispoziční oprávnění k účtu žalované, ale sama nemohla o platbách rozhodovat, mohla sice připojovat poznámku k platbě, taková poznámka ale není sama o sobě důkazem, ze kterého lze dovodit uzavření smlouvy o zápůjčce ani o výši úroku.4. Přiznané náklady řízení odůvodnil soud prvního stupně poměrem úspěchu žalované v řízení, který vyčíslil na 96,24 % z jejich celkové výše, a podrobně popsal jednotlivé úkony, za které odměnu dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu přiznal (z tarifní hodnoty 5 327 682,03 Kč odpovídající odměně za úkon právní služby 29 620 Kč a ½ úkonu 14 810 Kč), stejně jako pět paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále daň z přidané hodnoty 21 % z částky 300 250 Kč (63 052,50 Kč).5. Proti výrokům pod body II a III rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který soudu vytýkal nesprávné skutkové závěry i nesprávné právní posouzení. Podle žalobce bylo uzavření smluv o zápůjčce prokázáno bankovními výpisy. Je nesporné, že peníze byly na účet žalované připsány s poznámkou „zápůjčka“. Dále bylo prokázáno, že některé částky vrátila žalovaná s komentářem „vratka půjčky ze dne …“ (platby z 24. 8. 2020, 23. 9. 2020, 22. 10. 2020 a rok 2021), u jedné z plateb žalobce pak byla i poznámka o úroku 10 %. Žalovaná tedy prováděla párování na jednoznačně popsané platby poskytované jako zápůjčka. Žalobce namítal, že pojmům vratka půjčky a půjčka soud prvního stupně nepřiznal žádný význam, byť je zjistil z provedených důkazů a v odůvodnění rozsudku je též popsal. Dále žalobce namítal, že uznání dluhu datované 20. 12. 2019 se sice vztahovalo k jiným závazkovým vztahům, potvrzovalo však současně dlouhodobou praxi účastníků včetně výše sjednaného úroku. To ve svém svědeckém výslechu potvrdil i syn žalobce. Účastnickým výslechem žalobce bylo prokázáno obecné ujednání z března nebo února 2020, že žalované bude poskytnuta zápůjčka podle jejích potřeb s úrokem 10 % ročně s tím, že konkrétní požadavky pak byly domlouvány telefonicky. Upozornil, že ke vzniku smluvního vztahu ze zápůjčky není třeba písemné formy a tvrzení žalované, že platby souvisely se stavebními pracemi, se v řízení neprokázalo. Pokud by byly hodnoceny provedené důkazy v celém kontextu, pak výpisy z účtu prokazují provedené platby a účel zaslání, uznání dluhu potvrzuje předchozí praxi a poznámka žalované „vratka půjčky“ prokazuje i účel. Ve vzájemné souvislosti je tak řada nepřímých důkazů jednoznačně nasvědčujících uzavření smluv o zápůjčkách. Soud prvního stupně řádně nevysvětlil, proč některé provedené důkazy nehodnotil a proč skutková zjištění z nich nedovodil. Žalobce proto navrhl opakování provedených důkazů. S odkazem na ust. § 2390 a § 1725 občanského zákoníku při použití závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3291/2023 a sp. zn. 33 Cdo 1216/2019 žalobce uvedl, že postačí prokázat přenechání peněz, neboť smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, přenechání peněz to pak jen dokazuje. Odkázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 112/2019, podle kterého zapůjčitel nese břemeno tvrzení a důkazní o uzavření smlouvy a předání peněz, vydlužitel pak musí tvrdit a prokazovat zánik dluhu. Zdůraznil, že podle ust. § 556 občanského zákoníku se projev vůle vykládá podle úmyslu jednajícího, pokud byl druhé straně znám, jinak podle objektivního významu. Pokud pak je prokázána existence smluvního vztahu ze smlouvy o zápůjčce, nemůže obstát argumentace žalované o promlčení. Splatnost zápůjčky byla sjednána k 31. 5. 2020, žaloba byla podána 26. 4. 2023, tedy včas, a pohledávka není promlčena. Pokud by soud nepovažoval takto tvrzenou splatnost za prokázanou, jednalo by se o zápůjčku na dobu neurčitou a vrácení zápůjčky by bylo závislé na výpovědi s šestitýdenní výpovědní lhůtou. Právo vypovědět zápůjčku se přitom nepromlčuje. Žalobce zaslal výzvu k vrácení zápůjčky 12. 4. 2023, nejpozději však jako součást žaloby, což je dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 652/2021 možné, neboť požadavek na vrácení zápůjčky může podle obsahu a okolností představovat i implicitní výpověď. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3263/2024 u smlouvy na dobu neurčitou je tříletá promlčecí doba odvozována ode dne, kdy po skutečné výpovědi uplyne výpovědní lhůta a zapůjčitel se dozví nebo dozvědět má a může o splatnosti. Žalobce se z uvedených důvodů domáhal změny napadených výroků a vyhovění žalobě v celém rozsahu.6. Proti výroku pod bodem I podala včasné odvolání též žalovaná, která uvedla, že uplatňovala procesní obranu ve vztahu k celé žalované částce, tedy i co do částky 100 000 Kč, ohledně které bylo žalobě vyhověno. Soud prvního stupně však zamítl jí navrhované důkazy k prokázání jejích tvrzení, že platby žalobce souvisely s financováním zakázky „Archanpark“, kterou pro žalobce žalovaná prováděla. Jí navrhované důkazy tak měly být provedeny bez ohledu na to, že ve zbytku považoval soud prvního stupně žalobu za neoprávněnou a s ohledem na promlčení žalobu zamítal. Jednalo se o nesprávný procesní postup soudu prvního stupně, který vedl k nesprávným skutkovým závěrům a nesprávnému právnímu hodnocení.7. K odvolání žalobce se žalovaná vyjádřila a navrhla potvrzení rozsudku ve výrocích II a III, které považuje za věcně správné. Uvedla, že žalobcem poskytnuté částky nikdy nepovažovala za zápůjčku, ale za zálohy na stavební práce a materiál s ohledem na prováděné dílo s názvem „Archanpark“, které mělo v součtu hodnotu 138 000 000 Kč a žalovaná byla hlavním subdodavatelem společnosti , právnická osoba, ., která je společností žalobce. Uzavření smluv o zápůjčce nebylo dle žalované prokázáno, k prokázání takové smlouvy totiž nepostačuje zaslání peněz s poznámkou, která nic nevypovídá o vůli obou stran. Upozornila i na rozporná tvrzení žalobce, kdy původní tvrzení v žalobě pracovala se zápůjčkou na dobu určitou s konkrétní splatností a následně v odvolání se argumentace žalobce posunula na zápůjčku poskytnutou na dobu neurčitou s možností výpovědi. Dále žalovaná doplnila, že žalobce na ni podal několik žalob s cílem ji poškodit, jednalo se o žaloby na zaplacení částek 28 421 384 Kč a 43 674 394 Kč, které byly pro nedostatek skutkových tvrzení odmítnuty. Žalovaná dále uvedla, že předchozí zápůjčky, ke kterým se vztahovalo uznání dluhu datované 20. 12. 2019, byly poskytovány na základě písemných smluv a byly dokonce zajištěny ručitelským prohlášeními a směnkami. Z toho dovozovala, že obvyklou praxí nebylo poskytování zápůjček bez písemné dohody.8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a násl. o. s. ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání žalobce i žalované, přihlédl k obsahu spisu a dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný a odvolání žalobce ani žalované není důvodné.9. Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které tvoří též základ jeho skutkových zjištění a na ně navazující právní úvahy. Žalobce opírá žalobu podanou 26. 4. 2023 o tvrzení, že poskytl jako žalované společnosti zápůjčku v celkové výši 12 018 156 Kč a žalovaná mu vrátila 6 800 000 Kč, k vrácení tak zbývá 5 218 156 Kč. Dále tvrdil, že mezi účastníky byl sjednán úrok 10 % ročně a splatnost ke dni 31. 5. 2020. S ohledem na pozdní vrácení tak vyčíslil žalobce úrok z vrácených částek na 109 526,03 Kč. Soud prvního stupně správně zjistil a v odůvodnění rozsudku popsal, kdy byly jednotlivé částky připsány na účet žalované a kdy byly vráceny na účet žalobce. Odvolací soud na tyto skutečnosti shrnuté v bodech 1 až 3 tohoto rozhodnutí a dále v bodech 8 a 9 odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje a nebude je již opakovat.10. Smlouvou o zápůjčce podle ust. § 2390 občanského zákoníku (dále jen OZ) přenechává zapůjčitel vydlužiteli věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Smlouva o zápůjčce má skutečně reálnou povahu, vznik zápůjčky totiž předpokládá jak existenci konkrétní dohody účastníků o okolnostech a podstatných náležitostech smlouvy, tak skutečné odevzdání předmětu zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání peněz i bezhotovostním převodem na účet vydlužitele, dokonce i na účet třetí osoby. Věřitel, který se soudně domáhá po dlužníku vrácení zapůjčených peněz, musí v řízení unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní nejen o tom, že dlužníkovi peníze přenechal (třeba bezhotovostně), ale i o tom, že s dlužníkem v určité době uzavřel konkrétní smlouvu o zápůjčce peněz obsahující konkrétní a určitá ujednání o tom, kolik peněz poskytuje za účelem zápůjčky, na jak dlouho, a za jakých podmínek by měl dlužník peníze v takto dohodnuté době vrátit včetně případných úroků. Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že zapůjčitel musí prokázat: 1) že byla uzavřena konkrétní a určitá smlouva o zápůjčce, 2) jaký byl její konkrétní a určitý obsah, 3) že peníze byly vydlužiteli skutečně předány a nebyly dosud vráceny. Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka,  výslovně uvedl, že důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy a předání peněz nese žalobce. Žalobce jako pán sporu je tedy tím, kdo musí tvrdit a také prokazovat, že oba účastníci v konkrétní okamžik navenek projevili svoji shodnou vůli směřující k uzavření smlouvy o zápůjčce, podle které je žalobce povinen zaslat žalované konkrétní plnění a žalovaná je pak povinna tuto částku zvýšenou případně o dohodnutý úrok v dohodnuté době žalobci vrátit. Žalobce tedy musí tvrdit a prokázat, že a kdy se účastníci shodli na takto tvrzených obsahových náležitostech konkrétní, tedy každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce. Žalobce musí tvrdit konkrétní okolnosti týkající se právního jednání každého z účastníků smlouvy a též veškeré konkrétní obsahové náležitosti jím takto tvrzeného právního jednání vedoucího k uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce. Současně musí též veškeré takto tvrzené okolnosti prokázat.11. V řízení před soudem prvního stupně se konalo 18. 3. 2024 přípravné jednání, při kterém bylo žalobci poskytnuto soudem prvního stupně poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že musí svá tvrzení o uzavření smluv o zápůjčkách prokázat s poučením o možném neúspěchu ve věci, pokud se mu to nepodaří. V té době žalobce tvrdil, že zápůjčky byly poskytovány žalované na základě obecného ujednání o úroku ve výši 10 %, o povinnosti vrátit zápůjčku do 31. 5. 2020 a o tom, že částka a konkrétní okamžik poskytnutí bude dohodnut telefonicky podle potřeb žalované. Současně žalobce navrhl důkazy na podporu svých tvrzení, a to svědecké a účastnické výslechy, bankovní výpisy o provedených platbách a uznání předchozího dluhu ze smlouvy o zápůjčce. Poučení bylo soudem prvního stupně poskytnuto též ve vztahu ke koncentraci řízení dle ust. § 114c odst. 5 o. s. ř. s tím, že účastníci měli lhůtu 30 dní k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Tato lhůta uplynula 18. 4. 2024.12. Uzavření písemné smlouvy o zápůjčce žalobce netvrdil, netvrdil ani uzavření konkrétních ústních smluv ve vztahu k jednotlivým platbám. Jeho tvrzení nebyla ve vztahu k jednotlivým smlouvám nikterak konkrétní a určitá, zahrnovala jen tvrzení o samotném poskytnutí peněz, jejich částečném vrácení a dále pak tvrzení o obecném ujednání, které mělo zastřešovat mechanismus uzavírání konkrétních jednotlivých smluv o poskytovaných penězích a dále ujednání o úroku. Ani toto obecné ujednání však nebylo dostatečně konkrétní a nebylo navíc podpořeno žádným jiným důkazem než výpovědí samotného žalobce jako účastníka řízení, podpůrně a z doslechu pak synem žalobce. Pokud žalobce odkazoval na uznání dluhu datované 20. 12. 2019 jako na obvyklou praxi, jednalo se o písemné uznání dluhu s odkazem na ust. § 2053 občanského zákoníku vztahující se k zápůjčce poskytované žalobcem žalované v předchozím období ve třech platbách zaslaných od 6. 12. 2019 do 18. 12. 2019 v celkové výši 8 000 000 Kč s úrokem 10 % ročně a splatností do 31. 5. 2020. Takto písemně stvrzená zápůjčka byla zajištěná ručitelským prohlášením a blankosměnkou podepsanou ručiteli. Dokument se vztahuje na jednoznačně a časově omezené a vymezené právní jednání s konkrétními popsanými okolnostmi, právy a povinnostmi. Z tohoto důkazu nelze dovodit žádnou obecnou obvyklou a dlouhodobou praxi zavedenou mezi účastníky, není z něj zřejmé jakékoliv opakování ujednání, dlouhodobé a opakované nastavení obecných práv a povinností. Naopak lze dojít spíše k závěru, že žalobce byl velmi důsledný v tom, jak byla práva a povinnosti ve vztahu k částce poskytnuté v předchozí době (8 000 000 Kč) a považované oběma stranami za zápůjčku, písemně podchycena, podpisy byly úředně ověřeny a současně byl závazek zajištěn směnkou a ručitelem. Pro předmět tohoto řízení a pro platby tvrzené v žalobě nelze dovodit z této listiny žádné důsledky, nelze z ní dovodit ani obecnou praxi a pokud by soud mohl učinit nějaký závěr, tak spíše v tom smyslu, že žalobce nepostupoval ohledně poskytovaných částek v prosinci 2019 nijak lehkomyslně na rozdíl od částek, které jsou předmětem tohoto řízení, a zasílal je cca o pouhé tři měsíce poté. Úmysl stran považovat žalobcem požadované plnění za zápůjčku však z této listiny dovodit nelze.13. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně i v tom závěru, že poznámka žalobce u zasílaných plateb nemůže sama o sobě prokazovat uzavření smlouvy o zápůjčce, neboť se jedná o jednostranný projev vůle žalobce (resp. spíše osoby, která platby skutečně prováděla). Ani poznámka „vratka …“ u plateb žalované obsažená u plateb ze dne 24. 8. 2020, 23. 9. 2020, 22. 10. 2020, 23. 9. 2020, 24. 5. 2020 a 27. 5. 2020, 9. 6. 2021 a 23. 9. 2021 sama o sobě není důkazem o uzavření smlouvy o zápůjčce. I tato poznámka je jednostranným právním jednáním, u něhož není ani zřejmé, která osoba je učinila, zda se jedná o osobu, jejíž jednání lze vůbec přičítat v rovině právního jednání směřujícího k uzavření smlouvy žalované, neboť není známo, zda by byla za žalovanou oprávněna uzavírat smlouvy. Navíc se jedná o projevenou vůli se značným časovým odstupem od poskytnutí peněz a je otázkou, zda by taková doba postačovala ke včasnému přijetí návrhu smlouvy. Z připojených poznámek ani v kontextu s uznáním dluhu ze dne 20. 12. 2019 nelze dovodit existenci uzavřených smluv o zápůjčce s konkrétním obsahem, neboť uznání dluhu žádné dopady do následného poskytování peněz nelze dovodit.14. K tvrzení žalobce o uzavření ústní smlouvy či smluv o zápůjčce soud prvního stupně dále provedl výslechy žalobcem navržených svědků a účastnický výslech žalobce. Statutární zástupce žalované nedal se svým účastnickým výslechem souhlas. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně i v tom závěru, že ani z těchto provedených důkazů nelze uzavření konkrétních ústních smluv o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku dovodit, neboť žádný ze svědků u takového ujednání přítomen nebyl a ani sám žalobce kromě svého vyjádření o obecném ujednání, na které měly navazovat konkrétní požadavky žalované na poskytnutí peněz, nic konkrétního ve svém výslechu neuvedl. Syn žalobce sice hovořil o tom, že byl přítomen obecného ujednání o úrocích, ale uzavření konkrétní smlouvy nepotvrdil a vše ostatní měl jen z doslechu od otce. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal uzavření konkrétních smluv o půjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, je tedy správný, neboť z provedeného dokazování uzavření žádné takové smlouvy (resp. smluv) s konkrétním obsahem odpovídajícím tvrzením žalobce nevyplynulo. K tomu je potřeba ještě dodat, že změna tvrzení žalobce spočívající v tom, že smlouvy o zápůjčce měly být uzavřeny na dobu neurčitou s možností jejich výpovědi, bylo doplněno až v samotném závěru řízení před soudem prvního stupně (v závěrečném návrhu), tedy až po koncentraci řízení. Původní tvrzení žalobce, která se však odráží i do odvolacího řízení, zahrnují ujednání o povinnosti žalované vrátit žalobci zapůjčenou částku do 31. 5. 2020, což v kontextu s daty zaslání plateb v červnu, srpnu 2020 a v roce 2021 není ani reálné. Toto tvrzení navíc nebylo podpořeno žádným žalobcem navrženým důkazem. Tvrzení žalobce, že konkrétní den splatnosti nebyl ujednán, je tedy již pouhou alternativou pro případ, že by předchozí tvrzení nebylo považováno soudem za prokázané.15. Žalobce tedy sice prokázal předání peněz, neprokázal však právní důvod jejich předání spočívající v uzavřené smlouvě o zápůjčce, a to ani v ústní podobě, a dokonce ani konkludentně. Pokud nebylo prokázáno uzavření konkrétní smlouvy či smluv o zápůjčkách, tedy ani smlouvy uzavřené v ústní formě, nelze tento nedostatek překlenout ani výkladem, neboť není prokázán vznik žádného smluvního ujednání, které by mělo být (byť třeba alternativně) vyloženo. Na tom nic nemění ani změna judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu k počátku běhu promlčecí lhůty u zápůjček bez sjednaného data splatnosti, která se promítla do rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 3263/2024, neboť toto rozhodnutí vychází z prokázaného (v daném řízení i nesporného) uzavření smlouvy o zápůjčce bez sjednaného data splatnosti za současného uplatnění námitky relativní neplatnosti opomenutého manžela při použití prostředků ze společného jmění manželů. Citované rozhodnutí pak sice posouvá náhled na počátek běhu promlčecí doby u prokázaných uzavřených smluv o zápůjčce, na řešený případ jej však nelze použít.16. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud opětovně k důkazu provedl bankovní výpisy, uznání dluhu a zvukové záznamy či protokoly o výsleších svědků, a to k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o zápůjčce. Odvolací soud nepovažoval za nutné tyto důkazy opakovat, neboť po seznámení se s nimi dospěl k závěru, že skutkové závěry, které z nich byly učiněny po jejich provedení soudem prvního stupně, jsou správné. Odvolací soud má současně za to, že soud prvního stupně se vypořádal s provedenými důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a neshledal ani v tomto smyslu žádná pochybení či opomenutí soudu prvního stupně či nepřezkoumatelnost jím vydaného rozhodnutí.17. Pokud pak prokázaný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, byla jeho úvaha a závěry taktéž správné. V režimu bezdůvodného obohacení je rozloženo břemeno tvrzení a břemeno důkazní tak, že osoba, na jejíž úkor se jiný bezdůvodně obohatil, je povinna tvrdit a prokazovat, že ve prospěch jiného plnila, a je pak na obohaceném, aby tvrdil a prokazoval právní titul plnění. Žalobce prokázal, že celkové plnění ve výši 12 018 156 Kč žalované poskytl a současně unesl i břemeno tvrzení a důkazní, že mu bylo vráceno 6 800 000 Kč a že se tedy žalovaná na jeho úkor bezdůvodně obohatila o částku 5 218 156 Kč. Tuto částku by tedy žalovaná měla žalobci vrátit.18. Žalovaná však již ve svém vyjádření 11. 4. 2024 namítla promlčení, tedy včasné neuplatnění práva žalobce na vrácení bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 609 občanského zákoníku ve lhůtě tří let dle ust. § 629 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce podal žalobu u soudu prvního stupně až dne 26. 4. 2023. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodná znalost skutkových okolností, nikoli právní kvalifikace vztahu. Oprávněný nemusí vědět, že jde právně o bezdůvodné obohacení; postačí, že ví o převodu hodnoty a o osobě příjemce (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 355/2005, 33 Odo 877/2001, 28 Cdo 2039/2016). Současně, byť konstantní judikatura vyšších soudů upravuje splatnost bezdůvodného obohacení na výzvu věřitele, věřitel nemůže běh promlčecí doby libovolně odkládat tím, že s výzvou čeká, ale musí ji učinit co nejdříve (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 846/2006, 31 Cdo 5241/2007, 28 Cdo 2039/25016, 33 Odo 355/2005, 33 Odo 877/2001, 31 Cdo 5241/2007, 29 ICdo 112/2019 či 33 Cdo 4413/2017). Žalobci byl znám den, kdy peněžní prostředky odešly z jeho účtu, bylo mu také známo, že je posílá ve prospěch žalované. U jednotlivých žalovanou nevrácených plateb mu tyto okolnosti byly známy ode dne 18. 3. 2020 (1 118 156 Kč), 24. 3. 2020 (4 000 000 Kč), 3. 8. 2020 (2 200 000 Kč). Promlčecí doba tak začala plynout postupně dne 19. 3. 2020, 25. 3. 2020 a 4. 8. 2020 a její konec nastal uplynutím tří let. Právo žalobce na vrácení prvních dvou plateb v celkové výši 5 118 156 Kč tak bylo ke dni podání žaloby promlčeno, neboť bylo uplatněno po uplynutí promlčecí doby. Žaloba byla ohledně dvou prvních plateb správně zamítnuta.19. Pokud jde o úrok ze zápůjčky ve výši 10 %, byla i v tom s odkazem na výše uvedené úvaha soudu prvního stupně správná, neboť neunesl-li žalobce důkazní břemeno ve vztahu k titulu předání peněz, neunesl jej ani ve vztahu k úroku z případné zápůjčky.20. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že rozhodnutí soudu prvního stupně ani nebylo překvapivé, neboť při jednání 13. 10. 2025 účastníky seznámil se svými předběžnými skutkovými i právními závěry ohledně neprokázání tvrzení o uzavření smluv o zápůjčce a o částečném promlčení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.21. V případě posledního plnění ze dne 3. 8. 2020 byla vrácena částka 2 100 000 Kč, k vrácení tedy zbývá částka 100 000 Kč. Žalovaná v odvolání namítala, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl jí navržené důkazy vztahující se k její obraně, že veškeré peněžité plnění souviselo s dílem, které žalovaná pro společnost žalobce prováděla. Odvolací soud po důkladném seznámení s argumentací žalované musí konstatovat, že její tvrzení o tom, za jakým konkrétním účelem měla být poskytována jednotlivá plnění a jak konkrétně měla plnění žalobce souviset s prováděním díla žalovanou pro zcela jiný subjekt, nebyla v řízení dostatečně konkrétní a určitá. Nejen žalobce, ale i žalovaná byla poučena při přípravném jednání dne 18. 3. 2024, jak má svá tvrzení doplnit a byla jí poskytnuta lhůta v trvání třiceti dní. Toto poučení bylo opakováno i při prvním jednání dne 26. 9. 2024 a byla poskytnuta opětovná lhůta k doplnění konkrétních tvrzení o uzavření smlouvy o dílo a zálohovém plnění. Tvrzení byla částečně žalovanou doplněna a byly navrženy i důkazy, z nichž však dovodit dopady na vztah, který je předmětem řízení a týká se žalované a žalobce, nelze. Předně je třeba upozornit na odlišnost účastníků od smluvních stran žalovanou popisovaného kontraktu (těmi byly společnost , právnická osoba, ., , právnická osoba, . a žalovaná). Žalovaná dále uváděla, že nedošlo k uzavření písemných smluv a odkazovala na výslechy svědků , Anonymizováno,  a , tituly před jménem,  , jméno FO, . Z žádných provedených důkazů včetně výslechů svědků souvislost plnění, které je předmětem tohoto řízení, se žalovanou uváděným smluvním vztahem nevyplynula. Důkazy, které byly navrženy na podporu provádění díla a jeho dokončení a předání, tak bylo nadbytečné provádět. Je sice správná úvaha žalované, že byť bylo žalobě vyhověno poměrově ve velmi malé části, mělo být dokazování zaměřeno i na procesní obranu žalované, nelze ale odhlédnout od toho, na podporu jakých tvrzení měly být žalovanou navržené a neprovedené důkazy provedeny a co jimi mělo být prokázáno. Odvolací soud nepochybuje o tom, že žalovaná pro společnost , právnická osoba, . na žalovanou uváděném díle investora společnosti , právnická osoba, . nějaké práce prováděla, žalovanou navrhované a soudem prvního stupně neprovedené důkazy však směřovaly nikoliv k samotnému základu a podstatě zasílaných plateb či způsobu financování, ale ke konkrétním pracím prováděného díla či jeho vadám. Tato detailní a konkrétní tvrzení však nejsou v tomto řízení pro obranu žalované podstatná. Podstatné je prokázat, že existuje souvislost mezi dílem a zasílanými platbami a vysvětlit, proč platby, které zasílal žalobce jako fyzická osoba žalované, měly s dílem souviset. To se však v tvrzeních žalované neobjevilo. Ani jednatel investora , jméno FO,  nebyl žalovanou navržen k prokázání financování, resp. zasílání plateb žalobcem, ale až k samotnému provádění díla a jeho vadám. Soud prvního stupně v rozsudku uvedl, že důvodem jeho procesního postupu je skutečnost, že žalovaná nevznesla vzájemný návrh. Toto odůvodnění není s ohledem na částečné vyhovění žalobě dostatečné, odvolací soud to však nepovažuje za natolik zásadní pochybení, které by ve svém důsledku vedlo k nesprávnému rozhodnutí ze shora popsaných důvodů, proto ani nepromítl toto nedostatečné zdůvodnění do svého rozhodnutí, neboť z ostatních okolností je zřejmé, že ve svém důsledku je postup správný. Za nedůvodné proto považuje odvolací soud i odvolání žalované.22. Rovněž v otázce prodlení se odvolací soud shoduje s hodnocením soudu prvního stupně. Nebylo prokázáno, že žalobce žalovanou vyzval předžalobní upomínkou; za výzvu tak soud prvního stupně správně považoval až samotnou žalobu a od jejího doručení žalované odvodil přiměřenou sedmidenní lhůtu k plnění, a tedy i první den prodlení, kterým byl 26. 10. 2023. Výše úroku z prodlení odvozená od § 1970 občanského zákoníku a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je rovněž správná. Lhůta k zaplacení odvozená od § 160 odst. 1 o. s. ř. je také v souladu se zákonem; důvody pro odchylku od tohoto ustanovení nebyly žalovanou tvrzeny ani prokázány.23. Odvolací soud tak postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek, který považuje za věcně správný, ze shora uvedených důvodů potvrdil, a to včetně nákladů řízení před soudem prvního stupně. V podrobnostech odkazuje na bod 37 odůvodnění napadeného rozsudku.24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto s použitím § 224 odst. 1 o. s. ř. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Částečný úspěch žalované byl odvozen od předmětu odvolacího řízení (neúspěch žalované v rozsahu 100 000 Kč a neúspěch žalobce v rozsahu 5 227 682,03 Kč). Pokud jde o úkony, které odvolací soud považuje v odvolacím řízení za účelné, jedná se o účast na jednání u odvolacího soudu dne 8. 9. 2026 a sepis jednoho vyjádření k odvolání žalobce. Odvolací soud si je vědom toho, že žalovaná požadovala též odměnu za poradu s klientem konanou dne 11. 3. 2026 a za sepis druhého vyjádření k odvolání žalobce ze dne 2. 9. 2026, nicméně s ohledem na ustálený skutkový stav i právní závěry považuje tyto úkony za nadbytečné a neúčelné. Odvolací soud tedy žalované přiznal odměnu za dva hlavní úkony po 29 620 Kč a dva režijní paušály po 450 Kč, celkem 60 140 Kč; z této částky činí 96 % částku 57 734,40 Kč a 21 % DPH 12 124,20 Kč, celkem tedy 69 858,60 Kč. Povinnost k zaplacení uložil odvolací soud žalobci v pariční lhůtě podle § 160 o. s. ř. k rukám zástupce žalované.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání k Nejvyššímu soudu ČR lze podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":3,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:11.Co.135.2026.1","publishedAt":"2026-10-20","decisionAt":"2026-09-08","caseNumber":{"senate":11,"registry":"Co","index":135,"year":2026,"pageNumber":441},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Emilie","lastName":"Štěpánková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o 5 327 682,03 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":10,"registry":"C","index":47,"year":2023,"pageNumber":371},"affectedDate":"2026-01-08","courtCode":"OSDO","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2390","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE","LHUTY","SMLOUVA_O_DILO","UZNANI_DLUHU","JEDNATEL","DOKAZOVANI","VZAJEMNY_NAVRH","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}