{"uuid":"880e63bc-bdfd-49a6-a5a6-46456a1676df","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa zainteresované osoby 0/0","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 22 498,55 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 967 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 270 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 228,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 033 Kč za dobu od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 730 Kč za dobu od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 225 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 967 Kč od , datum,  do , datum,  a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 270 Kč od , datum,  do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 16 228,55 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 033 Kč za dobu od , datum,  do , datum,  a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 730 Kč za dobu od , datum,  do zaplacení, zamítá.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 126 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve FrýdkuMístku doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 225 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 498,55 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou se žalovaným uzavřela dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Smlouva byla uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách ","anonStyle":"NONE"},{"text":"web","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde se žalovaný zaregistroval, uvedl požadované údaje, totožnost prokázal kopií dokladu totožnosti a výpisem ze svého účtu, na základě čehož mu byla založena v systému žalobkyně klientská sekce, kde požádal o poskytnutí úvěru a následně projevil souhlas s obsahem smlouvy prostřednictvím odeslání jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, když tento kód následně žalovaný vložil do tzv. klientské zóny (uveden na konci smlouvy) a tímto okamžikem došlo k uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" spolu s poplatkem a úrokem v celkové výši 6 403,55 Kč. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a žalobkyni proto vznikl nárok požadovat úrok z prodlení z úvěru z jistiny ode dne následujícího po splatnosti, tj. od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 1 480 Kč, na které se s žalovaným dohodli v č. l. 4.4.3. smlouvy (0,1 % denně z 15 000 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Úvěruschopnost zkoumala žalobkyně tak, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, které jsou uvedeny v Profilu klienta (příjem 40 583 Kč a výdaje 5 500 Kč), nahlédla do výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek za měsíce 12/2023 až 2/2024 a výpisu z databáze poskytovatelů EUCB a REPI. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, nicméně žalovaný neplnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, uvedl, že sice se na základě předmětné smlouvy zavázal úvěr splatit, nicméně se dostal do tíživé finanční situace a nedokázal při uzavírání smlouvy správně vyhodnotit dopady a podmínky úvěru. Smlouvu považoval za absolutně neplatnou, a to s ohledem na výši RPSN odporující dobrým mravům a vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neposoudila správně jeho úvěruschopnost. Vedle toho rozporoval uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku. Žalovaný dále dodal, že se věc snažil vyřešit prostřednictvím Finančního arbitrem. Navrhoval, aby byl zavázán vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu. K dotazu soudu žalovaný doplnil, že žalobkyni na uvedený dluh uhradil 6 300 Kč a 1 733 Kč a 697 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud ve věci usnesením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádříli se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný s projednáním věci bez jednání souhlasil v podání ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z účastníky předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci, a to poté, co důkazy předložené účastníky hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, přičemž pravost a správnost listin nebyla žádným z účastníků zpochybněna. Žalobkyně se dohodla prostřednictvím webových stránek předchůdkyně žalobkyně se žalovaným, že mu poskytne 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet a žalovaný se naproti tomu zavázal žalobkyni tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem 1 258,50 Kč a úrokem 220,93 Kč, a to v jedné splátce, která byla splatná do 28 dnů na účet předchůdkyně žalobkyně (smlouva o úvěru a úvěrové podmínky). Žalobkyně částku 15 000 Kč odeslala na účet, který žalovaný uvedl v dohodě, dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (potvrzení o platbě), žalovaný pak obdržení této částky nijak nerozporoval. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný prostřednictvím portálu žalobkyně požádal o poskytnutí půjčky s konkrétními parametry s tím, že tuto žádost podepsal prostřednictvím SMS kódu, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo (a který je rovněž uveden na formuláři smlouvy). Poté, co žalobkyně ověřila úvěruschopnost, oznámila žalovanému přijetí jeho žádosti, a to tak, že smlouva byla dostupná v klientské zóně na webu (úvěrové podmínky). K tomu soud dodává, že skutečnost, že žalovaný byl seznámen s obsahem smlouvy, když ve svém vyjádření potvrdil, že si na základě smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" půjčil částku 15 000 Kč a zavázal se ji jednorázově vrátit, shodné vyplývá i z návrhu žalovaného podaného Finančnímu arbitrovi (návrh na zahájení řízení č. l. 22-24). Navíc žalovaný si splatnost půjčené částky prodloužil o 7 dnů od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dodatek č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" o prodloužení splatnosti úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Před uzavřením dohody žalobkyně měla k dispozici tři výplatní pásky žalovaného za měsíce prosinec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" až únor ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":", dle kterých měl žalovaný příjem v průměru 40 583 Kč, přičemž je nutné uvést, že v měsíci únoru žalovaný obdržel 20 676 Kč jako roční prémii, která tak zvýšila průměr jeho příjmů (třikrát výplatní páska žalovaného). Dále si žalobkyně vyžádala výpis z REPI dle kterého měl žalovaný v letech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" až po uzavření předmětné smlouvy celkem 31 spotřebitelských úvěrů, které již byly ukončeny (REPI report). Pokud se týká výdajů, žalobkyně vyšla z tvrzení žalovaného. Žalobkyně dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, rejstříku exekucí, kde žalovaný neměl žádný záznam (profil klienta). Žalovaný na svůj závazek uhradil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 6 300 Kč, dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uhradil 1 733 Kč a dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uhradil 697Kč, celkem 8 730 Kč (potvrzení o platbě č. l. 32-34). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k plnění elektronicky dopisem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě dluhu). Žalovaný chtěl věc vyřešit mimosoudně u Finančního arbitra (návrh na zahájení řízení č. l. 22-24), avšak Finanční arbitr rozhodl o zastavení řízení, protože návrh shledal nepřípustným (usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. l. 2829).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který uvedl. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se týká příjmové stránky, lze konstatovat, že žalobkyně měla k dispozici dostatečné podklady představující tři výplatní pásky žalovaného za měsíce předcházející uzavření smlouvy. Příjem žalovaného zde uvedený je stálý, neobsahuje žádné mimořádné položky. Soud proto uzavírá, že v tomto ohledu žalobkyně dostála svým povinnostem. Stejné však nelze uvést o výdajích žalovaného. Žalobkyně se zde spokojila pouze s tvrzeními žalovaného a výpisy z databází, ze kterých sice zjistila, že žalovaný již má aktivní (v letech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":" až po uzavření předmětné smlouvy měl žalovaný celkem 31 spotřebitelských úvěrů, které již byly ukončeny). Žalobkyně se dál zjevně nezajímala o to, z jakého důvodu si žalovaný opakovaně půjčuje finanční prostředky, a to s ohledem na jeho příjem, který není nikterak nízký. Nadto žalovaným sdělené údaje o výdajích ve výši 500 Kč mimo náklady na bydlení je zcela v rozporu s výdaji, které má běžný občan, když tato částka by nepokryla ani výdaje na jídlo na jeden měsíc. Soud má proto za to, že u výdajů žalovaná nepostupovala dostatečně obezřetně, aby tak mohla dostát svým povinnostem, které jí ZSU ukládá. Skutečnost, že úvěruschopnost nebyla zkoumána řádně mělo za následek to, že žalovaný v době splatnosti žalobkyni neuhradil žádnou částku, a to i za situace, že měl dostatečně vysoké příjmy. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, ostatně toto vyplývá z § 588 o. z. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný jí nic nevrátil. Zde soud uvádí, že žalobkyně, byť si musela být vědoma, že žalovaný jí uhradil uvedenou částku, přesto i k výslovnému dotazu soudu uvedla, že žalovaný neuhradil žádnou částku. Tento postup lze shledávat minimálně na hranici se zásadami slušnosti. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 6 270 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni přiznal pouze zčásti, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nastala až poté, co žalovaný začal žalobkyni platit. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný doložil, že první „splátku“, tj. částku 6 300 Kč, žalobkyni uhradil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyšel soud z předpokladu, že v tuto chvíli nastala splatnost dlužné jistiny. Protože soud je vázán návrhem žalobkyně v žalobě a nemůže jej překročit, přiznal jí soud zákonný úrok z prodlení až ode dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", jak požadovala. Částka, ze které žalobkyni náleží úrok z prodlení se pak snižovala v závislosti na došlých platbách od žalovaného, jak uvedeno shora. výše úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Vzhledem k výši dlužné částky a skutečnosti, že žalovaný věděl o tom, že žalobkyni dluží minimálně částku 15 000 Kč (s odečtením plateb, které do června 2024 zaslal) dostatečně dlouho, aby zbývající částku již uhradil, soud rozhodl o lhůtě k plnění zcela ve smyslu § 160 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu vzhledem ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, neshledal podmínky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měli oba účastníci úspěch částečný. Soud proto kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná (výrok I.) co do částky 6 757,89 Kč (29 % celku) a žalovaný měl úspěch (výrok II.) v částce 16 886,31 Kč (71 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. s tím, že žalovanému vznikly náklady v celkové výši 300 Kč, představující jednu paušální náhradu dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis vyjádření k žalobě). Jelikož má žalovaný právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 42 %, soud zavázal žalobkyni, aby žalovanému na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 126 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil na 3 dny od právní moci v souladu se zněním § 160 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 22 498,55 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 900 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bodu 1. písm. b), tj. do výše 1 125 Kč, ve spojení s položkou 2 bodem 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 225 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 498,55 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřela dne , datum, . Smlouva byla uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku na internetových stránkách , web, , kde se žalovaný zaregistroval, uvedl požadované údaje, totožnost prokázal kopií dokladu totožnosti a výpisem ze svého účtu, na základě čehož mu byla založena v systému žalobkyně klientská sekce, kde požádal o poskytnutí úvěru a následně projevil souhlas s obsahem smlouvy prostřednictvím odeslání jedinečného elektronicky vygenerovaného SMS kódu, když tento kód následně žalovaný vložil do tzv. klientské zóny (uveden na konci smlouvy) a tímto okamžikem došlo k uzavření smlouvy. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do , datum,  spolu s poplatkem a úrokem v celkové výši 6 403,55 Kč. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a žalobkyni proto vznikl nárok požadovat úrok z prodlení z úvěru z jistiny ode dne následujícího po splatnosti, tj. od , datum, . Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty 1 480 Kč, na které se s žalovaným dohodli v č. l. 4.4.3. smlouvy (0,1 % denně z 15 000 Kč od , datum,  do , datum, ). Úvěruschopnost zkoumala žalobkyně tak, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, které jsou uvedeny v Profilu klienta (příjem 40 583 Kč a výdaje 5 500 Kč), nahlédla do výpisu z účtu žalovaného a výplatních pásek za měsíce 12/2023 až 2/2024 a výpisu z databáze poskytovatelů EUCB a REPI. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu, nicméně žalovaný neplnil.2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal, uvedl, že sice se na základě předmětné smlouvy zavázal úvěr splatit, nicméně se dostal do tíživé finanční situace a nedokázal při uzavírání smlouvy správně vyhodnotit dopady a podmínky úvěru. Smlouvu považoval za absolutně neplatnou, a to s ohledem na výši RPSN odporující dobrým mravům a vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně neposoudila správně jeho úvěruschopnost. Vedle toho rozporoval uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku. Žalovaný dále dodal, že se věc snažil vyřešit prostřednictvím Finančního arbitrem. Navrhoval, aby byl zavázán vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu. K dotazu soudu žalovaný doplnil, že žalobkyni na uvedený dluh uhradil 6 300 Kč a 1 733 Kč a 697 Kč.3. Soud ve věci usnesením ze dne , datum,  vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádříli se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Žalovaný s projednáním věci bez jednání souhlasil v podání ze dne , datum,  stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.4. Z účastníky předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci, a to poté, co důkazy předložené účastníky hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, přičemž pravost a správnost listin nebyla žádným z účastníků zpochybněna. Žalobkyně se dohodla prostřednictvím webových stránek předchůdkyně žalobkyně se žalovaným, že mu poskytne 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet a žalovaný se naproti tomu zavázal žalobkyni tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem 1 258,50 Kč a úrokem 220,93 Kč, a to v jedné splátce, která byla splatná do 28 dnů na účet předchůdkyně žalobkyně (smlouva o úvěru a úvěrové podmínky). Žalobkyně částku 15 000 Kč odeslala na účet, který žalovaný uvedl v dohodě, dne , datum,  (potvrzení o platbě), žalovaný pak obdržení této částky nijak nerozporoval. K uzavření smlouvy došlo tak, že žalovaný prostřednictvím portálu žalobkyně požádal o poskytnutí půjčky s konkrétními parametry s tím, že tuto žádost podepsal prostřednictvím SMS kódu, který mu byl zaslán na jím uvedené telefonní číslo (a který je rovněž uveden na formuláři smlouvy). Poté, co žalobkyně ověřila úvěruschopnost, oznámila žalovanému přijetí jeho žádosti, a to tak, že smlouva byla dostupná v klientské zóně na webu (úvěrové podmínky). K tomu soud dodává, že skutečnost, že žalovaný byl seznámen s obsahem smlouvy, když ve svém vyjádření potvrdil, že si na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota,  půjčil částku 15 000 Kč a zavázal se ji jednorázově vrátit, shodné vyplývá i z návrhu žalovaného podaného Finančnímu arbitrovi (návrh na zahájení řízení č. l. 22-24). Navíc žalovaný si splatnost půjčené částky prodloužil o 7 dnů od , datum,  (dodatek č. , hodnota,  o prodloužení splatnosti úvěru č. , hodnota, ). Před uzavřením dohody žalobkyně měla k dispozici tři výplatní pásky žalovaného za měsíce prosinec , rok,  až únor , rok, , dle kterých měl žalovaný příjem v průměru 40 583 Kč, přičemž je nutné uvést, že v měsíci únoru žalovaný obdržel 20 676 Kč jako roční prémii, která tak zvýšila průměr jeho příjmů (třikrát výplatní páska žalovaného). Dále si žalobkyně vyžádala výpis z REPI dle kterého měl žalovaný v letech , rok,  až po uzavření předmětné smlouvy celkem 31 spotřebitelských úvěrů, které již byly ukončeny (REPI report). Pokud se týká výdajů, žalobkyně vyšla z tvrzení žalovaného. Žalobkyně dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, rejstříku exekucí, kde žalovaný neměl žádný záznam (profil klienta). Žalovaný na svůj závazek uhradil dne , datum,  částku 6 300 Kč, dne , datum,  uhradil 1 733 Kč a dne , datum,  uhradil 697Kč, celkem 8 730 Kč (potvrzení o platbě č. l. 32-34). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k plnění elektronicky dopisem ze dne , datum, , ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy (výzva k úhradě dluhu). Žalovaný chtěl věc vyřešit mimosoudně u Finančního arbitra (návrh na zahájení řízení č. l. 22-24), avšak Finanční arbitr rozhodl o zastavení řízení, protože návrh shledal nepřípustným (usnesení ze dne , datum,  č. l. 2829).5. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný pouze částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč bezhotovostním převodem na účet, který uvedl. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSU“), jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).10. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.11. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se týká příjmové stránky, lze konstatovat, že žalobkyně měla k dispozici dostatečné podklady představující tři výplatní pásky žalovaného za měsíce předcházející uzavření smlouvy. Příjem žalovaného zde uvedený je stálý, neobsahuje žádné mimořádné položky. Soud proto uzavírá, že v tomto ohledu žalobkyně dostála svým povinnostem. Stejné však nelze uvést o výdajích žalovaného. Žalobkyně se zde spokojila pouze s tvrzeními žalovaného a výpisy z databází, ze kterých sice zjistila, že žalovaný již má aktivní (v letech , rok,  až po uzavření předmětné smlouvy měl žalovaný celkem 31 spotřebitelských úvěrů, které již byly ukončeny). Žalobkyně se dál zjevně nezajímala o to, z jakého důvodu si žalovaný opakovaně půjčuje finanční prostředky, a to s ohledem na jeho příjem, který není nikterak nízký. Nadto žalovaným sdělené údaje o výdajích ve výši 500 Kč mimo náklady na bydlení je zcela v rozporu s výdaji, které má běžný občan, když tato částka by nepokryla ani výdaje na jídlo na jeden měsíc. Soud má proto za to, že u výdajů žalovaná nepostupovala dostatečně obezřetně, aby tak mohla dostát svým povinnostem, které jí ZSU ukládá. Skutečnost, že úvěruschopnost nebyla zkoumána řádně mělo za následek to, že žalovaný v době splatnosti žalobkyni neuhradil žádnou částku, a to i za situace, že měl dostatečně vysoké příjmy. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, ostatně toto vyplývá z § 588 o. z. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.12. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný jí nic nevrátil. Zde soud uvádí, že žalobkyně, byť si musela být vědoma, že žalovaný jí uhradil uvedenou částku, přesto i k výslovnému dotazu soudu uvedla, že žalovaný neuhradil žádnou částku. Tento postup lze shledávat minimálně na hranici se zásadami slušnosti. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 6 270 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.13. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni přiznal pouze zčásti, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nastala až poté, co žalovaný začal žalobkyni platit. Z § 87 ZSU, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný doložil, že první „splátku“, tj. částku 6 300 Kč, žalobkyni uhradil dne , datum, , vyšel soud z předpokladu, že v tuto chvíli nastala splatnost dlužné jistiny. Protože soud je vázán návrhem žalobkyně v žalobě a nemůže jej překročit, přiznal jí soud zákonný úrok z prodlení až ode dne , datum, , jak požadovala. Částka, ze které žalobkyni náleží úrok z prodlení se pak snižovala v závislosti na došlých platbách od žalovaného, jak uvedeno shora. výše úroku z prodlení pak vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s vyhláškou č. 351/2013 Sb.14. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Vzhledem k výši dlužné částky a skutečnosti, že žalovaný věděl o tom, že žalobkyni dluží minimálně částku 15 000 Kč (s odečtením plateb, které do června 2024 zaslal) dostatečně dlouho, aby zbývající částku již uhradil, soud rozhodl o lhůtě k plnění zcela ve smyslu § 160 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu vzhledem ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, neshledal podmínky.15. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měli oba účastníci úspěch částečný. Soud proto kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná (výrok I.) co do částky 6 757,89 Kč (29 % celku) a žalovaný měl úspěch (výrok II.) v částce 16 886,31 Kč (71 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. s tím, že žalovanému vznikly náklady v celkové výši 300 Kč, představující jednu paušální náhradu dle § 1 odst. 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis vyjádření k žalobě). Jelikož má žalovaný právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 42 %, soud zavázal žalobkyni, aby žalovanému na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 126 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil na 3 dny od právní moci v souladu se zněním § 160 větou před středníkem o. s. ř., když k jinému postupu neshledal podmínky.16. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 22 498,55 Kč s příslušenstvím domáhala nejprve vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 900 Kč. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni soudní poplatek do výše podle položky 1 bodu 1. písm. b), tj. do výše 1 125 Kč, ve spojení s položkou 2 bodem 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 225 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSFM:2024:9.C.216.2024.1","publishedAt":"2025-01-13","decisionAt":"2024-11-29","caseNumber":{"senate":9,"registry":"C","index":216,"year":2024,"pageNumber":40},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Eva","lastName":"Hanková","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSFM","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 22 498,55 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}