{"uuid":"89bde1d8-5cc7-4e4d-8822-71703465ac18","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou Mgr. Markétou Chudáčkovou sídlem Uruguayská 416/11, 120 00 Praha 2 – Vinohrady","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) Ing. Martin Maděra, narozený dne 19. 12. 1963 bytem Drahobejlova 1255/43, 190 00 Praha 9 - Libeň","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Kadlecem sídlem Tyršova 521, 390 02 Tábor","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zrušení věcného břemene","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. února 2026, č. j. 4 C 156/2025-138","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému k rukám Mgr. Jaroslava Kadlece náklady odvolacího řízení v částce 10 043 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému k rukám Mgr. Jaroslava Kadlece náklady odvolacího řízení v částce 10 043 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby oprávnění žalovaného zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle níž má žalovaný právo doživotního užívání nemovitostí přesně specifikovaných ve výroku odvoláním napadeného rozsudku (nemovitostí zapsaných na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště pro katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"), bylo zrušeno. Současně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit své osobní věci z uvedených nemovitostí do 30 dnů od právní moci rozsudku a žalobcům uložil povinnost nahradit žalovanému společně a nerozdílně k rukám Mgr. Jaroslava Kadlece náklady řízení v částce 30 129 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Vyšel ze zjištění, že služebnost byla zřízena smlouvou ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" tehdejší vlastnicí nemovitostí a dlouholetou partnerkou žalovaného, aby žalovaný mohl nemovitosti doživotně užívat a pokračovat v dosavadním způsobu bydlení a hospodaření. Po smrti zřizovatelky v roce 2023 nabyli zatížené nemovitosti žalobci, každý v rozsahu ideální jedné poloviny. Žalovaný nemovitosti nadále užívá k bydlení a pečuje o ně v zásadě ve stejném rozsahu jako dříve. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že smrt původní vlastnice, přechod vlastnictví na žalobce, jejich zájem na vlastním užívání a na rekonstrukci nemovitostí ani zhoršené osobní vztahy nejsou trvalou změnou vyvolávající hrubý nepoměr ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. Žalovaný užívá nemovitosti v souladu s účelem smlouvy a s vůlí původní vlastnice a žalobci jako vlastníci nemají právo ho ve výkonu jeho oprávnění rušit (např. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1856/2002). Dle rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 755/2000 nelze samotnou změnu vlastnického práva považovat za změnu poměrů, a to ani tehdy, když se nový vlastník ocitl v horší situaci než v době převodu. Podle dalšího rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1624/2002 může změna poměrů spočívat i v osobních poměrech účastníků právního vztahu, pokud se výrazným způsobem dotýká dalšího obsahu či trvání věcného břemene (také rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 427/2019 nebo 22 Cdo 82/2008. Soud I. stupně shledal, že vztah mezi žalobcem a žalovaným není nijak konfliktní, byť je komunikace mezi nimi složitější. Ani u žalobkyně nebyla prokázána vysoká konfliktnost vztahů se žalovaným. Poté, co žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem, probíhala mezi nimi a žalovaným komunikace týkající se především údržby nemovitostí a hospodaření na nich. Skutečnost, že žalobci nemohou nemovitosti užívat podle vlastního uvážení, není nově vzniklým stavem, ale přímým zákonem předvídaným a smluvně akceptovaným důsledkem zřízení služebnosti užívání. Ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. neslouží vlastníkům k přehodnocení dříve platně a svobodně uzavřených právních jednání jen proto, že se její důsledky novému vlastníkovi jeví jako nevýhodné. Pro žalovaného by zrušení věcného břemene doživotního užívání znamenalo absolutní ztrátu domova a újma takto vzniklá by mohla být nahrazena pouze zcela totožnou náhradou. Úkolem daného řízení také není přezkoumávat, zda rozsah zřízené služebnosti byl úměrný či nikoliv. Pokud matka žalobkyně v době zřízení věcného břemene věděla o údajném sexuálním obtěžování žalobkyně žalovaným, je v souladu s právem, aby bylo věcné břemene zachováno. Protože žalobci neprokázali naplnění podmínek výše citovaného ustanovení, byla jejich žaloba na zrušení věcného břemene zamítnuta, včetně žaloby na vyklizení. Důkazy týkající se historických prožitků a zdravotního stavu žalobkyně, včetně dalších terapeutických zpráv, deníkových záznamů a navržených svědeckých výpovědí, soud neprovedl, protože ani v případě potvrzení jejich obsahu by neprokazovaly změnu nastalou po zřízení služebnosti a způsobilou založit hrubý nepoměr mezi zatížením nemovitostí a výhodou žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobkyně napadla rozsudek ve všech jeho výrocích. Úvodem uvedla, že žalobce ukončil právní zastoupení ke dni 24. 2. 2026 z důvodu zhoršení svého psychického stavu. Je však přesvědčena, že její odvolání má účinky i pro žalobce, jelikož v daném řízení tvoří žalobci nerozlučné společenství a podané odvolání je i v objektivním zájmu žalobce. Navíc z jeho e-mailu ze dne 25. 3. 2026 plyne, že proti podanému odvolání nic nenamítá a že svou další procesní aktivitu odvozuje od procesní aktivity žalobkyně. V podaném odvolání pak žalobkyně namítla, že soud I. stupně postupoval v rozporu s procesním poučení podle § 118a o. s. ř. Žalobkyně po poučení, že dosud nepředložila dostatečná skutková tvrzení a důkazy o existenci hrubého nepoměru navrhla jako důkaz záznam z interview s psycholožkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zprávy terapeutky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 10. 2025 a 15. 2. 2026, deníkové záznamy žalobkyně z let ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", výslech manžela žalobkyně a bývalé manželky žalobce. Okresní soud tyto důkazy jako irelevantní neprovedl, přestože žalobkyni k jejich navržení vyzval, a tak zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí. Žalobkyni tím znemožnil unést důkazní břemeno. Postup soudu I. stupně je také vnitřně rozporný, pokud na jedné straně připouští, že změna poměrů může spočívat i v osobních poměrech účastníků a na druhé straně neprovede důkazy k tomu navržené. Žalobkyně jimi přitom chtěla prokázat, že je traumatizována přítomností žalovaného, a že to pramení z jednání žalovaného vůči žalobkyni v době jejího dospívání a v době poté. Chtěla jimi prokázat autenticitu a dlouhodobost svých negativních prožitků způsobených nevhodným a dlouhodobým chováním žalovaného. Dále to, že narušený vztah mezi účastníky má přímý vliv na faktický výkon vlastnického práva žalobkyně a na schopnost účastníků společně zajišťovat řádnou správu a údržbu nemovitostí a že intenzita narušeného vztahu dosahuje takové míry, která zakládá hrubý nepoměr. Neprovedením důležitých důkazů se soud I. stupně tedy nemohl náležitě vypořádat s tím, zda v daném případě je splněna podmínka kvalifikované změny poměrů spočívající ve vysoce konfliktních vztazích účastníků. V důsledku uvedeného postupu soudu je rozhodnutí překvapivým rozhodnutím, jelikož žalobkyně legitimně očekávala, že jí bude umožněno prokázat hrubý nepoměr. Soud I. stupně také nesprávně vymezil pojem hrubého nepoměru mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby. Hodnotil jen rozsah užívání nemovitostí žalovaným a zcela pominul porovnání celkového zatížení žalobců jako vlastníků služebné věci v době vzniku služebnosti a v době nabytí vlastnického práva. V době vzniku služebnosti žalobci nebyli nijak zatíženi, změna nastala až po smrti jejich matky. Dále soud nezvažoval, ačkoliv to žalobci navrhovali, omezení nebo zrušení služebnosti za náhradu. Pokud soud dovozuje, že zrušením věcného břemeno by došlo ke u žalovaného k absolutní ztrátě domova, pomíjí, že věcným břemenem je zatížen komplex pozemků, které žalovaný k bydlení nepotřebuje. Okresní soud také nezohlednil, že žalobci žalovanému nabízeli zajištění náhradní nemovitosti pro výkon doživotního užívání a že žalovaný tuto nabídku odmítl. V ust. § 1299 odst. 2 o. z. zákon neobsahuje podmínku mimořádnosti, proto nelze souhlasit se závěrem soudu, že institut změny poměrů reaguje na mimořádné a objektivně nepředvídatelné okolnosti. Žalobkyně má rovněž za to, že již samotnou výpovědí žalobkyně a žalovaného ve spojení s důkazy, které byly v řízení provedeny, bylo prokázáno, že vztah žalobkyně a žalovaného je vážně narušen a že je zde dán hrubý nepoměr. Z těchto všech důvodů žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě plně vyhověno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že soud prvního stupně splnil poučovací povinnost, žalobkyni poskytl možnost doplnit tvrzení i důkazní návrhy a následně byl oprávněn posoudit jejich právní význam. Neprovedení důkazu, který není způsobilý prokázat rozhodnou skutečnost, nelze podle žalovaného považovat za porušení práva na spravedlivý proces ani za překvapivé rozhodnutí. Žalovaný nezpochybnil, že odvolání jednoho nerozlučného společníka může být účinné i vůči druhému. Poukázal však na to, že druhý žalobce odvolání sám nepodal a od odvolacího postupu žalobkyně se podle jeho názoru distancoval, což má význam pro posouzení tvrzené konfliktnosti jeho vztahu k žalovanému. Podle žalovaného samotné nabytí zatížených nemovitostí žalobci v roce 2023 není kvalifikovanou změnou poměrů. Žalobci vstoupili do již existujícího právního vztahu a subjektivní nespokojenost nových vlastníků s omezením jejich vlastnického práva hrubý nepoměr nezakládá. Žalovaný služebnost vykonává v souladu s jejím obsahem a nemovitosti užívá ke stejnému účelu jako dříve. Konfliktní vztah účastníků také není sám o sobě dostatečný. Zdravotní dokumentace, terapeutické záznamy a deníky žalobkyně vypovídají o jejím zdravotním stavu a subjektivních prožitcích, nikoli o objektivní změně rozsahu nebo způsobu výkonu služebnosti. Otázkou zrušení věcného břemene za náhradu se soud nezabýval, jelikož žalobci tuto možnost neučinili předmětem řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V podání ze dne 20. 8. 2026 žalobkyně uvedla, že po vydání rozsudku soudu I. stupně prvního stupně se vztahy dále vyhrotily. Tvrdila, že žalovaný vyměnil zámky u domu a vrat, nepředal žalobcům nové klíče, omezuje jejich přístup a chová se jako výlučný vlastník. Popsala zásah policie ze dne 14. 7. 2026, následnou výzvu k vydání klíčů a další komunikaci mezi účastníky. Dle žalobkyně tyto události potvrzují, že společné užívání nemovitostí není možné a že žalovaný služebnost vykonává nad sjednaný rozsah. Tvrdila také zvýšené náklady a komplikace při údržbě pozemků a namítla, že služebnost již neslouží pouze k zajištění bydlení žalovaného, ale stala se prostředkem nepřiměřeného omezování vlastnických práv žalobců. Současně připustila, že aktuální jednání druhého žalobce popsané žalovaným nepovažuje za správné, spojovala je však s jeho reakcí na dosavadní vývoj vztahů. Na základě následných událostí setrvala na názoru, že podmínky § 1299 odst. 2 o. z. jsou splněny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Nejprve se odvolací soud zabýval otázkou, zda se odvolání podané jen žalobkyní vztahuje také na žalobce. Žalobci se domáhají zrušení věcného břemene zatěžujícího nemovitosti v jejich vlastnictví. Předmětem řízení je tedy jedno věcné právo, které zatěžuje služebnou nemovitost jako celek. O požadovaném zrušení věcného břemene proto nemůže být rozhodnuto ve vztahu ke každému ze žalobců rozdílně. Z povahy hmotněprávního vztahu se rozsudek musí vztahovat na oba žalobce stejným způsobem a žalobci tak mají postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Podle uvedeného ustanovení platí procesní úkony jednoho z nerozlučných společníků pro ostatní, a tak odvolání žalobkyně vyvolalo účinky rovněž vůči žalobci, ačkoliv sám odvolání nepodal. Z povahy nerozlučného společenství vyplývá, že odvolání podané jedním ze společníků prospívá i ostatním a brání tomu, aby rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k tomu, který odvolání nepodal. Z uvedených důvodů proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve vztahu k oběma žalobcům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a obsahuje zákonem předepsané náležitosti, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 o. s. ř. v celém rozsahu. Ve věci jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, který se, ač řádně předvolán, k nařízenému jednání nedostavil (odvolací soud přijal jeho omluvu z jednání, o odročení jednání nepožádal).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V podání ze dne 20. 8. 2026 žalobkyně uvedla nové skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení rozsudku a navrhla doplnit dokazování. Protože její tvrzení a důkazy jsou v odvolacím řízení přípustné dle § 205a písm. f) o. s. ř., odvolací soud dle § 214 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o důkazy žalobkyní navržené.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle úředního záznamu policie ČR ze dne 14. 7. 2026 se uvedeného dne na základě oznámení žalobkyně dostavila hlídka policie k domu na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen předmětná nemovitost), kde od žalobkyně zjistila, že tato se nemohla dostat do domu, že nabyla dojmu, že žalovaný vyměnil zámek a vlastníkům nemovitosti to nesdělil. Odemknout nešla ani zadní vrata vedoucí na pozemek. Žalovaný potvrdil, že zámky vyměnil z důvodu chování žalobce, který vysadil dveře vedoucí na pozemek, čímž každému umožnil vstup na pozemek. Dopisem ze dne 27. 7. 2025 byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně vyzván k bezodkladnému předání klíčů ke všem novým zámkům a ke zpřístupnění předmětné nemovitosti. V dopise ze dne 12. 8. 2026 adresovaného žalovaným ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaný sdělil, že v březnu či dubnu t. r. se bez jeho souhlasu do předmětné nemovitosti nastěhoval žalobce, dělá mu naschvály škodí mu a ničí to, co s Janou (míněna zřizovatelka věcného břemene) vybudovali. V době nepřítomnosti žalovaného žalobce vyházel nebo zničil věci žalovaného, na domluvy žalovaného nereagoval, a pokračoval ve svém jednání. Na vrata a před dům dával hanlivé cedulky a nápisy, chodil v botách po kobercích, vyházel žalovanému oblečení ze skříní, ložní prádlo, ubrusy, prostírání, závěsy, ručníky a záclony. Přestavěl nábytek, spálil většinu dokumentů žalovaného, vyházel věci z půdy a nádobí na dvůr. Rozdal či rozprodal věci ze statku a věci ve vlastnictví žalovaného, ve stodole a v domečku sebral a přeházel náhradní díly na traktor, a opakovaně tak učinil po uzamčení objektů, které žalobce vypáčil. Posprejoval fasádu domu a vrata na náměstí, vrata u stodoly a do maštale. Odebíral, ale neplatil elektřinu a vodu, v noci byl hlučný a poté, co mu zamezil vstup do nemovitosti žalovaného v noci prozváněl a psal nenávistné sms zprávy. Opakovaně vysazoval vrata na náměstí, napsal na ně „den otevřených dveří, vstupte bez váhání“, uřezal plot a uzamykatelnou branku na horní dvůr a vrata na horním dvoře nechal otevřená poté, co z nich vyhodil zámek a jejich zavření zabránil položením kamenů a železa. Vysazoval i dveře na půdu, do sklepa, dřevníku a maštale, utrhl zvonek i s kabelem, na půdě přestřihal kabel od antény k televizi. Způsobil, že po statku se pohybovali cizí lidé s tvrzením, že je otevřeno a že je zde bazar starožitností. Proto musel zajistit vrata a vyměnit zámek stejně jako u dveří do domu. Současně žalovaný v dopise sdělil, že žalobkyni kteroukoli část zpřístupní, klíče však neposkytne. Žalovaný v odvolacím řízení doložil 9 ks fotografií z března, dubna, května a července 2026, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný vyzývá nekonkrétní osoby k poskytnutí darů s tím, že výtěžek z nich bude použit na rekonstrukci domu a na soudní výlohy procesu proti žalovanému (foto 5. 4. obsahuje jméno a příjmení žalobce, jeho telefonní číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tel. číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" e-mailovou adresu), že před domem jsou položeny knihy, hračky, hrnky a další věci a že fasáda domu je zčásti posprejována modrým nápisem (foro 1. 5.), že na dveřích domu je přilepen list papíru, na němž je uvedeno, že dne 29. 3. se koná den otevřených dveří a že pokračování bude 13. 4. (foto 30. 3.). Na šesti fotografiích z července je vidět posprejovaná vnitřní kamenná stěna za vraty modrým nápisem, hnědá vrata žlutým nápisem „restaurace, goo“ a další hnědá vrata modrým nápisem „galerie“, vysazená malá dvířka či okenice nápisem „víkend otevřených dveří“, velký kámen uložený v trávě o obložený dřevěnými klacky červeným nápisem „soukromý pozemek vstup povolen“ a na jedné z fotografií je vidět postavené roury před vstupním prostorem, matrace, 2 křesla a větší množství kuchyňského nádobí. Z dopisu ze dne 14. 5. 2026 adresovaného Mgr. Kadlecem žalobci, že žalobce byl s ohledem na popsané skutečnosti vyzván, aby se zdržel veškerého jednání, kterým narušuje nebo znemožňuje výkon věcného břemene, a pokud tak neučiní, podá žalovaný žalobu na zdržení se rušení výkonu věcného břemene. Podáním ze dne 5. 6. 2026 žalovaný adresuje OS v Táboře žalobu proti žalobci na zdržení se jednání znemožňující výkon věcného břemene. Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2026 č. j. P ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" odložil oznámení přestupku, kterého se měl dopustit tím, že dne 10. 7. 2026 výměnou vložky zámku od vstupních dveří znemožnil žalobcům přístup do předmětné nemovitosti. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že správní orgán nemohl bez pochybností zjistit skutkový stav věci a tudíž neměl dostatek informací k tomu, aby vydal rozhodnutí o vině.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 1299 odst. 2 o. z. se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu, nastane-li trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby. Zákon tedy vyžaduje kumulativní splnění tří věcných předpokladů: změnu poměrů, trvalost této změny a příčinnou souvislost mezi změnou a vznikem hrubého nepoměru. Teprve po jejich splnění přichází v úvahu omezení nebo zrušení služebnosti a rozhodnutí o přiměřené náhradě. Z konstantní soudní judikatury plyne, že ne každá změna poměrů, a tím méně každá změna v osobě vlastníka, ve způsobu, jakým vlastník hodlá služebnou věc využívat, nebo v kvalitě vzájemných vztahů, je změnou kvalifikovanou. Musí jít o změnu, která se objektivně promítne do poměru mezi konkrétní zátěží služebné věci a konkrétní výhodou oprávněného, a to natolik výrazně, že dosavadní poměr již nebude pouze nerovný, což je služebnostem vlastní, ale hrubě nepřiměřený. Služebnost ze své podstaty omezuje vlastníka zatížené věci. Samotná skutečnost, že vlastník nemůže věc užívat v rozsahu, v jakém by ji užíval bez služebnosti, proto není změnou poměrů ani hrubým nepoměrem. Jde o bezprostřední následek existence věcného práva, který nastal již jeho zřízením. Rozhodné je srovnání poměrů existujících v době vzniku služebnosti s poměry v době rozhodování. Zkoumá se zejména, zda po vzniku služebnosti nastala nová okolnost, zda má trvalou povahu, jak se promítá do zatížení služebné věci, zda se současně změnila nebo zanikla výhoda oprávněného a zda právě tato změna vyvolala hrubý nepoměr. Nestačí pouze popsat aktuální obtíže vlastníka bez jejich srovnání s původním stavem a bez určení konkrétní změny, která je způsobila. Pokud okresní soud vyšel z toho, že musí jít o změnu „mimořádnou a objektivně nepředvídatelnou“, nebyla žaloba zamítnuta proto, že by tvrzená změna nebyla nepředvídatelná, nýbrž proto, že žalobci neprokázali žádnou po vzniku služebnosti nastalou trvalou změnu, která by vyvolala hrubý nepoměr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle skutkového stavu věci zjištěného soudem I. stupně služebnost byla zřízena v roce 2013 jako bezúplatné právo žalovaného doživotně užívat dům a další nemovitosti. Jejím účelem bylo zachovat žalovanému dosavadní životní, bytové a hospodářské zázemí i pro dobu po smrti jeho dlouholeté partnerky (matky žalobců). Žalovaný nemovitosti užíval již před zřízením služebnosti, následně je užíval společně se zřizovatelkou a po její smrti v užívání pokračoval a pokračuje. V řízení nebylo zjištěno, že by se po roce 2013 podstatně rozšířil rozsah nemovitostí žalovaným užívaných, změnil účel užívání nebo že by žalovaný začal ze služebnosti čerpat kvalitativně jinou výhodu. Podle zjištění soudu prvního stupně používá žalovaný nemovitosti k bydlení a souvisejícím činnostem, část obytných místností ponechává nevyužitou nebo dostupnou žalobcům, podílí se na základní údržbě a nemovitosti hospodářsky nevyužívá za účelem výdělku. Zachována zůstala i výhoda žalovaného. Služebnost mu poskytuje domov a možnost setrvat v prostředí, ve kterém dlouhodobě žil a pracoval. Nejde tedy o služebnost, jejíž význam pro oprávněného v důsledku změny okolností zanikl nebo se podstatně snížil. Tento případ se proto zásadně liší od situací, kdy oprávněný služebnost dlouhodobě nevyužívá, nemá zájem ji využívat nebo je jeho potřeba zajištěna jiným trvalým způsobem. Pro srovnání lze poukázat na věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 22 Cdo 1491/2019, v níž oprávnění služebnost po celou dobu nevykonávali, bydleli v zařízení s pečovatelskou službou a se zrušením práva souhlasili. Takové okolnosti však v projednávané věci zjištěny nebyly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Za kvalifikovanou změnu poměrů nelze považovat samotné úmrtí původní vlastnice a přechod vlastnictví zatížených nemovitostí na žalobce. Služebnost jako věcné právo zatěžovala nemovitosti již předtím a změna jejich vlastníka její obsah ani rozsah nijak nezměnila. Není proto dle odvolacího soudu rozhodující, zda žalobci mohli dědictví odmítnout nebo zda o existenci služebnosti před skončením pozůstalostního řízení skutečně věděli, nýbrž to, že ve vztahu k nemovitostem se rozsah služebnosti ani míra objektivní právní zátěže přechodem vlastnictví nezměnily. Není také rozhodující, zda je současný vlastník osobně spokojen s právním stavem, do něhož vstoupil, ale to, zda se po zřízení služebnosti změnil vzájemný poměr objektivní zátěže nemovitostí a výhody oprávněného. V opačném případě by každá změna vlastníka služebné věci nepřípustně otevírala možnost nového přezkumu účelnosti a přiměřenosti dříve zřízené služebnosti jen podle individuálních potřeb nového vlastníka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Kvalifikovanou změnou není ani zájem žalobců nemovitosti více užívat, rekonstruovat, vytvořit si v nich vlastní zázemí nebo je spravovat jiným způsobem. Takový zájem je legitimním projevem vlastnického práva, sám o sobě však nemění obsah služebnosti ani význam, který má pro žalovaného. Výkon vlastnického práva žalobců je omezen právě v rozsahu odpovídajícím existující služebnosti zřízené již v roce 2013. Skutečnost, že po nabytí vlastnictví žalobci vytvořili vlastní představu o intenzivnějším užívání nemovitostí, nepředstavuje objektivní změnu poměrů, ale změnu jejich osobních záměrů a preferencí. Jak uvedl soud I. stupně, záměr nemovitost rekonstruovat byl ostatně předestřen jen v obecné rovině. Žalobkyní tvrzené spory o jednotlivé práce na nemovitosti (viz např. způsob zřízení kanalizační přípojky), svědčí o jisté neshodě při správě a užívání nemovitostí, nikoli bez dalšího o hrubém nepoměru ve smyslu již citovaného ustanovení. Dokazováním nebylo zjištěno, že by v důsledku tvrzených neshod předmětná nemovitost chátrala, nebyla v důsledku toho obyvatelná, případně, že by neshody vůbec základní údržbu nemovitosti znemožňovaly. Naopak z dokazování vyplynulo, že např. komunikace ohledně obhospodařování pozemků byla bezproblémová.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Jak plyne z judikatury citované okresním soudem, změna poměrů může v obecné rovině spočívat i ve změně osobních vztahů nebo chování účastníků. Musí však jít o novou, trvalou a dostatečně intenzivní změnu, která se konkrétně projeví ve výkonu služebnosti a vyvolá hrubý nepoměr mezi její zátěží a výhodou. Podstatná část tvrzení žalobkyně se vztahuje k událostem a vztahovým okolnostem, které měly nastat mnoho let před zřízením služebnosti. Jde o tvrzený dlouhodobý, psychický a sexuální nátlak ze strany žalovaného, kterému měla být žalobkyně vystavena v období svého dospívání. Bez ohledu na citlivost a závažnost těchto tvrzení a bez potřeby činit o nich v tomto řízení skutkové závěry, nejde ani podle názoru odvolacího soudu o změnu nastalou po roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Totéž platí i o tvrzených zdravotních obtížích žalobkyně a o jejím dlouhodobě negativním vztahu k žalovanému. Ze žalobkyní předložených listin (odstavec 6. napadeného rozsudku) vyplývá, že se jedná o stav dlouhodobý, jehož příčiny a projevy žalobkyně jednoznačně zasazuje do doby před zřízením služebnosti. Takový stav nemůže být současně původním stavem existujícím před vznikem služebnosti a novou změnou poměrů, která nastala teprve po jejím vzniku. Právně významný není samotný okamžik, kdy žalobkyně nabyla vlastnictví a začala dopady dlouhodobě existujících vztahů vnímat ve spojení se správou majetku. Tím se nezměnila povaha tvrzených minulých okolností ani způsob výkonu služebnosti žalovaným. Změnila se pouze právní pozice žalobkyně a její potřeba vstupovat do kontaktu s žalovaným jako oprávněným ze služebnosti. Ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. nestačí zjistit, že vlastník zatížené nemovitosti subjektivně pociťuje výkon služebnosti velmi tíživě. Musí být prokázána pozdější trvalá změna oproti poměrům, za nichž služebnost vznikla a současně příčinná souvislost mezi takovou změnou a hrubým nepoměrem. Jestliže se žalobkyní tvrzená událost stala před rokem 2013 a také jí připisované následky existovaly již tehdy, pak jejich pokračování po roce 2013 představuje jen pokračování dřívějšího stavu, nikoli stav změněný. Jakkoli odvolací soud nezpochybňuje, že žalobkyně může vnímat přítomnost žalovaného jako psychický zatěžující, nestačí tato okolnost k naplnění zákonných podmínek. S tvrzeným konfliktním vztahem účastníků z hlediska vzájemné komunikace se soud I. stupně vypořádal odstavci 21. Pro zrušení služebnosti by muselo být prokázáno, že konfliktnost vztahů má trvalé a objektivní důsledky pro stav a užívání nemovitostí, a že je takové intenzity, že dosavadní věcné právo ztratilo své materiální opodstatnění. Provedené důkazy naopak svědčí o tom, že i po nabytí nemovitostí žalobci probíhala mezi účastníky komunikace o sečení pozemků, sklizni, návštěvách, pracích na nemovitostech a kanalizaci. Druhý žalobce před soudem prvního stupně vypověděl, že mu žalovaný vstup neznemožňoval, nemovitosti nepoškozoval a že se s ním lze, byť obtížněji, dohodnout. Tato zjištění v žádném případě neprokazují trvalý stav faktické nepoužitelnosti nebo zanedbávání nemovitostí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolací soud neshledává důvodným ani namítané procesní pochybení nalézacího soudu. Poučovací povinnost soudu dle § 118a o. s. ř. slouží k tomu, aby účastník pro případnou neznalost rozhodných skutkových hledisek neutrpěl procesní újmu. Nezakládá však povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník po poučení navrhne. Na jednání dne 21. 10. 2026 soud I. stupně žalobkyni poučil, aby doplnila skutková tvrzení, která zakládají existenci hrubého nepoměr, poskytl jí lhůtu s tím, že neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, bude to mít za následek neunesení důkazního břemene. Poučení nalézacího soudu je sice vnitřně rozporné, nicméně žalobkyně podáním ze dne 26. 11. 2025 doplnila nejen skutková tvrzení, ale zároveň navrhla i důkazy. Na jednání dne 18. 2. 2026 nalézací soud neprovedl důkaz záznamem interview s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 2. 7. 2012, zprávou terapeutky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 28. 10. 2025, deníkovými záznamy žalobkyně z let ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", výslechem manžela žalobkyně a výslechem bývalé manželky žalobce; tyto důkazní návrhy, jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 12. zamítl proto, že nebyly objektivně způsobilé prokázat existenci hrubého nepoměru. S tímto závěrem se lze plně ztotožnit, jelikož jde dle tvrzení žalobkyně o důkazy, jimiž hodlala prokázat další podrobnosti historického vztahu se žalovaným, okolnosti, které existovaly již před zřízením věcného břemene, případně svůj současný psychický stav a subjektivní prožívání vzájemného vztahu se žalovaným, což by (jak je shora rozvedeno) trvalou změnu poměrů, potažmo hrubý nepoměr neprokazovalo. Doplňovat dokazování a takové důkazy proto bylo pro rozhodnutí právně bezvýznamné. K další námitce žalobkyně, že je napadený rozsudek překvapivým, lze uvést, že otázka existence trvalé změny a jí vyvolaného hrubého nepoměru byla od počátku řízení předmětem tvrzení, dokazování i právní argumentace účastníků. Žalobkyně proto mohla předvídat, že soud bude posuzovat, zda jí uváděné skutečnosti představují změnu nastalou po zřízení služebnosti, zda mají zákonem požadovanou intenzitu a zda způsobují hrubý nepoměr. Řádně odůvodněné neprovedení navržených důkazů žádnou překvapivost rozhodnutí nezakládá, a to ani tehdy, byl-li účastník předtím k jejich označení vyzván.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Se žalobkyní nelze souhlasit ani v tom, pokud za významné ve prospěch zrušení věcného břemene považuje události, k nimž došlo po vydání napadeného rozsudku. Z dokazování doplněného odvolacím soudem vyplývá, že žalobce začal nemovitosti fakticky užívat a že mezi ním a žalovaným vznikly spory o způsob společného užívání, o přístup do jednotlivých prostor a výkon práv obou stran. Žalovaný nepopřel výměnu zámků tvrzenou žalobkyní, avšak zároveň prokázal doloženou fotodokumentací, že je to žalobce, který po rozhodnutí prvoinstančního soudu vzájemný vztah mezi účastníky vyhrotil. Z fotografie z 5. 4. 2026 se přímo podává, že výzvu k poskytnutí darů činí žalobce a odvolací soud nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalovaného, že i v ostatních případech jde o dílo žalobce, když ani není zřejmé, kdo jiný by si doloženým způsobem počínal. Výměna zámků ze strany žalovaného byla reakcí na chování žalobce, nikoliv jakýmsi „naschválem“, který by vyostřil vztahy účastníků. Byl to naopak žalobce, který svou vlastní aktivitou vytvořil současný konfliktní stav, který vyústil v podání žaloby na zdržení se zásahů do výkonu práva z věcného břemene. Tento stav, který žalovaný vnímá jako zásah do svého doživotního užívacího práva, proto nelze použít jako důvod ke zrušení věcného břemene. Uvedené skutečnosti navíc nepotvrzují, že by služebnost ztratila svůj účel nebo že by výhoda žalovaného poklesla. Naopak potvrzují, že žalovaný nemovitost nadále užívá jako svůj domov a na zachování služebnosti má reálný zájem. Aktuální konflikty nelze posuzovat izolovaně od jejich vzniku. Jestliže se žalobce po rozhodnutí soudu I. stupně do služebností zatíženého domu nastěhoval bez předchozí dohody s žalovaným a začal bez ustáleného vymezení pravidel společného užívání zasahovat do dosavadního faktického stavu, je vyhrocení vztahů důsledkem střetu při současném výkonu vlastnického práva a služebnosti. Takto vzniklý spor způsobený tím, kdo o zrušení věcného břemene usiluje, nemůže představovat změnu poměrů a nevytváří hrubý nepoměr. Takový postup by neodpovídal požadavku poctivého výkonu práv ani smyslu § 1299 odst. 2 o. z. To samozřejmě neznamená, že oprávněný ze služebnosti může vlastníky svévolně vyloučit z přístupu k jejich věci nebo že vlastníci nemají právo na ochranu proti výkonu služebnosti přesahujícímu její obsah. Výměna zámků, nevydání klíčů, bránění ve vstupu, rušení bydlení žalovaného nebo spory o užívání jednotlivých částí domu mohou být předmětem dalších samostatných soudních sporů mezi účastníky, automaticky uvedené okolnosti neznamenají splnění předpokladů pro zrušení služebnosti. Aktuální události také nepotvrzují, že společné fungování není objektivně možné pouze v důsledku existence služebnosti. Spíše ukazují, že účastníci dosud nevymezili a nerespektují konkrétní pravidla souběžného výkonu vlastnického práva a práva žalovaného na doživotní užívání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Nedůvodná je rovněž námitka, že se soud prvního stupně nezabýval přiměřenou náhradou. Stanovení náhrady je následkem omezení nebo zrušení služebnosti, nikoli samostatnou alternativou k chybějící kvalifikované změně poměrů. Jestliže nebylo prokázáno, že nastala trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr, není prostor zvažovat způsob ani výši náhrady. Žalobkyní tvrzená nabídka jiné nemovitosti k užívání nebo finanční náhrada, jíž se nyní dovolává, nemůže sama založit právo vlastníka na zrušení služebnosti. Oprávněný není povinen přijmout jiné bydlení jen proto, že je vlastník považuje za srovnatelné nebo pro sebe výhodnější a otázka náhrady by se stala rozhodnou až tehdy, pokud by byl naplněn základní předpoklad pro omezení nebo zrušení služebnosti. Teprve poté by soud porovnával vhodnost omezení a zrušení a určoval takovou náhradu, která by přiměřeně reflektovala hodnotu zanikajícího nebo omezovaného práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Jak správně konstatoval soud I. stupně, žalovanému svědčí soukromé věcné právo, které bylo platně zřízeno a stalo se součástí právního režimu nemovitostí. Vzájemný poměr vlastnického práva žalobců a práva žalovaného ze služebnosti byl primárně vytvořen smlouvou z roku 2013. Služebnost představuje zákonem uznané omezení vlastnického práva. Zachování tohoto omezení proto není bez dalšího nedovoleným upřednostněním žalovaného, ale respektováním existujícího věcného práva. Zásada ochrany vlastnictví neopravňuje soud k tomu, aby služebnost zrušil jen proto, že omezuje nového vlastníka citelněji, než si přeje. Současně nelze ochranu služebnosti vykládat tak, že by žalovaný mohl bez omezení vylučovat vlastníky z výkonu všech oprávnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud žalobkyně namítala, že služebností je zatížen rozsáhlý soubor pozemků, které žalovaný bezprostředně nepotřebuje k bydlení, ani tato námitka sama o sobě neprokazuje změnu poměrů. Rozsah zatížených nemovitostí byl sjednán již při vzniku služebnosti a žalobci ve skutečnosti zpochybňují přiměřenost jejího původního rozsahu. Řízení podle § 1299 odst. 2 o. z. však neslouží k dodatečné kontrole, zda zřizovatelka mohla v roce 2013 služebnost vymezit úžeji. Pro její pozdější omezení by muselo být tvrzeno a prokázáno, že po zřízení služebnosti nastala trvalá změna, v jejímž důsledku již zatížení konkrétních pozemků vytváří hrubý nepoměr k výhodě žalovaného. Žalobci žádnou takovou konkrétní změnu ve vztahu k jednotlivým pozemkům netvrdili. Nevymezili, zda a u kterých pozemků se po roce 2013 změnil způsob užívání, jejich povaha, potřeba žalovaného nebo míra zatížení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Lze proto uzavřít, že po zřízení služebnosti v roce 2013 nedošlo k trvalé změně poměrů, která by vyvolala hrubý nepoměr mezi zatížením služebných nemovitostí a výhodou žalovaného. Žalovaný služebnost nadále využívá k účelu, pro který byla zřízena, a rozsah jeho užívání se podstatně nezměnil. Na jeho straně jde nadále o reálnou a významnou výhodu. Okolnosti uváděné žalobci buď existovaly již před zřízením služebnosti, nebo spočívají ve změně vlastnictví a v nových uživatelských záměrech žalobců, případně představují jednotlivé spory při souběžném výkonu vlastnického práva a služebnosti. Žádná z nich jednotlivě ani všechny ve vzájemné souvislosti nenaplňují podmínky § 1299 odst. 2 o. z. Protože nebyly splněny předpoklady pro zrušení služebnosti, nebylo možné vyhovět ani navazujícímu požadavku na vyklizení osobních věcí žalovaného. Umístění věcí v rozsahu odpovídajícím doživotnímu užívání má nadále právní titul v trvající služebnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek ve věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy úspěšným účastníkem byl žalovaný. Náleží mu proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady představují náklady za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci po 3 700 Kč, 2 paušální částky náhrady po 450 Kč a k tomu DPH 21 % ve výši 1 743 Kč, celkem činí náklady řízení částku 10 043 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby oprávnění žalovaného zřízené smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne , datum, , podle níž má žalovaný právo doživotního užívání nemovitostí přesně specifikovaných ve výroku odvoláním napadeného rozsudku (nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota,  v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, ), bylo zrušeno. Současně zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vyklidit své osobní věci z uvedených nemovitostí do 30 dnů od právní moci rozsudku a žalobcům uložil povinnost nahradit žalovanému společně a nerozdílně k rukám Mgr. Jaroslava Kadlece náklady řízení v částce 30 129 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.2. Vyšel ze zjištění, že služebnost byla zřízena smlouvou ze dne , datum,  tehdejší vlastnicí nemovitostí a dlouholetou partnerkou žalovaného, aby žalovaný mohl nemovitosti doživotně užívat a pokračovat v dosavadním způsobu bydlení a hospodaření. Po smrti zřizovatelky v roce 2023 nabyli zatížené nemovitosti žalobci, každý v rozsahu ideální jedné poloviny. Žalovaný nemovitosti nadále užívá k bydlení a pečuje o ně v zásadě ve stejném rozsahu jako dříve. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že smrt původní vlastnice, přechod vlastnictví na žalobce, jejich zájem na vlastním užívání a na rekonstrukci nemovitostí ani zhoršené osobní vztahy nejsou trvalou změnou vyvolávající hrubý nepoměr ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. Žalovaný užívá nemovitosti v souladu s účelem smlouvy a s vůlí původní vlastnice a žalobci jako vlastníci nemají právo ho ve výkonu jeho oprávnění rušit (např. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1856/2002). Dle rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 755/2000 nelze samotnou změnu vlastnického práva považovat za změnu poměrů, a to ani tehdy, když se nový vlastník ocitl v horší situaci než v době převodu. Podle dalšího rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1624/2002 může změna poměrů spočívat i v osobních poměrech účastníků právního vztahu, pokud se výrazným způsobem dotýká dalšího obsahu či trvání věcného břemene (také rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 427/2019 nebo 22 Cdo 82/2008. Soud I. stupně shledal, že vztah mezi žalobcem a žalovaným není nijak konfliktní, byť je komunikace mezi nimi složitější. Ani u žalobkyně nebyla prokázána vysoká konfliktnost vztahů se žalovaným. Poté, co žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem, probíhala mezi nimi a žalovaným komunikace týkající se především údržby nemovitostí a hospodaření na nich. Skutečnost, že žalobci nemohou nemovitosti užívat podle vlastního uvážení, není nově vzniklým stavem, ale přímým zákonem předvídaným a smluvně akceptovaným důsledkem zřízení služebnosti užívání. Ustanovení § 1299 odst. 2 o. z. neslouží vlastníkům k přehodnocení dříve platně a svobodně uzavřených právních jednání jen proto, že se její důsledky novému vlastníkovi jeví jako nevýhodné. Pro žalovaného by zrušení věcného břemene doživotního užívání znamenalo absolutní ztrátu domova a újma takto vzniklá by mohla být nahrazena pouze zcela totožnou náhradou. Úkolem daného řízení také není přezkoumávat, zda rozsah zřízené služebnosti byl úměrný či nikoliv. Pokud matka žalobkyně v době zřízení věcného břemene věděla o údajném sexuálním obtěžování žalobkyně žalovaným, je v souladu s právem, aby bylo věcné břemene zachováno. Protože žalobci neprokázali naplnění podmínek výše citovaného ustanovení, byla jejich žaloba na zrušení věcného břemene zamítnuta, včetně žaloby na vyklizení. Důkazy týkající se historických prožitků a zdravotního stavu žalobkyně, včetně dalších terapeutických zpráv, deníkových záznamů a navržených svědeckých výpovědí, soud neprovedl, protože ani v případě potvrzení jejich obsahu by neprokazovaly změnu nastalou po zřízení služebnosti a způsobilou založit hrubý nepoměr mezi zatížením nemovitostí a výhodou žalovaného.3. Žalobkyně napadla rozsudek ve všech jeho výrocích. Úvodem uvedla, že žalobce ukončil právní zastoupení ke dni 24. 2. 2026 z důvodu zhoršení svého psychického stavu. Je však přesvědčena, že její odvolání má účinky i pro žalobce, jelikož v daném řízení tvoří žalobci nerozlučné společenství a podané odvolání je i v objektivním zájmu žalobce. Navíc z jeho e-mailu ze dne 25. 3. 2026 plyne, že proti podanému odvolání nic nenamítá a že svou další procesní aktivitu odvozuje od procesní aktivity žalobkyně. V podaném odvolání pak žalobkyně namítla, že soud I. stupně postupoval v rozporu s procesním poučení podle § 118a o. s. ř. Žalobkyně po poučení, že dosud nepředložila dostatečná skutková tvrzení a důkazy o existenci hrubého nepoměru navrhla jako důkaz záznam z interview s psycholožkou , jméno FO,  ze dne , datum, , zprávy terapeutky , tituly před jménem,  , jméno FO,  ze dne 28. 10. 2025 a 15. 2. 2026, deníkové záznamy žalobkyně z let , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  a , Anonymizováno, , výslech manžela žalobkyně a bývalé manželky žalobce. Okresní soud tyto důkazy jako irelevantní neprovedl, přestože žalobkyni k jejich navržení vyzval, a tak zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí. Žalobkyni tím znemožnil unést důkazní břemeno. Postup soudu I. stupně je také vnitřně rozporný, pokud na jedné straně připouští, že změna poměrů může spočívat i v osobních poměrech účastníků a na druhé straně neprovede důkazy k tomu navržené. Žalobkyně jimi přitom chtěla prokázat, že je traumatizována přítomností žalovaného, a že to pramení z jednání žalovaného vůči žalobkyni v době jejího dospívání a v době poté. Chtěla jimi prokázat autenticitu a dlouhodobost svých negativních prožitků způsobených nevhodným a dlouhodobým chováním žalovaného. Dále to, že narušený vztah mezi účastníky má přímý vliv na faktický výkon vlastnického práva žalobkyně a na schopnost účastníků společně zajišťovat řádnou správu a údržbu nemovitostí a že intenzita narušeného vztahu dosahuje takové míry, která zakládá hrubý nepoměr. Neprovedením důležitých důkazů se soud I. stupně tedy nemohl náležitě vypořádat s tím, zda v daném případě je splněna podmínka kvalifikované změny poměrů spočívající ve vysoce konfliktních vztazích účastníků. V důsledku uvedeného postupu soudu je rozhodnutí překvapivým rozhodnutím, jelikož žalobkyně legitimně očekávala, že jí bude umožněno prokázat hrubý nepoměr. Soud I. stupně také nesprávně vymezil pojem hrubého nepoměru mezi zatížením služebné věci a výhodou oprávněné osoby. Hodnotil jen rozsah užívání nemovitostí žalovaným a zcela pominul porovnání celkového zatížení žalobců jako vlastníků služebné věci v době vzniku služebnosti a v době nabytí vlastnického práva. V době vzniku služebnosti žalobci nebyli nijak zatíženi, změna nastala až po smrti jejich matky. Dále soud nezvažoval, ačkoliv to žalobci navrhovali, omezení nebo zrušení služebnosti za náhradu. Pokud soud dovozuje, že zrušením věcného břemeno by došlo ke u žalovaného k absolutní ztrátě domova, pomíjí, že věcným břemenem je zatížen komplex pozemků, které žalovaný k bydlení nepotřebuje. Okresní soud také nezohlednil, že žalobci žalovanému nabízeli zajištění náhradní nemovitosti pro výkon doživotního užívání a že žalovaný tuto nabídku odmítl. V ust. § 1299 odst. 2 o. z. zákon neobsahuje podmínku mimořádnosti, proto nelze souhlasit se závěrem soudu, že institut změny poměrů reaguje na mimořádné a objektivně nepředvídatelné okolnosti. Žalobkyně má rovněž za to, že již samotnou výpovědí žalobkyně a žalovaného ve spojení s důkazy, které byly v řízení provedeny, bylo prokázáno, že vztah žalobkyně a žalovaného je vážně narušen a že je zde dán hrubý nepoměr. Z těchto všech důvodů žalobkyně navrhla změnu napadeného rozsudku tak, aby bylo žalobě plně vyhověno.4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Uvedl, že soud prvního stupně splnil poučovací povinnost, žalobkyni poskytl možnost doplnit tvrzení i důkazní návrhy a následně byl oprávněn posoudit jejich právní význam. Neprovedení důkazu, který není způsobilý prokázat rozhodnou skutečnost, nelze podle žalovaného považovat za porušení práva na spravedlivý proces ani za překvapivé rozhodnutí. Žalovaný nezpochybnil, že odvolání jednoho nerozlučného společníka může být účinné i vůči druhému. Poukázal však na to, že druhý žalobce odvolání sám nepodal a od odvolacího postupu žalobkyně se podle jeho názoru distancoval, což má význam pro posouzení tvrzené konfliktnosti jeho vztahu k žalovanému. Podle žalovaného samotné nabytí zatížených nemovitostí žalobci v roce 2023 není kvalifikovanou změnou poměrů. Žalobci vstoupili do již existujícího právního vztahu a subjektivní nespokojenost nových vlastníků s omezením jejich vlastnického práva hrubý nepoměr nezakládá. Žalovaný služebnost vykonává v souladu s jejím obsahem a nemovitosti užívá ke stejnému účelu jako dříve. Konfliktní vztah účastníků také není sám o sobě dostatečný. Zdravotní dokumentace, terapeutické záznamy a deníky žalobkyně vypovídají o jejím zdravotním stavu a subjektivních prožitcích, nikoli o objektivní změně rozsahu nebo způsobu výkonu služebnosti. Otázkou zrušení věcného břemene za náhradu se soud nezabýval, jelikož žalobci tuto možnost neučinili předmětem řízení.5. V podání ze dne 20. 8. 2026 žalobkyně uvedla, že po vydání rozsudku soudu I. stupně prvního stupně se vztahy dále vyhrotily. Tvrdila, že žalovaný vyměnil zámky u domu a vrat, nepředal žalobcům nové klíče, omezuje jejich přístup a chová se jako výlučný vlastník. Popsala zásah policie ze dne 14. 7. 2026, následnou výzvu k vydání klíčů a další komunikaci mezi účastníky. Dle žalobkyně tyto události potvrzují, že společné užívání nemovitostí není možné a že žalovaný služebnost vykonává nad sjednaný rozsah. Tvrdila také zvýšené náklady a komplikace při údržbě pozemků a namítla, že služebnost již neslouží pouze k zajištění bydlení žalovaného, ale stala se prostředkem nepřiměřeného omezování vlastnických práv žalobců. Současně připustila, že aktuální jednání druhého žalobce popsané žalovaným nepovažuje za správné, spojovala je však s jeho reakcí na dosavadní vývoj vztahů. Na základě následných událostí setrvala na názoru, že podmínky § 1299 odst. 2 o. z. jsou splněny.6. Nejprve se odvolací soud zabýval otázkou, zda se odvolání podané jen žalobkyní vztahuje také na žalobce. Žalobci se domáhají zrušení věcného břemene zatěžujícího nemovitosti v jejich vlastnictví. Předmětem řízení je tedy jedno věcné právo, které zatěžuje služebnou nemovitost jako celek. O požadovaném zrušení věcného břemene proto nemůže být rozhodnuto ve vztahu ke každému ze žalobců rozdílně. Z povahy hmotněprávního vztahu se rozsudek musí vztahovat na oba žalobce stejným způsobem a žalobci tak mají postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Podle uvedeného ustanovení platí procesní úkony jednoho z nerozlučných společníků pro ostatní, a tak odvolání žalobkyně vyvolalo účinky rovněž vůči žalobci, ačkoliv sám odvolání nepodal. Z povahy nerozlučného společenství vyplývá, že odvolání podané jedním ze společníků prospívá i ostatním a brání tomu, aby rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k tomu, který odvolání nepodal. Z uvedených důvodů proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve vztahu k oběma žalobcům.7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a obsahuje zákonem předepsané náležitosti, přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 o. s. ř. v celém rozsahu. Ve věci jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, který se, ač řádně předvolán, k nařízenému jednání nedostavil (odvolací soud přijal jeho omluvu z jednání, o odročení jednání nepožádal).8. V podání ze dne 20. 8. 2026 žalobkyně uvedla nové skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení rozsudku a navrhla doplnit dokazování. Protože její tvrzení a důkazy jsou v odvolacím řízení přípustné dle § 205a písm. f) o. s. ř., odvolací soud dle § 214 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování o důkazy žalobkyní navržené.9. Dle úředního záznamu policie ČR ze dne 14. 7. 2026 se uvedeného dne na základě oznámení žalobkyně dostavila hlídka policie k domu na adrese , adresa,  (dále jen předmětná nemovitost), kde od žalobkyně zjistila, že tato se nemohla dostat do domu, že nabyla dojmu, že žalovaný vyměnil zámek a vlastníkům nemovitosti to nesdělil. Odemknout nešla ani zadní vrata vedoucí na pozemek. Žalovaný potvrdil, že zámky vyměnil z důvodu chování žalobce, který vysadil dveře vedoucí na pozemek, čímž každému umožnil vstup na pozemek. Dopisem ze dne 27. 7. 2025 byl žalovaný právní zástupkyní žalobkyně vyzván k bezodkladnému předání klíčů ke všem novým zámkům a ke zpřístupnění předmětné nemovitosti. V dopise ze dne 12. 8. 2026 adresovaného žalovaným , tituly před jménem,  , jméno FO,  žalovaný sdělil, že v březnu či dubnu t. r. se bez jeho souhlasu do předmětné nemovitosti nastěhoval žalobce, dělá mu naschvály škodí mu a ničí to, co s Janou (míněna zřizovatelka věcného břemene) vybudovali. V době nepřítomnosti žalovaného žalobce vyházel nebo zničil věci žalovaného, na domluvy žalovaného nereagoval, a pokračoval ve svém jednání. Na vrata a před dům dával hanlivé cedulky a nápisy, chodil v botách po kobercích, vyházel žalovanému oblečení ze skříní, ložní prádlo, ubrusy, prostírání, závěsy, ručníky a záclony. Přestavěl nábytek, spálil většinu dokumentů žalovaného, vyházel věci z půdy a nádobí na dvůr. Rozdal či rozprodal věci ze statku a věci ve vlastnictví žalovaného, ve stodole a v domečku sebral a přeházel náhradní díly na traktor, a opakovaně tak učinil po uzamčení objektů, které žalobce vypáčil. Posprejoval fasádu domu a vrata na náměstí, vrata u stodoly a do maštale. Odebíral, ale neplatil elektřinu a vodu, v noci byl hlučný a poté, co mu zamezil vstup do nemovitosti žalovaného v noci prozváněl a psal nenávistné sms zprávy. Opakovaně vysazoval vrata na náměstí, napsal na ně „den otevřených dveří, vstupte bez váhání“, uřezal plot a uzamykatelnou branku na horní dvůr a vrata na horním dvoře nechal otevřená poté, co z nich vyhodil zámek a jejich zavření zabránil položením kamenů a železa. Vysazoval i dveře na půdu, do sklepa, dřevníku a maštale, utrhl zvonek i s kabelem, na půdě přestřihal kabel od antény k televizi. Způsobil, že po statku se pohybovali cizí lidé s tvrzením, že je otevřeno a že je zde bazar starožitností. Proto musel zajistit vrata a vyměnit zámek stejně jako u dveří do domu. Současně žalovaný v dopise sdělil, že žalobkyni kteroukoli část zpřístupní, klíče však neposkytne. Žalovaný v odvolacím řízení doložil 9 ks fotografií z března, dubna, května a července 2026, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný vyzývá nekonkrétní osoby k poskytnutí darů s tím, že výtěžek z nich bude použit na rekonstrukci domu a na soudní výlohy procesu proti žalovanému (foto 5. 4. obsahuje jméno a příjmení žalobce, jeho telefonní číslo , tel. číslo,  e-mailovou adresu), že před domem jsou položeny knihy, hračky, hrnky a další věci a že fasáda domu je zčásti posprejována modrým nápisem (foro 1. 5.), že na dveřích domu je přilepen list papíru, na němž je uvedeno, že dne 29. 3. se koná den otevřených dveří a že pokračování bude 13. 4. (foto 30. 3.). Na šesti fotografiích z července je vidět posprejovaná vnitřní kamenná stěna za vraty modrým nápisem, hnědá vrata žlutým nápisem „restaurace, goo“ a další hnědá vrata modrým nápisem „galerie“, vysazená malá dvířka či okenice nápisem „víkend otevřených dveří“, velký kámen uložený v trávě o obložený dřevěnými klacky červeným nápisem „soukromý pozemek vstup povolen“ a na jedné z fotografií je vidět postavené roury před vstupním prostorem, matrace, 2 křesla a větší množství kuchyňského nádobí. Z dopisu ze dne 14. 5. 2026 adresovaného Mgr. Kadlecem žalobci, že žalobce byl s ohledem na popsané skutečnosti vyzván, aby se zdržel veškerého jednání, kterým narušuje nebo znemožňuje výkon věcného břemene, a pokud tak neučiní, podá žalovaný žalobu na zdržení se rušení výkonu věcného břemene. Podáním ze dne 5. 6. 2026 žalovaný adresuje OS v Táboře žalobu proti žalobci na zdržení se jednání znemožňující výkon věcného břemene. Rozhodnutím ze dne 21. 8. 2026 č. j. P , tituly za jménem,  odložil oznámení přestupku, kterého se měl dopustit tím, že dne 10. 7. 2026 výměnou vložky zámku od vstupních dveří znemožnil žalobcům přístup do předmětné nemovitosti. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že správní orgán nemohl bez pochybností zjistit skutkový stav věci a tudíž neměl dostatek informací k tomu, aby vydal rozhodnutí o vině.10. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není důvodné.11. Podle § 1299 odst. 2 o. z. se vlastník služebné věci může domáhat omezení nebo zrušení služebnosti za přiměřenou náhradu, nastane-li trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebné věci a výhodou panujícího pozemku nebo oprávněné osoby. Zákon tedy vyžaduje kumulativní splnění tří věcných předpokladů: změnu poměrů, trvalost této změny a příčinnou souvislost mezi změnou a vznikem hrubého nepoměru. Teprve po jejich splnění přichází v úvahu omezení nebo zrušení služebnosti a rozhodnutí o přiměřené náhradě. Z konstantní soudní judikatury plyne, že ne každá změna poměrů, a tím méně každá změna v osobě vlastníka, ve způsobu, jakým vlastník hodlá služebnou věc využívat, nebo v kvalitě vzájemných vztahů, je změnou kvalifikovanou. Musí jít o změnu, která se objektivně promítne do poměru mezi konkrétní zátěží služebné věci a konkrétní výhodou oprávněného, a to natolik výrazně, že dosavadní poměr již nebude pouze nerovný, což je služebnostem vlastní, ale hrubě nepřiměřený. Služebnost ze své podstaty omezuje vlastníka zatížené věci. Samotná skutečnost, že vlastník nemůže věc užívat v rozsahu, v jakém by ji užíval bez služebnosti, proto není změnou poměrů ani hrubým nepoměrem. Jde o bezprostřední následek existence věcného práva, který nastal již jeho zřízením. Rozhodné je srovnání poměrů existujících v době vzniku služebnosti s poměry v době rozhodování. Zkoumá se zejména, zda po vzniku služebnosti nastala nová okolnost, zda má trvalou povahu, jak se promítá do zatížení služebné věci, zda se současně změnila nebo zanikla výhoda oprávněného a zda právě tato změna vyvolala hrubý nepoměr. Nestačí pouze popsat aktuální obtíže vlastníka bez jejich srovnání s původním stavem a bez určení konkrétní změny, která je způsobila. Pokud okresní soud vyšel z toho, že musí jít o změnu „mimořádnou a objektivně nepředvídatelnou“, nebyla žaloba zamítnuta proto, že by tvrzená změna nebyla nepředvídatelná, nýbrž proto, že žalobci neprokázali žádnou po vzniku služebnosti nastalou trvalou změnu, která by vyvolala hrubý nepoměr.12. Dle skutkového stavu věci zjištěného soudem I. stupně služebnost byla zřízena v roce 2013 jako bezúplatné právo žalovaného doživotně užívat dům a další nemovitosti. Jejím účelem bylo zachovat žalovanému dosavadní životní, bytové a hospodářské zázemí i pro dobu po smrti jeho dlouholeté partnerky (matky žalobců). Žalovaný nemovitosti užíval již před zřízením služebnosti, následně je užíval společně se zřizovatelkou a po její smrti v užívání pokračoval a pokračuje. V řízení nebylo zjištěno, že by se po roce 2013 podstatně rozšířil rozsah nemovitostí žalovaným užívaných, změnil účel užívání nebo že by žalovaný začal ze služebnosti čerpat kvalitativně jinou výhodu. Podle zjištění soudu prvního stupně používá žalovaný nemovitosti k bydlení a souvisejícím činnostem, část obytných místností ponechává nevyužitou nebo dostupnou žalobcům, podílí se na základní údržbě a nemovitosti hospodářsky nevyužívá za účelem výdělku. Zachována zůstala i výhoda žalovaného. Služebnost mu poskytuje domov a možnost setrvat v prostředí, ve kterém dlouhodobě žil a pracoval. Nejde tedy o služebnost, jejíž význam pro oprávněného v důsledku změny okolností zanikl nebo se podstatně snížil. Tento případ se proto zásadně liší od situací, kdy oprávněný služebnost dlouhodobě nevyužívá, nemá zájem ji využívat nebo je jeho potřeba zajištěna jiným trvalým způsobem. Pro srovnání lze poukázat na věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp. zn. 22 Cdo 1491/2019, v níž oprávnění služebnost po celou dobu nevykonávali, bydleli v zařízení s pečovatelskou službou a se zrušením práva souhlasili. Takové okolnosti však v projednávané věci zjištěny nebyly.13. Za kvalifikovanou změnu poměrů nelze považovat samotné úmrtí původní vlastnice a přechod vlastnictví zatížených nemovitostí na žalobce. Služebnost jako věcné právo zatěžovala nemovitosti již předtím a změna jejich vlastníka její obsah ani rozsah nijak nezměnila. Není proto dle odvolacího soudu rozhodující, zda žalobci mohli dědictví odmítnout nebo zda o existenci služebnosti před skončením pozůstalostního řízení skutečně věděli, nýbrž to, že ve vztahu k nemovitostem se rozsah služebnosti ani míra objektivní právní zátěže přechodem vlastnictví nezměnily. Není také rozhodující, zda je současný vlastník osobně spokojen s právním stavem, do něhož vstoupil, ale to, zda se po zřízení služebnosti změnil vzájemný poměr objektivní zátěže nemovitostí a výhody oprávněného. V opačném případě by každá změna vlastníka služebné věci nepřípustně otevírala možnost nového přezkumu účelnosti a přiměřenosti dříve zřízené služebnosti jen podle individuálních potřeb nového vlastníka.14. Kvalifikovanou změnou není ani zájem žalobců nemovitosti více užívat, rekonstruovat, vytvořit si v nich vlastní zázemí nebo je spravovat jiným způsobem. Takový zájem je legitimním projevem vlastnického práva, sám o sobě však nemění obsah služebnosti ani význam, který má pro žalovaného. Výkon vlastnického práva žalobců je omezen právě v rozsahu odpovídajícím existující služebnosti zřízené již v roce 2013. Skutečnost, že po nabytí vlastnictví žalobci vytvořili vlastní představu o intenzivnějším užívání nemovitostí, nepředstavuje objektivní změnu poměrů, ale změnu jejich osobních záměrů a preferencí. Jak uvedl soud I. stupně, záměr nemovitost rekonstruovat byl ostatně předestřen jen v obecné rovině. Žalobkyní tvrzené spory o jednotlivé práce na nemovitosti (viz např. způsob zřízení kanalizační přípojky), svědčí o jisté neshodě při správě a užívání nemovitostí, nikoli bez dalšího o hrubém nepoměru ve smyslu již citovaného ustanovení. Dokazováním nebylo zjištěno, že by v důsledku tvrzených neshod předmětná nemovitost chátrala, nebyla v důsledku toho obyvatelná, případně, že by neshody vůbec základní údržbu nemovitosti znemožňovaly. Naopak z dokazování vyplynulo, že např. komunikace ohledně obhospodařování pozemků byla bezproblémová.15. Jak plyne z judikatury citované okresním soudem, změna poměrů může v obecné rovině spočívat i ve změně osobních vztahů nebo chování účastníků. Musí však jít o novou, trvalou a dostatečně intenzivní změnu, která se konkrétně projeví ve výkonu služebnosti a vyvolá hrubý nepoměr mezi její zátěží a výhodou. Podstatná část tvrzení žalobkyně se vztahuje k událostem a vztahovým okolnostem, které měly nastat mnoho let před zřízením služebnosti. Jde o tvrzený dlouhodobý, psychický a sexuální nátlak ze strany žalovaného, kterému měla být žalobkyně vystavena v období svého dospívání. Bez ohledu na citlivost a závažnost těchto tvrzení a bez potřeby činit o nich v tomto řízení skutkové závěry, nejde ani podle názoru odvolacího soudu o změnu nastalou po roce , Anonymizováno, . Totéž platí i o tvrzených zdravotních obtížích žalobkyně a o jejím dlouhodobě negativním vztahu k žalovanému. Ze žalobkyní předložených listin (odstavec 6. napadeného rozsudku) vyplývá, že se jedná o stav dlouhodobý, jehož příčiny a projevy žalobkyně jednoznačně zasazuje do doby před zřízením služebnosti. Takový stav nemůže být současně původním stavem existujícím před vznikem služebnosti a novou změnou poměrů, která nastala teprve po jejím vzniku. Právně významný není samotný okamžik, kdy žalobkyně nabyla vlastnictví a začala dopady dlouhodobě existujících vztahů vnímat ve spojení se správou majetku. Tím se nezměnila povaha tvrzených minulých okolností ani způsob výkonu služebnosti žalovaným. Změnila se pouze právní pozice žalobkyně a její potřeba vstupovat do kontaktu s žalovaným jako oprávněným ze služebnosti. Ve smyslu § 1299 odst. 2 o. z. nestačí zjistit, že vlastník zatížené nemovitosti subjektivně pociťuje výkon služebnosti velmi tíživě. Musí být prokázána pozdější trvalá změna oproti poměrům, za nichž služebnost vznikla a současně příčinná souvislost mezi takovou změnou a hrubým nepoměrem. Jestliže se žalobkyní tvrzená událost stala před rokem 2013 a také jí připisované následky existovaly již tehdy, pak jejich pokračování po roce 2013 představuje jen pokračování dřívějšího stavu, nikoli stav změněný. Jakkoli odvolací soud nezpochybňuje, že žalobkyně může vnímat přítomnost žalovaného jako psychický zatěžující, nestačí tato okolnost k naplnění zákonných podmínek. S tvrzeným konfliktním vztahem účastníků z hlediska vzájemné komunikace se soud I. stupně vypořádal odstavci 21. Pro zrušení služebnosti by muselo být prokázáno, že konfliktnost vztahů má trvalé a objektivní důsledky pro stav a užívání nemovitostí, a že je takové intenzity, že dosavadní věcné právo ztratilo své materiální opodstatnění. Provedené důkazy naopak svědčí o tom, že i po nabytí nemovitostí žalobci probíhala mezi účastníky komunikace o sečení pozemků, sklizni, návštěvách, pracích na nemovitostech a kanalizaci. Druhý žalobce před soudem prvního stupně vypověděl, že mu žalovaný vstup neznemožňoval, nemovitosti nepoškozoval a že se s ním lze, byť obtížněji, dohodnout. Tato zjištění v žádném případě neprokazují trvalý stav faktické nepoužitelnosti nebo zanedbávání nemovitostí.16. Odvolací soud neshledává důvodným ani namítané procesní pochybení nalézacího soudu. Poučovací povinnost soudu dle § 118a o. s. ř. slouží k tomu, aby účastník pro případnou neznalost rozhodných skutkových hledisek neutrpěl procesní újmu. Nezakládá však povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník po poučení navrhne. Na jednání dne 21. 10. 2026 soud I. stupně žalobkyni poučil, aby doplnila skutková tvrzení, která zakládají existenci hrubého nepoměr, poskytl jí lhůtu s tím, že neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, bude to mít za následek neunesení důkazního břemene. Poučení nalézacího soudu je sice vnitřně rozporné, nicméně žalobkyně podáním ze dne 26. 11. 2025 doplnila nejen skutková tvrzení, ale zároveň navrhla i důkazy. Na jednání dne 18. 2. 2026 nalézací soud neprovedl důkaz záznamem interview s , jméno FO,  z 2. 7. 2012, zprávou terapeutky , tituly před jménem,  , jméno FO,  z 28. 10. 2025, deníkovými záznamy žalobkyně z let , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  a , Anonymizováno, , výslechem manžela žalobkyně a výslechem bývalé manželky žalobce; tyto důkazní návrhy, jak plyne z odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 12. zamítl proto, že nebyly objektivně způsobilé prokázat existenci hrubého nepoměru. S tímto závěrem se lze plně ztotožnit, jelikož jde dle tvrzení žalobkyně o důkazy, jimiž hodlala prokázat další podrobnosti historického vztahu se žalovaným, okolnosti, které existovaly již před zřízením věcného břemene, případně svůj současný psychický stav a subjektivní prožívání vzájemného vztahu se žalovaným, což by (jak je shora rozvedeno) trvalou změnu poměrů, potažmo hrubý nepoměr neprokazovalo. Doplňovat dokazování a takové důkazy proto bylo pro rozhodnutí právně bezvýznamné. K další námitce žalobkyně, že je napadený rozsudek překvapivým, lze uvést, že otázka existence trvalé změny a jí vyvolaného hrubého nepoměru byla od počátku řízení předmětem tvrzení, dokazování i právní argumentace účastníků. Žalobkyně proto mohla předvídat, že soud bude posuzovat, zda jí uváděné skutečnosti představují změnu nastalou po zřízení služebnosti, zda mají zákonem požadovanou intenzitu a zda způsobují hrubý nepoměr. Řádně odůvodněné neprovedení navržených důkazů žádnou překvapivost rozhodnutí nezakládá, a to ani tehdy, byl-li účastník předtím k jejich označení vyzván.17. Se žalobkyní nelze souhlasit ani v tom, pokud za významné ve prospěch zrušení věcného břemene považuje události, k nimž došlo po vydání napadeného rozsudku. Z dokazování doplněného odvolacím soudem vyplývá, že žalobce začal nemovitosti fakticky užívat a že mezi ním a žalovaným vznikly spory o způsob společného užívání, o přístup do jednotlivých prostor a výkon práv obou stran. Žalovaný nepopřel výměnu zámků tvrzenou žalobkyní, avšak zároveň prokázal doloženou fotodokumentací, že je to žalobce, který po rozhodnutí prvoinstančního soudu vzájemný vztah mezi účastníky vyhrotil. Z fotografie z 5. 4. 2026 se přímo podává, že výzvu k poskytnutí darů činí žalobce a odvolací soud nemá důvod pochybovat o pravdivosti tvrzení žalovaného, že i v ostatních případech jde o dílo žalobce, když ani není zřejmé, kdo jiný by si doloženým způsobem počínal. Výměna zámků ze strany žalovaného byla reakcí na chování žalobce, nikoliv jakýmsi „naschválem“, který by vyostřil vztahy účastníků. Byl to naopak žalobce, který svou vlastní aktivitou vytvořil současný konfliktní stav, který vyústil v podání žaloby na zdržení se zásahů do výkonu práva z věcného břemene. Tento stav, který žalovaný vnímá jako zásah do svého doživotního užívacího práva, proto nelze použít jako důvod ke zrušení věcného břemene. Uvedené skutečnosti navíc nepotvrzují, že by služebnost ztratila svůj účel nebo že by výhoda žalovaného poklesla. Naopak potvrzují, že žalovaný nemovitost nadále užívá jako svůj domov a na zachování služebnosti má reálný zájem. Aktuální konflikty nelze posuzovat izolovaně od jejich vzniku. Jestliže se žalobce po rozhodnutí soudu I. stupně do služebností zatíženého domu nastěhoval bez předchozí dohody s žalovaným a začal bez ustáleného vymezení pravidel společného užívání zasahovat do dosavadního faktického stavu, je vyhrocení vztahů důsledkem střetu při současném výkonu vlastnického práva a služebnosti. Takto vzniklý spor způsobený tím, kdo o zrušení věcného břemene usiluje, nemůže představovat změnu poměrů a nevytváří hrubý nepoměr. Takový postup by neodpovídal požadavku poctivého výkonu práv ani smyslu § 1299 odst. 2 o. z. To samozřejmě neznamená, že oprávněný ze služebnosti může vlastníky svévolně vyloučit z přístupu k jejich věci nebo že vlastníci nemají právo na ochranu proti výkonu služebnosti přesahujícímu její obsah. Výměna zámků, nevydání klíčů, bránění ve vstupu, rušení bydlení žalovaného nebo spory o užívání jednotlivých částí domu mohou být předmětem dalších samostatných soudních sporů mezi účastníky, automaticky uvedené okolnosti neznamenají splnění předpokladů pro zrušení služebnosti. Aktuální události také nepotvrzují, že společné fungování není objektivně možné pouze v důsledku existence služebnosti. Spíše ukazují, že účastníci dosud nevymezili a nerespektují konkrétní pravidla souběžného výkonu vlastnického práva a práva žalovaného na doživotní užívání.18. Nedůvodná je rovněž námitka, že se soud prvního stupně nezabýval přiměřenou náhradou. Stanovení náhrady je následkem omezení nebo zrušení služebnosti, nikoli samostatnou alternativou k chybějící kvalifikované změně poměrů. Jestliže nebylo prokázáno, že nastala trvalá změna vyvolávající hrubý nepoměr, není prostor zvažovat způsob ani výši náhrady. Žalobkyní tvrzená nabídka jiné nemovitosti k užívání nebo finanční náhrada, jíž se nyní dovolává, nemůže sama založit právo vlastníka na zrušení služebnosti. Oprávněný není povinen přijmout jiné bydlení jen proto, že je vlastník považuje za srovnatelné nebo pro sebe výhodnější a otázka náhrady by se stala rozhodnou až tehdy, pokud by byl naplněn základní předpoklad pro omezení nebo zrušení služebnosti. Teprve poté by soud porovnával vhodnost omezení a zrušení a určoval takovou náhradu, která by přiměřeně reflektovala hodnotu zanikajícího nebo omezovaného práva.19. Jak správně konstatoval soud I. stupně, žalovanému svědčí soukromé věcné právo, které bylo platně zřízeno a stalo se součástí právního režimu nemovitostí. Vzájemný poměr vlastnického práva žalobců a práva žalovaného ze služebnosti byl primárně vytvořen smlouvou z roku 2013. Služebnost představuje zákonem uznané omezení vlastnického práva. Zachování tohoto omezení proto není bez dalšího nedovoleným upřednostněním žalovaného, ale respektováním existujícího věcného práva. Zásada ochrany vlastnictví neopravňuje soud k tomu, aby služebnost zrušil jen proto, že omezuje nového vlastníka citelněji, než si přeje. Současně nelze ochranu služebnosti vykládat tak, že by žalovaný mohl bez omezení vylučovat vlastníky z výkonu všech oprávnění.20. Pokud žalobkyně namítala, že služebností je zatížen rozsáhlý soubor pozemků, které žalovaný bezprostředně nepotřebuje k bydlení, ani tato námitka sama o sobě neprokazuje změnu poměrů. Rozsah zatížených nemovitostí byl sjednán již při vzniku služebnosti a žalobci ve skutečnosti zpochybňují přiměřenost jejího původního rozsahu. Řízení podle § 1299 odst. 2 o. z. však neslouží k dodatečné kontrole, zda zřizovatelka mohla v roce 2013 služebnost vymezit úžeji. Pro její pozdější omezení by muselo být tvrzeno a prokázáno, že po zřízení služebnosti nastala trvalá změna, v jejímž důsledku již zatížení konkrétních pozemků vytváří hrubý nepoměr k výhodě žalovaného. Žalobci žádnou takovou konkrétní změnu ve vztahu k jednotlivým pozemkům netvrdili. Nevymezili, zda a u kterých pozemků se po roce 2013 změnil způsob užívání, jejich povaha, potřeba žalovaného nebo míra zatížení.21. Lze proto uzavřít, že po zřízení služebnosti v roce 2013 nedošlo k trvalé změně poměrů, která by vyvolala hrubý nepoměr mezi zatížením služebných nemovitostí a výhodou žalovaného. Žalovaný služebnost nadále využívá k účelu, pro který byla zřízena, a rozsah jeho užívání se podstatně nezměnil. Na jeho straně jde nadále o reálnou a významnou výhodu. Okolnosti uváděné žalobci buď existovaly již před zřízením služebnosti, nebo spočívají ve změně vlastnictví a v nových uživatelských záměrech žalobců, případně představují jednotlivé spory při souběžném výkonu vlastnického práva a služebnosti. Žádná z nich jednotlivě ani všechny ve vzájemné souvislosti nenaplňují podmínky § 1299 odst. 2 o. z. Protože nebyly splněny předpoklady pro zrušení služebnosti, nebylo možné vyhovět ani navazujícímu požadavku na vyklizení osobních věcí žalovaného. Umístění věcí v rozsahu odpovídajícím doživotnímu užívání má nadále právní titul v trvající služebnosti.22. Odvolací soud tudíž napadený rozsudek ve věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy úspěšným účastníkem byl žalovaný. Náleží mu proto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Náklady představují náklady za právní zastoupení za 2 úkony právní pomoci po 3 700 Kč, 2 paušální částky náhrady po 450 Kč a k tomu DPH 21 % ve výši 1 743 Kč, celkem činí náklady řízení částku 10 043 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ust. § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o rozhodnutí, které závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzená jinak (§ 237 o. s. ř.). Přípustnost dovolání je však podle § 239 o. s. ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou účastníci podat do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v I. stupni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:15.Co.156.2026.200","publishedAt":"2026-11-12","decisionAt":"2026-08-28","caseNumber":{"senate":15,"registry":"Co","index":156,"year":2026,"pageNumber":200},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ivana","lastName":"Kosová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSCBTA","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zrušení věcného břemene","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":4,"registry":"C","index":156,"year":2025,"pageNumber":138},"affectedDate":"2026-02-18","courtCode":"OSTA","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"1299","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SLUZEBNOST","VECNA_BREMENA","NAKLADY_RIZENI","LHUTY","DOKAZOVANI","OCHRANA_VLASTNICTVI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}