{"uuid":"8a2bbbb9-10f5-4e8d-9ced-daa1fbd7cb96","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Blanky Trávníkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 19 C 11/2021-124,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.\nII. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu vznikla nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", když nebylo rozhodnuto o nároku žalobce na odměnu v zákonem stanovené lhůtě. Škoda představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", která byla žalobci přiznána jako odměna a náhrada hotových výdajů, tj. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za každý den prodlení. Žalovaná byla v prodlení s vydáním rozhodnutí po dobu 368 dní (od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"), škoda tak činí částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (368 dní x ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze úroky z prodlení považovat za škodu ve smyslu občanského zákoníku, neboť se nejedná ani o skutečnou škodu, ani o ušlý zisk a již z podstaty věci ani o dluh, který by vznikl na straně žalované. Žalovaná dále uvedla, že i vymezení časového období, za nějž měla žalobci tvrzená škoda vzniknout, je vadné, když zejména v období od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" k nesprávnému úřednímu postupu nedocházela.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud I. stupně vyšel z mezi účastníky nesporných tvrzení, že žalobce v řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" vykonával bezplatnou obhajobu pro obžalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", který dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zemřel. Žalobce podal dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" u soudu žádost o odměnu za právní zastoupení a náhradu nákladů za bezplatnou obhajobu obžalovaného. Vydání rozhodnutí žalobce urgoval dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Následně se žalobce stížností ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" obrátil na vedení soudu, kdy tato stížnost byla místopředsedou Městského soudu v Brně vyhodnocena jako důvodná a žalobci bylo sděleno, že usnesení bude vypraveno nejpozději do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů žalobci ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce podal proti usnesení stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 3 To 165/2019-26112, tak že napadené usnesení soudu I. stupně bylo změněno a žalobci byla přiznaná odměna za právní zastoupení ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tato částka byla žalobci zaplacena Krajským soudem v Brně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní svůj nárok předběžně uplatnil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ta jeho žádosti nevyhověla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 2 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je současné naplnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Soud I. stupně konstatoval, že Krajský soud v Brně se v řízení pod sp. zn. 46 T 5/2015 dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když o žalobcem podaném návrhu na přiznání odměny za bezplatnou obhajobu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců, jak stanoví § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále i jen „tr. ř.“), ale až dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že žalobcem požadovaná náhrada škody, která je definována jako zákonný úrok z prodlení, není škodou ve smyslu občanského zákoníku. Jedná se o příslušenství pohledávky, které není ani skutečnou škodou, ani ušlým ziskem (§ 2952 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále i jen „o. z.“). Nemůže být ani vznikem dluhu, neboť žalovaná nebyla ve vztahu k žalobci dlužníkem a žalobce nebyl jejím věřitelem. Na daný případ nedopadá ani žalobcem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 264/2012, neboť se týká prodlení žalované v souvislosti s předběžným uplatněním nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud I. stupně uvedl, že z toho, jak žalobce vymezil svůj žalobní návrh je zřejmé, že výše peněžní částky, která byla žalobci vyplacena jakožto odměna za právní zastoupení, zůstala nezměněná a žalobce tím, že soud o jeho návrhu nerozhodl včas, neutrpěl žádnou majetkovou újmu. Žalobce, pakliže se domáhá náhrady ve výši úroků z prodlení, nedokládá a ani netvrdí, že by se jeho majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku. Žalobci nevznikla ani škoda v podobě ušlého zisku, neboť odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu věcí dosáhl. Pouze hypotetické závěry o možném zúročení předmětné částky, což ovšem žalobce ani ve své žalobě nečiní, nelze považovat za dostatečně tvrzený a dokládající vznik škody. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně žádná škoda nevznikla, proto žalobu v celém rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Pouze pro úplnost soud I. stupně dodal, že žalobcem vymezený nárok byl učiněn nesprávně, neboť v posuzovaném případě mohlo o odpovídající dobu v příčině s nesprávným úředním postupem soudu I. stupně jít maximálně v období od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy v období, kdy o podaném návrhu žalobce nebylo včasně rozhodnuto, a navíc maximálně stran částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", která byla žalobci přiznána soudem I. stupně. Ohledně dalšího období, tj. od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jak žalobce vymezil ve své žalobě), není dána ani existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, neboť v tomto období rozhodoval odvolací soud o odvolání žalobce, přičemž pro jeho rozhodnutí není již stanovena žádná zákonná lhůta, když v § 151 odst. 3 tr. ř. se hovoří o lhůtě pro rozhodnutí soudu I. stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle nichž přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Uvedl, že náklady spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za úkon (vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání) podle § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nejprve uvedl, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku vůbec nezmínil, že žalobce podal také stížnost ministryni spravedlnosti České republiky dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", která žalobci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" sdělila, že stížnost byla oprávněná a jménem žalované požádala žalobce o omluvu za pochybení soudu a poučila žalobce, že z důvodu nedodržení lhůty k rozhodnutí o nároku na odměnu je možno se domáhat náhrady škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce dále zopakoval, že výši škody, která mu vznikla, vyčíslil jako ušlý zisk odpovídající úroku za dobu prodlení odkazem na § 1970 o. z. Žalobce proto nesouhlasil s právním názorem soudu I. stupně o tom, že žalobci škoda nevznikla, neboť ustanovení § 1970 o. z. přiznává úroku z prodlení právní postavení dluhu. Dle žalobce pak soud I. stupně nesprávně posoudil, že žalovaná v popsaném případě nebyla ve vztahu k žalobci dlužníkem a žalobce nebyl věřitelem. Žalobce odkázal na § 5 písm. a) OdpŠk a uvedl, že s ohledem na tuto právní úpravu nemohl žalovat o náhradu škody přímo Krajský soud v Brně, ale pouze Českou republiku jednající Ministerstvem spravedlnosti. Došlo tak k sukcesi, právnímu nástupnictví České republiky ze zákona, povinnosti plnit pohledávku věřitele, tedy žalobce, pokud vznikla dlužníkovi, tj. Krajskému soudu v Brně. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a nově rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že není důvodné. Uvedla, že soud I. stupně řádně a správně učinil veškerá relevantní skutková zjištění a věc i po stránce právní správně a v souladu se zákonem i příslušnou judikaturou vyšších soudů posoudil. Žalovaná zopakovala, že požadavek žalobce na náhradu škody je namístě posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb. Argumentace žalobce ustanovením § 1970 o. z. je lichá, neboť žalovaná Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti nebyla nikdy v prodlení s úhradou částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobci, protože žádnou takovou povinnost nikdy neměla. Žalobce směšuje dohromady různé právní instituty (povinnost dlužníka dle § 1970 o. z. a nárok na náhradu škody v režimu speciálního zákona č. 82/1998 Sb.), na základě čehož dovozuje nesprávné právní závěry. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací jednání bylo nařízeno na den ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná, která byla k jednání řádně předvolána dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", se z jednání omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně neprováděl žádné dokazování, neboť vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Odvolací námitka žalobce, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním / § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy není opodstatněná. Pokud žalobce namítal, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku nezmínil výsledek šetření jeho stížnosti podané ministryni spravedlnosti České republiky, která se žalobci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" za pochybení soudu omluvila a poučila žalobce o možnosti domáhat se náhrady škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., pak odvolací soud konstatuje, že tato skutečnost nemohla mít žádný vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalobce podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy že rozhodnutí soudu I. stupně má spočívat na nesprávném právním posouzení věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobce se domáhá náhrady škody za nesprávný úřední postup Krajského soudu v Brně spočívající v tom, že v řízení vedeném pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů žalobce, jako ustanoveného obhájce, v zákonné lhůtě dle § 151 odst. 3 tr. ř. Za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem soudů v trestním řízení odpovídá stát /§ 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk/, za který jedná Ministerstvo spravedlnosti / § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) OdpŠk/. Vzhledem k tomu, že zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje úpravu náhrady škody, je třeba vyjít z obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (§ 26 OdpŠk). Soud I. stupně z těchto předpokladů vycházel a správně uzavřel, že škoda tak, jak ji žalobce vymezil, tzn. částka odpovídající zákonnému úroku z prodlení za včas nevyplacenou částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" v období od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", není škodou ve smyslu občanského zákoníku, neboť není ani skutečnou škodou (snížení aktiv), ani ušlým ziskem (§ 2952 věta první o. z.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně též v jeho závěru, že zákonný úrok z prodlení není ani skutečnou škodou spočívající ve vzniku dluhu ve smyslu § 2952 věty druhé o. z. Je pravdou, že skutečná škoda může s účinností od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" spočívat též v dluhu (zvýšení pasiv); tzn., že podmínka vzniku povinnosti nahradit škodu může nastat již tím, že jmění poškozeného je zatíženo dluhem, a to bez ohledu na to, jak a zda bude dluh splněn. V této věci je však třeba rozlišit jednak to, že vůči žalobci měl dluh Krajský soud v Brně, nikoliv Ministerstvo spravedlnosti, jak správně uvedl soud I. stupně, a jednak vysvětlit vztah škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu a úroku z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 1971 o. z. věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Odvolací soud konstatuje, že jestliže byl Krajský soud v Brně příslušným orgánem státu nejen k vydání rozhodnutí o výši odměny a náhradě hotových výdajů žalobce, ale též k vyplacení přiznaného nároku žalobci (§ 151 odst. 3 a 5 tr. ř.), pak byl zároveň ve vztahu k žalobci jeho dlužníkem. Pokud dlužník - Krajský soud v Brně - svůj dluh řádně a včas nesplnil, byl v prodlení (§ 1968 věta první o. z.), a žalobce tak po něm mohl požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ačkoliv je cílem úroku z prodlení (kromě preventivního působení na dlužníka, aby dlužnou částku zaplatil včas) také nahrazení újmy, která může věřiteli opožděnou platbou vzniknout, z hlediska právní povahy úroků z prodlení platí, že jsou ve vztahu k jistině nárokem akcesorickým (§ 513 o. z.). Úroky z prodlení je proto věřiteli povinen zaplatit vždy dlužník, kterým je v této věci Krajský soud v Brně. Tato povinnost dlužníka nemůže přejít na žalovanou, a to ani v případě, že žalobce (věřitel) svůj požadavek na zaplacení úroků z prodlení označí jako škodu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Jak již bylo uvedeno výše, úrok z prodlení plní též funkci náhrady škody. Zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. se hradí vždy, bez ohledu na to, jaká a zda vůbec nějaká škoda vznikla. Souběžná kompenzace utrpěné materiální újmy ještě i skrze náhradu škody v té samé výši je vyloučena. Právě v úrocích z prodlení se již realizuje zákonný reparační mechanismus, který utrpěnou škodu nahrazuje. Pokud by však v určitém případě konkrétní rozsáhlejší škoda přeci jen vznikla, může ji věřitel bez omezení nárokovat; vždy však pouze v části, která úroky z prodlení převyšuje (§ 1971 o. z.). Zákon se tím snaží zamezit, aby k reparaci újmy docházelo dvakrát (srov. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná v tomto řízení není pasivně věcně legitimována, neboť jí nesvědčí povinnost podle hmotného práva k zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", s jejíž úhradou žalobci byl v prodlení Krajský soud v Brně. Žalobce se zároveň nedomáhá náhrady rozsáhlejší škody, která by převyšovala zákonný úrok z prodlení. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně tak bylo správné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za jeden úkon, a to písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšnému žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).\n2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu vznikla nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], když nebylo rozhodnuto o nároku žalobce na odměnu v zákonem stanovené lhůtě. Škoda představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka], která byla žalobci přiznána jako odměna a náhrada hotových výdajů, tj. [částka] za každý den prodlení. Žalovaná byla v prodlení s vydáním rozhodnutí po dobu 368 dní (od [datum] do [datum]), škoda tak činí částku [částka] (368 dní x [částka]).\n3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze úroky z prodlení považovat za škodu ve smyslu občanského zákoníku, neboť se nejedná ani o skutečnou škodu, ani o ušlý zisk a již z podstaty věci ani o dluh, který by vznikl na straně žalované. Žalovaná dále uvedla, že i vymezení časového období, za nějž měla žalobci tvrzená škoda vzniknout, je vadné, když zejména v období od [datum] do [datum] k nesprávnému úřednímu postupu nedocházela.\n4. Soud I. stupně vyšel z mezi účastníky nesporných tvrzení, že žalobce v řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] vykonával bezplatnou obhajobu pro obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který dne [datum] zemřel. Žalobce podal dne [datum] u soudu žádost o odměnu za právní zastoupení a náhradu nákladů za bezplatnou obhajobu obžalovaného. Vydání rozhodnutí žalobce urgoval dne [datum] a dne [datum] podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Následně se žalobce stížností ze dne [datum] obrátil na vedení soudu, kdy tato stížnost byla místopředsedou Městského soudu v Brně vyhodnocena jako důvodná a žalobci bylo sděleno, že usnesení bude vypraveno nejpozději do [datum]. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů žalobci ve výši [částka]. Žalobce podal proti usnesení stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 3 To 165/2019-26112, tak že napadené usnesení soudu I. stupně bylo změněno a žalobci byla přiznaná odměna za právní zastoupení ve výši [částka]. Tato částka byla žalobci zaplacena Krajským soudem v Brně dne [datum]. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní svůj nárok předběžně uplatnil dne [datum], ta jeho žádosti nevyhověla.\n5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 2 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná.\n6. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je současné naplnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Soud I. stupně konstatoval, že Krajský soud v Brně se v řízení pod sp. zn. 46 T 5/2015 dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když o žalobcem podaném návrhu na přiznání odměny za bezplatnou obhajobu ze dne [datum] nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců, jak stanoví § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále i jen „tr. ř.“), ale až dne [datum].\n7. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že žalobcem požadovaná náhrada škody, která je definována jako zákonný úrok z prodlení, není škodou ve smyslu občanského zákoníku. Jedná se o příslušenství pohledávky, které není ani skutečnou škodou, ani ušlým ziskem (§ 2952 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále i jen „o. z.“). Nemůže být ani vznikem dluhu, neboť žalovaná nebyla ve vztahu k žalobci dlužníkem a žalobce nebyl jejím věřitelem. Na daný případ nedopadá ani žalobcem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 264/2012, neboť se týká prodlení žalované v souvislosti s předběžným uplatněním nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.\n8. Soud I. stupně uvedl, že z toho, jak žalobce vymezil svůj žalobní návrh je zřejmé, že výše peněžní částky, která byla žalobci vyplacena jakožto odměna za právní zastoupení, zůstala nezměněná a žalobce tím, že soud o jeho návrhu nerozhodl včas, neutrpěl žádnou majetkovou újmu. Žalobce, pakliže se domáhá náhrady ve výši úroků z prodlení, nedokládá a ani netvrdí, že by se jeho majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku. Žalobci nevznikla ani škoda v podobě ušlého zisku, neboť odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu věcí dosáhl. Pouze hypotetické závěry o možném zúročení předmětné částky, což ovšem žalobce ani ve své žalobě nečiní, nelze považovat za dostatečně tvrzený a dokládající vznik škody. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně žádná škoda nevznikla, proto žalobu v celém rozsahu zamítl.\n9. Pouze pro úplnost soud I. stupně dodal, že žalobcem vymezený nárok byl učiněn nesprávně, neboť v posuzovaném případě mohlo o odpovídající dobu v příčině s nesprávným úředním postupem soudu I. stupně jít maximálně v období od [datum] do [datum], tedy v období, kdy o podaném návrhu žalobce nebylo včasně rozhodnuto, a navíc maximálně stran částky [částka], která byla žalobci přiznána soudem I. stupně. Ohledně dalšího období, tj. od [datum] do [datum] (jak žalobce vymezil ve své žalobě), není dána ani existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, neboť v tomto období rozhodoval odvolací soud o odvolání žalobce, přičemž pro jeho rozhodnutí není již stanovena žádná zákonná lhůta, když v § 151 odst. 3 tr. ř. se hovoří o lhůtě pro rozhodnutí soudu I. stupně.\n10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle nichž přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] za úkon (vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání) podle § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.\n11. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nejprve uvedl, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku vůbec nezmínil, že žalobce podal také stížnost ministryni spravedlnosti České republiky dne [datum], která žalobci dne [datum] sdělila, že stížnost byla oprávněná a jménem žalované požádala žalobce o omluvu za pochybení soudu a poučila žalobce, že z důvodu nedodržení lhůty k rozhodnutí o nároku na odměnu je možno se domáhat náhrady škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce dále zopakoval, že výši škody, která mu vznikla, vyčíslil jako ušlý zisk odpovídající úroku za dobu prodlení odkazem na § 1970 o. z. Žalobce proto nesouhlasil s právním názorem soudu I. stupně o tom, že žalobci škoda nevznikla, neboť ustanovení § 1970 o. z. přiznává úroku z prodlení právní postavení dluhu. Dle žalobce pak soud I. stupně nesprávně posoudil, že žalovaná v popsaném případě nebyla ve vztahu k žalobci dlužníkem a žalobce nebyl věřitelem. Žalobce odkázal na § 5 písm. a) OdpŠk a uvedl, že s ohledem na tuto právní úpravu nemohl žalovat o náhradu škody přímo Krajský soud v Brně, ale pouze Českou republiku jednající Ministerstvem spravedlnosti. Došlo tak k sukcesi, právnímu nástupnictví České republiky ze zákona, povinnosti plnit pohledávku věřitele, tedy žalobce, pokud vznikla dlužníkovi, tj. Krajskému soudu v Brně. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a nově rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.\n12. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že není důvodné. Uvedla, že soud I. stupně řádně a správně učinil veškerá relevantní skutková zjištění a věc i po stránce právní správně a v souladu se zákonem i příslušnou judikaturou vyšších soudů posoudil. Žalovaná zopakovala, že požadavek žalobce na náhradu škody je namístě posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb. Argumentace žalobce ustanovením § 1970 o. z. je lichá, neboť žalovaná Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti nebyla nikdy v prodlení s úhradou částky [částka] žalobci, protože žádnou takovou povinnost nikdy neměla. Žalobce směšuje dohromady různé právní instituty (povinnost dlužníka dle § 1970 o. z. a nárok na náhradu škody v režimu speciálního zákona č. 82/1998 Sb.), na základě čehož dovozuje nesprávné právní závěry. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.\n13. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. Žalovaná, která byla k jednání řádně předvolána dne [datum], se z jednání omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.\n14. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně neprováděl žádné dokazování, neboť vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Odvolací námitka žalobce, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním / § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy není opodstatněná. Pokud žalobce namítal, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku nezmínil výsledek šetření jeho stížnosti podané ministryni spravedlnosti České republiky, která se žalobci dne [datum] za pochybení soudu omluvila a poučila žalobce o možnosti domáhat se náhrady škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., pak odvolací soud konstatuje, že tato skutečnost nemohla mít žádný vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně.\n15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalobce podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy že rozhodnutí soudu I. stupně má spočívat na nesprávném právním posouzení věci.\n16. Žalobce se domáhá náhrady škody za nesprávný úřední postup Krajského soudu v Brně spočívající v tom, že v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nebylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů žalobce, jako ustanoveného obhájce, v zákonné lhůtě dle § 151 odst. 3 tr. ř. Za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem soudů v trestním řízení odpovídá stát /§ 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk/, za který jedná Ministerstvo spravedlnosti / § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) OdpŠk/. Vzhledem k tomu, že zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje úpravu náhrady škody, je třeba vyjít z obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (§ 26 OdpŠk). Soud I. stupně z těchto předpokladů vycházel a správně uzavřel, že škoda tak, jak ji žalobce vymezil, tzn. částka odpovídající zákonnému úroku z prodlení za včas nevyplacenou částku [částka] v období od [datum] do [datum], není škodou ve smyslu občanského zákoníku, neboť není ani skutečnou škodou (snížení aktiv), ani ušlým ziskem (§ 2952 věta první o. z.).\n17. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně též v jeho závěru, že zákonný úrok z prodlení není ani skutečnou škodou spočívající ve vzniku dluhu ve smyslu § 2952 věty druhé o. z. Je pravdou, že skutečná škoda může s účinností od [datum] spočívat též v dluhu (zvýšení pasiv); tzn., že podmínka vzniku povinnosti nahradit škodu může nastat již tím, že jmění poškozeného je zatíženo dluhem, a to bez ohledu na to, jak a zda bude dluh splněn. V této věci je však třeba rozlišit jednak to, že vůči žalobci měl dluh Krajský soud v Brně, nikoliv Ministerstvo spravedlnosti, jak správně uvedl soud I. stupně, a jednak vysvětlit vztah škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu a úroku z prodlení.\n18. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.\n19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.\n20. Podle § 1971 o. z. věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.\n21. Odvolací soud konstatuje, že jestliže byl Krajský soud v Brně příslušným orgánem státu nejen k vydání rozhodnutí o výši odměny a náhradě hotových výdajů žalobce, ale též k vyplacení přiznaného nároku žalobci (§ 151 odst. 3 a 5 tr. ř.), pak byl zároveň ve vztahu k žalobci jeho dlužníkem. Pokud dlužník - Krajský soud v Brně - svůj dluh řádně a včas nesplnil, byl v prodlení (§ 1968 věta první o. z.), a žalobce tak po něm mohl požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ačkoliv je cílem úroku z prodlení (kromě preventivního působení na dlužníka, aby dlužnou částku zaplatil včas) také nahrazení újmy, která může věřiteli opožděnou platbou vzniknout, z hlediska právní povahy úroků z prodlení platí, že jsou ve vztahu k jistině nárokem akcesorickým (§ 513 o. z.). Úroky z prodlení je proto věřiteli povinen zaplatit vždy dlužník, kterým je v této věci Krajský soud v Brně. Tato povinnost dlužníka nemůže přejít na žalovanou, a to ani v případě, že žalobce (věřitel) svůj požadavek na zaplacení úroků z prodlení označí jako škodu.\n22. Jak již bylo uvedeno výše, úrok z prodlení plní též funkci náhrady škody. Zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. se hradí vždy, bez ohledu na to, jaká a zda vůbec nějaká škoda vznikla. Souběžná kompenzace utrpěné materiální újmy ještě i skrze náhradu škody v té samé výši je vyloučena. Právě v úrocích z prodlení se již realizuje zákonný reparační mechanismus, který utrpěnou škodu nahrazuje. Pokud by však v určitém případě konkrétní rozsáhlejší škoda přeci jen vznikla, může ji věřitel bez omezení nárokovat; vždy však pouze v části, která úroky z prodlení převyšuje (§ 1971 o. z.). Zákon se tím snaží zamezit, aby k reparaci újmy docházelo dvakrát (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] - [číslo]).\n23. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná v tomto řízení není pasivně věcně legitimována, neboť jí nesvědčí povinnost podle hmotného práva k zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky [částka], s jejíž úhradou žalobci byl v prodlení Krajský soud v Brně. Žalobce se zároveň nedomáhá náhrady rozsáhlejší škody, která by převyšovala zákonný úrok z prodlení. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně tak bylo správné.\n24. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.\n25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za jeden úkon, a to písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšnému žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2022:91.Co.80.2022.1","publishedAt":"2022-06-27","decisionAt":"2022-06-01","caseNumber":{"senate":91,"registry":"CO","index":80,"year":2022,"pageNumber":143},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Aleš","lastName":"Nezdařil","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 11/2021-124,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":19,"registry":"C","index":11,"year":2021,"pageNumber":124},"affectedDate":"2021-11-08","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"513","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"89a","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"120","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2952","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1971","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"174a","lexNumber":6,"lexYear":2002,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["MAJETKOVA_UJMA","NEMAJETKOVA_UJMA","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","PENEZITE_PLNENI","USLY_ZISK"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}