{"uuid":"8a7b3265-1a96-4043-8942-224b16c62d62","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupen advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: Česká republika – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 3 350 000 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. prosince 2025, č. j. 11 C 127/2025-53,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení; jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 51 150 Kč, k rukám advokáta žalobce, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení; jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje.II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 51 150 Kč, k rukám advokáta žalobce, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v které žalobce požadoval zaplacení 3 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"3 350 000 Kč od 28. 5. 2025 do 4. 6. 2025 a z částky 3 100 000 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 47 678 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 3 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28. 5. 2025 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že u ní žalobce svůj nárok uplatnil dne 4. 12. 2024, žalovaná jej shledala stanoviskem ze dne 27. 5. 2025 zčásti opodstatněným a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 27. 6. 2023 podala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (bývalá družka žalobce) trestní oznámení na žalobce. Dne 26. 7. 2023 v 9:50 hod. byl žalobce zadržen jako podezřelý a byl umístěn do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Usnesením ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 26. 7. 2023 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit v červnu 2023 na své nezletilé dceři ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"., narozené v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rok","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ze zadržení byl žalobce propuštěn dne 27. 7. 2023 v 17:20 hod. Usnesením státního zástupce ze dne 27. 7. 2023 bylo žalobci uloženo předběžné opatření podle § 88d odst. 1 tr. řádu spočívající v zákazu styku žalobce s dcerou včetně jakéhokoli jejího kontaktování či vyhledávání, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků. Stížnosti žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání a proti usnesení o nařízení předběžného opatření byly zamítnuty. Usnesením státního zástupce ze dne 2. 11. 2023 nebyla povolena setkání žalobce s dcerou, která se měla uskutečnit ve dnech 11. 11., 25. 11. a 9. 12 2023 vždy od 14:00 hod. a vždy v délce minimálně 120 minut. Dne 10. 1. 2024 byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a z odvětví psychologie, který obsahoval mj. přepis protokolu o výslechu dcery žalobce jako svědka, která jednání, pro které byl žalobce obviněn, nepopsala. Žalobce podle posudku absolvoval falografické vyšetření. Znalci uzavřeli, že u žalobce nezjistili přítomnost duševní choroby ve vlastním slova smyslu, neprokázali přítomnost strukturované sexuální deviace, vztah žalobce k dceři byl a je dobrý. Dne 27. 2. 2024 došel ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" znalecký posudek z oboru zdravotnictví o duševním zdraví a stavu dcery žalobce, v němž dcera žalobce opět stíhané jednání nepopsala. Znalci uzavřeli, že dcera měla k žalobci pravděpodobně původně úzký pozitivní vztah, po separaci od něj došlo k odstupu, objevily se ambivalence. Dcera uvedla, že se jí po tátovi stýská. Strach či obavy nejsou s jeho postavou spojeny, může však přebírat postoje toho prostředí, kde se nejvíce nachází (žije s matkou u jejích rodičů). Dne 11. 4. 2024 byla podána obžaloba ke Krajskému soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", státní zástupce navrhoval uložit žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon by byl zařazen do věznice s ostrahou. Věc byla u soudu projednána při hlavním líčení konaném ve dnech 13. 5., 19. 6. a 9. 7. 2024, kdy byli vyslechnuti žalobce, svědci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (matka žalobce), ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (rodiče ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dále 4 znalci. Při hlavním líčení konaném dne 9. 7. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se v obžalobě uvedený skutek stal. Současně bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo zrušeno dříve nařízené předběžné opatření. Státní zástupce podal ihned po vyhlášení rozsudku odvolání, jakož i stížnost proti usnesení. Usnesením Vrchního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 30. 7. 2024 byly jako nedůvodné zamítnuty stížnosti státního zástupce a zmocněnce poškozené proti usnesení o zrušení předběžného opatření. Usnesením Vrchního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 22. 10. 2024 pak bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud I. stupně dále zjistil, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se v roce 2021 domáhala svěření nezletilé dcery do své péče a stanovení výživného. Rozsudkem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 17. 3. 2022, který nabyl právní moci dne 14. 5. 2022, byla dcera svěřena do péče matky, otci (žalobci) bylo uloženo platit výživné a byl mu stanoven postupně se rozšiřující styk s dcerou. Matka v řízení tvrdila, že otec užívá drogy, soud však v tomto směru neučinil žádný skutkový závěr. V roce 2023 byla opatrovnická rozhodnutí vyžádána ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v souvislosti s trestním stíháním žalobce. Dne 7. 2. 2024 se matka žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" domáhala úpravy styku s vnučkou, dne 2. 5. 2024 byla schválena dohoda umožňující její kontakt s dítětem za přítomnosti matky. Matka nezletilé dne 15. 8. 2024 navrhla, aby byl případný kontakt žalobce s dcerou obnoven pouze asistovanou formou. Soud dne 21. 8. 2024 předběžným opatřením nařídil asistovaná setkání v poradně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", která se však zpočátku nedařilo realizovat zejména kvůli nedostatečné součinnosti žalobce (nevyzvedával si zásilky). Po obnovení kontaktů na začátku roku 2025 zprávy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a poradny uváděly, že dcera po počátečních obavách se žalobcem komunikovala bez problémů, hrála si s ním a na další setkání se těšila; matka však s předáváním nesouhlasila a dceru na ně dostatečně nepřipravovala. Matka následně v červenci 2025 prosadila nařízení předběžného opatření výrazně omezující styk žalobce s dcerou, avšak odvolací soud toto rozhodnutí změnil s tím, že nejsou dány důvody pro pokračující omezení kontaktu a styk se má řídit původním rozsudkem. V říjnu 2025 rodiče uzavřeli dohodu o postupném obnovení pravidelného víkendového styku žalobce s dcerou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud I. stupně vyslechl svědkyni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", matku žalobce, který vypověděla, že trestní stíhání žalobce velmi negativně zasáhlo. Žalobce podle ní psychicky trpěl, výrazně zhubl, uzavřel se do sebe, omezil komunikaci s okolím a nejvíce jej trápilo, že se nesměl stýkat se svou dcerou. Před zahájením trestního stíhání přitom žádné psychické problémy u žalobce nepozorovala. Současně uvedla, že žalobce absolvoval všechna požadovaná vyšetření a snažil se situaci řešit, přičemž v rodině nikdo nepochyboval o jeho nevině. Svědkyně dále uvedla, že informace o trestním stíhání se rozšířily v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", což mělo podle jejích poznatků negativní dopad na žalobcovy osobní i pracovní vztahy. Od žalobce se dozvěděla, že přišel o řadu přátel, někteří lidé jej označovali za pedofila, měl problémy se získáváním práce a nakonec musel opustit i pronajatý byt. Ve vztahu k nezletilé dceři svědkyně uvedla, že před trestním stíháním byl vztah žalobce a dcery bezproblémový a pravidelně spolu trávili čas. Zákaz styku nesl žalobce velmi těžce. Svědkyně sama se musela domáhat kontaktu s vnučkou soudní cestou. Po obnovení styku otce s dcerou podle ní na svůj dřívější vztah plynule navázali, dcera se k žalobci měla, ráda s ním trávila čas a chtěla u něj již i přespávat. Současně uvedla, že matka dítěte již do jejich styku nezasahuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že trestní stíhání pro něj představovalo nejtěžší životní zkušenost, která jej psychicky velmi zasáhla. Po sdělení obvinění byl v šoku, obával se možného odsouzení, trpěl úzkostmi, poruchami spánku a nočními můrami. Zdůraznil, že po celou dobu řízení poskytoval orgánům činným v trestním řízení plnou součinnost a absolvoval všechna požadovaná vyšetření, včetně sexuologického vyšetření, které vnímal jako zvlášť ponižující. Za nejzávažnější důsledek trestního stíhání považoval zákaz styku s nezletilou dcerou. Uvedl, že dceru nesměl vídat ani oslovit, ačkoli ji vzhledem k blízkosti bydliště často potkával. Situaci nesl velmi těžce a musel se ovládat, aby zákaz neporušil. V souvislosti se zákazem styku a reakcemi okolí se nakonec odstěhoval z původního bydliště. Informace o jeho trestním stíhání se rozšířily mezi obyvateli ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zejména prostřednictvím okruhu osob spojených se školkou, kterou dcera navštěvovala. V důsledku toho přišel o většinu přátel, ztratil pracovní kontakty a zakázky, někteří lidé se od něj odvrátili a v pracovním prostředí se setkával i s narážkami, že se stíhaného jednání dopustil. Trestní stíhání tak mělo významný negativní dopad na jeho společenský i pracovní život. Matka i sestra po celou dobu žalobci věřily a podporovaly jej. K otázce vztahu s dcerou žalobce vypověděl, že před zahájením trestního stíhání byl jejich vztah velmi dobrý a pravidelně spolu trávili čas. Po obnovení kontaktu po skončení trestního řízení bylo nutné vztah postupně obnovovat, dcera měla zpočátku odstup, avšak postupně se jejich vztah zlepšil. V době výpovědi již spolu trávili víkendy, dcera se na něj těšila, chtěla u něj přespávat a podle žalobce se jejich vzájemný vztah v podstatě vrátil do stavu před zahájením trestního stíhání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Na podkladě těchto podstatných skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5, § 8 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), že žaloba je částečně důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud I. stupně vysvětlil, že podle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. Nemajetkovou újmu způsobenou žalobci předmětným trestním stíháním soud I. stupně hodnotil jako újmu jedinou. Žalobcem uváděné skutečnosti členěné do dvou okruhů, za které požadoval dvě samostatná zadostiučinění, soud I. stupně posoudil „jen“ jako okolnosti důležité pro posouzení rozsahu a intenzity vzniklé nemajetkové újmy a pro určení formy a případně výše zadostiučinění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud I. stupně při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění zvažoval povahu trestní věci, délku trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Poukázal na to, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Přestože žalobce dosud nebyl trestán, s ohledem na výši trestní sazby mu zjevně hrozilo uložení výrazného nepodmíněného trestu odnětí svobody (státním zástupcem bylo v obžalobě navrhováno 5 let ve věznici s ostrahou). To je podle soudu I. stupně okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu výrazně zvyšuje. Žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno výrazně vyšší společenské odsouzení než např. v případě majetkové či hospodářské trestné činnosti. Stíhaného jednání se navíc měl žalobce dopustit vůči své ani ne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":" dceři, což dále společenské odsouzení, a tedy i nemajetkovou újmu zvyšuje (za horší snad může být považováno již jen obvinění z vraždy). Jako skutečnost zvyšující nemajetkovou újmu soud I. stupně též zohlednil, že žalobce byl (byť krátkodobě od 9:50 hod. dne 26. 7. 2023 do 17:20 hod. dne 27. 7. 2023) omezen na osobní svobodě, kdy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" strávil i noc. Nemajetkovou újmu zvyšuje podle soudu I. stupně i to, že žalobce byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu, tj. z důvodu, že nebylo prokázáno, že by se stíhaný skutek vůbec stal. Z provedených důkazů naopak nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. Orgány činné v trestním řízení měly důvod trestní stíhání žalobce vést, obvinění vznesené ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jejími rodiči musely (i s ohledem na objekt daného jednání) důkladně prověřit. Konečné posouzení věci, které stálo na vyhodnocení věrohodnosti výpovědí svědků jako jediných usvědčujících důkazů, pak bylo úkolem soudu, který žalobce podané obžaloby zprostil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Trestní stíhání žalobce trvalo od 26. 7. 2023 do 15. 10. 2024, tj. 1 rok a 2,5 měsíce. Uvedenou dobu považoval soud I. stupně za přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku. Poté konstatoval, že doba, po kterou předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze ani celkově označit za výrazně dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Trestní stíhání představovalo podle soudu I. stupně pro žalobce významný zásah do jeho osobnostní sféry. Vedle obvyklých negativních dopadů spojených s trestním řízením, zejména psychické zátěže, stresu, nejistoty a obav z odsouzení, žalobce intenzivně prožíval také pocity studu a ponížení vyvolané povahou stíhaného skutku a absolvováním sexuologického vyšetření. U žalobce se projevily psychické obtíže spočívající především ve zhoršení spánku, uzavřenosti a menší komunikativnosti, nevyžadovaly však odbornou léčbu ani nezanechaly závažnější zdravotní následky. Významným důsledkem trestního stíhání byl rovněž roční zákaz jakéhokoli styku s nezletilou dcerou, který žalobce nesl velmi těžce. Odloučení přechodně narušilo jejich vzájemný vztah a po obnovení kontaktu bylo nutné jej postupně znovu budovat. Současně však bylo prokázáno, že vztah nebyl trvale poškozen a že se po obnovení styku fakticky vrátil na úroveň před zahájením trestního stíhání. Trestní stíhání mělo dopad také na společenské postavení žalobce. Informace o jeho stíhání se rozšířily v místě bydliště a negativně zasáhly jeho pověst, když nebylo prokázáno, že by měl žalobce již před zahájením trestního řízení špatnou pověst. V důsledku toho žalobce přišel o většinu přátelských kontaktů, ztratil pracovní příležitosti navázané na tyto vztahy a byl nucen změnit bydliště, ať již z důvodu reakce pronajímatele, nebo snahy vyhnout se setkávání s dcerou, kterou nesměl kontaktovat. Naproti tomu rodinné vztahy trestní stíhání zásadně neovlivnilo, neboť nejbližší rodina žalobci věřila, podporovala jej.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Zadostiučinění v penězích bylo podle názoru soudu I. stupně namístě poskytnout již na základě samotné povahy předmětné trestní věci, tj. obvinění ze znásilnění vlastní dcery útlého věku, které vešlo ve veřejnou známost, i kdyby žádné konkrétní dopady do jednotlivých sfér života žalobce nebyly prokázány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud I. stupně podrobně popsal jiné případy osob poškozených nezákonným trestním stíháním (věci vedené u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") a porovnal je s případem žalobce. Nejprve soud I. stupně poukázal na to, že škála poskytovaného zadostiučinění je v obdobných či podobných věcech skutečně široká (mezi 10 000 Kč až 270 000 Kč). Zároveň uvedl, že žádný z porovnávaných případů se plně neshoduje s případem žalobce, když v jednotlivých případech se objevují vždy jen některé z dopadů komplexně prokázaných u žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud I. stupně měl nakonec za to, že případ žalobce je nejvíce podobný případu sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Oproti tomuto případu zohlednil, že trestní stíhání žalobce trvalo podstatně kratší dobu, a naopak, že žalobce byl i zadržen, že trestní stíhání mělo dopady na okolí v místě jeho bydliště, kde se o něm vědělo, a na pracovní příležitosti a že u žalobce došlo k přechodnému narušení vztahu s dcerou. Soud I. stupně tak za adekvátní zadostiučinění považoval částku 300 000 Kč. Při porovnání se staršími srovnávanými případy a tam přiznanými částkami pak soud I. stupně zohlednil též vliv inflace, kdy za roky 2015-2024 (nejstarší rozhodnutí je z roku 2014) činila kumulovaná inflace cca 52 %. Výše poskytovaného zadostiučinění by měla podle soudu I. stupně odpovídat poměrům v České republice a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. Na uvedený závěr nemělo podle soudu I. stupně vliv, že pro oblast odškodňování nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byla možnost zohledňování vlivu inflace vyloučena (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25), když způsob určování výše zadostiučinění v této oblasti stojí na jiných základech než v případě nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud I. stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč (kdy zohlednil její plnění ve výši 50 000 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení od 5. 6. 2025 do zaplacení, když žádost žalobce o náhradu újmy byla doručena žalované dne 4. 12. 2024 a lhůta 6 měsíců k plnění podle § 15 odst. 1 OdpŠk skončila dne 4. 6. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 47 678 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně. Namítal, že pouhá komparace obdobných právních případů nemůže být jediným kritériem pro rozhodnutí o (ne)důvodnosti jeho nároku. Ve věci je třeba důkladně a individuálně hodnotit každý jednotlivý aspekt tak, aby rozhodnutí bylo minimálně spravedlivé. Žalobce měl za to, že přiznaná náhrada nemajetkové újmy je zcela nedostačující a nespravedlivá v porovnání s rozsahem zásahu do jeho osobnostních, a především rodičovských práv, způsobeným nezákonným trestním stíháním. V případě žalobce došlo k mimořádnému zásahu do jeho rodičovských práv, který byl nadále matkou nezletilé dcery zneužíván k omezování styku žalobce s dcerou prostřednictvím civilního řízení, a to až do doby, kdy matka (mimo jiné i na základě tlaku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a opatrovnického soudu) uzavřela se žalobcem dohodu o rozsahu styku žalobce s dcerou. Je zcela nepochybné, že nebýt nezákonného trestního stíhání, nedošlo by k (nezákonnému) omezení styku žalobce s dcerou (trvající 1 rok), a ani by posléze nedošlo k obstrukcím ze strany matky nezletilé. Žalobce uvedl, že nepožaduje náhradu za jednání matky, které je sice v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce (sama matka nezletilé toto nezákonné trestní stíhání žalobce vyvolala), ale fakticky s touto právní věcí nesouvisí; žalobce se domáhá náhrady za nezákonný zásah do jeho rodičovských (omezení po dobu 1 roku) a osobnostních (trvající po celou dobu nezákonného trestního stíhání) práv, a to v rozsahu, jak bylo tvrzeno v žalobě, a jak shrnul soud I. stupně. Žalobce dále namítal, že vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nevyplývá, na základě čeho, z jakých důvodů a na jakém právním rámci došlo k zamítnutí zbývajícího nároku žalobce na zaplacení částky 3 100 000 Kč s příslušenstvím, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalovaná podala odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku soudu I. stupně. Žalovaná především rozporovala existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a narušením vztahu mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou (a tedy zásahem do rodinného života žalobce). Uvedla, že již v řízení před soudem I. stupně poukazovala na to, že na základě znaleckého zkoumání provedeného v trestním řízení bylo uzavřeno, že dcera žalobce k němu přechovává nadále pozitivní a vřelý vztah, avšak do značné míry přejímá postoje své matky, která k žalobci má vztah naopak výrazně negativní. Podle žalované je tak zřejmé, že jakékoliv antipatie, které dcera žalobce nyní vůči žalobci pociťuje (nebo může v budoucnosti pociťovat), jsou výsledkem vlivu matky, značně vypjatého opatrovnického řízení a obecně dysfunkčního rodinného soužití, nikoliv tedy následkem nezákonného trestního stíhání. Žalovaná nenese odpovědnost za jednání matky, jejíž negativní vztah směrem k žalobci může ovlivňovat postoje nezletilé. Žalovaná namítala, že z provedeného dokazování neplyne závěr soudu I. stupně, že nezletilá dcera přejímala ze strany své matky negativní pohled na žalobce toliko z důvodu odloučení vlivem předběžného opatření omezujícím styk žalobce s dcerou a pouze po dobu trvání tohoto předběžného opatření. Žalovaná též poukázala na to, že paralelně s trestním stíháním bylo vedeno u Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" opatrovnické řízení, v jehož rámci rovněž došlo k omezení styku žalobce s dcerou, a to na jednu hodinu za dva týdny. Soud I. stupně se tak podle žalované náležitě nevěnoval objasnění příčinné souvislosti mezi nemajetkovou újmou a škodnou událostí. Soud I. stupně se pak nevypořádal ani s námitkou žalované, že předběžné opatření omezující styk mezi žalobcem a nezletilou, k jehož vydání došlo na základě institutů trestního práva procesního, nebylo nikdy pro nezákonnost zrušeno ani změněno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalovaná dále nesouhlasila se způsobem, jakým se soud I. stupně vypořádal s komparativní judikaturou a s valorizací přiznaného zadostiučinění s ohledem na míru znehodnocení měny od doby, kdy byla použitá srovnávací judikatura vydána. Žalovaná měla za to, že nejpřiléhavější ke srovnání není věc vedená u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", když poukázala na rozdíly mezi uvedenou věcí a případem žalobce. Podle jejího názoru je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu žalobce částka 50 000 Kč, která odpovídá žalovanou předložené komparativní judikatuře. Žalovaná nesdílela názor soudu I. stupně o nutnosti modifikace výsledné částky s přihlédnutím ke znehodnocení měny vlivem inflace, neboť nemá oporu v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že se žaloba co do částky 250 000 Kč s příslušenstvím zamítá, a aby přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání účastníků rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 16. 9. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že částečně důvodným je toliko odvolání žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 13 až 21 odůvodnění napadeného rozsudku), z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4 až 7 odůvodnění tohoto rozsudku, s nimiž se zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní (kromě adekvátní výše peněžitého zadostiučinění, jak bude rozvedeno dále), aplikuje přitom správně příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že při stanovení formy či výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a které se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, se vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále i jen „R 122/2012“), jak správně konstatoval soud I. stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Nelze bez dalšího vycházet z toho, že vznik nemajetkové újmy se při nezákonném trestním stíhání v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje, jak uvedl soud I. stupně. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že v případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Žalobce splnil svou povinnost tvrzení o skutečnostech, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétních práv, když uvedl, že trestním stíháním došlo k porušení nedotknutelnosti jeho osoby a soukromí, k porušení jeho lidské důstojnosti vč. důstojnosti v sexuální oblasti a k zásahu do osobní cti a dobré pověsti. Zejména pak bylo zasaženo do jeho rodičovských práv, kdy mělo dojít ke zničení jeho vztahu s nezletilou dcerou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že vedle obvyklých následků spojených s trestním stíháním, spočívajících v psychické zátěži, stresu, nervozitě, pocitech nejistoty a obavách z odsouzení, žalobce prokázal svá tvrzení, že pociťoval také stud, pokoření a ponížení vyvolané povahou stíhaného skutku. Zvlášť negativně na něj dopadlo sexuologické vyšetření, které vnímal jako obzvláště ponižující. U žalobce se projevily jen drobné psychické problémy, kdy špatně spal, stal se uzavřenějším, méně komunikativním; žádnou odbornou pomoc žalobce nevyhledal. Bylo též prokázáno, že v důsledku trestního stíhání žalobce změnil své bydliště a že v místě jeho původního bydliště bylo trestní stíhání veřejně diskutováno, což mělo negativní dopad na pověst žalobce. V návaznosti na to žalobce dočasně přišel prakticky o všechny své přátele v místě původního bydliště a zároveň i o pracovní příležitosti navázané na tyto osobní vazby. Trestní stíhání pak dočasně narušilo vztah žalobce s nezletilou dcerou, kdy odloučení od dcery žalobce prožíval velmi negativně. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by vztah žalobce s dcerou byl trestním stíháním trvale poškozen nebo narušen. Naopak rozsah i kvalita jejich kontaktu se po skončení trestního stíhání v zásadě vrátily do stavu před zahájením trestního řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce žalované, že mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a zásahem do jeho rodinného života neexistuje příčinná souvislost. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že bezprostředním následkem trestního stíhání bylo vydání předběžného opatření státním zástupcem dne 27. 7. 2023, kterým byl žalobci zcela zakázán jakýkoliv kontakt s nezletilou dcerou. V důsledku toho byl žalobce fakticky vyřazen z každodenního života dítěte a po dobu 1 roku mu bylo znemožněno vykonávat rodičovská práva a udržovat osobní vztah s dcerou. Soud I. stupně přitom správně zjistil, že před zahájením trestního stíhání byly poměry mezi žalobcem a nezletilou dcerou po předchozích konfliktech rodičů stabilizovány, styk žalobce s dcerou byl upraven rozhodnutím opatrovnického soudu ze dne 17. 3. 2022 a probíhal pravidelně, přičemž žalobce si s dcerou vytvářel odpovídající citové vazby. Z provedeného dokazování naopak nevyplynulo, že by vztah mezi žalobcem a dcerou byl již před zahájením trestního stíhání narušen natolik, aby bylo možno následné omezení jejich kontaktu přičíst jiným okolnostem než právě trestnímu stíhání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že okolnost, že nezletilá dcera přebírala postoje své matky a jejích rodičů, příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a dočasným narušením vztahu žalobce s dcerou nevylučuje. Závěry znalců naopak potvrdily, že nezletilá měla k žalobci niterně pozitivní vztah, že se jí po něm stýskalo a že zhoršení vztahu bylo spojeno právě s jejich dlouhodobou separací, jakož i působením prostředí, v kterém dítě žilo. Jestliže byla tato separace vyvolána zákazem styku uloženým v souvislosti s trestním stíháním žalobce, představuje tato okolnost typický následek trestního stíhání. Skutečnost, že se na intenzitě následků podílelo i negativní nastavení matky dítěte, nemění nic na tom, že prvotní příčina spočívala v dlouhodobém nuceném odloučení žalobce od dcery.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Pokud žalovaná poukazovala na to, že na návrh matky nezletilé bylo opatrovnickým soudem vydáno dne 15. 8. 2024 předběžné opatření, v jehož rámci rovněž došlo k omezení styku žalobce s dcerou na jednu hodinu za dva týdny, pak odvolací soud uvádí, že uvedené rozhodnutí bylo vystavěno právě na skutečnostech souvisejících s probíhajícím trestním stíháním žalobce. Opatrovnický soud při nařízení asistovaného styku sám vycházel z toho, že žalobce se s dcerou po dobu 14 měsíců nestýkal a že je třeba jejich vztah postupně obnovovat. Omezení kontaktu žalobce s dcerou v paralelně probíhajícím opatrovnickém řízení tak nebylo okolností na trestním stíhání nezávislou, nýbrž představovalo pokračující důsledek situace vyvolané trestním stíháním žalobce a s ním spojeným zákazem styku s dcerou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Není proto důvodná námitka žalované, že rozhodující příčinou zásahu do rodinného života žalobce mělo být opatrovnické řízení. Soud I. stupně neuzavřel, že veškeré obtíže při následné obnově vztahu mezi žalobcem a dcerou byly způsobeny trestním stíháním. Naopak výslovně odlišil újmu vzniklou v době trvání zákazu styku od pozdějších komplikací, které byly ovlivněny jednak postupem samotného žalobce při přebírání soudních zásilek, jednak jednáním matky nezletilé. Soud I. stupně správně zdůraznil, že v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním lze spatřovat roční úplné odloučení žalobce od dcery a nutnost následného obnovování jejich vztahu, nikoliv však všechny pozdější obtíže vzniklé v rámci opatrovnického řízení. Odvolací soud proto neshledává v jeho úvahách žádný logický rozpor.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Nelze přisvědčit ani argumentaci žalované, že újma spojená s omezením styku žalobce s nezletilou dcerou nemůže být odškodněna proto, že předběžné opatření vydané v trestním řízení nebylo zrušeno pro nezákonnost. V projednávané věci totiž žalobce neuplatňuje samostatný nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným předběžným opatřením. Odpovědnost státu je zde založena na nezákonném rozhodnutí představovaném usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož nezákonnost plyne z výsledku trestního řízení. Dopady tohoto trestního stíhání do osobní, rodinné a společenské sféry žalobce pak představují okolnosti rozhodné pro posouzení rozsahu nemajetkové újmy. Skutečnost, že zákaz styku s nezletilou byl jedním z následků vedeného trestního stíhání, je proto namístě hodnotit v rámci celkového rozsahu vzniklé újmy, aniž by bylo nezbytné samostatně posuzovat zákonnost samotného předběžného opatření.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Odvolací soud dále uvádí, že soud","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"I. stupně při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním zohlednil také délku trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). V případě žalobce trval zásah do jeho osobnostní sféry 1 rok a 2,5 měsíce. Takovou dobu pak soud I. stupně správně nepovažoval za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Soud I. stupně vzal v úvahu i povahu trestné činnosti, pro kterou byl žalobce trestně stíhán /zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku/, za kterou mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody v délce 5 až 12 let (státním zástupcem bylo v obžalobě navrhováno 5 let ve věznici s ostrahou). Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že vzhledem k tomu, že žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, tak s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno výrazně vyšší společenské odsouzení. Stíhaného jednání se navíc měl žalobce dopustit vůči své ani ne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"věk","anonStyle":"ANON"},{"text":" dceři, což dále společenské odsouzení, a tedy i nemajetkovou újmu zvyšuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Odvolací soud nakonec shledal správný závěr soudu I. stupně, podle něhož je namístě, aby bylo žalobci poskytnuto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích. Co se týká výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (R 67/2016).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Soud I. stupně použil ke srovnání rozhodnutí vydaná v řízeních vedených u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (rozhodnutí označená žalobcem), sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (rozhodnutí označená žalovanou) a sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (rozhodnutí vyhledaná soudem I. stupně). Z nich zjistil, že jimi byla přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích poškozeným, která jim vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání obdobné trestné činnosti (znásilnění, pohlavní zneužití) s hrozbou obdobného trestu (trest odnětí svobody v délce 2 až 10 let, resp. 5 až 12 let). Lišila se pak délka jednotlivých trestních řízení a zejména následky trestního stíhání v osobnostních sférách poškozených.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. V této souvislosti odvolací soud upozorňuje, že v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (u Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"), Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2026, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", zrušil částečně rozsudky soudů I. i II. stupně věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Řízení tak dosud není pravomocně skončeno, proto se nehodí ke srovnání s případem žalobce. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil, že nárok na náhradu újmy způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, dospívá v okamžiku pravomocného skončení trestního stíhání, proto je z hlediska použitelnosti srovnávaných případů podstatné, kdy se završila odškodňovaná újma poškozených, tj. kdy trestní stíhání poškozených pravomocně skončilo a poškozeným vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy trestním stíháním způsobené. Jestliže má soud pro určení výše přiměřeného zadostiučinění použít srovnatelné případy, je třeba vycházet zejména z těch, které nejsou z pohledu završení vzniku újmy časově příliš vzdálené věci žalobce. Použití srovnatelných případů, a to jak z hlediska intenzity vytrpěné újmy, tak i okamžiku jejího završení, totiž zajistí přiměřenost výše zadostiučinění ve vztahu k ekonomické realitě České republiky a eliminuje nutnost její korekce s ohledem na inflaci či změnu životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1505/2023, ze dne 1. 11. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2495/2024, nebo ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2525/2024). Pokud tomu tak není a v důsledku plynutí času a změn ekonomických poměrů, zejm. inflace, není srovnávací případ beze zbytku použitelný, neboť podle něj stanovené zadostiučinění by bylo v případě žalobce nepřiměřeně nízké z důvodu ekonomických změn nastalých v době mezi skončením trestního stíhání ve srovnávacím případu a skončením trestního stíhání žalobce, je na soudu, aby odpovídajícím způsobem zadostiučinění navýšil. Přitom je třeba mít na paměti, že při stanovení výše zadostiučinění je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 250 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, kterého se měl dopustit na osobě mladší 15 let svěřené do jeho dozoru, a které bylo pravomocně skončeno v červenci 2022, tj. o 2 roky dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ nijak významně časově vzdálený od případu žalobce. Trestní řízení trvalo 3 x delší dobu (3 roky a 9 měsíců), což by svědčilo pro snížení odškodnění žalobce. V obou případech hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 5 až 12 let. Poškozený v porovnávané věci byl též bezúhonný jako žalobce a trestní stíhání na něho mělo obdobné osobnostní dopady jako na žalobce (trpěl nespavostí, byl zamlklý, fyzicky sešel), lékařskou pomoc nevyhledal. Na nejbližší rodinu poškozeného v porovnávané věci, která o trestním stíhání věděla, nemělo stíhání žádný dopad. V místě bydliště poškozeného v porovnávané věci se o trestním stíhání nevědělo, stíhání pro poškozeného nemělo žádné pracovní dopady. U žalobce však došlo navíc k zásahům do jeho rodinného života, což by svědčilo pro zvýšení částky odškodnění. Odvolací soud však poukazuje na to, že soudem přiznané zadostiučinění v porovnávané věci svou výší spíše vybočuje z obvykle přiznávaných částek poškozeným za nezákonné trestné stíhání v situaci, kdy následky v osobnostní sféře poškozeného byly v podstatě nepatrné, resp. se jednalo o následky obvykle spojené s každým trestním stíháním. Výše zadostiučinění přiznaná v uvedené věci se pohybuje při horní hranici dosavadní rozhodovací praxe, a proto jí nelze bez dalšího přikládat určující význam.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (u Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 60 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, kterého se měl dopustit na své nezletilé dceři, a které bylo pravomocně skončeno v srpnu 2014, tj. o 8 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce mírně vyšší. Trestní řízení trvalo o polovinu kratší dobu (7 měsíců), což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. V obou případech hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 5 až 12 let a dopady trestního stíhání do osobnostních sfér byly obdobné (nespavost, hubnutí, ztráta části přátel, poškození pověsti v obci, dopady na rodinný život a na vztah s dcerou). Poškozený v porovnávané věci byl na rozdíl od žalobce v minulosti již 2 x soudně trestán, nebyl nucen se přestěhovat a nedošlo k zásahům do jeho pracovního života, což odůvodňuje zvýšení odškodnění žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění (skutek se netýkal nezletilého dítěte) podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a které bylo pravomocně skončeno v červnu 2015, tj. o 7 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce mírně vyšší. Trestní řízení trvalo o polovinu kratší dobu (7,5 měsíce), což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což také svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Trestní stíhání v porovnávaném případě probíhalo v podstatě po celou dobu vazebně, kdy za újmu způsobenou vykonanou vazbou byl poškozený odškodněn samostatně. Poškozený v porovnávané žádné konkrétní dopady trestního stíhání do jednotlivých sfér jeho života netvrdil či neprokázal. Uvedené skutečnosti svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 10 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění (skutek se netýkal nezletilého dítěte) podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a které bylo pravomocně skončeno v listopadu 2011, tj. o 13 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálený od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce vyšší. Trestní řízení trvalo o kratší dobu (9 měsíců), což svědčí pro mírné zvýšení odškodnění žalobce. Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což také svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Poškozený v porovnávané věci byl psychicky na dně, hubnul, obával se o dokončení školy a možnost následného pracovního uplatnění, spolupracovníci do poškozeného rýpali. Dopady do života poškozeného tak nebyly takové intenzity jako u žalobce, když poškozený ve srovnávaném případě nebyl žádným způsoben postižen v rodinné sféře jeho života. Uvedený případ se podle názoru odvolacího soudu ke srovnání s věcí žalobce příliš nehodí, resp. je zřejmé, že žalobci se má dostat odškodnění výrazně vyšší než poškozenému v uvedené věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (u Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit na své nezletilé dceři, a které bylo pravomocně skončeno v únoru 2019, tj. o 5 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce mírně vyšší. Trestní řízení trvalo o delší dobu (2 roky), což svědčí pro snížení odškodnění žalobce. Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Poškozený v porovnávaném případě obdobně jako žalobce přišel o několik kamarádů, přestal chodit do společnosti, lidé v blízkém okolí se na něho dívali tzv. skrz prsty a s nezletilou dcerou měl předběžným opatřením vydaným v trestním řízení zcela zakázán styk po dobu 21 měsíců. V porovnávaném případě došlo také k narušení vztahu poškozeného k jeho nezletilým dětem, avšak zároveň bylo zjištěno, že vztahy poškozeného s jeho dětmi nebyly perfektní již před zahájením trestního stíhání. Naopak žalobce měl vztah se svou nezletilou dcerou před zahájením trestního řízení hezký, což odůvodňuje zvýšení odškodnění pro žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 270 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, které bylo pravomocně skončeno v červenci 2013, tj. o 9 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce vyšší. Trestní řízení trvalo téměř stejnou dobu (1 rok). Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. U poškozeného v porovnávaném případě však došlo k výrazně intenzivnějšímu zásahu do jeho osobnostní sféry tím, že věc byla rozsáhle medializována (média byla přítomna i u hlavního líčení, kde byl vyslýchán znalec a bylo probíráno sexuologické vyšetření poškozeného), v důsledku čehož se poškozený stal veřejně známým, čelil kvůli tomu invektivám a nemohl několik měsíců nalézt zaměstnání. U poškozeného v porovnávané věci došlo k narušení partnerského soužití s přítelkyní a k narušení vztahu s nezletilým synem, který od matky i ve škole slyšel, že otec je pedofil, což bylo zneužito i v opatrovnickém řízení týkajícím se péče o syna. Z důvodu podstatně méně intenzivního zásahu do osobnostní sféry žalobce by proto mělo být odškodnění žalobce výrazně nižší.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 120 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit na svém nezletilém synovi, tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno v srpnu 2018, tj. o 5 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ mírně časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce nepatrně vyšší. Trestní řízení trvalo o delší dobu (2 roky), což naopak svědčí pro snížení odškodnění žalobce. Poškozený v porovnávaném případě byl obžaloby zproštěn až v pořadí třetím rozsudkem soudu I. stupně, kdy předchozími dvěma rozsudky, následně zrušenými odvolacím soudem, byl nepravomocně uznán vinným a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku. Poškozený v porovnávané věci byl navíc po dobu necelých 11 měsíců ve vazbě, za újmu způsobenou vykonanou vazbou byl odškodněn samostatně. U poškozeného v porovnávané věci vznikly v důsledku trestního stíhání psychické problémy, pro které byl léčen na psychiatrii. Poškozený v porovnávané věci byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"funkce","anonStyle":"ANON"},{"text":", trestní stíhání se jej tak dotklo v profesní rovině, kdy jednak bylo ze strany jeho okolí velmi negativně vnímáno, jednak byl na dobu trestního stíhání postaven mimo službu a byl mu krácen plat. Dopady do osobnostní sféry poškozeného v porovnávané věci byly tedy mnohem intenzivnější než v případě žalobce, což svědčí pro snížení odškodnění pro žalobce. Poškozený v porovnávané věci naopak na rozdíl od žalobce neprokázal svá další tvrzení o následcích trestního stíhání v jeho osobnostní sféře, zejména v rodinném životě a ve vztazích s dětmi. Poškozený v porovnávané věci však byl po dobu 11 měsíců ve výkonu vazby, z čehož přirozeně plyne i absence kontaktu s nezletilými dětmi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Při celkovém porovnání uvedených případů dospěl odvolací soud k závěru, že případ žalobce svou závažností významně převyšuje věci, v nichž bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč až 60 000 Kč, neboť žalobce čelil obvinění ze sexuálního deliktu vůči vlastní nezletilé dceři, došlo k poškození jeho pověsti, ztrátě části přátelských a pracovních vazeb a k ročnímu zákazu styku s dcerou. Současně však nedosahuje intenzity zásahu ve věcech, v nichž bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 250 000 Kč až 270 000 Kč, neboť trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, žalobce nebyl dlouhodobě omezen na osobní svobodě, nerozvinula se u něj psychiatrická porucha a vztah s dcerou byl po skončení trestního stíhání obnoven. V této relaci se jako přiměřené jeví zadostiučinění ve výši","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"150 000 Kč. Odvolací soud nepřehlédl, že žalobce byl po dobu jednoho roku zcela odloučen od své nezletilé dcery. Tuto okolnost považuje za jeden z nejvýznamnějších faktorů zvyšujících újmu žalobce, a právě z tohoto důvodu považuje za nepřiléhavé srovnávat jeho případ výhradně s věcmi, v nichž k zásahu do rodinného života poškozených nedošlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. Odvolací soud z uvedených důvodů považuje za přiměřené odškodnění za nemajetkovou újmu, která vznikla žalobci v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (§ 7 odst. 1 a § 8 OdpŠk), částku 150 000 Kč vedle písemné omluvy žalované, která tak učinila stanoviskem ze dne 27. 5. 2025, nikoliv soudem I. stupně stanovenou částku 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci uhradila 50 000 Kč, zbývá žalované povinnost doplatit žalobci 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení; jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"50. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). V souzeném případě byl zcela úspěšný žalobce, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"51. Žalobci vznikly náklady ve výši 51 150 Kč, které jsou složeny za zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 49 150 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 1 účelně vynaložený úkon právní služby ve výši 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení dne 13. 11. 2024) podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, z odměny advokáta za 5 účelně vynaložených úkonů právní služby po 7 100 Kč z tarifní hodnoty 150 000 Kč a za 2 účelně vynaložené půlúkony právní služby po 3 550 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) a. t., v platném znění, a to za podání žaloby dne 19. 6. 2025 /§ 11 odst. 1 písm. d) a. t./, účast na jednání před soudem I. stupně dne 3. 10. 2025 /§ 11 odst. 1 písm. g) a. t./, označení důkazních návrhů a judikatury k výzvě soudu I. stupně dne 22. 10. 2025 /§ 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 a. t./, 2 x účast na jednání před soudem I. stupně dne 26. 11. 2025 od 13:19 hod. do 16:43 hod. /§ 11 odst. 1 písm. g) a. t./, účast při jednání soudu I. stupně dne 5. 12. 2025, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí /§ 11 odst. 2 písm. f) a. t./ a odvolání proti rozsudku soudu I. stupně dne 19. 3. 2026 včetně odůvodnění dne 27. 3. 2026 /§ 11 odst. 1 písm. k) a. t./, z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a z paušální náhrady hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., v platném znění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"52. Žalobci nebyla přiznána náhrada daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad jeho právního zástupce podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Součástí nákladů řízení je totiž daň z přidané hodnoty pouze tehdy, jestliže zástupce účastníka prokáže, že je plátcem této daně. Právní zástupce žalobce takový údaj ani doklad soudu nepředložil. Odvolací soud současně sám ověřoval jeho případnou registraci k dani z přidané hodnoty prostřednictvím veřejně dostupných registrů podle identifikačního čísla zástupce žalobce, přičemž registraci právního zástupce žalobce jako plátce daně z přidané hodnoty nezjistil. Za této situace nebyly splněny podmínky pro přiznání náhrady této daně jako součásti nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"53. Lhůtu k plnění ponechal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně na patnáct dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř., když takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O místě plnění k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto v souladu s § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v které žalobce požadoval zaplacení 3 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky, Anonymizováno, 3 350 000 Kč od 28. 5. 2025 do 4. 6. 2025 a z částky 3 100 000 Kč od 5. 6. 2025 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 47 678 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 3 350 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 28. 5. 2025 do zaplacení jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, .3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že u ní žalobce svůj nárok uplatnil dne 4. 12. 2024, žalovaná jej shledala stanoviskem ze dne 27. 5. 2025 zčásti opodstatněným a přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 50 000 Kč.4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 27. 6. 2023 podala , jméno FO,  (bývalá družka žalobce) trestní oznámení na žalobce. Dne 26. 7. 2023 v 9:50 hod. byl žalobce zadržen jako podezřelý a byl umístěn do , právnická osoba, . Usnesením , právnická osoba,  ze dne 26. 7. 2023 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit v červnu 2023 na své nezletilé dceři , jméno FO, ., narozené v roce , rok, . Ze zadržení byl žalobce propuštěn dne 27. 7. 2023 v 17:20 hod. Usnesením státního zástupce ze dne 27. 7. 2023 bylo žalobci uloženo předběžné opatření podle § 88d odst. 1 tr. řádu spočívající v zákazu styku žalobce s dcerou včetně jakéhokoli jejího kontaktování či vyhledávání, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků. Stížnosti žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání a proti usnesení o nařízení předběžného opatření byly zamítnuty. Usnesením státního zástupce ze dne 2. 11. 2023 nebyla povolena setkání žalobce s dcerou, která se měla uskutečnit ve dnech 11. 11., 25. 11. a 9. 12 2023 vždy od 14:00 hod. a vždy v délce minimálně 120 minut. Dne 10. 1. 2024 byl , právnická osoba,  doručen znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, sexuologie a z odvětví psychologie, který obsahoval mj. přepis protokolu o výslechu dcery žalobce jako svědka, která jednání, pro které byl žalobce obviněn, nepopsala. Žalobce podle posudku absolvoval falografické vyšetření. Znalci uzavřeli, že u žalobce nezjistili přítomnost duševní choroby ve vlastním slova smyslu, neprokázali přítomnost strukturované sexuální deviace, vztah žalobce k dceři byl a je dobrý. Dne 27. 2. 2024 došel , právnická osoba,  znalecký posudek z oboru zdravotnictví o duševním zdraví a stavu dcery žalobce, v němž dcera žalobce opět stíhané jednání nepopsala. Znalci uzavřeli, že dcera měla k žalobci pravděpodobně původně úzký pozitivní vztah, po separaci od něj došlo k odstupu, objevily se ambivalence. Dcera uvedla, že se jí po tátovi stýská. Strach či obavy nejsou s jeho postavou spojeny, může však přebírat postoje toho prostředí, kde se nejvíce nachází (žije s matkou u jejích rodičů). Dne 11. 4. 2024 byla podána obžaloba ke Krajskému soudu v , adresa, , státní zástupce navrhoval uložit žalobci nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon by byl zařazen do věznice s ostrahou. Věc byla u soudu projednána při hlavním líčení konaném ve dnech 13. 5., 19. 6. a 9. 7. 2024, kdy byli vyslechnuti žalobce, svědci , jméno FO, , , jméno FO,  (matka žalobce), , jméno FO,  a , jméno FO,  (rodiče , jméno FO, ) a , jméno FO,  a dále 4 znalci. Při hlavním líčení konaném dne 9. 7. 2024 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) tr. řádu, neboť nebylo prokázáno, že se v obžalobě uvedený skutek stal. Současně bylo vyhlášeno usnesení, kterým bylo zrušeno dříve nařízené předběžné opatření. Státní zástupce podal ihned po vyhlášení rozsudku odvolání, jakož i stížnost proti usnesení. Usnesením Vrchního soudu v , adresa,  ze dne 30. 7. 2024 byly jako nedůvodné zamítnuty stížnosti státního zástupce a zmocněnce poškozené proti usnesení o zrušení předběžného opatření. Usnesením Vrchního soudu v , adresa,  ze dne 22. 10. 2024 pak bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu rozsudku.5. Soud I. stupně dále zjistil, že , jméno FO,  se v roce 2021 domáhala svěření nezletilé dcery do své péče a stanovení výživného. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 17. 3. 2022, který nabyl právní moci dne 14. 5. 2022, byla dcera svěřena do péče matky, otci (žalobci) bylo uloženo platit výživné a byl mu stanoven postupně se rozšiřující styk s dcerou. Matka v řízení tvrdila, že otec užívá drogy, soud však v tomto směru neučinil žádný skutkový závěr. V roce 2023 byla opatrovnická rozhodnutí vyžádána , právnická osoba,  v souvislosti s trestním stíháním žalobce. Dne 7. 2. 2024 se matka žalobce , jméno FO,  domáhala úpravy styku s vnučkou, dne 2. 5. 2024 byla schválena dohoda umožňující její kontakt s dítětem za přítomnosti matky. Matka nezletilé dne 15. 8. 2024 navrhla, aby byl případný kontakt žalobce s dcerou obnoven pouze asistovanou formou. Soud dne 21. 8. 2024 předběžným opatřením nařídil asistovaná setkání v poradně , právnická osoba, , která se však zpočátku nedařilo realizovat zejména kvůli nedostatečné součinnosti žalobce (nevyzvedával si zásilky). Po obnovení kontaktů na začátku roku 2025 zprávy , právnická osoba,  a poradny uváděly, že dcera po počátečních obavách se žalobcem komunikovala bez problémů, hrála si s ním a na další setkání se těšila; matka však s předáváním nesouhlasila a dceru na ně dostatečně nepřipravovala. Matka následně v červenci 2025 prosadila nařízení předběžného opatření výrazně omezující styk žalobce s dcerou, avšak odvolací soud toto rozhodnutí změnil s tím, že nejsou dány důvody pro pokračující omezení kontaktu a styk se má řídit původním rozsudkem. V říjnu 2025 rodiče uzavřeli dohodu o postupném obnovení pravidelného víkendového styku žalobce s dcerou.6. Soud I. stupně vyslechl svědkyni , jméno FO, , matku žalobce, který vypověděla, že trestní stíhání žalobce velmi negativně zasáhlo. Žalobce podle ní psychicky trpěl, výrazně zhubl, uzavřel se do sebe, omezil komunikaci s okolím a nejvíce jej trápilo, že se nesměl stýkat se svou dcerou. Před zahájením trestního stíhání přitom žádné psychické problémy u žalobce nepozorovala. Současně uvedla, že žalobce absolvoval všechna požadovaná vyšetření a snažil se situaci řešit, přičemž v rodině nikdo nepochyboval o jeho nevině. Svědkyně dále uvedla, že informace o trestním stíhání se rozšířily v , adresa, , což mělo podle jejích poznatků negativní dopad na žalobcovy osobní i pracovní vztahy. Od žalobce se dozvěděla, že přišel o řadu přátel, někteří lidé jej označovali za pedofila, měl problémy se získáváním práce a nakonec musel opustit i pronajatý byt. Ve vztahu k nezletilé dceři svědkyně uvedla, že před trestním stíháním byl vztah žalobce a dcery bezproblémový a pravidelně spolu trávili čas. Zákaz styku nesl žalobce velmi těžce. Svědkyně sama se musela domáhat kontaktu s vnučkou soudní cestou. Po obnovení styku otce s dcerou podle ní na svůj dřívější vztah plynule navázali, dcera se k žalobci měla, ráda s ním trávila čas a chtěla u něj již i přespávat. Současně uvedla, že matka dítěte již do jejich styku nezasahuje.7. Žalobce v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že trestní stíhání pro něj představovalo nejtěžší životní zkušenost, která jej psychicky velmi zasáhla. Po sdělení obvinění byl v šoku, obával se možného odsouzení, trpěl úzkostmi, poruchami spánku a nočními můrami. Zdůraznil, že po celou dobu řízení poskytoval orgánům činným v trestním řízení plnou součinnost a absolvoval všechna požadovaná vyšetření, včetně sexuologického vyšetření, které vnímal jako zvlášť ponižující. Za nejzávažnější důsledek trestního stíhání považoval zákaz styku s nezletilou dcerou. Uvedl, že dceru nesměl vídat ani oslovit, ačkoli ji vzhledem k blízkosti bydliště často potkával. Situaci nesl velmi těžce a musel se ovládat, aby zákaz neporušil. V souvislosti se zákazem styku a reakcemi okolí se nakonec odstěhoval z původního bydliště. Informace o jeho trestním stíhání se rozšířily mezi obyvateli , adresa, , zejména prostřednictvím okruhu osob spojených se školkou, kterou dcera navštěvovala. V důsledku toho přišel o většinu přátel, ztratil pracovní kontakty a zakázky, někteří lidé se od něj odvrátili a v pracovním prostředí se setkával i s narážkami, že se stíhaného jednání dopustil. Trestní stíhání tak mělo významný negativní dopad na jeho společenský i pracovní život. Matka i sestra po celou dobu žalobci věřily a podporovaly jej. K otázce vztahu s dcerou žalobce vypověděl, že před zahájením trestního stíhání byl jejich vztah velmi dobrý a pravidelně spolu trávili čas. Po obnovení kontaktu po skončení trestního řízení bylo nutné vztah postupně obnovovat, dcera měla zpočátku odstup, avšak postupně se jejich vztah zlepšil. V době výpovědi již spolu trávili víkendy, dcera se na něj těšila, chtěla u něj přespávat a podle žalobce se jejich vzájemný vztah v podstatě vrátil do stavu před zahájením trestního stíhání.8. Na podkladě těchto podstatných skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5, § 8 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), že žaloba je částečně důvodná.9. Soud I. stupně vysvětlil, že podle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání. Nemajetkovou újmu způsobenou žalobci předmětným trestním stíháním soud I. stupně hodnotil jako újmu jedinou. Žalobcem uváděné skutečnosti členěné do dvou okruhů, za které požadoval dvě samostatná zadostiučinění, soud I. stupně posoudil „jen“ jako okolnosti důležité pro posouzení rozsahu a intenzity vzniklé nemajetkové újmy a pro určení formy a případně výše zadostiučinění.10. Soud I. stupně při posuzování nemajetkové újmy a stanovení formy či výše zadostiučinění zvažoval povahu trestní věci, délku trestního stíhání, a především dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Poukázal na to, že žalobce byl stíhán pro zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Přestože žalobce dosud nebyl trestán, s ohledem na výši trestní sazby mu zjevně hrozilo uložení výrazného nepodmíněného trestu odnětí svobody (státním zástupcem bylo v obžalobě navrhováno 5 let ve věznici s ostrahou). To je podle soudu I. stupně okolnost, která vzniklou nemajetkovou újmu výrazně zvyšuje. Žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, kdy s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno výrazně vyšší společenské odsouzení než např. v případě majetkové či hospodářské trestné činnosti. Stíhaného jednání se navíc měl žalobce dopustit vůči své ani ne , věk,  dceři, což dále společenské odsouzení, a tedy i nemajetkovou újmu zvyšuje (za horší snad může být považováno již jen obvinění z vraždy). Jako skutečnost zvyšující nemajetkovou újmu soud I. stupně též zohlednil, že žalobce byl (byť krátkodobě od 9:50 hod. dne 26. 7. 2023 do 17:20 hod. dne 27. 7. 2023) omezen na osobní svobodě, kdy v , právnická osoba,  strávil i noc. Nemajetkovou újmu zvyšuje podle soudu I. stupně i to, že žalobce byl obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu, tj. z důvodu, že nebylo prokázáno, že by se stíhaný skutek vůbec stal. Z provedených důkazů naopak nevyplynulo, že by trestní stíhání mělo být vůči žalobci zahájeno svévolně či šikanózně. Orgány činné v trestním řízení měly důvod trestní stíhání žalobce vést, obvinění vznesené , jméno FO,  a jejími rodiči musely (i s ohledem na objekt daného jednání) důkladně prověřit. Konečné posouzení věci, které stálo na vyhodnocení věrohodnosti výpovědí svědků jako jediných usvědčujících důkazů, pak bylo úkolem soudu, který žalobce podané obžaloby zprostil.11. Trestní stíhání žalobce trvalo od 26. 7. 2023 do 15. 10. 2024, tj. 1 rok a 2,5 měsíce. Uvedenou dobu považoval soud I. stupně za přiměřenou skutkové a procesní složitosti věci a povaze projednávaného skutku. Poté konstatoval, že doba, po kterou předmětné trestní stíhání trvalo a po kterou mohlo na žalobce negativně působit, nelze ani celkově označit za výrazně dlouhou, a délku trestního stíhání tak není možné považovat za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.12. Trestní stíhání představovalo podle soudu I. stupně pro žalobce významný zásah do jeho osobnostní sféry. Vedle obvyklých negativních dopadů spojených s trestním řízením, zejména psychické zátěže, stresu, nejistoty a obav z odsouzení, žalobce intenzivně prožíval také pocity studu a ponížení vyvolané povahou stíhaného skutku a absolvováním sexuologického vyšetření. U žalobce se projevily psychické obtíže spočívající především ve zhoršení spánku, uzavřenosti a menší komunikativnosti, nevyžadovaly však odbornou léčbu ani nezanechaly závažnější zdravotní následky. Významným důsledkem trestního stíhání byl rovněž roční zákaz jakéhokoli styku s nezletilou dcerou, který žalobce nesl velmi těžce. Odloučení přechodně narušilo jejich vzájemný vztah a po obnovení kontaktu bylo nutné jej postupně znovu budovat. Současně však bylo prokázáno, že vztah nebyl trvale poškozen a že se po obnovení styku fakticky vrátil na úroveň před zahájením trestního stíhání. Trestní stíhání mělo dopad také na společenské postavení žalobce. Informace o jeho stíhání se rozšířily v místě bydliště a negativně zasáhly jeho pověst, když nebylo prokázáno, že by měl žalobce již před zahájením trestního řízení špatnou pověst. V důsledku toho žalobce přišel o většinu přátelských kontaktů, ztratil pracovní příležitosti navázané na tyto vztahy a byl nucen změnit bydliště, ať již z důvodu reakce pronajímatele, nebo snahy vyhnout se setkávání s dcerou, kterou nesměl kontaktovat. Naproti tomu rodinné vztahy trestní stíhání zásadně neovlivnilo, neboť nejbližší rodina žalobci věřila, podporovala jej.13. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že v důsledku trestního stíhání vznikla žalobci významná nemajetková újma, za kterou je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva a omluva nejsou dostatečné. Zadostiučinění v penězích bylo podle názoru soudu I. stupně namístě poskytnout již na základě samotné povahy předmětné trestní věci, tj. obvinění ze znásilnění vlastní dcery útlého věku, které vešlo ve veřejnou známost, i kdyby žádné konkrétní dopady do jednotlivých sfér života žalobce nebyly prokázány.14. Soud I. stupně podrobně popsal jiné případy osob poškozených nezákonným trestním stíháním (věci vedené u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka,  a sp. zn. , spisová značka, ) a porovnal je s případem žalobce. Nejprve soud I. stupně poukázal na to, že škála poskytovaného zadostiučinění je v obdobných či podobných věcech skutečně široká (mezi 10 000 Kč až 270 000 Kč). Zároveň uvedl, že žádný z porovnávaných případů se plně neshoduje s případem žalobce, když v jednotlivých případech se objevují vždy jen některé z dopadů komplexně prokázaných u žalobce.15. Soud I. stupně měl nakonec za to, že případ žalobce je nejvíce podobný případu sp. zn. , spisová značka, . Oproti tomuto případu zohlednil, že trestní stíhání žalobce trvalo podstatně kratší dobu, a naopak, že žalobce byl i zadržen, že trestní stíhání mělo dopady na okolí v místě jeho bydliště, kde se o něm vědělo, a na pracovní příležitosti a že u žalobce došlo k přechodnému narušení vztahu s dcerou. Soud I. stupně tak za adekvátní zadostiučinění považoval částku 300 000 Kč. Při porovnání se staršími srovnávanými případy a tam přiznanými částkami pak soud I. stupně zohlednil též vliv inflace, kdy za roky 2015-2024 (nejstarší rozhodnutí je z roku 2014) činila kumulovaná inflace cca 52 %. Výše poskytovaného zadostiučinění by měla podle soudu I. stupně odpovídat poměrům v České republice a měla by reagovat na změny ekonomické situace a cenové úrovně tak, aby byla zachována jeho satisfakční funkce. Na uvedený závěr nemělo podle soudu I. stupně vliv, že pro oblast odškodňování nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení byla možnost zohledňování vlivu inflace vyloučena (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 26/25), když způsob určování výše zadostiučinění v této oblasti stojí na jiných základech než v případě nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání.16. Soud I. stupně proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč (kdy zohlednil její plnění ve výši 50 000 Kč), a to včetně zákonného úroku z prodlení od 5. 6. 2025 do zaplacení, když žádost žalobce o náhradu újmy byla doručena žalované dne 4. 12. 2024 a lhůta 6 měsíců k plnění podle § 15 odst. 1 OdpŠk skončila dne 4. 6. 2025. Ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 47 678 Kč.18. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná.19. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně. Namítal, že pouhá komparace obdobných právních případů nemůže být jediným kritériem pro rozhodnutí o (ne)důvodnosti jeho nároku. Ve věci je třeba důkladně a individuálně hodnotit každý jednotlivý aspekt tak, aby rozhodnutí bylo minimálně spravedlivé. Žalobce měl za to, že přiznaná náhrada nemajetkové újmy je zcela nedostačující a nespravedlivá v porovnání s rozsahem zásahu do jeho osobnostních, a především rodičovských práv, způsobeným nezákonným trestním stíháním. V případě žalobce došlo k mimořádnému zásahu do jeho rodičovských práv, který byl nadále matkou nezletilé dcery zneužíván k omezování styku žalobce s dcerou prostřednictvím civilního řízení, a to až do doby, kdy matka (mimo jiné i na základě tlaku , právnická osoba,  a opatrovnického soudu) uzavřela se žalobcem dohodu o rozsahu styku žalobce s dcerou. Je zcela nepochybné, že nebýt nezákonného trestního stíhání, nedošlo by k (nezákonnému) omezení styku žalobce s dcerou (trvající 1 rok), a ani by posléze nedošlo k obstrukcím ze strany matky nezletilé. Žalobce uvedl, že nepožaduje náhradu za jednání matky, které je sice v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce (sama matka nezletilé toto nezákonné trestní stíhání žalobce vyvolala), ale fakticky s touto právní věcí nesouvisí; žalobce se domáhá náhrady za nezákonný zásah do jeho rodičovských (omezení po dobu 1 roku) a osobnostních (trvající po celou dobu nezákonného trestního stíhání) práv, a to v rozsahu, jak bylo tvrzeno v žalobě, a jak shrnul soud I. stupně. Žalobce dále namítal, že vzhledem k tomu, že z odůvodnění napadeného rozsudku vůbec nevyplývá, na základě čeho, z jakých důvodů a na jakém právním rámci došlo k zamítnutí zbývajícího nároku žalobce na zaplacení částky 3 100 000 Kč s příslušenstvím, je takové rozhodnutí nepřezkoumatelné. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.20. Žalovaná podala odvolání proti výrokům I. a III. rozsudku soudu I. stupně. Žalovaná především rozporovala existenci příčinné souvislosti mezi nezákonným trestním stíháním a narušením vztahu mezi žalobcem a jeho nezletilou dcerou (a tedy zásahem do rodinného života žalobce). Uvedla, že již v řízení před soudem I. stupně poukazovala na to, že na základě znaleckého zkoumání provedeného v trestním řízení bylo uzavřeno, že dcera žalobce k němu přechovává nadále pozitivní a vřelý vztah, avšak do značné míry přejímá postoje své matky, která k žalobci má vztah naopak výrazně negativní. Podle žalované je tak zřejmé, že jakékoliv antipatie, které dcera žalobce nyní vůči žalobci pociťuje (nebo může v budoucnosti pociťovat), jsou výsledkem vlivu matky, značně vypjatého opatrovnického řízení a obecně dysfunkčního rodinného soužití, nikoliv tedy následkem nezákonného trestního stíhání. Žalovaná nenese odpovědnost za jednání matky, jejíž negativní vztah směrem k žalobci může ovlivňovat postoje nezletilé. Žalovaná namítala, že z provedeného dokazování neplyne závěr soudu I. stupně, že nezletilá dcera přejímala ze strany své matky negativní pohled na žalobce toliko z důvodu odloučení vlivem předběžného opatření omezujícím styk žalobce s dcerou a pouze po dobu trvání tohoto předběžného opatření. Žalovaná též poukázala na to, že paralelně s trestním stíháním bylo vedeno u Okresního soudu v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka,  opatrovnické řízení, v jehož rámci rovněž došlo k omezení styku žalobce s dcerou, a to na jednu hodinu za dva týdny. Soud I. stupně se tak podle žalované náležitě nevěnoval objasnění příčinné souvislosti mezi nemajetkovou újmou a škodnou událostí. Soud I. stupně se pak nevypořádal ani s námitkou žalované, že předběžné opatření omezující styk mezi žalobcem a nezletilou, k jehož vydání došlo na základě institutů trestního práva procesního, nebylo nikdy pro nezákonnost zrušeno ani změněno.21. Žalovaná dále nesouhlasila se způsobem, jakým se soud I. stupně vypořádal s komparativní judikaturou a s valorizací přiznaného zadostiučinění s ohledem na míru znehodnocení měny od doby, kdy byla použitá srovnávací judikatura vydána. Žalovaná měla za to, že nejpřiléhavější ke srovnání není věc vedená u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , když poukázala na rozdíly mezi uvedenou věcí a případem žalobce. Podle jejího názoru je přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu žalobce částka 50 000 Kč, která odpovídá žalovanou předložené komparativní judikatuře. Žalovaná nesdílela názor soudu I. stupně o nutnosti modifikace výsledné částky s přihlédnutím ke znehodnocení měny vlivem inflace, neboť nemá oporu v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. tak, že se žaloba co do částky 250 000 Kč s příslušenstvím zamítá, a aby přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.22. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání účastníků rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 16. 9. 2026.23. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že částečně důvodným je toliko odvolání žalované.24. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 13 až 21 odůvodnění napadeného rozsudku), z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4 až 7 odůvodnění tohoto rozsudku, s nimiž se zcela ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní (kromě adekvátní výše peněžitého zadostiučinění, jak bude rozvedeno dále), aplikuje přitom správně příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb.25. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk.26. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že při stanovení formy či výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a které se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, se vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále i jen „R 122/2012“), jak správně konstatoval soud I. stupně.27. Nelze bez dalšího vycházet z toho, že vznik nemajetkové újmy se při nezákonném trestním stíhání v určitém základním (obecném) rozsahu presumuje, jak uvedl soud I. stupně. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že v případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).28. Žalobce splnil svou povinnost tvrzení o skutečnostech, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétních práv, když uvedl, že trestním stíháním došlo k porušení nedotknutelnosti jeho osoby a soukromí, k porušení jeho lidské důstojnosti vč. důstojnosti v sexuální oblasti a k zásahu do osobní cti a dobré pověsti. Zejména pak bylo zasaženo do jeho rodičovských práv, kdy mělo dojít ke zničení jeho vztahu s nezletilou dcerou.29. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že vedle obvyklých následků spojených s trestním stíháním, spočívajících v psychické zátěži, stresu, nervozitě, pocitech nejistoty a obavách z odsouzení, žalobce prokázal svá tvrzení, že pociťoval také stud, pokoření a ponížení vyvolané povahou stíhaného skutku. Zvlášť negativně na něj dopadlo sexuologické vyšetření, které vnímal jako obzvláště ponižující. U žalobce se projevily jen drobné psychické problémy, kdy špatně spal, stal se uzavřenějším, méně komunikativním; žádnou odbornou pomoc žalobce nevyhledal. Bylo též prokázáno, že v důsledku trestního stíhání žalobce změnil své bydliště a že v místě jeho původního bydliště bylo trestní stíhání veřejně diskutováno, což mělo negativní dopad na pověst žalobce. V návaznosti na to žalobce dočasně přišel prakticky o všechny své přátele v místě původního bydliště a zároveň i o pracovní příležitosti navázané na tyto osobní vazby. Trestní stíhání pak dočasně narušilo vztah žalobce s nezletilou dcerou, kdy odloučení od dcery žalobce prožíval velmi negativně. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by vztah žalobce s dcerou byl trestním stíháním trvale poškozen nebo narušen. Naopak rozsah i kvalita jejich kontaktu se po skončení trestního stíhání v zásadě vrátily do stavu před zahájením trestního řízení.30. Odvolací soud nepřisvědčil odvolací námitce žalované, že mezi nezákonným trestním stíháním žalobce a zásahem do jeho rodinného života neexistuje příčinná souvislost. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že bezprostředním následkem trestního stíhání bylo vydání předběžného opatření státním zástupcem dne 27. 7. 2023, kterým byl žalobci zcela zakázán jakýkoliv kontakt s nezletilou dcerou. V důsledku toho byl žalobce fakticky vyřazen z každodenního života dítěte a po dobu 1 roku mu bylo znemožněno vykonávat rodičovská práva a udržovat osobní vztah s dcerou. Soud I. stupně přitom správně zjistil, že před zahájením trestního stíhání byly poměry mezi žalobcem a nezletilou dcerou po předchozích konfliktech rodičů stabilizovány, styk žalobce s dcerou byl upraven rozhodnutím opatrovnického soudu ze dne 17. 3. 2022 a probíhal pravidelně, přičemž žalobce si s dcerou vytvářel odpovídající citové vazby. Z provedeného dokazování naopak nevyplynulo, že by vztah mezi žalobcem a dcerou byl již před zahájením trestního stíhání narušen natolik, aby bylo možno následné omezení jejich kontaktu přičíst jiným okolnostem než právě trestnímu stíhání.31. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně i v tom, že okolnost, že nezletilá dcera přebírala postoje své matky a jejích rodičů, příčinnou souvislost mezi trestním stíháním a dočasným narušením vztahu žalobce s dcerou nevylučuje. Závěry znalců naopak potvrdily, že nezletilá měla k žalobci niterně pozitivní vztah, že se jí po něm stýskalo a že zhoršení vztahu bylo spojeno právě s jejich dlouhodobou separací, jakož i působením prostředí, v kterém dítě žilo. Jestliže byla tato separace vyvolána zákazem styku uloženým v souvislosti s trestním stíháním žalobce, představuje tato okolnost typický následek trestního stíhání. Skutečnost, že se na intenzitě následků podílelo i negativní nastavení matky dítěte, nemění nic na tom, že prvotní příčina spočívala v dlouhodobém nuceném odloučení žalobce od dcery.32. Pokud žalovaná poukazovala na to, že na návrh matky nezletilé bylo opatrovnickým soudem vydáno dne 15. 8. 2024 předběžné opatření, v jehož rámci rovněž došlo k omezení styku žalobce s dcerou na jednu hodinu za dva týdny, pak odvolací soud uvádí, že uvedené rozhodnutí bylo vystavěno právě na skutečnostech souvisejících s probíhajícím trestním stíháním žalobce. Opatrovnický soud při nařízení asistovaného styku sám vycházel z toho, že žalobce se s dcerou po dobu 14 měsíců nestýkal a že je třeba jejich vztah postupně obnovovat. Omezení kontaktu žalobce s dcerou v paralelně probíhajícím opatrovnickém řízení tak nebylo okolností na trestním stíhání nezávislou, nýbrž představovalo pokračující důsledek situace vyvolané trestním stíháním žalobce a s ním spojeným zákazem styku s dcerou.33. Není proto důvodná námitka žalované, že rozhodující příčinou zásahu do rodinného života žalobce mělo být opatrovnické řízení. Soud I. stupně neuzavřel, že veškeré obtíže při následné obnově vztahu mezi žalobcem a dcerou byly způsobeny trestním stíháním. Naopak výslovně odlišil újmu vzniklou v době trvání zákazu styku od pozdějších komplikací, které byly ovlivněny jednak postupem samotného žalobce při přebírání soudních zásilek, jednak jednáním matky nezletilé. Soud I. stupně správně zdůraznil, že v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním lze spatřovat roční úplné odloučení žalobce od dcery a nutnost následného obnovování jejich vztahu, nikoliv však všechny pozdější obtíže vzniklé v rámci opatrovnického řízení. Odvolací soud proto neshledává v jeho úvahách žádný logický rozpor.34. Nelze přisvědčit ani argumentaci žalované, že újma spojená s omezením styku žalobce s nezletilou dcerou nemůže být odškodněna proto, že předběžné opatření vydané v trestním řízení nebylo zrušeno pro nezákonnost. V projednávané věci totiž žalobce neuplatňuje samostatný nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným předběžným opatřením. Odpovědnost státu je zde založena na nezákonném rozhodnutí představovaném usnesením o zahájení trestního stíhání, jehož nezákonnost plyne z výsledku trestního řízení. Dopady tohoto trestního stíhání do osobní, rodinné a společenské sféry žalobce pak představují okolnosti rozhodné pro posouzení rozsahu nemajetkové újmy. Skutečnost, že zákaz styku s nezletilou byl jedním z následků vedeného trestního stíhání, je proto namístě hodnotit v rámci celkového rozsahu vzniklé újmy, aniž by bylo nezbytné samostatně posuzovat zákonnost samotného předběžného opatření.35. Odvolací soud dále uvádí, že soud, Anonymizováno, I. stupně při posuzování nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním zohlednil také délku trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3604/2014). V případě žalobce trval zásah do jeho osobnostní sféry 1 rok a 2,5 měsíce. Takovou dobu pak soud I. stupně správně nepovažoval za kritérium, které by mělo intenzitu nemajetkové újmy zvyšovat.36. Soud I. stupně vzal v úvahu i povahu trestné činnosti, pro kterou byl žalobce trestně stíhán /zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku/, za kterou mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody v délce 5 až 12 let (státním zástupcem bylo v obžalobě navrhováno 5 let ve věznici s ostrahou). Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že vzhledem k tomu, že žalobce byl stíhán pro trestnou činnost proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, tak s takovým trestním stíháním bývá obecně spojeno výrazně vyšší společenské odsouzení. Stíhaného jednání se navíc měl žalobce dopustit vůči své ani ne , věk,  dceři, což dále společenské odsouzení, a tedy i nemajetkovou újmu zvyšuje.37. Odvolací soud nakonec shledal správný závěr soudu I. stupně, podle něhož je namístě, aby bylo žalobci poskytnuto přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích. Co se týká výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, pak Nejvyšší soud vysvětlil, že musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu. Nebude-li možné postupovat ani podle jiného případu náhrady nemajetkové újmy, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé (např. s ohledem na cenovou úroveň nebo výši průměrné mzdy). V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (R 67/2016).38. Soud I. stupně použil ke srovnání rozhodnutí vydaná v řízeních vedených u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  a sp. zn. , spisová značka,  (rozhodnutí označená žalobcem), sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka,  a sp. zn. , spisová značka,  (rozhodnutí označená žalovanou) a sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka,  a sp. zn. , spisová značka,  (rozhodnutí vyhledaná soudem I. stupně). Z nich zjistil, že jimi byla přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích poškozeným, která jim vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání obdobné trestné činnosti (znásilnění, pohlavní zneužití) s hrozbou obdobného trestu (trest odnětí svobody v délce 2 až 10 let, resp. 5 až 12 let). Lišila se pak délka jednotlivých trestních řízení a zejména následky trestního stíhání v osobnostních sférách poškozených.39. V této souvislosti odvolací soud upozorňuje, že v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (u Městského soudu v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, ), Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28. 5. 2026, č. j. , spisová značka, , zrušil částečně rozsudky soudů I. i II. stupně věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Řízení tak dosud není pravomocně skončeno, proto se nehodí ke srovnání s případem žalobce. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil, že nárok na náhradu újmy způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím rozsudkem, dospívá v okamžiku pravomocného skončení trestního stíhání, proto je z hlediska použitelnosti srovnávaných případů podstatné, kdy se završila odškodňovaná újma poškozených, tj. kdy trestní stíhání poškozených pravomocně skončilo a poškozeným vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy trestním stíháním způsobené. Jestliže má soud pro určení výše přiměřeného zadostiučinění použít srovnatelné případy, je třeba vycházet zejména z těch, které nejsou z pohledu završení vzniku újmy časově příliš vzdálené věci žalobce. Použití srovnatelných případů, a to jak z hlediska intenzity vytrpěné újmy, tak i okamžiku jejího završení, totiž zajistí přiměřenost výše zadostiučinění ve vztahu k ekonomické realitě České republiky a eliminuje nutnost její korekce s ohledem na inflaci či změnu životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1505/2023, ze dne 1. 11. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2495/2024, nebo ze dne 31. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 2525/2024). Pokud tomu tak není a v důsledku plynutí času a změn ekonomických poměrů, zejm. inflace, není srovnávací případ beze zbytku použitelný, neboť podle něj stanovené zadostiučinění by bylo v případě žalobce nepřiměřeně nízké z důvodu ekonomických změn nastalých v době mezi skončením trestního stíhání ve srovnávacím případu a skončením trestního stíhání žalobce, je na soudu, aby odpovídajícím způsobem zadostiučinění navýšil. Přitom je třeba mít na paměti, že při stanovení výše zadostiučinění je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011).40. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 250 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, kterého se měl dopustit na osobě mladší 15 let svěřené do jeho dozoru, a které bylo pravomocně skončeno v červenci 2022, tj. o 2 roky dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ nijak významně časově vzdálený od případu žalobce. Trestní řízení trvalo 3 x delší dobu (3 roky a 9 měsíců), což by svědčilo pro snížení odškodnění žalobce. V obou případech hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 5 až 12 let. Poškozený v porovnávané věci byl též bezúhonný jako žalobce a trestní stíhání na něho mělo obdobné osobnostní dopady jako na žalobce (trpěl nespavostí, byl zamlklý, fyzicky sešel), lékařskou pomoc nevyhledal. Na nejbližší rodinu poškozeného v porovnávané věci, která o trestním stíhání věděla, nemělo stíhání žádný dopad. V místě bydliště poškozeného v porovnávané věci se o trestním stíhání nevědělo, stíhání pro poškozeného nemělo žádné pracovní dopady. U žalobce však došlo navíc k zásahům do jeho rodinného života, což by svědčilo pro zvýšení částky odškodnění. Odvolací soud však poukazuje na to, že soudem přiznané zadostiučinění v porovnávané věci svou výší spíše vybočuje z obvykle přiznávaných částek poškozeným za nezákonné trestné stíhání v situaci, kdy následky v osobnostní sféře poškozeného byly v podstatě nepatrné, resp. se jednalo o následky obvykle spojené s každým trestním stíháním. Výše zadostiučinění přiznaná v uvedené věci se pohybuje při horní hranici dosavadní rozhodovací praxe, a proto jí nelze bez dalšího přikládat určující význam.41. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (u Městského soudu v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, ) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 60 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, kterého se měl dopustit na své nezletilé dceři, a které bylo pravomocně skončeno v srpnu 2014, tj. o 8 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce mírně vyšší. Trestní řízení trvalo o polovinu kratší dobu (7 měsíců), což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. V obou případech hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 5 až 12 let a dopady trestního stíhání do osobnostních sfér byly obdobné (nespavost, hubnutí, ztráta části přátel, poškození pověsti v obci, dopady na rodinný život a na vztah s dcerou). Poškozený v porovnávané věci byl na rozdíl od žalobce v minulosti již 2 x soudně trestán, nebyl nucen se přestěhovat a nedošlo k zásahům do jeho pracovního života, což odůvodňuje zvýšení odškodnění žalobce.42. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění (skutek se netýkal nezletilého dítěte) podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a které bylo pravomocně skončeno v červnu 2015, tj. o 7 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce mírně vyšší. Trestní řízení trvalo o polovinu kratší dobu (7,5 měsíce), což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což také svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Trestní stíhání v porovnávaném případě probíhalo v podstatě po celou dobu vazebně, kdy za újmu způsobenou vykonanou vazbou byl poškozený odškodněn samostatně. Poškozený v porovnávané žádné konkrétní dopady trestního stíhání do jednotlivých sfér jeho života netvrdil či neprokázal. Uvedené skutečnosti svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce.43. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 10 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění (skutek se netýkal nezletilého dítěte) podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a které bylo pravomocně skončeno v listopadu 2011, tj. o 13 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálený od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce vyšší. Trestní řízení trvalo o kratší dobu (9 měsíců), což svědčí pro mírné zvýšení odškodnění žalobce. Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což také svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Poškozený v porovnávané věci byl psychicky na dně, hubnul, obával se o dokončení školy a možnost následného pracovního uplatnění, spolupracovníci do poškozeného rýpali. Dopady do života poškozeného tak nebyly takové intenzity jako u žalobce, když poškozený ve srovnávaném případě nebyl žádným způsoben postižen v rodinné sféře jeho života. Uvedený případ se podle názoru odvolacího soudu ke srovnání s věcí žalobce příliš nehodí, resp. je zřejmé, že žalobci se má dostat odškodnění výrazně vyšší než poškozenému v uvedené věci.44. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (u Městského soudu v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, ) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 50 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit na své nezletilé dceři, a které bylo pravomocně skončeno v únoru 2019, tj. o 5 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce mírně vyšší. Trestní řízení trvalo o delší dobu (2 roky), což svědčí pro snížení odškodnění žalobce. Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. Poškozený v porovnávaném případě obdobně jako žalobce přišel o několik kamarádů, přestal chodit do společnosti, lidé v blízkém okolí se na něho dívali tzv. skrz prsty a s nezletilou dcerou měl předběžným opatřením vydaným v trestním řízení zcela zakázán styk po dobu 21 měsíců. V porovnávaném případě došlo také k narušení vztahu poškozeného k jeho nezletilým dětem, avšak zároveň bylo zjištěno, že vztahy poškozeného s jeho dětmi nebyly perfektní již před zahájením trestního stíhání. Naopak žalobce měl vztah se svou nezletilou dcerou před zahájením trestního řízení hezký, což odůvodňuje zvýšení odškodnění pro žalobce.45. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 270 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, které bylo pravomocně skončeno v červenci 2013, tj. o 9 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce vyšší. Trestní řízení trvalo téměř stejnou dobu (1 rok). Poškozenému v porovnávaném případě hrozilo uložení trestu odnětí svobody v trvání 2 až 10 let, což svědčí pro zvýšení odškodnění žalobce. U poškozeného v porovnávaném případě však došlo k výrazně intenzivnějšímu zásahu do jeho osobnostní sféry tím, že věc byla rozsáhle medializována (média byla přítomna i u hlavního líčení, kde byl vyslýchán znalec a bylo probíráno sexuologické vyšetření poškozeného), v důsledku čehož se poškozený stal veřejně známým, čelil kvůli tomu invektivám a nemohl několik měsíců nalézt zaměstnání. U poškozeného v porovnávané věci došlo k narušení partnerského soužití s přítelkyní a k narušení vztahu s nezletilým synem, který od matky i ve škole slyšel, že otec je pedofil, což bylo zneužito i v opatrovnickém řízení týkajícím se péče o syna. Z důvodu podstatně méně intenzivního zásahu do osobnostní sféry žalobce by proto mělo být odškodnění žalobce výrazně nižší.46. V řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. , spisová značka,  (odvolání nebylo podáno) bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 120 000 Kč za trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, kterého se měl dopustit na svém nezletilém synovi, tj. pro obdobnou trestnou činnost, pro kterou byl ohrožen též trestem odnětí svobody ve výměře 5 až 12 let. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno v srpnu 2018, tj. o 5 let dříve, než skončilo trestní řízení žalobce. Jedná se tedy o případ mírně časově vzdálenější od případu žalobce, což je důvod, pro který by mělo být odškodnění žalobce nepatrně vyšší. Trestní řízení trvalo o delší dobu (2 roky), což naopak svědčí pro snížení odškodnění žalobce. Poškozený v porovnávaném případě byl obžaloby zproštěn až v pořadí třetím rozsudkem soudu I. stupně, kdy předchozími dvěma rozsudky, následně zrušenými odvolacím soudem, byl nepravomocně uznán vinným a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5,5 roku. Poškozený v porovnávané věci byl navíc po dobu necelých 11 měsíců ve vazbě, za újmu způsobenou vykonanou vazbou byl odškodněn samostatně. U poškozeného v porovnávané věci vznikly v důsledku trestního stíhání psychické problémy, pro které byl léčen na psychiatrii. Poškozený v porovnávané věci byl , funkce, , trestní stíhání se jej tak dotklo v profesní rovině, kdy jednak bylo ze strany jeho okolí velmi negativně vnímáno, jednak byl na dobu trestního stíhání postaven mimo službu a byl mu krácen plat. Dopady do osobnostní sféry poškozeného v porovnávané věci byly tedy mnohem intenzivnější než v případě žalobce, což svědčí pro snížení odškodnění pro žalobce. Poškozený v porovnávané věci naopak na rozdíl od žalobce neprokázal svá další tvrzení o následcích trestního stíhání v jeho osobnostní sféře, zejména v rodinném životě a ve vztazích s dětmi. Poškozený v porovnávané věci však byl po dobu 11 měsíců ve výkonu vazby, z čehož přirozeně plyne i absence kontaktu s nezletilými dětmi.47. Při celkovém porovnání uvedených případů dospěl odvolací soud k závěru, že případ žalobce svou závažností významně převyšuje věci, v nichž bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 10 000 Kč až 60 000 Kč, neboť žalobce čelil obvinění ze sexuálního deliktu vůči vlastní nezletilé dceři, došlo k poškození jeho pověsti, ztrátě části přátelských a pracovních vazeb a k ročnímu zákazu styku s dcerou. Současně však nedosahuje intenzity zásahu ve věcech, v nichž bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 250 000 Kč až 270 000 Kč, neboť trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, žalobce nebyl dlouhodobě omezen na osobní svobodě, nerozvinula se u něj psychiatrická porucha a vztah s dcerou byl po skončení trestního stíhání obnoven. V této relaci se jako přiměřené jeví zadostiučinění ve výši, Anonymizováno, 150 000 Kč. Odvolací soud nepřehlédl, že žalobce byl po dobu jednoho roku zcela odloučen od své nezletilé dcery. Tuto okolnost považuje za jeden z nejvýznamnějších faktorů zvyšujících újmu žalobce, a právě z tohoto důvodu považuje za nepřiléhavé srovnávat jeho případ výhradně s věcmi, v nichž k zásahu do rodinného života poškozených nedošlo.48. Odvolací soud z uvedených důvodů považuje za přiměřené odškodnění za nemajetkovou újmu, která vznikla žalobci v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (§ 7 odst. 1 a § 8 OdpŠk), částku 150 000 Kč vedle písemné omluvy žalované, která tak učinila stanoviskem ze dne 27. 5. 2025, nikoliv soudem I. stupně stanovenou částku 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci uhradila 50 000 Kč, zbývá žalované povinnost doplatit žalobci 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení.49. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 5. 6. 2025 do zaplacení; jinak rozsudek v tomto výroku a ve výroku II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.50. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). V souzeném případě byl zcela úspěšný žalobce, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014).51. Žalobci vznikly náklady ve výši 51 150 Kč, které jsou složeny za zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 49 150 Kč, které sestávají z odměny advokáta za 1 účelně vynaložený úkon právní služby ve výši 3 100 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení dne 13. 11. 2024) podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen „a. t.“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, z odměny advokáta za 5 účelně vynaložených úkonů právní služby po 7 100 Kč z tarifní hodnoty 150 000 Kč a za 2 účelně vynaložené půlúkony právní služby po 3 550 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) a. t., v platném znění, a to za podání žaloby dne 19. 6. 2025 /§ 11 odst. 1 písm. d) a. t./, účast na jednání před soudem I. stupně dne 3. 10. 2025 /§ 11 odst. 1 písm. g) a. t./, označení důkazních návrhů a judikatury k výzvě soudu I. stupně dne 22. 10. 2025 /§ 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 a. t./, 2 x účast na jednání před soudem I. stupně dne 26. 11. 2025 od 13:19 hod. do 16:43 hod. /§ 11 odst. 1 písm. g) a. t./, účast při jednání soudu I. stupně dne 5. 12. 2025, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí /§ 11 odst. 2 písm. f) a. t./ a odvolání proti rozsudku soudu I. stupně dne 19. 3. 2026 včetně odůvodnění dne 27. 3. 2026 /§ 11 odst. 1 písm. k) a. t./, z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a z paušální náhrady hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., v platném znění.52. Žalobci nebyla přiznána náhrada daně z přidané hodnoty z odměny a náhrad jeho právního zástupce podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Součástí nákladů řízení je totiž daň z přidané hodnoty pouze tehdy, jestliže zástupce účastníka prokáže, že je plátcem této daně. Právní zástupce žalobce takový údaj ani doklad soudu nepředložil. Odvolací soud současně sám ověřoval jeho případnou registraci k dani z přidané hodnoty prostřednictvím veřejně dostupných registrů podle identifikačního čísla zástupce žalobce, přičemž registraci právního zástupce žalobce jako plátce daně z přidané hodnoty nezjistil. Za této situace nebyly splněny podmínky pro přiznání náhrady této daně jako součásti nákladů řízení.53. Lhůtu k plnění ponechal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně na patnáct dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř., když takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž odvolacímu soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O místě plnění k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto v souladu s § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:91.Co.149.2026.92","publishedAt":"2026-10-21","decisionAt":"2026-09-16","caseNumber":{"senate":91,"registry":"Co","index":149,"year":2026,"pageNumber":92},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Aleš","lastName":"Nezdařil","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 3 350 000 Kč s příslušenstvím,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":11,"registry":"C","index":127,"year":2025,"pageNumber":53},"affectedDate":"2025-12-05","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"241","lexNumber":140,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"242","lexNumber":140,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"88d","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"226","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"15","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"185","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"187","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["LHUTY","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","PREDBEZNA_OPATRENI","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","DISKRIMINACE","ZTIZENI_SPOLECENSKEHO_UPLATNENI","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","VYZIVNE","OCHRANA_OSOBNOSTI","BOLESTNE","NEMAJETKOVA_UJMA","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}