{"uuid":"8be7438e-2afc-4ae3-9779-0b057807b932","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rychtářové a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Pavla Toufara ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným: 1. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 5. 2026, č. j. 10 C 138/2025-269,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" na náhradě nákladů odvolacího řízení každý částku ve výši 16 089 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta A,  na náhradě nákladů odvolacího řízení každý částku ve výši 16 089 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě ohledně částky ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 500 000 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, kterou uložil zaplatit žalovaným společně a nerozdílně žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Okresní soud dále v části, v níž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 500 000 Kč od 22. 1. 2024 do 10. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 500 000 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že každému ze žalovaných uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 46 949 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. a IV.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy ze dne 4. 9. 2023, na jejímž základě žalovaným prodal spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitostech v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen “nemovitosti”). Žalobce tvrdil, že přestože bylo v kupní smlouvě zakotveno, že kupní cena byla zaplacena převodem před podpisem smlouvy, fakticky k jejímu zaplacení nedošlo. Za této situace žalobce od kupní smlouvy dne 25. 1. 2024 odstoupil. Po žalovaných se domáhá úhrady dané částky jako kupní ceny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci podepsali dne 29. 8. 2023 a 4. 9. 2023 kupní smlouvu, v níž vyjádřili shodnou vůli, že žalobce na žalované převádí spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitostech za kupní cenu ve výši 500 000 Kč (dále též jen “Smlouva”). Podpisy na dané smlouvě sporovány nebyly. Ve Smlouvě bylo v čl. II.1. uvedeno: “Prodávající i kupující stvrzují, že kupující zaplatili před podpisem této kupní smlouvy prodávajícímu celou dohodnutou kupní cenu ve výši 500 000 Kč převodem na účet prodávajícího”. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že zaplacení kupní ceny ve výši 500 000 Kč prokázáno nebylo. Soud prvního stupně rozvinul, že žalobce uvedl, že kupní cenu nikdy neobdržel s tím, že shora uvedené ujednání podepsal z toho důvodu, že jej žalovaní ujišťovali, že danou částku na jeho účet odeslali, když text Smlouvy vůbec nečetl. Soud prvního stupně měl za to, že za situace, kdy měla být kupní cena uhrazena převodem na účet, tak by žalovaní měli být schopní platbu identifikovat (kdy ji provedli, z jakého účtu a na jaký). Žalovaní nejprve uvedli, že ji zaplatili v rámci částky ve výši 5 400 000 Kč, kterou realizovali dne 15. 9. 2017 na účet ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Následně však své tvrzení změnili tak, že nově tvrdili, že kupní cenu uhradili tak, že její část ve výši 400 000 Kč uhradili v rámci shora uvedené bezhotovostní platby (5 400 000 Kč) a zbylých 100 000 Kč pak zaplatili v rámci hotovostní platby ve výši 7 000 000 Kč. Okresní soud vzal za prokázané, že platba ze dne 18. 9. 2017 ve výši 5 400 000 Kč, která byla provedena z účtu matky žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", představovala úhradu půjčky žalovaného vůči společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" (daná kupní cena z ní nebyla uhrazena ani z části). Soud prvního stupně podotkl, že navíc hradit kupní cenu téměř 6 let před podpisem Smlouvy ani nedává rozumný smysl, když vysvětlení žalovaného (že když kupovali dne 27. 9. 2017 a 22. 10. 2020 první polovinu předmětných nemovitostí, bylo dohodnuto, že jim žalobce v budoucnu prodá i druhou polovinu, a to za 400 000 Kč či 500 000 Kč) nepovažoval za věrohodné. Dle soudu prvního stupně pak nedává smysl ani ta skutečnost, že by platba kupní ceny ve výši 5 000 000 Kč za první ideální polovinu nemovitostí a částku 400 000 Kč jako část kupní ceny za druhou polovinu daných nemovitostí byla zaplacena na účet společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dnes ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".) a nikoli na účet žalobce. Za logické považoval naopak to, že smyslem platby bylo právě vrácení půjčky, kterou si žalovaný od této společnosti vzal jako úročenou půjčku v roce 2017. Soud prvního stupně navíc neměl za prokázanou ani tvrzenou platbu ve výši 100 000 Kč. Dále odkázal na ust. § 565 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”) a rovněž zmínil judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 3169/2021 a 33 Cdo 3057/2022). V této souvislosti podotkl, že bylo na žalovaných, aby prokázali pravost stvrzenky na 7 000 000 Kč, o čemž byli při jednání soudu poučeni, avšak žádný důkaz nenavrhli. Navíc pak v řízení vyšlo najevo, že částka ve výši 7 000 000 Kč byla zahrnuta v rámci postoupené pohledávky ve výši 15 000 000 Kč, kterou žalovaný uzavřel s advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (tuto částku mu měl předat na zakoupení nemovitosti, k čemuž následně nedošlo).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že potvrzení o přijetí částky 500 000 Kč v kupní smlouvě podepsané ve dnech 29. 8. 2023 a 4. 9. 2023 neodpovídá skutečnosti. Za této situace bylo na žalovaných, aby prokázali své tvrzení o tom, že kupní cenu ve výši 500 000 Kč zaplatili, což se jim nepodařilo, a proto důkazní břemeno ve vztahu k zaplacení kupní ceny za koupi druhé ideální poloviny nemovitostí neunesli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V právní rovině soud prvního stupně konstatoval, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu na nemovitost, která se řídí úpravou v ust. § 2079 a násl., zejm. pak § 2128 a násl. o. z. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 805/2006 či 22 Cdo 3005/99) dovodil, že odstoupení od Smlouvy pro nezaplacení kupní ceny bylo oběma žalovaným doručeno (resp. dostalo se do jejich dispoziční sféry) dne 29. 1. 2024. Soud prvního stupně podotkl, že nezjišťoval, kdy se žalobce o skutečnosti, že kupní cena na jeho účet fakticky zaplacena nebyla, dozvěděl, neboť okamžik zjištění podstatného porušení smlouvy dle § 1977 o. z. je sice významný pro počátek běhu lhůty “bez zbytečného odkladu”, avšak dle § 1978 o. z. je možné odstoupit od smlouvy pro nepodstatné porušení, pokud prodlení nadále trvá. V této souvislosti odkázal na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023. Okresní soud uzavřel, že účinky odstoupení od Smlouvy nastaly nejpozději poté, co od doručení odstoupení od Smlouvy uplynula přiměřená lhůta k doplacení kupní ceny, a to v situaci, kdy by žalobce zmeškal lhůtu “bez zbytečného odkladu” v ust. § 1977 o. z. Pokud by ji nezmeškal, tak by účinky odstoupení nastaly již doručením odstoupení. Za zcela dostačující však považoval zjištění, že účinky odstoupení nastaly nejpozději poté, co od doručení odstoupení od Smlouvy uplynula přiměřená lhůtě k doplacení kupní ceny. Za situace, kdy žalovaní neunesli důkazní břemeno ohledně zaplacení kupní ceny, měl za to, že žalobce od Smlouvy odstoupil řádně. V této souvislosti odkázal na ust. § 2004 odst. 1 o. z. a uvedl, že odstoupení od smlouvy je jednou z příčin vzniku bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Za této situace měli žalovaní dle § 2991 odst. 1 o. z. na žalobce převést spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na daných nemovitostech, což však není možné, neboť je již nevlastní. Aktuálně jsou jejich vlastníky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nemovitosti žalovaní prodali obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (kupní smlouvou podepsanou ve dnech 1. 2. 2024 a 2. 2. 2024) před tím, než se fakticky seznámili s odstoupením od Smlouvy. V době podpisu smlouvy tak ani jeden z účastníků o odstoupení od Smlouvy neměl povědomí, a proto jim svědčí dobrá víra. Za této situace vrácení spoluvlastnického podílu na nemovitostech žalobci nelze docílit, a proto mu jsou žalovaní povinni zaplatit peněžitou náhradu, která se odvíjí od kupní ceny uvedené ve Smlouvě (§ 2999 odst. 1 a 2 o. z.). Za situace, kdy žalovaní jsou manželé a nemovitosti nabývali do společného jmění, je jejich závazek solidární (§ 713 odst. 2 o. z.). Soud prvního stupně se dále zabýval splatností dané povinnosti a podotkl, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Výzvy žalobce žalovaným adresoval dne 5. 12. 2023 a 10. 1. 2024, tedy ještě před odstoupením od Smlouvy, a proto tyto nemohly založit splatnost závazku, resp. nemohou být považovány za výzvy ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Do zahájení řízení (podání žaloby) pak žalobce žalovaným žádné výzvy k vydání bezdůvodného obohacení neodeslal, proto splatnost uplatněného nároku založila až samotná žaloby. Soud žalobu doručil žalovanému dne 10. 6. 2025 a žalované dne 11. 6. 2025. S ohledem na výši částky 500 000 Kč, jejíž opatření si vyžádá určitý časový prostor, měl za to, že lhůta “bez zbytečného odkladu” k plnění činí 30 dnů od obdržení žaloby (výzvy k plnění). Za datum splatnosti tak považoval den 10. 7. 2025. Za této situace se žalovaní dostali do prodlení dne 11. 7. 2025 a od tohoto dne jsou povinni hradit úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval úrok z prodlení již od 22. 1. 2024, shledal v této části (do 10. 7. 2025) žalobu nedůvodnou, neboť v tomto období prodlení ještě nenastalo. Taktéž žalobu zamítl i ohledně úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně za období od 11. 7. 2025 do zaplacení, neboť jej žalobce požadoval vyšší, než mu náleží (14,75 – 11,5). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl postupem dle § 142 odst. 2 o. s. ř. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2027, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, do poměru pro určení úspěchu ve věci pojal nejenom jistinu, ale i příslušenství. Za situace, kdy byl žalobce ke dni rozhodnutí soudu úspěšný ohledně částky 550 883,56 Kč (jistina 500 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 500 000 Kč od 11. 7. 2025 do 29. 5. 2026 ve vši 50 883,56 Kč) a celkově se domáhal zaplacení částky ve výši 673 374,61 Kč (jistina 500 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 500 000 Kč od 22. 1. 2024 do 29. 5. 2026), byl ve věci úspěšný z 81,81 % a ve zbývajících 18,19 % byli úspěšní žalovaní. Proto má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,62 % (81,81 – 18,19). Plná výše nákladů řízení činí 147 590,87 Kč, a je tvořena ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta ve výši 92 700 Kč za 9 úkonů právní služby [ve výši 10 300 Kč za úkon dle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb, žaloba - návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření ze dne 24. 9. 2025 a ze dne 8. 4. 2026, účast u jednání, které se konalo dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" - které trvalo více než 2 hodiny a méně než 4 hodiny, účast u jednání, které se konalo dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"], paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 4 050 Kč (9 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas strávený na cestě k jednání soudu (","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět) ve výši 1 650 Kč (11 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas v důsledku zpoždění zahájení jednání konaného dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (plánovaný začátek byl ve 12,00 hod., avšak fakticky jednání bylo zahájeno až ve 14,30 hod.) ve výši 750 Kč (5 x 150 Kč) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů v celkové výši 6 297 Kč (1 567 + 4 730) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 22 143,87 Kč (21 % z částky 105 447 Kč). Celkem tak má dle soudu prvního stupně žalobce nárok na náhradu nákladů ve výši 93 897,31 Kč (63,62 % z 147 590,87 Kč), když každému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci polovinu z této částky, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 46 949 Kč. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017 a rozsudek ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1040/2023, měl za to, že žalovaní netvoří nerozlučné společenství ve smyslu ust. § 91 odst. 2 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Závěrem okresní soud poukázal na to, že žalobce nejprve požadoval zaplacení předmětné částky z titulu kupní ceny s tím, že následně v průběhu řízení doplnil, že pokud by soud považoval odstoupení od smlouvy za platné, tak danou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobní petit i skutková tvrzení zůstaly nezměněné, když se jedná pouze o jinou právní kvalifikaci, okresní soud tento postup žalobce nepovažoval za změnu žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak žalobce, a to do výroku II., III. a IV., tak i oba žalovaní, a to do výroku I. a IV.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobce brojil proti hodnocení soudu prvního stupně o počátku běhu prodlení žalovaných s úhradou uplatněného nároku. Se závěry okresního soudu žalobce nesouhlasí, neboť má za to, že žalovaní se ocitli v prodlení již ode dne 22. 1. 2024. Daný nárok po žalovaných požadoval zaplatit ve výzvách, které jim adresoval dne 15. 12. 2023 a 10. 1. 2024. V těchto výzvách vylíčil okolnosti, o které nárok opírá a tyto s nesplněním jejich povinnosti přímo souvisely. Žalovaní pohledávku uhradit odmítali, neboť tvrdili, že kupní cenu již uhradili. Bránili se tedy tím, že žalovaný nárok zanikl splněním. Právní posouzení soudem prvního stupně záviselo na skutečnostech, které byly prokazovány až v průběhu soudního řízení. Za této situace se žalobce domnívá, že žalovaní jsou v prodlení již od 22. 1. 2024, a proto mu měl soud prvního stupně úroky z prodlení přiznat v uplatněném rozsahu. Taktéž nesouhlasí se soudem okresním v tom, že žalovaní netvořili nerozlučné společenství dle § 91 odst. 2 o. s. ř. Naopak má za to, že žalovaní v dané věci nejsou samostatnými společníky a že splňují kritéria ust. § 91 odst. 2 o. s. ř., a proto vystupují jako společníci nerozluční. Soud prvního stupně proto měl zavázat žalované k solidární povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobci. Žalobce dále nesdílí názor okresního soudu ve vztahu k posouzení úspěšnosti ve věci, neboť příslušenství pohledávky netvoří samostatný předmět řízení. Kdyby to tak bylo, musela by být i tarifní hodnota pro účely stanovení odměny za právní služby stanovena ze součtu jistiny a příslušenství. V této souvislosti odkázal na ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Za této situace se domnívá, že ve věci byl úspěšný zcela, a proto mu měl soud prvního stupně přiznal plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na shora uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II., III. a IV. změnil tak, že žalovaným dále uloží povinnost zaplatit žalobci zamítnuté příslušenství a povinnost k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně v plné výši a rovněž aby mu přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalovaní podali odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), f) a g) z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Podotkli, že podstatou odvolání je nesprávné rozložení a vyhodnocení důkazního břemene soudem prvního stupně, který přenesl důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované, ačkoli podle hmotného práva a judikatury tíží žalobce. Žalobce musí tvrdit a prokázat nejenom vznik pohledávky, ale i to, že tato dosud trvá (nebyla zaplacena). V dané věci bylo prokázáno, že žalobce od žalovaných obdržel zálohově minimálně částku ve výši 400 000 Kč. Daná částka byla uhrazena na účet označený žalobcem. Skutečnost, že se jednalo o účet právnické osoby, jíž žalobce ovládal, nemůže jít k jejich tíži. V dané kupní smlouvě (která obsahuje úředně ověřené podpisy) bylo stvrzeno, že kupní cena byla žalobci ze strany žalovaných zaplacena. Za této situaci bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu uhrazena nebyla. Žalovaní mají za to, že žalobce však v řízení nepředložil žádné ucelené důkazy, které by vyvracely jeho vlastní prohlášení v kupní smlouvě. Závěr okresního soudu spočívající v tom, že žalobce neprokazuje nic dalšího než existenci pohledávky a že zároveň nebylo prokázáno plnění ze strany žalovaných, je vnitřně rozporný s obsahem kupní smlouvy. Za situace, kdy soud prvního stupně požadoval po žalovaných, aby prokazovali neexistenci dluhu a zároveň bagatelizoval důkaz pocházející od žalobce, zatížil své rozhodnutí vadou v hodnocení důkazů a nesprávným právním posouzením. Kdyby okresní soud důkazní břemeno rozložil správně, měl vyjít z toho, že žalobce musí vyvrátit své prohlášení o úplné úhradě kupní ceny obsažené v kupní smlouvě a doložit, že navzdory tomuto prohlášení a zálohové platbě ve výši 400 000 Kč jeho pohledávka doposud trvá. Nárok žalobce tak měl být minimálně v rozsahu doložených plateb zamítnut. Za této situace žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v části, jíž bylo žalobě vyhověno, změnil tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání se závazným právním názorem ohledně rozložení důkazního břemene.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. K odvolání žalovaných žalobce zdůraznil, že okresní soud učinil správný závěr o tom, že žalovaní neunesli důkazní břemeno k tvrzení, že kupní cenu dle Smlouvy ve výši 500 000 Kč žalobci zaplatili, a proto žalobce od Smlouvy řádně odstoupil a vzniklo mu tak právo domáhat se po žalovaných bezdůvodného obohacení ve výši ekvivalentu hodnoty spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Žalobce uvedl, že Smlouva sice obsahuje dané prohlášení, avšak on skutečnost v něm uvedenou popřel s tím, že její text nečetl, spokojil se s ujištěním žalovaných, kterým vzhledem k předchozím vztahům důvěřoval. Předmětná Smlouva je soukromou listinou, a proto bylo na žalovaných, aby své tvrzení o uhrazení kupní ceny prokázali. V této souvislosti odkázal na ust. § 565 o. z. Zdůraznil, že se nejedná o listinu veřejnou, ale soukromou. Navíc v řízení bylo prokázáno, že kupní cena zaplacena skutečně nebyla. Za významný důkaz žalobce považuje výpověď samotného žalovaného, v rámci níž se vyjádřil k úhradě částí kupní ceny (100 000 Kč v hotovosti v roce 2017 a 400 000 Kč převodem rovněž v roce 2017 spolu s platbou kupní ceny za první polovinu nemovitostí), což je v rozporu s prohlášením ve Smlouvě (kupní cena byla splněna převodem). Tento rozpor žalované dle názoru žalobce znevěrohodňuje, stejně tak jako zjištěné časové souvislosti (žalovaní nebyli schopni vysvětlit, proč kupní cenu údajně hradili 6 let před uzavřením Smlouvy). Za této situace žalobce setrval na svém návrhu, aby odvolací soud rozsudek ve výroku I. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalovaní se k odvolání žalobce nevyjádřili.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání jsou přípustná, byla podána osobou oprávněnou a včas (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že obsahují náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu dle ust. § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1, 3 a 5.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 565 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Dle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 1978 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dle § 2004 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Dle § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (odst. 1). Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty (odst. 2). Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku (odst. 3).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Odvolací soud předně uvádí, že kupní smlouva v dané věci je listinou soukromou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1823/98 a ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 92/2001). U soukromých listin je nutné rozeznávat jejich pravost (skutečnost, že pochází od toho, kdo je v ní uveden) a správnost/pravdivost (že to, co je v ní uvedeno, odpovídá skutečnosti). Popření správnosti listiny představuje námitku nesouladu prohlášení o určité skutečnosti s faktickým stavem. Je-li zpochybněna pravdivost, důkazní břemeno nese ten, kdo pravdivost popírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023 sp. zn. 21 Cdo 1304/2023, ze dne 29. 3. 2022 sp. zn. 21 Cdo 3169/2021, ze dne 15. 9. 2021 sp. zn. 27 Cdo 2511/2020, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013 či ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Při podstatném prodlení dlužníka záleží na věřiteli, zda od smlouvy odstoupí za podmínek pro podstatné prodlení (§ 1977 o. z.), nebo pro nepodstatné prodlení (§ 1978 a 1979 o. z.). Marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu podle § 1977 o. z. věřitel ztrácí možnost odstoupit od smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení. Pokud prodlení dlužníka stále trvá, může věřitel i nadále od smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Oznámí-li v takovém případě dlužníku, že odstupuje od smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastanou teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku poskytnuta ke splnění povinnosti. Její běh počíná okamžikem, kdy se odstoupení dostalo do dispoziční sféry dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3823/2023 - R 15/2025 civ.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Prokáže-li věřitel, že od smlouvy z důvodu porušení povinnosti dlužníkem odstoupil, je na dlužníkovi, aby prokázal, že závazek splnil včas nebo že důvod odstoupení neexistoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1475/2023).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Dlužník se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Pokud dlužník nebyl věřitelem vyzván k plnění již dříve, považuje se za kvalifikovanou výzvu k plnění žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena. Výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující též z hlediska prodlení s plněním povinnosti platit úroky z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 751/2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. K odvolací námitce žalovaných o tom, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil povinnost důkazní, odvolací soud podotýká, že prohlášení účastníků obsažené v čl. II. bod 1. Smlouvy je obsahem soukromé listiny podle § 565 o. z. Za situace, kdy žalobce nezpochybňoval pravost Smlouvy, ale její obsahovou správnost, Smlouva prokazuje, že smluvní strany v ní učinily dané prohlášení a důkazní břemeno opaku, tedy popření předešlého uhrazení kupní ceny, měl nést žalobce, který pravdivost smluvního ujednání (potvrzení o úhradě) popírá. Pak bylo na žalovaných, aby prokázali, že kupní cenu fakticky uhradili. Za situace, kdy žalobce své důkazní břemeno unesl a naopak žalovaní nikoli, tak žalobce od Smlouvy odstoupil po právu a má nárok na vrácení dané majetkové hodnoty. Vzhledem k tomu, že v mezidobí již došlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem, nelze předmět bezdůvodného obohacení dobře vydat, a proto mu přísluší peněžitá náhrady ve výši sjednané úplaty (ve zrušené Smlouvě) [srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1949-1967 s.]. Jelikož Smlouvu, podle níž mělo svědčit vlastnické právo k nemovitosti žalovaným společně a nerozdílně (spadala do jejich společného jmění), uzavřeli oba žalovaní, muselo odstoupení od Smlouvy směřovat vůči oběma a pro posouzení otázky odstoupení je tak významná skutečnost, zda a kdy došlo do jejich dispozice. Soud prvního stupně se touto otázkou řádně zabýval a jeho vyhodnocení o doručení odstoupení je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Pro odstoupení od Smlouvy soud prvního stupně rovněž správně aplikoval ust. § 1978 o. z. (které je speciální úpravou k obecnému ust. § 2002 o. z.). Pokud jde o námitku žalobce, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil počátek prodlení žalovaných s úhradou uplatněné pohledávky, tak ani tuto nepovažuje odvolací soud za důvodnou. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že nebyl-li dlužník řádně vyzván k plnění již dříve, považuje se za kvalifikovanou výzvu k plnění žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žalovanému žaloba doručena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 Cdo 119/2021). Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, na základě jakých skutečností považoval za výzvu k plnění ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. až žalobu a na tyto jeho závěry odvolací soud odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Odvolací soud uzavírá, že ve skutkové rovině vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která mají podle obsahu spisu oporu v rozsáhlém a pečlivě provedeném dokazování a přejímá je. Odvolací soud považuje za správné závěry okresního soudu i po stránce právní. Přiléhavé jsou i odkazy na aplikovanou judikaturu. Soud prvního stupně se s odvolacími argumenty účastníků ve značné míře vypořádal již v napadeném rozsudku. Soud prvního stupně náležitě rozložil důkazní břemena mezi účastníky. Odvolací soud se ztotožňuje s okresním soudem ohledně posouzení, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že prohlášení o obdržení částky ve výši 500 000 Kč ve Smlouvě neodpovídá skutečnosti a rovněž že žalovaní neunesli důkazní břemeno ke svému tvrzení o zaplacení kupní ceny ve výši 500 000 Kč. Odvolací soud sdílí i názor soudu prvního stupně ve vztahu k oprávnění žalobce od Smlouvy odstoupit a k účinkům odstoupení. Soud prvního stupně správně stanovil (v závislosti na doručení žaloby a stanovení lhůty k plnění) i splatnost náhrady za vydání bezdůvodného obohacení. V návaznosti na tento závěr pak správně vyhodnotil okamžik, kdy se žalovaní dostali s plněním do prodlení (a od jakého data jsou tak povinni hradit úroky z prodlení), a na základě toho žalobu ohledně příslušenství důvodně částečně zamítl. Soud prvního stupně rovněž náležitě poukázal na skutečnost, že uplatněná výše úroku z prodlení je vyšší, než žalobci náleží (neboť ke dni prodlení činila dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. výše úroků z prodlení 11,5 % ročně). Odvolací soud tedy sdílí závěr okresního soudu o tom, že žalobce tak má (za předmětné nemovitosti, které již není možné vydat) nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši sjednané kupní ceny ve smyslu ust. § 2999 odst. 1 a 2 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně o procesním úspěchu žalobce v rozsahu 81,81 %, resp. neúspěchu ve výši 18,19 %, kterému tak náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,62 %. Okresní soud postupoval patřičně, když do hodnocení míry úspěchu zahrnul nejenom jistinu, ale i její příslušenství – úroky a úroky z prodlení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Okresní soud taktéž správně v souladu s ust. § 8 odst. 1 advokátního stanovil i výši odměny za jeden úkon právní služby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Odvolací soud rovněž sdílí názor soudu okresního o tom, že v případě žalovaných se jedná o společníky samostatné, resp. že nejsou v postavení nerozlučných společníků ve smyslu ust. § 91 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1988, sp. zn. 3 Cz 41/88 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006 či ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 763/2018). Námitky žalobce, které vznesl ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení, tak nejsou důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsah poskytnuté právní služby účastníky nebyl zpochybňován, odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v této části odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné, a proto jej podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž pochybení rovněž neshledal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Potvrzení napadeného rozsudku v plném rozsahu znamená převážný úspěch žalobce v odvolacím řízení, a proto mu odvolací soud i za tuto fázi řízení přiznal proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, a to v rozsahu 63,62 % (81,81 – 18,19). V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný ohledně výroku I., tedy jeho úspěch byl stejný jako před soudem prvního stupně (81,81 %) a naopak byl stejně jako v řízení před okresním soudem ohledně výroku II. a III. neúspěšný (18,19 %). V podrobnostech ohledně výše předmětu řízení, z něhož byl počítán poměr úspěchu v odvolacím řízení, odvolací soud odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně, když pro účely odvolacího řízení se jedná o stejnou situaci. To samé platí i ohledně tarifní hodnoty, z níž byla stanovena odměna za jeden úkon právní služby realizované v průběhu odvolacího řízení (i v této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozhodnutí soudu okresního). Plná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje částku v celkové výši 50 578,25 Kč. Náklady řízení představují odměnu za zastoupení žalobce v odvolacím řízení, která se skládá z odměny za 3 úkony právní služby ve výši 30 900 Kč [3 úkony právní služby po 10 300 Kč dle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a to dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) - podání odvolání, vyjádření se k odvolání a účast u odvolacího jednání]. Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí na proběhnuvším jednání odvolacího soudu absolvoval zástupce žalobce cestu z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět osobním automobilem tov. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název","anonStyle":"ANON"},{"text":" reg. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":". Cestovné činí při celkovém počtu ujetých kilometrů 132 km a vyhláškové ceně 44,50 Kč za 1 litr motorové nafty (č. 573/2025 Sb. ve znění účinném od 1. 6. 2026 – ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb.) po zaokrouhlení částku ve výši 1 125 Kč [(5,9/100 x 132 x 44,50) + (5,9 x 132)]. Při určení spotřeby odvolací soud vycházel z normy uvedené v technickém průkazu použitého vozidla (ES 2004/3). Žalobce v souvislosti s cestou na jednání odvolacího soudu požadoval náhradu za promeškaný čas za 2 hodiny, která mu byla přiznána ve výši 600 Kč (ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 4 půlhodiny po 150 Kč). Náklady řízení představují součet shora uvedených částek (30 900 + 1 350 + 1 125 + 600), tedy částku ve výši 33 975 Kč, která byla dále navýšena o daň z přidané hodnoty (dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu). Součástí náhrady nákladů řízení je rovněž i žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 9 468,50 Kč. Náklady řízení žalobce tedy činí částku v celkové výši 50 578,25 Kč [(33 975 x 1,21) = 41 109,75 + 9 468,50]. Vzhledem ke shora uvedenému mohlo být žalobci na náhradě nákladů řízení přiznáno toliko 63,62 % z této částky, tedy po zaokrouhlení částka ve výši 32 178 Kč, z níž je každý ze žalovaných povinen zaplatit žalobci ½ (resp. rovný díl, neboť poměr jejich účastenství na věci nelze určit - § 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), tedy částku ve výši 16 089 Kč, a to k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Závěrem pro úplnost odvolací soud dodává, že v insolvenčním řízení vedeném proti žalovanému u krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"insolvenční spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebylo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu doposud rozhodnuto o úpadku žalovaného, a proto insolvenční řízení aktuálně netvoří překážku pro rozhodnutí dané věci (srov. § 140a odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., insolvenčního zákona).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně částečně vyhověl žalobě ohledně částky ve výši 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 500 000 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, kterou uložil zaplatit žalovaným společně a nerozdílně žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Okresní soud dále v části, v níž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 500 000 Kč od 22. 1. 2024 do 10. 7. 2025 a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 500 000 Kč od 11. 7. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že každému ze žalovaných uložil povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta A,  částku 46 949 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III. a IV.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy ze dne 4. 9. 2023, na jejímž základě žalovaným prodal spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na nemovitostech v k. ú. , adresa,  (dále jen “nemovitosti”). Žalobce tvrdil, že přestože bylo v kupní smlouvě zakotveno, že kupní cena byla zaplacena převodem před podpisem smlouvy, fakticky k jejímu zaplacení nedošlo. Za této situace žalobce od kupní smlouvy dne 25. 1. 2024 odstoupil. Po žalovaných se domáhá úhrady dané částky jako kupní ceny.3. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci podepsali dne 29. 8. 2023 a 4. 9. 2023 kupní smlouvu, v níž vyjádřili shodnou vůli, že žalobce na žalované převádí spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na předmětných nemovitostech za kupní cenu ve výši 500 000 Kč (dále též jen “Smlouva”). Podpisy na dané smlouvě sporovány nebyly. Ve Smlouvě bylo v čl. II.1. uvedeno: “Prodávající i kupující stvrzují, že kupující zaplatili před podpisem této kupní smlouvy prodávajícímu celou dohodnutou kupní cenu ve výši 500 000 Kč převodem na účet prodávajícího”. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že zaplacení kupní ceny ve výši 500 000 Kč prokázáno nebylo. Soud prvního stupně rozvinul, že žalobce uvedl, že kupní cenu nikdy neobdržel s tím, že shora uvedené ujednání podepsal z toho důvodu, že jej žalovaní ujišťovali, že danou částku na jeho účet odeslali, když text Smlouvy vůbec nečetl. Soud prvního stupně měl za to, že za situace, kdy měla být kupní cena uhrazena převodem na účet, tak by žalovaní měli být schopní platbu identifikovat (kdy ji provedli, z jakého účtu a na jaký). Žalovaní nejprve uvedli, že ji zaplatili v rámci částky ve výši 5 400 000 Kč, kterou realizovali dne 15. 9. 2017 na účet , jméno FO, . Následně však své tvrzení změnili tak, že nově tvrdili, že kupní cenu uhradili tak, že její část ve výši 400 000 Kč uhradili v rámci shora uvedené bezhotovostní platby (5 400 000 Kč) a zbylých 100 000 Kč pak zaplatili v rámci hotovostní platby ve výši 7 000 000 Kč. Okresní soud vzal za prokázané, že platba ze dne 18. 9. 2017 ve výši 5 400 000 Kč, která byla provedena z účtu matky žalovaného , jméno FO, , představovala úhradu půjčky žalovaného vůči společnosti , právnická osoba,  (daná kupní cena z ní nebyla uhrazena ani z části). Soud prvního stupně podotkl, že navíc hradit kupní cenu téměř 6 let před podpisem Smlouvy ani nedává rozumný smysl, když vysvětlení žalovaného (že když kupovali dne 27. 9. 2017 a 22. 10. 2020 první polovinu předmětných nemovitostí, bylo dohodnuto, že jim žalobce v budoucnu prodá i druhou polovinu, a to za 400 000 Kč či 500 000 Kč) nepovažoval za věrohodné. Dle soudu prvního stupně pak nedává smysl ani ta skutečnost, že by platba kupní ceny ve výši 5 000 000 Kč za první ideální polovinu nemovitostí a částku 400 000 Kč jako část kupní ceny za druhou polovinu daných nemovitostí byla zaplacena na účet společnosti , právnická osoba,  (dnes , právnická osoba, .) a nikoli na účet žalobce. Za logické považoval naopak to, že smyslem platby bylo právě vrácení půjčky, kterou si žalovaný od této společnosti vzal jako úročenou půjčku v roce 2017. Soud prvního stupně navíc neměl za prokázanou ani tvrzenou platbu ve výši 100 000 Kč. Dále odkázal na ust. § 565 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.”) a rovněž zmínil judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 3169/2021 a 33 Cdo 3057/2022). V této souvislosti podotkl, že bylo na žalovaných, aby prokázali pravost stvrzenky na 7 000 000 Kč, o čemž byli při jednání soudu poučeni, avšak žádný důkaz nenavrhli. Navíc pak v řízení vyšlo najevo, že částka ve výši 7 000 000 Kč byla zahrnuta v rámci postoupené pohledávky ve výši 15 000 000 Kč, kterou žalovaný uzavřel s advokátem , tituly před jménem,  , jméno FO,  (tuto částku mu měl předat na zakoupení nemovitosti, k čemuž následně nedošlo).4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že potvrzení o přijetí částky 500 000 Kč v kupní smlouvě podepsané ve dnech 29. 8. 2023 a 4. 9. 2023 neodpovídá skutečnosti. Za této situace bylo na žalovaných, aby prokázali své tvrzení o tom, že kupní cenu ve výši 500 000 Kč zaplatili, což se jim nepodařilo, a proto důkazní břemeno ve vztahu k zaplacení kupní ceny za koupi druhé ideální poloviny nemovitostí neunesli.5. V právní rovině soud prvního stupně konstatoval, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu na nemovitost, která se řídí úpravou v ust. § 2079 a násl., zejm. pak § 2128 a násl. o. z. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 29 Odo 805/2006 či 22 Cdo 3005/99) dovodil, že odstoupení od Smlouvy pro nezaplacení kupní ceny bylo oběma žalovaným doručeno (resp. dostalo se do jejich dispoziční sféry) dne 29. 1. 2024. Soud prvního stupně podotkl, že nezjišťoval, kdy se žalobce o skutečnosti, že kupní cena na jeho účet fakticky zaplacena nebyla, dozvěděl, neboť okamžik zjištění podstatného porušení smlouvy dle § 1977 o. z. je sice významný pro počátek běhu lhůty “bez zbytečného odkladu”, avšak dle § 1978 o. z. je možné odstoupit od smlouvy pro nepodstatné porušení, pokud prodlení nadále trvá. V této souvislosti odkázal na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 31 Cdo 3823/2023. Okresní soud uzavřel, že účinky odstoupení od Smlouvy nastaly nejpozději poté, co od doručení odstoupení od Smlouvy uplynula přiměřená lhůta k doplacení kupní ceny, a to v situaci, kdy by žalobce zmeškal lhůtu “bez zbytečného odkladu” v ust. § 1977 o. z. Pokud by ji nezmeškal, tak by účinky odstoupení nastaly již doručením odstoupení. Za zcela dostačující však považoval zjištění, že účinky odstoupení nastaly nejpozději poté, co od doručení odstoupení od Smlouvy uplynula přiměřená lhůtě k doplacení kupní ceny. Za situace, kdy žalovaní neunesli důkazní břemeno ohledně zaplacení kupní ceny, měl za to, že žalobce od Smlouvy odstoupil řádně. V této souvislosti odkázal na ust. § 2004 odst. 1 o. z. a uvedl, že odstoupení od smlouvy je jednou z příčin vzniku bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Za této situace měli žalovaní dle § 2991 odst. 1 o. z. na žalobce převést spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na daných nemovitostech, což však není možné, neboť je již nevlastní. Aktuálně jsou jejich vlastníky , jméno FO,  a , jméno FO, . Nemovitosti žalovaní prodali obci , adresa,  (kupní smlouvou podepsanou ve dnech 1. 2. 2024 a 2. 2. 2024) před tím, než se fakticky seznámili s odstoupením od Smlouvy. V době podpisu smlouvy tak ani jeden z účastníků o odstoupení od Smlouvy neměl povědomí, a proto jim svědčí dobrá víra. Za této situace vrácení spoluvlastnického podílu na nemovitostech žalobci nelze docílit, a proto mu jsou žalovaní povinni zaplatit peněžitou náhradu, která se odvíjí od kupní ceny uvedené ve Smlouvě (§ 2999 odst. 1 a 2 o. z.). Za situace, kdy žalovaní jsou manželé a nemovitosti nabývali do společného jmění, je jejich závazek solidární (§ 713 odst. 2 o. z.). Soud prvního stupně se dále zabýval splatností dané povinnosti a podotkl, že splatnost nároku na vydání bezdůvodného obohacení se odvíjí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). Výzvy žalobce žalovaným adresoval dne 5. 12. 2023 a 10. 1. 2024, tedy ještě před odstoupením od Smlouvy, a proto tyto nemohly založit splatnost závazku, resp. nemohou být považovány za výzvy ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Do zahájení řízení (podání žaloby) pak žalobce žalovaným žádné výzvy k vydání bezdůvodného obohacení neodeslal, proto splatnost uplatněného nároku založila až samotná žaloby. Soud žalobu doručil žalovanému dne 10. 6. 2025 a žalované dne 11. 6. 2025. S ohledem na výši částky 500 000 Kč, jejíž opatření si vyžádá určitý časový prostor, měl za to, že lhůta “bez zbytečného odkladu” k plnění činí 30 dnů od obdržení žaloby (výzvy k plnění). Za datum splatnosti tak považoval den 10. 7. 2025. Za této situace se žalovaní dostali do prodlení dne 11. 7. 2025 a od tohoto dne jsou povinni hradit úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval úrok z prodlení již od 22. 1. 2024, shledal v této části (do 10. 7. 2025) žalobu nedůvodnou, neboť v tomto období prodlení ještě nenastalo. Taktéž žalobu zamítl i ohledně úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně za období od 11. 7. 2025 do zaplacení, neboť jej žalobce požadoval vyšší, než mu náleží (14,75 – 11,5). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl postupem dle § 142 odst. 2 o. s. ř. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2027, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017, do poměru pro určení úspěchu ve věci pojal nejenom jistinu, ale i příslušenství. Za situace, kdy byl žalobce ke dni rozhodnutí soudu úspěšný ohledně částky 550 883,56 Kč (jistina 500 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky 500 000 Kč od 11. 7. 2025 do 29. 5. 2026 ve vši 50 883,56 Kč) a celkově se domáhal zaplacení částky ve výši 673 374,61 Kč (jistina 500 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % z částky 500 000 Kč od 22. 1. 2024 do 29. 5. 2026), byl ve věci úspěšný z 81,81 % a ve zbývajících 18,19 % byli úspěšní žalovaní. Proto má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,62 % (81,81 – 18,19). Plná výše nákladů řízení činí 147 590,87 Kč, a je tvořena ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 000 Kč, mimosmluvní odměny advokáta ve výši 92 700 Kč za 9 úkonů právní služby [ve výši 10 300 Kč za úkon dle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb, žaloba - návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, vyjádření ze dne 24. 9. 2025 a ze dne 8. 4. 2026, účast u jednání, které se konalo dne , datum,  - které trvalo více než 2 hodiny a méně než 4 hodiny, účast u jednání, které se konalo dne , datum, , dne , datum,  a dne , datum, ], paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 4 050 Kč (9 x 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas strávený na cestě k jednání soudu (, adresa,  a zpět) ve výši 1 650 Kč (11 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas v důsledku zpoždění zahájení jednání konaného dne , datum,  (plánovaný začátek byl ve 12,00 hod., avšak fakticky jednání bylo zahájeno až ve 14,30 hod.) ve výši 750 Kč (5 x 150 Kč) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovních výdajů v celkové výši 6 297 Kč (1 567 + 4 730) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 22 143,87 Kč (21 % z částky 105 447 Kč). Celkem tak má dle soudu prvního stupně žalobce nárok na náhradu nákladů ve výši 93 897,31 Kč (63,62 % z 147 590,87 Kč), když každému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci polovinu z této částky, tedy po zaokrouhlení částku ve výši 46 949 Kč. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2017, sp. zn. 32 Cdo 669/2017 a rozsudek ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1040/2023, měl za to, že žalovaní netvoří nerozlučné společenství ve smyslu ust. § 91 odst. 2 o. s. ř.6. Závěrem okresní soud poukázal na to, že žalobce nejprve požadoval zaplacení předmětné částky z titulu kupní ceny s tím, že následně v průběhu řízení doplnil, že pokud by soud považoval odstoupení od smlouvy za platné, tak danou částku požaduje z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že žalobní petit i skutková tvrzení zůstaly nezměněné, když se jedná pouze o jinou právní kvalifikaci, okresní soud tento postup žalobce nepovažoval za změnu žaloby.7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání jak žalobce, a to do výroku II., III. a IV., tak i oba žalovaní, a to do výroku I. a IV.8. Žalobce brojil proti hodnocení soudu prvního stupně o počátku běhu prodlení žalovaných s úhradou uplatněného nároku. Se závěry okresního soudu žalobce nesouhlasí, neboť má za to, že žalovaní se ocitli v prodlení již ode dne 22. 1. 2024. Daný nárok po žalovaných požadoval zaplatit ve výzvách, které jim adresoval dne 15. 12. 2023 a 10. 1. 2024. V těchto výzvách vylíčil okolnosti, o které nárok opírá a tyto s nesplněním jejich povinnosti přímo souvisely. Žalovaní pohledávku uhradit odmítali, neboť tvrdili, že kupní cenu již uhradili. Bránili se tedy tím, že žalovaný nárok zanikl splněním. Právní posouzení soudem prvního stupně záviselo na skutečnostech, které byly prokazovány až v průběhu soudního řízení. Za této situace se žalobce domnívá, že žalovaní jsou v prodlení již od 22. 1. 2024, a proto mu měl soud prvního stupně úroky z prodlení přiznat v uplatněném rozsahu. Taktéž nesouhlasí se soudem okresním v tom, že žalovaní netvořili nerozlučné společenství dle § 91 odst. 2 o. s. ř. Naopak má za to, že žalovaní v dané věci nejsou samostatnými společníky a že splňují kritéria ust. § 91 odst. 2 o. s. ř., a proto vystupují jako společníci nerozluční. Soud prvního stupně proto měl zavázat žalované k solidární povinnosti k náhradě nákladů řízení žalobci. Žalobce dále nesdílí názor okresního soudu ve vztahu k posouzení úspěšnosti ve věci, neboť příslušenství pohledávky netvoří samostatný předmět řízení. Kdyby to tak bylo, musela by být i tarifní hodnota pro účely stanovení odměny za právní služby stanovena ze součtu jistiny a příslušenství. V této souvislosti odkázal na ust. § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Za této situace se domnívá, že ve věci byl úspěšný zcela, a proto mu měl soud prvního stupně přiznal plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na shora uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II., III. a IV. změnil tak, že žalovaným dále uloží povinnost zaplatit žalobci zamítnuté příslušenství a povinnost k náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně v plné výši a rovněž aby mu přiznal plnou náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Žalovaní podali odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. b), f) a g) z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen “o. s. ř.”). Podotkli, že podstatou odvolání je nesprávné rozložení a vyhodnocení důkazního břemene soudem prvního stupně, který přenesl důkazní břemeno ohledně neexistence dluhu na žalované, ačkoli podle hmotného práva a judikatury tíží žalobce. Žalobce musí tvrdit a prokázat nejenom vznik pohledávky, ale i to, že tato dosud trvá (nebyla zaplacena). V dané věci bylo prokázáno, že žalobce od žalovaných obdržel zálohově minimálně částku ve výši 400 000 Kč. Daná částka byla uhrazena na účet označený žalobcem. Skutečnost, že se jednalo o účet právnické osoby, jíž žalobce ovládal, nemůže jít k jejich tíži. V dané kupní smlouvě (která obsahuje úředně ověřené podpisy) bylo stvrzeno, že kupní cena byla žalobci ze strany žalovaných zaplacena. Za této situaci bylo na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že mu uhrazena nebyla. Žalovaní mají za to, že žalobce však v řízení nepředložil žádné ucelené důkazy, které by vyvracely jeho vlastní prohlášení v kupní smlouvě. Závěr okresního soudu spočívající v tom, že žalobce neprokazuje nic dalšího než existenci pohledávky a že zároveň nebylo prokázáno plnění ze strany žalovaných, je vnitřně rozporný s obsahem kupní smlouvy. Za situace, kdy soud prvního stupně požadoval po žalovaných, aby prokazovali neexistenci dluhu a zároveň bagatelizoval důkaz pocházející od žalobce, zatížil své rozhodnutí vadou v hodnocení důkazů a nesprávným právním posouzením. Kdyby okresní soud důkazní břemeno rozložil správně, měl vyjít z toho, že žalobce musí vyvrátit své prohlášení o úplné úhradě kupní ceny obsažené v kupní smlouvě a doložit, že navzdory tomuto prohlášení a zálohové platbě ve výši 400 000 Kč jeho pohledávka doposud trvá. Nárok žalobce tak měl být minimálně v rozsahu doložených plateb zamítnut. Za této situace žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v části, jíž bylo žalobě vyhověno, změnil tak, že žaloba se v tomto rozsahu zamítá, neboť žalobce neunesl důkazní břemeno, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání se závazným právním názorem ohledně rozložení důkazního břemene.10. K odvolání žalovaných žalobce zdůraznil, že okresní soud učinil správný závěr o tom, že žalovaní neunesli důkazní břemeno k tvrzení, že kupní cenu dle Smlouvy ve výši 500 000 Kč žalobci zaplatili, a proto žalobce od Smlouvy řádně odstoupil a vzniklo mu tak právo domáhat se po žalovaných bezdůvodného obohacení ve výši ekvivalentu hodnoty spoluvlastnického podílu na nemovitostech. Žalobce uvedl, že Smlouva sice obsahuje dané prohlášení, avšak on skutečnost v něm uvedenou popřel s tím, že její text nečetl, spokojil se s ujištěním žalovaných, kterým vzhledem k předchozím vztahům důvěřoval. Předmětná Smlouva je soukromou listinou, a proto bylo na žalovaných, aby své tvrzení o uhrazení kupní ceny prokázali. V této souvislosti odkázal na ust. § 565 o. z. Zdůraznil, že se nejedná o listinu veřejnou, ale soukromou. Navíc v řízení bylo prokázáno, že kupní cena zaplacena skutečně nebyla. Za významný důkaz žalobce považuje výpověď samotného žalovaného, v rámci níž se vyjádřil k úhradě částí kupní ceny (100 000 Kč v hotovosti v roce 2017 a 400 000 Kč převodem rovněž v roce 2017 spolu s platbou kupní ceny za první polovinu nemovitostí), což je v rozporu s prohlášením ve Smlouvě (kupní cena byla splněna převodem). Tento rozpor žalované dle názoru žalobce znevěrohodňuje, stejně tak jako zjištěné časové souvislosti (žalovaní nebyli schopni vysvětlit, proč kupní cenu údajně hradili 6 let před uzavřením Smlouvy). Za této situace žalobce setrval na svém návrhu, aby odvolací soud rozsudek ve výroku I. potvrdil.11. Žalovaní se k odvolání žalobce nevyjádřili.12. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání jsou přípustná, byla podána osobou oprávněnou a včas (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.) s tím, že obsahují náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř. Krajský soud v , adresa,  proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu dle ust. § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1, 3 a 5.13. Podle § 565 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.15. Dle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.16. Podle § 1978 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.17. Dle § 2004 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).19. Dle § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny (odst. 1). Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty (odst. 2). Nelze-li předmět bezdůvodného obohacení vydat proto, že došlo k jeho zkáze, ztrátě nebo zhoršení z příčin, které jdou k tíži ochuzeného, nahradí obohacený nanejvýš tolik, co ušetřil na vlastním majetku (odst. 3).20. Odvolací soud předně uvádí, že kupní smlouva v dané věci je listinou soukromou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1823/98 a ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 92/2001). U soukromých listin je nutné rozeznávat jejich pravost (skutečnost, že pochází od toho, kdo je v ní uveden) a správnost/pravdivost (že to, co je v ní uvedeno, odpovídá skutečnosti). Popření správnosti listiny představuje námitku nesouladu prohlášení o určité skutečnosti s faktickým stavem. Je-li zpochybněna pravdivost, důkazní břemeno nese ten, kdo pravdivost popírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2023 sp. zn. 21 Cdo 1304/2023, ze dne 29. 3. 2022 sp. zn. 21 Cdo 3169/2021, ze dne 15. 9. 2021 sp. zn. 27 Cdo 2511/2020, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 729/2013 či ze dne 24. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1228/2012).21. Při podstatném prodlení dlužníka záleží na věřiteli, zda od smlouvy odstoupí za podmínek pro podstatné prodlení (§ 1977 o. z.), nebo pro nepodstatné prodlení (§ 1978 a 1979 o. z.). Marným uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu podle § 1977 o. z. věřitel ztrácí možnost odstoupit od smlouvy za podmínek pro podstatné prodlení. Pokud prodlení dlužníka stále trvá, může věřitel i nadále od smlouvy odstoupit za podmínek pro nepodstatné prodlení. Oznámí-li v takovém případě dlužníku, že odstupuje od smlouvy, aniž mu předtím poskytl dodatečnou lhůtu ke splnění, účinky odstoupení od smlouvy nastanou teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, která měla být dlužníku poskytnuta ke splnění povinnosti. Její běh počíná okamžikem, kdy se odstoupení dostalo do dispoziční sféry dlužníka (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3823/2023 - R 15/2025 civ.).22. Prokáže-li věřitel, že od smlouvy z důvodu porušení povinnosti dlužníkem odstoupil, je na dlužníkovi, aby prokázal, že závazek splnil včas nebo že důvod odstoupení neexistoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1475/2023).23. Dlužník se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Forma výzvy k plnění závazku není předepsána. Pokud dlužník nebyl věřitelem vyzván k plnění již dříve, považuje se za kvalifikovanou výzvu k plnění žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žaloba žalovanému doručena. Výzva vyvolá splatnost dluhu v rozsahu, v jakém byl požadavek vyčíslen. Okamžik doručení žaloby je tudíž rozhodující též z hlediska prodlení s plněním povinnosti platit úroky z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 33 Cdo 751/2022).24. K odvolací námitce žalovaných o tom, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil povinnost důkazní, odvolací soud podotýká, že prohlášení účastníků obsažené v čl. II. bod 1. Smlouvy je obsahem soukromé listiny podle § 565 o. z. Za situace, kdy žalobce nezpochybňoval pravost Smlouvy, ale její obsahovou správnost, Smlouva prokazuje, že smluvní strany v ní učinily dané prohlášení a důkazní břemeno opaku, tedy popření předešlého uhrazení kupní ceny, měl nést žalobce, který pravdivost smluvního ujednání (potvrzení o úhradě) popírá. Pak bylo na žalovaných, aby prokázali, že kupní cenu fakticky uhradili. Za situace, kdy žalobce své důkazní břemeno unesl a naopak žalovaní nikoli, tak žalobce od Smlouvy odstoupil po právu a má nárok na vrácení dané majetkové hodnoty. Vzhledem k tomu, že v mezidobí již došlo k převodu vlastnického práva k nemovitostem, nelze předmět bezdůvodného obohacení dobře vydat, a proto mu přísluší peněžitá náhrady ve výši sjednané úplaty (ve zrušené Smlouvě) [srov. Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, 1949-1967 s.]. Jelikož Smlouvu, podle níž mělo svědčit vlastnické právo k nemovitosti žalovaným společně a nerozdílně (spadala do jejich společného jmění), uzavřeli oba žalovaní, muselo odstoupení od Smlouvy směřovat vůči oběma a pro posouzení otázky odstoupení je tak významná skutečnost, zda a kdy došlo do jejich dispozice. Soud prvního stupně se touto otázkou řádně zabýval a jeho vyhodnocení o doručení odstoupení je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016). Pro odstoupení od Smlouvy soud prvního stupně rovněž správně aplikoval ust. § 1978 o. z. (které je speciální úpravou k obecnému ust. § 2002 o. z.). Pokud jde o námitku žalobce, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil počátek prodlení žalovaných s úhradou uplatněné pohledávky, tak ani tuto nepovažuje odvolací soud za důvodnou. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že nebyl-li dlužník řádně vyzván k plnění již dříve, považuje se za kvalifikovanou výzvu k plnění žaloba a splatnost dluhu počíná prvního dne poté, co byla žalovanému žaloba doručena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 29 Cdo 119/2021). Soud prvního stupně podrobně vysvětlil, na základě jakých skutečností považoval za výzvu k plnění ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. až žalobu a na tyto jeho závěry odvolací soud odkazuje.25. Odvolací soud uzavírá, že ve skutkové rovině vychází ze zjištění soudu prvního stupně, která mají podle obsahu spisu oporu v rozsáhlém a pečlivě provedeném dokazování a přejímá je. Odvolací soud považuje za správné závěry okresního soudu i po stránce právní. Přiléhavé jsou i odkazy na aplikovanou judikaturu. Soud prvního stupně se s odvolacími argumenty účastníků ve značné míře vypořádal již v napadeném rozsudku. Soud prvního stupně náležitě rozložil důkazní břemena mezi účastníky. Odvolací soud se ztotožňuje s okresním soudem ohledně posouzení, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že prohlášení o obdržení částky ve výši 500 000 Kč ve Smlouvě neodpovídá skutečnosti a rovněž že žalovaní neunesli důkazní břemeno ke svému tvrzení o zaplacení kupní ceny ve výši 500 000 Kč. Odvolací soud sdílí i názor soudu prvního stupně ve vztahu k oprávnění žalobce od Smlouvy odstoupit a k účinkům odstoupení. Soud prvního stupně správně stanovil (v závislosti na doručení žaloby a stanovení lhůty k plnění) i splatnost náhrady za vydání bezdůvodného obohacení. V návaznosti na tento závěr pak správně vyhodnotil okamžik, kdy se žalovaní dostali s plněním do prodlení (a od jakého data jsou tak povinni hradit úroky z prodlení), a na základě toho žalobu ohledně příslušenství důvodně částečně zamítl. Soud prvního stupně rovněž náležitě poukázal na skutečnost, že uplatněná výše úroku z prodlení je vyšší, než žalobci náleží (neboť ke dni prodlení činila dle § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. výše úroků z prodlení 11,5 % ročně). Odvolací soud tedy sdílí závěr okresního soudu o tom, že žalobce tak má (za předmětné nemovitosti, které již není možné vydat) nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši sjednané kupní ceny ve smyslu ust. § 2999 odst. 1 a 2 o. z.26. Soud prvního stupně rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně o procesním úspěchu žalobce v rozsahu 81,81 %, resp. neúspěchu ve výši 18,19 %, kterému tak náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,62 %. Okresní soud postupoval patřičně, když do hodnocení míry úspěchu zahrnul nejenom jistinu, ale i její příslušenství – úroky a úroky z prodlení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Okresní soud taktéž správně v souladu s ust. § 8 odst. 1 advokátního stanovil i výši odměny za jeden úkon právní služby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1492/2017). Odvolací soud rovněž sdílí názor soudu okresního o tom, že v případě žalovaných se jedná o společníky samostatné, resp. že nejsou v postavení nerozlučných společníků ve smyslu ust. § 91 odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1988, sp. zn. 3 Cz 41/88 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 670/2006 či ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 763/2018). Námitky žalobce, které vznesl ve vztahu k výroku o náhradě nákladů řízení, tak nejsou důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsah poskytnuté právní služby účastníky nebyl zpochybňován, odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v této části odkazuje.27. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za věcně správné, a proto jej podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení, v němž pochybení rovněž neshledal.28. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Potvrzení napadeného rozsudku v plném rozsahu znamená převážný úspěch žalobce v odvolacím řízení, a proto mu odvolací soud i za tuto fázi řízení přiznal proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, a to v rozsahu 63,62 % (81,81 – 18,19). V odvolacím řízení byl žalobce úspěšný ohledně výroku I., tedy jeho úspěch byl stejný jako před soudem prvního stupně (81,81 %) a naopak byl stejně jako v řízení před okresním soudem ohledně výroku II. a III. neúspěšný (18,19 %). V podrobnostech ohledně výše předmětu řízení, z něhož byl počítán poměr úspěchu v odvolacím řízení, odvolací soud odkazuje na rozhodnutí soudu prvního stupně, když pro účely odvolacího řízení se jedná o stejnou situaci. To samé platí i ohledně tarifní hodnoty, z níž byla stanovena odměna za jeden úkon právní služby realizované v průběhu odvolacího řízení (i v této souvislosti odvolací soud odkazuje na rozhodnutí soudu okresního). Plná náhrada nákladů odvolacího řízení představuje částku v celkové výši 50 578,25 Kč. Náklady řízení představují odměnu za zastoupení žalobce v odvolacím řízení, která se skládá z odměny za 3 úkony právní služby ve výši 30 900 Kč [3 úkony právní služby po 10 300 Kč dle § 7 bod 6. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu, a to dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) - podání odvolání, vyjádření se k odvolání a účast u odvolacího jednání]. Dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V souvislosti s účastí na proběhnuvším jednání odvolacího soudu absolvoval zástupce žalobce cestu z , adresa,  a zpět osobním automobilem tov. zn. , název,  reg. zn. , SPZ, . Cestovné činí při celkovém počtu ujetých kilometrů 132 km a vyhláškové ceně 44,50 Kč za 1 litr motorové nafty (č. 573/2025 Sb. ve znění účinném od 1. 6. 2026 – ve znění vyhlášky č. 78/2026 Sb.) po zaokrouhlení částku ve výši 1 125 Kč [(5,9/100 x 132 x 44,50) + (5,9 x 132)]. Při určení spotřeby odvolací soud vycházel z normy uvedené v technickém průkazu použitého vozidla (ES 2004/3). Žalobce v souvislosti s cestou na jednání odvolacího soudu požadoval náhradu za promeškaný čas za 2 hodiny, která mu byla přiznána ve výši 600 Kč (ve smyslu § 14 odst. 3 advokátního tarifu za 4 půlhodiny po 150 Kč). Náklady řízení představují součet shora uvedených částek (30 900 + 1 350 + 1 125 + 600), tedy částku ve výši 33 975 Kč, která byla dále navýšena o daň z přidané hodnoty (dle § 137 odst. 3 o. s. ř. a § 14a advokátního tarifu). Součástí náhrady nákladů řízení je rovněž i žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 9 468,50 Kč. Náklady řízení žalobce tedy činí částku v celkové výši 50 578,25 Kč [(33 975 x 1,21) = 41 109,75 + 9 468,50]. Vzhledem ke shora uvedenému mohlo být žalobci na náhradě nákladů řízení přiznáno toliko 63,62 % z této částky, tedy po zaokrouhlení částka ve výši 32 178 Kč, z níž je každý ze žalovaných povinen zaplatit žalobci ½ (resp. rovný díl, neboť poměr jejich účastenství na věci nelze určit - § 140 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), tedy částku ve výši 16 089 Kč, a to k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.).29. Závěrem pro úplnost odvolací soud dodává, že v insolvenčním řízení vedeném proti žalovanému u krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , insolvenční spisová značka,  nebylo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu doposud rozhodnuto o úpadku žalovaného, a proto insolvenční řízení aktuálně netvoří překážku pro rozhodnutí dané věci (srov. § 140a odst. 1 z. č. 262/2006 Sb., insolvenčního zákona).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat u Okresního soudu v Českém Krumlově dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, avšak jen za podmínek stanovených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li podle tohoto rozsudku plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem (soudním exekutorem) vykonán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:8.Co.890.2026.1","publishedAt":"2026-10-02","decisionAt":"2026-08-20","caseNumber":{"senate":8,"registry":"Co","index":890,"year":2026,"pageNumber":310},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Marie","lastName":"Rychtářová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 29. 5. 2026, č. j. 10 C 138/2025-269,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":10,"registry":"C","index":138,"year":2025,"pageNumber":269},"affectedDate":"2026-05-29","courtCode":"OSCK","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"1","lexNumber":142,"lexYear":1994,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14a","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"91","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"140","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"201","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"202","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"140a","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"565","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1977","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1978","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2999","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ODSTOUPENI_OD_SMLOUVY","BEZDUVODNE_OBOHACENI","SOUKROMA_LISTINA","PRAVNICKA_OSOBA","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_KUPNI","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","KOUPE","HODNOCENI_DUKAZU","ROZHODNUTI_O_UPADKU"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}