{"uuid":"8c735b1c-3b93-49bb-9c70-6bbc1e795d84","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", reg.č.: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"PSČ","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 20 353,21 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 666,47 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 666,47 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení částky 11 686,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 686,74 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 880,86 Kč a úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 666,47 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 666,47 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Zamítá se žaloba co do požadavku na zaplacení částky 11 686,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 686,74 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 880,86 Kč a úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce v řízení požadoval zaplatit částku 20 353,21 Kč ve smyslu jistiny úvěru, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 880,86 Kč od 5. 12. 2019 do 24. 2. 2023, s úrokem ve výši 23,8 % ročně z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše z titulu smlouvy o používání kreditní karty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené mezi účastníky dne 5. 12. 2019, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěrový limit do 20 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Účastníci uzavřeli písemnou formou dne 17. 8. 2018 smlouvu o vedení účtu u mBank, na základě které žalobce zřídil žalovanému u žalobce účet, a to ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (důkaz touto smlouvou, žádostí o zřízení účtu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", kopií občanského průkazu osoby žalovaného a transakční historii tohoto účtu za období od 17. 8. 2018 do 9. 1. 2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Účastníci uzavřeli spolu i smlouvu o používání kreditní karty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to nejpozději dne 20. 12. 2019, kdy totiž žalovaný poprvé užil kreditní kartu mBank a čerpal z ní poprvé částku (211 Kč), přičemž úvěrový limit karty činil 20 000 Kč (důkaz„ Výpisem KK“, smlouvou o používání kreditní karty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" a„ SMS potvrzeni kk“ s datem 5. 12. 2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s žalovaným ze strany žalobce, soud zjistil následující skutečnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že příjem žalovaného ověřil z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce. K tomu žalobce předložil i důkaz Žádostí o vydání kreditní karty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", v níž je uvedeno, že žalovaný žádá žalobce o vydání kreditní karty a že žalovaný bydlí u rodiny, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a dítě, je zaměstnán na dobu neurčitou u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. z o.., organizační složka s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč jakožto dělník (důkaz touto Žádostí o vydání kreditní karty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Žalobce při soudním jednání uvedl, že telefonicky neověřoval zaměstnanecký poměr žalovaného, ale vycházel z výpisu z účtu, kde byl uveden zaměstnavatel žalovaného. Tomuto tvrzení žalobce nasvědčuje i důkaz výtiskem z interního systému žalobce ohledně„ Zakončení procesu“ stran osoby žalovaného, v němž zůstala kolonka nazvaná„ Ověření pracovního poměru zaměstnancem banky“ nevyplněná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z důkazu výpisem z účtu žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedeného u žalobce, za dobu od 17. 8. 2018 do 9. 1. 2020, soud zjistil, že žalovanému byl připisován na účet měsíčně příjem označovaný jako„ Příchozí platba z jiné banky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, a to v následujících dnech v následujících částkách - 13. 12. 2018: 25 250,44 Kč, 15. 1. 2019: 85 072,24 Kč, 13. 2. 2019: 25 680 Kč, 13. 3. 2019: 26 227 Kč, 10. 4. 2019: 24 457 Kč, 14. 5. 2019: 30 739 Kč, 12. 6. 2019: 30 407 Kč, 12. 7. 2019: 23 286 Kč, 12. 8. 2019: 27 808 Kč, 11. 9. 2019: 22 682 Kč, 10. 10. 2019: 17 496 Kč, 13. 11. 2019: 20 594 Kč a dne 11. 12. 2019: 11 201 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z výpisu z téhož účtu žalovaného vedeného u žalobce za období následující, tj. od 10. 1. 2020 do 9. 1. 2023, soud zjistil, že žalovaný obdržel příjem od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" SP. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" v roce 2020 již jen dvakrát, a to dne 14. 4. 2020 (3 255 Kč) a dne 11. 8. 2020 (14 710 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z uvedených výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný v době tří měsíců před uzavřením smlouvy s žalobcem měl průměrný příjem od shora citované korporace ve výši 20 260 Kč a jeho příjem od citované korporace měl klesající tendenci, což vyvrcholilo ostatně v roce 2020, kde byl takový příjem téměř žádný (srov. nod 8. odůvodnění tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z provedených důkazů – i samotných tvrzení žalobce – rovněž plyne, že žalobce neměl ověřeno, že žalovaný měl uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou (se shora uvedenou obchodní korporací) a neměl ani ověřeno v době uzavření smlouvy o používání kreditní karty (dále jako„ smlouva“), zda vůbec pracovní poměr žalovaného i nadále trvá, zda nebyl ukončen dohodou či výpovědí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Pokud jde o zkoumání a ověřování výdajů žalovaného ze strany žalobce před uzavřením smlouvy o používání kreditní karty, žalobce k dotazu soudu uvedl, že žalovaný uvedl v žádosti o uzavření smlouvy výdaje ve výši„ 0 Kč“ a žalobce stanovil životní výdaje žalovaného dle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 3 410 Kč (viz č. l. 20 verte). V tomto smyslu žalobce předložil důkaz Žádostí o vydání kreditní karty ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde je uvedeno v kolonce„ III. Závazky Osobní měsíční náklady na bydlení Kč“ (tj. nebylo nic vyplněno).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalobce v souvislosti se zkoumáním výdajů žalovaného dále uvedl:„ Klient na žádosti uvedl splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši 0 Kč. Banka dotazem do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši: 9 512,93 Kč. Po zohlednění všech výše uvedených okolností banka stanovila maximální zatížení klienta pro novou splátku na částku ve výši 5 679,82 Kč. Splátka nového úvěru činila 600 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 10 112,93 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.“ (viz č. l. 20 verte). K tomu předložil žalobce důkaz označený jako„ registry + udaje o zamestnanosti“, zjevně sjetinu z interního elektronického systému žalobce, z něhož plyne, že celková suma nezajištěných úvěrů převzatých žalovaným před uzavřením smlouvy s žalobcem, tj. dne 4. 12. 2019, činila částku 91 880 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění v době uzavření smlouvy mezi účastníky (dále jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když jde o úvěr poskytovaný žalovanému jako spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona o spotřebitelském úvěru).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 30. 9. 2021:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Z citovaného zákona vyplývá, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek a v neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, pročež jde i o zjevný rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Soud se tak z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - § 419 o. z.) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Již z tvrzení žalobce plyne, že žalobce v zásadě nejen že neověřoval výdaje žalovaného, ale dokonce ani nevedl žalovaného k tomu, aby své výdaje uvedl a dále rozčlenil na jednotlivé položky výdajů (konkrétní výdaje).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Na výdaje žalovaného žalobce nahlížel v zásadě jen tak, že vycházel z paušalizovaného interního ekonomického modelu žalobce a paušalizovaného životního minima a paušalizovaných („ normativních“) nákladů na bydlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného ustanovení, tj. k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl:„ Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) … Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen \" Soudní dvůr\") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v . ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen \"směrnice\"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. \"the burden of proving\") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady) …“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna z 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti – poznámka zdejšího soudu: tím spíše (a fortiori) bez údajů o výdajích samotného žadatele o úvěr - si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí, která předpokládá, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru žadatele o úvěr vedl k tomu, aby žadatel o úvěr uvedl mj. své výdaje, a která předpokládá údaje, které žadatel o úvěr věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V souzené věci porušení povinnosti žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o výdajích uvedené žalovaného žalobce neověřil a dokonce ani nevedl žalovaného k uvedení a rozčlenění jeho výdajů a spoléhal stran výdajů v zásadě pouze na statistické údaje, tj. aniž by zohlednil konkrétní poměry žadatele o úvěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Je zřejmé, že příjmy a výdaje jsou jednou stránkou téže mince. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Pokud jde o otázku nevyjevení a neověřování výdajů, žalobce nevedl žalovaného k tomu, aby vyjevil už v rovině tvrzení, v jaké výši má výdaje, na tu kterou potřebu, a tyto výdaje neověřoval a spolehl se v zásadě jen na obecné a domnělé údaje o výdajích člověka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalobce v podstatě uvedl v tomto řízení, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že nemá žádné splátky na úvěry, ale že toto nebylo pravdivé, jelikož žalobce zjistil dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 9 512,93 Kč. Tím ale důsledně vzato žalobce tvrdí, že žalovaný nebyl k žalobci upřímný a zamlčel žalobci své úvěrové splátky. O to více měl byl žalobce obezřetný a o to více měl zkoumat a ověřovat příjmovou a výdajovou stránku žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Navíc žalobce měl před uzavření smlouvy o používání kreditní karty k dispozici i účet žalovaného vedený právě u žalobce, tj. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Pokud by žalobce do něj důsledně nahlédl a reflektoval jej, pak by zjistil, že žalovaný spíše se svými příjmy nevycházel před uzavřením smlouvy o používání kreditní karty, když jeho výdaje místy i výrazně převyšovaly jím deklarovaný měsíční příjem ve výši 21 000 Kč (srov. důkaz citovaným výpisem z účtu) – tj. např. výdaje žalovaného v srpnu 2018 ve výši 43 492,02 Kč, 9/ 2019 – 42 817,05 Kč, 10/ 2019 – 21 023,93 Kč, 11/ 2019 – 21 423,93 Kč (a zůstatek na účtu na konci listopadu 2019 jen 152,9 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Navíc náhledem do citovaného výpisu z účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" by žalobce zjistil, že žalobce poskytl výrazně vysoký úvěr žalovanému již 31. 10. 2018 ve výši 558 400 Kč (viz položka 2), který ihned žalovaný použil téměř v plném rozsahu (521 141,89 Kč posláno do jiné banky, tj. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", na„ splacení závazku“ – viz položka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" výpisu z účtu). Nadto žalobce žalovanému poskytl i nedlouho před úvěrem tvořícím nynější předmět řízení i další úvěr, a to ve výši 40 000 Kč, dne 9. 8. 2019 (viz položka ve výpise z účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" str. 59, úvěr„ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Žalobce tak objektivně mohl (musel) vědět, že žalovaný spíše nevychází s penězi, což řeší opakovaným přebíráním úvěrů, a to dokonce právě i u žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Smlouva uzavřená mezi účastníky tak je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru, pro rozpor s § 86 odst. 1 téhož, jelikož žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a porušil svoji povinnost poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Nastoupila povinnost žalovaného dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit jistinu úvěru. Soud zjistil z důkazu označeného jako„ výpis kk“ (tedy z výpisu zachycujícím transakční historii kreditní karty), že žalovaný spotřeboval z účtu vedeného pro předmětnou kreditní kartu (viz zejména položky„ výběr“,„ platba kartou“ a„ platba na internetu“) celkem částku 64 071,96 Kč a naopak žalovaný připsal ze svých zdrojů na tento svůj účet (vedený pro předmětnou kreditní kartu) celkem částku 55 405,49 Kč. Rozdíl (64 071,96 mínus 55 405,49 Kč) činí 8 666,47 Kč, a tuto částku tak soud považuje za jistinu úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru (viz výrok I. rozsudku). Žaloba je důvodná i v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 666,47 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. To již z důvodu, že žalobce prokázal, že doručil žalovanému„ Poslední výzvu k uhrazení dlužné částky/výpověď smlouvy“ poštou dne 12. 4. 2022 (důkaz citovanou výzvou z 6. 4. 2022 a dodejkou); proto již v době, od které požaduje úrok z prodlení (tj. od 25. 2. 2023), byl žalovaný prokazatelně v prodlení s vrácením jistiny úvěru ve výši 8 666,47 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Ve zbytku žalobní jistiny soud žalobu zamítl, tj. co do částky 11 686,74 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky od 25. 2. 2023 (výrok II. rozsudku). Soud nemohl vzít v potaz částky, které žalobce z účtu (vedeného pro předmětnou kreditní kartu) strhával z účtu žalovaného z titulu výlučně smluvních instrumentů (jako např.„ sankční úroky“ či smluvní poplatky jakožto např. za výzvu ke splácení, za výběr z jiného bankomatu, za zjištění zůstatku v bankomatu, za pojištění zneužití karty, za kartu, za zaúčtování nesplacených poplatků aj.); totiž smlouva byla od počátku neplatná (absolutně), a proto žalobce neměl právo si cokoliv strhávat v tomto směru z účtu vedeného pro předmětnou kreditní kartu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Ze shora uvedených důvodů – tj. pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru - je třeba zamítnout žalobu (viz výrok II. rozsudku) i co do smluvního úroku (kapitalizovaného úroku ve výši 4 880,86 Kč a úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. dle poměru úspěchů žalobce a žalovaného. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, měl by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, ale žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce v řízení požadoval zaplatit částku 20 353,21 Kč ve smyslu jistiny úvěru, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 880,86 Kč od 5. 12. 2019 do 24. 2. 2023, s úrokem ve výši 23,8 % ročně z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše z titulu smlouvy o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 5. 12. 2019, na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěrový limit do 20 000 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.\n2. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.\n3. Účastníci uzavřeli písemnou formou dne 17. 8. 2018 smlouvu o vedení účtu u mBank, na základě které žalobce zřídil žalovanému u žalobce účet, a to [anonymizováno] [číslo] (důkaz touto smlouvou, žádostí o zřízení účtu č. [anonymizováno], kopií občanského průkazu osoby žalovaného a transakční historii tohoto účtu za období od 17. 8. 2018 do 9. 1. 2020).\n4. Účastníci uzavřeli spolu i smlouvu o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno] [bankovní účet], a to nejpozději dne 20. 12. 2019, kdy totiž žalovaný poprvé užil kreditní kartu mBank a čerpal z ní poprvé částku (211 Kč), přičemž úvěrový limit karty činil 20 000 Kč (důkaz„ Výpisem KK“, smlouvou o používání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno] [bankovní účet] a„ SMS potvrzeni kk“ s datem 5. 12. 2019).\n5. Pokud jde o prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy s žalovaným ze strany žalobce, soud zjistil následující skutečnosti.\n6. Žalobce k výzvě soudu uvedl, že příjem žalovaného ověřil z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobce. K tomu žalobce předložil i důkaz Žádostí o vydání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno], v níž je uvedeno, že žalovaný žádá žalobce o vydání kreditní karty a že žalovaný bydlí u rodiny, je svobodný, nemá vyživovací povinnost a dítě, je zaměstnán na dobu neurčitou u [právnická osoba] sp. z o.., organizační složka s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč jakožto dělník (důkaz touto Žádostí o vydání kreditní karty [anonymizováno] č. [anonymizováno]). Žalobce při soudním jednání uvedl, že telefonicky neověřoval zaměstnanecký poměr žalovaného, ale vycházel z výpisu z účtu, kde byl uveden zaměstnavatel žalovaného. Tomuto tvrzení žalobce nasvědčuje i důkaz výtiskem z interního systému žalobce ohledně„ Zakončení procesu“ stran osoby žalovaného, v němž zůstala kolonka nazvaná„ Ověření pracovního poměru zaměstnancem banky“ nevyplněná.\n7. Z důkazu výpisem z účtu žalovaného [příjmení] č. [bankovní účet] vedeného u žalobce, za dobu od 17. 8. 2018 do 9. 1. 2020, soud zjistil, že žalovanému byl připisován na účet měsíčně příjem označovaný jako„ Příchozí platba z jiné banky [příjmení] [jméno]. Z [anonymizována dvě slova]“, a to v následujících dnech v následujících částkách - 13. 12. 2018: 25 250,44 Kč, 15. 1. 2019: 85 072,24 Kč, 13. 2. 2019: 25 680 Kč, 13. 3. 2019: 26 227 Kč, 10. 4. 2019: 24 457 Kč, 14. 5. 2019: 30 739 Kč, 12. 6. 2019: 30 407 Kč, 12. 7. 2019: 23 286 Kč, 12. 8. 2019: 27 808 Kč, 11. 9. 2019: 22 682 Kč, 10. 10. 2019: 17 496 Kč, 13. 11. 2019: 20 594 Kč a dne 11. 12. 2019: 11 201 Kč.\n8. Z výpisu z téhož účtu žalovaného vedeného u žalobce za období následující, tj. od 10. 1. 2020 do 9. 1. 2023, soud zjistil, že žalovaný obdržel příjem od [právnická osoba] SP. [anonymizována tři slova] v roce 2020 již jen dvakrát, a to dne 14. 4. 2020 (3 255 Kč) a dne 11. 8. 2020 (14 710 Kč).\n9. Z uvedených výpisů z účtu soud zjistil, že žalovaný v době tří měsíců před uzavřením smlouvy s žalobcem měl průměrný příjem od shora citované korporace ve výši 20 260 Kč a jeho příjem od citované korporace měl klesající tendenci, což vyvrcholilo ostatně v roce 2020, kde byl takový příjem téměř žádný (srov. nod 8. odůvodnění tohoto rozsudku).\n10. Z provedených důkazů – i samotných tvrzení žalobce – rovněž plyne, že žalobce neměl ověřeno, že žalovaný měl uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou (se shora uvedenou obchodní korporací) a neměl ani ověřeno v době uzavření smlouvy o používání kreditní karty (dále jako„ smlouva“), zda vůbec pracovní poměr žalovaného i nadále trvá, zda nebyl ukončen dohodou či výpovědí.\n11. Pokud jde o zkoumání a ověřování výdajů žalovaného ze strany žalobce před uzavřením smlouvy o používání kreditní karty, žalobce k dotazu soudu uvedl, že žalovaný uvedl v žádosti o uzavření smlouvy výdaje ve výši„ 0 Kč“ a žalobce stanovil životní výdaje žalovaného dle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 3 410 Kč (viz č. l. 20 verte). V tomto smyslu žalobce předložil důkaz Žádostí o vydání kreditní karty [anonymizováno], kde je uvedeno v kolonce„ III. Závazky Osobní měsíční náklady na bydlení Kč“ (tj. nebylo nic vyplněno).\n12. Žalobce v souvislosti se zkoumáním výdajů žalovaného dále uvedl:„ Klient na žádosti uvedl splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši 0 Kč. Banka dotazem do [spisová značka] a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši: 9 512,93 Kč. Po zohlednění všech výše uvedených okolností banka stanovila maximální zatížení klienta pro novou splátku na částku ve výši 5 679,82 Kč. Splátka nového úvěru činila 600 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 10 112,93 Kč. Příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.“ (viz č. l. 20 verte). K tomu předložil žalobce důkaz označený jako„ registry + udaje o zamestnanosti“, zjevně sjetinu z interního elektronického systému žalobce, z něhož plyne, že celková suma nezajištěných úvěrů převzatých žalovaným před uzavřením smlouvy s žalobcem, tj. dne 4. 12. 2019, činila částku 91 880 Kč.\n13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.\n14. Jedná se o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění v době uzavření smlouvy mezi účastníky (dále jako„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když jde o úvěr poskytovaný žalovanému jako spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona o spotřebitelském úvěru).\n15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 30. 9. 2021:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění do 28. 5. 2022:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“.\n16. Z citovaného zákona vyplývá, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) (k tomu srov. ustálenou judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, 29 ICdo 3/2021, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek a v neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy, pročež jde i o zjevný rozpor s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n17. Soud se tak z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný vystupoval coby spotřebitel - § 419 o. z.) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.\n18. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n19. Již z tvrzení žalobce plyne, že žalobce v zásadě nejen že neověřoval výdaje žalovaného, ale dokonce ani nevedl žalovaného k tomu, aby své výdaje uvedl a dále rozčlenil na jednotlivé položky výdajů (konkrétní výdaje).\n20. Na výdaje žalovaného žalobce nahlížel v zásadě jen tak, že vycházel z paušalizovaného interního ekonomického modelu žalobce a paušalizovaného životního minima a paušalizovaných („ normativních“) nákladů na bydlení.\n21. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného ustanovení, tj. k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V něm uvedl mj., že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a 33 Cdo 2981/2022).\n22. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl:„ Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti (srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39) poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) … Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen \" Soudní dvůr\") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen \"směrnice\"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. \"the burden of proving\") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady) …“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna z 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.\n23. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti – poznámka zdejšího soudu: tím spíše (a fortiori) bez údajů o výdajích samotného žadatele o úvěr - si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).\n24. Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované nepostupoval s odbornou péčí, která předpokládá, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru žadatele o úvěr vedl k tomu, aby žadatel o úvěr uvedl mj. své výdaje, a která předpokládá údaje, které žadatel o úvěr věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V souzené věci porušení povinnosti žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o výdajích uvedené žalovaného žalobce neověřil a dokonce ani nevedl žalovaného k uvedení a rozčlenění jeho výdajů a spoléhal stran výdajů v zásadě pouze na statistické údaje, tj. aniž by zohlednil konkrétní poměry žadatele o úvěr.\n25. Je zřejmé, že příjmy a výdaje jsou jednou stránkou téže mince. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.\n26. Pokud jde o otázku nevyjevení a neověřování výdajů, žalobce nevedl žalovaného k tomu, aby vyjevil už v rovině tvrzení, v jaké výši má výdaje, na tu kterou potřebu, a tyto výdaje neověřoval a spolehl se v zásadě jen na obecné a domnělé údaje o výdajích člověka.\n27. Žalobce v podstatě uvedl v tomto řízení, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, že nemá žádné splátky na úvěry, ale že toto nebylo pravdivé, jelikož žalobce zjistil dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši 9 512,93 Kč. Tím ale důsledně vzato žalobce tvrdí, že žalovaný nebyl k žalobci upřímný a zamlčel žalobci své úvěrové splátky. O to více měl byl žalobce obezřetný a o to více měl zkoumat a ověřovat příjmovou a výdajovou stránku žalovaného.\n28. Navíc žalobce měl před uzavření smlouvy o používání kreditní karty k dispozici i účet žalovaného vedený právě u žalobce, tj. [anonymizováno] ([číslo]). Pokud by žalobce do něj důsledně nahlédl a reflektoval jej, pak by zjistil, že žalovaný spíše se svými příjmy nevycházel před uzavřením smlouvy o používání kreditní karty, když jeho výdaje místy i výrazně převyšovaly jím deklarovaný měsíční příjem ve výši 21 000 Kč (srov. důkaz citovaným výpisem z účtu) – tj. např. výdaje žalovaného v srpnu 2018 ve výši 43 492,02 Kč, 9/ 2019 – 42 817,05 Kč, 10/ 2019 – 21 023,93 Kč, 11/ 2019 – 21 423,93 Kč (a zůstatek na účtu na konci listopadu 2019 jen 152,9 Kč).\n29. Navíc náhledem do citovaného výpisu z účtu [anonymizováno] by žalobce zjistil, že žalobce poskytl výrazně vysoký úvěr žalovanému již 31. 10. 2018 ve výši 558 400 Kč (viz položka 2), který ihned žalovaný použil téměř v plném rozsahu (521 141,89 Kč posláno do jiné banky, tj. [právnická osoba], na„ splacení závazku“ – viz položka [číslo] výpisu z účtu). Nadto žalobce žalovanému poskytl i nedlouho před úvěrem tvořícím nynější předmět řízení i další úvěr, a to ve výši 40 000 Kč, dne 9. 8. 2019 (viz položka ve výpise z účtu [anonymizováno] [číslo] str. 59, úvěr„ [bankovní účet]). Žalobce tak objektivně mohl (musel) vědět, že žalovaný spíše nevychází s penězi, což řeší opakovaným přebíráním úvěrů, a to dokonce právě i u žalobce.\n30. Smlouva uzavřená mezi účastníky tak je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona o spotřebitelském úvěru, pro rozpor s § 86 odst. 1 téhož, jelikož žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného a porušil svoji povinnost poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n31. Nastoupila povinnost žalovaného dle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit jistinu úvěru. Soud zjistil z důkazu označeného jako„ výpis kk“ (tedy z výpisu zachycujícím transakční historii kreditní karty), že žalovaný spotřeboval z účtu vedeného pro předmětnou kreditní kartu (viz zejména položky„ výběr“,„ platba kartou“ a„ platba na internetu“) celkem částku 64 071,96 Kč a naopak žalovaný připsal ze svých zdrojů na tento svůj účet (vedený pro předmětnou kreditní kartu) celkem částku 55 405,49 Kč. Rozdíl (64 071,96 mínus 55 405,49 Kč) činí 8 666,47 Kč, a tuto částku tak soud považuje za jistinu úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobci vrátit ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru (viz výrok I. rozsudku). Žaloba je důvodná i v části požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 666,47 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení, a to v souladu s § 1970 o. z. a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. To již z důvodu, že žalobce prokázal, že doručil žalovanému„ Poslední výzvu k uhrazení dlužné částky/výpověď smlouvy“ poštou dne 12. 4. 2022 (důkaz citovanou výzvou z 6. 4. 2022 a dodejkou); proto již v době, od které požaduje úrok z prodlení (tj. od 25. 2. 2023), byl žalovaný prokazatelně v prodlení s vrácením jistiny úvěru ve výši 8 666,47 Kč Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.\n32. Ve zbytku žalobní jistiny soud žalobu zamítl, tj. co do částky 11 686,74 Kč, a to včetně úroku z prodlení z této částky od 25. 2. 2023 (výrok II. rozsudku). Soud nemohl vzít v potaz částky, které žalobce z účtu (vedeného pro předmětnou kreditní kartu) strhával z účtu žalovaného z titulu výlučně smluvních instrumentů (jako např.„ sankční úroky“ či smluvní poplatky jakožto např. za výzvu ke splácení, za výběr z jiného bankomatu, za zjištění zůstatku v bankomatu, za pojištění zneužití karty, za kartu, za zaúčtování nesplacených poplatků aj.); totiž smlouva byla od počátku neplatná (absolutně), a proto žalobce neměl právo si cokoliv strhávat v tomto směru z účtu vedeného pro předmětnou kreditní kartu.\n33. Ze shora uvedených důvodů – tj. pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru - je třeba zamítnout žalobu (viz výrok II. rozsudku) i co do smluvního úroku (kapitalizovaného úroku ve výši 4 880,86 Kč a úroku ve výši 23,8 % ročně z částky 20 353,21 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení).\n34. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tj. dle poměru úspěchů žalobce a žalovaného. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, měl by proto právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, ale žádné náklady mu nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III. tohoto rozsudku).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, řádně a včas, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:47.C.192.2023.1","publishedAt":"2024-01-29","decisionAt":"2023-10-25","caseNumber":{"senate":47,"registry":"C","index":192,"year":2023,"pageNumber":37},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Radek","lastName":"Malenovský","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 20 353,21 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":110,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["KORPORACE","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_O_VEDENI_UCTU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}