{"uuid":"8e1c7cd8-db77-47a4-8537-db363df6ec0c","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 18 082,12 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 082,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 159,16 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 082,12 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 159,16 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 082,12 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 31. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na základě této smlouvy se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 36 600 Kč. Žalovaná se zavázala kromě poskytnuté jistiny zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, přičemž celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala žalobkyni splatit v pravidelných denních splátkách. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy) a dále nahlédla do příslušných registrů (CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, registr hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“). Posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela výpisu z běžného účtu žalované od společnosti Kontomatik. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu a celý úvěr zesplatnila. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně proto v žalobě po žalované požadovala jistinu ve výši 7 999,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, smluvní úrok ve výši 9 713,76 Kč a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 209,20 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 159,16 Kč za období od 30. 11. 2024 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 31. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IBAN","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku až do výše 36 600 Kč, kdy tento bezúčelový úvěr bylo možno čerpat i opakovaně. Žalovaná se pak zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně vrátit do data splatnosti, a to v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, každá denní splátka pak byla splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Aktuální výše splátek byla k dispozici v klientské sekci. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni taktéž ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a poplatek za vyplacení tranše úvěru, který činil 1,99 % z čerpané částky, a dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za volitelné služby, v případě, že tyto služby aktivuje (za službu „Klidné spaní“ částku 3,66 Kč denně, za službu „Presto“ částku 165 Kč a za službu „informační SMS servis“ částku 0,96 Kč denně). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Předpis denních splátek tvořil přílohu smlouvy. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti Bankovní identita, a. s. a byl ověřen i účet žalované č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" (viz dokument autorizace ověření totožnosti). Ve smlouvě je stanoveno, že v případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do jejího zaplacení. Součástí smlouvy o úvěru byl i „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně dále doložila dokument „Informace pro spotřebitele“. Osobní údaje o žalované jsou patrné z BankID výpisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Podpůrně žalobkyně využívá i výpisy z účtu či přístup k transakční historii klienta a jiné doklady o příjmech. Pověřený pracovník žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným významným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady. Co se týče výdajů pracuje žalobkyně nejenom s údaji uvedenými klientem, ale i s faktickým dopočítáváním výdajů spotřebitele, kterým určuje jejich minimální výši mimo jiné s ohledem na situaci ve společně hospodařící domácnosti spotřebitele a region trvalého bydliště; v této souvislosti považuje všechny údaje uvedené spotřebitelem za pravdivé, avšak pokud má důvodné pochybnosti o pravdivosti některých údajů, považuje takovou skutečnost za pokus o úvěrový podvod a předá podnět příslušným orgánům PČR. I přes to žalobkyně údaje o výdajích uvedené spotřebitelem nejen prověřuje, ale i je konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji tak, jak s nimi pracuje zákon č. 110/2006 Sb. Výdaje použité ve výpočtu úvěruschopnosti tak nejsou stanoveny pouze na základě tvrzení spotřebitele, ale odpovídají vždy alespoň minimální výši výdajů, které vycházejí z údajů státní správy. Vypočítané výdaje se tak rovnají výdajům uvedeným spotřebitelem v žádosti o spotřebitelský úvěr/počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem + výše životního minima pro společně hospodařící domácnost spotřebitele + rezerva pro výdaje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalované, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. V době poskytnutí úvěru měla být domácnost žalované tvořena 2 osobami, obě osoby měly mít příjem. Co se týká příjmu žalované, tak při podání žádosti o úvěr uvedla částku 17 400 Kč měsíčně. Ověřený čistý měsíční příjem je zde vyčíslen částkou 16 940 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že tyto činí 4 000 Kč na bydlení a ostatní zbytné výdaje žalovaná uvedla ve výši 6 000 Kč; žalobkyně vypočítala výdaje v minimální výši 5 580 Kč a dále rezervu ve výši 650 Kč, regionální koeficient činil 1,3. Disponibilní příjem žalované tak dle výpočtu žalobkyně činil 11 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 16 940 Kč. Příjem měl být doložen bankovním výpisem, případně jiným způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 3. 5. 2024 do 31. 7. 2024 soud nezjistil žádné pravidelné příjmy a výdaje žalované. Dne 16. 7. 2024 došla žalované částka 1 122 Kč označená jako mzda za měsíc 06/2024 od společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"; jiná částka s označením mzda či jiný pravidelný příjem žalované na účet nedošla. Žalované bylo poukázáno několik plateb od různých fyzických a právnických osob (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".), u nichž však není patrný účel platby. Dále žalovaná provedla řadu plateb kartou o obchodníků, výběrů z bankomatu a odchozích plateb, žádná z nich však nejevila charakter pravidelnosti (trvalý příkaz, opakované platby energií, nájemného apod.)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalované č.: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 31. 7. 2024 dvakrát částku 4 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Emailovou zprávou ze dne 29. 11. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že vypovídá smlouvu s okamžitou platností a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla téhož dne odeslána, což žalobkyně doložila podacím lístkem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobkyně uvedla a zároveň z doložených listin vyplynulo, že úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala na základě informací poskytnutých samotnou žalovanou, nahlédnutím do příslušných registrů a následně na základě provedeného výpočtu disponibilního příjmu. Ke zkoumání příjmů žalované žalobkyně pak doložila dokument „Identifikované příjmy“, kde je uveden čistý měsíční příjem žalované 16 940 Kč. Příjem žalované měl být ověřen výpisem z účtu, který žalobkyně soudu doložila. Z tohoto výpisu však pravidelný příjem žalované v této výši nevyplývá, naopak jsou patrné toliko příjmy nepravidelné. Co se pak týká výdajů žalované, žalobkyně sama vypočítala výdaje v minimální výši 5 580 Kč a dále rezervu ve výši 650 Kč. Přitom samotná žalovaná uvedla své výdaje ve výši 4 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Žalobkyně pak ani neprověřovala, zda žalovaná bydlí ve vlastním domě/bytě, u rodičů nebo v nájmu, a jaké jsou tedy její skutečné náklady na bydlení, neboť právě náklady na bydlení tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, a proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny velmi pečlivě. Přitom z doložených výpisů z účtu žádné pravidelné výdaje patrné nejsou. Dále žalobkyně žádným způsobem neprověřovala, zda žalovaná skutečně bydlí ve dvoučlenné domácnosti a druhá osoba, že disponuje příjmem. K tomu soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Pokud žalobkyně při posuzování výdajové stránky žalované dále vycházela ze statistických údajů (kalkulovala s částkou životního minima), ani tento postup není dostačující, neboť zejména náklady na bydlení, ale i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Dále je třeba zmínit, že žalobkyně ani nedoložila, že by jakkoli zjišťovala stávající úvěrové zatížení žalované. Pokud tedy jde o příjmy a výdaje žalované, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly z její strany řádně prověřovány. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Na tento svůj závazek vrátit žalobkyni částku 8 000 Kč žalovaná neuhradila ničeho, proto soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalované bylo uplatněno vícero pohledávek. Jiné informace o majetkové situaci žalované nejsou soudu známy, jelikož žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná. S ohledem na existenci dalších závazků žalované se při zohlednění výše dlužné částky soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta jednoho měsíce od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Ve zbývající části (tedy ohledně poplatku za vyplacení tranší úvěru, smluvní pokuty, úroku a úroku z prodlení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná. Žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"Žalobkyně se domáhala zaplacení 18 082,12 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovanou uzavřela dne 31. 7. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota,  a na základě této smlouvy se zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 36 600 Kč. Žalovaná se zavázala kromě poskytnuté jistiny zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, a úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, přičemž celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala žalobkyni splatit v pravidelných denních splátkách. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů, které jí sdělila žalovaná (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy) a dále nahlédla do příslušných registrů (CEE, insolvenční rejstřík, registr neplatných dokladů MVČR, registr TelcoScore, registr hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, registr „sankční seznamy“). Posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno podle interní metodiky schválené ČNB. Žalobkyně dále uvedla, že vycházela výpisu z běžného účtu žalované od společnosti Kontomatik. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila, proto žalobkyně vypověděla smlouvu a celý úvěr zesplatnila. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Žalobkyně proto v žalobě po žalované požadovala jistinu ve výši 7 999,96 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 159,20 Kč, smluvní úrok ve výši 9 713,76 Kč a dále požadovala smluvní pokutu ve výši 209,20 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 159,16 Kč za období od 30. 11. 2024 do zaplacení.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 31. 7. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout na její účet č. , IBAN,  částku až do výše 36 600 Kč, kdy tento bezúčelový úvěr bylo možno čerpat i opakovaně. Žalovaná se pak zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 1,016 % denně vrátit do data splatnosti, a to v pravidelných denních splátkách, kdy první splátka byla splatná 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru, každá denní splátka pak byla splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Aktuální výše splátek byla k dispozici v klientské sekci. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni taktéž ověřovací poplatek ve výši 1 Kč a poplatek za vyplacení tranše úvěru, který činil 1,99 % z čerpané částky, a dále se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni poplatky za volitelné služby, v případě, že tyto služby aktivuje (za službu „Klidné spaní“ částku 3,66 Kč denně, za službu „Presto“ částku 165 Kč a za službu „informační SMS servis“ částku 0,96 Kč denně). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. Předpis denních splátek tvořil přílohu smlouvy. Totožnost žalované při uzavírání smlouvy byla ověřena a autorizována prostřednictvím služby BankID od společnosti Bankovní identita, a. s. a byl ověřen i účet žalované č. , č. účtu,  (viz dokument autorizace ověření totožnosti). Ve smlouvě je stanoveno, že v případě prodlení žalované je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do jejího zaplacení. Součástí smlouvy o úvěru byl i „Souhlas se zpracováním osobních údajů“, „Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a Všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně dále doložila dokument „Informace pro spotřebitele“. Osobní údaje o žalované jsou patrné z BankID výpisu.Postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů byl popsán v dokumentu „Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti“, z něhož vyplynulo, že žalobkyně prověřuje klienta v řadě registrů (zejména v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů a dalších), dále vychází z informací poskytnutých klientem a výpočtu, který učiní na základě takto získaných poznatků. Podpůrně žalobkyně využívá i výpisy z účtu či přístup k transakční historii klienta a jiné doklady o příjmech. Pověřený pracovník žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným významným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady. Co se týče výdajů pracuje žalobkyně nejenom s údaji uvedenými klientem, ale i s faktickým dopočítáváním výdajů spotřebitele, kterým určuje jejich minimální výši mimo jiné s ohledem na situaci ve společně hospodařící domácnosti spotřebitele a region trvalého bydliště; v této souvislosti považuje všechny údaje uvedené spotřebitelem za pravdivé, avšak pokud má důvodné pochybnosti o pravdivosti některých údajů, považuje takovou skutečnost za pokus o úvěrový podvod a předá podnět příslušným orgánům PČR. I přes to žalobkyně údaje o výdajích uvedené spotřebitelem nejen prověřuje, ale i je konfrontuje s obvyklými minimálními výdaji tak, jak s nimi pracuje zákon č. 110/2006 Sb. Výdaje použité ve výpočtu úvěruschopnosti tak nejsou stanoveny pouze na základě tvrzení spotřebitele, ale odpovídají vždy alespoň minimální výši výdajů, které vycházejí z údajů státní správy. Vypočítané výdaje se tak rovnají výdajům uvedeným spotřebitelem v žádosti o spotřebitelský úvěr/počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem + výše životního minima pro společně hospodařící domácnost spotřebitele + rezerva pro výdaje.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pak plynou konkrétní údaje o žalované, z nichž žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela. V době poskytnutí úvěru měla být domácnost žalované tvořena 2 osobami, obě osoby měly mít příjem. Co se týká příjmu žalované, tak při podání žádosti o úvěr uvedla částku 17 400 Kč měsíčně. Ověřený čistý měsíční příjem je zde vyčíslen částkou 16 940 Kč. Stran měsíčních výdajů žalovaná uvedla, že tyto činí 4 000 Kč na bydlení a ostatní zbytné výdaje žalovaná uvedla ve výši 6 000 Kč; žalobkyně vypočítala výdaje v minimální výši 5 580 Kč a dále rezervu ve výši 650 Kč, regionální koeficient činil 1,3. Disponibilní příjem žalované tak dle výpočtu žalobkyně činil 11 300 Kč.Dle dokumentu „Identifikované příjmy“ činila výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované 16 940 Kč. Příjem měl být doložen bankovním výpisem, případně jiným způsobem.Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 3. 5. 2024 do 31. 7. 2024 soud nezjistil žádné pravidelné příjmy a výdaje žalované. Dne 16. 7. 2024 došla žalované částka 1 122 Kč označená jako mzda za měsíc 06/2024 od společnosti , právnická osoba, ; jiná částka s označením mzda či jiný pravidelný příjem žalované na účet nedošla. Žalované bylo poukázáno několik plateb od různých fyzických a právnických osob (, jméno FO, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , právnická osoba, .), u nichž však není patrný účel platby. Dále žalovaná provedla řadu plateb kartou o obchodníků, výběrů z bankomatu a odchozích plateb, žádná z nich však nejevila charakter pravidelnosti (trvalý příkaz, opakované platby energií, nájemného apod.)Z přehledu bankovních transakcí plyne, že žalobkyně zaslala na účet žalované č.: , č. účtu,  dne 31. 7. 2024 dvakrát částku 4 000 Kč.Emailovou zprávou ze dne 29. 11. 2024 oznámila žalobkyně žalované, že vypovídá smlouvu s okamžitou platností a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky.Předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, a to do tří dnů. Výzva byla téhož dne odeslána, což žalobkyně doložila podacím lístkem.Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).Z citovaného § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“Žalobkyně uvedla a zároveň z doložených listin vyplynulo, že úvěruschopnost žalované žalobkyně zkoumala na základě informací poskytnutých samotnou žalovanou, nahlédnutím do příslušných registrů a následně na základě provedeného výpočtu disponibilního příjmu. Ke zkoumání příjmů žalované žalobkyně pak doložila dokument „Identifikované příjmy“, kde je uveden čistý měsíční příjem žalované 16 940 Kč. Příjem žalované měl být ověřen výpisem z účtu, který žalobkyně soudu doložila. Z tohoto výpisu však pravidelný příjem žalované v této výši nevyplývá, naopak jsou patrné toliko příjmy nepravidelné. Co se pak týká výdajů žalované, žalobkyně sama vypočítala výdaje v minimální výši 5 580 Kč a dále rezervu ve výši 650 Kč. Přitom samotná žalovaná uvedla své výdaje ve výši 4 000 Kč na bydlení a 6 000 Kč na ostatní zbytné výdaje. Žalobkyně pak ani neprověřovala, zda žalovaná bydlí ve vlastním domě/bytě, u rodičů nebo v nájmu, a jaké jsou tedy její skutečné náklady na bydlení, neboť právě náklady na bydlení tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, a proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny velmi pečlivě. Přitom z doložených výpisů z účtu žádné pravidelné výdaje patrné nejsou. Dále žalobkyně žádným způsobem neprověřovala, zda žalovaná skutečně bydlí ve dvoučlenné domácnosti a druhá osoba, že disponuje příjmem. K tomu soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka, nestačí a takový přístup nemůže sám o sobě požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Pokud žalobkyně při posuzování výdajové stránky žalované dále vycházela ze statistických údajů (kalkulovala s částkou životního minima), ani tento postup není dostačující, neboť zejména náklady na bydlení, ale i ostatní nutné náklady se mohou u každého člověka významně lišit a statistické údaje nemusí být u konkrétní osoby vůbec vypovídající. Je proto povinností poskytovatele úvěru, aby výdaje žadatele o úvěr řádně prověřil, přičemž této povinnosti nemůže poskytovatel úvěru dostát pouhým převzetím statistických údajů. Dále je třeba zmínit, že žalobkyně ani nedoložila, že by jakkoli zjišťovala stávající úvěrové zatížení žalované. Pokud tedy jde o příjmy a výdaje žalované, žalobkyně neprokázala, že by tyto byly z její strany řádně prověřovány. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované.Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“Na tento svůj závazek vrátit žalobkyni částku 8 000 Kč žalovaná neuhradila ničeho, proto soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení jistiny ve výši 8 000 Kč.Co se týče splatnosti, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. (Ve vztahu k možnosti zesplatnit závazek k vrácení zbývající části jistiny pouhou výzvou věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s následující právní větou: „Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“). Vzhledem k tomu, že mezi stranami nedošlo ke sjednání doby plnění dohodu, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Soudu je z úřední činnosti známo, že proti žalované bylo uplatněno vícero pohledávek. Jiné informace o majetkové situaci žalované nejsou soudu známy, jelikož žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná. S ohledem na existenci dalších závazků žalované se při zohlednění výše dlužné částky soudu jeví jako přiměřená doba pro vrácení poskytnuté jistiny lhůta jednoho měsíce od právní moci rozsudku.Ve zbývající části (tedy ohledně poplatku za vyplacení tranší úvěru, smluvní pokuty, úroku a úroku z prodlení), soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť na zaplacení těchto nároků žalobkyni nárok nevznikl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Právo na náhradu nákladů řízení by měla žalovaná, která byla ve věci převážně úspěšná. Žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl o nákladech řízení tak, že žádná z účastnic nemá právo na jejich náhradu.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, 695 46 Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSHO:2026:13.C.219.2025.1","publishedAt":"2026-04-28","decisionAt":"2026-02-17","caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":219,"year":2025,"pageNumber":34},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Helena","lastName":"Podveská","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSHO","caseResultType":["ZAMITNUTI","VYHOVENI"],"caseSubject":"zaplacení 18 082,12 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PRAVNICKA_OSOBA","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_O_UVERU","PODVOD","PODNIKATEL","NAKLADY_RIZENI"]},"styles":[{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}